[O tvorbě obecně] Megalomanie a rizika nadšení
- Goran
- Don Quijote
- Příspěvky: 3390
- Registrován: 2. 5. 2006, 12:58
- Bydliště: Litoměřice/Plzeň
- Kontaktovat uživatele:
[O tvorbě obecně] Megalomanie a rizika nadšení
Nedávno došlo v inzerátech ke zjevení jistého megalomana, což rozproudilo dlouhou a košatou diskusi. Jedním z nosných témat se stal vliv megalomanie, ega, nadšení a absence styku s realitou na tvorbu v RPG i jinde - základním kamenem této diskuse se stal tenhle Alefův článek, na který někdo odkázal.
Protože a) kreslicí prkno je pro diskusi o tvorbě vhodnější než inzeráty a b) tam se mlelo pár dalších témat, a celé tohle téma tam balancovalo na hraně offtopicu, zakládám tohle vlákno. Rovnou tu můžeme pořešit pár otázek:
Protože a) kreslicí prkno je pro diskusi o tvorbě vhodnější než inzeráty a b) tam se mlelo pár dalších témat, a celé tohle téma tam balancovalo na hraně offtopicu, zakládám tohle vlákno. Rovnou tu můžeme pořešit pár otázek:
- Má smysl upozorňovat začátečníky na rizika? Pomohly někomu takové rady? Nebo nevěříte, že se člověk může poučit jinak než že si rozbije hlavu při pokusu o proražení zdi? Jak pomoct lidem, aby z takového zklamání vyšli s vyzrálejším tvůrčím potenciálem a ne jen se skepsí, deziluzí a nechutí tvořit?
- Jak rozeznat perspektivní a neperspektivní projekt v počátečním/rozdělaném stádiu? Jak přisputovat k neperspektivním projektům - aktivně podporovat, konstruktivně kritizovat, nebo přesvědčovat k převedení tvůrčí energie jinam? A jak odlišit konstruktivní a nekonstruktivní kritiku?
- Jak se vyvarovat různých chyb z Alefova seznamu? Jak rozumně nakládat s deadliny? Jak na úvodní výzkum? Jak přijímat kritiku? Jak se motivovat, aby můj tvůrčí elán neskončil při první negativní kritice, nutnosti něco vyškrtnout, nebo jen objevení nějaké alternativní zábavy?
Nejsem trouba, ale snažím se a s pomocí Boží se jím brzy stanu!
R.I.P.
R.I.P.
Re: [O tvorbě obecně] Megalomanie a rizika nadšení
Já osobně radši nikomu moc rady o perspektivnosti / neperspektivnosti projektu nedávám, protože vím, že můj odhad je dost často mimo. Stačí mi vzpomenout si, kolikrát jsem minulý rok objednala do Mephitu nějakou hru (ať už deskovku, figurkovku nebo RPG), o který jsem si myslela, že se to bude určitě prodávat, a ono kulový. Asi to nebude jen můj případ, stačí podívat se na žebříček Boardgamegeek, kde vidíte hry s krutěhustým super hodnocením od hráčské komunity, ale v Mindoku si rvou hlavu, jaký to pro ně byl finanční propadák.
If you tell me I should be like 'Mercer', you get your wish: you won't be playing at either of our tables.
Neviditelná kniha - oficiální svět pro Dračí doupě / Drd II
Fate: Rozcestí česká mutace 4. edice Fate RPG v knižním vydání
Doplněk pro získávání zkušeností - alternativní pravidla "expení" pro Dračák / DnD / Hlídku / Fate a další systémy
Neviditelná kniha - oficiální svět pro Dračí doupě / Drd II
Fate: Rozcestí česká mutace 4. edice Fate RPG v knižním vydání
Doplněk pro získávání zkušeností - alternativní pravidla "expení" pro Dračák / DnD / Hlídku / Fate a další systémy
Re: [O tvorbě obecně] Megalomanie a rizika nadšení
pozor! hneď na začiatku by som bol rád, ak by sa definovalo, čo znamená perspektívnosť projektu - znamená to, že to chceme predávať, alebo to znamená, že má byť projekt dobrý? (+ varujem, wall of text ahead )
to sú totiž dve veci, ktoré spolu nie nutne súvisia a nie je podľa mňa dobré hľadať perspektívnosť projektu vo financiách (pri tvorbe to podľa mňa proste nie je dobrý nápad, krachne tak oveľa viac projektov)
preto, ak nikto neupozorní na niečo iné, ďalej budem predpokladať, že sa bavíme o tom druhom prípade
a teraz:
radiť ale reba opatrne a po častiach - tiež netreba zabíjať kreativitu - ak sa niekomu proste zdá, že to bude lepšie inak, tak to bude lepšie inak - ak to nevýjde - vy ste pre to spravili maximum a on si má z čoho robiť rozbor
preto si myslím, že radiť áno, ale s mierou a racionálne
no a je veľa vecí, koré sa dajú proste vycítiť, ak robíte niečo dlho. ak vámniekto dá prečítať poviedku a vidíte kopu zjavných chýb, je dobré skúsiť vysvetliť, prečo sú zlé, ako sa dajú zmeniť a skúsiť nadhodiť tému na nový projekt, aby sa niekto nesnažil preracovávať ten starý - na ten už môže byť naviazaný a nemusí to dobre dopadnúť
v zásade si myslím, že neperspektívne projekt je dobré zastaviť čím skôr, skúsiť vysvetliť, prečo je neperspektívny (ale latia pravidlá vyššie) a pomôcť s hľadaním novej témy, pretože ak postavíte betónovú stenu na zastavenie energie, namiesto aby ste ju usmernili (alebo aj otočili o 180°, to je jedno), tak presne to aj dosiahnete - znechutíte človeka a ten už nemusí nikdy nič vytvoriť
