Fikce a mechaniky

[Aljen]

Osobne si myslim ze rozdelovat medzi Player-knowledge a Character-knowledge je jednoduchsie riesenie.

[Concobara]

Je to řešení pro uzavřenější hru...a nikde jinde vlastně není ani potřeba ... Navíc ono dělat, že něco nevíš, než opravdu nevědět není nikdy to samé. To druhé vede ke spontánějším akcím

[Maugir]

Je to řešení pro uzavřenější hru...a nikde jinde vlastně není ani potřeba ... Navíc ono dělat, že něco nevíš, než opravdu nevědět není nikdy to samé. To druhé vede ke spontánějším akcím

+1
Otevřenost hry je asi jediná záležitost, která mi na DrD II nesedí - jsem si poměrně dost jistý, že moji hráči a hráčka by se nebavili ani zpoloviny tak dobře, kdyby hned od začátku věděli, kdo je vrah

[Concobara]

Tak tak , ale v podstatě v ničem jiném pravidla uzavřené hře nějak nepřekážejí (nebo ještě sem se s ničím dalším nesetkal). Jen situace jako ta co jsem popsal výše a její variace...

[Malkin]

Je to řešení pro uzavřenější hru...a nikde jinde vlastně není ani potřeba ... Navíc ono dělat, že něco nevíš, než opravdu nevědět není nikdy to samé. To druhé vede ke spontánějším akcím

+1
Otevřenost hry je asi jediná záležitost, která mi na DrD II nesedí - jsem si poměrně dost jistý, že moji hráči a hráčka by se nebavili ani zpoloviny tak dobře, kdyby hned od začátku věděli, kdo je vrah

Tak to asi nikdo
Jde o to najít onen kompromis co je dobré vědět, aby hráč mohl vymyslet velkolepou akci a další plány a zároveň nevěděl moc, aby to pak pro všechny nebylo otočení listu na poslední stránku.
U nás jsme s Concobarou na to narazili taky, já jsem zastáncem spíše otevřenější hry, alespoň co se znalostí světa týče, ale zbytek družiny toho chtějí vědět co nejméně. Myslím, že jsme našli nějakou hranici, u které se nám hraje dobře. Nepoužíváme žádnou zástěnu, hody vidí všichni, ale pokud nezjišťují hranice nebo něco podobného, stejně jim to je prd platné Takže pořád držíme ten nádech nějakého toho překvapení.
Jediné na co jsem narazil je střet. Když vezmu jako příklad heroic souboj, kdy jde vážně o kejhák, jak pozná hráč, že je vyčerpáno dostatek sudby nebo že ohrožení je vyšší než hranice a tedy je možné souboj ukončit zahnáním, smrtí, atd.?

Kdy se u této "uzavřené hry" pozná, kdy NP má dost? Naše družina si ráda pohrává s nepřítelem, nikdo z nás nechce od začátku hlásit smrtící akce, protože nám to bere to kouzlo hry, ale nastanou chvíle, kdy je potřeba tenhle krok udělat, ale nechceme hlásit akce typu: smrt, smrt, smrt, smrt...konečně to vyšlo...

Pokud neodhaduju hranice a hraji uzavřenou hru, tak nemám šajnu kolik musí NP mít ohrožení, aby byl "přes" hranici.
V družině jsem to zatím neřešil, ale třeba tu někoho něco napadne.

[boubaque]

Otevřenost hry je asi jediná záležitost, která mi na DrD II nesedí - jsem si poměrně dost jistý, že moji hráči a hráčka by se nebavili ani zpoloviny tak dobře, kdyby hned od začátku věděli, kdo je vrah

Tohle je nadsázka, nebo je to v knížce vážně tak špatně napsané?

[Maugir]

Tohle je nadsázka, nebo je to v knížce vážně tak špatně napsané?

Spíš nadsázka. (Jak je to tam napsané, bych musel dohledávat ) Jde spíš o to, že můžeš mít konflikt, kdy postavy na někoho tlačí a chtějí po něm odpověď (konflikt založený na vlivu). Toho někoho například považují za obyčejného pasáčka. Jenže pokud vyndáš žetony, představující sudbu a vysázíš jich na stůl deset, hráči rázem vědí, že obyčejný pasáček není obyčejný pasáček, a přitom právě na to mají přijít postavy a právě to může být klíčová informace zápletky

[boubaque]

Jde spíš o to, že můžeš mít konflikt, kdy postavy na někoho tlačí a chtějí po něm odpověď (konflikt založený na vlivu). Toho někoho například považují za obyčejného pasáčka. Jenže pokud vyndáš žetony, představující sudbu a vysázíš jich na stůl deset, hráči rázem vědí, že obyčejný pasáček není obyčejný pasáček, a přitom právě na to mají přijít postavy a právě to může být klíčová informace zápletky

Tak pak je otázka, jestli mechanicky řešíš správný konflikt. Druhá věc je, že i obyčejný pasáček může mít vysokou sudbu (třeba proto, že je mimořádně přihlouplý a vytáhnout z něj použitelnou informaci, je umění ). Sudba neznamená nutně míru toho, jak je tvůj soupeř "badass", ale toho, jak moc obtížné bude proti němu dosáhnout svých záměrů. Pokud to v pravidlech nikde není takto aspoň naznačeno, tak je to chyba. Naše, samozřejmě

[Ecthelion]

Jde spíš o to, že můžeš mít konflikt, kdy postavy na někoho tlačí a chtějí po něm odpověď (konflikt založený na vlivu). Toho někoho například považují za obyčejného pasáčka. Jenže pokud vyndáš žetony, představující sudbu a vysázíš jich na stůl deset, hráči rázem vědí, že obyčejný pasáček není obyčejný pasáček, a přitom právě na to mají přijít postavy a právě to může být klíčová informace zápletky

Není o tom něco v knize? Vím, že Charles psal text, který nějak řešil přesně tenhle případ. Myslel jsem, že je v hlavní knize, ale přísahat bych na to nemohl... ale pokud není tam, pak určitě mezi dodatečnými materiály v krabici bude.

