Galérka nočního města

Převedení naše krásné zemičky do světa temnoty, světa World of Darkness.
Uživatelský avatar
Izarias
Příspěvky: 1106
Registrován: 10. 2. 2006, 23:54
Bydliště: Liberec
Kontaktovat uživatele:

Galérka nočního města

Příspěvek od Izarias »

Nějak se začít musí a pokud je pravda, že rozdrobením na malé části se větší problém snává méně děsivým, tak Galérka vznikla právě proto, aby nám usnadnila náhled na upíří obyvatele Prahy.

Co sem patří?
V galérce se může objevit jakákoli postava, která má co do činění s upíry. Měla by již být popsána podrobněji, tedy určena její příslušnost ke klanu, konventu, policii, hasičům i gangům. Každopádně by mělo být jasně řečeno, jestli se jedná o upíra, ghůla či pouhého služebníka, nebo jen člověka, který se dostal do svízelné situace za oponou všedních dnů.

Dále bych zde u upírů mohlo být zaznamenáno jejich navržení. Pokud tedy vytvořím upírku Marii Vránovouz klanu Mechet, mohu ji navrhnout třeba za knížecího lovčího a nezáleží na tom, jestli jím skutečně je nebo není. O tom se dá přece hlasovat.

A rozhodně sem patří fantazie.

Co sem nepatří?
Jakékoli hádky o počtu upírů v Praze. Vybráni budou stejně jen ti nejlepší.
Jakékoli hádky, které nejsou konstruktivní.
Jakékoli poznámky typu:"Vůbec se nesnaž, máš to marný."


Takže, jaký by měl být formát postavy?
Neomezujte se, ale nejlepší by to bylo:

Jméno*
rasa........................(upír, ghůl, člověk atd)
příslušnost...............(klan, konvent, pokrevní linie, upíří rodina, upíří pán atd.)
základní informace...(Je mi stodvaapadesát, ale vypadám na 18 a trpím obsesivním otevíráním cizích dopisů a posloucháním za dveřmi)
chování a zvyky.......(Když se večer probudím, jsem rozladěný, pokud mi moji sluhové okamžitě nepřinesou balíček s krevní transfuzí)
případné vztahy.......(mám nepříjemně ukecanou spolubydlící, ale už jsem jí viděl nahou a řeknu vám, jen ať si klidně kecá dál, její krev chutná báječně)
cíle a motivace ........(chci se stát pěveckou hvězdou klubu Mareček)
a konečně

navržení na post.......(navrhuji ji na post hudební vložky v elisiu, stejně ji tam nebude nikdo poslouchat)

*Poznámka: Tímhle určitě začít. :wink:

No a neomezujte se na jediné postavy, upíří rodiny, případně vlkodlačí smečky by taky nebyli k zahození.
provokatér, básník a nadšený překladatel začátečník
Uživatelský avatar
Izarias
Příspěvky: 1106
Registrován: 10. 2. 2006, 23:54
Bydliště: Liberec
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Izarias »

Jméno: hraběnka Anna Teresie též Černá jeptiška též Chůva
Klan: Ventrue
Konvent: Lancea Sanctum

