Kronika [kampaň v DrD II]

Soukromá sekce pro družinku okolo Symbolu...
Uživatelský avatar
Resurrection
Příspěvky: 4739
Registrován: 26. 9. 2006, 10:34

Kronika [kampaň v DrD II]

Příspěvek od Resurrection » 25. 8. 2011, 08:00

Systém: Dračí doupě II
PH: Resurrection

Hráči:
- Dzedaj
- Lemmy
- Ragallach
- Crenshaw
- Ovi (nevim prezdivku na foru :-)

Setting: DISCLAIMER - je to výtah ze soubroných materiálů, snažil jsem se to udělat co nejstručněji, ale i tak je to docela dlouhé. Každopádně byste se všichni měli s tím seznámit!!

Hluboko v minulosti, kam již lidská paměť nesahá, přišli na území dnešní říše kmeny Lotarů a usadili se tu. Není mnoho známo o nich ani o té době, kromě legendy o prvním svatém králi Ladislavovi. Ten se na Birladském mostě v hlavním městě Lotaru na řece Kavaně setkal s trpasličím dolním králem Radzvistem a spolu uzavřeli spojenectví proti Aedhalovi, králi barbarů, a jeho říši. Ve velkolepé bitvě Sligodské, jež se dnes nazývá Mohelno, kde na straně králově stálo vojsko trapsličí, Lotarské i kočovných Seutů ze západu, byli barbaři poraženi a Aedhal sám byl zabit. V bitvě se vyznamenalo 21 mužů, kteří se staly zakladateli hlavních rodů Říše. Seutům král udělil četná území na západě, ale mnozí z nich odmítlo useldý život a dodnes řada z nich kočuje za západními hranicemi a jen málokdy co dočinení s bratry svými v Říši i jejími záležitostmi.

Od té chvíle je počítán císařský letopočet, jehož 611. rok nastal letos, za panování císaře Oldřicha.

Na jihu na Vajanském poloostrově podél mořského pobřeží leží Gvanská města přetékající bohatstvím a pramálo se starající o Říši i císaře. Dále na východě pak Janiské království pojmenované po císaři Janovi, jež jej založil, ale jež je nyní ve sporu s Říší a neuznává její svrchovanost. Na Herlynských pláních, vIgladském pohoří a za řekou Fernyl pak žijí kmeny, které samy sebe nazývají elfy, ale do styku s Říši přicházejí ještě méně, než kočovní Seutové a nic bližšího o nich není známo. Severně pak od Říše kmeny barbarské, dávno poražené a nikdy již nedjednocené se nacházejí.

Politicko-geografická mapa:
Obrázek

*Pomůcky pro představu: Seutové - germáni, Lotarové - slovani, Říše - Svatá říše římská, Gvanská města - severní Itálie

Měnový systém

V současnosti tedy existují v Říši a jejím okolí 4 druhy peněz.
- Gvanský zlatý (dukát)
- Janinský stříbrný (tolar)
- Lotarský stříbrný (groš, oficiální měna)
- Říšský (též císařský) stříbrný (často hanlivě grešle)

Grešle (říšský/císařský stříbrný) jsou starší mince (všechny typy), obvykle méně kvalitní než současný Lotarský groš. Směna není snadná a tyto mince se užívají obvykle jen v malých obchodech nebo jako drobné obnosy. Někdy se můžou objevit mince z dávných dob, které svou kvalitou současné mince doženou nebo dokonce předčí. To je ale spojeno s velkou nedůvěrou a stává se tak zřídka. Pokud se však prokáže, že jsou to mince pravé, jsou uznány i pro normální větší a oficiální obchod. Pro větší obchody nebo pro vážné obchodování je ale obvykle potřeba mít peníze v jedné ze tří hlavních měn. Jejich směna má relativně pevný kurz a všechny peníze shrnuje následující seznam.

