Dakara v Janově

Dakara: diskuse ke hře v duchu Shadowrunu bez technologie ve středověce laděném fantasy prostředí

Moderátor: York

Uživatelský avatar
York
Příspěvky: 8613
Registrován: 24. 2. 2012, 17:31

Dakara v Janově

Příspěvek od York » 15. 1. 2014, 11:52

Literárně kvalitní zápis to asi nebude, jen pár poznámek. Hra je vedená komplet bez přípravy. Všechno vzniká společnými silami přímo při hře.

:arrow? Premisa hry je, že se postavy znají, věří si a něco už spolu prožily. Co to bylo, zjistíme při hře.

:arrow? Dohoda je, že všechny postavy jsou vysoce postavené a zajištěné. Všechny tedy mají +1 k Majetku a Postavení, nezávisle na limitech a prioritách.

:arrow? Po delší debatě, kde by se hra mohla odehrávat, jsme odhlasovali geografickou mapu Evropy, období stylově lehce inspirované ranou renesancí a zcela vlastní historii. Hra začíná v Janově v severní Itálii.

:arrow? Postavy jsou zatím nastřelené velmi hrubě:
  • Denoir De Leavre - francouz urozeného původu vychovaný v keltské tradici. Snaží se šířit pohanskou víru, praktikuje přírodní magii. V Janově má informátory nasazené na místní vlivné představitele katolické církve.
  • Ahmed Al Faker - Turek praktikující živelnou magii a trochu alchymie.
  • Fjodor Ivanovič Majacki - ruský důstojník přebývající v paláci carského velvyslance v Janově. Díky své hodnosti velí části palácové gardy
  • Marco Masino - švihácký Ital se skvělým vystupováním a dobrými místními kontakty.
  • Luigi - zásadový mnich, kterému největší tajemství jeho řádu zcela převrátilo představu o víře.

1. kapitola

Na ruské ambasádě je bomba!

Koná se zde oslava narozenin velvyslancovy dcery. O půlnoci bude ohňostroj.

Hlášku o bombovém útoku dostal Marco Masino od jednoho ze svých kontaktů. Na obvyklém kontaktním místě našel svého přítele Ahmeda a spolu zamířili na ruskou ambasádu. Dorazili tam zhruba půl hodiny před půlnocí.

Denoir se na oslavu nechal pozvat. Řekl, že to bylo proto, že zde vaří vyhlášený francouzský kuchař (což je pravda) a mají se podávat šneci (i to je pravda). Kromě toho mu jeho informátor prozradil, že se jeden z agentů místního radikálně katolického biskupa objevil v seznamu hostů.

Fjodor je samozřejmě přítomen také, zodpovídá za bezpečnost hostů. Bezpečnost velvyslance a jeho rodiny stáží ruský psychický mág.

Ahmed brzy potvrdil, že informace o bombovém útoku byla správná - nálož je dovedně skryta zespodu balkónu, na kterém bude velvyslanec s rodinou a nejvýznamnějšími hosty přítomen odpálení ohňostroje. Zbytek hostů bude dole v zahradě. Nálož nemá žádný doutnák, je tedy zřejmé, že ji útočník plánuje odpálit magicky.

Marco vhodným úplatkem a zdůvodněním zařídil, aby byly neplánovaně vyvěšeny prapory - shodou okolností tak, že zcela zakryjí připravenou nálož a odpálení tak nebude možné.

Fjodor mezi tím zkonzultoval situaci s velvyslancovým mágem. Dohodli se, že riziko je příliš vysoké a oslavu bude třeba zrušit.

Někteří z V. I. P. hostů se mezitím už přesunuli na terasu, lokaj jim tedy musí vysvětlit situaci a odvést je zpět do sálu.

Ahmed s Denoirem se vmísili mezi hosty dole v zahradě. Všímají si dvojice mužů, kteří na vyklizení terasy reagují a něco si šuškají. Denoir jednoho z nich poznává - je to biskupův, kněz a podle informátora magik.

Marco se rozhodl kněze telepaticky odposlouchávat, a to i přes riziko, že by kněz také mohl být telepat a všimnout si toho. Dozvěděl se tak, že kněz akci ruší a posílá svého společníka v mnišském hábitu pryč.

Fjodor vydal rozkaz, aby palácová garda mnicha v tichosti zajala a převezla do konspiračního úkrytu. Za chvíli dostal zprávu, že se sice podařilo, ale mnich při tom jednoho z gardistů zabil.

Fjodor: "Jak, vždyť neměl žádné zbraně?"
Gardista: "Pane, on mu vyrval srdce z těla!"

Skupina se sešla k probrání situace. Závěrem je, že nebezpečí stále trvá, protože kněz s údajnými magických schopnostmi je stále na zahradě mezi hosty. Denoir se následně "přidružil" ke knězi a začal ho velmi intenzivně obtěžovat "přátelským hovorem v srdečném francouzském stylu". Fjodor nechal ohňostroj o půl hodiny odložit a později ještě navíc přesunout na ulici.

Fjodor, Ahmed a Marco jsou pozváni na audienci k velvyslanci. Dostává se jim poděkování a nabídky odměny a po krátkém rozhovoru jsou najati na zajetí, výslech a následnou likvidaci kněze i mnicha.
Naposledy upravil(a) York dne 20. 3. 2014, 11:44, celkem upraveno 10 x.

Uživatelský avatar
York
Příspěvky: 8613
Registrován: 24. 2. 2012, 17:31

Re: Dakara v Janově

Příspěvek od York » 17. 1. 2014, 11:12

Hraní s reálnou geografií má jednu velkou výhodu: Dají se najít takovéhle nádherné mapy (časově to možná úplně nesedí, ale who cares):

Obrázek
Naposledy upravil(a) York dne 17. 1. 2014, 12:09, celkem upraveno 1 x.

Uživatelský avatar
York
Příspěvky: 8613
Registrován: 24. 2. 2012, 17:31

Re: Dakara v Janově

Příspěvek od York » 17. 1. 2014, 11:41

Případně:

Obrázek

Uživatelský avatar
Aljen
Příspěvky: 5283
Registrován: 26. 2. 2008, 12:08
Kontaktovat uživatele:

Re: Dakara v Janově

Příspěvek od Aljen » 17. 1. 2014, 12:15

Velmi pekne ... hladaj a postuj take dalej :)
System does mother
Hram Sógarda v Dungeon World kampani PbP
Nemas s kym hrat? Chces vyskusat iny RPG system a tvoja parta to odmieta? Pozri sem!

Uživatelský avatar
Alef0
Příspěvky: 5762
Registrován: 7. 6. 2004, 10:22
Bydliště: Košice, SR.

Re: Dakara v Janově

Příspěvek od Alef0 » 17. 1. 2014, 13:10

Janov je úplne skvelé mesto na kampaň: je tam more, sú tam úzke ulice, sú tam vysoké hory...

+ normálne som sa musel pozrieť, že kde je tá rieka na východe a oni ju dnes zrušili.
Preklady [preklad/korektury/layout]:
Wilderness of Mirrors: 100%/99%/0
In a Wicked Age, CZ: 100%/100%/0
FATE SK: 100/100/0

Uživatelský avatar
York
Příspěvky: 8613
Registrován: 24. 2. 2012, 17:31

Re: Dakara v Janově

Příspěvek od York » 21. 1. 2014, 13:03

Nikdo z týmu se necítil dostatečně povolaný k tomu, aby zajatcům rozvázal jazyk, tak si s sebou raději vzali kata z ruské ambasády.

Po dvou hodinách pilné práce se zajatým mnichem kat přišel s tím, že to bude na dýl, možná pár dní, nebo tak. "Nakonec promluví každej," řekl. "Ale tenhle je nezvykle odolnej."

Tým se tedy i s katem přesunul do druhého konspiračního úkrytu s tím, že kněz možná bude sdílnější.

Netrvalo to ani půl hodiny a vskutku, kněz byl sdílnost sama. Dozvěděli se od něj, že bombový útok osobně nařídil biskup známý svými radikálními názory na svaté poslání katolické církve a potřebu vyhubit vše, co s papežskou doktrínou nekoresponduje. Zajímavé bylo, že i přes tyto názory se biskup dlouho neměl k žádné rázné akci, něco jej tedy teď zřejmě muselo zlomit.

Na dotaz, jaké další cíle má biskup vyhlédnuté, kněz prozradil, že se v Janově nachází tajně provozovaná mešita. Ahmeda tato informace zjevně moc nepřekvapila, zato jej v tomto kontextu zcela očividně ani trochu nepotěšila.

