Stránka 1 z 11

Přehled tvorů i netvorů

Napsal: 8. 9. 2011, 16:47
od Maugir
V ostatních diskuzích jsem si všiml, že řada lidí by uvítala rozšíření bestiáře. Protože i já ptřím mezi ně, dovolil jsem si založit toto téma za účelem vkládání bytostí, které jste si pro DrD II vytvořili.

Abych uvedl příklad, vložím sem čtyři zvířata (vránu, kosa, zmiji a ropuchu), a jeden nápad pro boj s nimi.


Vrána
Charakteristika: 1 – 3 (zejména létání, postřeh, orientace, improvizace)
Sudba: 3
Hranice: Tělo 2, Duše 2, Vliv 3
Zvláštní schopnosti: Talenty létavce (mistr ve vzduchu)
Vrána je typickým zástupcem krkavcovitých pěvců. Její peří je černé jako noc, méně modravě lesklé než u havrana, proti kterému je také o něco mohutnější. Kromě období hnízdění se vyskytuje v hejnech, jejichž krákání děsí pověrčivé ve městech i v divočině.
Vrány a jim příbuzné druhy jsou jedni z nejinteligentnějších ptáků. Patří mezi několik málo zvířat, které aktivně využívají nástroje. Jsou velice učenlivé, zvládnou si osvojit například i odemykání zámku klíčem, a jsou schopny pozorováním rychle přejímat znalosti ostatních vran. Živí se mršinami nebo lovem zvířat, od hmyzu po menší savce. Nepohrdne však ani různými bobulemi či jinou rostlinnou potravou.

Jak jedná:
- Často, hlavně v zimě, se zdržují poblíž lidských sídel, protože co není dost dobré člověku, může být stále chutným soustem pro vránu a možnost si něco ukrást také není k zahození.
- Nepohrdne žádným soustem a není těžké ji nalákat na jídlo.

Jak bojuje:
- Pokud možno vůbec.
- Je-li napadena, uletí. Jestliže z nějakého důvodu nemůže či nechce, bude útočit především na hlavu.
- Z hlediska domácího pravidla o velikosti ji považuji za střední zvíře.

Jakou roli má v příběhu:
Legenda:
- Ve městě se čas od času objeví jednooká vrána. Před kterým domem zakráká, ten navštíví do devíti dnů smrt. Je to jen poslíček Morany, nebo svým zpěvem sama přivolává prokletí?
- Kmen divokých krollů uctívá vránu jako svůj totem. Každý slunovrat přivolává šaman posvátnou pramáti těchto ptáků a kmen jí snáší obětiny, které mají zajistit přízeň duchů. Jednou v zimě však vrána ani po dlouhém šamanově volání nepřiletí…
- V kraji se zjevuje tajemný rytíř s vraními pery na varkoči. Bývá k vidění za úplňku, a kudy projde, tam záhadně mizí malé děti. Zato hejno vran, které mu krouží nad hlavou, je prý měsíc od měsíce početnější.
Pomocník protivníků:
- Z nedobytné věže byl ukraden důležitý dokument. U truhlice zůstalo jen několik černých per.
- „Lidi, koukejte na tu vránu! To snad není možný, co to zvíře dělá. To sem ještě neviděl, aby se nějakej pták takhle předváděl… Hej, kde mám měšec?“
- Postavy zabloudily v lese. Náhle se před ně snese vrána. Když se k ní někdo přiblíží, pták kousek popoletí a dívá se na družinu, jako by chtěl něco sdělit. Počká, až postavy popojdou blíž a zase trošku poodlétne. Takto vede skupinu hlouběji do lesa. Nikdo z poutníků netuší, že se za chvíli začnou topit v Bažinách Přízraků…


Kos
Charakteristika: 1 – 2 (zejména létání, zpěv, skrývání, hledání, orientace)
Sudba: 2
Hranice: Tělo 1, Duše 1, Vliv 1
Zvláštní schopnosti: Talenty malého létavce (zběhlost ve vzduchu), Talenty pěvce (zběhlost ve zpěvu)
Patří mezi středně velké pěvce. Samečci jsou zbarvení typicky černě, samičky a mláďata jsou o něco světlejší. Lidé je znají především díky jejich krásnému flétnovitému zpěvu, který se za soumraku či rozbřesku line ze špiček stromů a podtrhává tak magické kouzlo chvil, kdy se střetává vláda dne a noci.
Kosi jsou obyvatelé hlubokých jehličnatých lesů. Jsou plaší a člověku se zdaleka vyhýbají. Díky svému zbarvení jsou na tmavé lesní půdě ve stínu větví prakticky neviditelní. Živí se především lesními plody a bezobratlými živočichy.

