Yorkovo filosofické okénko
Moderátor: Faskal
Yorkovo filosofické okénko
Toto je diskuse, tak se, prosím, nebojte diskutovat. Myslete při tom ale na to, že jejím cílem není přesvědčit ostatní o své pravdě, ale hlavně zamyslet se nad tím, co napsali.
Naposledy upravil(a) York dne 8. 8. 2014, 15:33, celkem upraveno 4 x.
- Pieta
- sofistikovaný troll
- Příspěvky: 15085
- Registrován: 6. 9. 2006, 19:08
- Bydliště: Praha, ale původem jsem z Hostivaře
- Kontaktovat uživatele:
Re: Yorkovo filosofické okénko
Což je podobná, ale ne úplně stejná myšlenka, jako "cesta je cíl".York píše:Cíl života neleží na jeho konci.
Přijde mi to dost smutné - ať chce člověk v životě dokázat téměř cokoliv, je prakticky jisté, že někdy dosáhne na vrchol svých možností, a pak už to nikdy nebude tak dobré. Strašně moc je to vidět u sportovců nebo baleťáků, u kterých ten vrchol přichází hrozně brzy, ale máme to tak všichni.
Re: Yorkovo filosofické okénko
Pak se ovšem nabízí otázka, jestli je dobré mít v životě jen jeden cíl.Pieta píše:Přijde mi to dost smutné - ať chce člověk v životě dokázat téměř cokoliv, je prakticky jisté, že někdy dosáhne na vrchol svých možností, a pak už to nikdy nebude tak dobré. Strašně moc je to vidět u sportovců nebo baleťáků, u kterých ten vrchol přichází hrozně brzy, ale máme to tak všichni.
- Pieta
- sofistikovaný troll
- Příspěvky: 15085
- Registrován: 6. 9. 2006, 19:08
- Bydliště: Praha, ale původem jsem z Hostivaře
- Kontaktovat uživatele:
Re: Yorkovo filosofické okénko
Samozřejmě.York píše:Pak se ovšem nabízí otázka, jestli je dobré mít v životě jen jeden cíl.
Asi s časem budou i ubývat ty možné cíle. Naučit se novou řeč, nebo vylézt na Olymp, udělat vysokou školu, cestu kolem světa, hrát na kontrabas; na něco nestačí fyzické síly, na něco hlava, na něco prostě není tolik času, kolik je potřeba.
Cicho żono, deszczyk padał, ja nie słyszał kto to gadał.
Cicho żono, deszczyk rosił, ja nie słyszał kto to prosił.
Cicho żono, deszczyk rosił, ja nie słyszał kto to prosił.
Re: Yorkovo filosofické okénko
Tohle mě kupodivu až tak netrápí. Mnohem víc se děsím zapomínání. Znalosti, o kterých spolehlivě vím, že jsem je velice dobře ovládal, už nejsem schopen prakticky použít. Číst naučnou literaturu je pro mě takřka zbytečné, protože pokud se tomu tématu průběžně intenzivně nevěnuju, tak si z toho za pár týdnů nepamatuju prakticky nic...Pieta píše:Asi s časem budou i ubývat ty možné cíle. Naučit se novou řeč, nebo vylézt na Olymp, udělat vysokou školu, cestu kolem světa, hrát na kontrabas; na něco nestačí fyzické síly, na něco hlava, na něco prostě není tolik času, kolik je potřeba.
Re: Yorkovo filosofické okénko
jj, taky si říkám, proč mi pořád kde kdo tvrdil, že co máš v hlavě, to ti nikdo nevezme. Jestli to nemysleli tak, že se to ztratí samo, tak nevim.
OnGe tu není, je tu jenom Zuul
- Pieta
- sofistikovaný troll
- Příspěvky: 15085
- Registrován: 6. 9. 2006, 19:08
- Bydliště: Praha, ale původem jsem z Hostivaře
- Kontaktovat uživatele:
Re: Yorkovo filosofické okénko
Asi už na mě doléhá stáří. (-;York píše:Tohle mě kupodivu až tak netrápí.