Poslední, co kněz přiznal, bylo, že měli na ruské ambasádě svého člověka. O jeho identitě ale nic neřekl s tím, že to věděl jen biskup.

Poté nastala debata, co to asi všechno znamená.

Přerušilo ji zabušení na železem pobité dveře do sklepa, kde výslech probíhal. Ruský voják dveře odemkl a otevřel, aby se venku na chodbě umístěné stráže zeptal, co se děje.

Pootevřenými dveřmi však prolétly dvě šipky. Jedna jen neškodně cinkla o jeho zbroj, druhá mu prošla ramenem a málem jej přibodla ke stěně. I přes bolestný výkřik se ale na nohách udržel.

Dveře rozrazili dva mniši s štíty, palcáty a šupinovou zbrojí skrytou pod kutnami. Jeden se štítem natlačil na těžce zraněného vojáka a snažil se jej srazit dolů se schodů. Druhý jej oběhl a zamířil přímo ke stolu s přivázaným knězem.

Nikoho z týmu náhlý útok moc nepřekvapil, knězovo přiznání krtka na ruské ambasádě jej celkem jasně vysvětlovalo. Nejrychleji zareagoval Denoir a bez dlouhého rozmýšlení bezvládnému knězi bodl nůž do krku. Fjodor tasil šavli a po boku Ahmeda a zbývajícího vojáka vyrazil útočníkům v ústrety. Ještě za běhu ťal sbíhajícímu mnichovi po nohách a přinutil jej tak k odvážnému skoku. Ruský voják se pustil zleva kolem sloupu s tím, že doskakujícího mnicha překvapí. Marco zvedl připravenou nabitou kuši a použil mučící stůl jako kryt a zároveň oporu pro střelbu.

Následná bitka byla krátká a urputná. Za první útočící dvojicí mnichů následovala druhá a třetí. Denoir hodil pod schody malý váček a vzápětí odtamtud vyrostly silné a trnité šlahouny, těsně ovinuly dva z útočících mnichů a jednomu z nich téměř utrhly hlavu. Fjodor s Ahmedem čelili hlavnímu náporu útočníků. Ti se takticky zaměřili na Fjodora, Ahmed jej ale zkušeně kryl svou tureckou šavlí. Marcova kuše si hned první ranou vybrala krvavou daň. Zraněný voják na schodech padl pod několika údery těžkých palcátů. Fjodor těžce kolísal pod náporem útočníků, nejprve se kryl úskokem za sloup, pak mu ale došly síly a přišlo první zranění. Z první šestice útočníků dva padli k zemi, jeden z nich skrz naskrz prostřelený kuší a roztrhaný zuřící trnitou houštinou, druhý ubitý několika ranami šavlí. I další útočníci byli lehce zraněni a na nohou stáli jen díky svým kvalitním zbrojím. Útočníci však zjevně měli velkou přesilu, úzkými dveřmi dovnitř vběhla první dvojice kušiníků, kteří od prvních výstřelů zahajujících boj konečně stihli nabít. Jejich výstřely však šly zcela mimo, Ahmed totiž vyřkl krátkou formuli a oči jim zaslepil oblak prachu. Poslušni rozkazů spustili kuše na řemeny, uvolnili prostor pro další dvojici střelců a tasili své dlouhé tesáky. Fjodor mezi tím nedokázal odolat smrtícímu náporu těžkých palcátů, poslední útok mu prudce narazil do helmy, viditelně ji zdeformoval a poslal jej do bezvědomí. Další dvojice kušiníků dodržela stanovené rozkazy a místo výstřelů od boku zamířila. Bylo jim to však málo platné, Marco se pousmál a oba najednou telepaticky pošťouchnul k drobnému cuknutí ukazováku. Nechtěně vypuštěné střely neškodně cinknuly o zdi sklepení.

S padlým Fjodorem začalo být jasné, že útočníků je příliš mnoho. Denoir si všiml, že kat někam zmizel - otevřel víko jednoho ze sudů s vodkou a falešným prostorem uvnitř prošel někam dál. Ahmed s Marcem využili chvilkového uklidnění situace a společnými silami odtáhli bezvládného Fjodora. Po průchodu tajným východem se Ahmed otočil, vyslovil slova moci a celý vnitřek sudu vzplanul krutým žárem. Ve stoce, kam tajné dveře vedly, se Denoir na chvíli zastavil a začal něco tiše mumlat. Ještě v průběhu jeho zaklínání se zevnitř ozval slabý výbuch následovaný zlověstným hučením - ruská vodka hoří opravdu dobře. Celou chodbu následně zarostly husté, neprostupné šlahouny.

Kat stoky dobře znal, takže celou skupinu rychle vyvedl na povrch. Marco tam otevřel dveře do jednoho tmavého průchodu a Denoir se pustil do ošetřování stále bezvládného Fjodora. Zručně mu ošetřil zranění, vložil mu do úst špetku bylinek a jal se prozpěvovat slova hojivé písně. Na těžké zranění do hlavy jeho schopnosti nestačily, i tak ale dokázal Fjodora vyléčit natolik, aby byl s pomocí schopen pomalé chůze.

Noční debriefing na ambasádě nepřinesl nic moc nového. Marco se po krátké poradě vydal za svými informátory, ostatní šli spát.

Marcova spojka kupodivu měla velice čerstvé informace: Jeden z žebráků přebývajících poblíž Sv. Augustina, v noci zahlédl služebnou podle oděvu z nějakého panského domu, jak ve spěchu míří právě do tohoto chrámu. O chvíli později z přidruženého stavení vyrazily dvě velké skupiny mnichů. Okolí kostela nechal Marco pro jistotu bedlivě sledovat. Průběžné zprávy si bude vyzvedávat telepaticky.
Naposledy upravil(a) York dne 28. 1. 2014, 13:08, celkem upraveno 2 x.

Uživatelský avatar
York
Příspěvky: 8613
Registrován: 24. 2. 2012, 17:31

Re: Dakara v Janově

Příspěvek od York » 28. 1. 2014, 00:31

Marco si byl celkem jistý, že služebná dcery ruského velvyslance je někdo z Janovského podstvětí, a tak rovnou zaúkoloval své lidi, aby mu našli někoho, kdo by mohl vědět nebo zjistit, o koho se jedná.

Brzy po ránu mu spojka přinesla zprávu, že má domluvenou schůzku. Ihned na ni vyrazil, pro jistotu si ale s sebou vzal několik svých lidí pro případ, že by tam na něj náhodou čekalo nějaké překvapení.

Jeho opatrnost se následně vyplatila, protože místo domluveného kontaktu tam na něj čekala z úkrytu vystřelená šipka. Zasáhla ho sice jen do ruky, neměl ale pochyby, že to byl úmysl a skutečným nebezpečím je jed. Okamžitě skočil do krytu, hvízdnul smulvený signál a čekal, až dorazí zálohy. Šipka samozřejmě otrávená byla, ale i přes to, že šlo o poměrně účinný a rychlý jed, zabralo skoro minutu, než ztratil vědomí.

V průběhu čekání v úkrytu se útočník na chvilku ukázal - byla to žena oblečená do přiléhavého černého kompletu, ozbrojená minikuší a bandalírem vrhacích dýk. Do boje s Marcovými lidmi se nepustila, takže ho mohli odnést. Jed byl naštěstí jen paralytický, i tak byl ale Marco vyřazen až do dalšího dne*.

Denoir, Ahmed a Fjodor vyspávali až do brzkého odpoledne, vzbudil je až voják s "čerstvými" novinkami. Hlásil, že oba konspirační byty jsou už od rána prázdné, mniši tam dokonce před odchodem poklidili tu největší spoušť. Marco se stále nevrátil a jinak se nic zásadního neděje.

Po po krátké probouzecí pauze Denoir všechny pozval do hospody. Nikoliv kvůli chlastu, na ten nikdo po dvou lahvích vodky před spaním neměl ani pomyšlení, ale proto, aby stopa po jeho magii nevedla sem na ambasádu.

Ke krátkému rituálu v pronajatém hostinském pokoji Denoir nikoho nepustil. Když pak otevřel dveře, na dveřích mu seděl velký černý havran. Na pohled vcelku obyčejný, na poslech už méně: se slovy "Rrrrozumím, šééfe!" odletěl otevřeným oknem. Denoir si jen oklepal peříčka z pláště, zavřel okno a zapředl hovor na téma kritického množství ruské vodky a léčby kocoviny kvalitním francouzským vínem. Místní nabídka se sice podle ně dal dala za víno označit jen stěží, natož za kvalitní, zato byla překvapivě bohatá, takže ochutnávky příjemně vyplnily ubíhající čas.