Nominována jako pravá ruka vůdce Lancea Sanctum

Historie postavy: Anna se narodila před 358 lety jako dcera služky a hradního pána. Ve věku deseti let, kdy se začala až nápadně podobat jeho legitimní dceři, byla dána na výchovu do kláštera.
Jeptišky odvedly vynikající práci a tak se z mladého ale talentovaného děvčátka stal vzdělaný náboženský fanatik. Víra v Ježíše Krista se zakořenila v jejím srdci a náboženská doktrína vedla k velmi nezdravému způsobu života, který zahrnoval sebepoškozování, půsty a dlouhé modlitby na studené kamené podlaze. Její zdraví bylo podlomené, přesto z ní však vyrostla velmi pohledná žena.
Ve veku dva a dvaceti let se stala vychovatelkou v rodině pražského zlatníka. Její způsoby výchovy často zahrnovaly i fyzické tresty. Děti ji rády neměly, zato její zaměstnavatel pro ni měl slabost. Poté, co jeho manželka zemřela na souchotiny, se rozhodl pojmout za manželku právě Annu Teresii.
Tou dobou byl častým hostem zlatníkova domu jistý Záhoř. Tento kultivovaný a šarmantní třicátník měl skromné tajemství a i jemu se mladá a přísná vychovatelka líbila. Na Záhořovi bylo zajímavé především to, že přicházel vždy po setmění. Brzy se ukázalo, že to má svůj důvod. Záhoř byl členem první křižácké výpravy a nyní již dlouhá staletí prožíval své rekviem. Nikdo netuší proč, ale rozhodl se Annu přijmout mezi Rodné, snad proto, že mu připomínala dávnou milenku, možná se mu jen líbili jejich noční filosofické rozpravy. Od něj se také dozvěděla, kdo byl jejím skutečným otcem. Tou dobou bylo Anně okolo třiceti let.
Neživot byl pro silně věřící Annu velký šok a dlouho se zdálo, že se z něj nevzpamatuje a ukončí své nebytí v ranních paprscích. Osud však tomu chtěl, že se setkala s učením nesvatého Longína. Ač ji od toho Invictus Záhoř zrazoval, nakonec se k této sektě otevřeně přihlásila. Nedlouho po té již nejsou o jejím pánovi žádné známky. Zlý jazykové tvrdí, že za jeho zmizení může právě Anna, je však možné, že ho přemohla síla krve a on se musel uložit ke spánku.
Následující desetiletí nalezla Annu, jak stoupá v mocenském žebříčku Lancea Sanctum. Stejně jako rostl její vliv, však rostl i její fanatismus, oddanost věci a paranoia. Začínají se u ní projevovat i jisté prvky deviantního chování, které se dá pozorovat i na jejím incestním vztahu s jejím potomkem Karlem von Fruhwaldem, osmnáctiletým mladíčkem, kterému doslova pila krev (a on jí). Matka a její potomek společně získali velmi značný vliv.
Tento mladík měl však sklony k sadismu, které se mu v roce 1994 nevyplatili. Po pravdě řečeno na ně dojel. Koncem léta při svých hátkách na kočku a myš brutálně zabil dceru jednoho z pražských vlkodlaků a zanechal po sobě dostatek stop. Smečka ho vystopovala a názorně na něm ukázala, co se stane těm, kdo vztáhnou ruku na jejich příbuzné. Také se říká, že určitou stopu jim poskytl i někdo z upíří společnosti.
Anna nesla a nese strátu svého milce velmi těžce, propadá záchvatům vzteku a již několikrát žádala u knížete Albrechta odvetvnou akci. Albrecht ani její představený Otec Oldřich Malý (vůdce Lancea Sanctum v Praze) však tento protiútok nepovolili, neboť se právem bojí rozpoutání války, na které by nikdo nezískal. A tak se hraběnka utápí v neustálém kolotoči paranoie, hněvu a šílenství. Touží po vlkodlačí krvi a brzo ji nezastaví ani její vrozený smysl pro disciplínu ani intervence zhora. Pak jí ovšem nepomůže ani ochranitelská ruka Oldřicha Malého.
Ještě jedna věc Annu Teresii trápí, ale v poslední době si ji příliš nevšímá. Lidská krev ji již nezasytí, tak jako dřív. Dokud měla po boku von Fruhwalda, nepociťovala tuto skutečnost tak silně, ale nyní je její hlad stále silnější a brzy se bude muset uložit ke spánku. Ale kdo ví, to už možná bude pozdě.

Zázemí: Hraběnka vlastní v Praze několik zlatnictví, za svůj dlouhý neživot získala mnoho unikátních šperků a řadu zkušeností. Její jmení je tudíž nemalé. Momentálně se jí o všední záležitosti stará důvěryhodný ghůl 200 let starý italský malíř Vincento Pascoli. Svého druhého ghůla zabila ve chvíli, kdy se dozvěděla o smrti svého potomka. Jejím posledním sluhou je Anežka, kterou zdědila po zesnulém milenci. K tomu je ještě třeba přidat síť agentů, kteří o její pravé podstatě neví.

Chování: Anna je náboženská fanatička do morku kostí. Jakkoli na to její postava nevypadá, mírumilovný otec Malý ji používá jako svého vyřizovatele, když ostatní prostředky selžou. Její chování je upjaté se silnou dávkou sebekontroly, málokdy dává najevo své emoce. Přesto u ní lze vypozorovat jistou dávku sadismu a paranoie. Hovoří věcně a jedinec mám pocit, jako by slyšel káravý hlas paní učitelky. Možná proto se jí říká Chůva. Její názory ohledně víry ji zase vysloužili přízvisko Černá jeptiška.