Tohle je zajímavá paralela k tomu vedlejšímu tématu, které je celé o zásadnosti získávání informací. (-;York píše:Mnohem víc se děsím zapomínání. Znalosti, o kterých spolehlivě vím, že jsem je velice dobře ovládal, už nejsem schopen prakticky použít. Číst naučnou literaturu je pro mě takřka zbytečné, protože pokud se tomu tématu průběžně intenzivně nevěnuju, tak si z toho za pár týdnů nepamatuju prakticky nic...
Stoprocentně existujou lidi, kteří si věci pamatují. Stává se mi třeba při setkání s jinými matfyzáky a podobně postiže-, eh, vzdělanými lidmi, že na mě se zamrkáním vybalí něco jako "no to je jasný Bolzano-Weierstrass, že to vůbec řešíš" a zřejmě očekávají, že já si po patnácti letech tyhle věci ze školy ještě pamatuju. (-:
Na druhou stranu, nebýt takový sklerotik, asi bych sám sobě záviděl tu možnost pravidelně každý rok užasnout nad fyzikou supernov. (-;
Re: Yorkovo filosofické okénko
Lidský život je hra.
(Citace jsou z jiného tématu)
Mimochodem zajímavé je, že nezřídka je třeba maskovat i pozitivní vlastnosti. Například svědomí a silné emoční reakce na křivdy a podvody jsou sice obecně přijímány jako pozitivní vlastnosti, ale z hlediska úspěšného fungování v reálné společnosti jsou poměrně dost nežádoucí.
Význam pojmu eskapismus nechme stranou. Asi jsem tím myslel něco jiného, než jak to vyznělo. Líp by tam sedělo hraní rolí.
Já to každopádně myslím mnohem šířeji a obecněji, než jen pro několik konkrétních činností. Zkusím to vysvětlit.
Některé hry, typicky onlinové, hráči hrají dlouho po tom, co je ta hra přestane bavit. Důvody mohou být různé:
- zajetý styl života. Když každý večer hraju onlinovku, tak mám jasno, jak budu trávit svůj volný čas. Změnit to vyžaduje aktivní úsilí.
- motivace. Pokud například vím, že za dva měsíce vyjde nový patch s novými raidy, tak ty va měsíce strávím farmením equipu, abych byl na ty nové raidy připravený, přestože už mě ta farma sama o sobě nebaví.
- sociální faktor: Onlinovky se hrají se spoluhráči a přestat hrát hru znamená přerušit s nimi kontakt.
A dala by se najít i spousta dalších. Proč o tom mluvím? Ukazuje to, že hry mají mnohem větší dosah, než jen "cílem hry je zábava". Hry jsou nástroje, které vedou k trávení času určitým způsobem. A to, že ten nástroj typicky vede k zabíjení mobů ve virtuálních světech ještě neznamená, že nemůže vést k takřka čemukoliv jinému. Třeba k jinému modelu fungování společnosti. Nebo ke "zvýšení pracovního výkonu" (to je teda už dost posunutý význam, ale v zásadě se to tak dá chápat. Nastavit pravidla pracovní činnosti podle poznatků z teorie her nepochybně může mít tento efekt).
Studium teorie her (tedy jak nastavit pravidla) tudíž může mít dost zásadní význam i mimo hry samotné - z hromady činností určitě půjde udělat "hru", nebo něco principielně dost podobného. Výsledkem budou nějaká "pravidla" a když se jimi budeme řídit, tak to v ideálním případě způsobí, že budeme dělat jinak nudné věci a mít při tom pocit dobře stráveného času. A ještě navíc by nás to mělo bavit a motivovat dělat ty věci dobře. (To všechno v ideálním případě a navíc za předpokladu, že budou pravidla šitá každému člověku na míru. Pravidla pro víc lidí současně mají obecně tendenci konkrétním jedincům vyhovovat jen částečně).
Pohled z druhé strany je, že zřejmě veškerá lidská činnost se od pradávna řídí nějakými pravidly a ta pravidla mají obvykle za cíl přesně stejné věci: Aby lidi dělali to, co je potřeba, nebo co po nich někdo chce (poměr těchto dvou kritérií se liší podle toho, jaká panuje doba a hmotná nouze), aby to dělali pokud možnost co nejlíp (efektivita práce) a nesnažili se to moc měnit (revoluce a války nebývají moc žádoucí).