Havran se vrátil za necelé dvě hodiny. Chvíli se tvářil naštvaně, že mu mezi tím zavřeli okno a musel se dožadovat vstupu silnými ranami zobákem, pak ale stručně shrnul, co viděl. " Lazzzzarrrret maj plnej, kněz tam ale není. Pokud ho teda nesvvvlíkli, pak bych ho asi nepozzznal. Služku jsem naššel, byla zrovna v malý komůrrrce a strrrojila se do čerrrnejch hadrrrrů. Měla tam taky pás s kudddlama, takovou malou kušši a vypadala jako asssss...." "Assassinka?" nabídnul Fjorod. "Jo, přřřřesně tak."

Po krátké debatě a dopití načatých lahví vína se skupina přesunula k ambasádě. Dovnitř se vůbec nedostali, na Ahmeda tam totiž čekal snědý turek a vzal si ho na chvíli stranou.

"Zatraceně!" zaklel Ahmed, když se vrátil. "Otrávili imáma! Denoire, potřebuju tvou pomoc."

Ukázalo se, že jako tajná mešita slouží na pohled obyčejný měšťanský dům. Imám spolu s kuchařem a jeho pomocníkem leželi v malé místnosti v přízemí silně páchnoucí po zvratcích a čerstvých výkalech. Denoir hned rázně vykázal místního lékaře spolu s dvojicí méně významných pacientů a pustil se do rychlého ohledání a následného čarování. "Jasná otrava arsenikem", řekl, když skončil se zaklínáním. Tohle možná i přes moji pomoc nepřežije**.

Fjodor s Ahmedem se mezi tím pustili do pátrání a výslechu zbylého služebnictva. Brzy zjistili, že se imám otrávil pokrmem, který kuchař připravoval speciálně pro něj. "Ze zdravotních důvodů," vysvětloval sluha. Kuchař s pomocníkem zřejmě jídlo ochutnali a zbytek na dvoře vyhodili na rumiště - čerstvé mrtvolky koček toho byly jasným důkazem. Ahmed se na chvíli vzdálil, aby provedl rozbor otrávených zbytků a přivedl otomanského mága, aby zkontroloval, zda tu nenajde stopy po nějaké magii. Rozbor potvrdil, že šlo o arsenik, žádné detaily však neprozradil. Mág po krátkém průzkumu prohlásil, že kromě jasné stopy po léčivém rituálu tu je dovedně maskovaná, přesto ale znatelná stopa po něčem dalším, na celé trase od okna ven na ulici přes chodbu až ke dveřím do kuchyně.

Ahmed s Fjodorem pak otomanského mága informovali o tom, co zatím zjistili. Mág si následně vzal Ahmeda stranou a požádal jej, zda by se mohl diskrétně postarat o potrestání viníků. "Kdyby se náhodou stalo, že biskup zahyne, tak stopa rozhodně nesmí vést k tobě ani k nám. Vraha, který imáma otrávil, ale můžeš klidně popravit veřejně."



* Marcův hráč neplánovaně dorazil s výrazným zpožděním, tahle část děje se tedy ve skutečnosti odehrála až na konci sezení.

** Denoir ve skutečnosti úmyslně nechal imáma zemřít. Léčivý rituál ukončil krátce před dokončením a s následnou péčí to moc nepřeháněl. Bylo pak sice trochu divné, že přežil kuchař i jeho pomocník, přestože se o ně staral jen obyčejný lékař, otomanský mág ale dosvědčil, že tu opravdu je silná stopa po léčivé magii a prohlásil, že to tedy jistě byla Alláhova vůle.
Naposledy upravil(a) York dne 28. 1. 2014, 14:03, celkem upraveno 3 x.

Uživatelský avatar
York
Příspěvky: 8613
Registrován: 24. 2. 2012, 17:31

Re: Dakara v Janově

Příspěvek od York » 28. 1. 2014, 11:26

Obrázek

Uživatelský avatar
York
Příspěvky: 8613
Registrován: 24. 2. 2012, 17:31

Re: Dakara v Janově

Příspěvek od York » 4. 2. 2014, 13:22

Po přesunu zpět na ruskou ambasádu Fjodor stručně informoval své nadřízené o vývoji situace. Na jeho úkolu to nic nezměnilo.

Cíl byl tedy jasný: Zlikvidovat mnicha, který přežil mučení. Skupina se navíc shodla na tom, že je potřeba odstranit i biskupa. Nebylo ale jasné, jak na to.

Denoir kontaktoval svého známého Krysáka - tajemného hrbáče žijícího ve stokách. Zjistil od něj, že ze stok vede průchod do katakomb pod biskupovým kostelem a kanalizací je možné vstoupit i do přidruženého kláštera.

Ahmed navrhoval vylákat biskupa k cestě po moři a nechat na něj zaútočit otomanské piráty. Nápad se ostatním moc nelíbil, zejména proto, že nebylo vůbec jisté, zda by se biskup případnou zvací listinou skutečně řídil.

Debatu nakonec přerušil Marco. Od své spojky totiž telepaticky vyzvedl čerstvou informaci: Klášter hoří!

Obrázek

Denoir poslal svého havrana, aby situaci obhlédnul. Skupina se mezi tím domluvila, že určitě stojí za to situaci obhlédnout a pokud to půjde, tak třeba zkusit vzniklého zmatku využít. Pro všechny případy si tedy s sebou vzali bombu sundanou z balkónu ruské ambasády, plnou výzbroj a Fjodor do blízkosti kláštera převelel skupinu ruských vojáků, kdyby bylo například potřeba zadržet případné uprchlíky.

Havran po návratu potvrdil a doplnil Marcovy zprávy: Hoří už téměř dvě třetiny kláštera. Přilehlý kostel kupodivu požáru vzdoruje, přestože jej už nějaký čas olizují plameny šlehající ze spojovací budovy. Hašení se účastní desítky dobrovolníků z celého okolí. Před chvílí také dorazili dva mágové: Jeden využívá vodního elementála jako zdroj a bojuje s požárem cílenými proudy vody, druhý prostě prochází skrz a oheň kolem něj pohasíná. Při pohledu ze vzduchu bylo ale zřejmé, že snažení kouzelníků něco aktivně vzdoruje: Proudem vody uhašené plameny znovu ožívaly a požár podle všeho živí něco víc, než samotná budova.

Marco vyrazil napřed a ke klášteru se tedy dostal jako první. Našel tam své lidi, kteří měli před tím za úkol klášter a kostel sledovat a připravit hořlaviny pro případ, že by se skupina rozhodla ke žhářské diverzi. Zjistilo se, že jeden z Marcových lidí chybí. V průběhu následné krátké debaty dotyčný dorazil - byl silně očazený, slzely mu oči a skrz záchvaty dávivého kašle jen obtížně vysvětlil, co se mu stalo:

"Promiňte, šéfe. Já myslel, že ta vaše diverze už začala. Tak jsem jako šel dovnitř s tím, co jsem tam měl přinýst. Jenže místo tady Frederica a Lorenza tam byl někdo cízí, přes černý oblečení a kukly jsem je ale nepoznal. Rozlejvali tam nějakej olej nebo co, zřejmě něco fakt silnýho, protože ten fajrák, když to pak blaflo, byl fakt pořádnej. Jsem možná srab, to jo, ale z tý výhně jsem upaloval, jako by mě honil sám rohatej."

Marco následně nechal své lidi zamíchat se mezi hasící dav a vydal se sám obhlédnout situaci. Díky astrálnímu vnímání zjistil hned několik věcí: Kostel očividně chrání nějaká silná magie. Podezření, že jeden z mágů hasících požár ve skutečnosti současně požár živí, se nepotvrdilo. Zato ale Marco zjistil, co za tím skutečně stojí: Na jedné z laviček ve vnitřním dvoře je navázáno magické spojení a přes něj někdo udržuje kouzlo Vzplanutí. Nepůsobí tím sice na celý klášter, ale i tak to stačí na to, aby požár nešlo uhasit.

Marco se následně rozhodl zkusit spojení stopovat a zjistit, kdo za požárem stojí. Vmísil se do davu a použil jednoduchou telekinezi k tomu, aby stopu zviditelnil v popelu. Nemusel mít strach, že by si toho někdo všimnul: Všudypřítomný popel slabou stopu vzápětí zcela zahladil.