Vzhled: Krásu velmi pohledné tváře zajímavých šlechtických rysů a plné rty silně tlumí viktoriánský typ účesu, do kterého svazuje své smolně černé vlasy. Má silné boky a menší prsa, přesto by však působila žensky, kdyby neměla tak zastaralý vkus. Anna se totiž ráda obléhá do šatů, které by lépe seděly přísné vychovatelce z konce 19. století.
provokatér, básník a nadšený překladatel začátečník
Uživatelský avatar
noldo
Příspěvky: 100
Registrován: 2. 10. 2006, 19:57
Bydliště: Praha 5 - Smíchov

Příspěvek od noldo »

Ad Anna Theresia - Moc hezky odvedené, jen mi to přijde místy trochu zbytečně sladkobolné, možná by trochu zlidštění a nehnání do extrému dodalo na přirozebosti a věrohodnosti. A pozor na hrubky.
Uživatelský avatar
Izarias
Příspěvky: 1106
Registrován: 10. 2. 2006, 23:54
Bydliště: Liberec
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Izarias »

He he, dělám stejnou chybu jako Hater. $D $D
provokatér, básník a nadšený překladatel začátečník
Uživatelský avatar
noldo
Příspěvky: 100
Registrován: 2. 10. 2006, 19:57
Bydliště: Praha 5 - Smíchov

Příspěvek od noldo »

Pro zajímavost jedna skutečná postava (je teda z Tirol, ale neva)

Jméno: Nepamatuju se (dejme tomu Joachim Walter Witte)
Rasa: Člověk, mortal, Rakušan - Tirolák
Příslušnost: Katolický kněz

Zákl. info: 48 let, ale vypadá na 40; vzhled asi jako Reinhold Messner - černé husté kudrnaté vlasy, tu a tam nějaký šedý, zastřižené a upravené fousy, sluneční brýle, muskulatura medvěda, velká hlava, tváře mírně začervenalé od zimy; Zimní bunda, pohory, lovecký nůž, sebevědomý ale přátelský úsměv,
narozen v horské vesnici, vystudoval malou tamní zákl. školu a pak církevní střední, začal studovat v Innsbrucku na kněze, vystudoval historii umění v Bologni, později teologii v Římě, zde studoval ve Vatikánské knihovně staré spisy.
Horolezec, výborný lyžař, dobrovolný záchranář; natáčí filmy o přírodě, především o vlcích, funguje samozřejmě jako běžný kněz, vede mše, zpovědi atd.
Udržuje kontakty s Vatikánem a se svými vlivnými přáteli, které tam má.

Navržení : Podle mě by bez úprav mohl být katolický inkvizitor a lovec vlkodlaků
Uživatelský avatar
Izarias
Příspěvky: 1106
Registrován: 10. 2. 2006, 23:54
Bydliště: Liberec
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Izarias »

Albrecht z Valdštejna (Navržen na pražského knížete)

O jeho životě se napsalo hodně, díky svým ambicím si získal místo v českých dějinách, jako zkušený vojevůdce, politika, ale i zrádce českých stavů. Jsou však věci, o kterých ví jen málokdo. Rozhodně žádný historik.