A pak je tu ten roleplaying všedního života (nebo i nevšedního, v politice například s úplnými základy nevystačíte), což je
způsob, jak hrát s ostatními lidmi a nerozbít hru (protože když ji rozbijete, tak vás s největší pravděpodobností zavřou, zatímco když hrajete "podle pravidel*", tak vám ledacos projde). Ale patří sem třeba i soužití ve vztahu nebo v manželství (je třeba se přizpůsobit - tedy přetvařovat se tak, aby byl výsledek přiměřeně kompatibilní), v pracovním kolektivu, v obchodě (když prodavači na rovinu řeknete, že je kretén, nejspíš si toho od něj moc nekoupíte). Zkuste jít někdy s dítětem do společnosti a nechat ho říkat, co si skutečně myslí. Přesně tak by to vypadalo, kdybychom nehráli role.
(Citace jsou z jiného tématu)
Myslím si, že lidi jsou skutečně horší, než si myslíme. Minimálně u mě to tak určitě je, neustále věnuju poměrně značné úsilí, abych maskoval své stinné stránky a slabosti. Učím se přetvařovat. Z pohledu ostatních lidí je ale realitou právě ta moje přetvářka. Tedy dokud nefailnu skillcheck - pak se pravda provalí a je z toho průšvih.eerieBaatezu píše:Tyjo, to je humus! Lidi jsou horší, než jsem si myslel. Nebo větší chudáci, když pořád něco musí dělat jen jakože, taky hrůza.York píše:Podstatné je, že drtivá většina současného lidského života je eskapismus a hra. Prodavač si hraje na hodného a milého člověka, kterému nejde o nic jiného, než vám pomoci (ano, jsou i tací, kteří takoví skutečně jsou, čest výjimkám), politici hrají hry o moc a peníze, ve škole hrajeme hru o tom, jak projít s minimálním úsilím (taháky, podvody), do práce chodíme, protože hrajeme hru, kde jsou hlavním zdrojem peníze (ta mimochodem funguje zatraceně dobře).
Zkusím být opatrnější.
Mimochodem zajímavé je, že nezřídka je třeba maskovat i pozitivní vlastnosti. Například svědomí a silné emoční reakce na křivdy a podvody jsou sice obecně přijímány jako pozitivní vlastnosti, ale z hlediska úspěšného fungování v reálné společnosti jsou poměrně dost nežádoucí.
Argonantus píše:Takto - hra není to samé, co eskapismus. Eskapismus je nadávka, IMHO bez nějakého užitečného obsahu, neb se vztahuje vlastně na všechnu činnost kromě placené práce.York píše:Podstatné je, že drtivá většina současného lidského života je eskapismus a hra.
Ale tvoje poznámky o hře beru; ty jsou trefné. Mnoho profesionálních činností bývá ke hře přirovnáváno a mají podobné rysy - třeba burzovní makléř nebo advokát.
Eleshar_Vermillion píše: Třeba moje práce... dělám něco velmi nelingvistického z oboru, který je mi naprosto mimořádným způsobemn cizí. Přesto mě to víceméně baví kvůli tomu, jak je to zabalené.
Význam pojmu eskapismus nechme stranou. Asi jsem tím myslel něco jiného, než jak to vyznělo. Líp by tam sedělo hraní rolí.
Já to každopádně myslím mnohem šířeji a obecněji, než jen pro několik konkrétních činností. Zkusím to vysvětlit.
Některé hry, typicky onlinové, hráči hrají dlouho po tom, co je ta hra přestane bavit. Důvody mohou být různé:
- zajetý styl života. Když každý večer hraju onlinovku, tak mám jasno, jak budu trávit svůj volný čas. Změnit to vyžaduje aktivní úsilí.
- motivace. Pokud například vím, že za dva měsíce vyjde nový patch s novými raidy, tak ty va měsíce strávím farmením equipu, abych byl na ty nové raidy připravený, přestože už mě ta farma sama o sobě nebaví.
- sociální faktor: Onlinovky se hrají se spoluhráči a přestat hrát hru znamená přerušit s nimi kontakt.