Spojení vedlo ven na ulici, kde Marco potkal zbytek týmu. Seznámil je s novinkami a došlo k dohodě, že ať už za požár může kdokoliv, tak týmu v podstatě hraje do karet a kdo přesně to je není až tak podstatné - důležitější je využít situace, dokud trvá. Marco tedy přestal se stopováním a odvedl skupinu k nejbližšímu vstupu do kanalizace s tím, že najdou vchod do krypty pod kostelem, o kterém mluvil Krysák. Denoir totiž od jednoho svého člověka zjistil, že se biskup hned po té, co zajistil, aby byly jeho věci z kláštera odneseny, přesunul do kostela a od té doby z něj nevyšel.

Po chvilce bloudění skupinu potkal Denoirův známý Krysák. Zjevně se o požáru dozvěděl a přišel se na něj osobně podívat. Pod jeho vedením byla nalezení vstupu do krypty pod kostelem snadné. Průchod dovnitř byl o něco obtížnější, vedl velmi úzkou skulinou a bylo potřeba se proplazit.

Z krypty vedly příkré schody, zakončené dvoudílným kamenným poklopem. Zpoza něj se ozývaly zvuky obřadu: Několika hlasy pěný chorál provázený předříkáváním liturgických textů.

Denoir celkem snadno ostatní přemluvil k akci: Sám se chopil připravené bomby, nechal si od nich otevřít poklop, rychle vykouknul ven a zapálenou bombu hodil přímo k oltáři. Až poté si pořádně uvědomil, co vlastně vidí: Pět mnichů v půlkruhu, kteří přestali zpívat a nevěřícně zírali na letící bombu se zapáleným doutnákem, Biskupa, který silným hlasem prohlásil: "Kdo se opovažuje rušit sváto...", po jeho boku stojícího kněze, jenž na vyrušení vůbec nereagoval a dál monotónně přeříkával slova liturgie a nakonec před biskupem stojící nadlidsky vysokou okřídlenou bytost v jiskřivé zbroji s nádherným obouručním mečem.

Vzápětí se Denoir skrčil, poklop za ním zaklapl a ozvala se ohlušující exploze. Po znovuodklopení poklopu a vykouknutí ven bylo na první pohled zřejmé, že zářící bytost zmizela. Oltář byl puklý a převržený, kříž napůl povalený a spasitel z něj visel za jedinou ruku. Marco s Fjodorem to kupodivu nekomentovali a spolu s ostatními dokončili masakr několika ohlušených a ochromených mnichů.

Obrázek

Po stažení se zpět do stok proběhla další rychlá porada. Likvidace biskupa proběhla úspěšně a lepší krytí si těžko kdo mohl přát. Zbývalo ještě najít mnicha z oslavy na ruské ambasádě.

Nejpravděpodobnější odhad byl, že se hledaný mnich nachází v nedalekém špitále, kam byli odnášeni všichni zranění z kláštera či snahy o jeho uhašení. Jeho výslech byl totiž opravdu důsledný, nejspíš po něm pořádně nemohl ani sám chodit. Po sotva dvou dnech tedy bylo poměrně pravděpodobné, že je stále vázaný na lůžko.

Do špitálu vyrazil Denoir, simulující otravu splodinami požáru, s Ahmedem coby doprovodem. Řádová sestra je bez problémů vpustila dovnitř, uložila Denoira na lůžko a poprosila je o chvilku strpení, než se mu bude moci věnovat lékař. Mezi tím si Ahmed všiml, jak druhými dveřmi do dlouhého špitálního sálu vstoupil hledaný mnich - šel sice ztěžka, ale i přes to nesl vědro s čistou vodou a roznášel ji pacientům.

Lékař Denoira prohlédl a přikázal mu klid na lůžku. Denoir díky svým vlastním medicínským znalostem dokáže simulovat opravdu věrohodně. Ahmeda ovšem vykázal s tím, že "Kdybychom tu nechávali každého blízkého přítele, tak by tu za chvíli nebylo k hnutí."

Denoir se následně rozhodl, že se o problém postará sám. Vymyslel plán a hned ho také zrealizoval: Chvíli mumlal zaklínadlo a do kalichu s vodou nasypal hrst drobných semínek. Pak stačilo jen čekat.

Netrvalo dlouho a mnich se svým vědrem vody dorazil až k Denoirovu lůžku. Denoira nepoznal - z oslavy na ruské ambasádě tehdy odešel dříve, než se Denoir pustil do hovoru s knězem. Důvěřivě také skočil na Denoirovu stížnost, že ta voda je nějaká divná - sám ji ochutnal. Divná mu nepřišla, tak jeden doušek spolknul, aby ukázal, že jí nic není. "Je tam jen nějaké smetí, ale to nic není," řekl, když něco vyplivl z úst. Kalich vypláchl a vytřel, nabral novou vodu a úslužně ji Denoirovi podal.

Denoir si dal na čas. Kdyby začal kouzlit hned, někdo by se mohl dovtípit, že s tím, co se bude dít, má něco společného. Nechal tedy mnicha obejít pár dalších nemocných a vzdálit se do druhé poloviny sálu. A pak to začalo.

Mnich z ničeho nic zaúpěl bolestí. Zkroutil se k zemi, chytil se za břicho a začal se smýkat a vzpínat. V sále to vzbudilo nemalý rozruch a chvilku trvalo, než se k němu dostal lékař. Ukázalo se, že mnich má opravdu nadlidskou sílu - pět lidí ho nemohlo udržet. To už začal dávit krev.

Na dohru Denoir nečekal. Využil toho, že všichni v sále napjatě sledují ďábelské utrpení a potichu vyklouznul pryč. Ve dveřích se potkal s Marcem, který zrovna dorazil z obchůzky svých lidí.

"Co to bylo?" zeptal se Marco.
"Gaia si ho vzala," pokrčil rameny Denoir.


Dohra:
:arrow? Když se konečně podařilo uhasit požár kláštera, tak se část shromážděného davu vydala splatit židům rovnou měrou. Proč židům, říkáte si? Inu proto, že se Denoir osobně postaral, aby se tato myšlenka náležitě rozšířila. A konec konců, když se děje něco zlého, židé jsou vždycky první na ráně. Marco se snažil šířící se vlně akrivně bránit, protože se bál, že by pogrom mohl nepříjemně zasáhnout některé z jeho bohatých obchodních partnerů. Nakonec ale seznal, že proti davu nic nezmůže, tak je šel alespoň před blížící hrozbou varovat.

:arrow? Marcovi lidé mu později ohlásili, že do špitálu dorazil invizitor s početným doprovodem. Podle toho, co se pak mezi lidma říkalo, ale inkvizitor podezření z posednutí ďáblem nepotvrdil.

:arrow? Nic to ovšem nezměnilo na tom, že se mezi lidma začlo šuškat, že za zkázou kostela učitě stály nějaké nečisté síly. Možná prý biskup doknce obcoval s ďáblem. To se ale samozřejmě spíš naznačuje než přímo říká, jsou to nebezpečné myšlenky a každý to dobře ví*.

* A kdo nevěděl, tomu to Denoirovi nebo Marcovi lidé velice svědomitě vysvětlili, když tuhle verzi mezi lidmi šířili.
Naposledy upravil(a) York dne 4. 2. 2014, 23:46, celkem upraveno 1 x.

Uživatelský avatar
York
Příspěvky: 8613
Registrován: 24. 2. 2012, 17:31

Re: Dakara v Janově

Příspěvek od York » 4. 2. 2014, 17:50

Obrázek

Uživatelský avatar
York
Příspěvky: 8613
Registrován: 24. 2. 2012, 17:31

Re: Dakara v Janově

Příspěvek od York » 11. 2. 2014, 14:04

2. kapitola


Poklidné odpoledne s vodní dýmkou Ahmedovi narušil nečekaný host. Byl to k smrti vyčerpaný snědý turek v plandajících a silně páchnoucích rybářských šatech.

"Pane," vyrazil ze sebe mezi dvěma sípavými nádechy. "Dostali vašeho bratra!"

"Kterého bratra?" zeptal se Ahmed, a potáhnul z vodní dýmky.

"Kapitána Mahira, pane."

"U prorokových šedin! Jak se to stalo?"

"Byla to lest, pane. Pronásledovali jsme kořist do jedné zátoky a ústupovou cestu nám odřízla celá eskadra Janovských válečných lodí. Byl to masakr."

"Můj bratr tedy padl v boji?"

"Nikoliv, pane. Zajali ho. Nejspíš ho odvezli na Ostrov smrti."

"Takže je naživu?" Ahmed viditelně pookřál. "Kdy se to stalo?"

"Myslím, že ano, pane. Stalo se to včera, já jsem přežil jen díky tomu, že umím plavat. Celou cestu jsem bežel, rychleji jsem to nedokázal. A málem mě sebrali stráže u brány, ještě že mě po cestě napadlo sebrat hadry jednomu z rybářů."