Valdštějnův politický vzestup, ačkoli z velké části způsobený jeho vlastní snahou, byl pozorován a podporován tajemnou postavou, kterou my Rodní známe později pouze jako knížete Adama. Tento muž projevil o Albrechta velký zájem již na začátku jeho politické kariéry a odstraňoval mu z cesty překážky, na které pouhý smrtelník nestačí. I díky jeho podpoře byla Albrechtova kariéra tak strmá. Jsou však věci, které ani Adam nebyl schopen předvídat.
Albrechtova manželství s Lukrécií Nekšovnou z Landeku se ukázalo jako velmi rušivý element v Adamových plánech a proto se musel v roce 1617 postarat o její smrt (zlé jazyky tvrdí, že mu v tom pomohl někdo z linie Morbus). Teprve po její smrti ztrácí Albrecht svědomí, zrazuje české stavy a vydává se na strmou politickou a vojenskou kariéru. Adam si mohl blahopřát. Za pomoci Albrechta z Valdštejna oslabuje pozice vůdčího Svatého kopí, které se v té době nalézá v dlouhodobé válce s Řádem Čarodějnice.
Adamovy plány však neunikly pozornosti tehdejšího nejvyššího představitele upírů v Praze biskupa Marka patřícího ke Svatému kopí, který byl do Prahy z Vídně přesídlen takříkajíc za trest. Bravurním tahem zbavuje v roce 1630 Adamovu loutku velení na armádou. Samotný Valdštejn se navíc začíná vzpírat neviditelnému stínu svého patrona a jedná stále samostatněji, což Adamovi plány na posílení vlivu Invictu ještě více ztěžuje.
Adam se tedy rozhoduje pro riskantní krok. V roce 1633 navštíví Albrechta a pohrozí mu, že ho potopí. Albrechtova reakce ho vyprovokuje k záchvatu hněvu, ve kterém Albrechta téměř vysaje. Od té doby se datuje ona dlouhodobá nemoc, která nakonec vyústila v Albrechtovo váhání a pokus o jeho zavraždění.
Albrecht totiž nebyl 25. 2. 1634 zavražděn, ve skutečnosti zemřel již o dva dny dříve. Adam totiž v Albrechtovi stále viděl užitečný nástroj, dokonce ho považoval za hodného stát se jeho potomkem. Zároveň mu však nebyl ochoten odpustit jeho odmítnutí. 23. 2. 1634 tedy vysílá k Albrechtovi dalšího svého potomka Karla Litoměřického, který Přijetí provede místo něho.
Toto Přijetí se však neobešlo bez následků. Adam musí se svou linií prchnout z Prahy, protože biskup Marek to považuje za jasné porušení svých výnosů. Nové útočiště nacházejí v Kroměříži, kde v té době neexistuje žádná upíří rodina. Albrecht se ukazuje jako nepřizpůsobivý potomek a Adam jako nemilosrdná hlava rodiny, což nakonec vyústí v roztržku, ve které je Albrecht poslán do měsíčního torporu, po kterém musí podstoupit připoutání krví.
Trvá to osmdesát let, než se Adam s Albrechtem vrací do Prahy, kde se opět ujímá pozice vůdce Invictu, zatímco Karel Litoměřický zůstává v Kroměříži. V roce 1778 se Adamovi konečně daří uskutečnit své dlouhodobé plány. Využívá neustálých roztržek mezi Svatým kopím a Řádem čarodějnice a za pomoci jedné smečky pražských vlkodlaků se mu podaří odstranit hlavní představitele upíří politiky, jmenovitě biskupa Marka a představitele Řádu Čarodějnice Tomáše z Navarova. V následném zmatku pro sebe zabírá funkci Pražského knížete a Invictus se stává vůdčí frakcí ve městě, i když ne největší. Adam figuruje jako zachránce a nikdo si neuvědomuje, že v nastalé situaci má prsty právě on, a pokud to někdo tuší, drží raději jazyk za zuby. V tomtéž roce volí Albrechta, kterému bezmezně věří, svým drábem.
Jenže, ten kdo zradil jednou, zůstává zrádcem již navždy. V roce 1823 se Adam chystá vstoupit do torporu. Vše probíhá podle plánů a novým knížetem se stává Albrecht. V té chvíli se však krátkodobé Albrechtem dobře organisované spojenectví vůdčích členů Svatého kopí a Řádu čarodějnice, které má za účel zničit jeho nenáviděného pána, obrací proti samotnému Valdštějnovi. Adamova zkáza je sice dokonána, ale samotnému Valdštějnovi je srdce probodeno kůlem, poté je zazděn ve sklepě jednoho z pražských domů a zapomenut.
Teprve v roce 1946 je Valdštějn osvobozen ze svého vězení při náhodné přestavbě sklepení. Všichni tři dělníci jsou nalezeni mrtví. Valdštejnovi však přeje štěstí, válka mu z cesty odstranila většinu starých nepřátel a o město bojují pouze špatně organizované upíří rodiny. Albrecht, který se ocitá v úplně jiné době, přijímá své první dítě Magdalénu a pod novým jménem Nikola se opět vrhá do politického boje. Na rozdíl od ostatních roztroušených upírů má nejen vizi, ale také zkušenosti a přes počáteční potíže se mu daří zavést ve městě řád a stát se knížetem. Po vzoru svého „otce“ totiž využije pomoci vlkodlačí smečky, kterou použije jako svou „přesvědčovací komisy“ výměnou za území.
Ačkoli se mu daří udržovat jakous takous rovnováhu mezi upířími frakcemi, on sám se začíná potýkat s problémy, kterým mladší upíři nečelí. Doba se rychle mění a jemu se s ní nedaří držet krok. Vrozená pýcha mu však nedovoluje tuto skutečnost přiznat. Řeší to osobitým způsobem a v roce 1968 dává zelenou komunismu. Po čtyřiceti letech, kdy jeho experiment neprobíhá zrovna dle jeho plánů, ačkoli mu poskytuje dostatečnou moc, umožní svým našeptáváním další změnu režimu.
V roce 1995 přijímá za svého dalšího potomka mladého studenta informatiky Radima Provázka, od kterého si slibuje spojení s věkem budoucnosti. Radim, ačkoli se zdá svému „otci“ plně oddán, má však tendence dělat věci po svém a na rozdíl od Magdalény je do jisté míry nepředvídatelný. Vytváří si podivné přátele a svému otci tak dělá starosti.
Na scéně se se změnou režimu objevuje nová upíří frakce – Karthiáni. Na rozdíl od Ordo Dracul, které je na území Prahy zakázán jako hereze, Albrecht zdá se pohlíží na Karthiány pouze jako na módní výstřelek Nosferatů, který ho nemůže ohrozit. Vůdcové dalších frakcí – biskup Malý ze Svatého kopí a Morana představitelka řádu Čarodějnice – se diví, jestli je tak slepý a začíná slábnout, nebo jestli se v případě Karthiánů nejedná o nějaký tajný plán, který Albrecht (nyní známý jako kníže Nikola) sleduje.

