Dakara v Janově

Dakara: diskuse ke hře v duchu Shadowrunu bez technologie ve středověce laděném fantasy prostředí

Moderátor: York

Uživatelský avatar
York
Příspěvky: 7646
Registrován: 24. 2. 2012, 17:31

Re: Dakara v Janově

Příspěvek od York » 20. 3. 2014, 11:37

Skupina bez většího rozmýšlení zamířila zpět k Janovu. Cílem byl klášter, jehož opat je koordinátorem Smlouvy ve fyzickém světě.

Když Marco starému opatovi předal zprávu, opat přes prázdný pergamen zlehka přejel rukou a neviditelné písmo se opět objevilo. Pak si zavolal mladého mnicha Luigiho, aby mu ji přečetl.

Obsahem zprávy bylo Marcovo hlášení stavu věcí a doporučení brát tuto záležitost opravdu vážně. Opat s ním očividně souhlasil a pověřil skupinu, aby spolu s Luigim pokud možno nenápadně prohlédla místo, kde došlo k prolnutí realit.

"Nejraději bych si to prohlédnul osobně, ale to by asi nebylo úplně vhodné," dodal.

"Rád budu vašima očima, padre," nabídnul se Luigi.

"A vidíš, to zní jako dobrý nápad," odpověděl opat. "Pojď sem," dodal, dotknul se jeho ramene a něco potichu zamumlal.

"Nejlepší by bylo, kdyby ses dostal dovnitř do domu. Když to nepůjde bez toho, abys vzbudil zbytečnou pozornost, tak si alespoň prohlédni průčelí, třeba z okna protějšího domu," instruoval ho opat. "Hlavně se tam ale nenechte chytit, kdyby tam třeba probíhalo vyšetřování," zdůraznil.

"Jistě, padre," horlivě přikývnul Luigi.

* * *

Marco se následně oddělil, aby zaúkoloval svoje lidi. Místo něj se k Ahmedovi, Fjodorovi a Luigimu na opatovo doporučení přidal mnich Mario, aby mohl opatovi předat zprávu o vývoji situace.

Do přístavní čtvrti čtveřice přijela povozem, vystoupili ale o pár bloků dříve, aby nebyli zbytečně nápadní. Když se blížili ke křižovatce s uličkou, kde bydlela písařka, všimli si, že se před ní shromáždil asi dvacetihlavý dav.

Luigi se tam sám vyrazil podívat a zjistit, co se tam děje.

"Je tam inkvizice, otče," horlivě mu vysvětloval jeden nuzně oděný muž. "Nechtěj nás pustit dovnitř, že prej tam probíhá vyšetřování, či co!" stěžoval si.

"A proč tam vlastně chcete?" divil se Luigi.

"Protože tam bydlíme!" ozvalo se ze všech stran.

Davem se následně prodrala mladá žena se strhanými rysy. "Otče, musíte mi pomoct! Mám doma malého kluka, byla jsem zrovna na trhu, když to tu inkvizice obsadila!"

"Jistě dcero, udělám, co budu moci," utěšoval ji Luigi.

Dav mu ochotně udělal prostor a pustil ho k inkvizitorovi hlídajícímu vchod do úzké uličky.

"Lituji, bratře, nemohu tě pustit dovnitř," vysvětloval.

"Je to nutné, tady dcera tam nechala malého synka," nedal se odbýt Luigi.

"Cože? Tady je nějaké malé dítě? Ale to je strašně nebezpečné, neposkvrněná duše by se mohla stát snadným cílem ďáblova pokušení!" zhrozil se inkvizitor. Zavolal na kolegu dál v uličce a něco mu chvíli vykládal.

"Děkuji ti za upozornění, bratře. O synka se postaráme. Nemusíte mít starost. Nikoho dalšího tam ale nemůžeme pustit, to by bylo velice nebezpečné."

Luigi jen přikývnul, v podstatě totiž s inkvizitorem souhlasil. Pokusil se mladou matku trochu uklidnit, ale s nevalným úspěchem. Pak se vrátil k čekající skupině.

"Celou uličku obsadila inkvizice," informoval je. "U druhého vchodu je úplně stejný dav."

Následovala vzrušená debata, jestli se nějak zkusit dostat dovnitř, vylézt na střechu protějšího domu, nebo prostě počkat, až inkvizice odtáhne. Přerušil ji pohyb v davu shromážděném u ústí uličky - vypadalo to, že inkvizitor konečně pustil obyvatele dovnitř. U vchodu zůstalo jen pár čumilů, zřejmě z okolních domů.

"Tak teď tam asi můžem normálně přijít," podotknul Luigi a jelikož nikdo nic nenamítal, tak rovnou vyrazil.

Čumilové u vstupu se na mnicha, ruského vojáka a tureckého velmože dívali trochu podezřívavě, ale nijak to nekomentovali. Mnich Mario zůstal venku na ulici.

* * *

Ulička už byla zcela prázdná, ve vyšších patrech ještě někdo dovíral okenice. Dveře domu, kde bydlela písařka, byly zavřené.

Luigi se rozhlížel na všechny strany a přemýšlel, co by asi tak měl udělat, aby se opat mohl "podívat jeho očima".

Z horního patra se najednou ozval ostrý hvizd. Ahmed zahlédl, jak se tam někdo spěšně vzdálil od okna.

Po obou stranách uličky se otevřely dveře domů a začali z nich vybíhat vojáci. Dveře, u kterých skupina stála, se také otevřely. Stál v nich starší inkvizitor, podle oblečení a insignií zřejmě nadřízený toho, kdo před tím hlídal vstup do uličky.

"Kdo jsi, že tady používáš magii?" obořil se na Luigiho skřípavým hlasem a ukázal na něj dlouhým prstem.

"Já?" nechápavě se rozhlédnul Luigi, ale inkvizitorův prst jej označoval opravdu jednoznačně. "Já žádnou magii nepoužívám!" ohradil se.

"Před bohem a přede mnou neskryješ žádnou lež!" burácel inkvizitorův hlas.

"Já tu jsem na příkaz opata Muratoriho," vysvětloval Luigi. "Určitě ho znáte, je to takový moudrý a obětavý pán. "Doslechl se, že se tu snad někdo potřebuje pomoc, tak mě sem poslal. Víte, náš řád pomáhá chudým a nemocným..."

"Kdo mu to řekl?" vyzvídal inkvizitor.