A dala by se najít i spousta dalších. Proč o tom mluvím? Ukazuje to, že hry mají mnohem větší dosah, než jen "cílem hry je zábava". Hry jsou nástroje, které vedou k trávení času určitým způsobem. A to, že ten nástroj typicky vede k zabíjení mobů ve virtuálních světech ještě neznamená, že nemůže vést k takřka čemukoliv jinému. Třeba k jinému modelu fungování společnosti. Nebo ke "zvýšení pracovního výkonu" (to je teda už dost posunutý význam, ale v zásadě se to tak dá chápat. Nastavit pravidla pracovní činnosti podle poznatků z teorie her nepochybně může mít tento efekt).
Studium teorie her (tedy jak nastavit pravidla) tudíž může mít dost zásadní význam i mimo hry samotné - z hromady činností určitě půjde udělat "hru", nebo něco principielně dost podobného. Výsledkem budou nějaká "pravidla" a když se jimi budeme řídit, tak to v ideálním případě způsobí, že budeme dělat jinak nudné věci a mít při tom pocit dobře stráveného času. A ještě navíc by nás to mělo bavit a motivovat dělat ty věci dobře. (To všechno v ideálním případě a navíc za předpokladu, že budou pravidla šitá každému člověku na míru. Pravidla pro víc lidí současně mají obecně tendenci konkrétním jedincům vyhovovat jen částečně).
Pohled z druhé strany je, že zřejmě veškerá lidská činnost se od pradávna řídí nějakými pravidly a ta pravidla mají obvykle za cíl přesně stejné věci: Aby lidi dělali to, co je potřeba, nebo co po nich někdo chce (poměr těchto dvou kritérií se liší podle toho, jaká panuje doba a hmotná nouze), aby to dělali pokud možnost co nejlíp (efektivita práce) a nesnažili se to moc měnit (revoluce a války nebývají moc žádoucí).
A pak je tu ten roleplaying všedního života (nebo i nevšedního, v politice například s úplnými základy nevystačíte), což je
způsob, jak hrát s ostatními lidmi a nerozbít hru (protože když ji rozbijete, tak vás s největší pravděpodobností zavřou, zatímco když hrajete "podle pravidel*", tak vám ledacos projde). Ale patří sem třeba i soužití ve vztahu nebo v manželství (je třeba se přizpůsobit - tedy přetvařovat se tak, aby byl výsledek přiměřeně kompatibilní), v pracovním kolektivu, v obchodě (když prodavači na rovinu řeknete, že je kretén, nejspíš si toho od něj moc nekoupíte). Zkuste jít někdy s dítětem do společnosti a nechat ho říkat, co si skutečně myslí. Přesně tak by to vypadalo, kdybychom nehráli role.
-
- .
- Příspěvky: 18112
- Registrován: 31. 10. 2006, 17:35
Re: Yorkovo filosofické okénko
No, něco takového řekl Shakespeare a určitě to napadlo plno lidí před ním.Lidský život je hra.
A snažím se vymyslet nějaký komentář, který není dokonale banální.
A nebo se tím vlastním úsilím stáváš lepším, než bys byl, kdyby ses nepřetvařoval.neustále věnuju poměrně značné úsilí, abych maskoval své stinné stránky a slabosti. Učím se přetvařovat.
Takže ono je to pěkně komplikovaná myšlenka.
Já si vůbec nejsem jist, nakolik je silná emoční reakce žádoucí. Jsem za školy, která emoce spíše maskuje. A v profesním styku je to skoro jasné selhání.silné emoční reakce na křivdy a podvody jsou sice obecně přijímány jako pozitivní vlastnosti, ale z hlediska úspěšného fungování v reálné společnosti jsou poměrně dost nežádoucí.
Emoce je, když se ji nepodaří zvládnout. Což se tak občas stane a nedá se s tím moc dělat.
Některé hry, typicky onlinové, hráči hrají dlouho po tom, co je ta hra přestane bavit.
Nikdy bych nehrál něco, co mne nebaví. Jakmile to odhalím, končím.
Potíž je v tom, že plno věcí mne dokáže bavit daleko déle, než běžného jedince (TM). Mám tendenci věc, která mne osloví, vycucat jako citrón.
V tomto smyslu na mne tvoje teorie dopadají taky.
Jo, a pro úplnost dodávám, že jsem nikdy v životě nehrál onlinovku.