stále to ale chce spolupracujúceho človeka, je totiž istá skupina ľudí, ktorým nieto pomoci
na druhú stranu, poznám človeka, ktorý nemá problém poučať sa z chýb, tvorí zaujímavé veci, ale stále tvrdí, že: "to nemá (finnančnú) perspektívu". netuším, ako si to predstavuje, ale ten aj keby sa pustil do obrovského bullshitu, tak ho podporím, aby ma tréning a keď príde niečo, s čím môže preraziť, aby mal prax a vyšlo mu to
ALE - deadliny vyhovujú každému inak, ale je dobré neučovať si ich sám
- úvodný výskum - je dobré nebáť sa ho, je kopa ľudí, ktorí sú buď príiš sebavedomí, alebo sa nechcú nechať ovplyvniť (čo je kravina, pretože práve na to výskum slúži a je overené, že výskum funguje)
- s negatívnou kritikou pracovať, nezabedňovať sa
každpádne na alefov článok bola kopa reakcií pri alefovom článku, z toho hľadiska sú pre mňa zaujímavjšie prvé dve otázky
---------
čo sa týka mňa, momentálne mám pocit, že mi vytečie mozog ušami, pretože sa mi v hlave hromadí kopa nápadov, kopa obrazov, nejaká tá pointa, samé čriepky a kým toho je strašne veľa, nedá sa to spracovať lebo sú dosť nesúvislé
nie je to nutne zlý pocit, ale je to... zložité preto nadhodím aj ja otázku - ako sa realizovať? ja na to totiž nemám
- čas (sú to väčšinou časovo náročné nápady - ako každá tvorba - na hodinu filmu sa natáča pol roka, sto strán filmu sa píše 6 mesiacov a podobne)
- ľudia (nepotrebujem nikoho, kto to spracuje za mňa /aj keď sa takejto pomoci tiež nebránim, častokrát mávajú iní ľudia iné, zaujímavé pohľady, ktoré by ma nenapadli/ - potebujem výkonný tým. momentálne potrebujem hercov, potrebujem niekoho, kto mi pomôže s dialógom, potrebujem niekoho, kto zabezpečí priestory, potrebujem niekoho, kto mi nazvučí scénu /momentálne mám úlohu asi 5 ľudí a začína ma to rúbať proste potrebujem pomocné ruky, aby som mohol podať taký výsledok, aký chcem/... a potrebujem ich, keď mám čas)
- prostriedky (momentálne si všetky náklady platím sám /a za prácu pozývam ľudí na pizzu/, takže zháňam brigádu - to sa ale vylučuje s časom - takže potrebujem výkonný tým, ktorý mi časť vecí zabezpečí nejak inak - teda potrebujem ľudí)
najhoršie je, že to nie sú žiadne megalomanské projekty. sú to koncepcie trojminútových videí, dvojstranových poviedok, jednoduché, malé projektíky, ale jednoducho mám s nimi problém. a potrebujem sa realizovať, aby mi ten mozog ušami naozaj nevyliezol, čo sa mi robí dosť zle, keď si musím všetko zabezpečiť sám a ešte to vytvoriť
každopádne: tréning, tréning, tréning. kto má zlaté oči a chce vytvoriť bestseller na prvý pokus, tomu to treba vytmaviť a kto dva oky produkuje content na jednj hladine, nezlepšuje sa to a je to očividne zlé, ten by to robiť nemal. môže skúsiť niečo iné kratívne.
nakoniec: pardon za chyby a preklepy, ale bolo to príliš dlhé a písal som to popri práci, takže som to len zbehol a neopravoval
to sú totiž dve veci, ktoré spolu nie nutne súvisia a nie je podľa mňa dobré hľadať perspektívnosť projektu vo financiách (pri tvorbe to podľa mňa proste nie je dobrý nápad, krachne tak oveľa viac projektov)
preto, ak nikto neupozorní na niečo iné, ďalej budem predpokladať, že sa bavíme o tom druhom prípade
a teraz:
má to zmysel, ak si ten človek nechá poradiť - poznám človeka (nechcem si fandiť, ale je to super), ktorý vďaka tomu, že počúval (s chladnou hlavou - vidˇnižšie) skrátil dva roky mojich pokusov a omylov na dva mesiace tvrdej práce.Goran píše:Má smysl upozorňovat začátečníky na rizika? Pomohly někomu takové rady? Nebo nevěříte, že se člověk může poučit jinak než že si rozbije hlavu při pokusu o proražení zdi? Jak pomoct lidem, aby z takového zklamání vyšli s vyzrálejším tvůrčím potenciálem a ne jen se skepsí, deziluzí a nechutí tvořit?
radiť ale reba opatrne a po častiach - tiež netreba zabíjať kreativitu - ak sa niekomu proste zdá, že to bude lepšie inak, tak to bude lepšie inak - ak to nevýjde - vy ste pre to spravili maximum a on si má z čoho robiť rozbor
preto si myslím, že radiť áno, ale s mierou a racionálne
je veľa veí, ktoré sa dajú odlíšiť neď na začiatku - keď niekto začne tvoriť, le nevie, čo vlastne chce edosiahnuť, je to strata času. ak niekto začne písať román, lebo dostal za sloh na slovenčine jednotku, je to strata času. navyše, tieto veci veľmi demotivujú, ak sa to nepodarí - pretože je to kopa strateného času.Goran píše:Jak rozeznat perspektivní a neperspektivní projekt v počátečním/rozdělaném stádiu? Jak přisputovat k neperspektivním projektům - aktivně podporovat, konstruktivně kritizovat, nebo přesvědčovat k převedení tvůrčí energie jinam? A jak odlišit konstruktivní a nekonstruktivní kritiku?
