Dakara: filosofická východiska magie a světa

Dakara: diskuse ke hře v duchu Shadowrunu bez technologie ve středověce laděném fantasy prostředí

Moderátor: York

Uživatelský avatar
York
Příspěvky: 7636
Registrován: 24. 2. 2012, 17:31

Re: Dakara: inspirace

Příspěvek od York » 9. 8. 2013, 10:32

Astrální říše
Astrální prostor není všude tak prázdný, jak by se mohlo zdát. Skrývají se v něm velké kusy pevnější reality – astrální říše.

Vznik astrálních říší
Nakolik je povznesení osoby skrze svatořečení skutečně úctyhodný magický počin, k němuž dochází jen jednou za čas, ve srovnání se vznikem astrální říše vypadá jak obyčejný pouťový trik. Vzpomínáš si na místa s oslabenou realitou a na možnost, že se část světa zcela ztratí do Nicoty? Před tím, než se tak stane, se nejprve část reality odtrhne a přesune se za hranici Clony, do blízkého astrálního prostoru.

Vše, co v této oblasti existovalo ve fyzickém světě, bude existovat i nadále – krajina, lesy, domy, města a také lidé, kteří v nich žijí. Nebude to však dále vázáno okolní realitou, stane se to ostrůvkem pevnější reality plovoucím v nekonečných hlubinách astrálního prostoru.

Prostí obyvatelé si této změny dost možná ani nemusí všimnout, protože přichází postupně: Realita se díky působení velice mocné magie pomalu oslabuje a spolu s tím se magicky probouzí stále větší počet osob, čímž se oslabování reality dále zrychluje. Po čase clona zcela zmizí a chvíli na to se vytvoří nová – tentokrát mezi fyzickým světem a právě vzniklou astrální říší. Od té chvíle už není cesty zpět – jistě si vzpomínáš, že návrat do fyzického světa vyžaduje mnohem větší úsilí, než přechod opačný a v případě tak velkého úlomku reality to jednoduše není v ničích silách.

Nejznámějšími astrálními říšemi jsou Avalon a Atlantida, případně Starší říše keltů.

Propad do Nicoty
Největším nebezpečím, kterému každá astrální říše čelí, je postupný propad do hlubin astrálního prostoru. Tento proces, stejně jako vlastní odtržení astrální říše od fyzického světa, je způsobený tím, že se stále více probouzí magické schopnosti jejích obyvatel v důsledku toho, že jim okolní realita klade stále menší a menší odpor. Jenže další oslabování už tak slabé reality kromě posilování magie zároveň způsobuje propad do hlubokého astrálu a v konečném důsledku do Nicoty.

Ukotvení astrálních říší
Pokud si obyvatelé astrální říše včas uvědomí hrozící nebezpečí, mohou propad do Nicoty zastavit. Jsou k tomu potřeba dvě věci: omezení používání mocné magie na únosnou míru a udržování otevřených průchodů do fyzického světa.

K tomu, aby průchody do astrální říše zůstaly otevřené, je nutné ve fyzickém světě pravidelně provádět mocné magické rituály. Jelikož však ani ti nejmocnější mágové z astrální říše nemohou projít zpět do fyzického světa, aniž by tím ztratili velkou část své moci, je zřejmé, že tyto rituály musí provádět někdo jiný – obvykle potomci těch, kdo při vzniku astrální říše zůstali ve fyzickém světě.

Udržování otevřených průchodů do keltských Starších říší je například hlavním posláním druidů a smyslem pravidelných velkých rituálů při oslavách Beltainu, Imbolce, Lughnasadu a Samhainu. Tato místa jsou pro kelty posvátná – říkají jim nemetony a obvykle jsou kolem nich vystavěny posvátné kruhy z menhirů. Ač je to dost nepraktické, nejčastěji se nachází daleko od civilizace. Druidi si totiž nemohou moc vybírat, musí stavět tam, kde se průchody nachází.

Postavit u průchodu do astrální říše chrám nebo svatyni je ostatně docela běžná praxe a je má to dobrý důvod: Taková stavba se totiž pro spoustu lidí stává významným a posvátným místem, čímž se posiluje její odraz do astrálního prostoru a spojení s astrální říší se tak upevňuje.

Zpomalení času v astrálních říších
Díky menšímu tlaku okolní reality obvykle v astrálních říších čas neplyne tak rychle a jejich obyvatelé tedy pomaleji stárnou. Z jejich pohledu však čas plyne normálně a naopak ve fyzickém světě pro ně vše probíhá zrychleně.

Cestování skrz astrální říše
Trvale otevřené průchody přímo vybízejí k cestování, trasa skrz astrální říši totiž bývá mnohem kratší, než přes fyzický svět. Pověsti o tom, že druidské kamenné kruhy slouží jako teleporty, jsou tedy téměř pravdivé. Brány ovšem bývají velmi přísně střežené a průchod obvykle umožněn jen v případě, že to je v zájmu vládců dané říše.
Naposledy upravil(a) York dne 13. 9. 2013, 14:54, celkem upraveno 1 x.

Uživatelský avatar
York
Příspěvky: 7636
Registrován: 24. 2. 2012, 17:31

Re: Dakara: inspirace

Příspěvek od York » 16. 8. 2013, 12:51

Topologie astrálních říší
Ukotvením astrální říše k fyzickému světu problémy s propadem do nicoty tak docela nekončí. Místo toho, aby se celá realita propadala, se ovšem deformuje a roztahuje směrem do astrálních hlubin. Jak se tento jev projevuje? V prvé řadě tím, že všechno získává další rozměry, takže malý domek může například skrývat prostorný sál a desítky komnat a jedna cesta přes údolí může trvat pár minut, zatímco druhá zabere několik týdnů cesty.

Dlužno také podotknout, že pohybovat se ve více než třech rozměrech lidem není ani trochu vlastní a nezkušený astrální cestovatel se tudíž velice snadno ztratí. Obyčejný orientační smysl v takovém prostoru nefunguje, protože zpáteční cesta obvykle vede úplně jinam, než na svůj začátek. Mágové tento problém obvykle řeší po svém – cestu vůbec nehledají, místo toho svou vůlí formují formují slabou realitu a cestu si prostě vytvoří. Takové násilné změny ovšem už tak dost oslabenou realitu dále deformují, takže pak už nikdo nedokáže říct, co bude za nejbližší zatáčkou a mapa takové krajiny ze všeho nejvíc připomíná abstraktní umění.
Naposledy upravil(a) York dne 13. 9. 2013, 14:54, celkem upraveno 1 x.