Jak jedná:
- Zůstávají stále skryti.
- Pokud se k nim člověk příliš přiblíží, uletí.
- Večer, nebo když se rozednívá, usedají samečci ve vrcholcích stromů a jejich zpěv se line šerem do daleka.

Jak bojuje:
- Pokud možno vůbec.
- Je-li ohrožován, uletí. Když to nejde, bude se třást strachy, případně se pokálí.
- Z hlediska domácího pravidla o velikosti ho považuji za drobné zvíře.

Jakou roli má v příběhu:
Kořist
- Ve hvozdech prý byl spatřen bílý kos (vážně nelžu, i mezi kosy jsou albíni). Kníže, který se to doslechl, chce mít tuto raritu za každou cenu ve svém zvěřinci. Nebo si ji přinejmenším vycpat. A vypíše odměnu. Mezi babkami kořenářkami se však šeptá, že takováto zvířata bývají často prostředníky samotné duše lesa a jsou pod ochranou jejích kouzel.
- V osadách po celém kraji začali lidé tvrdit, že spatřili zelenookou kosici, jak na dvorku sbírá psí chlupy. Šeptá se, že je to divoženka, kterou prý kdysi urazila zdejší místodržící, a divá žena chce z chlupů utkat kouzlo své pomsty. Když je potom místodržící na lovu vážně zraněna svým věrným psem, vyhlásí její manžel, že zaplatí zlatem tomu, kdo přinese hlavu zelenooké kosice. Lovci jsou však neúspěšní a psích útoků proti vlastním pánům v oblasti přibývá…
- Do města dorazí zakrvácený dřevorubec se zle poklovanýma rukama a hlavou. Tvrdí, že ho v lese při práci napadlo hejno kosů. Lidé tomu příliš nevěří, jenže s postupem času se objevují další napadení dřevorubci. Dodávka dřeva je silně utlumena, a vládce města se proto rozhodne platit za každou kosí mrtvolku. Jeho logika je prostá – když nebudou kosi, nebudou problémy. Rozhodně je to jednodušší než zkoumat, co za těmi útoky stojí.
Pomocník
- Vesnická vědma s sebou nosí ochočeného kosa, který doprovází svým zpěvem její žehnání nemocným vesničanům. Jednoho dne však začne kos místo zpěvu mňoukat, kokrhat a temně se pochechtávat. Vědmina kouzla přestávají bez zpěváčkovy pomoci účinkovat. Co způsobilo náhlé šílenství zázračného opeřence?
Legenda
- Říká se, že v hloubi lesů stával kdysi krásný palác. Zlé mocnosti jej však uvrhly do věčného spánku a nechali ho zarůst divokými trnitými keři. Cestu k němu dokážou prý v houštinách nalézt jen ptáci.
- Když krvavé červánky pohřbívají slunce do nekonečných hvozdů na horizontu a šerem začínají prokvétat střípky kouzel Valpuržiny noci, sedává na skále nad vesnicí černý pták a jeho zpěv probouzí tóny samotné noci a odemyká poklady. Tedy, staré babky to tvrdí. Horší je, když je někdo bere vážně. Nikdo z těch, kdo se v kouzelnou noc vydali za kosím zpěvem, se totiž ještě nevrátil.

Zmije
Charakteristika: 1 – 3 (zejména čich, skrývání, orientace)
Sudba: 3
Hranice: Tělo 1, Duše 1, Vliv 2
Zvláštní schopnosti: Jed (uštknutí, tělesný jed, síla 3, paralýza/bolesti břicha, otoky, průjem, pocení)
Zmije je poměrně malý had s typickou klikatou čárou na hřbetě. Samci bývají obvykle šedí, samice hnědé, zbarvení však může být značně variabilní – od rezavé po jednolitě černou. Má úzké zornice, tupě zakončenou hlavu a dva jehličkovité sklápěcí zuby. Atributem zmije je jedovatost a její název bývá používán jako nadávka i prokletí.
Zmije snáší nižší teploty, než bývá u hadů obvyklé a postavy na ni mohou narazit i ve vysokých horách nebo daleko na severu. Na zimu však zalézá do doupat a znovu se objeví až na jaře. Přestože je její přítomnost přínosem pro zemědělce, lidé ji vidí neradi a zmije se jim vyhýbá, jak může. Její jed je poměrně prudký, ale zmije ho mívá jen malé množství, a proto obvykle není větším tvorům nebezpečná. Živí se především drobnými obratlovci.