Oficiální směna:

- Gvanský zlatý = 60 (kopa) Lotarských stříbrných NEBO 60 (kopa) Janinských stříbrných
- Janinské stříbrné a Říšské stříbrné je velmi obtížné přímo směnit i s nimi platit v Říši respektive v Janině
- Tucet grešlí vydá za jeden stříbrný, ale tato směna se prakticky neprovádí, byť je možná
- Směna grešlá za dukáty je také teoreticky možná a provádí se na ad hoc bází, většinou podle skutečného poměru stříbra. Tato směna je ale extrémně vzácná.

**Výčet možných peněz**
hřivna stříbra
hřivna zlata
unce stříbra
karát zlata
Ladislavův stříbrňák (též Sligodský groš, Ladislavky nebo Novoříšské groše)
Kelčavský stříbrný (Kelčavský groš)
Orlický stříbrný (Orlický groš)
Gvanský zlaťák (Gvanský dukát)
Císařský groš Bartolomějův
Císařský groš Janův (o něco méně kvalitní než Bartolomějův)
Orlický stříbrný (Ondřejův groš, Ondřejovky)
Železné bratky (brakteáty)
Císaský groš (Jakubův, kvalitní asi jako Bartolomějův)
Janinský stříbrný (Janinský tolar)
Císařský stříbrný (Litický groš, Mazivský groš)
Novoorlický stříbrný (Orličky)
Lotarský stříbrný (Říšský groš, Bílý groš)

Náboženství

Otec
Často se o něm mluví jako o "Otci", někdy je nazýván prostě "Bůh". Z našeho světa má náboženství s ním spojené nejvíce podobností s křesťanstvím, ovšem církev učí mnohem více odpouštět a nemluví o nutnosti věřit _jen_ v něj.
Církev je mocná a rozsáhlá. Její hodnostáři se zdržují hlavně na jihu a v okolí měst, ovšem i v těch nejzapadlejších koutech říše jsou k nalezení nejen Otcovi kněží, ale táké kostely jemu zasvěcené.
V Boha věří snad každý obyvatel Říše. Kdo tak nečiní, zahrává si s církví, která v sobě obsahuje inkvizici, stejně jako naše křesťanství. Naštěstí pro obyvatele Říše, inkvizice je... spravedlivější a tolerantnější.
Náboženství obsahuje nebe a obsahuje i peklo. Kdo bude pevně v Hardula věřit, tomu se po smrti dostane klidu, míru a pokoje, kdo v něj věřit nebude nebo svým chováním propadne bohyni Bídě (viz. níže), toho čeká po smrti utrpení.
Znak církve, resp. celého náboženství je podobný našemu - kříž. Tento kříž je však absolutně symetrický, žádná část není prodloužena.
Církev Všemocného a Vševědoucího netvrdí lidem, že musí nutně věřit pouze v Otce - přecijen, součástí víry v něj jsou i Matka a Bída a lid tak často může svou modlitbu občas poslat i k nim. Jiná náboženství jsou však nepřístupná.
Nejvyšším hodnostářem církve je Císař, zvaný též Syn Boží. Právě díky svému vyvolení Otcem je císař ta pravá osoba, která má Říši vládnout... dokud od Otce neodvrátí tvář, jak se již v historii párkrát stalo. Vždy však byl za to císař potrestán, někdy celá říše.

Otec je málokdy znázorňován, ale když už, tak se jedná o starého muže (ale narovnaného) s upraveným plnovousem v bílé róbě.

Matka
Bohyně plodnosti je v Říšském pantheonu nižším bohem, stejně jako Bída. Ačkoliv však Říšskému pantheonu bez pochyb dominuje Vševědoucí Otec, i Matka má v něm své místo. Nemá sice svou církev, obzvlášť na vesnicích však má mnoho těch, kteří k ní jednou za čas vysloví svou modlitbu.
V některých částech na severu si dokonce Matky váží víc, než Otce, a často v nich dávají Matce větší oběti, než Otci, takové oblasti se však potýkají s nespokojeností církve.
Někteří hodnostáři Otcovi církve by si sice přáli, aby byla Matka - a vlastně i Bída (viz. níže) - z pantheonu vytlačena, neb by to upevnilo jejich moc, ovšem něco takového není prakticky možné. Ženy, obzvlášť ty vdané, mají k Matce velký vztah, Matka je bohyní dětí i úrody, takže městský lid nemusí o Matku zavadit ani myšlenku, vesničané však k ní mají příliš blízko.
Jak již bylo řečeno, Matka nemá církev, a tak nemá ani své kostely či jiné svatostánky. Přesto však má většina krajů, ba i jednotlivých vesnic, ve svém okolí místo, které se s Matkou nějak spojuje a kam přináší oběti. Může to být jak nějaký oltář uprostřed lesa či na kopci, tak prostý vodopád nad blýskavým průzračným jezírkem.

