Re: Průvodce hrou - jak vystavět zápletku příběhu a vedení h
Napsal: 15. 1. 2017, 11:39
Jak moc si děláš přípravu, když hraješ za postavu? (Tj. když hru vede někdo jiný?)lapivorax píše:Neumím hrát bez připravených NPC
To záleží na tom, jak moc dopředu o střetnutí věděl. Pokud to pro něj bylo překvapení, tak nevidím problém v tom, aby improvizoval, stejně jako ty.lapivorax píše:- nehledě na hlavního záporáka, který by měl mít připravenou alespoň nějakou taktiku boje, aby nebyl za úplného blbce.
To, že si před první hrou nic nepřipravuješ, navíc ještě neznamená, že si nemůžeš něco připravit mezi sezeními v závislosti na tom, co se odehrálo v těch předchozích. Pokud je z jedné hry jasné, že to směřuje ke střetu s nějakým důležitým protivníkem, můžeš si to samozřejmě do příští hry trochu promyslet.
Můžeš taky před bojem ohlásit desetiminutovou pauzu a jít si někam stranou promyslet taktiku protivníka. Hráči to určitě pochopí.
Asi jak který autor. Řekl bych, že to je podobné jako s vyprávěním příběhů v RPGčkách, každému vyhovuje trochu jiný přístup. Buď víš dopředu, jak to dopadne, a snažíš se to nějak navlíknout (tedy do toho vmanipulovat hráče), nebo na to jdeš podobně, jako když hraješ postavu - nacházíš stopy a snažíš se z nich, spolu s hráči, vydedukovat, co se asi tak mohlo stát. Z možností, které tebe nebo hráče napadly, vždycky vybereš jednu, která se skutečně stala - ale jinak postupuješ krok za krokem úplně stejně jako kdybys byl detektiv.lapivorax píše:Tuším, že detektivky se píšou tak, že nejdřív vymyslí autor zápletku a pak na ní nabalí příběh.
Týká se to i té (ne)přípravy NPCček. Postavy například vyslýchají svědka, který zdálky viděl, co se stalo*. V ten moment nemusíš přesně vědět, kdo vraždil, stačí ti vymyslet to, co mohl vidět ten svědek: "Byl to vysoký muž v plášti a s kloboukem. Byla ale tma a bylo to dost daleko, neviděl jsem mu do tváře."
- Ty to pak ještě můžeš nějak twistnout. Třeba to nebyl muž, ale neobvykle vysoká žena. V noci se svěděk se snadno mohl splést.
V dalším kroku třeba postavy prohledají místu činu a najdou tam čerstvý nedopalek drahého doutníku.
- Ty zas musíš rozhodnout, jestli ho tam opravdu zanechal vrah a pokud ne, tak kdo to byl.
* Velká výhoda hry bez přípravy je, že tohle nemusíš vymýšlet ty. Můžeš se poradit s hráči, co asi tak postavy na místě našly (někdo nadhodí, že ten, kdo mrtvolu našel, mohl zahlédnout, co se stalo. Další hráč zmíní nedopalek od doutníku. Ty se pak jen vžíváš do různých postav a hraješ za ně - třeba když odpovídáš za toho svědka, tak si prostě představíš, jak ta scéna vypadala: Byla noc, nejspíš trochu mlha, v dálce se ozval výkřik. Běžel jsi tam, zahlédl jsi siluetu vysoké postavy v plášti a klobouku - no a přesně tohle hráčům ústy svědka řekneš.
Není na tom ve skutečnosti nic těžkého, ale i tak jsou to techniky, které je třeba se naučit. Nenech se odradit tím, že ti to moc nejde - zamýšlej se zpětne nad tím, co jsi jak dělal a proč, časem si to zažiješ a půjde ti to mnohem líp.