Jak jedná:
- Pokud slyší člověka přicházet, odplazí se pryč.
- Jsou samotářské s výjimkou období páření (hadí tance, hadí svatby).
- Když ji někdo překvapí, může se pokusit o zastrašování – výhružně se vztyčí, předstírá výpady.
Jak bojuje:
- Pokud možno vůbec.
- Při obraně nepoužívá mnoho jedu, protože si musí nechat zásoby na lov.
- Chňapá útočníkům po nohách, ale pokud se k ní agresor skloní, kousne i výš.
- Z hlediska domácího pravidla o velikosti ji považuji za střední zvíře.

Jakou roli má v příběhu:

Kořist
- Osadu stihlo prokletí, projevující se „špatnou krví“ obyvatel. Místní mudrc by rád připravil lék, ale chybí mu základní surovina – hadí jed.
- Poklidný kraj děsí série vražd. Oběti jsou vždy zabity ve spánku a na hrdle bývá patrný otok a dvě drobné dírky. Všichni zavraždění měli na dveřích vyryto znamení Hadonoše. Co mají mrtví společného? Proč byli zabiti? Zvěsti o hadích vílách mezitím pomalu zažíhají v masakr všech drobných plazů i obojživelníků v okolí.
Legenda
- V pohraničí se tradují zvěsti o hadu se zlatou korunkou na hlavě. Přezdívá se mu Hadí princ nebo Hadí král. Lidové báchorky praví, že kdo jej chytí za špičku ocasu, tomu princ splní tři přání.
- Kdesi v kopcích, uprostřed vřesovišť a rašelinišť, žije podle pověstí matka všech plazů. Je prý moudrá a dokáže odpovědět na každou otázku. Kdo se k ní však chce dostat, musí projít územím, kde se na každém kroku plazí drobní tvorečci s jedovatými zoubky – Šerým hadovištěm.
- Chudá holčička přinese domů džbán plný dukátů. Že prý zachránila hada, který byl přiskřípnutý pod kamenem, a on jí dal to zlato za odměnu. Několik dní poté holčička zmizí. Byla zmámena nějakým hadím kouzlem, nebo ji unesli chamtivci, kteří chtějí, aby je dovedla k dalším pokladům?
- Družinka potká v lese zmiji, mluvící lidským hlasem. Kdosi jí ukradl kouzelný zelený kámen. Nabídne postavám, že když jí ho přinesou zpět, ukáže jim, kde se za rovnodennosti otevírá brána do snového světa. Jenže stopy vedou k váženému alchymistovi, který slíbil zdejšímu knížeti vyrobit kouzlo pro boj s lesními démony. Patří snad had mezi ně?
Útočník
- Posvátná lípa, zajištující přízeň bůžků povětří, začala usychat. Pokud se postavy dostanou dávnými tunely až k jejím kořenům, najdou tam hnízdo obrovské zmije, která svým jedem pomalu tráví duši stromu – lipovou dryádu.
- Družině se podaří vystopovat obávaného elfského zbojníka. Když se na něj chtějí vrhnout, začne elf hrát na píšťalu. Vzápětí se ze všech koutů vyrojí zmije.


Ropucha
Charakteristika: 1 – 2 (zejména skákání, plavání, skrývání, hledání vody)
Sudba: 2
Hranice: Tělo 1, Duše 1, Vliv 1
Zvláštní schopnosti: Talenty plavce (zběhlost ve vodě), Jed (pozření, tělesný jed, síla 3, křeče v útrobách/pálení v ústech)

Ropuchy jsou hnědé bradavičnaté žáby se strakatým bříškem. Žijí v lesích i v okolí lidských sídel. Za teplých nocí je možné slyšet jejich skřípavé skřehotání. Je obecně známo, že k rozmnožování potřebují vodu, proto je zjara najdete v okolí tůněk a kalužin. Z vajíček ropuch se líhnou pulci.
Ropuchy žijí v nížinách i v horách a obývají rozmanitá prostředí, pokud nejsou příliš teplá a suchá. Na lov vyrážejí hlavně v noci a živí se především bezobratlými živočichy. Jsou však známy i případy, kdy veliká ropucha spořádala malého ptáka nebo savce. Ropuchy mají v kůži rozmístěny jedové žlázy; nejvíce jsou patrné žlázy příušní, které tvoří na ropuší hlavě dva zřetelné hrboly. Jejich jed není člověku příliš nebezpečný.