"No to já nevím, já jen plním opatovo přání," vykrucoval se Luigi.

Vojáci mezi tím zablokovali oba východy z uličky a přiblížili se s tasenými zbraněmi.

"Pojď dovnitř," ukázal inkvizitor na Luigiho. "Vy dva počkejte tu."

Luigi pokrčil rameny a následoval jej. Co mu také zbývalo.

Uvnitř jej inkvizitor zavedl do malého pokoje a ukázal na volnou židli. Chvíli se jej pokoušel vyslýchat, nic moc dalšího z něj ale nedostal. Po čase se na chvilku omluvil, odešel dveřmi, venku s někým mluvil a pak se zase vrátil a pokračoval ve výslechu.

* * *

Ahmed s Fjodorem mezi tím stáli venku v úzké uličce, obklíčeni inkvizičními vojáky. Čekali a mlčeli. Co jim také zbývalo.

Po delší době se dveře do domu otevřely a objevil se v nich mladší inkvizitor - ten, který před tím hlídal vchod do uličky.

"Ty, pojď dovnitř," ukázal na Fjodora. Zavedl ho do největšího pokoje v domě - čekalo tam dalších 5 vojáků.

Fjodor s kamennou tváří čekal, co se bude dít.

"Tvoji zbraň," přikázal inkvizitor a Fjodor mu ji po krátkém zaváhání podal.

"A teď zbytek tvého oblečení. Bude důstojnější, když se svlékneš sám."

"Cože?" obořil se na něj Fjodor. "Víte vy vůbec, kdo já jsem? Na tohle nemáte právo!"

"Já tady zastupuji Svatou inkvizici, pane. Světská práva mě nezajímají. Buď se svléknete dobrovolně, nebo vás k tomu donutíme. A nebudu čekat dlouho."

Fjodor se stále zdráhal. Rozhlédnul se a zvažoval své možnosti. Vojáci si toho všimli a nápadně pozvedli zbraně.

"Dobrá, tedy, ale nepočítejte s tím, že vám tohle projde!" řekl a začal se svlékat. V tom se najednou vrhnul proti vojákovi stojícímu u dveří a s nadlidskou silou je s ním vyrazil, nehledě na to, že se otvíraly dovnitř do místnosti.

"Za ním, chyťte ho!" ozval se hlasitý výkřik.

Ještě na zemi vojákovi vyrazil meč z ruky, bohužel jej ale nedokázal zachytit a na sbírání ze země neměl čas. Ležící voják se jej snažil zdržet, ale nepodařilo se mu to. Fjodor se zvedl a rozběhl se po schodech do mezipatra a dál dveřmi na dvůr.

Malý dvorek nenabízel žádnou snadnou možnost úniku. Přehrazovala jej zhruba dvoumetrová zídka a o ní se opírala dřevěná, mírně vachrlatá kůlna. Vzhledem ke své celkem těžké zbroji se Fjodor rozhodl využít ji k tomu, aby se přes zídku snáze dostal. Stále v rozběhu se na ní vyšvihnu - a s rachotem se propadl dovnitř. Zbroj, která mu manévrh zkomplikovala, jej teď uchránila od vážnějšího zranění. Rychle sebral sekeru opřenou o vnitřní stěnu kolny a probořenou zdí se prodral ven - vstříc dvěma vojákům, kteří zrovna vyběhli ze dveří na dvůr.

Fjodor moc dlouho neváhal a rozhodl se navzdory vojákům zkusit přelézt zídku. Bylo mu totiž jasné, že s provizorní zbraní v přímém boji proti pěti vojákům nemá žádnou šanci. Vojáci to věděli také a proto se jej nesnažili zranit, stačilo jim prostě mu v přelezení zdi zabránit. Fjodor vypjal své zbývající síly, i tak ale neuspěl. Jeden z vojáků jej stáhnul zpátky dolů.

Na dvorek vbíhali další vojáci s inkvizitorem a Fjodor odevzdaně upustil sekeru a zvedl ruce nad hlavu. "Ještě že jsem žádného z nich nezranil," pomyslel si.

"Řeknu to ještě jednou a naposledy," prohlásil inkvizitor. "Všechno dolů!"

Fjodor se ještě naposledy rozhlédnul, jestli přece jen nemá nějakou možnost se z bezvýchodné situace dostat, a pak chtě nechtě příkaz splnil. Vojáci, kteří jeho věci důkladně prohledávali, našli azbukou popsaný složený list pergamenu. Podle úpravy to nejspíš byly verše. Inkvizitor nahlas zaklel - zřejmě to nebylo to, co doufal, že prohlídka odhalí.

* * *

Poté, co Ahmed zaslechl příkaz k pronásledování, se také začal vážně zabývat myšlenkou na útěk. Naneštěstí byl snad v ještě horší situaci než Fjodor - oba východy z úzké uličky blokovali vojáci, tudy útěk určitě nebude možný. Dveře do písařčina domu byly zavřené a zamknuté - Ahmed dobře slyšel rachocení klíče v zámku poté, co dovnitř vešel Fjodor. Zbývaly už jen dveře do protějšího domu - a ty byly lehce pootevřené! Ahmed ani chvilku neváhal, vrazil do nich a hned se pustil po schodech na půdu a po žebříku na střechu.

"Za ním, nenechte ho utéct!" ozvaly se další výkřiky.

Pronásledujících vojáků bylo sice hodně, ale bylo jim to pro tentokrát málo platné. Ahmed totiž při útěku kouzlem zmrazil vlhký povrch střechy a vojáky tak problém, jak se na ní udržet, rázem trápil mnohem víc, než jak chytit Ahmeda.

Uživatelský avatar
Karotka
Příspěvky: 731
Registrován: 21. 9. 2011, 20:42
Bydliště: Praha

Re: Dakara v Janově

Příspěvek od Karotka » 21. 3. 2014, 00:43

Moc pěkný zápis! V té čajovně se to nezdálo, ale takhle to vypadá taky celkem "Adveturers high as fuck, Ancient Genova and shit" dobrodružství :). Sám jsem zvědavý jak to bude dál...

