Dračí Hlídka – Obecná diskuze

[RPG Fórum]

( anotace v Databázi RPG)

Dračí Hlídka je komunitou vypilovaná hra mocných válečníků velících spojencům v boji, obětavých kouzelníků chránící vesničany poutem života a trhlých alchymistů metajících blesky pomocí svého prstenu. Hlídka je duchovním nástupcem Dračího Doupěte, je ale mnohem víc než to, neboť postavám dodává velmi široký rozsah schopností i dovedností, ze kterého je možné vybírat. Používá seznam logických dovedností, které se mohou naučit všichni hráči a kromě několika moderních mechanik (výhoda / nevýhoda k hodu) si zachovává své kouzlo a charakter středověkého/fantasy RPG pomocí mnoha skvělých ilustrací a drsných pravidel, jako je velmi pomalé léčení spánkem.

Tohle je obecná diskuze k dračí hlídce. Máme ještě jednu diskuzi, kde se babráme v detailech a čísílkách:
Dračí Hlídka – Kritická analýza

Odkazy:
Domovská stránka
Skavenova recenze betaverze
Jersonova recenze na Kostce
Youtube kampaně klanu Zephyra

[York]

Video response by asi fakt mohla aspoň pár lidem ukázat, že se dá hrát i jinak.

[Kriggy]

Nečetl jsem to uplně celý (tím myslim diskusi tady) ale ví někdo jaký smysl má vydávat pravidla jako ppz/ppp/ppe ve stylu starého DrD? Přijde mi uplně uhozený, že bych si koupil pravidla a mohl momentálně hrát jen cca 1-5/6 lvl

[York]

jaký smysl má vydávat pravidla jako ppz/ppp/ppe ve stylu starého DrD?

Musíš toho napsat, vysázet, otestovat a oilustrovat jen třetinu na to, abys to mohl vydat. Pro novou hru je to velice dobrá volba.

[Markus]

Mně to přijde v dnešní době taky uhozený a popravdě to byla moje první reakce na Dračí hlídku, když jsem se o ní dozvěděl víc – proč proboha zachovali dělení za PPZ, PPP a PPJ a neudělali celou hru najednou? Ve světě, kde existují spousty konkurenčních kompletních her, mi nedává smysl začít hrát hru nekompletní.

Doteď jsem Hlídku nečetl (je na dlouhém pořadníku). Jedna z hlavních věcí, na které potřebuju najít odpověď, je: „Jak je možné napsat 350 stránek pravidel, a přitom mít pravidla jenom pro prvních pět úrovní?" To mi hlava fakt nebere. Můžete mi někdo odpovědět? Docela by mě to zajímalo.

Pokud to správně chápu, Dračí Hlídka se rozhodla jít podobným směrem jako D&D 5e, takže ta pravidla jsou prostě obsáhlý seznam různých speciálních schopností, featů, blbinek, bonusů, kouzel, magických předmětů a jiných serepetiček, které si hráči můžou různě brát/kupovat/odemykat a různě je mezi sebou kombit. To pak vysvětluje, proč je potřeba vyvíjet to po částech: prostě je nutné vymyslet a otestovat strašně moc obsahu a pohlídat, aby to číselně sedlo.

Hry, které nejsou touhle cestou milionů schopností a komb, si můžou dovolit vydat jednu příručku se všemi pravidly. Ale čísílkově kombicí hry jako Dračí Hlídka prostě budou mít stovky stránek, a pokud nemají obrovský tým, tak asi nezbývá než vyvíjet to postupně.

Tak jsem si asi odpověděl sám, co? Ale jsou to jen dojmy na základě prolistování, tak mě prosím kdyžtak opravte.

[York]

Mně to přijde v dnešní době taky uhozený a popravdě to byla moje první reakce na Dračí hlídku, když jsem se o ní dozvěděl víc – proč proboha zachovali dělení za PPZ, PPP a PPJ a neudělali celou hru najednou?

Je to fakt dobrý rozhodnutí. Jestli děláš 200 stránkovou hru nebo 600 stránkovou není jen trojnásobnej rozdíl, protože s rostoucí komplexitou roste pracnost nelineárně. Pokud si to v tý redukovaný podobě najde hráče, tak vůbec nevadí, že zbytek doděláš pozdějš.

[Jerson]

Je to blbé rozhodnutí, když ta hra má hromadu schopností a ještě víc kouzel, a na ničem z toho nezáleží, protože základní nastavení je stejně GM fiat. Nemluvě o tom, že ani to důkladné testování a vyvažování neproběhlo, protože čísla jsou důležitá jen pro hráče, nikoliv pro PJje. Bonusy, které hráč získává po sedm úrovní může PJ přidělit nebo naopak negovat nastavením náročnosti v rozsahu jednoho stupně hodnocení a přidělením (ne)výhody.