Uživatelský avatar
Cor
Příspěvky: 864
Registrován: 26. 3. 2013, 10:10

Re: Dakara: inspirace

Příspěvek od Cor » 16. 8. 2013, 19:52

A když se astrální říše už nějakou (dlouhou) dobu rozpíná do astrálních hlubin a deformuje...nemůže se stát, že se sloučí/prolne s jinými podobně deformovanými říšemi? A vytvoří to defacto jakýsi propojený "dreamscape", vyplněný astrální prostor, kde se stírají hranice a cestovatel cestuje z jedné reality do druhé aniž by si toho pořádně všiml.

Uživatelský avatar
York
Příspěvky: 7636
Registrován: 24. 2. 2012, 17:31

Re: Dakara: inspirace

Příspěvek od York » 16. 8. 2013, 21:12

Cor píše:A když se astrální říše už nějakou (dlouhou) dobu rozpíná do astrálních hlubin a deformuje...nemůže se stát, že se sloučí/prolne s jinými podobně deformovanými říšemi? A vytvoří to defacto jakýsi propojený "dreamscape", vyplněný astrální prostor, kde se stírají hranice a cestovatel cestuje z jedné reality do druhé aniž by si toho pořádně všiml.
Rozhodně ano. Ale spíš než že by se to dělo samovolně bych čekal, že se to může buď omylem stát nějakému astrálnímu cestovateli - vytvoří si cestu někam trochu jinam, než zamýšlel, nebo cíleně - například když se jedna astrální říše už katastrofálně rozpadá, tak jejím obyvatelům nejspíš nezbývá, než zkusit zaútočit na nějakou jinou, protože zpět do fyzického světa nemůžou.

Tohle kromě toho povede ke konfliktům mezi astrálními říšemi, což se může projevit i ve fyzickém světě - ať už tím, že si astrální říše pozve někoho na přímou pomoc v boji, nebo třeba někoho zaúkoluje, aby našel a napadl průchody z fyzického světa do znepřátelené říše a donutil ji tak bojovat na dvou frontách, případně sehnal nějaké magické předměty nebo ingredience.

Astrální říše mají lidem z fyzického světa docela hodně co nabídnout, například dlouhověkost, dávno zapomenuté znalosti, nebo třeba mocnou magii. Obráceně je to ale horší, takže každý důvod, proč by se měla astrální říše zajímat o dění ve fyzickém světě, je fajn.

Uživatelský avatar
York
Příspěvky: 7636
Registrován: 24. 2. 2012, 17:31

Re: Dakara: filosofická východiska magie a světa

Příspěvek od York » 20. 9. 2014, 17:16

Jak vznikají andělé a démoni
Stejně jako jakékoliv jiné astrální bytosti – tvoří je lidé. Ty nejstarší a nejmocnější z nich stvořili dávní čarodějové mocnými náboženskými rituály a tisíce dalších obřadů je v průběhu staletí ještě dále posilovaly.

Při tvorbě astrální bytosti platí, že bytost přebírá osobnost svého tvůrce. U rituálně stvořených bytostí to platí také, v jejich osobnost se však promítají všichni učastníci rituálu Stvoření. Osobnost Archandělů a Pekelných pánů tedy typicky odráží celou tehdejší společnost, včetně jejích předsudků a pověr. Jako každé inteligentní bytosti se ale následní vyvíjí a mění.

V každé astrální bytosti se tedy odráží dobro i zlo skryté v lidských duších. Andělé jsou schopni páchat zlo a démoni by dokázali činit dobro, kdyby k tomu dostali příležitost.
Nižší, magicky slabší démoni často vznikají přerodem duší mocných démonistů. Takový démon pak dále slouží tomu pekelnému pánu, kterému svou duši ještě za života upsal.
Ze světců se andělé nestávají. Jejich existence sice může být povýšena do astrální roviny prostřednictvím nesmírně mocného rituálu svatořečení, jehož se účastní tisíce kněží, ale tím se stávají svatými a nikoliv anděly. Z magického hlediska je to podobný stav existence, jich forma a schopnosti se však od andělů liší.


Peklo existuje
A žijí v něm uvěznění démoni. To pro ně je Peklo určené, rozhodně v něm nevládnou proto, že by sami chtěli. Šíleně trpí a chtějí se za každou cenu dostat ven, byť i na krátký okamžik.
Jak to v pekle vypadá nemá smysl popisovat, nikdo kromě démonů a duší zemřelých smrtelníků propadlých peklu v něm nemůže existovat a za celou dosavadní existenci nic z pekla nedokázalo uniknout.

Duše smrtelníků v pekle skutečně jsou, a to proto, že je tam démoni přitáhli. Přenesení části svého utrpení právě na tyto duše je totiž jednou z mála možností, jak si démoni mohou své trápení ulehčit.

Démony v pekle kdysi dávno po velké válce uvěznili andělé a svatí. Od té doby démoni většinu své moci spotřebují na to, aby v tak krutém místě vůbec přežili, a díky tomu je andělské voje dokáží udržet na uzdě.

Smrtelníkům démoni pochopitelně pravdu neříkají. Slibují jim moc a nesmrtelnost a snaží zkorumpovat natolik, aby jejich duše skončily v pekle a zmírnili tak muka démonů. Magicky nadaní smrtelníci navíc mohou démony přivolávat do fyzického světa, což je jediná metoda, jak se démoni mohou alespoň na čas neskutečnému utrpení vyhnout. Dokonce i pouhý kontakt se smrtelnými mágy jim umožňuje přesunout část svého vědomí dál ode dna pekelné propasti, překonat tak stav naprostého šílenství a alespoň trochu soustředěně uvažovat.

ÚVAHA: Co by se stalo, kdyby se nějaký smrtelný mág-démonolog dozvěděl pravdu? Mohl by tím démony vydírat?