Albrecht vypadá stejně jako v posledních dnech svého života. Je to padesátiletý muž menší svalnaté postavy s propadlými tvářemi a šedými kruhy pod očima, které evokují pocit, že se již dlouho nevyspal. Každý večer si holí vousy, aby se nepodobal žádnému ze svých portrétů. Tajně se obává dne, kdy se na scéně objeví nějaký upír, který by ho mohl poznat. Obléká se do drahých obleků, ale dal by přednost šatům z dob svého mládí.
Albrecht je ve svém srdci stále šlechticem a vojevůdcem, který je zvyklý, že se jeho rozkazy plní. Krom vrozené pýchy, která ho kdysi přivedla do záhuby, patří k jeho dalším slabinám paranoia a neschopnost věřit svým potomkům. Je až z podivem, že zatím přehlíží Radimovy kontakty s Karthiány. Ohledně tohoto sdružení však vykazuje stejnou nerozhodnost, která vedla v jeho zavraždění.
K jeho přednostem pak patří schopnost rychle se rozhodovat a využívat slabiny svých protivníků. Vládne pevnou rukou, vždy připraven přitáhnout uzdu svých poddaných.

Ctnost: Rozvážnost
Neřest: Pýcha
Klan: Ventrue (nebo Déva)
Konvent: Invictus
Zdánlivý věk: Padesátník
Přijetí: 23.2.1634
Otec: Karel Litoměřický
Potomci: Magdaléna (†1946); Radim Provázek († 1995)
provokatér, básník a nadšený překladatel začátečník
Uživatelský avatar
Izarias
Příspěvky: 1106
Registrován: 10. 2. 2006, 23:54
Bydliště: Liberec
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Izarias »

No sphere (Nosferati, pravděpodobně Karthiáni nebo Nezávislí)

Matka: Bílá paní (Pro své děti je spíše milující učitelkou, která si své děti vybírá spíše ze soucitu. Občas jsou s ní problémy, protože své děti ve své bezvýhradné lásce trochu dusí. Zatím žádnému ze svých potomků nedovolila zplodit své vlastní dítě. Nosferatí prokletí se na ní projevilo tak, že má až průzračně bílou kůži, pod kterou se jí nepřirozeně rýsují žilky. Krom toho má i bílé vlasy a rudé oči, je to tipická albínka. Tuto bledost v menší míře podědili všichni její potomci.)

Synové a dcery
Nejstarší: Hamlet (Hamlet je nejstarším synem Bílé paní. I on je nápadně bledý, ale také velmi pohublý. Jeho hlava vypadá jako lebka: "Ach ubohý Yorik." Krom toho má zálibu v poezii a klasickém dramatu.)
Prostřední: Brand (Brand je ve skutečnosti nám známý Palach. Ten, který se pokusil upálit. Bílé paní se líbilo jeho nasazení a rozhodla se, že ho přijme. Bylo to v době, kdy byly v upíří vládě zmatky a tak se na to nepřišlo. Palach je rebel, má styky s Karthiány, a proti pečlivé náruči své matky bojuje. Kromě bledosti jsou jeho charakteristickým znakem jizvy po popáleninách.)
Nejmladší: Lupénka (Lupénka je jedinou dcerou Bílé paní. Byla přijata teprve nedávno a to z neznámého důvodu. Její jméno je odvozeno od toho, že kromě rodinné bledosti má velké problémy se svou kůží, která je ve stádiu stálé lupénky.)

