[IC] - Amberský hrad
Benedikt při zmínce o kočce nestihl vyslovit to, co chctěl. Pŕejel pohledem malé tělíčko u dveří do Julianovy pracovny a zachmuřil se jěště víc.
"Jak víte, že to bylo z Chaosu, slečno? ČÍM vás to chtělo oddělat? Já nevidím žádnou čepel nebo obří štíří ocas! Tady Bernard s tím jistě neměl problém..."
"Jak víte, že to bylo z Chaosu, slečno? ČÍM vás to chtělo oddělat? Já nevidím žádnou čepel nebo obří štíří ocas! Tady Bernard s tím jistě neměl problém..."
"Já nevím, bylo to tak cítit. A Bernard by si s tím sám zcela jistě neporadil, ale o tom ať vypráví sám. A vrhalo se to na nás."
Naposledy upravil(a) Isabela dne 28. 3. 2008, 16:44, celkem upraveno 1 x.
Isabela, tmavovlasá dívka s hnědýma očima.
"Isabela má pravdu. Sám bych si s tím neporadil. Úplně mě to znehybnilo."
podívá se na Isabelu a řekne: "Díky." Pousměje se takovým neveselým úšklebkem a otočí se zpět k Benediktovi: "Nuže? Budeme se bavit o úmrtí v rodině tady na chodbě?" zarazí se a dodá: "Jo a Benedikte, když mluvíme o rodině, pochopil jsem, že Isabela je také z rodiny. Mýlím se hodně?"
podívá se na Isabelu a řekne: "Díky." Pousměje se takovým neveselým úšklebkem a otočí se zpět k Benediktovi: "Nuže? Budeme se bavit o úmrtí v rodině tady na chodbě?" zarazí se a dodá: "Jo a Benedikte, když mluvíme o rodině, pochopil jsem, že Isabela je také z rodiny. Mýlím se hodně?"
Mladík vojenského držení. Tmavé vlasy a knír. A na bandalíru kord.
"Asi se nemýlíš vůbec, ovšem nejsem si jist, kam slečnu Isabelu zařadit." Benedikt se díval směrem ke kočce. Přešel k ní a botou ji obrátil na druhou stranu a zase zpátky. Pak se jí přestal věnovat a vyšel zpět ven z Julianových pokojů. Za dveřmi se otočil na Bernarda.
"O té kočce mi musíte později vyprávět, nemám rád, když se tady potulují taková stvoření. Máte štěstí, hlavně ty, Bernarde, že jsi nebyl sám. Slečno, dlužím Vám malou omluvu za svůj hrubý tón. Vycházel jsem ze svých vlastních zkušeností a nevzal v potaz Vaši situaci." Benedikt se Isabele mírně uklonil.
"Pojďme do společenské místnosti, chci se zeptat na pár věcí Fiony. A sem pošlu stráže." Zvrtnul se a kráčel směrem ke schodišti.
"O té kočce mi musíte později vyprávět, nemám rád, když se tady potulují taková stvoření. Máte štěstí, hlavně ty, Bernarde, že jsi nebyl sám. Slečno, dlužím Vám malou omluvu za svůj hrubý tón. Vycházel jsem ze svých vlastních zkušeností a nevzal v potaz Vaši situaci." Benedikt se Isabele mírně uklonil.
"Pojďme do společenské místnosti, chci se zeptat na pár věcí Fiony. A sem pošlu stráže." Zvrtnul se a kráčel směrem ke schodišti.
Dopis tedy zůstal tam, kde jej Bernard schoval. Skupinka, vedena Benediktem, sešla níž a zpět kolem jídelny do společenské místnosti. Cestou dolů Benedikt poslal jednoho strážného, kterého potkali, do Julianových pokojů a poručil mu strážit je, dokud jej on sám neuvolní. Strážník se uklonil a odkvapil nahoru.
Ve společenské místnosti hořel v ohromném kozubu oheň a ozařoval veliký prostor oranžovými plameny, sahajícími téměř do výše dospělého muže. Byla tady volně rozestavěna křesla u několika stolů a stolků, stěny zdobily různé kusy brnění, mečů a válečných sekyr a taky pár exotičtějších zbraní z různých koutů země a okolitých stínů. A taky obrazy. Spousty obrazů současných nebo minulých lordů a šlechtičen.
Benedikt u vchodu pokynul Bernardovi a Isabele a řekl: "Udělejte si pohodlí, jdu najít Fionu a další." S tím vyšel z místnosti a zabočil do chodby.