V zásadě asi ano. Na druhou stranu by se proti němu okamžitě obrátilo celé Peklo (nebo alespoň jeho aktuálně příčetná část) a jeho duše by tedy okamžitě propadla. Pakty s démony totiž vytváří magickou vazbu s peklem...

ÚVAHA: První kontakt s dávno zapomenutým démonem – z počátku se s ním nedá komunikovat, je zcela šílený. Postupně se mu vrací soudnost, začne být prohnanější a záludnější.


Jak vzniklo Peklo
Pravděpodobně při nějaké fakt zásadní magické katastrofě, ideálně popsané někde v Bibli (nápady?). Těchnicky vzato šlo o vznik astrální říše. Peklo samo o sobě je velice důmyslná magická past – démoni proti sobě obrací svou vlastní sílu. Kdyby se všichni smířili s osudem a přestali vzdorovat, z vězení by unikli. To se ale nemůže stát, protože nikdy nebudou jednotní.

Odpovídá to tedy i na otázku, jestli mají démoni pravdu, když si myslí, že když jich bude dost, dokáží brány pekla prolomit. Ve skutečnosti je to nejspíš naopak – čím víc jich bude, tím těžší pro ně bude pronikat ven (a tedy o to těžší je bude přivolávat z fyzického světa – i když ne nutně, stačí mít permanentně otevřený průchod a pak se posílení clony neprojeví).
Poznámka: Peklo se k fyzické realitě kotví samo, respektive kotví ho usilovná snaha démonů uniknout z něj do fyzického světa (tohle souvisí s tím, že každá astrální říše má tendenci se vzdalovat od fyzického světa, až se postupně propadne do neexistence. Proto je nutné ji připoutat k fyzickému světu. A v případě pekla to je vedlejší efekt snahy démonů využívat smrtelné mágy k tomu, aby unikli z pekelného utrpení).


Existuje Ráj?
Ano. Kdysi dávno jej společnými silami stvořili nejmocnější z archandělů ještě v době, kdy byl Satan jedním z nich. Dokud bude víra smrtelníků silná, bude Ráj říší věčné blaženosti.
Dlouhý pobyt v Ráji způsobuje ztrátu zájmu o světské záležitosti. Andělé (a archandělé zvláště) rozhodně nebudou Ráj opouštět rádi, budou dlouho váhat (čímž pravidelně dávají démonům šanci pořádně se rozmoci) a zasáhnou až ve chvíli, kdy se ztráta intenzity víry skutečně citelně projeví úbytkem blaženosti.


Prvotní konflikt
Satan se nechtěl o Ráj dělit s ostatním archanděly. Za odměnu skončil v pekle (a ne sám).


Pokračující snaha o korupci andělů
Démoni v čele se Satanem se aktivně snaží stáhnout do pekla další anděly, případně zařídit, aby je tam ostatní andělé sami uvrhli. A to proto, že věří, že když jich bude dost, jejich společná moc umožní, aby všichni z pekla unikli.

Kromě toho se nepochybně chtějí pomstít a zařídit svým původním věznitelům stejně příjemný pobyt, jaký oni dopřáli jim.


Přivolávání démonů
V určité oblasti většinou působí několik mocných démonů, s niiž je možné relativně snadno komunikovat, protože s nimi mocní démonisté udržují magický kontakt. Působení konkrétních mocných démonů obvykle jde poznat z průvodních efektů – různí démoni se „specializují“ na určité druhy hříchů, například smilstvo, lež, a podobně.

Přivolat nového mocného démona vyžaduje masivní magický rituál, nejspíš se spoustou lidských obětí. Zcela potlačit vliv nějakého mocného démona v dané oblasti je možné, ale chce to zlikvidovat všechny smrtelníky, kteří s ním udržují magický kontakt. Likvidací alespoň některých z nich je možné démonovu lokální moc oslabovat.

IDEA: „Stupeň probuzení démona“ (ve stylu probouzení hvozdu). Na vyšších stupních probuzení mohou démoni využívat a propůjčovat smrtelníkům mocnější schopnosti. Síla démona udává, na jak vysoký stupeň fyzické přítomnosti se může „probudit“.

IDEA: Morové nákazy způsobují démoni (potažmo satanisté, kteří jim slouží). Stejně tak sucho a jiné pohromy (démonickou katastrofu od přirozené mohou kněží rozeznat podle magického taintu).

Samozřejmě ale až po té, co dané město/oblast přiměřeně zhřeší (nestačí ale jen krást nebo smilnit, je potřeba začít skutečně obcovat s ďábelskými silami). Tím si totiž démoni zajistí, že duše následně zabitých smrtelníků přijdou do pekla.
Satan je šílený

A nemůže tedy zasahovat do fyzického světa. Naštěstí. I pouhý záblesk jeho příčetnosti obvykle znamená neuvěřitelnou katastrofu. Přivést Pána pekel do fyzického světa je samozřejmě ultimátním cílem mnoha Satanistů. Naštěstí ne příliš reálným, protože to by vyžadovalo skutečně kolosální magii a téměř určitě by to probudilo Archanděly z blažené letargie.


Mocní pekelní páni jsou na pokraji šílenství
Jednají prostřednictvím svých služebníků. Takže démonické působení obvykle nese rys jednoho z lordů, přestože on samotný do fyzického světa přímo nezasahuje. Fyzická manifestace každého z pekelných pánů je vždy pamětihodná – provází ty nejzásadnější biblické katastrofy, největší morové epidemie a podobně.

TODO: Upřesnit hierarchii démonů a andělů


Služebníci různých pekelných lordů spolu mohou soupeřit
A to především o věřící. Jednou zkorumpovaného kultistu je pro ně relativně snadné „přetáhnout“. Původní pán to ale samozřejmě neponese dobře.


Hříchy jsou lístkem do pekla
Tedy ne tak docela. Nicméně koruptoři jsou všímaví a hříšníky oslovují nejraději, protože je u nich největší šance, že alespoň po trošce levné moci sáhnou. A pak už ta cesta do pekla skutečně vede.