Rodina sídlila společně v pražském kanalizačním systému, ale po povodních v roce 2002 se přestěhovala do metra. Ne, že by jim velká voda ublížila, ale neradi chodili na lov mokří. Pod vedením Bílé paní se snaží nedělat Valdštejnově vládě problémy, kromě černé ovce Branda.
provokatér, básník a nadšený překladatel začátečník
Uživatelský avatar
Izarias
Příspěvky: 1106
Registrován: 10. 2. 2006, 23:54
Bydliště: Liberec
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Izarias »

HATER píše:Jméno: Albrecht Týnský, pobočník Albrechta z Valdštejna.
Zdánlivý věk: třicátník
Koncept: Vojenský velitel
Ctnost: Spravedlnost
Neřest: Hněv
Kronika: Temné Čechy
Klan: Déva
Konvent: Inviktus

Albrecht se narodil v šlechtické rodině a od mládí byl vychováván k tomu, že Šlechta slouží poddaným. Z malé tvrzi byl jako prvorozený odeslán ke dovu Albrechta z Valdštejna, kde se díky své rozhodnosti a zásahu v pravé chvíli stal oblíbencem samotného vládce hradu.
Časy se však mění a Albrecht z Valdštějna znovu vytáhl do boje. Jeho mladý jmenovec šel s ním a stál při něm. Válečná štěstěna jim střídavě přála a střídavě nepřála. V těchto časech se oba muži velice sblížili a mladý Albrecht bezmezně obdivujícího svého pána si nemohl nevšimnout zahalené postavy, která jeho velitele často navštěvovala. Bylo to žena, jak při jedné přiležitosti zjistil. Krásná, hrdá a tajemná. Pohled do jejích šedých, třpytících se očí mu nedal spát.

Pak pro něj jednou v noci přišla. Kvůli ní opustil svého velitele a kvůli ní se stal něčím jiným. Otevřela mu oči a ukázala krásu neživota. Ukázala mu jak smrtelníky ovládnout, podrobit své vůli a přinutit je dělat to co chtěl, bez toho aby si toho všimli. Představila jej na Knížecím dvoře a uvedla do společnosti nemrtvých. Albrecht zjistil, že přes všechnu svou nadpřirozenou moc je jedním z nejslabších v této společnosti. Stal se jen služebníkem, avšak měl vyšší ambice. Postupně se seznamoval s jednotlivými členy společnosti Rodných, sem tam pro ně něco udělal a sem tam oni udělali něco pro něj. Postupně získával jejich respekt svou schopností analýzy situace a rychlou správnou reakcí. Tuto schopnost se naučil od svého bývalého velitele Albrechta z Valdštejna.

Jeho chování k ostatním bylo spíše odměřené a vojenské, proto se netěšil příliš velké oblibě a jeho postup byl pomalý. Nicméně Albrecht byl trpělivý, postupně sloužil stále výše postaveným a ti kterým sloužil předtím nyní sloužili jemu.

Stal se z něj velice vlivný Rodný a když přišla první světová válka rozhodl se, přetušit formální nadvládu Vídně nad územím Čech. K tomuto účelu začal organizovat a podporovat odboj ve světě smrtelníků. Byla to nejrozáshlejší akce, kterou kdy vedl a zahrnovala i boj na úrovni Rodných. Tehdejšímu vedení vyhovovala podpora Vídně a tak musel Albrecht najít spojence, kterým se to až tak nelíbilo. Těmito spojenci se stalo silné Lanceae Sanctum. Dokázal jeho členy přesvědčit, aby mu pomohli zpřetrhat pupeční šňuru s Vídní a stal se Prvorozeným. Nejvlivnějším Prvorozeným bez kterého se vládnoucí Kníže z konventu Lanceae Sanctum neobešel.