Jak jedná:
- Ve dne se často skrývá pod kameny nebo v lese, kde není vystavena přímému slunci.
- Za deště vylézá z úkrytů.
- Nejaktivnější jsou ropuchy na jaře, kdy se rozmnožují.
Jak bojuje:
- Nejlepší obrana je útěk
- Pravděpodobně se nepokusí útočníkovi ani ožužlat prsty u nohy
- Může zkoušet zastrašování. V takovém případě se nafoukne, aby vzbudila zdání velikosti.
- Z hlediska domácího pravidla o velikosti ji považuji za drobné zvíře

Jakou roli má v příběhu:

Legenda
- Povídá se, že v temný černokněžník kdysi zaklel krásnou princeznu do žabí podoby. Od obyčejných obojživelníků ji však lze poznat podle korunky. Podle pověstí ji vysvobodí jen něžný polibek.
- Družina nalezne u potoka otráveného rytíře. Slyšel onu báchorku o zakleté princezně, a tak se nezdráhal políbit ropuchu s korunkou, již našel u cesty. Nejen, že se z ní nestala princezna, ale navíc byla natřená jedem. Stihnou postavy rytíře zachránit? A podaří se jim zjistit, kdo a proč na něj nastražil léčku?
- Postavy doprovázejí uzdraveného rytíře, který je z vděčnosti pozval na svou tvrz. Když uvidí na kameni žábu, ozdobenou korunkou, rytíř po ní vztekle sekne mečem. Smrtelně raněný tvor se promění v překrásnou dívku, jejíž nechápavý, vytřeštěný pohled zůstane postavám ještě dlouho před očima. Je to jen shoda náhod? Nebo bylo přiotrávení rytíře součástí plánu, jak zabít princeznu? Pokud ano, proč si s ním někdo dával takovou práci, místo aby zakletou šlechtičnu jednoduše zašlápl?

- Ve vsi začíná vysychat potok. Vypadá to, že není něco v pořádku s pramenem, jenomže potok vyvěrá z jeskyní, do nichž se nikdo z obyvatel neodváží. Mezi lidmi koluje pohádka o velké žábě, sedící na prameni, ale jak se věci doopravdy mají, nikdo netuší.
Kořist
- „Ehm, mohu spoléhat na vaši diskrétnost? Ach, ovšem, tady máte. Je to skutečně pouze pokusné zvíře, které mi uteklo… No, ropucha. Trošku větší než obvykle. Hlavně diskrétně prosím… Ne, mouchy ne. Ale kůň by jí jako návnada snad mohl stačit.“
- Z kraje záhadně mizí obojživelníci. Stará čarodějnice, která ze všech přísad do lektvarů používá nejraději ropuší oči, je ochotná dobře zaplatit za každou jejich dávku.
- Údolím obchází běs v podobě veliké ropuchy, která požírá holátka člověkem chovaných ptáků. Pokud nebude zavčasu zastavena, hrozí v celém okolí vyhynutí slepic a dalších důležitých opeřenců.
Nástroj
- Známý mudrc sepisuje knihy o přírodě. Jeho zvykem je dávat tvorům nová, odborná a univerzální pojmenování. Když však použije jméno mocného hraběte k vědeckému názvu ropuchy, je to neslýchaný skandál. Mezi šlechticem a mudrcem se rozjíždí kolotoč intrik, které vyúsťují v několik vražd. Která strana je za ně zodpovědná?


Inspirace pro boj se zvířaty:
Zaprvé je potřeba si uvědomit, že zvířata obvykle na lidi neútočí a že i v případě napadení ze strany člověka se většina z nich pokusí utéct. „Boj“ se zvířaty by tedy měl nastávat výjimečně, pokud jej postavy samy aktivně nevyvolávají útoky na doupata a hnízda, agresivní druhy kopytníků, hladové velké šelmy či mocné šamany.

