Fantasy magie podle Jersona

[York]

Kdybych chtěl trollit Jersona, zeptám se, pro koho je ten systém určen a odkud berou vodu.

Chtěl jsi říct "kdybys mu chtěl pomoct s tvorbou", předpokládám?

[m4jk]

No ne, já tomu fakt nerozumim.

Kdybych chtěl trollit Jersona, zeptám se, pro koho je ten systém určen a odkud berou vodu.

Asi odsud

Kdybych chtěl trollit Jersona, zeptám se, pro koho je ten systém určen a odkud berou vodu.

Chtěl jsi říct "kdybys mu chtěl pomoct s tvorbou", předpokládám?

To je přeci významově stejné, ne?

[MarkyParky]

Jerson:
Konečně jsem se k tomu dostal, tak se omlouvám, že to tak trvalo, když jsem tě k tomu nakopnul asi já.


K vysvětlení obecných principů živlové magie, až po specifika a podobnosti kouzel.

V zásadě nemám výtek, jasný, čistý a čitelný koncept.
Na můj vkus je to poněkud přímočaré, jak to jde ruku v ruce s přítomností/nepřítomností fyzikálních jevů - mám raději když magie jde napříč fyzikou - ale v zásadě to je subjektivní věc a na funkčnosti konceptu to nic neubírá.


K neviditelnosti.
Tady jsem se totálně ztratil. Vůbec nerozumím, jak je tenhle odstavec odvozen z předchozího textu.

Jediné, čemu rozumím trochu, je zemní neviditelnost, která ale není neviditelností, nýbrž maskováním za kámen.
Vzduch je divné zdůvodnění, které nemá se vzduchem nic společného, zdůvodnění nemožnosti být neviditelný skrze oheň je divné (proč neexistují tmomety, když kouzelník zjevně kvůli svému nabíjení je schopen energii z okolí odebírat?).

Celkem mám z téhle pasáže spíš pocit "Chci ve hře neviditelnost a zjistil jsem, že můj živlový subsystém ji vlastně neumí, tak provádím takovou "přání je otcem myšlenkové gymnastiky" úvahu, jak ji tam teda dostat.

Pokud nejsi schopen (nebo nechceš kvůli balancu), aby neviditelnost vycházela z ohně protože to je práce se světlem, přišlo by mi rozhodně čistší říct "Živlové magie neviditelnost neumí, ale umí vás ukrýt jiným způsobem, adekvátním tomu kterému živlu."

K boji proti magii a budování omezení

Tam opět nemám příliš námitek. Jen by mě zajímalo, zda se ta omezení opravdu dodržují u všech magií.

Např. jestli je opravdu obtížnější zapálit kouzlem olej, došky a střelný prach (jakožto člověk zpracované hořlaviny), než dub uprostřed lesa (jakožto naprostou přírodninu).
Či jestli je opravdu jednodušší magií vzduchu zvednout a vrhnout na nepřítele těžký (přírodní) balvan, než obracet na dálku (umělé) listy knihy či do nich psát lehkých brkem s (umělým) inkoustem.

Pokud ano, pak beru zpět výše uvedenou poznámku o přímočarosti, protože to by pro mě přesně byl ten zajímavý moment, kdy jde magie fyzikálními jevy napříč.

Pokud ne, tak mě to totálně zmate

[Jerson]

Takže další části magie.

Druhá oblast je telekinetická magie. Ta je celkem jednoduchá, jde o působení vůle na dálku i na blízko přímo na určité předměty, nicméně není dost silná, aby dokázala předměty rozpohybovat sama od sebe, spíše různými směry dodává energii jejich pohybu či proti němu. Proti elementální magii má výhodu, že je neviditelná a nezávislá na přítomnosti živlů, funguje stejně dobře v řídkém vzduchu jako pod vodou, ale také veškerá dodaná energie prochází z kouzelníka a okolí mu v tom nemůže nijak pomoci. Navíc je podstatně méně variabilní. Při boji jde prakticky jen o to, že kouzelník je schopen do svého úderu pěstí nebo zbraní vložit více síly, než by odpovídalo jeho fyzickým dispozicím, je schopen pomocí hole či manipulace pláštěm odrážet či spíše odklánět údery protivníků a jejich projektily od šípů po kopí, takže spíše kloužou po jeho těle pryč, než aby je nějak zastavil (i když mu to v extrémních případech umožňuje třeba zachytit čepel sevřením mezi dlaněmi). Na dálku je omezen na urychlování vržených projektilů, obvykle malých kamenů, šipek či vrhacích nožů, kterým je schopen dodat dosah a razanci podobnou šípům z kuše. Velmi složitě to umí i u svých společníků, pokud se oba připraví a spolupracují.