Doba se však mění a Kníže upadl do torporu, v nastalém zmatku vypukla válka, doba zmatků. Nic nebylo jisté, ale Albrecht si zachoval chladnou hlavu. Stále čekal na svou příležitost, která se však zdála mu neustále unikat. Aby dosáhl svého cíle musel se spojit s Karthiány. Situace se velmi vyostřila a jejich podpora se ukázala jako klíčová. S jejich pomocí vznikla železná vláda, díky které mohl Kníže Albrecht ovládat téměř vše. Cenou bylo zavržení Lanceae Sanctum, které v této době ztrácí svou moc a pod tlakem svěží krve Karhianů ustupuje do pozadí.

Albrecht však příliš pozdě zjistil, že Karthiané zasahují do příliš mnoha věcí a že mají příliš silnou podporu ze zahraničí, z východu. Nedokázal sjednotit dost sil, aby se proti nim postavil a tak bojoval tajně. Postupně vytvářel rozbroje mezi do té doby silnou skupinou a šikovnou manipulací se mu podařilo nakonec jejich sílu rozbít.

Inviktus v Českých zemích nikdy nebyl jednotný a tak Albrecht jmenoval nové Prvorozené z různých frakcí a klanů. Tímto vznikla lehce zmatečná a nepřehledná politická situace jaká panuje v současnosti. Kníže má jedinečné postavení ve středu a jako jeden z mála má přehled téměř o všem. Albrecht byl vždy spravedlivý, a někdy prosazoval spravedlnost za každou cenu. Rodní o tom vědí a pokouší se této skutečnosti využívat. Spravedlnost bývá někdy slepá. Albrechtovou neřestí je hněv. Přestože se přísně kontroluje, občas se stane, že propadne svému hněvu. V takové chvíli je schopen čehokoli.

Albrecht je již velmi starý a mocný Rodný, vládne mistrně jazykem i napřirozenou mocí, vyzná se politické situaci i srdcích jiných. Ví kdy má zmáčknout a o kolik, aby dostal přesně to co chce. Je stále schopen bojového nasazení a každý den cvičí boj šavlí. Má k dispozici malou skupinu věrných Rodných, které pověřuje zvláštnímy a tajnými úkoly.

Proslýchá se, že tito Rodní mu zároveň slouží jako potrava, protože prý jej již nenasytí liská krev, jen Vitae.
provokatér, básník a nadšený překladatel začátečník
Uživatelský avatar
Izarias
Příspěvky: 1106
Registrován: 10. 2. 2006, 23:54
Bydliště: Liberec
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Izarias »

Huh. Tak sem snad našel všechny postavy, které se tu již objevily.
provokatér, básník a nadšený překladatel začátečník
Uživatelský avatar
noldo
Příspěvky: 100
Registrován: 2. 10. 2006, 19:57
Bydliště: Praha 5 - Smíchov

Příspěvek od noldo »

K tomu Albrechtovi - ta "nějaká nemoc" byla progresivní paralýza, tedy 4. stadium sifilidy. Krom toho trpěl už zařiva megalomanií a paranoiou (takže by mohl být Ventrue, aspoň bude veselo, jestli chytne ještě něco). HUmanitu měl už zaživa na bodu mrazu, protože nějakého posla probodl namístě bez skrupulí za to, že mu skočil do řeči.
Uživatelský avatar
noldo
Příspěvky: 100
Registrován: 2. 10. 2006, 19:57
Bydliště: Praha 5 - Smíchov

Příspěvek od noldo »

jen nápady
Napadly mě dvě postavy, ale ani jednu se mi nedaří vyladit a vyhnout se schematismu a stereotypům, archetypům.

Jedna měl být takový gangrel - anarch, embraced asi 1850, věčný rebel a rváč, ze statku, odveden, ale brzo dezertoval, zatčen, uprchl, v podsvětí a mezi dělníky si získal respekt jednak jako silák, a jednak tím, že lichváře, hodně velké lumpy ap. pacifikoval. Sice se pak přišlo na to, že to je dezertér, ale sám Ringhoffer (továrník) nad ním držel ochrannou ruku, protože v dělnických koloniích fungoval místo četníků a udržoval tam tu nejhorší špínu v rozumných mezích. (Donášel policii). Nakonec to přeci jen přehnal a tři roky se skrýval a po Praze fungoval po nocích, přičemž o něm kolovaly šílené zkazky. "Ujal" se jej nějaký Gangrel, protože se mu vyplatilo, jak škodí jeho protivníkům.