no a je veľa vecí, koré sa dajú proste vycítiť, ak robíte niečo dlho. ak vámniekto dá prečítať poviedku a vidíte kopu zjavných chýb, je dobré skúsiť vysvetliť, prečo sú zlé, ako sa dajú zmeniť a skúsiť nadhodiť tému na nový projekt, aby sa niekto nesnažil preracovávať ten starý - na ten už môže byť naviazaný a nemusí to dobre dopadnúť
v zásade si myslím, že neperspektívne projekt je dobré zastaviť čím skôr, skúsiť vysvetliť, prečo je neperspektívny (ale latia pravidlá vyššie) a pomôcť s hľadaním novej témy, pretože ak postavíte betónovú stenu na zastavenie energie, namiesto aby ste ju usmernili (alebo aj otočili o 180°, to je jedno), tak presne to aj dosiahnete - znechutíte človeka a ten už nemusí nikdy nič vytvoriť
stále to ale chce spolupracujúceho človeka, je totiž istá skupina ľudí, ktorým nieto pomoci
na druhú stranu, poznám človeka, ktorý nemá problém poučať sa z chýb, tvorí zaujímavé veci, ale stále tvrdí, že: "to nemá (finnančnú) perspektívu". netuším, ako si to predstavuje, ale ten aj keby sa pustil do obrovského bullshitu, tak ho podporím, aby ma tréning a keď príde niečo, s čím môže preraziť, aby mal prax a vyšlo mu to
vediať o nich, myslieť na ne a nerobiť ich ale inak skúšať, skúšať, skúšať. navyše je to dosť rozdielne - každý na to reaguje inak a každý si to musí upratať inakGoran píše:Jak se vyvarovat různých chyb z Alefova seznamu? Jak rozumně nakládat s deadliny? Jak na úvodní výzkum? Jak přijímat kritiku? Jak se motivovat, aby můj tvůrčí elán neskončil při první negativní kritice, nutnosti něco vyškrtnout, nebo jen objevení nějaké alternativní zábavy?
ALE - deadliny vyhovujú každému inak, ale je dobré neučovať si ich sám
- úvodný výskum - je dobré nebáť sa ho, je kopa ľudí, ktorí sú buď príiš sebavedomí, alebo sa nechcú nechať ovplyvniť (čo je kravina, pretože práve na to výskum slúži a je overené, že výskum funguje)
- s negatívnou kritikou pracovať, nezabedňovať sa
každpádne na alefov článok bola kopa reakcií pri alefovom článku, z toho hľadiska sú pre mňa zaujímavjšie prvé dve otázky
---------
čo sa týka mňa, momentálne mám pocit, že mi vytečie mozog ušami, pretože sa mi v hlave hromadí kopa nápadov, kopa obrazov, nejaká tá pointa, samé čriepky a kým toho je strašne veľa, nedá sa to spracovať lebo sú dosť nesúvislé
nie je to nutne zlý pocit, ale je to... zložité preto nadhodím aj ja otázku - ako sa realizovať? ja na to totiž nemám
- čas (sú to väčšinou časovo náročné nápady - ako každá tvorba - na hodinu filmu sa natáča pol roka, sto strán filmu sa píše 6 mesiacov a podobne)
- ľudia (nepotrebujem nikoho, kto to spracuje za mňa /aj keď sa takejto pomoci tiež nebránim, častokrát mávajú iní ľudia iné, zaujímavé pohľady, ktoré by ma nenapadli/ - potebujem výkonný tým. momentálne potrebujem hercov, potrebujem niekoho, kto mi pomôže s dialógom, potrebujem niekoho, kto zabezpečí priestory, potrebujem niekoho, kto mi nazvučí scénu /momentálne mám úlohu asi 5 ľudí a začína ma to rúbať proste potrebujem pomocné ruky, aby som mohol podať taký výsledok, aký chcem/... a potrebujem ich, keď mám čas)
- prostriedky (momentálne si všetky náklady platím sám /a za prácu pozývam ľudí na pizzu/, takže zháňam brigádu - to sa ale vylučuje s časom - takže potrebujem výkonný tým, ktorý mi časť vecí zabezpečí nejak inak - teda potrebujem ľudí)
najhoršie je, že to nie sú žiadne megalomanské projekty. sú to koncepcie trojminútových videí, dvojstranových poviedok, jednoduché, malé projektíky, ale jednoducho mám s nimi problém. a potrebujem sa realizovať, aby mi ten mozog ušami naozaj nevyliezol, čo sa mi robí dosť zle, keď si musím všetko zabezpečiť sám a ešte to vytvoriť
každopádne: tréning, tréning, tréning. kto má zlaté oči a chce vytvoriť bestseller na prvý pokus, tomu to treba vytmaviť a kto dva oky produkuje content na jednj hladine, nezlepšuje sa to a je to očividne zlé, ten by to robiť nemal. môže skúsiť niečo iné kratívne.
nakoniec: pardon za chyby a preklepy, ale bolo to príliš dlhé a písal som to popri práci, takže som to len zbehol a neopravoval
Re: [O tvorbě obecně] Megalomanie a rizika nadšení
Moje rychlá a laciná odpověď: megalomanie a krátkozrakost úsudku není tématem neduhů tvorby, ale tématem osobnostních rysů, až poruch osobnosti a psychotických tendencí.