Těch 200 stran je systémové placebo pro hráče, aby měli dojem, že jejich postavy rostou na síle. 150 stran PPJ je bestiář a pár rad, jak vést railroadovou či ilusionistickou hru ve stylu Dračáku.

[Jerson]

Ve čtvrté akademii Vypravěčů konečně probírali, jak nastavovat náročnosti pro různé akce. Tedy - dávali na to cvičení.

[Quentin]

Ve čtvrté akademii Vypravěčů konečně probírali, jak nastavovat náročnosti pro různé akce. Tedy - dávali na to cvičení.

A?

[PardGalen]

Já tedy rovnou přeskočil k určování obtížnosti a to jsou tedy příklady.
Jaká je obtížnost když postava celý den v řece chytá ryby pomocí rukou. Jak velká je obtížnost najít na tržiti obchodníka s kořením.

Na tohle vážně někdo hází?

[ShadoWWW]

Na tohle vážně někdo hází?

V Dračí hlídce se hází jenom na tohle.

[Jerson]

Ve cvičení na určování vlastností byly příklady "na co necháš hráče házet na trhajícím se provazovém mostě nebo když tě si vyjedou dvě rotující kola. Ale kolik si hráči v takovém případě mají hodit to neřekli.

Ale při hledání obchodníka s kořením na tržišti bude náročnost "střední až těžká". Takže asi 7 - 13. Nebo tak nějak.

[OnGe]

Zdá se, že jsem to s určováním obtížností nepochopil správně. Se na to budu muset podívat... někdy

[alladjex]

Říkám si, jestli vůbec něco psát, jestli nedostanu takovýho čouda, že si zalezu do koutka a budu jen tiše koukat. No ale proč to nezkusit.

Když tu občas pročítám diskuze, přijde mi, že jde dost často o hledání jakéhosi svatého RPG grálu. Atomické rozpitvání systému. Osobně ale vnímám RPGčka dost z dálky. Systém slouží mě a používám ho jak nám vyhovuje. Určitě si z něj nedělám otroka a klidně se jím nechám inspirovat, ale na druhou stranu se nepovažuju za živý procesor, do kterého narvu RPG instrukce, které při hře vyhodnocuju.

Jde mi o to, že funkčnost systému je podle mě jen jedna ze složek věci. To co mi třeba u DH přijde fajn je to, že z těch pravidel mám pocit, že je prostě vezmu a můžu je dát někomu, kdo nikdy RP nehrál a stačí nějaké drobné info a on si poradí s odehráním svého prvního dobrodružství i třeba v partě nováčků (takhle to bylo u mojí malý).

Nejsem ale žádný fanda DrD a já to vždyky vnímal jako můj entry point, díky němuž jsem prostě do roleplayingu naskočil. Ale pak mi to už přišlo omezující a začal se poohlížet dál. A stejně tak nevnímám DH jako něco u čeho se musí dotyčný zaseknout na do smrti, ale může přejít na něco dalšího. Proto ani to, že vyšla úvodní příručka pro 1-6 úroveň neberu jako tragédii. Jako není to optimální, ale třeba mě to z praktickýho hlediska přijde fajn. Proč, spousta lidí má pak tendenci číst i věci, které v daný moment nepotřebují a místo hraní jen čtou. Takhle mám relativně omezený základ, z kterého se můžu odrazit. Navíc se můžu snadno rozhodnout jestli pokračovat v nastoleném kurzu hraní podle DH a nebo vyrazit do jiného pravidlového světa.

Mohu srovnávat jen s málo systémy, které jsem přečetl a ještě míň, které jsem hrál. Ale nedovedu si třeba moc představit, že bych vzal pravidla pro Zapovězené země a dal je malej s tím ať si to sama projde a něco zkusí. Sám v tom ještě docela plavu.

Obsahem sdělení ale nemá být srovnání těchhle dvou konkrétních systémů. Spíš mě při tom napadla paralela s deskovkami. Když přijde člověk, který se s nimi nesetkal, tak mu doporučím úplně jiné hry, které sám už sice nehraju, ale pro něj je to dobrý vstupní bod. Ty hry třeba nejsou tak dobré nebo jsou starší nebo větší hráče neuspokojí, ale pořád mají své neoddiskutovatelné kvality pro nováčky. Nesčetněkrát jsem zažil, jak lidem někdo jako vstupní hru doporučoval nějaký ultimátní bigboard nebo heavy euro jako Agricola a oni pak přišli k nám, že vůbec nedokážou pochopit jak se ta hra hraje.

Podobně mi přijde, že se tu často mluví v kontextu, že člověk vybírá jedno "ultimátní" RPG na celý život. Ale mě prostě přijde, že DH má jako vstupní RPG svoje kvality. Třeba jen na první jeskyni. Na jedno hack and slash dobrodružství. Na první největší klische setkání v hospodě...