I v neživotě byl nezvladatelný, a bral rád pořádek do svých rukou. Albrechtovi a šerifovi byl sice trnem v oku, ale málokdo znal Prahu tak dobře jako on, dobře se rval už za života navíc je paranoidní a skrývá se. S tím, jak ztrácel podporu a kontaky mezi smrtelníky a jak začínal chápat potřebu vlivu mezi rodnými, podařilo se mu silou nabondovat nějaké upíry (vlivější než je on). (Já zatím pravidla moc neznám, tak to snad není technicky kravina).

Ale nelíbí se mi to. Takhle je to něco mezi Robinem Hoodem a Stevenem Segalem, trochu líznuté Che Guevarou, dost trapný. Ale třeba to někoho inspiruje k něčemu ne tak blbýmu.

A druhý nápad je jen motiv - jeden z hlavních Lancea Sactum, který je fanatický křesťan, kněz a nacista. Já nacismu nerozumím, snad by to šlo skloubit. Prostě extrémně doprava křesťan, co chce vládu tvrdou rukou, pořádek za cenu potoků krve. Gangrel.
Uživatelský avatar
Izarias
Příspěvky: 1106
Registrován: 10. 2. 2006, 23:54
Bydliště: Liberec
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Izarias »

Fanatický posvěcený gangrel ve vůdčí pozici by šel. Nejsem si jistý, že by měl vládnout úplně okatě za cenu potoků krve, ale dokážu si představit, že nějaké to "přesvědčování a přivádění na víru" v temných uličkách mimo dosah knížete Albrechta, by se odehrávat mohlo.
Lancea ovšem nepohlíží zrovna přátelsky na zabíjení upírů, podle nich je to velký hřích, takže by se musel držet pravidel. Hmmm... ale trocha toho fanatismu by neškodila, v rámci přesvědčení by mohl lovit své souklanovce v řadách Kruhu a Dračího řádu.

Co se týče té první postavy, něco podobného jsem zamýšlel pro Palacha, ovšem v řadách dětí Bílé paní z klanu Nosferatu. Měl to být popálený týpek, kterej stále žije bojem za svobodu, zakládal ohně a jediné, co ho udrželo na uzdě byl vliv jeho matky. On sám by byl naopak krví připoután přinejmenším k ní a možná i k Albrechtovi. Měl to bejt přesně takovej šílenec, co by se oháněl nějakým kusem potrubí a porušoval pravidla.
provokatér, básník a nadšený překladatel začátečník
Uživatelský avatar
smrq
Příspěvky: 2558
Registrován: 6. 2. 2006, 10:16
Bydliště: Vsetín

Příspěvek od smrq »

ten první gangrel je imo použitelný, ale nijak originální - podobných postav jsem viděl hromadu. to ale neznamená, že ho neberu. pokud si s ním někdo dá práci a dopiluje to, klidně. jen ale ať nemáme ve vedení jenom násilnické gangrely. :D

protože ten druhý nápad se mi zamlouvá mnohem víc a takovou postavu bych ve vedeni města viděl docela rád. jako člena prvorozených za lanceae sanctum.když jsem četl noldův příspěvek, hned se mi vybavil ten vůdce z v jako vendeta (ale komiksový, ve filmu nebyl dostatečně vykreslen) - nacionalistický hajzl, hubu plnou žvástů o bohu a zemi, který vládne rukou pevnou, trestá nekompromisně, netoleruje žádné přestupky a hlavně: věří, že to, co dělá, je správná cesta. vlastně trošku fanatik megaloman. bašta. :)
Radim "Smrk" Trčálek
Dnes aktivně hrající Zapovězené země. Hotové a rozpracované dobrodružství:
Vražedné světlo Strach nad Kelpenem Kdo seje vítr
Překlady:
VtM 5V startovací sada, Vetřelec startovací sada, Rozbité příběhy-rychlý start
Uživatelský avatar
Izarias
Příspěvky: 1106
Registrován: 10. 2. 2006, 23:54
Bydliště: Liberec
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Izarias »

Jinými slovy takový biskup Solomon z Chicaga. (Taky pořádnej řízek)
provokatér, básník a nadšený překladatel začátečník
Uživatelský avatar
noldo
Příspěvky: 100
Registrován: 2. 10. 2006, 19:57
Bydliště: Praha 5 - Smíchov

Příspěvek od noldo »

přesně tak, megaloman. Já jsem psal, že by byl dvojka L.S., tedy ne-dominantního Covenantu. On by CHTÌL vládnout tvrdou rukou, ale zatím je jen málo těch, na kom se může vyřádit.
Zamčeno

Zpět na „Svět temnoty - Čechy“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 7 hostů