Ve společenské místnosti hořel v ohromném kozubu oheň a ozařoval veliký prostor oranžovými plameny, sahajícími téměř do výše dospělého muže. Byla tady volně rozestavěna křesla u několika stolů a stolků, stěny zdobily různé kusy brnění, mečů a válečných sekyr a taky pár exotičtějších zbraní z různých koutů země a okolitých stínů. A taky obrazy. Spousty obrazů současných nebo minulých lordů a šlechtičen.
Benedikt u vchodu pokynul Bernardovi a Isabele a řekl: "Udělejte si pohodlí, jdu najít Fionu a další." S tím vyšel z místnosti a zabočil do chodby.
"Fionu," řekla Isabela nevýrazně. "Aspoň že mě neplánuje vyslýchat na nádvoří předevšemi, hmm."
Sesula se do křesla u čtyčmístného stolu, a teď, když byl Benedikt z dosahu, vypadala unaveně.
"A jak se jinak máš, Bernarde? Kdo tě tak za posledních pár hodin zkusil zavraždit?" s povzdechem potřásla hlavou, a skryla oči pod vlasy.
Sesula se do křesla u čtyčmístného stolu, a teď, když byl Benedikt z dosahu, vypadala unaveně.
"A jak se jinak máš, Bernarde? Kdo tě tak za posledních pár hodin zkusil zavraždit?" s povzdechem potřásla hlavou, a skryla oči pod vlasy.
Isabela, tmavovlasá dívka s hnědýma očima.
"Nikdy! Já ani nevím, jeslti se jim tak správně říká!" zamračila se Isabela. "Si tak spokojeně žiju, a pak začnou lítat kolem Odilonové, a Randomové, a chlápci se samopalama ..."
Isa se zastavila, a dál mluvila velmi tiše.
"Randomové. Mě nenapadlo, že byt to ..., takhle skončilo," sklopila hlavu.
"Sakra," řekla pak ještě tišeji, a prsty si otřela slzy z očí.
Isa se zastavila, a dál mluvila velmi tiše.
"Randomové. Mě nenapadlo, že byt to ..., takhle skončilo," sklopila hlavu.
"Sakra," řekla pak ještě tišeji, a prsty si otřela slzy z očí.
Isabela, tmavovlasá dívka s hnědýma očima.
Chvíli na to vešla hlavními dveřmi dovnitř Fiona v závěsu s Benediktem. I když Benedikt mluvil i o dalších lidech, překvapivě za sebou zavřel dveře. Fiona přešla ke stolu, usadila se vpravo od Isabely a hodnou chvíli ji studovala. Benedikt přešel k baru a zeptal se, co si kdo dá k pití.
Mezitím Fiona promluvila: "Isabelo, mé dítě. Já vím, je toho na tebe teď trochu moc. Honičky, noví lidé, noví nepřátelé, nový svět... Randomova smrt nás všechny zasáhla. Promiň, že jsem ti to nějak neřekla dříve, ale... jsi má krev a já nechci, abys byla některou z dalších obětí. Teď to již víš a i když jsi některé věci možná trochu tušila, jsi má dcera a žádné z mých dětí nepostrádá inteligenci a šestý smysl. Omlouvám se, pokud byl někdo kolem na tebe zlý."
Ano, i Fiona dokáže být starostlivou matkou.
Mezitím Fiona promluvila: "Isabelo, mé dítě. Já vím, je toho na tebe teď trochu moc. Honičky, noví lidé, noví nepřátelé, nový svět... Randomova smrt nás všechny zasáhla. Promiň, že jsem ti to nějak neřekla dříve, ale... jsi má krev a já nechci, abys byla některou z dalších obětí. Teď to již víš a i když jsi některé věci možná trochu tušila, jsi má dcera a žádné z mých dětí nepostrádá inteligenci a šestý smysl. Omlouvám se, pokud byl někdo kolem na tebe zlý."
Ano, i Fiona dokáže být starostlivou matkou.
Bernard uvolní místo u Isabely Fioně a přesune se k Benediktovi. Naleje si něco jako whiskey a zapálí si dýmku. To všechno pomalu jakoby se musel soustředit na každý gram tabáku a každý mililitr whiskey. "Omluvíš mě ještě na chvíli?"
A vzdálí se od svého pití a zmizí za roh...
A vzdálí se od svého pití a zmizí za roh...
Mladík vojenského držení. Tmavé vlasy a knír. A na bandalíru kord.
Kdo je online
Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 host