Dokáže shazovat různé předměty a nechávat je zakutálet se do potřebných míst, ale neumí třeba přímo cokoliv zvednout z podlahy do vzduchu a držet to tam. Tedy může nechat vyklouznout nedostatečně upevněný háček s klíčemi ze zdi, o kterou se někdo silně opře, ale nemůže je z toho háčku sundat. Dokáže to použít i na větší objekty, takže může skákat výše a dále než jiní lidé, ale neumí létat, a ani nemůže zvedat do vzduchu své nepřátele.
Telekinezí se dá i klamat, třeba mírně formovat plameny do určitých tvarů, nebo rozeznívat vhodné kovové předměty zvuky i řečí, ale možnosti jsou třeba proti vytváření vizuálních a zvukových iluzí z ohně (světla) či vzduchu více omezené. Na vhodných materiálech dokáže vyvolávat dojem jiného povrchu (pokud ho někdo nedrží v ruce, tedy ho nemá uvnitř aury. Lze na látce vytvořit dojem dračích šupin a nechat ji jiné lidi osahat, ale jen těžko lze vytvořit dojem slizu na náramku, který má cíl na ruce. (i když pomocí vhodného kanálu se dá obejít i toto omezení).

Třetí oblastí je mentální magie, kterou se obvykle učí i telekinetici (a naopak), i když druhý obor mívají jako doplněk. Mentální magie funguje na způsobu blízkého ovlivňování aury cíle, čímž mu způsobuje změny nálady, myšlenek, nebo je naopak umí zjišťovat. Při působení na vzdálenější cíle je třeba vytvořit nějaký kanál, obvykle pomocí předmětu, který je cílové osobě (nebo jinému tvorovi) blízký, do kterého vložila část svých pocitů, emocí, úsilí, a který má v držení kouzelník. Podobně lze spojení vytvořit pomocí částí těl cíle, ale tohle spojení poměrně rychle mizí s tím, jak části těla ztrácejí své vitální schoposti. Jde obvykle o vlasy, nehty, případně krev. Větší části těla obvykle nejsou použitelné, jedině snad při zesilování pocitů boleti a utrpení, protože vyvolávání pocitů u cíle, kterému je vyvolává nějaký stav jeho vlastního těla, je dosti obtížné. Mezi lidmi (a dalšími inteligentními tvory) a zvířaty není principielně rozdíl, pocity lze vyvolávat i poznávat u všech, myšlenky vyžadují znalost mentality daného tvora, což zahrnuje i jazyk (a obvykle i způsob myšlení, protože humanoidi obvykle myslí mnohem rychleji a méně lineárně, než když mluví). Může také zachytávat z paměti obrazy, zvuky a pachy. U spolupracujícího cíle jsou všechny takové věci mnohem snazší než u cíle, který odolává, zejména pokud odolává vědomě, nebo je dokonce školen v mentálních praktikách. Nenápadnost, klam, návodné otázky, obrazy a podobně jsou velmi užitečné. V boji je použitelné hlavně vyvolávání či lépe posilování strachu, který byl zaset jiným způsobem. Mentální kouzleník sám o sobě obvykle nedokáže odradit zkušenéího bojovníka v útoku na svou osobu, i když ho může dost účinně znejistět (a snížit mu tím šance na úspěšný útok), ale pokud jeho kolega usekne hlavu veliteli stovky vojáků, dokáže (zkušený) mág následně onu stovku vojáků od útoku na jejich dvojici zcela odvrátit. Mistři sugesce dokážou fanatizovat davy stovek tisíc lidí, prakticky všechny, které nějakým způsobem dokážou oslovit, zejména pokud připraví celou shov a zaměří se na více smyslů a primitivní pocity jako euforii, strach, či nenávist.

Sugescí se dají vyvolávat o vizuální, sluchové, čichové nebo hmatové vjemy, a dá se jí i maskovat, že cíl vidí kouzelníka jako neživý objekt. Hodně závisí na prostředí a náladě cíle - v temném hradě plném soch a zbrojí je snadné vypadat jako neškodný věšák na pláště a obrátit pozornost cíle na zdánlivě se pohybující rytířskou zbroj, skrýt uprostřed trůnního sálu stovce lidí na očích už vyžaduje určitou přípravu, vyrušení diváků, odvedení pozornosti, prostě eskamotérské triky.