Drobná zvířata: Postavy jsou pro drobné zvíře z hlediska herních mechanik nezranitelné.
Střední zvířata: Cílem útoku takového tvora nemůže být smrt postavy, ale maximálně její zjizvení. Tyto jizvy budou obvykle dočasné (naštípnuté žebro od labutího zobáku, škrábance od jezevčích drápů), nicméně mohou být i trvalé (vyklovnuté oko, ukousnutý/utržený prst). Takto utržené jizvy nemusí být pouze tělesné, ale i na duši či vlivu.
Velká zvířata: Klasický boj podle pravidel.
Hejna: Pokud jsou drobná či střední zvířata v dost velkém počtu, je možné je považovat za zvíře o jedna větší kategorie. Hejno má oproti jedinci dvojnásobnou sudbu a hranice zvýšené následovně: Tělo +3, Vliv +2, Duše +1. Je-li hejno dostatečně velké, může používat zdarma manévr rozsáhle proti dvěma či více protivníkům (konkrétní počet záleží na situaci).

Příklad: Skřetí šaman poštve na bojovníka Kančí Hnátu vrabce Bivoje. Přestože je Bivoj největší vrabec v okolí, zůstává drobným zvířetem, a tak jeho útoky na Kančí Hnátu budou nepřesné, chabé a hloupé. Pokud by skřetí šaman poslal na Kančí Hnátu celé hejno vrabců, probíhal by boj s nimi (mechanicky) stejně, jako boj s jedním středním zvířetem. V případě vítězství hejna by tak mohl Kančí Hnáta dostat třeba i duševní jizvu „agorafobie“.

Mnou navrhovaný „boj podle velikosti“ je pouze inspirací k tomu, jak takové záležitosti řešit. Jednotlivé případy je potřeba posuzovat podle zdravého rozumu.

Re: Přehled tvorů i netvorů

Napsal: 8. 9. 2011, 17:32
od Lorwyn
<spam>Ty legendy jsou dokonalý... </spam>

Re: Přehled tvorů i netvorů

Napsal: 8. 9. 2011, 17:36
od Maugir
Lorwyn píše:<spam>Ty legendy jsou dokonalý... </spam>
Děkuju, tohle mě opravdu potěšilo. Snažil jsem se tím přiblížit originálnímu bestiáři.

Re: Přehled tvorů i netvorů

Napsal: 8. 9. 2011, 17:39
od Pieta
Palec nahoru. (-:

Re: Přehled tvorů i netvorů

Napsal: 8. 9. 2011, 18:25
od vzteklina
Pěkné, k vráně bych ale určo dodal variantu pro Hejno vran. např.
charakteristika 1-3
sudba 5
tělo/duše/vliv: 4/3/4
zvl. schopnosti: přirozená zbraň(zoban-krátká, bodná) hejno(manévr rozsáhle zdarma, nadání pro akce ve vzduchu)

Re: Přehled tvorů i netvorů

Napsal: 8. 9. 2011, 18:33
od Maugir
vzteklina píše:Pěkné, k vráně bych ale určo dodal variantu pro Hejno vran
Hejno jsem tam dal jako takové "obecné pravidlo", možná jsi to přehlédl? Ten příspěvek je dlouhý a leccos se v něm ztratí.
Maugir píše: Hejna: Pokud jsou drobná či střední zvířata v dost velkém počtu, je možné je považovat za zvíře o jedna větší kategorie. Hejno má oproti jedinci dvojnásobnou sudbu a hranice zvýšené následovně: Tělo +3, Vliv +2, Duše +1. Je-li hejno dostatečně velké, může používat zdarma manévr rozsáhle proti dvěma či více protivníkům (konkrétní počet záleží na situaci).
Ale je pravda, že Tvé pojetí (přidání manévru přirozenou zbraní, jiná číslíčka) je možná lepší protože je konkrétnější. Já jsem měl ideu uchopit to nějak obecněji (takže to občas může skřípat, byť zrovna v tomto případě bych si trofnul tvrdit, že rozdíl mezi Tvou a mou vizí není příliš veliký).

Re: Přehled tvorů i netvorů

Napsal: 8. 9. 2011, 18:45
od vzteklina
Maugir píše: možná jsi to přehlédl
rozdíl mezi Tvou a mou vizí není příliš veliký
Jj, přehlédl :-)
rozdíl je fakt malej, takže to obecné pravidlo asi celkem funguje:-)

Re: Přehled tvorů i netvorů

Napsal: 20. 9. 2011, 18:08
od Maugir
Pieta píše:Palec nahoru. (-:
Děkuji. (Opožděně ale přece.)

Další tři zvířata, která si dovolím zde předložit jsou liška, kanec a jelen.