Přidávám zápis z pohledu bratra Luigiho

Luigi píše:

Zrovna jsem iluminoval knihu o léčivých bylinách, když pro mě Padre nechal poslat. Velmi mě to potěšilo, jsem vždy moc rád, když pro něj můžu něco udělat. Byli u něj Ahmed, Fjodor a Marco se zprávou ze Starého Janova a Padre ji po mně chtěl přečíst. Náš řád pomáhá chudým a nemocným, ale má i jiné, tajné poslání, které se týká Smlouvy. O tomto tajném poslání však ví jen několik zasvěcených, nejdůvěryhodnějších mnichů. Jsem pyšný na to, že už mezi ně také patřím. Ty tři znám už déle. Navštěvovali Padreho ještě předtím, než jsem byl do tajemství astrálních světů zasvěcen. Často přicházeli v dosti zbědovaném stavu a já léčil jejich šrámy, které byly leckdy takové, že by jeden nevěřil, že to mohli přežít.

Kdybych zprávu nečetl nahlas, měl bych pusu otevřenou v němém úžasu. Muž z jiného světa se svítícíma očima, tajemná kniha, prolnutí realit… Rozumím tomu asi tak stejně jako trojjedinosti našeho Pána, tedy skoro vůbec. Padre se chmuřil a litoval, že není ve stavu, aby se na místo mohl podívat osobně. Připomněl jsem mu, že vždy budu rád jeho nohama i očima. On mi položil ruku na rameno, pomodlil se a poslal mě a bratra Maria s těmi pohany do domu té písařky, kde se to všechno přihodilo.

„V nejhorším si prohlédni aspoň průčelí domu, hlavně se tam nenechte chytit, kdyby tam probíhalo vyšetřování“ dodal ještě prozíravě.

K domu jsme se nemohli dostat (stejně jako spousta dalších lidí), protože vstup do ulice hlídala inkvizice. Nějaká žena, tam nechala malé dítě, chtěl jsem pro ně dojít, ale strážce mi vysvětlil, že malé dítě takto vystavené temné magii, může být posedlé Ďáblem a že se o to postarají. Ulevilo se mi, na rozdíl od jeho matky, kterou se mi nedařilo uklidnit. Do ulice nás sice nepustil, nicméně než jsme vymysleli kudy jinudy se k domu nepozorovaně dostat, situace se vyřešila sama. Inkvizice ukončila vyšetřování a pustila lidi domů. Vmísili jsme se mezi ně a došli před onen dům.

Z domu vyšel hlavní inkvizitor a obořil se na mě, že používám magii. Z okolních domů navíc vyšli vojáci a obklíčili nás. Vůbec jsem nechápal, o co mu jde, ale šel jsem s ním do domu, aby se to vysvětlilo. Při té příležitosti jsem prohlížel dům. Řekl jsem mu, že Padre (kterého i inkvizice bere jako velmi váženou osobu) má velkou starost o jednu ženu, která v tomto domě bydlí. Inkvizitor mi o ní ani o svém vyšetřování, nechtěl nic říct, naopak mě začal vyslýchat. Snažil jsem se mu odpovídat po pravdě, ovšem ani slovo o astrálních světech – strážit toto tajemství je naším svatým Posláním!
V domě bylo velmi rušno. Později jsem se dověděl, že druhý inkvizitor chtěl vyslechnout Fjodora, dokonce mu poručil vysvléknout se do naha. Je neuvěřitelné, co si dnes inkvizice dovoluje, chová se jak utržená ze řetězu. Fjodor jedním strážcem vyrazil dveře a utekl z domu na dvůr, ze kterého se chtěl dostat přes dřevěnou kůlnu. Ta však byla na straně inkvizice a prolomila se pod ním. Vojáci nakonec Fjodora donutili se vzdát, všechno mu vzali a spoutali ho. Unikl aspoň Ahmed (prý pomocí magie) a také bratr Mario, který s námi naštěstí do ulice nešel.

Inkvizitor mi řekl, že výslech bude pokračovat u nich, a to pomocí útrpného práva. Začala mi pomalu docházet hloubka bahna. Přemýšlím o možnostech útěku, ale nejsou velké, navíc utéct inkvizi? Už tak jsem Padremu přidělal spoustu starostí. Věru mě nepochválí, až nás z toho dostane.

V sídle inkvizice se k nám chovali dost hrubě a při výslechu v mučírně to bylo ještě horší. V klášteře nás na mučení připravovali, tajemství našeho řádu se nesmí za žádnou cenu prozradit, jenže jak se říká „lehko na cvičišti, těžko na bojišti“ nebo tak nějak. První výslech jsem s pomocí Boží vydržel a nic důležitého inkvizici neřekl. Věřím, že Fjodor rovněž. Ten Rus je vskutku tvrdý chlapík. Doufám, že se z tohoto hrozného místa, co nejdříve dostaneme a zjistíme co se to v poslední době děje za podivné věci…
"With great power comes great bullshit." (Max Caulfield)

Uživatelský avatar
York
Příspěvky: 7646
Registrován: 24. 2. 2012, 17:31

Re: Dakara v Janově

Příspěvek od York » 21. 3. 2014, 10:24

Karotka píše:V té čajovně se to nezdálo, ale takhle to vypadá taky celkem "Adveturers high as fuck, Ancient Genova and shit" dobrodružství :)
Tahle hra je pořád z velké části o problem solvingu a hráči se (vcelku oprávněně) snaží být opatrní, takže to asi nikdy nebude odsýpat tak, jako třeba hry postavené na AW enginu. Taky záleží na aktuální náladě, stavu hráčů a podobně. Spící Killman tomu moc nepomohl ;-)
Karotka píše:Přidávám zápis z pohledu bratra Luigiho
Pěkné, díky ;-)

Uživatelský avatar
York
Příspěvky: 7646
Registrován: 24. 2. 2012, 17:31

Re: Dakara v Janově

Příspěvek od York » 26. 3. 2014, 13:04

Zatímco Ahmed, Fjodor a Luigi padli do inkvizitorské pasti, Marco nelenil. Od skupiny se oddělil hned po příchodu do Janova, zastihla jej totiž zpráva, že byl jeden z jeho lidí chycen.

Rychle zjistil, že se to stalo při sledování písařčina domu v přístavní čtvrti. Nějaký čas tam údajně byl klid, pak se tam vypravila skupinka tří odvážnějších místních a záhy na to dorazila inkvizice. A právě při tom byl jeden z jeho lidí chycen a odvezen do starého žaláře, kde nyní inkvizitor sídlí.