Než budu pokračovat, ještě vyložím metafyziku živých tvorů, duší a smrti.

Všichni živí tvorové jsou duální, tedy mají hmotné tělo v hmotném - elementálním světě, a nehmotnou duši v duševním - astrálním světě. Tělo i duše se vyvíjí postupně od početí, principielně je možné oddělovat části duše a vytvářet napodobeniny života, ale skutečný život, tedy provázané živé tělo a duši lze získat jen "přirozeně", tedy početím. Ani nejlepší kouzelníci to jinak neumí, i když se tomu z různých směrů dokážou dost přiblížit.

Tělo je část tvora, která se prakticky neustále mění a probíhají v ní různé procesy, které souvisí s okolním světem. Fyzicky je tělo poměrně dobře oddělené od okolí, ale přitom je s ním neustále provázání přes dýchání, přijímaní potravy, zahřívání a další elementální výměny. Tělo díky pevnému spojení s duší také tuto duši mění - jak pocity, tak i myšlenky, paměť (včetně zapomínání), názory, postoje - všechny tyto změny probíhají v těle a přenáší (ukládají se) v duši.

Duše je astrální část tvora, která se ho pokouší zachovat neměnného, v daném stavu, nejlépe v "ideálním". funguje jako brzda při změnách nálady kvůli okolí, jako etalon pro uvádění těla do ideálního stavu (léčení), dlouhodobě uchovává myšlenky, vzpomínky a vazby, které do ní byly vtištěny. V astrálním světě je také duše provázána s mnoha dalšími tvory a předměty, ke kterým získala nějaké vazby, a tyto spojnice jsou dlouhodobé. Samy od sebe nemizí, můžou být jen překrývány dalšími spojeními, ale jen živá těla je můžou skutečně měnit - vytvářet, posilovat, zeslabovat, rušit, trhat, převracet.

Pokud dojde o přerušení vazby těla a duše (což není úplně snadné), nastává smrt, nebo spíše smrt je tento proces přerušování vazeb. nejčastěji se to stane změnami těla, které přestane fungovat a duše není schopna zajistit jeho návrat do potřebného stavu - jsou to vážné nemoci, zranění, poškození. Některé mechanismy způsobí téměř úplně odtržení duše od těla, takže vzájemné spojení zůstane jen malé - to jsou třeba stavy, kdy člověk vnímá, ale nemůže ovládat své tělo. Také to jsou stavy, kdy byla duše už téměř odpojena od těla, ale ještě to spojení bylo obnoveno, ať přirozeně, nebo uměle. Pak vznikají přirození nebo umělí "nemrtví" - jejich těla fungují sama o sobě, ale díky slabému spojení se do duše promítají jen momentální stavy, které rychle odeznívají. Naopak z duše se vybavují staré vzpomínky a zážitky, které tělo už neblokuje. Takoví lidé pak moc nevnímají, co se okolo nich děje, ale často jakoby žili ve svém světě, obvykle hluboko ve své minulosti, oslovují své okolí jmény známých z dětství, nepamatují si, co se stalo před minutou, ale dokážou si vybavit detaily z doby před 60 lety, atd. Jejich okolí si změny všimne, ale nepovažuje je za nemrtvé.
Někdy se stane, že je spojení přerušeno úplně, tělo umírá, ale duše k němu zůstane navázána, nemůže se oddělit, ale nemůže ovládat své tělo. Také nepodléhá změnám. K tomu může dojít, pokud tvor zemře při silných emocích, které fungují jako nepřetržený kanál, nebo pokud jsou vazby na jiné živé tvory nebo na nějaká místa či předměty příliš silné. Pak vznikají duchové míst, duchové předmětů či dokonce duchové navázaní na lidi, obvykle posedlí poslední intenzivní myšlenkou nebo pocitem, kterého se duše bez vazby k tělu nedokáže zbavit. V takových případech je obvykle potřeba duši dočasně navázat na živého tvora, a změnit její stav, obvykle vykonáním nějakého činu, případně uklidněním. Je to nebezpečné, protože i když na jedno tělo může být plně propojeno jen s jednou duší, tak na něj může být více duší navázáno a síla spojení těla k jednotlivým duším se může měnit. Tak vznikají různé posedlosti duchy či "démony", ale třeba i rozpolcené osobnosti.