Korumpování mocných smrtelníků
Nejzajímavější jsou pro pekelné pány mágové a smrtelníci s výsadním postavením – vysocí šlechtici, bohatí obchodníci, atd. Koruptoři jsou velice vynalézaví. Nabízejí například:

• Likvidaci nepohodlných konkurentů – zcela zadarmo! Příště stačí jen požádat – ovšem to už bude něco málo stát.
• Snadné a rychlému naučení magie, a to i v případě, že dotyčný nemá magické nadání.
• Zcela sprostě vyhrožují, unáší děti a podobně. S tím, že se následně nabídne „zachránce“, tedy za určitou drobnou cenu...
• Působí skrze sny – o moci a slávě, o získání srdce vysněné osoby a podobně. Často současně zařizují, aby se některé věci skutečně staly: sny se částečně vyplňují, vysněná láska se stává stále nedostupnější ale o to více idealizovanou, a podobně.

Vlastnímu pokusu o korupci často předchází dlouholetá „naprosto nezjištná“ spolupráce a vyčkávání, koruptor se tak může skrývat třeba mezi velmožovými nejdůvěrnějšími rádci či služebníky.

Koruptoři nemusí podstupovat intenzivní psychologická školení – stačí, že jsou schopnými psychology a manipulátory samotní démoni. Koruptor pak jen poslouchá jejich příkazy...


Poskvrnění peklem
Pakty s démony vytváří slabé magické spojení (což je extrémně důležité – jednak to démona udržuje blízko fyzickému světu a navíc to dává peklu páku na démonologa, když by náhodou chtěl moc chytračit).

Detekce takového spojení není jednoduchá. Obecně je třeba překonat Hodnocení démona, s nímž bylo navázáno, takže na detekci přímého působení pekelného pána bude pravděpodobně potřeba mocná rituální magie (například nějaký koncil).

Z toho plyne, že zahrávat si s nižšími démony poblíž chrámu či kláštera, či nějakého putujícího inkvizitora, není zrovna dobrý nápad – i nepříliš silný kněz-thaumaturg dokáže poskvrnu detekovat. Naproti tomu manipulace mocných démonických pánů jsou bez svolání koncilu nebo přímého výslechu nějakým archandělem (což moc nehrozí, viz popis Ráje) magicky prakticky nedekovatelné.

Aktivní provozování démonické magie vytváří signaturu na Sílu kouzla hodin, jako každé kouzlo. Jelikož jde o aspektovanou magii, je i tato signatura aspektovaná. Má to vedlejší účinky v podobě znesvěcení zasažené oblasti, což znamená, že v ní smrtelníci uslyší bolestné výkřiky démonů a následné provozování démonické magie zde bude silnější. Aktivní signaturu nelze maskovat – každý, kdo dokáže vycítit démonicky aspektovanou magii, nebo nahlížet do Astrálního prostoru, ji vycítí či uvidí. A vedlejší účinky ostatně pocítí úplně každý, kdo do zasaženého prostoru vstoupí.

Poznámka: Taint vytvořený kouzlem má stejné hodnocení jako použité kouzlo. Znovu seslané to samé kouzlo tedy posíleno nebude. Má ale smysl, když třeba velekněz sešle nějaké mocné kouzlo – posílí tím kouzla magicky slabších kněží, nebo když je nejprve společnými silami proveden mocný rituál.


Svatá a znesvěcená půda, svaté symboly a ochranné amulety
Svatá nebo naopak znesvěcená půda je z magického hlediska oblastí aspektovanou k určitému druhu magie – tedy andělské nebo démonické. To znamená, že démonistům se dobře kouzlí na znesvěcené půdě (jejich kouzla tam jsou silnější) a špatně na svaté, a naopak.

Magické svaté či ďábelské symboly působí proti tomuto jevu. Na znesvěcené půdě tedy svatý symbol chrání kněze před démonickou magií (snižuje bonus, který jakákoliv démonická magie použitá proti nositeli symbolu v tomto místě dostává za souladně aspektované prostředí) a usnadňuje mu používání vlastní andělské magie (nedává sice bonus, symbol sám o sobě nevytváří magicky aspektované prostředí, ale snižuje postih za nepříznivě aspektovanou oblast).

Jako vedlejší efekt nošení takového symbolu snižuje i vedlejší účinky svaté nebo znesvěcené půdy – tedy tu drtivou posvátnou bázeň (jejíž vysoká hodnocení mohou být skutečně ubíjející až takřka paralytická), případně ozvěnu pekelných muk (opět ubíjející až paralytický účinek při vysokém hodnocení). Nosit takových ochranný amulet tedy má smysl i pro obyčejné smrtelníky.

Zajímavý důsledek: Když bude démonista nosit magický svatý symbol, tak si tím nejspíš bude oslabovat svou vlastní magii. Před tím, než začne kouzlit, jej tedy s největší pravděpodobností odhodí. Obyčejný (nemagický) zlatý křížek mu ovšem nijak nevadí.

Uživatelský avatar
York
Příspěvky: 7636
Registrován: 24. 2. 2012, 17:31

Re: Dakara: filosofická východiska magie a světa

Příspěvek od York » 20. 9. 2014, 17:18

chrochta píše:1) Dualistické pojetí světa?
Ne tak docela. Tohle pojetí je pochopitelně dominantní v zemích silně ovlivněných biblickou tradicí. V Číně nebo Japonsku to ale bude úplně jinak. Kromě toho tohle nejsou jediné astrální říše a jediné magické tradice. Ke keltské tradici se například váží Starší říše (Avalon, keltští bohové, wild hunt, atp.). Může se to samozřejmě křížit. Druid se může stát služebníkem Baala, ať už vědomě nebo ne.
chrochta píše:2) Služebníci patřící jedné ze dvou mocností. Země je bitevním polem a obě strany tu potřebují své agenty.
Sort of. Základní myšlenka se točí kolem astrálních říší. Ty obvykle vznikají tak, že nějaká magicky velmi schopná civilizace začne přetvářet okolní realitu tak, aby v ní dobře fungovala magie této říše. Vznikají tak magicky aspektované oblasti, podobně jako ta svatá nebo znesvěcená půda. Díky tomu se magické schopnosti obyvatel této říše dále zvyšují a navíc dokáží kouzlit i ti, kdo toho před tím nebyli schopni - protože se oslabuje stěna mezi pevnou realitou a astrálním prostorem, a tudíž je kouzlení kladen menší odpor. Ale právě intenzivní kouzlení je to, co tuto stěnu oslabuje, takže tím, že začíná kouzlit stále víc a víc jedinců, se tento procest jen zrychluje. Nakonec dojde k tomu, že tato clona zcela zmizí a celá říše se oddělí od fyzického světa a přesune se do astrálního prostoru - stane se z ní astrální říše (dobrý příklad: Atlantida).