"Alláh budiž pochválen," pronesl Ahmed a zatleskal. "Postarej se o něj," rozázal svému sluhovi. "A pošli vzkaz Marcovi, Denoirovi a Fjodorovi, že je zde za hodinu očekávám."

"Pane, ještě byste asi měl vědět..." nesměle začal námořník.

"Ano?"

"Z Ostrova smrti se nikdy nepropouští. Soud bude pravděpodobně hned zítra, samozřejmě v nepřítomnosti kapitána. Nejspíš ještě ten den vypluje loď s rozkazem a další den ráno bude poprava."

* * *
Setkání začalo v obvyklém klidu a pohodě. Ahmed všechny srdečně přivítal, pohostil je a nabídnul jim vodní dýmku s velkým výběrem tabáků. Denoir nepohrdl hašišem, že prý jej to sbližuje s Gaiou.

"Zajali mého bratra," prohlásil Ahmed po chvíl zdvořilé konverzace a stručně vylíčil vše, co se od přeživšího námořníka dozvěděl.

"Ostrov smrti? To je vězení pro nejtěžší případy," podotknul Marco. "Tvůj bratr je pirát, předpokládám?"

"Námořní kapitán," odvětil Ahmed diplomaticky.

"Slyšel jsem, že odtamtud ještě nikdy nikdo neutekl," přidal se Denoir.

"To bude nejspíš pravda," potvrdil Marco. "Je to malá pevnost na skále uprostřed oceánu. Navíc prakticky nedobytná, protože se u ní dá rozumně přistát jen na jediném místě a navíc jen s malým člunem."

"Možná by se tam dalo dostat pod hladinou moře," navrhnul Fjodor. "Umím se docela dobře potápět."

"A zvládneš to i v silných vodních proudech mezi ostrými skalisky?" podotknul Denoir.

"To by mohl být problém," přiznal Fjodor.

"Já bych tam prostě přijel oficiálně, třeba jako kněz," navrhnul Denoir.

"Na to by asi bylo třeba pověření. Ale to se dá zařídit," přidal Marco.

"Ahmede, nevěděl bys náhodou o někom, kdo by se chtěl za tvého bratra obětovat?" zeptal se Denoir.

"Myslíš, jako že by se nechal popravit místo něj?"

"Přesně tak."

"No, možná osobní strážce zesnulého Imáma. Mohl by to vzít jako možnost, jak se očistit před Alláhem."

"Tuhle filosofii jsem nikdy pořádně nechápal," podotknul Fjodor.

"To by každopádně mohlo fungovat," přidal se Marco. "Když se na to připravím, tak ho určitě zvládnu namaskovat, aby ho od tvého bratra nerozeznali. Jen nebude moct příliš mluvit, ale to by u odsouzence na smrt nemělo vadit."

"Může s tebou jet jako mnich co složil slib mlčení," navrhnul Fjodor.

"Jsem celkem pro," řekl Marco. "Podle mě bude ale jednodušší, když se tam nechám odvézt rovnou tou lodí, co poveze rozkaz. Bude mi pak stačit přesvědčit kapitána téhle lodi a nebude hrozit, že nezvládnem přistání, nebo něco podobného."

"No jak chceš, ty do toho půjdeš," odvětil Denoir.

"Bylo by ale fajn, abyste byli někde poblíž, kdyby se něco zvrtlo."

"To můžu zařídit," ozval se Ahmed. "Nejspíš se ale budeme muset nalodit někde mimo Janovský přístav, tam nejspíš pirátskou loď nepustí."

"Počkej, nalodit se?" vyděšeně řekl Denoir. "To jako chcete vyrazit na otevřené moře?"

"Jsme v Janově, tady to lidi dělaj celkem běžně," konstatoval Fjodor.

"Copak, neumíš plavat?" rýpnul si Marco.

"Nepotřebuje umět plavat," vstoupil do debaty Ahmed. "Od toho se používají lodě, aby ses nemusel koupat. Jde o život mého bratra."

Denoir mlčel, ale netvářil se moc nadšeně.
* * *
Poté nastal čas k realizaci plánu. Denoir po chvíli přemlouvání poslal svého havrana, aby pevnost našel a omrknul, jak to tam vypadá. Ahmed vyrazil promluvit si se strážcem zesnulého imáma a domluvit cestu na pirátské lodi. Marco zaúkoloval své lidi, aby mu našli nějakého vojáka, který už na Ostrově smrti byl a bude ochotný o tom za úplatu mluvit. Nechal si také zjistit, který úředník pro tyhle případy píše úřední listiny a pověření a jestli by se nechal uplatit. Mezi tím se pustil do studia katolické liturgie a vybraných pasáží z bible, aby kněze zahrál co možná nejpřesvědčivěji. Fjdor vyrazil sehnat kutnu a kněžské šatstvo.

Dalšího dne došlo k aci. Fjodor, Ahmed a Denoir vyrazili do přístavu, aby se nalodili na rybářskou bárku, která je odveze na pirátskou loď kotvící na otevřeném moři. Denoir dorazil ožralý jak doga a nalodil s s tím, že "Na loď teda vlezu, ale musíte mi slíbit, že se ani nehne od břehu!". Houpání bárky mu naštěstí nepřišlo divné, protože se pod ním před tím houpala i pevná zem.

Marco se nalodil bez větších problémů. Listinu, která až na padělaný podpis byla vlastně skoro pravá - napsaná rukou úředníka, který tato pověření vydává, ukázal jen kapitánovi a ten po kratším zkoumání prohlásil: "Nejradši bych si to prověřil, ale není na to čas. Tak se naloďte, otče."

Obrázek

Důstojník z pevnosti zodpovědný za převzetí zásilky a rozkazů byl zprvu nedůvěřivý, když mu ale Marco řekl, že ho sem poslal biskup, aby se pokusil zajatého pirátského kapitána před smrtí přivést na pravou víru, tak řekl: "Ha, tak to chci vidět" a osobně odvedle Marca i s mlčenlivým "mnichem" do cely s vězněm. Jeho načení ale brzy opadlo, když zjistil, že konverze na pravou víru sestává z dlouhého nezáživného předčítání z bible a nechal tam jen jednoho strážného přede dveřmi.

Obrázek

Marco pro jistotu dál věrně hrál roli ještě několik desítek minut. Pak toho nechal, vyndal z brašny líčidla a začal odmaskovávat mlčícího "mnicha". Kapitánovi tak bez jakéhokoliv vysvětlování vysvětlování došlo, jaký má asi taková návštěva účel a mlčky spolupracoval. Na konec z cely opět odešel kněz a mlčenlivý mnich a zůstal v ní pirátský kapitán s křížkem na krku. Strážný jen nevěřícně zíral.

Kapitán zásobovací lodi na kněze podle domluvy počkal, takže se Marco rozloučil s osádkou pevnosti, požehnal jim ve jménu našeho pána Ježíše Krista a pohodlně i s pirátským kapitánem odplul.


Obrázek

3. kapitola

Dalšího dne dostal Marco vzkaz od jednoho z obchodních partnerů své rodiny. Stálo na něm:

"Dostala se ke mně informace, že se na místním černém trhu objevila poměrně vzácná kniha. Podle popisu by to měl být velký svazek v deskách z tvrdé kůže, bez názvu, ale se zvláštním zdobením. Dovnitř nahlédnout nepůjde, kniha je zamčená. Rád bych ji koupil, ale nechci být s touto operací nijak spojován, proto se obracím na Vás. Jsem za ni ochoten zaplatit 100 zlatých, ať už ji získáte jakkoliv."

K dopisu byl přiložen další pergamen se vzorkem zdobení na deskách knihy.

Uživatelský avatar
York
Příspěvky: 8613
Registrován: 24. 2. 2012, 17:31

Re: Dakara v Janově

Příspěvek od York » 3. 3. 2014, 12:44

Marco si následně s prodejcem domluvil schůzku a hned na ni také vyrazil. Pro jistotu si s sebou vzal pár svých lidí, kdyby se něco zvrtlo.

Na schůzce v pokoji pronajatém v jednom z honosnějších hostinců Marco našel mrtvolu. Všude byla spousta krve, zřejmě za to mohlo několik řezných ran na krku a pád bodných v břiše oběti. Marco do místnosti postavil čistou židli a stoupnul si na ni, aby v tom nemusel šlapat. V chladnoucí krvi byla spousta stop, odhadem od tří osob. Jedna z nich měla nejspíš podrážky podbité ocelovými hřeby. Rychlé prošacování mrtvoly odhalilo váček s drobnými, malý klíček ve vnitřní kapse vesty a kus papíru - podle všeho tahák na zkoušku z alchymie. Mrtvola ve zkrvavených prstech držela knoflík s kusem udržené látky.