Z toho důvodu je ideální, když živý tvor umírá (= přerušuje vazbu mezi tělem a duší) v klidu, smířen se vším, bez nevyřešených závazků, u lidí i v kruhu rodiny a přítomnosti kněze, tedy kouzelníka, který dokáže případné problémy při přerušení spojení vyřešit. Mrtvé duše zůstávají v astrálním prostoru (o něm později), v ideálním případě uzavřené do sebe, s vazbami na jiné lidi, které se postupně na straně těch lidí překrývají novými vazbami na jiné lidi, místa a věci. Zároveň to umožňuje jistou nezřetelnou komunikaci s mrtvými, ať v podobě povídání nad hrobem, kdy může mít živý člověk slabé spojení s emocemi a vzpomínkami mrtvého, nebo přímo v cíleném vyvolávání určité duše a dočasném navázání na tělo média.

Také to znamená, že pokud někdo vytvoří za života silné vazby mnoha lidí přímo k sobě, nebo přes věci, které stvořil, tak dokud si ho tito živí lidé pamatují, má mrtvá duše určité spojení s živým světem a může se - velmi málo, pomalu a složitě - měnit i po smrti, ale hlavně může ovlivňovat životy jiných i dlouho po své smrti, třeba i tisíce let. Budovy, vynálezy, knihy a další věci nesoucí jméno svého tvůrce a známé mnoha lidem zajišťují trvalý vliv.

Uměle vytvoření nemrtví vznikají spojením už uvolněné duše a těla, které může fungovat, ale i nemusí (případně může být tvořeno i jiným nosičem - jiným tvorem, elementálem, umělým konstruktem, nebo i výrobkem). Změny těla nebo absence změn se na navázané duši nijak neprojevují, a duši je při navázání vnucen obvykle nějaký imperativ, třeba poslouchání rozkazu, nebo přímo nějaká myšlenka.

...

[Jerson]

zdůvodnění nemožnosti být neviditelný skrze oheň je divné (proč neexistují tmomety, když kouzelník zjevně kvůli svému nabíjení je schopen energii z okolí odebírat?).

On ji neodebírá proti druhému termodynamickému zákonu, tedy ohřívá se u ohně a ze slunce, ale nemůže se ohřát z něčeho, co je chladnější než on sám. A i kdyby to nějakým ekvivalentem tepelného čerpadla dokázal, stejně nedokáže vyrobit tmomet - tepelná čerpadla máme, ale tmomety nikoliv.

Celkem mám z téhle pasáže spíš pocit "Chci ve hře neviditelnost a zjistil jsem, že můj živlový subsystém ji vlastně neumí, tak provádím takovou "přání je otcem myšlenkové gymnastiky" úvahu, jak ji tam teda dostat.

Právě naopak - vytvořil jsem neviditelnost pomocí vzdušné magie (kterou o pár let později začala vyvíjet i DARPA, jen světlo ohýbali pomocí nanotrubiček, nikoliv vrstvy vzduchu), a pak jsem zjistil, že by to šlo i zemním kouzlem. Kdyby neviditelnost nešla, tak ji prostě vynechám, jako jsem vynechal řadu jiných kouzel.

Tam opět nemám příliš námitek. Jen by mě zajímalo, zda se ta omezení opravdu dodržují u všech magií.

Např. jestli je opravdu obtížnější zapálit kouzlem olej, došky a střelný prach (jakožto člověk zpracované hořlaviny), než dub uprostřed lesa (jakožto naprostou přírodninu).
Či jestli je opravdu jednodušší magií vzduchu zvednout a vrhnout na nepřítele těžký (přírodní) balvan, než obracet na dálku (umělé) listy knihy či do nich psát lehkých brkem s (umělým) inkoustem.

Tady směšuješ dvě věci - to jak kouzelník dokáže působit na materiály ve své auře, tedy na svém těle, a to jak působí magie na dálku.
První věc - to co kouzelník dělá na svém těle, případně v rukách, to se řídí dříve popsaným principem, tedy že přetavený materiál se živlovým kouzlem ovlivňuje špatně, a člověkem přetavený ještě hůře. Ale to platí jen pro ovlivňování mentální silou kouzelníka při působení na daný živel. A další věc je, že jde o řetězení obtížnosti, nikoliv dva nezávislé faktory - přetavený materiál se špatně ovlivňuje, a když do toho ještě člověk vloží úsilí, tak je ten materiál jednak dost vzdálený od původního živlu "země", ale ještě je v něm "fixován" lidskou vůlí. Naproti tomu nepřetavené materiály, nebo dokonce materiály, které jsou živého původu, a byly člověkem upraveny pro magické používání (jako spojnice pro zemní element), se zemní elementální magií ovlivňují snáze. Vzdušnou magií se ovlivňují hůře, protože vzduch je protikladný živel k zemi, což je taky důvod, proč zemní mágové můžou - či lépe musí - nosit těžké hutné oblečení, zatímco vzdušní mágové potřebují lehké prodyšné oblečení, aby dokázali sesílat kouzla svého živlu ve své auře. Zemní mág se bez oblečení bude cítit velmi nepohodlně, jako nahý, vystavený povětří, a bude se mu kouzlit velmi špatně, a naopak vzdušnému mágovi bude překážet těžký kožich. Ale oběma bude vadit kroužková zbroj nebo dokonce kovový plát, i když vzdušnému mágovi bude vadit mnohem víc.