Tím ovšem proces oslabování reality nekončí, ba právě naopak. Přesunem do astrálního prostoru se obyvatelům dané říše kouzlí ještě lépe, což vede k tomu, že se celá říše propadá stále dál směrem od pevné reality a hrozí jí, že se její realita natolik oslabí, že jednoduše přestane existovat. Pokud si to mocní mágové v dané říši uvědomí, tak se začnou snažit ukotvit říši k pevné realitě. Jenže to se nedá udělat zevnitř, musí to dělat někdo z fyzického světa. Takže ano, každá astrální říše potřebuje agenty ve fyzickém světě. A jelikož dávné konflikty přetrvávájí, tak pokračují i skryté války (zpřetrhat kotvy je dobrá metoda, jak se znepřátelené říše zbavit jednou pro vždy).

Nebe a peklo viz ten předchozí text.
chrochta píše:4) Mohou nabízet výhody, mohou se pokoušet nenápadně manipulovat...
Přesně tak je to myšleno ;)
chrochta píše:5) Mají propůjčenou schopnost detekovat esenci těch "upsaných" peklu? Vymítačí jsou v kontaktu s vyšší mocí a proto v sobě nesou její otisk a nějaké ty reziduální energie. Při vymítání naváží kontakt s Nebem, sáhnou si pro trochu energie a tou působí na démony. Záleží tedy jen na tom, jak dobří jsou v navazování kontaktu s Nebem a jak dobře umí s propůjčenou mocí pracovat.
Stejně jako u jakékoliv jiné magické tradice i tady platí, že rozhodující je to, jak to vidí její praktikanti. Z pohledu kněze to tedy přesně takhle může fungovat. A cokoliv jiného je v zásadě nedůležité :)
chrochta píše:6) Kultovní místa slouží ke spojení se s vyšší mocí. Při tom protéká obousměrně energie a lidští participanti tak mají extatické a nadsmyslové zážitky založené nejen na davové hysterii, lehkých drogách (kadidlo je co?) a psychologickém působení. K čemu je dobrá? Lidi se tam chovají slušně a bojácně, do blízkosti nepolezou démoni (ne, pokud nemají masochistické sklony).
Vysvěcená místa jsou aspektovaná k andělské magii. Tudíž se tam snáze andělé přivolávají, případně se s nimi komunikuje. Takže je to v podstatě tak, jak říkáš.

Svatá půda na lidi působí přesně tak, jak píšeš. Není to samozřejmě náhoda, je to důmyslná magie postavená na stejných principech, na kterých na obyčejné lidi působí třeba katedrály (i bez magie).

Démoni tam určitě dobrovolně nepolezou, protože je tam jejich magie výrazně oslabena právě působením opačně aspektovaného ladění.
chrochta píše:7) Ráj existuje (žijí v něm služebníci protivníka Pekla) a obyčejní lidé věří, že se do něj po smrti, když se budou chovat hezky, dostanou.
Ráj v prvé řadě poskytuje blaženost a nesmrtelnost. I astrální bytosti (a tudíž i andělé a démoni) stárnou a časem umřou. Touha po nesmrtelnosti byla důvodem, proč Ráj vůbec vzniknul. Lístek do Ráje nedostane ani zdaleka každý svědomitý věřící - jejich víra v existenci Ráje je v prvé řadě to, co jeho existenci umožňuje a kdyby byl Ráj příliš plný, tak by nebylo dost věřících na to, aby jeho existenci dokázali udržovat. Čas od času se vstup do ráje poštěstí vybraným smrtelníkům - obvykle těm svatořečeným (ale může tomu předcházet dlouhá služba mimo Ráj).
chrochta píše:Ad řev mučených: Spisovatel Dennic McKiernan přišel s nápadem, že emoce umožňují čerpat energii k sesílání kouzel. Jakékoli - ti zlí tedy používají mučení, ti dobří náboženské slavnosti a vůbec všechno "co přiměje duši vykřiknout".
Tuhle myšlenku znám z několika různých zdrojů. V rámci filosofických základů Dakary je rozhodující vědomé přání toho, aby věci v nějaké podobě existovaly. Tohle dobře plní víra - když milióny lidí něčemu věří, tak to má nesmírnou magickou sílu. Využívání emocí v tomhle stylu moc smysl nedává.

Dobře mi ale funguje právě ta myšlenka, že Peklo je magické vězení zkombinované s mučírnou (když už teda nejde nějak jednoduše démony zbavit existence). To, co na znesvěcené půdě slyšíš, je v prvé řadě bolestný řev démonů - potažmo tedy pak duší zesnulých smrteníků, na které démoni část svého utrpení přenesli, aby si ulevili.

Hlavní motivací démonů je čiré zoufalství pramenící z nesmírně účinného věčného mučení. K tomu, aby si alespoň trochu ulevili, jsou pak celkem logicky ochotni dělat všemožná zvěrstva.

Uživatelský avatar
York
Příspěvky: 7636
Registrován: 24. 2. 2012, 17:31

Re: Dakara: filosofická východiska magie a světa

Příspěvek od York » 20. 9. 2014, 17:19

Obzvláště vypovídající je věta: "Odpusť jim, otče, neboť nevědí, co činí".

Andělé pochopitelně nemají zájem vyprávět smrtelníkům, že jim jejich víra zajišťuje blaženost a nesmrtelnost, a že za trable, které démoni smrtelníkům způsobují, mohou v prvé řadě andělé tím, že démony v Pekle uvěznili. Existence pekla navíc dává věřícím ten správný focus k víře, že.



K uvěznění Satana:

Book of Revelation (12:7-9)

"...there was war in heaven. Michael and his angels fought against the dragon, and the dragon and his angels fought back. But he was not strong enough, and they lost their place in heaven."

Wild West

Re: Dakara: filosofická východiska magie a světa

Příspěvek od Wild West » 22. 9. 2014, 07:29

Proč je ta apokalypsa anglicky?
Tento oblíbený magic player handbook je už delší dobu k mání i v češtině.