Z dalšího průzkumu Marca vyrušily hlasy blížící se městské stráže. Hbitě prolezl otevřeným oknem a vyšplhal na střechu hostince - krvavé šlápoty potvrdily, že přesně to samé před ním udělali i vrazi.

Déle se Marco na místě nezdržoval. Zadal pouze svým lidem úkoly - sledovat stopy, sledovat tenhle hostinec a hlásit cokoliv neobvyklého. Pak se vydal svolat ostatní - sice stále nebylo jasné, o jakou knihu se jedná, ale to, že někomu stála za vraždu, z ní udělalo docela zajímavé zboží.


Po stručném shrnutí situace se skupina pustila do pátrání. Marco si prohlédl nalezený klíček a prohlásil, že to je mistrovská práce a patří to k drahému a velice komplikovanému zámku. Ahmed si prohlédl tahák, potvrdil, že to skutečně jsou poznámky ke zkoušce a rozhodl se, že pak půjde zjistit, zda se to přednáší letos. Na zadní straně našel čtyři jména.

Ke druhému jménu se přihlásil Marco - právě pod ním si totiž domluvil schůzku. Třetí a čtvrté poznával také, třetí používá jeden z jeho obchodních známých a pod čtvrtým obchoduje někdo z ruské ambasády. Jediné neznámé jméno bylo tedy hned to první na seznamu.

Fjodor se rozhodl zajít a ambasádu a zjistit, kdo tam toto obchodní jméno používal. Tipnul si, že by o tom nejspíš něco mohl vědět šéf velvyslancovy ochranky - psychický mág, se kterým skupina jednala při incidentu s bombou na ambasádě. Mág to sice odmítl přímo potvrdit, ale očividně o tom něco věděl. Nakonec se však ukázalo, že ho kniha zajímala nejspíš skutečně čistě z obchodních důvodů. Chtěl si prostě jen ověřit, jestli nejde o něco skutečně vzácného či zajímavého, co by dotyčný prodával hluboko pod skutečnou cenou. Nebránil se ale tomu, aby o tom Fjodor zjistil něco víc.

Ahmed zašel za svým známým na Janovské univerzitě. Dozvěděl se, že se látka z taháku skutečně probírala na letošních přednáškách, a že jeden ze studentů na tuto zkoušku nedorazil, přestože dosud nikdy nevynechal. Šlo o mladého génia, šestnáctiletého hocha z bohaté Milánské bankéřské rodiny. Ahmed dostal doprovod dvou zaměstnanců univerzity a nechal se od nich zavést ke studentovu bytu.

Dveře nebyly zamčené a uvnitř bylo všechno vzhůru nohama. Někdo byt očividně důkladně prohledával a ani trochu se při tom nesnažil, aby to pak nebylo poznat. Mezi rozházenými papíry na stole Ahmed našel menší poklad: Egyptskou Knihu mrtvých. Zjistil, že rozházené papíry jsou ve skutečnosti rozpracovaný překlad této knihy. Ani trochu neváhal využít situace a vzal si jak knihu, tak rozpracovaný překlad. Po prohlídce bytu a rozhovoru s domácím pak ještě zjistil, že zde mladý studen často pořádal večírky pro mladé bohaté přátele. A že sem za ním chodila pohledná slečna - podle všeho písařka, která mu pomáhala s překladem. Byt nebyl nájemní, studentova rodina ho koupila.

Marcovi lidé za ním přišli s první informací: Stopy sice ztratili, ale po cestě narazili na stánkaře, který údajně viděl trojici podivných individuí. Marco si s ním šel osobně promluvit a vyzvěděl od něj, že šlo o malého tlouštíka, vysokého dlouhána a středně vysokého muže s kloboukem a svítícíma očima. "Oči mu svítily, na mou duši! Nikdy bych tomu neuvěřil, kdybych to sám neviděl!"

Po setkání s Ahmedem Marco nechal své lidi zjistit, kdo je ona tajemná slečna, která studenta chodila navštívit. Dozvěděl se, že je to také studentka univerzity, ale pouze příležitostná. Očividně neměla dost peněz na to, aby dokázala zaplatit každý semestr studia. Bydlí v nuzné přístavní čtvrti a je tam docela známá, protože tam často v noci chodí v šatech pro vyšší společenské vrstvy. Podle všeho ji tam někdo místní chrání, jinak by si to nemohla dovolit.

Po krátké poradě se skupina dohodla, že je na místě jít si s písařkou promluvit. Začalo to totiž celé vypadat, že prodej knihy nebyl vůbec studentův nápad, protože ten to díky svým bohatým rodičům nejspíš vůbec neměl zapotřebí. Zato ona těžce shání každou zlatku, aby si mohla zaplatit studia.

Písařčin byt byl v úzké postranní uličce v přístavní čtvrti. Už při prvním nahlédnutí bylo Marcovi jasné, že něco není v pořádku - v uličce bylo podivné ticho, z oken nikdo nekoukal a vůbec tam bylo podivné, nezvyklé prázdno. Po několika krocích bylo všem jasné, co je příčinou: Padl na ně nepřirozený, tísnivý pocit, hraničící se strachem. Měli najednou chuť být kdekoliv jinde, jen ne zrovna na tomhle místě. Marco to prozkoumal astrálně a zjistil, že je to o něco silnější magie, než jakou on sám ovládá. Avšak i přes to, že sám studuje psychickou magii a tohle vypadalo jako její typický příklad, nepoznal, o jaké kouzlo se jedná. Podle všeho šlo o nějaký úplně jiný druh magie.

Po krátké rozmluvě Marco zkusil nepříjemnou magii utlumit - nedokázal ji zcela zrušit, ale zvládnul ji alespoň potlačit natolik, aby byla snesitelná. Skupina pak opatrně vyrazila do uličky. Ahmed si při tom všimnul, že je někdo pozoruje z okna domu, kde měla písařka bydlet. Když však na to ostatní upozornil, tajemná tvář zmizela.
Naposledy upravil(a) York dne 4. 3. 2014, 11:07, celkem upraveno 1 x.

Uživatelský avatar
Pieta
sofistikovaný troll
Příspěvky: 12516
Registrován: 6. 9. 2006, 18:08
Bydliště: Praha, ale původem jsem z Hostivaře
Kontaktovat uživatele:

Re: Dakara v Janově

Příspěvek od Pieta » 3. 3. 2014, 13:00

Čte se to moc pěkně. (:

Co má vlastně Denoir proti židům?
Cicho żono, deszczyk padał, ja nie słyszał kto to gadał.
Cicho żono, deszczyk rosił, ja nie słyszał kto to prosił.

Uživatelský avatar
York
Příspěvky: 8613
Registrován: 24. 2. 2012, 17:31

Re: Dakara v Janově

Příspěvek od York » 3. 3. 2014, 18:05

Pieta píše:Čte se to moc pěkně. (:
Safra. Zrovna jsem si říkal, že by to na představu o stylu hry mohlo vcelku i stačit...
Pieta píše:Co má vlastně Denoir proti židům?
Přijď někdy v pondělí večer do Šamanky a můžeš se ho na to zeptat ;-)

Uživatelský avatar
York
Příspěvky: 8613
Registrován: 24. 2. 2012, 17:31

Re: Dakara v Janově

Příspěvek od York » 6. 3. 2014, 11:52

Marco, Ahmed a Fjodor pomalu došli k domu, kde měla bydlet písařka. Marco zkusil vzít za kliku a zjistil, že je zamčeno. Všude bylo stále zlověstné ticho. Na chvilku se zamyslel a pak prostě zaklepal.

Chvilku se nic nedělo. Pak se zevnitř ozvalo podivné štrachání, potom kovové cinkání a nakonec zvuk, jako když někdo strká klíč do zámku. Zámek cvaknul a dveře se s tichým skřípěním pomalu otevřely.

Za nimi stál mužík tak malý, že se Maco musel trochu sklonit, aby mu pořádně viděl do tváře. Co mu chybělo do výšky si však bohatě vynahradil do šířky - byl skoro div, že dokázal těmito dveřmi projít.

"Co chcete?" zpetal se mužík tlumeně. Mluvil s divným, nejspíš slovanským přízvukem.

"Chceme mluvit se slečnou Marian," odpověděl Marco.