O Matce se často vypráví jako o prosté ženě čekající dítě (a odpovídajícím břichem), v rukách držíc buďto obilný klas, nebo misku s vodou (v některých oblastech může být voda nahrazena rýží).

Bída
Zatímco Hardul a případně i Matka jsou bohy těch "hodných", ti "zlí" mají bohyni Bídu. Vrazi, banditi, děvky, ale i prostý chudí lidé, ba dokonce herci a zkrátka všichni kdo dřou bídu s nouzí, ti všichni jsou přisuzováni špinavému děvčeti v roztrhaných a rozpadajících se šatech, které už už vypadají, že odhalí úplně vše.
Bída nemá církev a nikdo se k ní nemodlí - za to se často kleje na její účet. Otcovi kněží ji často využívají k "vyhrožování" - "Nebudeš-li ctít svatého Otce, propadneš Bídě.".
Říká se, že Bída má u sebe klíč od pekelné brány, a tak kdo propadne Bídě, ten je jednou nohou v pekle.
Samozřejmě, když je někdo velmi chudý a přesto ctí Otce, neznamená to, že půjde do pekla, rozhodně ne pro skutečnost, že je chudý - a že ho tedy Bída drží ve svých pařátech.

Systém Říšské Církve

Orgány
- Svatá rada: nejvyšší biskupové a arcibiskup, předsedá Císař - nejvyšší církevní autorita
- Klášterní rada: schází se jednou za rok, zasedají opati i biskupové. Této radě se zodpovídá veškerý klér.
- Inkvizice: nejmladší instituce pro potírání hereze, cestují po dvojicích, jsou chudí a prokazují se stříbrnýmí křížky s trny, rozsudky vykonávají na místě, ale je vždy potřeba souhlasu alespoň dvou inkvizitorů (proto dvojice), podřízeni jsou arcibiskupovi a císaři

Správně se pak dělí na diecéze (biskupství) a opatství (kláštery) a jim podřízené jednotlivé farnosti

Hierarchie
- nejvyšší představitel je Syn boží - císař
- Arcibiskup
- Biskupové / Opati

- Vyšší kněz
- Kněz
- Student víry

Mimo pak (Inkvizice): Nejvyšší iknvizitor, pravá ruka Inkvizice, levá ruka inkvizice, inkvizitor
Mimo pak (rytířské řády): Velmistr, člen řádu [řády jsou podřízeny Svaté radě]


Společenský řád
Společenský řád se liší v závislosti na oblasti a způsobu vlády. V civilizaci rozlišujeme dva hlavní modely, které reprezentuje Říše a Gvanská města. Další modely jsou si více či méně podobné a jedná se o modely v necivilizovaných národech.

==Říše
V Říši existuje několik vrstev obyvatelstva, které jsou nejčastěji v poddanském vztahu. Církev má relativně výsadní postavení. Jednotlivé vrstvy jsou pak až na výjimky poměrně dobře propustné. Jejich pořadí od nejvyšší po nejnižší
- Císař a jeho rodina
- Vyšší šlechta (+ Církevní hodnostáři)
- Nižší šlechta (+ představení klášterů a nižší církevní hodnostáři)
- Svobodní páni a rytířstvo (kněží)
- Poddaní

Pohyb obyvatel je závislý od stavu. Poddaní se nemohou pohybovat zcela volně, ale pouze se souhlasem svého pána. Obvykle tak dobrodruzi, pokud nepocházejí z vyšších stavů, jsou zaměstnaní u někoho z vyššího stavu a de facto jeho poddanými. Alternativně mohou být cizinci z Gvanských měst, kde se příslušnost v podstatě neřeší. Za věrnou službu pak může pán udělit status svobodného člověka, ale to se děje spíš zřídka. Nijak zvlášť tvrdě se však porušení poddanství nepostihuje, pokud nejde o majetné lidi či masové přesuny obyvatel. Získat povolení se přestěhovat navíc také není tak těžké většinou.