Dalším vyptáváním Marco zjistil, že prakticky celá, nedávno posílená inkviziční jednotka, je teď právě na té akci v přístavu. Což nutně znamenalo, že jejich sídlo je prakticky nechráněné. A jelikož bylo zřejmé, že má inkvizitor až podezřele čerstvé informace o tom, co se děje, tak dávalo smysl, že by tam mohly být nějaké listiny nebo jiné relevantní informace.

S vědomím toho, že hledaná kniha má cenu víc než sto zlatých, Marco rozjel akci v opravdu velkém stylu. Zaplatil menší armádu ranařů, a to opravdu štědře, protože jinak by nejspíš proti inkvizici nešli. A spolu s nimi vzal starý žalář útokem. S tak velkou přesilou to nebyl žádný problém - dva vojáci u brány žaláře byli mrtví dříve, než si stačili uvědomit, co se děje. Zbytek akce byl pak rabiátům nepochybně po chuti - drancování, zapálení střechy a nakonec i luxusně vybavených inkvizitorových komnat. Marco se se svými lidmi mezi tím zajal technický personál: Písaře, správce žaláře a kuchařku, důkladně prohledal inkvizitorovy komnaty a sbalil všechny cennosti a písemnosti, které tam našel. Podle záznamů si zde inkvizitor nechal zhruba před měsícem nainstalovat skrytý sejf, ani přes spojené úsilí se však Marcovi nepodařilo jej nalézt.

* * *

Poté, co Ahmed setřásl pronásledovatele, zamířil na universitu za Mistrem Tabirem, osmanským zástupcem Janovské Smlouvy.

Mistr, známý odborník na studium astrálního prostoru, právě prováděl zajímavý experiment: Naproti sobě mel v pracovně postavené dvě kruhové obruče, v nichž se nacházela průhledná, mýdlově duhová blána.

Ahmed jej stručně seznámil se situací kolem tajemné knihy ("Vzácná magická kniha, říkáš?") a neplánované cesty do starého Janova. Mistr na to odpověděl, že něco takového není dost dobře možné.

"Jen tak otevřít průchod z jedné astrální říše do jiné a ještě se zastávkou ve fyzickém světě, to je asi jako snažit se hlavou prorazit Alpy", vysvětloval.

Pak mu ale Ahmed pověděl o údajném zjevení krakena a o dalších anomáliích, na které je upozornil strážce Smlouvy ve starém Janově.

"To by to ovšem vysvětlovalo. Pokud už tady značně oslabená realita byla, tak se něco takového skutečně mohlo stát. Jenže, za posledních pár let byla Janovská Clona pevná jak žula, něčeho takového bych si určitě všiml."

"Podle všeho se to děje jen krátce," podotknul Ahmed.

"No je pravda, že mi tady ten experiment vykazuje hodně podivné výsledky, možná by to mohlo souviset. Něco vyzkoušíme," řekl a podal Ahmedovi živou myš.

"Hoď ji támhle do té obruče."

Ahmed to udělal a myš zmizela.

"A sakra," zaklel perský Mistr astrálních nauk. "Skoro to vypadá, že bych na základě tohohle experimentu mohl vytvořit něco jako detektor astrálních anomálií. Mohl bys s ním pak obejít Janovskou oblast a trochu to proměřit?"

"To bych asi mohl. Ale jak to s sebou budu nosit?"

"No, vezmeš si dvacet otroků? I když, to by asi v Janově neprošlo. No dobře, zkusím vyrobit nějakou skladnější verzi. Stav se někdy, třeba zítra."

* * *

Další Ahmedovy kroky vedly do jistého hostince, kdy si objednal dost nezvyklý nápoj.

"Pivo s česnekem? Tak to vám musím namíchat vzadu," řekl mu na to hostinský. "Tak co pro vás můžu udělat?" zeptal se potom.

"Potřebuju předat zprávu Marcovi, a to tak, že rychle."

"Není problém. Co mu mám vzkázat?"

"Že máme velkej problém, pány F a L zajala inkvizice. A že má co nejdřív dorazit do podniku, kde jsme se sešli naposledy. Budu tam na něj čekat."

"Dobře, vyřídím. A vzkazuje to pan?"

"Pan A," odpověděl Ahmed.

* * *

Marca Ahmedův vzkaz zastihl při ukládání zajatců do jednoho z konspiračních úkrytů. Rozdal ještě svým lidem pár instrukcí a vyrazil na schůzku.

Tam se s Ahmedem vzájemně informovali o nedávném vývoji situace a rozhodli se přesunout se k vypálenému paláci a zjistit, co se tam teď děje.

Marco si tam zavolal Paola, jednoho z těch, kdo se s ním účastnili rabování a následně zůstali poblíž a místo sledovali.

"Až doteď se tu nic moc zajímavého nedělo, pane," hlásil Paolo. "Někdo brzo zavolal gardu a ta pak začala organizovat hasení. Zrovna teď ale dorazily dva inkvizitorské vozy. Vylezl z nich jeden voják, chvíli kecal s gardisty u brány do žaláře, pak zase nasedl. Víc nevím, dostal jsem hlášku, že mám jít sem za váma."

Ahmed s Marcem se na sebe podívali a kývli na sebe.

"Honem za nima," řekl marco Paolovi. "Sežeň nějakej vůz."

Vozů moc na výběr nebylo, tak nepohrdli oprýskanou bryčkou taženou postarší kobylou. Ukázalo se, že vozka je velice upovídaný a prostořeký.

"Vůbec bych se nedivil, kdyby inkvizitoři ve skutečnosti sloužili ďáblu. Pod svícnem není vidět, víte?" prohlásil mezi řečí. "Panenko Maria, co jsem to řekl!" zhrozil se vzápětí. "To jsem jen někde zaslechl, samozřejmě, že takovou herezi okamžitě nahlásím!" dušoval se. "Nesledujeme náhodou támhlety inkvizitorské vozy, že ne?"

Ukázalo se, že vozy míří severozápadní branou ven z vnitřních hradeb města a pak dál řídnoucí zástavbou, přes polnosti k vyvýšenému jezuitskému komplexu.

Jezuitští vozkové dozadu přes střechy krytých vozů naštěstí neviděli, takže si nevšimli, že je zpovzdálí sleduje bryčka.

Vozka na bryčce se už ale docela hodně ošíval. "Za tohle mi neplatíte dost," naříkal. "Zaplatíte mi vůbec, že?"