Jak takového člověka poznat: přiměřeně do něj rýpnout a sledovat, jak se zachová (jde tu o to, že psychopat interpretuje hrozby (a někdy i neutrální podněty) ze svého okolí se zvýšenou intenzitou; dále jde o to, že jak se jedinec zachová k neznámému člověku, k němuž nemá žádné vazby (resp. ke člověku sobě podřízenému), to vypovídá o jeho způsobu vztahování se k lidem , k okolí).
Jak se zachovat: pryč ze zorného pole, a nikdy víc (vysmát se absurditě zažité situace až v ústraní, pociťujeme-li to nutkání).
Komu je pomoci? Věk hraje klíčový faktor. Je-li megaloman náctiletý, jde o standardní průběh vývoje. Je-li megaloman středního věku, osobnost je již ustálená na jistých (vadných) základech.
Jak takového člověka poznat: přiměřeně do něj rýpnout a sledovat, jak se zachová (jde tu o to, že psychopat interpretuje hrozby (a někdy i neutrální podněty) ze svého okolí se zvýšenou intenzitou; dále jde o to, že jak se jedinec zachová k neznámému člověku, k němuž nemá žádné vazby (resp. ke člověku sobě podřízenému), to vypovídá o jeho způsobu vztahování se k lidem , k okolí).
Jak se zachovat: pryč ze zorného pole, a nikdy víc (vysmát se absurditě zažité situace až v ústraní, pociťujeme-li to nutkání).
Komu je pomoci? Věk hraje klíčový faktor. Je-li megaloman náctiletý, jde o standardní průběh vývoje. Je-li megaloman středního věku, osobnost je již ustálená na jistých (vadných) základech.
Re: [O tvorbě obecně] Megalomanie a rizika nadšení
nie vek, ale psychycký vývojpipux píše:Komu je pomoci? Věk hraje klíčový faktor. Je-li megaloman náctiletý, jde o standardní průběh vývoje. Je-li megaloman středního věku, osobnost je již ustálená na jistých (vadných) základech.
je kopa trinásťročných, s ktorými sa dá jednať, lebo to už majú za sebou a existuje mnoho tridstaťročných, ktorých chytí druhá puberta
ale inak hej
Re: [O tvorbě obecně] Megalomanie a rizika nadšení
Soudím podle toho, co jsem viděl a sám zažil - zdá se mi, že nejdůležitější jsou předchozí projekty. Kdo už něco úspěšně dokončil od začátku do konce, má mnohem větší šanci, než ten, kdo sto věcí rozdělal, ale nic nedodělal.
A přijde mi, že u projektů, které jsou více než dvojnásobné (doba výroby, počet spolupracujících lidí, technologická náročnost), je vysoce nepravděpodobné, že budou dokončeny.
No a megalomanstvím bych nazval každý takový projekt, kde není zpětně dohledatelné, že daný člověk už zvládl jednotlivé potřebné činnosti anebo se dokáže potřebné věci naučit během produkční doby. Přičemž naučit se základy nové dovednosti trvá zhruba rok, dostat se na profi úroveň zhruba čtyři a vymástrovat něco trvá zhruba deset let (viz studie Malcolma Gladwela - Outliers). Myslím si, stejně jako morech, že nejdůležitější je trénink, ty fáze se nedají přeskočit (dají se jen systematicky urychlit), člověk se skrz ně musí propracovat.
A přijde mi, že u projektů, které jsou více než dvojnásobné (doba výroby, počet spolupracujících lidí, technologická náročnost), je vysoce nepravděpodobné, že budou dokončeny.
No a megalomanstvím bych nazval každý takový projekt, kde není zpětně dohledatelné, že daný člověk už zvládl jednotlivé potřebné činnosti anebo se dokáže potřebné věci naučit během produkční doby. Přičemž naučit se základy nové dovednosti trvá zhruba rok, dostat se na profi úroveň zhruba čtyři a vymástrovat něco trvá zhruba deset let (viz studie Malcolma Gladwela - Outliers). Myslím si, stejně jako morech, že nejdůležitější je trénink, ty fáze se nedají přeskočit (dají se jen systematicky urychlit), člověk se skrz ně musí propracovat.
Re: [O tvorbě obecně] Megalomanie a rizika nadšení
toto sa dá podľa mňa veľmi urýchliť - veľmi záleží, čo robil človek predtýmErric píše:No a megalomanstvím bych nazval každý takový projekt, kde není zpětně dohledatelné, že daný člověk už zvládl jednotlivé potřebné činnosti anebo se dokáže potřebné věci naučit během produkční doby. Přičemž naučit se základy nové dovednosti trvá zhruba rok, dostat se na profi úroveň zhruba čtyři a vymástrovat něco trvá zhruba deset let (viz studie Malcolma Gladwela - Outliers).
ak niekto pracoval s fotografiami, zvládne spraviť obstojné video na trtí pokus za dva týždne. ak niekto písal poéziu, zvládne poviedku oveľa rýchlejšie ko niekto iný. ak by som sa ale teraz chcel naučiť vyrábať luky, tak mám smolu a ten rok si odrobím.