Liška

Charakteristika: 1 – 3 (zejména běh, stopování, boj zblízka proti lidem a zvířatům, nenápadnost, orientace)
Sudba: 4
Hranice: Tělo 2, Duše 2, Vliv 2
Zvláštní schopnosti: Talenty malé šelmy (zběhlost při obraně svých mláďat a je-li vyhladovělá)
Liška je menší psovitá šelma obvykle rezavého zabarvení s dlouhým huňatým ocasem. Má dlouhé jehlicovité špičáky, černé špičky uší a bývá jí připisována chytrost a lstivost. Je častým postrachem kurníků a králíkáren.
Lišky žijí v temných lesích, širých pláních i vysokých horách. Živí se hlavně drobnými obratlovci a mláďaty větších zvířat, ale s chutí spořádají i mršinu. Budují si nory, ve kterých pečují o svá mláďata. Jsou značně nepořádné a tak je okolí jejich nor poseto kostmi a jinými zbytky kořisti.

Jak jedná:
- Bývá plachá a lidem se příliš často neukazuje.
- Ve vesnici se objeví, pouze když má v plánu ukořistit menší domácí zvíře.
- Často je popisována jako vychytralý loupežník nebo lstivý podvodník.
Jak bojuje:
- Pokud možno vůbec.
- Je-li přinucena k boji, kouše nepřátele svými ostrými zoubky.
- Z hlediska domácího pravidla o velikosti (viz první příspěvek) ji považuji za střední zvíře.

Jakou roli má v příběhu:
Kořist
- V okolí se začaly ztrácet děti. Nikdo neví jak ani kam. Jedinou stopou je klouček, který tvrdí, že na dveře ťukala liška a slibovala povození na ocásku.
- V kraji se rozmáhá zlověstná nemoc, která postihuje zvířata i lidi. Nemocní se snaží pokousat zdravé a roznést tak chorobu dál. Protože nákazu prý nejvíc šíří lišky, vypsal kníže odměnu půl groše za každý liščí skalp.
- Významní trpaslíci mají rádi kožešinové pláště. Takové samozřejmě nemohou být z obyčejných zvířat. Nejoblíbenější je hranostaj, ale hodně se platí také za kůži vzácné bílé lišky, která žije na dálném severu.
- Na kopci Šibeníku se často ve větru pohupují těla oběšených lapků, ponechaná tam pro výstrahu. Vždy, když se zločinec už začíná rozpadat, objeví se starý lišák a odnese si jeho pravou ruku. Co stojí za podivným chováním tohoto zvířete?
Legenda
- „Říká se, že každý lovec spatří tohle zvíře jen jednou. Tvrdí se, že je to zkouška. Já už tu lišku viděl, stejně jako můj otec a děd. Její srst je z ryzího zlata. Kdo by ji střelil, stal by se boháčem.“
„Jak to, že ji ještě nikdo neulovil?“
„Jak říkám, je to zkouška, kterou dostaneš jen jednou za život. A možná že úspěchem je právě nevystřelit.“
- Pověsti praví, že hluboko v lese se zbloudilým poutníkům ukazuje lišák, který jim pokládá hádanky. Kdo uhodne, toho zvíře provede tajnými stezičkami z lesa ven. Kdo neuhodne, už nikdy cestu pryč nenajde.
- Chodíval kdysi krajem bohatýr, který bojoval s obry i zlými duchy. Doprovázela jej prý mluvící liška, jež mu radila, kde mají nepřátelé slabinu. Bojovník si její moudré rady zapisoval do velké knihy. Když se začnou šířit zvěsti o příchodu obra lidožrouta, kolují s nimi také pověsti o rozvalinách Liščího hrádku, kde prý bájný bohatýr svou knihu uschoval.


Prase divoké

Charakteristika: 1 – 3 (zejména běh, čich, boj zblízka proti lidem a zvířatům, orientace)
Sudba: 5
Hranice: Tělo 4, Duše 2, Vliv 3
Zvláštní schopnosti: Talenty malého kopytníka (mistr pokud je zahnáno do úzkých), Přirozené zbraně (kly – krátká bodná)
Divočáci jsou statní štětinatí sudokopytníci. Mají velikou hlavu s trojúhelníkovitým profilem, ozdobenou dvěma páry mohutných, směrem ven vytočených špičáků. Ty slouží při vzájemných soubojích, a proto bývají u kňourů výraznější než u bachyní. Prasata jsou šedá, tmavě hnědá či černá, s výjimkou selat, která se pyšní světlým pruhováním.
Divoká prasata žijí v lesích a živí se kořínky, bobulemi, mršinami i drobnými živočichy. Jsou aktivní zejména v noci, proto se jim většinou daří úspěšně se vyhýbat lidem. S jejich pobytovými znameními je však možné setkat se poměrně často – ať už se jedná o rozrytou půdu, nebo vysoko zablácené drbací stromy v okolí kališť.