[Maugir]

Není o tom něco v knize? Vím, že Charles psal text, který nějak řešil přesně tenhle případ. Myslel jsem, že je v hlavní knize, ale přísahat bych na to nemohl... ale pokud není tam, pak určitě mezi dodatečnými materiály v krabici bude.

Fakt? Musel jsem to přehlédnout. V době, kdy jsem to četl (v knize), byl můj mozek z větší části zaměstnán pohoršením nad všemi těmi rouhačskými počiny jako změna PJ na PH, příběhotvorné pravomoce hráčů etc. (tedy nad tím, co teď považuji za největší přínos), takže je dost možné, že jsem si něčeho nevšiml.

[Concobara]

Je to tam .... V popisu toho pasáčka, kterého musí družina přesvědčovat v dobrodruzstvi na konci knihy (Bily hrad). Tam je tahle myslenka pekne popsana...

[vzteklina]

Trochu sem přemýšlel jak řešit některé extrémně náročné zkoušky. Třeba zasáhnout vysoko letící husu z luku, nebo šplhání po mokré skále za šera nad rozbouřeným mořem. Nasazení vysoké náročnosti mi přijde reálné u té skály, ale ne u té střelby. Napadlo mě ale, že by se ta situace mohla řešit dvěma či více navazujícími hody.
Třeba lukostřelec chce střílet na husu, ale jsme na vážkách, zda je skutečně možné ji zasáhnout. Tak on si hodí náročnou zkoušku na svou dovednost střelby a když uspěje nebo se vyčerpá, řekne si, že odhadl rychlost té husy, rychlost větru a vzdálenost a že si je tedy jistý jaké dát předsazení. A potom si teprve hodí na samotnou střelbu. A kdyby třeba v tom prvním hodu neuspěl nebo se nechtěl vyčerpat, tak by si řekl, že při téhle výšce, vzdálenosti a rychlosti větru to prostě nemá smysl ani zkoušet a plýtvat šípem.
Děláte to taky takhle, když fikčně je nějaká zkouška hodně komplexní, že ji rozdělíte na vícero hodů, nebo to zjednodušujete na jeden (s větší náročností a ohrožením, nebo jinými postihy)?

[BJ]

Protože podstatou DrD 2 je možnost dosáhnout úspěchu vždy, pokud jsem ochoten zaplatit cenu (alespoň u zkoušky), jeden, dva, nebo třeba pět hodů za sebou vyjde skoro nastejno, stačí manipulovat s ohrožením. Udělal jsem si takovou jednoduchou statistiku pro případ nahrazení jedné zkoušky dvěma a pro ohrožení 4 (na obě zkoušky) mi vyšlo například:

Pravděpodobnost úspěchu = 30%
10% bez vykupování, 40% vykoupí se 1x (4 zdroje), 50% vykoupí se 2x (8 zdrojů) -> průměrné vyčerpání za 5-6.

Pravděpodobnost úspěchu = 50%
25% bez vykupování, 50% vykoupí se 1x (4 zdroje), 25% vykoupí se 2x (8 zdrojů) -> průměrné vyčerpání za 4.

Pravděpodobnost úspěchu = 70%
50% bez vykupování, 40% vykoupí se 1x (4 zdroje), 10% vykoupí se 2x (8 zdrojů) -> průměrné vyčerpání za 2-3.

Ty samé výsledky získáš, pokud dá jen jednu zkoušku, ale ohrožení bude 8 (ve všech případech)!

Z toho plyne, že když dáš vyšší ohrožení, tak ti to statisticky vyjde podobně a navíc ušetříš jeden hod. Jediné čeho tím možná dosáhneš je jemnější vyladění obtížnosti, ale je na úvaze, jestli to za ten hod navíc stojí.

Já bych doporučil kombinovat náročnost (zdroje platím vždy, takže si rozmyslím, jestli se pouštět do něčeho na co nemám) a vysoké ohrožení. Navíc se můžeš od hráče vyžádat, aby ti vysvětlil, jak se přesně vykoupil za 5 zdrojů při střelbě na letící husu

[Fafrin]

Zdvojování hodů mi příjde jako cesta přesně proti cílům DrDII, kdy lze běžně do akce kombinovat více dovednost a háže se jen na tu nejlepší/nejpodstatnější.

[vzteklina]

Mám dotaz ohledně použití ZS a manévrů zdarma za zbraně(či jiné nástroje). Hrajete to tak, že pro použití těchto výhod stačí když podmínky splňuje jen uživatel těchto výhod, nebo je musí splňovat i cíl? Myslím tím např. varianta a) bojovník si počítá nadání a manévr zdarma když chce někomu ublížit svou zbraní (za použití dovednosti pěší boj zblízka ) a je jedno co jeho cíl provádí; varianta b) bojovník si počítá nadání a manévr zdarma když chce někomu ublížit svou zbraní a zároveň ten někdo se brání za použití dovenosti pěší boj zblízka.
Spíš by mě teda zajímalo, jestli někoho takovéhle omezení (varianta b) vubec napadlo a pokud ho i vyzkoušel tak s jakým výsledkem.