Šlechta

Archiv nezapomenutelných diskuzí z Rozličného pokecu, tedy těch nesouvisejících z RPG.
Argonantus
.
Příspěvky: 15226
Registrován: 31. 10. 2006, 17:35

Příspěvek od Argonantus » 18. 2. 2008, 08:16

Boubaque:

To je jedna z mnoha napínavých teorií Dalimilovy kroniky, stejně jako to polepšení u Havla z Lemberka a mnoho jiných.
Plno heraldických informací a historek je jenom z Dalimila. Oficiální historie na ně hledí dost opatrně. Nicméně Dalimil byl podle všeho píšící šlechtic, takže mnohdy mám dojem, že ví, co mluví (třeba historka o Chvalovi v bitvě na Bojišti 1179 s erbem ostrve je absolutně první zpráva o Ronovcích, nicméně se zdá, že není úplně nesmyslná. Nebo vymření několika moravských rodů 1185 u druhé Loděnice).

Kotel je ovšem problematický časově; pokud věřím tomu, že Vladislav stihl v životě dvě heraldická znamení, a to na samém počátku heraldiky, pak je otázka, kde by se tam ten kotel vzal. Spíš mám dojem, že si Dalimil okolo r. 1300 už neuměl představit, že by předtím nebylo žádné heraldické znamení.
Kotel se taky dával do souvislosti s nějakým starým keltským tentononc.

Uživatelský avatar
Goran
Don Quijote
Příspěvky: 3390
Registrován: 2. 5. 2006, 11:58
Bydliště: Litoměřice/Plzeň
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Goran » 18. 3. 2008, 18:35

Dneska nám na středověku Vařeka povídal o tjostech a turnajích. Turnaj, to byla taková malá bitva, ve které bylo cílem porazit co nejvíc nepřátelských rytířů. V turnajích často padlo víc rytířů než v reálných bitvách.

Ve Francii byly turnaje každou chvíli, takže není divu, že někteří šampioni, jako třeba Vilém de Marchal nebo jak se ten týpek jmenoval, mohli za deset měsíců na turnajích zajmout klidně 100 rytířů.

Když se rytíř vzdal, aniž by přišel o helmu či o štít (definitivní vyřazení), mohl pokračovat v boji. Takto mohl rytíř padnout do zajetí několikrát za turnaj.

Rytíři zejména na koncích turnajů často opouštěli prostor vymezený k turnaji a bili se všude možně; rytíři poražené strany se často ještě několik hodin bránili ve stodolách či domech.

Samotná výhra byla symbolická (třeba štika), vydělávalo se na zajatých rytířích. Za každého poraženého soupeře byla jeho zbroj, kůň a výkupné. To u chudších šlechticů s vyšším titulem (nebo u těch, kteří se nechávali porazit opakovaně) mohlo zruinovat ekonomiku celého panství. Na druhou stranu již zmíněný Vilém potřeboval účetního, aby se ve veškeré své kořisti vyznal.
Nejsem trouba, ale snažím se a s pomocí Boží se jím brzy stanu!

R.I.P.

Argonantus
.
Příspěvky: 15226
Registrován: 31. 10. 2006, 17:35

Příspěvek od Argonantus » 8. 4. 2008, 12:25

Pan Vařeka to vykládá zřejmě podle Dubyho.
Je to ohromně zajímavá záležitost; turnaje zřejmě měly podobnou funkci, jako moderní vojenská cvičení.

Říká se také, že se toho účastnili zejména mladí a chudší týpci, kteří si tím jednak mohli slušně vydělat, jednak měli možnost vyniknout, což by se jim jinak nevedlo (byli to třetí synové vedlejší větve...)
Církev občas nadávala a kritizovala, ale byla z toho od konce 12. století velikánská móda, a za Václava I. to prý proniklo i k nám (ta Dalimilova zpráva je ostatně z 1247).

Dost mne překvapilo, že to, co si představují laici pod pojem "turnaj", tedy zejména nájezd dvou jezdců proti sobě s kopím, je prý pozdější vychytávka; v první fázi byly daleko typičtější ty umělé "bitvy", někdy i na docela velikém prostoru, v terénu, s vesnicemi a tak. Pokud znáte román "Ivanhoe", tak teprve ta druhá část turnaje (kde vynikl maskovaný Richard Lví srdce) je historicky správně.

Uživatelský avatar
Eleshar_Vermillion
černá eminence
Příspěvky: 13584
Registrován: 18. 6. 2003, 20:31
Bydliště: Praha

Příspěvek od Eleshar_Vermillion » 8. 4. 2008, 12:31

Pokud znáš třeba Percevala :>;o) , tak tam se to naopak dost podobá tomu, co si pood oním pojmem představují "laici".
\\[T]// PRAISE THE SUN! \\[T]//

Argonantus
.
Příspěvky: 15226
Registrován: 31. 10. 2006, 17:35

Příspěvek od Argonantus » 8. 4. 2008, 12:35

Kterého to Percevala? Chrétienova?

Tafif
Příspěvky: 1029
Registrován: 9. 4. 2007, 16:46

Příspěvek od Tafif » 9. 4. 2008, 15:59

Docela zajímavá změna.
Ale ostatně i ten "klasický" turnaj, kdy na sebe najedou dva obrnění rytíři s dřevci se docela proměnil. Tedy svým účelem.
Například ti vyslanci krále Jiřího v turnajích na západě naprosto běžně vyhrávali, a to z prostého důvodu. U nás byl pořád turnaj přípravou na boj, cílem rytíře tedy bylo shodit protivníka na zem. Kdežto třeba ve Francii šlo o zábavu a tamní rytíři se snažili o soupeře polámat co největší množství dřevců. Jenže pravidla byla pořád stejná - vyhrává ten, který srazí soupeře. Proti "zaostalým" Čechům tedy neměli šanci.

Zamčeno

Zpět na „Legendární rozličné diskuze“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 host