Druhá věc - olej do lamp, ale třeba i benzín je z hlediska živlové magie "voda", takže se zapaluje strašně špatně, i když jde o hořlavou látku (pomiňme, že benzín v tom světě neexistuje). Pokud chce kouzelník zapálit oheň pouhým přiložením dlaní, potřebuje hořlavý plyn, nebo hořlavou "zemi" - pevnou hmotu, nejlépe mrtvou. Takže suché dřevo nebo jiné pevné snadno zápalné materiály jsou dobré. Střelný prach celkem jde. Došky nejsou problém, protože každý z nich vezme člověk do ruky vědomě dvakrát - když ho váže, a když ho pokládá. Proti tomu je dub uprostřed lesa živý, což je problém, protože elementální magie na živé věci působí hůře, obsahuje dost vody, takže se zapaluje těžko, a je velký, takže je té energie potřeba mnohem víc, než může člověk vydat. Ale uschlá dubová větev se bude zapalovat snáze.

Popsané použití vzdušné magie je pak úplně mimo princip - vzdušná magie strašně špatně působí na zemní živel. Zvednout magií kámen ležící na zemi je pro vzdušného mága nemožné, i kdyby se ho dotýkal. Psát brkem to samé, nebo otáčet listy knihy - obojí je hlavně živel země.

Jenže - pořád mluvíme o působení magií v auře kouzelníka. Tedy brk, který mu leží v dlani, nebo knížka, kterou se dotýká prsty. Proč by to dělal magií, prostě to udělá rukama, protože je to mnohem jednodušší. A je to jednodušší i pro zemního mága - na co mít magii, která mi umožní posunout kamínek po zemi, když ho mnohem snáz posunu botou? Nicméně pokud by došlo na to, zda bude posouvat po holé zemi dvoumetrákový kámen, dvoumetrákovou kovadlinu nebo dvoumetrákový pytel čerstvě vytrhaného peří, tak kámen pro něj bude možný, kovadlina nemožná, a peří výrazně náročnější než kámen, i když fyzickou silou by spíše pohnul pytlem peří než kamenem.

Nicméně pak se dostáváme k druhé věci, totiž působení na dálku. A tam elementální magie nefunguje tak, že by se nějaká nedefinovaná mentální energie přenesla na věc daného živlu někde dál, a tam začala působit. Ne, kouzelník musí ten živel zpracovat ve své auře, a vyslat ho na dálku už jako živel. Takže fireball je skutečně oheň, který vyletí kouzelníkovi z dlaní, překoná dráhu prostorem a po dopadu vybuchne v plameny, které už zapalují jako normální oheň. Stejně tak kouzeník vydechne, tím vytvoří vítr, který pak působí na dálku - a může zvedat prach, nebo otáčet listy knihy, protože je to prostě vítr, stejný jako jiný vítr. Při sesílání zemětřesení musí zemní mág dupnout nebo praštit holí o zem, tím vyvolá reakci země, a impuls proběhne zemí o dvacet metrů dál a tam se podloží otřese. Pokud by deset metrů daleko byla v zemi hluboká a dlouhá průrva, tak tohle kouzlo by muselo jít okolo, což útočná elementální kouzla neumí, působí v přímé linii, kouzelník je na dálku neovládá, takže se tam nedá seslat.

Ona elementální kouzla jsou poměrně přímočará a ovlivňují hmotu v daném stavu, je to téměř (pseudo)fyzikální působení. A elementální mágové jsou takoví experimentální fyzici mého fantasy světa.

[m4jk]

Jerson: Proč ta omezení telekinetické magie? Pokud dokážu dát vržené šipce takovou energii, aby letěla jako vržená z kuše. Proč nemůžu rozpohybovat jiný předmět? Pokud dokáže mág působit energií proti směru pohybu, pročby nedokázal zastavit letící šíp? Samozřejmě za cenu únavy. Celé mi to přijde takové, že to funguje na sféricá kuřata ve vakuu.