Uživatelský avatar
York
Příspěvky: 7636
Registrován: 24. 2. 2012, 17:31

Re: Dakara: filosofická východiska magie a světa

Příspěvek od York » 18. 2. 2015, 12:06

Astrální prostor
„Kde jsou hranice našeho světa?“ To je otázka, kterou si učenci a mořeplavci kladou už tisíce let. Společně věří tomu, že oceán musí mít nějaký konec, nepřekročitelnou hranici, která všechno, co existuje, drží uvnitř. Odvážní námořníci se k ní snaží doplout a spatřit ji na vlastní oči. Učenci se snaží dokázat, že existuje, přestože ji nikdo nikdy nespatřil.

Co si o tom všem myslí mágové? Ti vědí, že hranice existuje, ale jinde, než ji hledají učenci i mořeplavci. Pojďme ji teď společně překročit.

Pevnost reality
To, co definuje náš svět, je jeho existence. A to přesně v té podobě, v jaké ho známe: voda je mokrá, země tvrdá a oheň žhavý. Kdyby svět nebyl, nic z toho by nemohlo platit. Nemohla by existovat hmota ani myšlenka, nebylo by zkrátka vůbec nic.

Hranice mezi bytím a nebytím ovšem není tak pevná a ostrá, jak by se mohlo zdát. Učenec by nejspíš řekl, že věc může existovat nebo neexistovat, nic jiného nedává smysl. Mágové to ale vidí trochu jinak – různé věci mohou na první pohled vypadat stejně, ale lišit se tím, jak moc obtížné je provést s nimi nějakou nepřirozenou změnu, jako třeba nechat skálu rozpadnout v prach.

Stále platí, že skála může buď být nebo nebýt, ale na jednom místě ji čaroděj kouzlem rozdrtit nedokáže, případně jen velmi obtížně, na krátkou vzdálenost a velmi jej to vyčerpá, zatímco na druhém místě to dokáže snadno a na velkou dálku.

Ta dvě místa mají totiž různou pevnost reality. Skutečnost je tím pevnější, čím více odolává změnám skrze magické působení.

Magické nexy a siločáry
Realita není všude stejně pevná. Na světě jsou oblasti, kde je kouzlení snazší. Čaroděj tam dokáže působit na delší vzdálenost, kouzlení jej tolik neunavuje a jeho kouzla jsou mocnější. Dokonce i někteří z těch, kdo jinak magii používat nedokáží, se tam mohou naučit sesílat slabá kouzla.

Říká se jim různě: magická zřídla, nexy, siločáry. Často je lidé považují za posvátná místa požehnaná božskou mocí. Tyto názvy obvykle plynou z představy, že je tam vyšší přirozená hladina many – tajemné esence, kterou mágové využívají ke kouzlení. Lze se na to ale také dívat obráceně – není tam vyšší hladina toho, co kouzlení umožňuje, ale slabší působení síly, která v kouzlení brání.

Projevu této síly se říká Clona. Tam, kde je silná, je kouzlení obtížné. Tam, kde je slabší, jde magicky působit snáze.

Co se nachází za Clonou?
Abychom mohli na tuto otázku odpovědět, musíme si znovu připomenout, co vlastně Clona je: Je to míra odolnosti reality proti magicky vynuceným změnám. Nejedná se tedy o překážku ve fyzickém smyslu, není ji možné jednoduše přelézt nebo obejít. Úzce souvisí s magií, protože určuje, jak dobře se bude mágům čarovat. A ti si samozřejmě již dávno položili otázku, zda je možné Clonu oslabit a zařídit tak, že se jim bude kouzlit snáze.

Odpověď je, že to každý mág dělá vždy, když sesílá libovolné kouzlo nebo používá nějakou magickou schopnost. Protože co čaroděj dělá, když kouzlí? Potlačí odpor reality proti působení změn a následně ji změní. Každé kouzlo tedy vlastně dělá do Clony dočasnou díru a bylo jen otázkou času, než někdo přišel na to, jak ji rozšířit a stabilizovat, aby nezmizela, hned jak působení kouzla skončí a bylo možné „projít skrz“.

Podoba Astrálního prostoru
Svět za Clonou je místem, kde není pevná realita, tak jak ji známe. Neznamená to ale, že tam není vůbec nic. Blízký fyzický svět tam totiž přes Clonu vrhá stín. Důvodem je, že se pevnost reality nemění skokově, ale pozvolně. Před Clonou je sice realita mnohem pevnější než za ní, ale Clona samotná má nějakou šířku – to se pozná právě na místech, kde je oslabena. I za ní stále nějaká pevnost reality musí být, jinak by tam nebylo možné existovat, a tudíž se ani podívat, jak to tam vypadá.

Odraz do Astrálního prostoru
Fyzický svět tedy prosakuje skrz Clonu a vzniká tak jeho odraz v Astrálním prostoru. Je to velice dlouhodobý proces. Když postavíte nový dům, potrvá několik let, než se jeho slabý, nezřetelný tvar, objeví v přilehlém Astrálním prostoru a další desítky let, než začne být natolik pevný, aby se skrz jeho stěny nedalo projít a nebylo skrz ně vidět.

Věci, které existují jen krátce, nebo se často přemisťují, tedy v Astrálním prostoru žádný odraz nemají – nejsou tam vidět, není je možné nahmatat ani ucítit. Znamená to, že lidé ani zvířata Astrální stín nemají, zatímco staletá lípa jej mít bude. Zvuky a pachy se sice odrážet mohou, ale obvykle nepřetrvávají dost dlouho – výjimkou může být třeba burácení vodopádu nebo vůně lesa.

Zdaleka nejpevnější odraz mívá pevná země, ta je totiž na svém místě už celé věky. Dá se po ní chodit, není skrz ni vidět a vykopat v ní jámu je stejně obtížné jako ve fyzickém světě – pokud ovšem nepoužijete kouzlo, tím to v Astrálním prostoru naopak jde mnohem snáze.

Skrze věci se slabým odrazem je možné projít; kladou odpor asi jako kdybyste se brodili vodou, nebo případně hustší kapalinou, když jejich odraz zesílí. Úměrně tomu jsou také částečně průhledné. V Astrálním odrazu oceánu se je možné utopit, po Astrálním dně čerstvě napuštěné přehrady se ale můžete bez nebezpečí projít – pocítíte pouze mírný odpor v pohybu.

