Snové prožitky

[Sadako]

Zdálo se mi, že jsem v Řecku s Argonantem zachraňovala unesenou Bramboru - únosci byli řečtí pašeráci oliv. Jezdili jsme ve staré otlučené Dacii, Argonantus řídil, já střílela jakousi pochybnou dřevěnou puškou pronásledující pašeráky, teklo, tedy spíše chlístalo, z nich strašně moc krve, jeden výstřel a krajina v okruhu sta metrů byla nahozená červeně.
Pak už mi to naneštěstí nějak splývá dohromady (můj věčný problém, nikdy si nezapamatuji sen dokonale), Bramboru ukrývali v jakési šílené vile typu strašidelný zámek, plné divně pokroucených schodišť, tajných chodeb, propadel a mechanických metačů oliv, které se velmi snadno ucpávaly bramborovou kaší. A tuším, že hlavní boss byla obrovská mrkev v saténovém obleku a s pomocí megaodšťavňovače se ji nakonec podařilo porazit.

[Argonantus]

S ohledem na to, že jsme se nikdy neviděli je to zneklidňující.

[Sadako]

Argonantus: Mně se zdává o lidech, se kterými jsem se nepotkala tak nějak běžně, netřeba se zneklidňovat - jen ve snu nemají žádnou podobnu (minimálně podobu, kterou bych si pamatovala i po probuzení) a já celou dobu jen vím, že jsou to oni.

Hm, v dnešním strašlivě zmateném snu jsem si hrála se zlatými rybičkami, které se po výskoku z vody proměnily v zrzavá koťata.

[MaMaHaJ]

Hmm...
Takovéhle sny bývají ok, protože si člověk uvědomí, že je to sen. Nejhorší jsou ty realistické (pseudo realistické).
Kupříkladu mě se před několika lety zdálo, bylo to v takovém parku s živým plotem (docela nízkým) a cestičkami z kamínků (jo a byla strašná mlha), že se ztratil kamarád a jeho matka mi to dávala za vinu. Vypravil jsem se ho (do té nechutné mlhy) hledat a došel jsem na nějaké náměstíčko obklopené paneláky. Mlha už zmizela, ale nahradila ji tma. Paneláky měly všechny okna rozbitá a uprostřed náměstí stála studna. (Vážně!) Cestou se ke mně nějak připojili další lidi, hlavně spolužáci, a rozhodli se vlézt do studny. Volal jsem na ně že je to blbost a ať jdou pryč, ale vlezli tam všichni, tak jsem šel za nimi. Po žebříku jsme se dostali až na dno, voda tam nebyla žádná a pak někam sestupovali po dlouhých točitých schodech. No, v té chvíli se do takového krásného a pochmurného snu začaly promítat béčkové fantasy a objevil se démon. (Kupodivu vypadal docela stylově - taková ohromná černá silueta, černější než tma kolem.) Všichni začali zdrhat a já taky, v tu chvíli jsem se probudil. Nicméně, jsem byl stále v polospánku a nějak jsem si domyslel, že toho démona zničí světlo - pamatuju si, že jsem tento fakt křičel na své spolužáky a prchal pryč. Za několik sekund se dvojce, která zůstala s démonem vrátila, bledá v obličeji a tajuplně mlčící. Docela rád na to vzpomínám... A nejhezčí je, že to v tu chvíli dávalo smysl.

[Goran]

V noci na včerejšek se mi zdál balet nebo muzikál s výraznými tanečními scénami. Pravda v něm zahýbala Bohu s Ateizmem a končilo to tím, že lidé narvali Pravdu do koše.

[Eleshar_Vermillion]