Tlouštík si Marca zkoumavě prohlížel a dlouho se neměl k odpovědi.

"Nikdo takovej tu není," řekl nakonec.

"To nevadí, klidně počkáme. Můžeme třeba trochu popít a promluvit si, co říkáte," nedal se odradit Marco.

"Nemáme se o čem bavit," řekl mužík po další pauze.

"Řekl bych, že máme," trval na svém Marco. "Třeba o tom, jak jste zabili studenta, který vám chtěl prodat jistou knihu. Nebo jak jste pak obrátili jeho dům vzhůru nohama a stejně jste nenašli to, co jste hledali."

Tlouštíkovi nepatrně poklesky koutky úst. I tak ale byla jeho sebekontrola obivuhodná.

"Poďte dál," řekl a tentokrát mu to ani netrvalo tak dlouho. Otevřel dveře dokořán, ustoupil ke stěně a držel je otevřené.

* * *

Marco, Fjodor i Ahmed postupně vešli dovnitř. Při tom si nemohli nevšimnout, že tlouštík má za sebou o stěnu opřený palcát. Před tím, než za nimi mužík zavřel dveře, si mohli prohlédnout místnost: Byla skoro prázdná, se zavřenými dveřmi na obou stranách a schodištěm do 'U' na konci. Dveře se se skřípáním dovřely a v zámku zarachotil klíč. V místnosti nastalo hluboké šero, shora se schodů pronikal jen slabý svit.

"Pokračujte nahoru," řekl tlouštík a sebral ze země svůj palcát.

Fjodor nechal Marca jít prvního, chtěl totiž mít tlouštíka na očích. Marco pevněji sevřel jílec skryté dýky a pomalu stoupal po úzkých schodech. Fjodor jej následoval až do mezipatra, Achmed těsně za ním. Oba po očku sledovali tlouštíka, ten si ale stále držel uctivý odstup a vyčkával.

Zezhora se ozvalo zaříkávání. Ahmedovi znělo jako starořečtina, konkrétním sluvům však nerozuměl.

Marco konečně vystoupal tak, aby viděl do horního patra. I tam bylo šero, ale trochu světlejší než v dolním patře. Úplně vzadu vedle okna se zavřenou okenicí stál středně vysoký muž v klobouku, pevných kožených botách a dlouhém kabátu. Nebylo mu pořádně vidět do tváře - až na dva body rudě žhnoucí z pod krempy klobouku. Od něj se ozvývalo mumlání.

O něco blíž k Marcovi stál vysoký štíhlý muž ve vyšívaném kabátci s knoflíky. I přes značné šero si nešlo nevšimnout, že jeden z nich chybí. Dlouhán měl v ruce tasený kord a pokynul jím v šermířském pozdravu.

Marco chvíli nerozhodně vyčkával, pustit se se šermířem do souboje se mu zjevně nechtělo. Šermíř mu pokynul volnou rukou - zval ho k sobě nahoru.

Marco odmítavě zavrtěl hlavou a ukázal, že nemá žádnou zbraň. Šermíř pokrčil rameny, udělal krok dopředu a pak náhle vyrazil do smrtícího výpadu.

Marco samozřejmě něco takového čekal, připravená dýka mu do ruky skočila skoro sama. I tak ho však šermíř svou rychlostí zaskočil, bleskurychlou čepel kordu mířící přesně na jeho hrdlo se mu sice podařilo odklonit, ale ostrá bolest v rameni prozradila, že ne dost. I tak však dokázal udělat to, co měl připravené: Nechat šermíře naběhnout na hrot své dýky. Tlumené zasyknutí prozradilo, že si dýka našla cíl.

Marco ovšem stál stále dole na schodech, šermíř se tedy výpadem dostal dolů a odkryl se tak Ahmedovi stojícímu na protiběžných schodech o půl patra níž. Ahmed sice útočil nepřirozeně vysoko, ale něco takového měl dobře nacvičeno: Jediným plynulým pohybem tasil svou tureckou šavli a místo aby tnul čepelí plnou silou hlavicí udeřil do šermířovy levé nohy. Ozvalo se hlasité zapraskání kůstek a šermíř tentokrát nahlas zařval bolestí.

Fjodor byl zrovna v mezipatře a Marco mu překážel v útoku. Raději tedy prozatím počkal a připravil se využít jakéhokoliv vhodné příležitosti.

Šermíř s rozdrceným nártem na příkrých a úzkých schodech rozhodně bojovat nehodlal, pokusil se rychle stáhnout. Marco měl však jiný názor - využil toho, že se k němu šermíř výpadem dostal velmi blízko, přiskočil k němu a smýknul s ním vedle sebe. Šermíř byl zatraceně rychlý a málem před Marcovým chvatem uskočil, zradila jej však zraněná noha a rázem se tak octnul přímo před čekajícím Fjodorem.

Ruská vojenská šavle si bezchybně našla cíl. Fjodor to díky své magické schopnosti vnímal jak na zpomalených záběrech: Špička jeho šavle pomalu opsala dokonalý oblouk a bez nejmenšího odporu prošla šermířovým hrdlem. Proseknutá tepna se otevřela a stále funkční srdce hnalo proud z krku ven. Krev stříkala tak silně, že před ní nešlo uhnout. Prakticky současně Ahmed šermířovi proseknul břicho. Okolní výzdobu to zrovna nespravilo.

Marco se otočil a plynulým pohybem levou rukou tasil skrytou vrhací dýku a mrštil ji po mumlajícím kabátníkovi. Neminul. Co se po zásahu stane však ani trochu nečekal.

Dýka se zabodla tak hluboko, až se zdálo, jako by plášť jen volně visel ve vzduchu a nebylo v něm žádné hmotné tělo. Pak se ozval příšerný nelidský výkřik, nebo možná zavytí. Okolní šero rázem zhoustlo, temnota se však vmžiku smrskla a vcucla se do místa, kde dýka prošla plášťěm. Místností profičel závan větru. Pak se plášť i s kloboukem pomalu snesl k zemi a zakryl tak vysoké kožené boty, jejichž podrážka byle nepochybně podbitá hřeby.

* * *

Všechny najednou přepadl zlověstný, neurčitý pocit. Netušili, co se děje, ale byli si jisti, že něco rozhodně není v pořádku. Ahmed se ohlédl dolů, kde předtím stál tlouštík s palcátem - nikdo tam najednou nebyl.

"A sakra," řekl.

Tam, kde před tím stál mumlající tvor s temně žhnoucíma očima, se začalo něco zhmotňovat.

"A kurva, musíme pryč! Zpátky na ulici!" vykřiknul Marco.

"Pust mě, vyrazím dveře," zavolal Fjodor na Ahmeda.

Ten se přimáčkl ke stěně a Fjodor se plnou rychlostí rozběhl se schodů. Použil při tom svou magickou schopnost a naplnil ho příval nadliské síly. Ve výskoku kopnul do dveří a ozvala se rána, jako by do nich narazilo obléhací beranidlo. Dveře vylétly ven i s panty. Ahmed s Marcem neváhali a vyběhli hned za Fjodorem. S úžasem se rozhlédli - nebyl v úzké přístavní uličce, ale na pečlivě udržované zahradě.

Ohlédli se a místo starého dřevěného domu za nimi stála luxusní vila v antickém slohu. Dveře byly stále vyražené, místo starého špinavého dřeva však nyní byly z masivního dubu.

Fjodor přešel zahradu až k živému plotu, rozhrnul ho a nahlédl ven na ulici. Místo úzké přístavní uličky tam byla široká, zalidněná třída. Lidé měli zvlášťní účesy a oděni byli většinou do honosných tóg v klasickém římském stylu. A nebyli tam jen lidé - středem ulice procházel vysoký kentaur v luxusní zbroji následován čtyřmi vojáky na koních a o kus dál z davu čněla lidská hlava s kozlími rohy.

Obrázek

"Podle všeho jsme u nás doma," konstatoval Marco. Nebylo třeba nic vysvětlovat. Všichni věděli, co tím myslí: Ocitli se ve starém Janově, v astrální říši, která se od fyzického světa oddělila někdy v době největší slávy Římské říše.

Za vyraženými dveřmi se cosi hnulo. Všichni se tam okamžitě otočili, připraveni bojovat. Ukázalo se však, že to byl jen starý otrok, který se jako první přišel podívat, co to bylo za ránu. Když uviděl vyražené dveře, padl na kolena a začal srcervoucně bědovat.

O chvíli později dorazil velitel domácí stráže se třemi vojáky.

"Co se tu stalo?" dožadoval se odpovědi.