Stejně, jako stín postupně sílí, také postupně slábne, když je nějaká věc změněna, zničena či přesunuta. Když zbouráte jedno křídlo domu a postavíte jiné, tak po několika desítkách let bude v přilehlém Astrálním prostoru celkem dobře vidět střední část, která se nezměnila, a obě křídla budou přízračná – jedno proto, že se ještě nestihlo pořádně odrazit a druhé proto, že jeho odraz vyprchává. Vypadá to podobně, jako když byste v průběhu času dělali fotografie jednoho místa, pak je všechny mírně zprůhledněli a poskládali přes sebe.

To vše platí v místech, kde je Clona silná. Tam, kde je oslabena, je proces „prosakování“ rychlejší.

Světlo a počasí v Astrálním prostoru
Astrálním prostoru příslušném k otevřenému prostranství panuje trvalé šero. Je to proto, že se do něj den a noc odráží zhruba stejnou měrou – přes den odraz světla mírně sílí a přes noc zase slábne. V podzemí nebo jiných prostorách, kde vládne trvalá tma, je tma i v přilehlém Astrálním prostoru.

Počasí tam je nepřirozeně neměnné – vítr a déšť se nestihnou odrazit, tudíž tam nikdy nefouká, neprší a obloha je neustále zatažena něčím, co ze všeho nejvíc připomíná řídkou mlhu.

Přestavba Astrálního prostoru
Astrální prostor může sice díky odrazům fyzického světa působit značně přízračně, ale nic to nemění na tom, že je stále skutečný. Můžeš tam tedy třeba vzít krumpáč a udělat díru do země, nebo postavit dům. Není ale moc dobrý nápad snažit se něco stavět z cihel vyndaných ze zdi čerstvě odraženého domu, protože nejsou zrovna pevné a pokud by taková stavba vůbec držela, vlastní vahou by se brzy zhroutila. Cihly vyrobené z odrazu pevné země ale budou držet dobře.

Změny Astrálního prostoru se zpět do fyzického světa neprojeví. Nikdo tedy nepozná, že jsi zbořil odraz jeho domu a postavil sis vlastní. Prosakování fyzického světa do Astrálního ale stále pokračuje, takže časem skrz tvou stavbu opět začne prolínat přízračný stín původního domu a za několik staletí tam budou stát obě, jako kdyby nějaký šílený architekt nakreslil dva plány přes sebe a zedníci to tak svědomitě postavili.

Odraz kouzel do astrálního prostoru
Kouzla provedená ve fyzickém světě se, na rozdíl od obyčejných věcí, do Astrálního prostoru odráží okamžitě a v plné síle. Skoro by se dalo říct, že jsou v něm to jediné skutečné – oproti všemu ostatnímu takřka „září“ skutečností. Důvod je vcelku zřejmý: jelikož každé kouzlo „udělá díru“ skrz Clonu, tak se fakticky odehrává v oblasti za Clonou, tedy v Astrálním prostoru. Na rozdíl od předmětů v Astrálním prostoru přítomných, tam ale odraz kouzel fyzicky není – je tam pouze vidět, asi jako kdyby jej někdo promítal na Clonu jako na trojrozměrné plátno.

Pokud ovšem v daném místě v Astrálním prostoru někdo postavil nějakou překážku, tedy když je na stejném místě ve fyzickém světě volný prostor a v Astrálním je tam třeba zeď, tak se kouzlo stále odrazí, ale nebude v Astrálu vidět, protože jej zeď skryje.

Kouzlo, nebo jakákoliv jiná magie, je v Astrálním prostoru vidět nejen v okamžiku sesílání, ale i nějaký čas poté. Podobně jako odraz nějakého fyzického předmětu totiž i stopa po kouzlení odeznívá postupně – v tomto případě je to ale mnohem rychlejší, trvá to jen několik hodin.

Pokud by tedy někdo rychle zbořil onu zeď, která existuje jen v Astrálním prostoru a obraz kouzla skrývá, tak by pod ní našel doznívající stopu po kouzle provedeném ve fyzickém světě.

Jak takový odraz kouzla vypadá? Přesně tak, jaké změny chce mág jeho pomocí dosáhnout. Když chce stvořit oheň, tak i v Astrálním prostoru vyšlehnou plameny. Jelikož jde však pouze o obraz „promítaný na Clonu“, tak nikoho v Astrálním prostoru nespálí – to dělají jen ve fyzickém světě.

Uživatelský avatar
York
Příspěvky: 7636
Registrován: 24. 2. 2012, 17:31

Re: Dakara: filosofická východiska magie a světa

Příspěvek od York » 19. 2. 2015, 12:27

Koukám, že se trochu opakuju, budu v tom muset udělat pořádek. Na odpovědi každopádně čekají zajímavé otázky, jako třeba zda a případně jak je možné přivést armádu z astrální říše do fyzického světa. A jestli přijdu na to, jak je nakreslit, tak zkusím vyrobit nějaké obrázky ilustrující problematiku vzniku astrálních říší, časových linií a podobně.

Uživatelský avatar
Jerson
Inženýr z Ocelového města
Příspěvky: 15320
Registrován: 11. 2. 2003, 16:39
Bydliště: České Budějovice
Kontaktovat uživatele:

Re: Dakara: filosofická východiska magie a světa

Příspěvek od Jerson » 19. 2. 2015, 15:05

Koukám, že nedostatek reakcí tě nijak neodrazuje od psaní dalších monopostů.

Uživatelský avatar
York
Příspěvky: 7636
Registrován: 24. 2. 2012, 17:31

Re: Dakara: filosofická východiska magie a světa

Příspěvek od York » 19. 2. 2015, 16:28

Lokální oslabení clony

Obrázek


Svislá osa představuje pevnost reality, směrem dolů klesá.

Červená, žlutá a zelená čára představují rozsah působnosti různě silných mágů (měly by tedy správně vést pořád dolů, v čím dál slabší realitě samozřejmě stále kouzlit mohou, dokonce tam budou jejich kouzla čím dál tím silnější). Červený a zelený dokáží kouzlit jen v oblasti oslabení clony - pokud žijí kdekoliv jinde, jejich magické nadání se samovolně neprojeví. Žlutý mág dokáže kouzlit kdekoliv, v oblasti s oslabenou clonou budou jeho kouzla silnější.