Jak jedná:
- Lidem se většinou vyhýbá, ale je možné ho potkat, jak krade úrodu na poli.
- Pokud se cítí ohroženo, zuřivě útočí.
- Protože prasata jsou všežravci, nepohrdnou ani lidským masem.

Jak bojuje:
- Rozeběhne se proti zdroji ohrožení a snaží se ho porazit na zem.
- Trhavými pohyby hlavou se snaží rozpárat nepříteli břicho.
- Z hlediska domácího pravidla o velikosti (viz první příspěvek) ho považuji za velké zvíře.

Jakou roli má v příběhu:
Kořist
- Okolí tvrze sužuje obrovský kanec, který napadá lidi. Kněžna vyhlásí, že bohatě obdaruje toho, kdo jej zabije.
- Poustevník z jeskyní v lesích urazil stařešinu vsi, když jej odmítl léčit přednostně. Stařešina chce pomstít svou uraženou ješitnost a rozhlásí, že zaplatí stříbrem tomu, kdo mu donese kýtu z Růženky – poustevníkovy cvičené bachyně.
Nástroj
- Kolem města vzniká trpasličí osada, jejíž obyvatelé se živí lovem a lichvou. Když ve městě vypukne záhadná nemoc, začne se šeptat, že ji přivolali právě trpaslíci. A ve chvíli, kdy je ve studni objevena mršina divočáka, se začíná schylovat k pogromu.
- Celá země je v pohybu. Všechny kmeny se přesouvají na západ. Hybnou silou jsou prý děsiví nájezdníci z východu, kteří cválají krajem na osedlaných prasatech.
- Postavy se znelíbí vůdci okupantů, kteří praktikují mnoho zajímavých způsobů popravy. Jedním z nich je přivázání odsouzence k divokému kanci.
- Zámožný velmož si oblíbil vzácnou houbu a za její přísun na svůj talíř by snad platil i zlatem. Jenomže houba roste pod zemí a jediní tvorové, kteří ji dokážou vyčenichat, jsou prasata.
Legenda
- V lidové báchorce se praví, že na nedalekém hradišti prý kdysi bydlela kněžna, která se s pomocí kouzelné kožešiny měnila do podoby obrovského prasete, aby chránila kraj před vetřelci. Jenže ty doby už jsou daleko a zemí znovu táhnou cizí armády. Skrývají rozvaliny dávného hradiště odpověď na to, jak je zastavit?
- V hlubinách lesa prý žije krásná věštkyně, která zve muže na vepřovou pečeni. Kdo se od ní nechá pohostit, toho svým kouzelným proutkem promění v kance. Proměněný zůstane naživu, dokud není potřeba vepřové pro další hostinu.


Jelen

Charakteristika: 1 – 3 (zejména běh, plížení, souboj, orientace)
Sudba: 5
Hranice: Tělo 4, Duše 2, Vliv 2
Zvláštní schopnosti: Talenty malého kopytníka (zběhlost pokud je zahnána do úzkých), Přirozené zbraně (parohy – krátká bodná)
Jelen je veliký majestátní přežvýkavec. Samci mají na hlavě typické paroží, které používají při vzájemném zápolení o samičku. Mimo tyto souboje jsou však jeleni mírumilovná zvířata.
Jeleni se přes den skrývají v hlubokých, křovinatých hvozdech. Laně a kolouši se obvykle sdružují do velkých stád, čítajících až padesát kusů, což jim zajišťuje lepší obranu před predátory. K vidění bývají nejvíce za soumraku, kdy vycházejí ze svých lesních skrýší na palouky.

Jak jedná:
- Lidem se vyhýbá, pokud ho překvapí, uteče.
- Agresivnější bývají jen samci v říji, člověka však většinou nenapadají.
- Kdo dokáže porozumět zvířatům, popisuje většinou jelena jako vznešeného rytíře mezi kopytníky.

