[IC] Vernaj
[IC] Vernaj
Hudba spustila a ples začal. Vybrané páry tancovaly úvodní tanec, dlouhé róby sličných dam šustily vzduchem a džentlmeni je hrdě vedli po tanečním parketu. Barev tu bylo tolik, až oči přecházely a vzorů... Pane jo! Těch rozličných střihů, dloužek, paruk, účesů a taky parfémů, těch byste snad nenašli nikde jinde tolik, jako tady ve ..... Protože plesy tady byly proslavené svou pompézností a okázalostí a lidé ze všech stran se sem hrnuli jenom proto, aby mohli tohle všechno vidět, když už nemohli být účastníky. Vstup byl totiž omezen a vstupenky rozesílány vepřed vybraným nóbl rodinám a vyšší šlechtě z přilehlých i vzdálenějších Stínů. Ovšem ne často se stávalo, že ste byli pozváni dvakrát za sebou, obsazení se pravidelně měnilo (špatné jazyky šeptaly, že se měla dodržovat obměna nových tváří, poněvadž uspořadatelé bálu byli poněkud zvídaví a ty horší dodávaly, že také celkem hladoví).
"Á, slečno Rosalie. Vítám vás tady! Doufám, že ste měla příjemnou cestu? A musím říct, že dneska vypadáte mimořádně krásně! Již dlouho mě pohled na sličnou dámu tak nepotěšil a to jsem jich viděl dnes večer již mnoho! Vevnitř v sále i venku v parku. Můžu poprosit Vaší navštívenku? Děkuji, je to jenom formalita, nedovolil bych si pochybovat o vaší přítomnosti tady. Nechcete si odložit váš deštník tady k ostatním? Ne? Inu dobrá, já vám samozřejmě nebráním. Tady Roger Vás odvede k vašemu stolu číslo... třicetosm. Je tam již i váš společník, tady, ne v tom slova smyslu, ale takřečeno spolustolovník. Přijel právě před chvílí. Sice jej neznám, ale vím, že sem určite patří. Doufám, že s ním nebudete mít žádné problémy! Kdyby snad ano, dejte mi okamžitě vědět a já se o to již postarám. Přeji Vám příjemnou zábavu!"
Proud slov na chvíli utonul, pak se ale za Rosaliiným chrbtem rozeběhl znovu a vítal další účastníky plesu. Sluha odváděl Rosalii k jejímu stolu na boční straně dlouhého parketu. U stolu číslo třicetosm seděl celkem vesele vyhlížející mladý muž v slušivém fraku a pohrával si se svou napůl prázdnou sklenicí něčeho lahodného. Při pohledu na něj se Rosalii zvedla nálada a stejnou měrou také její koketnost. Ne, tenhle večer nebude nudný. To určitě ne. Mladý muž si jí všiml, vstal a uctivě se poklonil.
"Smím Vám nabídnout místo, slečno.... slečno....?"
"Á, slečno Rosalie. Vítám vás tady! Doufám, že ste měla příjemnou cestu? A musím říct, že dneska vypadáte mimořádně krásně! Již dlouho mě pohled na sličnou dámu tak nepotěšil a to jsem jich viděl dnes večer již mnoho! Vevnitř v sále i venku v parku. Můžu poprosit Vaší navštívenku? Děkuji, je to jenom formalita, nedovolil bych si pochybovat o vaší přítomnosti tady. Nechcete si odložit váš deštník tady k ostatním? Ne? Inu dobrá, já vám samozřejmě nebráním. Tady Roger Vás odvede k vašemu stolu číslo... třicetosm. Je tam již i váš společník, tady, ne v tom slova smyslu, ale takřečeno spolustolovník. Přijel právě před chvílí. Sice jej neznám, ale vím, že sem určite patří. Doufám, že s ním nebudete mít žádné problémy! Kdyby snad ano, dejte mi okamžitě vědět a já se o to již postarám. Přeji Vám příjemnou zábavu!"
Proud slov na chvíli utonul, pak se ale za Rosaliiným chrbtem rozeběhl znovu a vítal další účastníky plesu. Sluha odváděl Rosalii k jejímu stolu na boční straně dlouhého parketu. U stolu číslo třicetosm seděl celkem vesele vyhlížející mladý muž v slušivém fraku a pohrával si se svou napůl prázdnou sklenicí něčeho lahodného. Při pohledu na něj se Rosalii zvedla nálada a stejnou měrou také její koketnost. Ne, tenhle večer nebude nudný. To určitě ne. Mladý muž si jí všiml, vstal a uctivě se poklonil.
"Smím Vám nabídnout místo, slečno.... slečno....?"
"Máte pravdu, odhadnul jste mě. A můžu vám říci, zdejší bály jsou prostě okouzlující."
"Až na tu obsluhu," zamračila se, a její pohled zabloudil ke dveřím.
"Ten... ten lokaj si dovolil nazvat mé paraple deštníkem, no věřil byste tomu?" řekla Rosalie a ukázala na velký růžový deštník, pověšený na rohu stolu.
"Až na tu obsluhu," zamračila se, a její pohled zabloudil ke dveřím.
"Ten... ten lokaj si dovolil nazvat mé paraple deštníkem, no věřil byste tomu?" řekla Rosalie a ukázala na velký růžový deštník, pověšený na rohu stolu.
Rafi se usměje. "Je to ... jiné. Většina míst, kudy jsem procházel, neměla ani stín zdejší elegance. A kvalita jejich obsluhy byla ještě více proměnlivá ..." dodává se smíchem. "Ale najdou se tam i opravdu kouzelná místa. Modrá moře od obzoru k obzoru. Lesy se stromy vyžšími než střechy hradu Amber. Přístavní města, kam připlovají lodě ze všech koutů světa ... vypráví trochu zasněně.
Štíhlý mladík s nečesanými vlasy a věčným úsměvem na rtech
"Hmm...," Rosalie zasněně poslouchala Rafiho líčení.
"Vyprávíte moc pěkně," řekla potom okouzleně.
"Ráda bych si poslechla něco víc o Amberu. To místo mě přímo fascinuje. Ó, jak ráda bych někdy poznala opravdového amberského prince..." vzdychla roztouženě.
Pak zamrkala a narovnala se. "Ale teď, než vás poprosím o další příběh, tančíte?"
"Vyprávíte moc pěkně," řekla potom okouzleně.
"Ráda bych si poslechla něco víc o Amberu. To místo mě přímo fascinuje. Ó, jak ráda bych někdy poznala opravdového amberského prince..." vzdychla roztouženě.
Pak zamrkala a narovnala se. "Ale teď, než vás poprosím o další příběh, tančíte?"
Kdo je online
Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 5 hostů