Černá vodorovná čára představuje blízký astrální prostor - oblast těsně přilehlou Cloně. Směrem dolů jde o hluboký astrální prostor, pevnost reality tam dále klesá. Tuhle vlastnost fyzický svět nemá, proto odpovídá přímo modré čáře.

Uživatelský avatar
York
Příspěvky: 7636
Registrován: 24. 2. 2012, 17:31

Re: Dakara: filosofická východiska magie a světa

Příspěvek od York » 19. 2. 2015, 17:07

Astrální říše

Obrázek

Základ je stejný jako v předchozím obrázku. Zelená čára jsou hranice Astrální říše, prostor mezi zelenou a tmavě šedou čárou je Clona, která ji odděluje od okolního Astrálního prostoru.

Od fyzického světa se astrální říše liší tím, že má v různých místech různou pevnost reality - místa v astrální říši položená směrem dolů na svislé ose mají slabší realitu, magie je v nich tudíž silnější. Zároveň to ale ukazuje nebezpečí, které Astrálním říším hrozí - propadají se stále hlouběji do Astrálního prostoru, až se v nich natolik oslabí realita, že přestanou držet pohromadě a zmizí do Nicoty.

Obrázek ukazuje ukotvenou Astrální říši - bod, kde se dotýká fyzického prostoru, je kotvou, která říši drží a brání v tom, aby se nekontrolovatelně propadala do hlubokého Astrálního prostoru. I tak ale proces vzdalování se od fyzického světa stále poračuje, což by se na obrázku projevilo tím, že by se její "hranice" s astrálním světem postupně svíraly. Pomáhá proti tomu ukotvit říši na více místech fyzického světa. I tak se ale některé části Astrální říše odtrhávají a je tedy možné v ní zabloudit někam, odkud již není cesty zpět - to je ten otevřený "spodní konec".

Uživatelský avatar
York
Příspěvky: 7636
Registrován: 24. 2. 2012, 17:31

Re: Dakara: filosofická východiska magie a světa

Příspěvek od York » 26. 2. 2015, 12:38

Odtržení astrální říše od fyzického světa
Vznik astrálních říší je popsaný v úvodním příspěvku této diskuse, takže jen shrnu, co to znamená: Představte si nějaké místo s magicky vyspělou civilizací - třeba starověký Egypt. Čím více magie se zde provozuje, a to zejména mocné rituální magie, tím se realita v této oblasti oslabuje, což způsobí ztenčení Clony mezi fyzickým a Astrálním světem. Oslabení Clony následně způsobí, že více lidí dokáže kouzlit (viz první z předchozích obrázků), o to více se jich tedy aktivně účastní rituálů a oslabování se tak ještě více zrychluje.

Nakonec to dojde až tak daleko, že Clona v dané oblasti zcela zmizí a kus reality se "propadne" do Astrálního prostoru. Co to ale prakticky znamená?

Jak bylo řečeno dříve, fyzický svět skrz Clonu prosakuje do Astrálního prostoru. Čím více Clona slábne, tím je tento proces rychlejší, v Astrálním prostoru tedy vzniká "kopie" fyzického světa. To přesně se děje i v průběhu vzniku astrální říše, místo jednoho údolí Nilu tedy budou na jednom místě existovat dvě. Když se říše odtrhává od fyzické reality, tak části světa zcela zmizí - to jsou ty, kde byla Clona zcela eliminována, kolem nich ale bude poměrně velké území, které existuje jak ve fyzickém, tak v Astrálním prostoru. Jádro nově vzniklé astrální říše tedy bude existovat jen v této říši a z fyzického světa zmizí (viz třeba zmizení Atlantidy nebo Avalonu), okolí bude dvojí.

To samé platí pro obyvatele této země. Ti, kdo žili ve zcela odtržené části, budou z fyzického světa vyrváni, přestanou existovat. Lidé, kteří ve fyzickém světě zůstanou, si tuhle "díru v realitě" časem nějak vysvětlí, obvykle tím, že to jsou všechno jen báje a pověsti a žádná Atlantida ve skutečnosti nikdy neexistovala.
Astrální říše mají hloubku, podobně jako hluboký astrální prostor. Je to proto, že jejich obyvatelé nepřestanou provozovat mocnou magii, ba právě naopak - odtržením od fyzického světa se realita dále oslabila a tudíž je zase výrazně snazší v ní provozovat magii. Postupně se tak všichni obyvatelé astrální říše stávají mágy a jejich magická moc stále roste - tím však celou říši dále posouvají do hlubokého astrálního prostoru, až se nakonec propadne do nicoty.

Uživatelský avatar
York
Příspěvky: 7636
Registrován: 24. 2. 2012, 17:31

Re: Dakara: filosofická východiska magie a světa

Příspěvek od York » 26. 2. 2015, 12:53

Plynutí času v astrálních říších
To, že je v astrálních říších slabší realita, se projevuje rozdílnou rychlostí plynutí času oproti fyzickému světu. Je to hodně podobné teorii relativity - můžeš si to představit tak, že se celá astrální říše pohybuje těsně podsvětelnou rychlostí. Když se do nějaké astrální říše vypravíš a zase se z ní vrátíš, tak pro tebe uplynul třeba jen jeden den, ale tví známí ve fyzickém světě zestárnuli klidně o týden nebo měsíc. Čím hlouběji se v astrální říši zatouláš, tím je tento rozdíl větší.

Pomalejší plynutí času v astrálních říších pak z pohledu obyvatel fyzického světa způsobuje to, že se říše jeví jako "skanzeny" zakonzervované minulosti. Vstupem do astrální říše oddělené před tisíci let od starověkého Egypta se skutečně dostanete do starověkého Egypta - tam totiž uplynulo třeba jen pár desítek let.

Pokud se v podobném čase tak oddělilo více říší, což se často stává, tak se vzájemně drží ve stejném čase - takže dávné spory a války často mezi astrálními říšemi přetrvávají dodnes.

Odpovědět

Zpět na „Dakara“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 host