Nástroj typicky vede k zabíjení mobů ve virtuálních světech ještě neznamená, že nemůže vést k takřka čemukoliv jinému. Třeba k jinému modelu fungování společnosti.
Tato určitá rovina RPG mne vedla kdysi k určitému profesnímu zájmu o věc.
Nepřehlédnutelná je také vysvětlovací síla RPG pro studenty.
Existuje jeden slavný teoretik práva, který takto teorii her oficiálně využil.
Je to ždibíček složitější, ale nechce se mi s tím otravovat.Pohled z druhé strany je, že zřejmě veškerá lidská činnost se od pradávna řídí nějakými pravidly a ta pravidla mají obvykle za cíl přesně stejné věci: Aby lidi dělali to, co je potřeba, nebo co po nich někdo chce
V každém případě jsou pravidla hry (tedy hra) daleko starší, než nějaká efektivita práce. Ekonomie je dost zánovní disciplína. Hra a život jsou starší a zásadnější.
Já bych to nebagatelizoval jako jakési obyčejné pokrytectví. Pravidla hry jsou pro lidské soužití nutná, tečka.zatímco když hrajete "podle pravidel*", tak vám ledacos projde
Pokud jsi to někdy zkusil, víš dobře, že tohle přesně děti dělají.Zkuste jít někdy s dítětem do společnosti a nechat ho říkat, co si skutečně myslí.
Děti jsou děti; chovat se jako dítě se stává v jistém bodě hulvátstvím.
- Pieta
- sofistikovaný troll
- Příspěvky: 15085
- Registrován: 6. 9. 2006, 19:08
- Bydliště: Praha, ale původem jsem z Hostivaře
- Kontaktovat uživatele:
Re: Yorkovo filosofické okénko
Angličtina má k tomuhle krásné úsloví "Fake it till you make it." Neboli když máš pocit, že postrádáš nějakou vlastnost, kterou bys chtěl mít, tak docela dobrý začátek je předstírat, že ji máš; člověk se to časem naučí.Argonantus píše:A nebo se tím vlastním úsilím stáváš lepším, než bys byl, kdyby ses nepřetvařoval.
(A samozřejmě obrácený směr, kdy říkat si "já ve skutečnosti nejsem X, i když se tak možná někdy chovám" nemá velkou váhu, protože být X a někdy se chovat jako X jsou v praxi totéž.)
Cicho żono, deszczyk padał, ja nie słyszał kto to gadał.
Cicho żono, deszczyk rosił, ja nie słyszał kto to prosił.
Cicho żono, deszczyk rosił, ja nie słyszał kto to prosił.
Re: Yorkovo filosofické okénko
Podstatný důsledek každopádně je, že hraní rolí je sice zábava, ale současně taky trénink jedné z nejdůležitějších sociálních dovendostí (ne-li nejdůležitější ze všech).
-
- .
- Příspěvky: 18112
- Registrován: 31. 10. 2006, 17:35
Re: Yorkovo filosofické okénko
Určitě. Podle některých je kultura vůbec snaha o vědomé doplňování vlastností, které přirozeně nemáš.Pieta píše: dobrý začátek je předstírat, že ji máš
Což nás prý dělí od barbarství a chrání nás.
Takto viděno, přirozenost může být pěkně hrůzostrašná, když se ji někdo nebojí dávat najevo (něco jako Pán much).
- Pieta
- sofistikovaný troll
- Příspěvky: 15085
- Registrován: 6. 9. 2006, 19:08
- Bydliště: Praha, ale původem jsem z Hostivaře
- Kontaktovat uživatele:
Re: Yorkovo filosofické okénko
Nedávno jsem četl něco o tom, že děti se skutečné empatii, tj. uvnitř cítit emoce, které vidí u druhých, učí hodně dlouho, třeba do sedmi až deseti let. Tak úplně tomu nevěřím, když vidím, jak dvouleté dítě dokáže reagovat na bolest druhých; ale nějaká míra psychopatického chování je u dětí asi normální.
Takže ano, některé přirozenosti jsou drsné, a ještě že to obvykle přejde.
Takže ano, některé přirozenosti jsou drsné, a ještě že to obvykle přejde.
Kdo je online
Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 7 hostů