S mentální magií nemám žádný problém.

K zahřívání kouzelníka - musí se zahřívat jen u ohně či na slunci? Teplo je jen forma energie. Daleko zajímavější by mi přišli kouzelníci, keří do sebe lejou gainery, aby měli dostatek energie na spálení.

[OnGe]

Právě naopak - vytvořil jsem neviditelnost pomocí vzdušné magie (kterou o pár let později začala vyvíjet i DARPA, jen světlo ohýbali pomocí nanotrubiček, nikoliv vrstvy vzduchu), a pak jsem zjistil, že by to šlo i zemním kouzlem. Kdyby neviditelnost nešla, tak ji prostě vynechám, jako jsem vynechal řadu jiných kouzel.

Jak kouzelník mění optické vlastnosti vzduchu? Protože aby to šlo, tak musí ten očarovaný a vytvarovaný vzduch být jiné optické prostředí, než okolní vzduch.

[Jerson]

Omezení telekineze vychází z principu sesílání magie - působení jen na blízko (na dosah aury), tedy je potřeba daný předmět držet v ruce, ale hlavně mu dodat určitý směr, relativně přesný, pokud jde o to zasáhnout člověka. Na telekineticky vrhané kameny působí gravitace docela dost, na rozdíl od fireballů, a směrovat je jen magií je velmi náročné, stejně jako je rozpohybovat. Proto taky většina mé magie pracuje už s nějakým existujícím pohybem vykonaným klasicky pomocí svalů, který posiluje. A hlavně maximální účinky kouzel jsou obdobné maximálním účinkům dosažených pomocí síly svalů, jen jsou dosahované jinak. Takže kámen vržený skvělým telekinetikem má stejný efekt jako kámen vržený silným a obratným vrhačem, i když fyzicky je na tom telekinetik mnohem hůře.

Zastavování letících šípů je problém energie - mág na ně dokáže působit, když se dostanou do jeho aury, což je obvykle pár cm od těla. A zastavit relativně těžký a hlavně rychle letící šíp je mnohem náročnější než ho odklonit mimo své tělo (společně s úhybem). Navíc to zvenčí nevypadá jako magie, ale třeba jako šaolinský mnich, který téměř tančí mezi šípy či údery, pořád se nedaří trefit ho naplno, protože je pořád v pohybu. Mágové nemají výhodu skutečně hmotného štítu, který řadu úderů pohltí svou hmotností - ale zase mají výhodu, že svůj "štít" můžou nosit pořád s sebou. To samé s kouzlem vytvořenou zbrojí "prostě ochranné kouzlo" - teoreticky je možné umět tak silné kouzlo, které ustojí úder podobně jako těžká plátová zbroj v kombinaci s kevlarem, ale mág musí ochranné kouzlo k takové síle postupně vypracovat a unavuje ho obdobně jako si silného člověka unavoval běh a boj v takto těžké zbroji. Takže ne že by to nešlo, jen zastavení šípu je úrovni efektů, které se objeví jednou či dvakrát za kampaň, běžná obrana je prostě nechat je sklouznout.

Ohnivý kouzelník se může zahřívat různě, ale je třeba podívat se na to paradigmatem živlů - alkohol je voda, takže i když uvnitř běžné lidi pálí, ohnivým kouzelníkům spotřebovanou sílu spíše bere, takže ti se spíše nacpou pečeným masem. Případně ohnivě-vzdušní mágové si zapálí dýmku.

Jak kouzelník mění optické vlastnosti vzduchu? Protože aby to šlo, tak musí ten očarovaný a vytvarovaný vzduch být jiné optické prostředí, než okolní vzduch.