inak dik za tip na knihu, skúsim ju niekde pohľadať
Re: [O tvorbě obecně] Megalomanie a rizika nadšení
Za toto tě budu pohlavkovat, protože jsi uvedl jen mlhavý, osobní názor - názor, který, narozdíl od neurologie, bilogického a psychosociálního vývoje, není zakotven ve vědě.morech11 píše:nie vek, ale psychycký vývojpipux píše:Komu je pomoci? Věk hraje klíčový faktor. Je-li megaloman náctiletý, jde o standardní průběh vývoje. Je-li megaloman středního věku, osobnost je již ustálená na jistých (vadných) základech.
je kopa trinásťročných, s ktorými sa dá jednať, lebo to už majú za sebou a existuje mnoho tridstaťročných, ktorých chytí druhá puberta
Nejde mi o to, abych s tebou nesouhlasil ; spíš si teď mohu vybrat hromádku agrumentů z různých sub-disciplín, proč by tvé tvrzení mohlo být pravdivé ... a hrst dalších argumentů, proč by mohlo být nepravdivé. Veškerá taková komunikace by ale byla argumentační bahno.
Pěkný postřeh. On vlastně i ten, který něco dokončil, může ukázat portfólio.Erric píše:Soudím podle toho, co jsem viděl a sám zažil - zdá se mi, že nejdůležitější jsou předchozí projekty. Kdo už něco úspěšně dokončil od začátku do konce, má mnohem větší šanci, než ten, kdo sto věcí rozdělal, ale nic nedodělal.
Re: [O tvorbě obecně] Megalomanie a rizika nadšení
Jeden z najväčších failov, čo sa notoricky deje, je totálna absencia prehľadu stavu trhu / existujúcich vecí. Ešte stále je notorický tvorca, čo "ide opravovať DrD", pozná dohromady tri hry a aj tie sú z minulého storočia. Pritom stačí preklikať Anotácie. Alternatívne: kopa dotazníkov, ktoré ujasnia predstavu.
IMHO viac než deadline je dôležitejšie sa uvedomiť s časovým odhadom: môj dlhodobý odhad prekladu RPG hry (!) bola strana za deň -- čo je samozrejme na prvý pohľad strašne smiešne, na druhý pohľad sú v tom zabudované hobby a sociálny život a iné povinnosti. Počas prvých 2 týždňov je produktivita najväčšia, ale potom ide prudko do kôpru.
Podľa mňa vízia k proof-of-concept (= demo) je väčšinou vec, ktorá umravní veľa vecí.
Mne veľmi pomáha mať človeka-dvoch-troch, ktorí si vec prečítajú a nehanbia sa povedať, čo je tam explicitne zlé. Viac ľudí môže znamenať odlišnosť preferencií, príliš kamarátski ľudia tľapkajú po pleciach.
Úvahy o peniazoch sú obvykle mimo mísu.
Ešte som si všimol: mnoho ľudí prihrmí s nápadom na "moje prvé RPG" a keď im to failne, tak znechutene odchádzajú z celého média. Vlastne mám pocit, že do radu položky z môjho adresára "Heartbreaks" sú také. (A zhoduje sa to s Erricovým názorom.).
IMHO viac než deadline je dôležitejšie sa uvedomiť s časovým odhadom: môj dlhodobý odhad prekladu RPG hry (!) bola strana za deň -- čo je samozrejme na prvý pohľad strašne smiešne, na druhý pohľad sú v tom zabudované hobby a sociálny život a iné povinnosti. Počas prvých 2 týždňov je produktivita najväčšia, ale potom ide prudko do kôpru.
Podľa mňa vízia k proof-of-concept (= demo) je väčšinou vec, ktorá umravní veľa vecí.
Mne veľmi pomáha mať človeka-dvoch-troch, ktorí si vec prečítajú a nehanbia sa povedať, čo je tam explicitne zlé. Viac ľudí môže znamenať odlišnosť preferencií, príliš kamarátski ľudia tľapkajú po pleciach.
Úvahy o peniazoch sú obvykle mimo mísu.
Ešte som si všimol: mnoho ľudí prihrmí s nápadom na "moje prvé RPG" a keď im to failne, tak znechutene odchádzajú z celého média. Vlastne mám pocit, že do radu položky z môjho adresára "Heartbreaks" sú také. (A zhoduje sa to s Erricovým názorom.).
Preklady [preklad/korektury/layout]:
Wilderness of Mirrors: 100%/99%/0
In a Wicked Age, CZ: 100%/100%/0
FATE SK: 100/100/0
Wilderness of Mirrors: 100%/99%/0
In a Wicked Age, CZ: 100%/100%/0
FATE SK: 100/100/0
Re: [O tvorbě obecně] Megalomanie a rizika nadšení
Překlady jsou imho dost nesrovnatelná záležitost. Pokud překlad dané věci neexistuje, tak se téměř určitě najde pár lidí, co budou vděčni i za mizernou verzi, prostě proto, že jinak si to nepřečtou vůbec. Překládání se navíc je z čeho naučit, není to moc závislé na preferencích čtenáře a jak má vypadat kvalitní překlad je celkem jednoznačné a obecně známé. A v neposlední řadě to není nijak zvlášť kreativní činnost - tím nechci říct, že je kvalitní překlad jednoduchá nebo samozřejmá věc, ale že je nesrovnatelné přeložit text oproti tomu nejdřív něco vymyslet, pak to několikrát testovat a přepisovat, promýšlet souvislosti a teprve nakonec tomu dát finální jazykovou podobu.
Na druhou stranu je pravda, že na překladu se dá dobře vyzkoušet schopnost zvládnout časově náročný projekt, na překlad průměrné příručky totiž téměř určitě počáteční nadšení nebude stačit.