Marco s Ahmedem chvíli dumali nad tím, co by mohli udělat. Nakonec se dohodli, že zaútočí Marco, protože účinek jeho mentálních schopností není tak nápadný. Ahmed se k němu přidal svým zaříkáváním a zvýšil tak dosah Marcovy magie. Ten s tím začal ve chvíli, kdy druhý z inkvizitorských vozů vjel do mírné zatáčky, aby na vozku lépe viděl.

Na první útok inkvizitorský vozka reagoval jen tím, že se pevněji přidržel a zmateně rozhlédl. Druhý přišel až za chvíli, Marco si s ním totiž dal pořádně záležet. A dobře udělal - vozka se v bezvědomí zhroutil na sedadlo.

Marco pak následně telepaticky promluvil k dvojici tažných koní: "Prr!"

Zabralo to, vůz začal znatelně brzdil.

Zevnitř se ozvalo důkladné zaklepání. Pak někdo vykouknul z okénka.

V tu chvíli Ahmed seslal Vzplanutí, na celou přilehlou stranu vozu a ožehnul tím i vlasy a vousy nešťastníka, který zrovna vystrčil hlavu. Vnějšek vozu nechytnul, záclonky v okénku ano.

Paolo shodil vozku z bryčky a zaujal jeho místo.

Z inkvizitorského vozu vyskočili tři vojáci.

Jednoho z nich postřelil Ahmed z pistole, následně jej Paolo přejel bryčkou a Ahmed jej pro jistotu zapálil Vzplanutím. Chudák se pak už jen svíjel na kraji pole a marně se snažil uhasit - Ahmed magii udržoval, takže to nebylo možné.

Marco za jízdy přeskočil na střechu inkvizitorského vozu, chopil se opratí a prásknul do koní.

Fjodor, který se vezl uvnitř inkvizitorského vozu s rukama svázanýma za zády, druhého z vystupujících vojáků vykopnul ven. Následně nohou zavřel dvířka. Voják si to vzal osobně, tasil krátký meč a bodnul jím okénkem dovnitř vozu. Při tom jej ovšem Marco zasáhnul mentálním útokem a Fjodor nejen že uhnul, ale kopnutím vojáka odzbrojil. Následně meč sebral a se značným úsilím začal pracovat na přeříznutí provazů, které mu poutaly ruce.

Poslední voják doběhnul bryčku a snažil se na ni vyskočit. Nepovedlo se mu to, protože jej zasáhnul náhlý poryv větru vyvolaný Ahmedem a srazil jej stranou.

Ve vpředu jedoucím inkvizitorském voze se vezl Luigi. Nebyl vůbec svázaný, na rozdíl od Fjodora totiž nastoupil zcela dobrovolně. Jeho zbraně mu ovšem vojáci odebrali. Vojáci ve vozu už věděli, že se něco děje - výstřel z Ahmedovy pistole nešlo přeslechnout. Jeden z nich vykounul z okénka a vydal rozkazy. Zbylí dva začali připravovat k výstřelu píšťaly - trochu primitivnější verze Ahmedovy pistole. Luigi využil toho, že měli plné ruce a jednomu z nich vytáhnul meč z pochvy u pasu. Následně nadzvedl kličku od dvířek, mečem odrazil pokusy zabránit mu v odchodu a vyskočil ven z vozu.

Marco zatáhnul za opratě a navedl už rozjetý vůz do ostrého oblouku přes pole. Paolo jej s bryčkou napodobil. Luigi přeběhl stále se zkracující vzdálenost a naskočil na bryčku.

Vojáci z prvního vozu konečně připravili své píšťaly k výstřelu, vystoupili z vozu a pečlivě zamířili na Paola kočírujícího bryčku. Jeden z výstřelů se zarazil o náhle vztyčenou stěnu ze štěrku a hlíny - to byla Ahmedova práce. Druhý trefil Paola do ramene, naštěstí to byl jen čitý průstřel.

Ahmed konečně nabil svou zbraň, zamířil a z jedoucího vozu trefil jednoho z vojáků u předního vozu, který tam v poklidu nabíjel píšťalu.

Fjodor si konečně přeřezal provazy a uhasil šířící se požár vozu. Už mu začínalo být docela horko.

* * *

Zbylí vojáci inkvizice ujíždějící vůz a bryčku nepronásledovali. Zjevně jim došlo, že jde o protivníky nad jejich možnosti.

Inkvizitorský vůz Paolo odvezl stranou a Ahmed jej tam důkladně zapálil. Koně Marco Paolovi přikázal někde mimo město prodat. Bryčku vozkovi nechali, ale k smrti jej vyděsili tím, že mu slíbili, že se na něj určitě znovu obrátí, když budou zas něco potřebovat.

Uživatelský avatar
York
Příspěvky: 7646
Registrován: 24. 2. 2012, 17:31

Re: Dakara v Janově

Příspěvek od York » 7. 4. 2014, 09:57

Nestíhám, nestačím, takže dneska jen velmi stručně:

:arrow? Po záchraně Fjorora a Luigiho ze spárů inkvizice se skupina přesunula do jednoho z Marcových konspiračních úkrytů a pustila se do luštění šifry na dokumentech ukořistěných v inkvizitorském sídle. Po několika hodinách se to společnými silami podařilo.

:arrow? Moc užitečných informací z toho ovšem nebylo. Nejzajímavější byla korespondence s Římem, bohužel tam ale byly pouze dopisy od papežské kanceláře inkvizitorovi, nikoliv inkvizitorova hlášení papeži - ta už byla zřejmě odeslána. A vzhledem ke vzdálenosti navíc značně neaktuální.

:arrow? Marco si ale v dokumentech všimnul jedné velice podstatné věci: Záznamu o tom, kdo inkvizitorovi instaloval trezor. Hlavou mu blýsknul plán a skupina se hned pustila do jeho realizace.

:arrow? Trezor instaloval mistr v oboru, žijící i se svou rodinou v luxusní (a tedy také nejlépe střežené) čtvrti Janova. Jeho dům chrání několik najatých guardů.

:arrow? Plán byl prostý: Unést nějakého člena rodiny mistra trezoráře. Ahmed oslovil své místní pirátské kontakty, Marco zaúkoloval své lidi. Výsledná akce zahrnovala sledování pohybu mistrovy rodiny, diverzi na odlákání pozornosti městské gardy a složitý odvoz s předáváním přes několik různých vozů. I přes vysoké riziko proběhla naprosto hladce.