Podobným principem, jako vlnící se teplý vzduch ohýbá paprsky jím procházející. Je to hodně náročné kouzlo, složité na seslání, na udržování, jak mentálně, tak fyzicky - jak jsem psal, pokud nepřítel začne třeba kolem sebe švihat mečem, tak neviditelný kouzelník bude někde nehybně stát, aby nebyl vidět, nebo zkusí odejít či odběhnout, ale při obojím bude více či méně vidět právě proto, že nedokáže správně udržet proudění vzduchu okolo sebe při pohybu vzduchem. Záleží hlavně na tom, kam se nepřátel dívá a jak je blízko, a samozřejmě na rozhodnutí kouzelníka. Je to podobné, jako když střelec v maskování leží v lese a nad ním přechází oddíl nepřátel - buď bude v klidu ležet a doufat, že na něj nešlápnou, nebo zkusí využít překvapení, ale pak už jim jen tak nezmizí. Neviditelný kouzelník u mě musí zachovávat zásady opatrného a nenápadného pohybu stejně jako někdo, kdo se někam plíží bez magie, kouzla nejsou žádný ultimátní přepínač efektů. Jejich hlavní výhoda je v tom, že je má kouzelník obvykle vždy po ruce, kdekoliv, a nevýhoda je v tom, že tam kde ostatní používají pro dosažení nějakého efektu nástroje, kouzelník musí použít své umění. Za to dostane silnější efekty a hlavně často i efetky, které bez magie dosáhnout nejdou. Ale i světské schopnosti mají oblasti, ve kterých magie použít nejde. Typicky výroba něčeho, nebo produkce jídla. To magie neumí vůbec.

[OnGe]

K tomu mě napadá, že pokud vzduch proudí, měl by být neviditelný kouzelník slyšet. Taky mě napadlo, že tímhle způsobem by mohl kouzelník vytvořit ze vzduchu brnění v podobě zhuštěného vzduchu, které by mohlo být přímo reaktivní a odfoukávat cokoliv, co by ho mohlo zasáhnout. Když kouzelník natáhne pro svou magii vzduch z prostředí, řekněme v malé uzavřené místnosti, může se (nebo někoho dalšího v místnosti) udusit?

Nakonec mě ještě napadá - vidí a slyší zneviditelněný kouzelník, co se dějě kolem něj?

[m4jk]

Omezení telekineze vychází z principu sesílání magie - působení jen na blízko (na dosah aury), tedy je potřeba daný předmět držet v ruce, ale hlavně mu dodat určitý směr, relativně přesný, pokud jde o to zasáhnout člověka.

Druhá oblast je telekinetická magie. Ta je celkem jednoduchá, jde o působení vůle na dálku i na blízko přímo na určité předměty, nicméně není dost silná, aby dokázala předměty rozpohybovat sama od sebe, spíše různými směry dodává energii jejich pohybu či proti němu.

Tak jak teda? Nehledě na to, že pokud je to teda jen v rámci aury, což je podle tvých slov několik centimetrů, tak to moc tele- podle mě není.

Pokud je možné působením energie na objekt, což si navíc nedovedu moc představit, jelikož energie nemá směr, možné ovlivnit směr letu, tudíž ovlivnit vektor jeho rychlosti. Musí být nutně možné i předmět rozpohybovat, jinak se rozpadá fyzika.

Zastavování letících šípů je problém energie - mág na ně dokáže působit, když se dostanou do jeho aury, což je obvykle pár cm od těla.

Počkat, počkat. Kolik je kinetická energie letícího šípu? Dejme tomu, že váží půl kila a letí sto metrů za sekundu. Z toho vyplývá kinetická energie 2,5 kJ. Pokud je tuto energii schopný kouzelník okamžitě odebrat, tak se šíp zastaví a spadne k zemi. Tato energie odpovídá 0,6 kcal, což odpovídá asi 10 sekundám pomalé chůze po rovince. Daleko reálnější mi přijde to, že si toho šípu nevšimne. Ono spoléhat se na energii je asi docela dvousečné, když v případě zrovna těch šípu je daleko důležitá hybnost...

Ohnivý kouzelník se může zahřívat různě, ale je třeba podívat se na to paradigmatem živlů - alkohol je voda, takže i když uvnitř běžné lidi pálí, ohnivým kouzelníkům spotřebovanou sílu spíše bere, takže ti se spíše nacpou pečeným masem. Případně ohnivě-vzdušní mágové si zapálí dýmku.

Gainer není alkohol já se na to díval spíše jako na zdroj energie a tedy i tělesného tepla.

[Jerson]

Tak jak teda? Nehledě na to, že pokud je to teda jen v rámci aury, což je podle tvých slov několik centimetrů, tak to moc tele- podle mě není.

Pořád stejně - bez vazby může kouzelník působit jen na vzdálenost aury, pokud chce působit dál, potřebuje nějakou vazbu na daný předmět. Pro (tele)kinetika je to problém, protože k řadě věcí tu vazbu musí napřed nějak získat, občas i před jiného člověka. Ale třeba za zavolání nepřátelského střelce "Tenhle šíp má na sobě tvé jméno" by byl velmi rád, protože pokud by šlo skutečně o speciální šíp určený pro jeho zabití, tak by k němu vazbu měl a mohl ho odklánět na dálku.