==Gvanská svobodná města
Ta si uchovala svůj společenský řád nedotčený i přes nedávnou příslušnost k Říši. V zásadě jde o rozdělení na měšťany, kdy nejbohatší rodiny mají zastoupení v městské radě a ostatní, kteří nemají žádná práva.

==Ostatní
Ve většině necivilizovaných oblastech fungují kmenová společenství s vůdci a náčelníky v čele.
Secrets are power.

Uživatelský avatar
Resurrection
Příspěvky: 4739
Registrován: 26. 9. 2006, 10:34

Re: Kronika [kampaň v DrD II]

Příspěvek od Resurrection » 25. 8. 2011, 08:22

Jj, spolecensky rad jsem zapomnel. Doplnim. Zapis bude, ted jsem dopsal uvod. :-)

Úvod

[navazujeme na jednu předchozí nedokončenou kampaň, takže její krátké shrnutí]

Tomáš z Března, svobodného říšského města, je sice synem z významné šlechtické rodiny, ale v dědickém pořadí téměř až poslední. Proto byl vzat do služby přítelem svého otce přibenickým hrabětem. Pro něj sloužil jako posel a diplomat a sjezdil nejprve se svým učitelem a přítelem, později sám, většinu Řiše. Na jedné ze svých cest do Moříče u Malého moře byl na cestě do Mohelna v malém městě Mýtě požádán místním opatem o vyšetření záhadného zmizení řady místních lidí při pogromu na místní vědmu. Tu Tomáš s několika svými druhy, které v Mýtě potkal, nalezl dávno mrtvou v její chatrči. Nedaleko od ní na místě starých ruin vstup do podzemí, ve kterém nakonec objevili jakousi bezvědomou plavovlasou dívku na obětním oltáři. Podařilo se jim jí zachránit a z podzemí uprchnout. Dívka však záhadně zmizela a od té doby se Tomášovi zdají i dějí velmi podivné věci.

Opat po konfrontaci s událostmi přiznal, že dívka je ve skutečnosti jeho dcerou, kterou však považoval za dávno mrtvou. Dále však již nechtěl věc rozebírat a důrazně zádal, aby tuto událost dále nerozebírali.

Tomáš se tak vypravil dál do Moříče splnit úkol, přičemž byl v Moříči poprvé napaden nájemným vrahem. Dopis se mu nakonec podařilo doručit a po prostředníkovi následně dostal odpověď od knížete pro svého pána. Vydal se tedy na cestu zpět do Přibenice. Cestou byl opět několikrát napaden a rovněž se mu začaly zdát podivné sny točící se kolem zachráněné opatovy dcery i jeho samotného. Jeho společníci byli nezřídka do snového světa vtaženi s ním.

Na cestě do Přibenice byla družina kontaktována s tím, že v hlavním městě Lotaru hrozí kráděž Svaté knihy silami stojícími mimo jiné i za útoky na Tomáše a jeho společníky. Lotar tak ležel na plánované cestě a tak bylo rozhodnuto pokusit se knihu zachránit, například i tím, že jí z katedrál sv. Ladislava "vyzvednou" postavy samy. Při akci, ve které byla kniha objevena v tajné části krypty pod katedrálou, byl však Tomášův společník provádějící průzkum napaden a kniha byla ukradena. Po zběsilém úprku z Lotaru se nakonec družina dostala do Přibenice a předala dopis i se zprávou, že kniha byla ukradena - nejspíš druhou stranou. Předaný dopis byl však napuštěn jedem a přibenický hrabě následkům otravy podlehl.