:arrow? Mistrovi byl následně doručen dopis s tím, že jestli chce ještě někdy vidět svého syna, má se dostavit do jisté hospody v přístavu. Tam dostal další zprávu s tím, že se setkání koná jinde: V jednom málo používaném kostele.

:arrow? Do kostala mistr trezorář dorazil se svými dvěma strážci, nechal je však u vchodu. Následně zakleknul do jedné z lavic přímo před jedinou osobou, která v nich seděla.

:arrow? Tou osobou byl Marco a po chvíli šeptání se s mistrem dohodl: Slíbil mu, že kromě vrácení syna odstraní mistrovy strážce, aby se nikdo nemohl inkvizitorům říct, kde mistr byl. Na oplátku dostal informaci o umístění trezoru a tip na to, že trezor není magicky chráněný proti žáru.

:arrow? Likvidace mistrových strážců byla velice jednoduchá - sestávala z několika přesně mířených výstřelů z těžkých kuší v jedné z přístavních uliček, kudy mistr podle Marcových instrukcí procházel. Marcovi lidé byli velice důkladní: Trochu mistra zmlátili a důkladně ho obrali. Výsledkem bylo příjemné zjištění, že si s sebou vzal i hotovost pro případ, že by šlo syna vyplatit - vzhledem k jeho bohatství to byla slušná suma.

:arrow? Ahmed od svého známého žida sehnal několik metrů magické termické pasty.

:arrow? Marco si následně zařídil falešné rozkazy a uplatil jednoho z městských gardistů, aby jej doprovázel. V převleku za vyšetřovatele městské gardy se následně vypravil do vypáleného inkvizitorského sídla. Tam nastaly drobné komplikace s invizitorovými vojáky - nechtěli Marca pustit do inkvizitorových komnat. Marco to nakonec vyřešil pomocí guláše objednaného z nedalekého hostince, silné dávky projímadla a magického uspávadla - obojí ochotně poskytl bratr ze špitálu přidruženému k Luigiho klášteru. Následně mu nic nebránilo v roli magického vyšetřovatele městské gardy pomocí termické pasty pořádně vyšetřit inkvizitorův trezor.

Uživatelský avatar
York
Příspěvky: 7646
Registrován: 24. 2. 2012, 17:31

Re: Dakara v Janově

Příspěvek od York » 13. 4. 2014, 14:16

Zajímavé předměty z inkvizitorova sejfu:

:arrow? Mapa části města s vyznačenou lokací.
:arrow? Kamenná rituální dýka s etruskou symbolikou*.
:arrow? Pět srolovaných pláten s akty.
:arrow? Hromádka listin - nepoužité usvědčující důkazy a špína na různé významné osoby ve směstě.
:arrow? Aristotelova kniha o astrálních sférách.
:arrow? Poznámky o magickém výzkumu v nějaké pozdemní laboratoři.
:arrow? Inkvizitorova osobní pečeť
:arrow? Oděv a insignie velmistra nějaké neznámé sekty.
:arrow? Nemravné epigramy.

* Marca dýka velice zaujala, jen on totiž ví o tom, že za známými astrálními říšemi ukotvenými k Janovu se nachází ještě jedna další - říše původních etruských obyvatel.

Uživatelský avatar
York
Příspěvky: 7646
Registrován: 24. 2. 2012, 17:31

Re: Dakara v Janově

Příspěvek od York » 14. 4. 2014, 10:42

:arrow? Luigi vyrazil do archivu svého kláštera. Zjistil tam, že mapa z inkvizitorova sejfu představuje přístavní Janovskou čtvrť z doby před zhruba 150 lety. Domluvil se také s archivářem, že mu dohledá podrobnější informace o symbolech na kamenné obětní dýce.

:arrow? Ahmed se stavil za svým známým na univerzitě a vyzvednul od něj "přístroj" na detekci astrálních anomálií. Dostal k tomu podrobné instrukce a klec živých myší.

:arrow? Vzhledem k tomu, že mapa představovala jediné hmatatelné vodítko a bylo celkem pravděpodobné, že nějak souvisí se zmínkami s tajnou podzemní magickou laboratoří, se skupina vypravila do přístavní čtvrti, najít označené místo. Ukázalo se, že jde o jeden ze čtyř přidružených skladů.

:arrow? Luigi v přestrojení za obchodníka z olivami odvedl pozornost dělníků "Olivy ještě nikdo z moře nevylovil, pane!" a ostatní mezi tím obhlédli situaci. Zjistili, že tři ze zmíněných skladů jsou otevřené a pracuje se v nich. Čtvrtý měl zavřená vrata a bytelná boční dvířka s kvalitním zámkem - což u obyčejného skladu s mořskými úlovky rozhodně není obvyklé opatření.

:arrow? Marco v nestřežené chvíli vyšplhal na střechu a spustil se do zamčeného skladu stropním větracím otvorem. Zjistil, že tam je pod plachtou kus obřího chapadla - nejspíš z krakena. Následně zjistil, že zámek na dveřích je nad jeho schopnosti, tak do něj alespoň vhodil malý kamínek, aby nešel otevřít ani klíčem.

:arrow? Tentokrát pozornost dělníků odlákal Ahmed - kouzlem zapálil sud s naloženými rybami. Dělníci se kolem sudu brzo srotili a naprosto nechápali, jak může něco tak prosáklého hořet. Zbytek skupiny se mezi tím přesunul do skladiště stejnou cestou jako předtím Marco.

:arrow? Průzkum skladiště prozradil, že se v bednách skrývají různé podivné věci: amfóry s olejem, řetězy a kadidelnice a podobně. Na zemi také byly stopy prozrazující, že jednu z beden někdo často odsouvá. Pod ní bylo velké propadlo, vedoucí do nízké šachty a navazující svažující se chodby do podzemí.

:arrow? Ahmed použil přístroj na detekci astrálních anomálií: Jednou ze dvou obručí prohodil živou myš a ta při průletu zmizela.

:arrow? Po zhruba dvaceti metrech chodba končila masivními dubovými dveřmi s bronzovým klepadlem ve tvaru lví hlavy. Marco nahlédnul do astrálního prostoru a zjistil, že v tam chodba vypadá úplně jinak - má zdobení v egyptském stylu a dveře místo klepadla stráží sfinga. Marco zkusil sfingu oslovit a ta odpověděla - nic užitečného ale neřekla.