Dnes se mi zdálo o ženské, byla to blondýna tak kolem 30. Na ulici našla sedět houmlesáka/feťáka a ten jí vnutil obálku s pár pětitisícovkami a divným kouskem papíru, který sliboval nějakou výhru za týden od převzetí. Pak se v pozadí ozvala střelba a feťák kamsi utekl, zjistilo se, že dvojice najatých vrahů právě střílela samopalem na jeho kamaráda. Ženská zaslechla stížnosti nájemných vrahů, že z jiného podobného výherního lístečku odpreparovali sledovací zařízení (podstata byla, že kdo s lístečkem týden přežije, dostane hodně peněz, ale během týdne se ho budou pokoušet zabít). Pak si všimli, že je poblíž ten první lístek a chtěli dostat i tu ženskou. Té se podařilo schovat na jejich náklaďáku za takovým tím... něčím na karoserii, co odděluje čelní sklo od skel bočních (těch na dveřích). Prostě oni jeli, ona visela zvenku víceméně před kabinou a oni ji záhadně neviděli.
Při té jízdě se pokusila nějak zbavit toho svého lístku a totiž tím, že ho připevnila (nějak) na dálkově ovládaný vrtulníček a ten nechala odletět, ale vrtulníčku si už všimli, následně okamžitě i té ženské, takže jak si tam tak visela na jejich kabině zleva, tak se rozhodli, že nejsnazší způsob bude vrazit bokem do kolem jedoucího velkého červeného autobusu, aby ji rozdrtili. Prvnímu lehkému nárazu uhnula, druhý už byl dost silný na to, aby dokázal převrátit celý autobus i s náklaďákem na bok, ale jí se podařilo nějak zázračně těsně předtím seskočit a vysmýknout se.
Pak jsme běželi (ano, my, to jest i já, který jsem se tam nějak objevil) jako o život, abychom se jim ztratili. Doběhli jsme do jakési malé vesničky, kde byl, idylický dětský domov jako z pohádky. My jsme ale byli pořád na útěku, tak jsme se tam vplížili - měli tam ve dveřích něco podobném dvířkům pro domácí zvířata, ale tady to bylo určené pro děti, jelikož to mělo na sobě malou kliku. Měli trojvrstvé dveře kvůli tepelné isolaci, takže i ta malá dvířka byla troje hned za sebou, dvoje se otvírala směrem ven, ta poslední směrem dovnitř. Tam jsme se schovali.
Po blíže nespecifikovaném čase (ale určitě to bylo v řádu hodin od přílezu) jsme tam seděli u stolu i s její rodinou (malá dcera, malý syn a manžel) v jakémsi vyvýšeném patérku nad hlavním vstupem, abychom měli přehled, kdo tam přichází, ale aby na nás nebylo vidět. Vstoupil tam jeden z těch nájemných vrahů a rozhlížel se. Byl dojatý tím nádherným prostředím a začal z toho až slzet. Syn té blondýny tam začal nahoře něco říkat, naštěstí nebyl dole slyšet, ale všichni jsme ho tam umlčovali, až jsem mu nakonec musel zacpat pusu. Vrah už ale odešel pryč.
Po nějaké době, kterou bych klasifikoval jako léta (scéna změnila "barevný nádech"), už dům nebyl dětským domovem ale vlastnictvím zmíněné rodiny. Dcera, syn, matka-blondýna a já coby vnější pozorovatel jsme byli na zahradě a něco dělali. Přijel náklaďák a z něj vystoupili ti dva vrazi. Matka-blondýna se okamžitě vyděsila a když otevřeli vrátka malého bílého plotu, rozběhla se do domu pro pistoli. Jeden z vrahů, ten neozbrojený, šel klidně za ní, ten druhý, který měl za pasem pistoli v pouzdře, zůstal venku, asi aby se o nás "postaral". Já jsem se k němu připlížil zezadu a rozepnul mu pouzdro na zbraň. Ohnal se po mně, ale podařilo se mi zbraň vytrhnout z pouzdra, natáhnout a namířit. Oháněl se po mně dál, ale pořád byl dost klidný, jako by nevěřil, že mu s ní mohu ublížit. Když se mu podařilo chytit mě za ruku, vystřelil jsem. Nezdálo se, že by to na něj mělo nějaký účinek, tak jsem vystřelil ještě asi třikrát. To už začal silně krvácet z hrudi a břicha a zhroutil se. Z domu se ozval taky výstřel (nejsem si jist, jestli předtím, mezitím, nebo potom), ale nic se nedělo. Až po mé scéně s prvním vrahem po chvíli z domu vyšel druhý vrah, nezraněný, a chvástal se, že "neměla na to, aby tu zbraň použila, a teď je mrtvá" (a všichni jsme cítili, že je fakt mrtvá). Já jsem na něj zamířil a pod tím prvním dojmem z první střelby (totiž že to na toho prvního účinkovalo dost nejistě) jsem do něj vyprázdnil zbytek zásobníku. Zase zkrvavený hrudník a břicho, to celé doprovázeno jeho cynickým komentářem, že je ironické, že ona "na to neměla, ale [já] ano", a pak se zhroutil.