Jak bojuje:
- Pokud možno vůbec. Před člověkem utíká, dokud má možnost.
- Je-li přinucen k boji, napadá nepřátele kopyty nebo parožím (má-li jej).
- Z hlediska domácího pravidla o velikosti (viz první příspěvek) ho považuji za velké zvíře.

Jakou roli má v příběhu:
Kořist
- V posvátných hájích byl prý zahlédnut bílý jelen. Rozemleté paroží takového zvířete je prý velice cenné afrodiziakum. Alchymisté a mastičkáři z celého kraje se předhánějí s vypisováním odměn.

- V temných houštinách poblíž hradiště se vyskytl obří jelen. Očití svědci se zmiňují o jeho paroží, mohutném jako kořeny stoletého dubu. Syn kněžny je vášnivý lovec a rozhodne se, že takové zvíře musí skolit vlastní rukou. Naleznou jej mrtvého, s mnoha modřinami, zlomeninami a odštípnutým kusem parohu v břiše. Na jeleního zabijáka je vypsána odměna.
- Nad smrti knížecího syna se vznáší několik otazníků. Proč se v místě zápasu nenašly žádné jelení stopy? Kam obludné zvíře zmizelo? Lidé si začínají šeptat o pradávném lesním božstvu a jeho temném hněvu. Bude k jeho vymýcení stačit lidská síla?
- Postavy zjistí, že nikdo vlastně neviděl onoho obřího jelena přímo. Všichni svědci prý zahlédli pouze mohutné paroží, trčící z houštin. Je smrt mladého šlechtice opravdu dílem lesních démonů, nebo je vysvětlení spjato s nástupnictvím na knížecí stolec?
Legenda
- U Čtyř tůní bývá prý za úplňku viděna přízračná laň, která se prochází po hladině. Někteří říkají, že je to strážkyně pokladu, který skrývají černé vody, jiní v ní vidí utonulou dívčí duši hledající svého milého. Buď jak buď, tůně jsou hluboké a kdo ví, co všechno se skrývá v bahně na jejich dnech…
- Starý lovec často vypráví o setkání s černým jelenem. Tajemné zvíře se prý zjevuje za úsvitu, když se v perlách rosy rozzářených prvními paprsky pomalu rozplývá svatojánská noc. Říká se, že kapradí, které čarovný tvor překročí, získá moc ochránit svého majitele před duchy, elfy a skřítky.
- Postavy v lese osloví jelen s žádostí o pomoc. Jeho chráněnce unesly jezinky a on už shodil paroží, takže si na ně netroufá sám zaútočit. Pokud mu postavy pomohou, daruje jim ono shozené paroží. Celé ze zlata.

Re: Přehled tvorů i netvorů

Napsal: 20. 9. 2011, 21:12
od Pieta
Geniální! (:

Re: Přehled tvorů i netvorů

Napsal: 22. 9. 2011, 11:34
od Maugir
Pieta píše:Geniální! (:
Díky moc, tomu se říká motivace k dalšímu vymýšlení :wink: .

Re: Přehled tvorů i netvorů

Napsal: 22. 9. 2011, 13:12
od Fingalen
Fakt paráda! :clap:

Námety na pokračovanie: krysa, netopier, zubor, rys, sumec/šťuka. :D

Re: Přehled tvorů i netvorů

Napsal: 22. 9. 2011, 13:15
od Aljen
sumec/šťuka.
Na moje zelanie šťukino prikazanie ;D

Re: Přehled tvorů i netvorů

Napsal: 23. 9. 2011, 13:43
od Fafrin
Jsem si říkal, že bych někdy prošel stará pravidla a jen nahodil seznam toho, co by "stálo za to" předělat do DrDII.
Možná by nebylo marné si taky udělat nějaký ten přehled talentů (malé šelmy, velké šelmy, kopytníka, létavce, pana domácího...)
Jo a chtěl bych koně a jeho varianty (osly, mezky, muly, poníky ...) prosím prosím. :)

Re: Přehled tvorů i netvorů

Napsal: 23. 9. 2011, 15:30
od Tawrik
Parada. :clap:

Obavam se ale ze se z toho podle tech pozadavku zacina rysovat full time job. :D

Re: Přehled tvorů i netvorů

Napsal: 24. 9. 2011, 00:43
od Maugir
Díky všem za podněty. Nejdříve zpracuji štiku, protože ta má víc ohlasů, potom to asi vezmu popořadě $D Soupis talentů je taky fajn nápad, zkusím na tom zapracovat, až bude čas.