"Politováníhodná nehoda," odpověděl Marco bezchybnou latinou. "Ohlašte prosím pánovi domu, že si s ním přeju mluvit."

"A vaše jméno, pane?" zeptal se voják suše a pohrdavě se při tom díval na svérázné oděvy Marca a jeho přátel.

"Marius Gravi," odpověděl Marco a ukázal svůj pečetní prsten.

"Jistě, pane," poklonil se kapitán a poslal starého otroka vyřídit vzkaz.

* * *

"Marius Gravi, říkáš?" okomentoval to Ahmed.

"No to víš. Nebývám tu sice často, ale vlastnit vilu se docela hodí," pokrčil rameny Marco.

* * *

Starý otrok přiběhl zpět a chvíli něco polohlasem vysvětloval veliteli stráže.

"Dominus vás přijme," řekl poté kapitán. "Následujte mě, prosím. O vaše společníky bude postaráno."

Marco kývnul a vyrazil za velitelem. "Rád bych před tím využil vaši lázeň a převlékl se do něčeho vhodnějšího, než mě dominus přijme," řekl.

"Jistě, pane."

* * *

Očištěn, osvěžen a oděn do tógy hodné patricie Marco vstoupil do pracovny pána domu. Po několika úvodních frázích šel domunis přímo k věci:

"Můžete vysvětlit okolnosti vašeho příchodu?"

"Jistě," přikývnul Marco v roli Mariuse Graviho. "Vyskytly se drobné potíže při magickém přesunu. Velice se omlouvám za způsobené potíže."

"Přišel jsem o nějaké otroky?" zajímal se dominus.

"Nikomu se nic nestalo," ujišťoval jej Marco. "Poškodili jsme pouze vstupní dveře."

"Dobrá, tedy. Můj majordomo zkonaktuje váš dům s příslušnými podklady pro finanční vyrovnání."

"Samozřejmě," uklonil se Marco a byl docela rád, že se dominus nevyptával na detaily o "magickém přesunu".

* * *

Ahmeda s Fjodorem vojáci odvedli do pokoje pro hosty. Fjodor svou celkem dobrou latinou s velmi výrazným přízvukem požádal o vědro s vodou a kupodivu mu bylo vyhověno. Společně s Ahmedem se pustili do praní šatů - po krvavé sprše to bylo skutečně potřeba.

Dříve, než stihli všechno vyprat, ale přišli otroci s tím, že je pro ně připravena lázeň. Oba nadšeně přijali.

Z lázně v klasickém římském stylu byl Fjodor poněkud vyvedený z míry, péče polonahých otrokyň my ale rozhodně nepříjemná nebyla. Ahmedovi to očividně přišlo zcela běžné.

* * *

Oděni v římském stylu se všichni společně přesunuli do Marcovy vily. Po krátké každý vyrazil na svoje obchůzky: Ahmed se šel podívat na gladiátorské zápasy, Marco si domluvil schůzku s jedním váženým členem městské rady a Fjodor šel posedět do jednoho zcela konkrétního podniku, kde si jej díky jeho typicky ruskému kníru určitě všimnou ti, kdo si jej všimnout mají.

Marcův známý nakonec přišel přímo do jeho vily. Šlo o postaršího muže s vážnou tváří a velmi početným doprovodem. Po úvodních zdvořilostech mu Marco vylíčil vše, co se v posledních několika dnech stalo.

"To je ovšem velice vážné," prohlásil host, když Marco domluvil. "Podle všeho ten tvor se žhnoucíma očima nebyl ve vašem světě plně fyzicky přítomen. Pokud ta magie, na níž jste narazili před domem, byla jeho dílem a přivolal ji skrze svou projekci, tak to znamená, že ve své vlastní říši musí být skutečně mocný."

"Jeho společníci ale vypadali normálně," podotknul Marco.

"Oni do fyzického světa pravděpodobně prošli úplně. Situace si každopádně žádá okamžitý zásah. Musíme udělat vše pro to, aby si tu knihu neodnesli. Dám ti zprávu pro Strážce smlouvy, musíš okamžitě vyrazit zpět."

"Průchod stále vede labyrintem?" zeptal se Marco.

"Ano. Pro jistotu mi zopakuj cestu. Bylo by nešťastné, kdybyste narazili na Minotaura."

Marco zpaměti odříkal poměrně dlouhou báseň a jeho host přikývnul. "Co jsou zač tví společníci?" zeptal se poté.

"Zástupci dalších dvou stran Smlouvy," odpověděl Marco.

"Dobrá, zmíním je tedy ve zprávě také."

Starší muž poté chvíli diktoval zprávu svému otrokovi. Ten mu ji pak podal, stařec na ni zlehka dýchnul a veškerý text zmizel. Marco čistý pergamen opatrně vložil do koženého pouzdra.

* * *

Fjodor od Marca dostal slušnou částku v místní měně a proměnil ji v tekuté zlato. Místní víno mělo zvláštní, výraznou chuť a příjemně osvěžovalo.

"Mohu si přisednout?" oslovila jej pohledná mladá černovláska.

"Ale zajisté," usmál se Fjodor, vstal a galantně jí podržel židli.

"Vy asi nebudete zdejší, že? Vás bych si určitě všimla."

"Nedávno jsem přicestoval," připustil.

"Vidím, že máte dobrý vkus, co se týče vína. Už jste ochutnal Morellino di Scansano?"

"Ještě ne, přiznal."

"Ale to musíte rozhodně napravit," řekla a mávla na číšníka. Ten za nedlouho přišel s lahví a dvěma sklenkami. Zřejmě přesně věděl, co sí dáma objedná, aniž by to musela vyslovit.

"Mám pro vás vzkaz," řekla potichu rusky, když Fjodorovi podávala sklenku.

On se na ni usmál a vzkaz si i se sklenkou vzal. Letmo se při tom dotkla jeho ruky.

"Omluvte mě na chvilku, už jsem toho vína vypil hodně," řekl a odešel někam, kde si mohl vzkaz nepozorovaně přečíst. Když se vrátil, ona už u stolu nebyla. Za víno samozřejmě nezaplatila.

* * *

Vzkaz byl od místního ruského kontaktu. Bylo v něm místo a termín schůzky. Fjodor tam samozřejmě vyrazil, přesně na tohle čekal.

Ruský kontakt nevypadal ani trochu jako rus, jeho ruština však byla bezchybná.

"Nebude to trochu nápadné, když se budeme bavit rusky?" podivil se Fjodor.

"Určitě ano. Ale když nás někdo tady v parku bude poslouchat, tak už pro to tak jako tak bude mít dobrý důvod. A takhle nám možná nebude rozumět."

Fjodor jej seznámil se situací a zeptal se na velvyslancova mága ve fyzickém světě.

"Co já vím, tak je to skutečně jen velvyslancův magický strážce. O pravém důvodu našeho zájmu o Janov nic neví," odpověděl kontakt.

"V tom případě je docela podezřelé, že se tak zajímal o tu knihu," podotknul Fjodor.

"To je pravda. Možná to skutečně byl jen obchodní zájem, jak říkal. Raději jej ale sledujte."

* * *

Když se všichni zase sešli v Marcově vile, Marco je nenechal ani chvilku oddychnout.

"Musíme hned vyrazit," řekl. "Mám zprávu pro Strážce smlouvy a dostali jsme za úkol pokusit se získat tu knihu."

Všichni se převlékli do svých moderních šatů a Marco je odvedl kus za město. Vstoupil tam do malé zahrady obklopené vysokým živým plotem.

Ukázalo se, že to není ani tak zahrada, jako pořádný labyrint. Marco si po cestě pro sebe odříkával dlouhou báseň a bez zaváhání volil jednu odbočku za druhou. Fjodor si zkoušel cestu zapamatovat, po několika desítkách odboček to ale vzdal. Šli tak dlouho, že se pomalu začalo stmívat. Pak se najednou zpoza živého plotu ozvaly dusavé zvuky kopyt a hlasité frkání. Nad špičkami hustých keřů se chvilku mihlo ostří obrovské sekery. Marco se na chvíli zastavil. Ozvalo se hlasité čenichání, poté zabučení a další odfrknutí. Nato se zvuky kroků s těžkými kopyty začaly vzdalovat, až se nakonec zcela vytratily.

Obrázek

O pár odboček dál se za rohem objevil vysoký klenutý portál ovinutý břečťanem. Za ním byl les.

Po průchodu portálem se zase všechno změnilo: Les byl všude kolem a z portálu, kterým právě prošli, zbyly jen polorozpadlé sloupy zarostlé mechem a lišejníkem.

Odpovědět

Zpět na „Dakara“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 host