Tomášovi pak bylo doporučeno, aby se z Říše na nějaký čas ztratil, protože jeho nevina v případě smrti hraběte by byla jen obtížně dokazovatelná a navíc tu byla ona záležitost s ukradenou knihou, kdy podezření padlo rovněž na hlavu jeho a jeho společníků. Něvedomky zapleten do hry na nejvyšší úrovni v Říši, kdy císař sám se stáhl do ústraní a dvě šlechtické aliance bojují o moc v Říši mezi sebou, vydal se Tomáš opět na cestu. Směr cesty byl jasný - Gvanská města - nepříliš loajální samotné Říši a navíc, informátorská síť spojenců přibenického hraběte získala neurčité indicie, že by se Svatá kniha mohla nacházet právě tam.

Sestra Tomáše z Března, provdaná za dóžete Fronovského, se tak stala prvním cílem nové cesty...
Secrets are power.

Uživatelský avatar
Resurrection
Příspěvky: 4739
Registrován: 26. 9. 2006, 10:34

Re: Kronika [kampaň v DrD II]

Příspěvek od Resurrection » 25. 8. 2011, 08:29

Doplněn společenský řád na konec prvního postu.

Zápis I
Datum: pondělí 22. 8. 2011

Na lodi směřující z Roztok při ústí řeky Kavany do Fornava a dalších gvanských měst, se Tomáš setkal s několika dalšími cestujícími. Po krátkém seznámení zjistil, že jsou vlastně všichni tak trochu na útěku z Říše, podobně jako on.

Postavy:

Tomáš z Března, syn dóžete březenského, obratný diplomat, posel, ale i šermíř.
Kryštof, trochu záhadná postava žoldáka z Říše.
Rag, obyčejný tulák s neobyčejnou dřevcovou zbraní.
Oira, jáhen či snad kněz se svérázným výkladem náboženství.
Bandas, lazebník a mastičkář se zálibou v namíchávání roztodivných... věcí.

Pro většinu postav byla cesta opravdové utrpení plné mořské nemoci a neschopnosti udržet kousek jídla v žaludku. Pálenka sice situaci nezlepšila, ale alespoň otupila smysly a trochu sblížila vyhnané duše. Došlo ale i na pěsti a kopance! Po několika dnech tak dorazili do přístavu ve Fornově a Tomáš, následován ostatními zamířil do jediného hostince, který ve městě znal (byl tu jen jednou na svatbě své sestry) - U Houpajícího koně. Po domluvě o ubytování se Bandas vydal nazdařbůh městem a Tomáš zamířil ke castellu. Tam se však dozvěděl, že dogaressa je i se svým chotěm na jednání obchodní rady gvanských měst a vrátí se nejspíše až za týden. S nepořízenou se tedy Tomáš vrátil do hostince, kde se na večer sešla celá skupina a ulehla ke spánku s tím, že se zítra každý vydá svou cestou...

Všem se jim nicméně začal zdát podivný sen. Z ničeho nic všichni stáli na lesní cestě a proti nim vyjel jezdec, ve kterém poznali Tomáše, který ale stál zároveň vedle nich! Jezdec se zastavil a hleděl do lesa. Po chvíli z něj vyběhla jiná postava a horečně se spolu začali domlouvat. Trhan pak vylezl na nejbližší strom a Tomáš na cosi čekal. Za několi minut se z lesa vyhrnula skupina rozlícených vesničanů a Tomáš po pár slovech ukázal na jednu ze stran a vesničané se tím směrem ihned vydali. Nebylo však rozumět ani slovo. Tulák slezl z větví a spolu se pak vydali dále po cestě.