:arrow? Další zkoumání přerušily kovové zvuky zvenku. Skupina se vrátila z podzemní chodby do skladiště a zaujala postavení kolem dveří do skladiště. Hlasy prozradily, že venku dva muži zápasí se zámkem. Marco ze zámku pinzetou vyjmul kamínek a druhý muž, který prvnímu sebral klíč s tím, že je to nemehlo, tudíž zámek bez potíží odemknul. Vevnitř je čekala tma a přepadení.

:arrow? Přepadení se vůbec nebránili, jeden z nich se pouze nepříliš úspěšně pokoušel křičet. Marco jednomu z nich zlomil vaz, druhého čekal nejdřív krátký výslech a pak stejný osud. Ukázalo se, že jsou to obyčejní dělníci, ale že tuší, že sklad spravuje inkvizice.

:arrow? Ahmed opět použil magii*. Chvíli na to se ozvalo hlasité hrozivé zavrčení.

Marco se opět soustředil na vnímání astrálního prostoru. Místo astrálního obrazu skladiště kolem sebe spatřil část lesa a z temného otvor ve skále se na něj s řevem vyřítil podivný tvor velikosti medvěda.

* Nevzpomínám si už přesně, co to bylo a proč

Uživatelský avatar
Karotka
Příspěvky: 731
Registrován: 21. 9. 2011, 20:42
Bydliště: Praha

Re: Dakara v Janově

Příspěvek od Karotka » 14. 4. 2014, 13:31

York píše: * Nevzpomínám si už přesně, co to bylo a proč
Ahmed pomocí magie ochladil erární lampu, kterou jsme použili v podzemí, aby ti, co mají za chvíli přijít nepoznali, že s ní před chvílí někdo svítil.
"With great power comes great bullshit." (Max Caulfield)

Uživatelský avatar
York
Příspěvky: 7646
Registrován: 24. 2. 2012, 17:31

Re: Dakara v Janově

Příspěvek od York » 14. 4. 2014, 23:31

Zatím bez širšího kontextu: Skupina se dostala do podzemní chodby s malbami na stěnách v egyptském stylu a hieroglyfy. Za dveřmi stráženými sochou sfingy narazila na energetické pole přehrazující další cestu. Na rámu, uvnitř něhož se pole nacházelo, bylo 9 různých hieroglyfů*. Každý z nich šlo zamáčknout a po opětovném zmáčknutí odmáčknout.

Po prohledání zápisků z inkvizitorova sejfu jednu z postav zaujala podobnost jednoho z pergamenů s řešeným problémem: Nebyly tam přímo hieroglyfy, ale latinkou napsané slabiky.

* Ve skutečnosti bylo znaků 60 a sloupců 9, problém jsem ale předložil v metaherním zjednodušení. Sloupec s šedesáti unikátními slabikami se každopádně nápadně podobal šedesáti unikátním hieroglyfům na rámu - odtud pramenila poměrně velká jistota, že to skutečně souvisí.

Takhle vypadaly poznámky (můžete zkusit nalézt řešení, případně sem pište své tipy):

Kód: Vybrat vše

KA    MU LA RE
MU    RO MU SE
LA    RE RO AR
RE    JA SE MU
SE   -RO-AK-AR-
RO    LA MU JA
JA
AK
Pozn: Znaky -RO-AK-AR- jsou v originále přeškrtnuté, nedaří se mi najít kód pro strikethrough text.

Uživatelský avatar
Karotka
Příspěvky: 731
Registrován: 21. 9. 2011, 20:42
Bydliště: Praha

Re: Dakara v Janově

Příspěvek od Karotka » 27. 4. 2014, 19:10

Připomenutí tohoto, obrázkovou formou...
York píše: :arrow? Luigi v přestrojení za obchodníka z olivami odvedl pozornost dělníků "Olivy ještě nikdo z moře nevylovil, pane!" a ostatní mezi tím obhlédli situaci. Zjistili, že tři ze zmíněných skladů jsou otevřené a pracuje se v nich. Čtvrtý měl zavřená vrata a bytelná boční dvířka s kvalitním zámkem - což u obyčejného skladu s mořskými úlovky rozhodně není obvyklé opatření.

:arrow? Marco v nestřežené chvíli vyšplhal na střechu a spustil se do zamčeného skladu stropním větracím otvorem. Zjistil, že tam je pod plachtou kus obřího chapadla - nejspíš z krakena. Následně zjistil, že zámek na dveřích je nad jeho schopnosti, tak do něj alespoň vhodil malý kamínek, aby nešel otevřít ani klíčem.

:arrow? Tentokrát pozornost dělníků odlákal Ahmed - kouzlem zapálil sud s naloženými rybami. Dělníci se kolem sudu brzo srotili a naprosto nechápali, jak může něco tak prosáklého hořet. Zbytek skupiny se mezi tím přesunul do skladiště stejnou cestou jako předtím Marco.
Obrázek
"With great power comes great bullshit." (Max Caulfield)

Uživatelský avatar
Karotka
Příspěvky: 731
Registrován: 21. 9. 2011, 20:42
Bydliště: Praha

Re: Dakara v Janově

Příspěvek od Karotka » 27. 4. 2014, 19:19

Pokračování příběhu z pohledu mnicha Luigiho:


Marco se zadíval tím svým pohledem někam do astrálu, takže ji viděl první. Řítila se na nás z temné astrální jeskyně. Zrůda s kly a drápy z oceli, z obludných nozder jí šla pára, oči jako dvě studny. Takové ty studny, do kterých když spadnete, pomoci se už nedovoláte a pomalou smrtí zemřete v chladu a vlhku. A při umírání vám společnost dělají jen nezúčastněně tlející kosti těch, kteří tam spadli před vámi… No, ale to trochu odbočuji.

Po chvíli jsme ji spatřili i my ostatní. Marco už s předstihem ustoupil a z povzdálí nás hrdinně kryl. Já jsem vlezl do krabice plné amfor s olivovým olejem. Říkal jsem si, že by nebyl špatný nápad tu svini polít olejem, když Ahmed tak rád čaruje oheň. Jenže ten utíkal kolem krabice a střílel z bambitky našemu Pánu do oken. Fjodor se na férovku bil mečem, tak jsem mu šel pomoct to astrální medvědoprase dorazit. Vyprázdnili jsme s Ahmedem placatku a nabral jsem do ní trochu krve toho netvora a pak jsme to všechno zapálili i s těmi dvěma chudáky. Rozhodli jsme se odejít ze skladu, což se povedlo trochu víc, než jsme vůbec doufali. Nevyšli jsme v janovském přístavu, ale někde v lese. Lilo jako z konve a před námi se objevila ona temná jeskyně, ze které vyběhla ta nestvůra. Oheň pod náporem deště pomalu dohoříval.