Ano i já bych dokázal z fleku vysypat z rukávu věci, který mi na tom nepřijdou dobrý. Ale to klidně i u ZZ, které třeba mě vyhovují víc. Jen jsem chtěl zkusit dát svoji laickou perspektivu. Snad se mi trochu podařilo podchytit myšlenku.

[Log 1=0]

Nevím, jestli jsi zvolil vhodné téma, protože tohle je hodně obecný rant, který se tu popravdě občas objeví, a někteří už ho čtou po několikáté, což může být dráždivé. Ale jsme tu určitě rádi za každého nováčka, a doufám, že případná netrpělivost v duchu tohoto nebude vnímána jako čoud.

Dále pak nutno říct, že nikdo tu svatý grál nehledá. Všichni víme, že hra není o systému, ale o hráčích, o příběhu, o zábavě. Ale je to nástroj, ve skutečnosti silný nástroj, a je záhodno mít nástroj dobrý, protože to má přínos. A jak poznám dobrý nástroj? No tak, že se zaměřím na něj a posoudím, jak funguje. Vědomí, že i s blbým nebo špatně zvoleným nástrojem to zvládnu udělat, mi ten výběr neusnadní. Proto se tu systémy pitvají. Ne protože by byly extrémně důležité, ale protože o nich chceme mít přehled.

Některé zde, třeba mne, občas trochu mrzí, že někteří lidé mají zažito, že systém je něco, co je tak nějak navíc. I když není gró hry, tak je její součástí. Já bych třeba nechtěl vést své DnD hry v Apocalypse Worldu a vice versa. Protože v každé té hře pokládám jiný důraz na různé věci, neboť vím, že právě v těhle věcech mě ten systém nejvíc podrží. Pokud někdo systém ignoruje a hraje/vede si ji "po svém" tak mu to rozhodně nechci vymlouvat, každému dle jeho gusta. Ale připravil se o něco, co by mohlo jeho hraní přidat na rozmanitosti (a tedy na zábavnosti z toho dlouhodobého hlediska).

Dále je určitě pravda, že v celkovém součtu "nejlepší" systém je i ten nejlepší startovací (i když pro mnoho hráčů je první systém jejich jediným, a říct "no co, že je to vlastně blbé, můžou pak přejít na něco jiného" může být dost nešťastné). I kdyby to bylo třeba jen o způsobu napsání příručky. Ale to není důvod hájit systém, o který se nelze ve hře opřít (viz výše), pokud má člověk pocit, že kvůli bugům, které vidí, se takhle opřít nelze. Mluvíš o svých pocitech vhodnosti pro nováčky, s čímž se nedá polemizovat, jako s kterýmikoliv jinými pocity. Ale nejsou devadesátky, není to Dračák nebo nic, Dračí hlídka nebo nic. Existuje spousta systémů, a možná, kdybych já nebo někdo jiný tady znali příčinu těch pocitů, tak bychom znali systém, který je vyvolá rovněž a je přitom spolehlivější a dá se o něj snáze opřít. Nebo taky ne, samozřejmě, ale každé hodnocení má subjektivní složku.

[Sirien]

Tohle je začarovanej kruh - a vždycky byl a minimálně ještě dlouho bude.

Lidi co "vyrostli" na špatnym systému (DrD) si zažili, že "na systému moc nezáleží" (=oni ho stejně ohybali nebo hráli bez něj, protože to nešlo jinak), zvlášť když nezkoušeli hrát víc podle nějakého fakt odlišného systému (aby porovnali co se stane a jaký to má vliv, když se systém ohybat nemusí) takže pak nechápou, proč by na jinym systému záležet mělo a co je špatně na jinym špatnym systému (DH), protože na něm přece taky nezáleží (a nakonec nezáleží na žádnym a ty hry sou nakonec vždycky stejný a hlavně o tom vyprávění a tak, že jo...)

Podobně lidi hodnotěj jednoduchost i pro ostatní ne podle skutečné jednoduchosti, ale podle pocitu známosti pro sebe. Pro lidi co vyrostli na DrD bude prostě DH "jednoduchá" a "vhodná pro začátečníky", protože jim připomíná to co znaj a snadno se v ní orientujou - že člověk kterýmu to doporučujou tohle nesdílí už neposouděj. Že nováček nebude bezmyšlenkovitě zahazovat kusy pravidel co mu nesednou nebo obcházet pravidla co budou dělat divný věci takže ho to začne mlátit pohlavě taky ne - je to nemlátí, protože přece je "zjevný", jak s tim zacházet.

Kolega alladjex výše je v podstatě učebnicová ukázka obojího. (DH - podobná DrD = lehká; ZZ - nepodobné = těžké; že jsou ZZ spíš jednodušší nebo přinejhorším nastejno je ztraceno v biasu)

Těžko vysvětlovat, těžko argumentovat - omezená osobní zkušenost je největší Dunning-Kruger.

On the bright side - většího "čouda" alladjex asi už nedostane, takže odteď už pro něj ta diskuse pude jen nahoru...