Co se megalománie týče: Některé produkty z principu nemohou být malé. Psaním krátkých povídek například nikdy nevznikne román, povídkový cyklus sice může být kvalitní a zajímavý, ale je to prostě něco jiného.
A abych nezapomněl: Problém je taky s hodnocením "úspěšnosti" výsledného produktu. Velice dobrým příkladem je Original War (počítačová hra), která přes nesporné kvality komečně naprosto selhala prostě proto, že se publisher naprosto vykašlal na marketing. Skvělý produkt, o kterém nikdo neví, se komerčně úspěšným stane jen ztěží a naopak nahypovaný podprůměrný produkt směle převálcuje spoustu mnohem kvalitnějších věcí. Pro příklad ostatně nemusíme chodit daleko: diskusi o Voidu čte hromada lidí, další hromada lidí se vyjadřuje k designu, nemálo lidí ho dokonce hraje(!) a už k němu vznikly i nějaké neautorské doplňky (character sheety). Na úvodní stránce rpgfóra už delší dobu jako novinka visí modul k Voidu - člověk by si skoro až myslel, že to je na českém trhu takřka jediný živý a podporovaný projekt. Z čistě pragmatického hlediska to tedy Gediman všem kritikům docela slušně natřel (ať už si o kvalitě produktu myslíte cokoliv).
Na druhou stranu je pravda, že na překladu se dá dobře vyzkoušet schopnost zvládnout časově náročný projekt, na překlad průměrné příručky totiž téměř určitě počáteční nadšení nebude stačit.
Co se megalománie týče: Některé produkty z principu nemohou být malé. Psaním krátkých povídek například nikdy nevznikne román, povídkový cyklus sice může být kvalitní a zajímavý, ale je to prostě něco jiného.
A abych nezapomněl: Problém je taky s hodnocením "úspěšnosti" výsledného produktu. Velice dobrým příkladem je Original War (počítačová hra), která přes nesporné kvality komečně naprosto selhala prostě proto, že se publisher naprosto vykašlal na marketing. Skvělý produkt, o kterém nikdo neví, se komerčně úspěšným stane jen ztěží a naopak nahypovaný podprůměrný produkt směle převálcuje spoustu mnohem kvalitnějších věcí. Pro příklad ostatně nemusíme chodit daleko: diskusi o Voidu čte hromada lidí, další hromada lidí se vyjadřuje k designu, nemálo lidí ho dokonce hraje(!) a už k němu vznikly i nějaké neautorské doplňky (character sheety). Na úvodní stránce rpgfóra už delší dobu jako novinka visí modul k Voidu - člověk by si skoro až myslel, že to je na českém trhu takřka jediný živý a podporovaný projekt. Z čistě pragmatického hlediska to tedy Gediman všem kritikům docela slušně natřel (ať už si o kvalitě produktu myslíte cokoliv).
Naposledy upravil(a) York dne 5. 1. 2013, 23:51, celkem upraveno 3 x.
Re: [O tvorbě obecně] Megalomanie a rizika nadšení
lenze napisat roman po tom, co nam v supliku lezi 10k normostran poviedok je nieco celkom ine ako snazit sa ho napisat potom, co sme za sloh dostali 1
Tam je podla mna rozdiel medzi megalomaniou a jednoducho velkym projektom
Tam je podla mna rozdiel medzi megalomaniou a jednoducho velkym projektom
Re: [O tvorbě obecně] Megalomanie a rizika nadšení
Ne, není. Psaním povídek se nenaučíš psát romány. Naučíš se něco ze spisovatelského řemesla, ale většinu toho se při psaní a přepisování delší věci chtě nechtě naučíš taky. Nicméně až ve chvíli, kdy budeš mít za sebou svůj první román, se budeš moci o co sebekriticky opřít a stavět na tom něco dalšího. Skoro bych se nebál trvdit, že lepší průpravou pro psaní románu je třeba dobře zvládnutý velký IT projekt, než několik povídek.morech11 píše: Tam je podla mna rozdiel medzi megalomaniou a jednoducho velkym projektom
- Goran
- Don Quijote
- Příspěvky: 3390
- Registrován: 2. 5. 2006, 12:58
- Bydliště: Litoměřice/Plzeň
- Kontaktovat uživatele:
Re: [O tvorbě obecně] Megalomanie a rizika nadšení
Potvrzuju. V psaní povídek jsem se nedostal na žádnou profesionální úroveň, ale hodně jsem se v tom zlepšil díky kritikám člověka, který měl slušný literární vkus, schopnost jít k věci a vyhmátnout to podstatné a hlavně se nebál na chyby upozornit.Alef0 píše: Mne veľmi pomáha mať človeka-dvoch-troch, ktorí si vec prečítajú a nehanbia sa povedať, čo je tam explicitne zlé. Viac ľudí môže znamenať odlišnosť preferencií, príliš kamarátski ľudia tľapkajú po pleciach.