Velmi živý a koherentní sen, který si rovněž velmi živě pamatuju.

[skew]

Kamarád měl podivnou snovou zkušenost... Volný přepis, jak mi to popisoval:

Jednu dobu se mu zdáli opakovaně sny z alienovského prostředí. V těch snech měl vždycky šestiranej revolver a byl v nějakém ponurém tmavém prostředí, všude tma, sem tam nějaká slabší světla na stěnách, dlouhé chodby a větrací šachty. Občas viděl alieny, jak se na něj řítí, střílel po nich, ale bylo to vždycky marný, stejně ho dostali. Někdy na něj skočili aniž by si stihl pořádně uvědomit co se děje... vždycky zpoza rohu, ze stropu, ze šachty a tak. Jindy prolézal tou šachtou sám, někde se zasekl a než se vyprostil, opět ho chytil nějaký alien.
Asi to bylo celkem autentický, budil se vždycky propocenej, vůbec jsem mu to tehdy nezáviděl. Ale přestalo to.

Zcela jinej rozměr to dostalo asi o rok později. To mi vyprávěl podrobně. Opět se mu to zdálo, ale tentokrát to bylo celý jinak. Opět byl v nějakém ponurém temném prostředí. Chvilku se procházel, když si uvědomil, že ho v kapse něco tíží. Šáhl do ní a vytáhl revolver. "Sakra, už zase ten sen!" povídá si. "Hej, nojo... vždyť to je sen! Hej, kluci, tak dost!". V ten okamžik se rozsvítí světla, kolem něho několik alienů. "Heleďte, vy jste vetřelci, já tady mám jen nějakých šest nábojů, ani s tím neumím zacházet, tak co mám jako s váma dělat ?". Jedem z alienů pokrčí omluvně rameny, kamarád odhodí zbraň. "No, tak si mě sežerte, co už.". Alieni si vymnění souhlasné pohledy, vrhnou se na něj a on se probudí.

[Nossie]

dneska se mi zdálo, že v levných knihách měli Nosferatu clanbook k masquerade za 60 kč...

[BasilisK]

takové sny jsou psycho. posledně co se mi zdálo o výprodeji, jsem pak namátkou zcheckoval jeden obchod a měli tam fakt luxusní výprodej knih...

[Nossie]

mě na těhle snech štve, že sem pak ráno hrozně zklamaná, že tu věc nemám

[Goran]

Dneska jsem navrhoval RPG z námořnického prostředí. Nakonec jsem usoudil, že bude lepší z toho udělat kartičkovku. Z mechanik si pamatuju jen to, že byly docela těžkopádné a podporovaly spolupráci.

[Goran]

Všechno se odehrávalo ve škole při výuce. Nejdřív jsem byl stoupencem erinelského boha smrti Akose. První cvičení zahrnovalo zapalování svíček sestavených do nějakých obrazců. Nikomu to nechtělo chytnout, jen já jsem to snadno zapálil a ještě jsem s tím pomáhal ostatním (v reálu jsem těžký neohnivec). Následující hodinu vedl můj exorcista a já jsem už nebyl akosián, ale křesťan. Můj exorcista vyzval nějakého dobrovolníka, aby šel počítat k tabuli. Po krátkém váhání jsem vstal a šel počítat. Úkol zněl následovně: vyjádřit diferenciální rovnicí, jak jsem se stal křesťanem. Výsledek nebyl úplně slavný, ale aspoň jsem nějak začal a něco málo napsal, než jsem se probudil.
Můj exorcista má vystudovaný matfyz, takže ty diferenciální rovnice mě u něj nepřekvapily.

[Nossie]

Dneska se mi o Vás zdálo
o nikom konrétním, jelikož nevím jak vypadáte ale pobavilo mě, že jsme šli někam spolu něco hrát a vy ste na mě byli oškliví
probudila sem se naštvaná

[Nossie]

Dneska se mi zdálo, že mi přišla objednávka nWoD a byli tam CtL, WtF, VtR a PtC asi 8 knížek a vše asi za 380 kč
škoda, že to byl jen sen, sem z toho byla tak nadšená

[Faskal]

Tento týden se mi zdály dva sny, ve kterých byl svět tvořen pixelovitýma krychličkama.
A to je teprve pátek.