Neobvyklý sen se pak přesunul do pracovny jakéhosi mnicha. Tomáš v něm poznal opata, který mu kdysi zadal úkol vyšetřit zmizení lidí z nedalekého Mýta. Nacházeli se tak právě v onom klášteře. Druhý Tomáš, který rozmlouval s opatem, klášter opustil, ale postavy ve snu zůstali. Opat se nicméně zvedl a vydal se kamsi po schodišti dolů. Postavy jej následovali do sklepení, kde opat poklekl u podivného oltáře se zrcadlem a modlil se. Po nějaké chvíli se na oltáři objevila tvář, ve které Tomáš poznal onu plavovlasou dívku, kterou kdysi zachránil z komplexu pod místním lesem. Dívka však vystoupila z obrazu a vstoupila do opata jako duch. Ten se s výkřikem zhroutil a scéna pak postavám zmizela v mlze.

Objevili se tentokrát v kryptě, do které vstoupila postava, kterou neznali - byl to Tomášův komplic z nepovedené "krádeže" svaté knihy z pod katedrály v Lotaru. Onen Martin se chvíli rozhlížel, ale pak se mu podařilo nalézt tajnou chodbu vedoucí zpoza jednoho z oltářů. V ní po několika metrech ležela obřadně svatá kniha, kterou si Martin začal prohlížet. V tu chvíli se k němu přikradla jakási postava a kyjem ho praštila do hlavy, až se sesul k zemi. Postava pak popadla knihu a začala prchat. Všichni si však všimli, že šlo o opata z kláštera, kterého jen před chvílí viděli v jiné vizi! Sen opět upadl do mlžného oparu...

Na závěr se postavy ocitli zpět v hostinci a stály nad svými spícími těly. Nebyly však samy, jelikož před hostincem stála postava v mnišském hábitu, s tváří asi 30 či 40 letou. "Co tu děláte?" podivil se mnich, když k němu došly Tomáš, Kryštof a Rag. "Okamžitě se vraťte ke svým tělům, je to tu velmi nebezpečné, můžete ve snovém světě i zemřít!" prohlásil neústupně mnich. Na otázky, kdo je se muž začal vykrucovat. Situaci oknem pozoroval Oira, který se rozhodl probudit a lehl si tak do svého těla. V tu ránu byl zpět v hostinci ve svém těle a okamžitě se vrhl k tělu neznámého a přiložil mu nůž na krk. Po vzájemném přesvědčování se nakonec všichni rozhodli, že snový svět opustí po dobrém. Po probuzení všech začali neznámého vyslýchat. Řekl jim, že se jmenuje Ojíř, a že nikdy ve snu nikoho nepotkal. Po naléhání postavám tvrdil, že byl "obdařen" touto schopností již od dětství, a že kvůli tomu musel opustit svůj původní klášter a nyní je tedy na cestách. Jelikož neměly postavy Ojíře čím svázat, nechali Bandase na stráži a usnuly. Bandas však záhy usnul a po probuzení byl Ojíř pryč. Zbyla po něm jen dýka a ošuntělá čapka. Oira se sice pokusil pomocí těchto předmětů Ojíře proklít, ale bez výsledku.

Následující den se Tomáš s Kryštofem vydali na lov kontaktů. Napadlo je, že pokud budou v několika hospodách dost hlasitě pomlouvat císaře a stěžovat si na své utrpení v Říši, mohla by je kontaktovat "opozice" a tím by se mohli dostat k nějaké stopě ohledně ukradené svaté knihy. Ve třetí hospodě se jim to skutečně podařilo a kontaktoval je jakýsi muž, který se nepředstavil a vyptával se jich na jejich problémy v Říši. Oba lhali až se prášilo, což ale muž nepoznal a vše jim uvěřil. Slíbil jim, že budou brzy kontaktováni a budou se moci aktivně zapojit do hnutí odporu proti císaři a jeho věrným.
Secrets are power.

Uživatelský avatar
Resurrection
Příspěvky: 4739
Registrován: 26. 9. 2006, 10:34

Re: Kronika [kampaň v DrD II]

Příspěvek od Resurrection » 21. 9. 2011, 09:07

Zápis II
Datum: Pondělí někdy začátkem září?

(...) stay tuned :-)
Secrets are power.

Zamčeno

Zpět na „Čajovnická družina“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 host