Ahmed pořád brečel, že mu ta věc udělala bebí a dožadoval se ošetření. Schovali jsme do jeskyně, byla vskutku temná, ale jak jsem si tak léčil Ahmeda, jeskyně se začala nevysvětlitelně osvětlovat. Byla umělá, na stěnách egyptské hieroglyfy, na konci kamenné dveře a na nich naše stará známá sfinga. Slušně jsme se jí zeptali, jestli nás pustí dál, zase chtěla heslo. Dost blbá hádanka. Pochopil jsem, že po dobrém to s ní nepůjde. Šel jsem tedy ven pro pořádný klacek pln odhodlání jí s ním praštit přes tu její zatvrzelou palici. Déšť venku neustával a skrápěl tři ohořelá těla ležící před jeskyní.

Rozmáchl jsem se a sfinga najednou ožila, vyskočila ze dveří a zaútočila na mě. Tak tak jsem uskočil. Sfinga byla nelidsky rychlá, ve chvíli vzduchem vířily její ostré pařáty. Fjodora zachránilo brnění, mně ta potvora poškrábala záda. Z našich akcí slavil největší úspěch Marcův mentální útok. Sfinga začala ječet jak pominutá. Já jsem ječení ženských v klášteře nepřivykl, takže to mnou docela otřáslo. Další naše útoky byly úspěšné a sfinga se raději změnila zpět v nehybný kámen. Dveře se otevřely, ale byla v nich jen podivná na dotek zraňující temnota. Pokud bychom prošli, byli bychom mrtví.

Marco si všiml, že hieroglyfy na zdech jsou tlačítka. Správná kombinace by mohla vchod uvolnit, ale jaká je? Vzali jsme na pomoc knihu, která nás sem zavedla. Nápovědu jsme skutečně našli, ale řešení vám zatím neprozradím.
"With great power comes great bullshit." (Max Caulfield)

Uživatelský avatar
York
Příspěvky: 7646
Registrován: 24. 2. 2012, 17:31

Re: Dakara v Janově

Příspěvek od York » 28. 4. 2014, 09:32

Karotka píše:Připomenutí tohoto, obrázkovou formou...
Pdfko fórum takhle přímo zobrazit neumí. Udělal jsem z toho jpg a upravil ti odkaz, už by to mělo být vidět.

Díky za zápis i za komix ;-)

Uživatelský avatar
Karotka
Příspěvky: 731
Registrován: 21. 9. 2011, 20:42
Bydliště: Praha

Re: Dakara v Janově

Příspěvek od Karotka » 23. 11. 2014, 22:52

Zápisky otce Luigiho 1

Život mnicha nemusí být až tak klidný, jak se obecně soudí. Už se zdálo, že se po dramatických událostech v astrálních říších, které nakonec málem srovnaly se zemí celý Janov, vrátím k péči o nemocné a k modlitbám a rozjímání, jenže mě zvolili biskupem Savonské diecéze. Počkali, až zemře starý biskup a pak udělali velkou rošádu. Já se stal biskupem, ačkoliv si na to místo dělal zálusk převor Daniel. Ze své funkce byl sesazen baron Porco Rosso di Medici a nahrazen mým přítelem Ahmedem al Fakerem. Fjodor zase nahradil velitele vojenské posádky. Opravdu je to jen proto, že to tu tito pánové špatně vedli, nebo je za tím něco jiného? Téhle zákulisní politice jsem nikdy nerozuměl. Stejně jako krásné hraběnce Salvani, která za tím stojí. Co tím jen sleduje? A hlavně, co nás tu čeká? Soudím, že to nebude procházka rajskou zahradou. To spíš rojem rozzuřených klášterních včel….

Omlouvám se za vlezlý a nevyžádaný edit, ale spelling Ahmedova jména je celkem dobré trefit správně ;-)
York
"With great power comes great bullshit." (Max Caulfield)

Uživatelský avatar
Karotka
Příspěvky: 731
Registrován: 21. 9. 2011, 20:42
Bydliště: Praha

Re: Dakara v Janově

Příspěvek od Karotka » 23. 11. 2014, 22:53

Zápisky otce Luigiho 2

Měl jsem pravdu. Ohledně té procházky a včel. Metaforicky, samozřejmě. Skutečnost bývá horší než metafora. Nechtěly nás bodnout včely. Chtěli nás probodnout lidi. V noci, ve spánku. Naštěstí to byli proti nám amatéři. Ten můj probodl hromadu naaranžovaných hadrů na mé posteli. Já ležel pod ní a podťal mu achilovky. Krve jak z prasete. Však také praseti sloužil. Růžovému Medicejskému prasátku, které tu bývalo baronem a jak se ukázalo, využívalo toho jen pro svoje obchody. Na prostý lid úplně kašle. Ahmed je když to tak vezmu podobného ražení, takže mě zas až tak nepřekvapilo, že se ti dva nakonec spolu domluvili a stali se z nich obchodní partneři. Ale aspoň bude v této věci klid a lidé se nebudou zabíjet…
"With great power comes great bullshit." (Max Caulfield)

Uživatelský avatar
Karotka
Příspěvky: 731
Registrován: 21. 9. 2011, 20:42
Bydliště: Praha

Re: Dakara v Janově

Příspěvek od Karotka » 23. 11. 2014, 22:54

Zápisky otce Luigiho 3

Baron kvůli mizerné ekonomické situaci rozhodl pozvat do Savonny Židy. Zrušil bankovní monopol Medicejské banky a vyhlásil náboženskou toleranci. Asi moc kouřil, nebo si dal tamten bílý prášek, po kterém jsme bojovali s obrazy v Klášteře. Musím mu tu rozmluvit. Ne že bych měl něco proti náboženské svobodě, rozumný a dobrý člověk si nutně vybere naši víru i tak, nicméně v Římě na to mají jiný názor a inkvizitory tady po zkušenostech s nimi v Janově už nechci. Musím mu to rozmluvit.
"With great power comes great bullshit." (Max Caulfield)

Odpovědět

Zpět na „Dakara“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 host