Re: 52. číslo vydáno!
Napsal: 2. 11. 2015, 08:12
Jersone, nijak tragicky bych to neviděl; problém je, že je zřejmě daleko méně originální, než jak to vidíš. Scifi o extrémně podivných nelidských entitách, jakých se zřejmě po světě válely v příslušné době tuny; napadá mne například Clarke; Ze Slunce zrození; taky podobné věci páchal Lem (Personetika). Udělal jsem to kdysi taky, a byl jsem velmi nespokojen (v mém případě se jednalo o inteligentní planetu). Prohlásil bych to klidně za selhání autora (TM) - tu věc jsem nikdy nepřepsal z papíru a nikomu ji nedám (ač jde o číslo 54).
Potíž je, že se všechny tyhle úžasně nepochopitelné entity se u všech autorů, co jsem četl, chovají až podezřele lidsky. Příběh ze života podobných entit z podstaty věci vůbec nejde napsat, protože těm entitám nebude dávat smysl, a pokud ano, tak mu zase nebudou rozumět čtenáři.
Stran konstrukce příběhu není moc co dodat - je tam to, co v milionu povídek vedle.
Tragické by to bylo, kdybys takto vydržel táhnout věc třista stran a prohlásil to za román. Což se právě ve fantazy děje daleko častěji, než v jiných žánrech.
To ve hře tak úplně nutné není; surfuje se podle výslednice vektorů skládání energie postav a dospěje se... někam, ale taky klidně úplně jinam. Přesto to byla bezva hra. Zážitek je velice osobní, hráči si rádi čtou záznam, protože je doplněn vzpomínkou na hru. Zvenku pro cizince je to poněkud složitější.
Pokud jde o připravený příběh s "final questem", pak to má ve výsledku víc tvar příběhu, protože to je vlastně určitým směrem od začátku vedené. A i pak jsou tam skoro vždycky problémy na způsob těch citátů; sáhodlouhé odbočky, které nevedly nikam, místa, která vlastně moc nenavazují; místa, která nikam nemíří a nikam nevedou, pušky, co visí na stěně, ale nestřílejí.
A co stačí na výbornou hru, může se nakonec ukázat jako příběh překvapivě obyčejné.
Naopak, skvělý příběh, narvaný do hry, vůbec nemusí být dobrá hra.
Potíž je, že se všechny tyhle úžasně nepochopitelné entity se u všech autorů, co jsem četl, chovají až podezřele lidsky. Příběh ze života podobných entit z podstaty věci vůbec nejde napsat, protože těm entitám nebude dávat smysl, a pokud ano, tak mu zase nebudou rozumět čtenáři.
Stran konstrukce příběhu není moc co dodat - je tam to, co v milionu povídek vedle.
Tragické by to bylo, kdybys takto vydržel táhnout věc třista stran a prohlásil to za román. Což se právě ve fantazy děje daleko častěji, než v jiných žánrech.
sa neraz museli vypĺňať biele miesta, aby to dávalo koherentný príbeh čitateľovi
Přesně tak. Příběh má jasný směr, jde odněkud někam, autor přesně ví, kam se chce dostat. Nebo by to alespoň měl vědět (viz jinde). Vše, co se děje, je funkční.Jenomže pro knihu to nebylo, protože to bylo děsivě dlouhé. Proto se to pak muselo trochu ořezávat...
To ve hře tak úplně nutné není; surfuje se podle výslednice vektorů skládání energie postav a dospěje se... někam, ale taky klidně úplně jinam. Přesto to byla bezva hra. Zážitek je velice osobní, hráči si rádi čtou záznam, protože je doplněn vzpomínkou na hru. Zvenku pro cizince je to poněkud složitější.
Pokud jde o připravený příběh s "final questem", pak to má ve výsledku víc tvar příběhu, protože to je vlastně určitým směrem od začátku vedené. A i pak jsou tam skoro vždycky problémy na způsob těch citátů; sáhodlouhé odbočky, které nevedly nikam, místa, která vlastně moc nenavazují; místa, která nikam nemíří a nikam nevedou, pušky, co visí na stěně, ale nestřílejí.
A co stačí na výbornou hru, může se nakonec ukázat jako příběh překvapivě obyčejné.
Naopak, skvělý příběh, narvaný do hry, vůbec nemusí být dobrá hra.