Co napsal York o průpravě skrze velké věci spíš než povídky můžu doložit z praxe. Co do tvorby mi nejvíc dala archeologická bakalářka, u které mě nepřekročitelný deadline naučil, že makat se musí i tehdy, když svoje dílo nenávidím. Sice to u mě taky znamenalo vypadnutí z tvůrčího nadšení kolem Srdce Erinelu, ale to zase vedlo k určitému vyzrání, k utlumení megalomanských snů o tom, jak si z mých výtvorů všichni sednou na zadek, a na druhou stranu k větší ochotě přijímat kritiku a lepší představě o tom, co je v mých silách a co ne. Pochopitelně, zkušenosti z branže se úplně obejít nedají, ale mnohem těžší pro mě bylo napsat tu bakalářku (tj. projekt na půl roku přípravy a tři měsíce tvrdé práce, tj. zhruba na úrovni běžného románu) než se vypsat do jakžtakž slušné povídkové formy. Sice pro mě diplomka (podobný rozsah jako bakule, co do času) byla o dost lehčí než bakalářka (protože jsem už věděl, jak na větší projekt), ale stejně si jsem skoro jistý, že bych dneska bez hodně silné motivace zvenčí román napsat nedokázal, a to z důvodů slabé sebekázně. Jestli má člověk napsaných pár stovek (jako já) nebo 10k normostran povídek je rozdíl, ale pokud nejdelší dokončená povídka měla dvacet stránek, tak i těch 10k stran o schopnosti napsat 300-stránkový román vypovídá jenom dost mlhavě.
Zkušenosti jsou nezbytné, ale samy o sobě nejsou k ničemu, pokud se z nich člověk nepoučí, a můžou být i škodlivé, pokud jsou spojeny se zklamáním a deziluzí. A tady je nezbytná otevřenost ke kritice, radám a návodům jak tvořit a netvořit (jako je třeba ten Alefův článek odkazovaný v úvodu, nebo i tahle diskuse), a taky ta zpětná vazba. Někdo se poučí rychle, někdo se "poučí" a přestane tvořit, někdo rozdělá X projektů a žádný nedokončí a někdo vytvoří mnohastránkový FATAL a myslí si, že dosáhl erpégéčkového osvícení.
Nejsem trouba, ale snažím se a s pomocí Boží se jím brzy stanu!
R.I.P.
R.I.P.
Re: [O tvorbě obecně] Megalomanie a rizika nadšení
Nie každá postupnosť stotisíc znakov je román.
Detto platí aj pre veľké RPG: Void je obeliskom, ktorý ukazuje, že jedna vec je napísať 500+ strán, druhá vec to prečítať a tretia aspoň odporučiť ostatným, ak nie už nie hrať. To je často multinešťastie: indikuje to, že autor by tam chcel maniakálne narvať všetko (viď Oceľ a plameň), alebo jednoducho bezducho kopíruje dizajnové elementy (praotcovia mali 300 strán hyperrealistických mechaník, ja musím mať tiež), lenže masa čitateľov sa zmenšuje práve tak, ako klesá attention span. (Porovnanie s bakalárkami je skvelé: v záchvate šialenstva dokáže každý človek vypiť 5 redbullov a naplácať 30 strán bludov, aby naplnil rozsah, ale každý sa bojí komisie.)
Ale ani tí odvážlivci, čo napísali prvý román z brucha, mali obvykle za sebou X hodín spisby alebo čítania -- spakruky Umberto Eco, čo vypľul bestseller, bol už 30 rokov kovaný literárny teoretik. To opäť súvisí s tým, že čakať, že si sadnem a znesiem ako sliepka RPG vajce, čo neskončí v adresári Heartbreaks, je čakanie na zázrak.
[Teraz mi napadlo: prečo nevznikajú u nás moduly k dobrodružstvám?]
Na Forgi, keď ešte existoval, to bolo skvelé: tam sa vymýšľala kopa somarín, riešila Kuchyňa a nejedna veľká hra vznikla ako maličký projekt a až časom sa nafúkla. Cyklus: nápady -> testovanie -> ashcan (= demo verzia) -> testovanie -> fullverzia je takmer štandard. (Alternatívne: kuchyňa -> nápady -> príspevok -> debata -> fullverzia).
To platilo pre Střepy i pre Příběhy Impéria, Kouzlem a mečem aktívne expandovalo existujúci systém.
Detto platí aj pre veľké RPG: Void je obeliskom, ktorý ukazuje, že jedna vec je napísať 500+ strán, druhá vec to prečítať a tretia aspoň odporučiť ostatným, ak nie už nie hrať. To je často multinešťastie: indikuje to, že autor by tam chcel maniakálne narvať všetko (viď Oceľ a plameň), alebo jednoducho bezducho kopíruje dizajnové elementy (praotcovia mali 300 strán hyperrealistických mechaník, ja musím mať tiež), lenže masa čitateľov sa zmenšuje práve tak, ako klesá attention span. (Porovnanie s bakalárkami je skvelé: v záchvate šialenstva dokáže každý človek vypiť 5 redbullov a naplácať 30 strán bludov, aby naplnil rozsah, ale každý sa bojí komisie.)
Ale ani tí odvážlivci, čo napísali prvý román z brucha, mali obvykle za sebou X hodín spisby alebo čítania -- spakruky Umberto Eco, čo vypľul bestseller, bol už 30 rokov kovaný literárny teoretik. To opäť súvisí s tým, že čakať, že si sadnem a znesiem ako sliepka RPG vajce, čo neskončí v adresári Heartbreaks, je čakanie na zázrak.
[Teraz mi napadlo: prečo nevznikajú u nás moduly k dobrodružstvám?]
Na Forgi, keď ešte existoval, to bolo skvelé: tam sa vymýšľala kopa somarín, riešila Kuchyňa a nejedna veľká hra vznikla ako maličký projekt a až časom sa nafúkla. Cyklus: nápady -> testovanie -> ashcan (= demo verzia) -> testovanie -> fullverzia je takmer štandard. (Alternatívne: kuchyňa -> nápady -> príspevok -> debata -> fullverzia).
To platilo pre Střepy i pre Příběhy Impéria, Kouzlem a mečem aktívne expandovalo existujúci systém.
Preklady [preklad/korektury/layout]:
Wilderness of Mirrors: 100%/99%/0
In a Wicked Age, CZ: 100%/100%/0
FATE SK: 100/100/0
Wilderness of Mirrors: 100%/99%/0
In a Wicked Age, CZ: 100%/100%/0
FATE SK: 100/100/0
Re: [O tvorbě obecně] Megalomanie a rizika nadšení
neviem... ja už si z veľkých projektov tohoto typu na zadok nesadám. je jasné, že to nemôžem celkom porovnávať s bakalárkou, ale asi pred mesiacom som v priebehu týždňa robil obhajobu dvoch prác v rozsahu 25 strán bez príloh (aj keď sa musím priznať, že som trochu cheatoval, pretože výskum som robil len jeden, lebo sa tie témy čiastočne prekrývali )
celkom zlé byť tiež nemohli, lebo akýsi-relatívne-vzdialený-priženený-príbuzný (nepýtajte sa ma, čo mi to je, v tých vzťahoch sa nevyznám a rodinu mám z tej strany dobre košatú) robí čosi s filozzofiou a dejepisom na UKF v nitre a povedal, že by nemal najmenší problém nechať ma prejsť, ak by som mu to predložil ako bakulu*
pointa je v tom, že pri výrobe veľkého projektu je tá časová náročnosť a vyprchávanie elánu a neviemčo síce dôležitý faktor a môže na ňom kopa ľudí stroskotať, ale je nepravdepodobné, že k tomu dôjde, ak bude mať za sebou masívny tréning v menších podobných útvaroch (10k normostrán poviedok pred románom), pretože bude schopný rozobrať si čo všetko je potreba a ak si za tým bude naozaj stáť a bude ho mať niekto podporiť, tak to nejak dokončí. ak bude mať za sebou 10k riadkov kódu (čo je vlastne málo, že? neviem... 10k normostrán kódu sa mi zdalo priveľa... koľko je to správne množstvo?) v jednom veľkom projekte, tak síce bude vedieť, čo veľký projekt obnáša, ale ak netuší, ako napísať poviedku, nemôže spraviť román a tie poviedky si aj tak musí odrobiť
skúsenosti každopádne treba, len mám pocit, že sú lepšie skúsenosti z oboru, ak je to možné.
ale ja som možno nesprávny človek, pretože mňa viac BAVÍ načínať si hafo malých projektov. ak mi aj pár padne... no tak padne. nie je to ale sterotypné, stále môžem robiť niečo zaujímavé, niečo nové, môžem skúšať nové postupy, byť kreatívny, riešiť nové problémy, chytám skúsenosti. a kopu z nich nakoniec aj dokončím. a v čase, keď finalizujem už mám rozbehnuté niečo ďalšie
inak... ako je možné, že v našom školstve je prvá oficiálna veľká práca vpodstate až bakalárka? (asi na to nie je treba odpovedať, v našom školstve je ťažko nájsť niečo reálne logické, len je to zaujímavé...)
-------
*čo je vlastne irelevantné, že? nechal som sa uniesť... (a je fakt, že to neboli prvé tak časovo rozsiahle práce, čo som vyprodukoval)
celkom zlé byť tiež nemohli, lebo akýsi-relatívne-vzdialený-priženený-príbuzný (nepýtajte sa ma, čo mi to je, v tých vzťahoch sa nevyznám a rodinu mám z tej strany dobre košatú) robí čosi s filozzofiou a dejepisom na UKF v nitre a povedal, že by nemal najmenší problém nechať ma prejsť, ak by som mu to predložil ako bakulu*
pointa je v tom, že pri výrobe veľkého projektu je tá časová náročnosť a vyprchávanie elánu a neviemčo síce dôležitý faktor a môže na ňom kopa ľudí stroskotať, ale je nepravdepodobné, že k tomu dôjde, ak bude mať za sebou masívny tréning v menších podobných útvaroch (10k normostrán poviedok pred románom), pretože bude schopný rozobrať si čo všetko je potreba a ak si za tým bude naozaj stáť a bude ho mať niekto podporiť, tak to nejak dokončí. ak bude mať za sebou 10k riadkov kódu (čo je vlastne málo, že? neviem... 10k normostrán kódu sa mi zdalo priveľa... koľko je to správne množstvo?) v jednom veľkom projekte, tak síce bude vedieť, čo veľký projekt obnáša, ale ak netuší, ako napísať poviedku, nemôže spraviť román a tie poviedky si aj tak musí odrobiť
skúsenosti každopádne treba, len mám pocit, že sú lepšie skúsenosti z oboru, ak je to možné.
ale ja som možno nesprávny človek, pretože mňa viac BAVÍ načínať si hafo malých projektov. ak mi aj pár padne... no tak padne. nie je to ale sterotypné, stále môžem robiť niečo zaujímavé, niečo nové, môžem skúšať nové postupy, byť kreatívny, riešiť nové problémy, chytám skúsenosti. a kopu z nich nakoniec aj dokončím. a v čase, keď finalizujem už mám rozbehnuté niečo ďalšie
inak... ako je možné, že v našom školstve je prvá oficiálna veľká práca vpodstate až bakalárka? (asi na to nie je treba odpovedať, v našom školstve je ťažko nájsť niečo reálne logické, len je to zaujímavé...)
-------
*čo je vlastne irelevantné, že? nechal som sa uniesť... (a je fakt, že to neboli prvé tak časovo rozsiahle práce, čo som vyprodukoval)
Kdo je online
Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 4 hosti