Kolik je kinetická energie letícího šípu? Dejme tomu, že váží půl kila a letí sto metrů za sekundu. Z toho vyplývá kinetická energie 2,5 kJ. Pokud je tuto energii schopný kouzelník okamžitě odebrat, tak se šíp zastaví a spadne k zemi.

Nejde jen o to tu energii odebrat, ale odebrat ji na dostatečné krátkém úseku dráhy, což je o dost náročnější. Žádné "okamžitě". A je to asi podobně náročné na pozornost jako chytit šíp v letu rukou, jen kouzelník nemusí pracovat a rychlostí (či spíše pomalostí) reakce svalů, ale jen s rychlostí vědomí.

K tomu mě napadá, že pokud vzduch proudí, měl by být neviditelný kouzelník slyšet. Taky mě napadlo, že tímhle způsobem by mohl kouzelník vytvořit ze vzduchu brnění v podobě zhuštěného vzduchu, které by mohlo být přímo reaktivní a odfoukávat cokoliv, co by ho mohlo zasáhnout. Když kouzelník natáhne pro svou magii vzduch z prostředí, řekněme v malé uzavřené místnosti, může se (nebo někoho dalšího v místnosti) udusit?

Nakonec mě ještě napadá - vidí a slyší zneviditelněný kouzelník, co se dějě kolem něj?

Slyšet moc není, a vzduch moc zahušťovat nejde, i když obrana pomocí odfoukávání funguje.
Vzduch nelze vysát z místnosti, tedy ne kouzlem. Dá se vytvořit proud vzduchu, ve kterém se bude špatně dýchat a cíl může po chvíli i omdlít, ale nedá se vysát vzduch odněkud do dostatečného vzduchoprázdna. Nebo vůbec vysát vzduch z nějakého otevřeného prostoru, i když pomocí nějaké vývěvy by kouzelník určitý podtlak dokázal vyrobit.

Jinak čím lepší neviditelnost, tím hůře přes ni kouzelník vidí, má rozmazaný pohled. Což se řeší zeslabením neviditelnosti okolo očí (nebo oka), takže tahle část těla bývá při pohybu nejvíce nápadná (a kouzelníci používají cvikry s různými méně průhlednými materiály jako tenká kůže, aby oči maskovali. A v případě že potřebují naprostou neviditelnost se prostě smíří s horším viděním a nedívají se přímo na cíl, stejně jako to nemůžou dělat lidé, kteří se snaží být nenápadní pomocí běžného maskování.

[OnGe]

Teď jsem se v tom úplně ztratil. Neviditelnost zajistíme tím, že ohýbáme světlo pomocí změněných optických vlastností vzduchu kolem kouzelníka, analogicky k fata morganě. Čehož dosáhneme změnou hustoty vzduchu. Ale vzduch moc zahušťovat nejde. Ale můžu jím udělat tak silný proud, že se v něm bude špatně dýchat - což musí být fičák jako prase, ergo rozdíl tlaku jako prase, ergo ten vzduch zhustit potřebuju. Na malém prostoru, protože aura.

[Jerson]

Určitě si umíš představit, jak velká změna hustoty vzduchu je potřeba u optických jevů - to se hustotě, která by dokázala zastavit čepel moc neblíží.

Pokud jde o vítr - dovedeš si představit, že by kouzelník nosil velmi výkonný bateriový ventilátor, který musí držet v ruce, a s jeho pomocí vytvářel proud vzduchu? Ventilátor máš v ruce, ale o deset metrů daleko máš slušný vítr. A proti člověku zavřeném ve zbroji, který se snaží udýchat boj, může být tenhle cílený vítr docela účinný, aby se mu začala motat hlava, i když jinak člověk zvládne dýchat i při volném pádu při rychlosti 200 km/h.

[Elric]

Pořád stejně - bez vazby může kouzelník působit jen na vzdálenost aury, pokud chce působit dál, potřebuje nějakou vazbu na daný předmět. Pro (tele)kinetika je to problém, protože k řadě věcí tu vazbu musí napřed nějak získat, občas i před jiného člověka.

Takže svůj oblíbený nůž/hvězdici/bumerang/čakram/whatever, který používá už hodně dlouho, si klidně telekineticky přitáhne? Může ho nechat na dálku měnit směr nebo létat od jednoho protivníka k druhému? Co rodový meč, předávaný z umírajícího otce na syna, může ho telekinetik nechat šermovat "samotný", na vzdálenost X? Může si takovou "zbraň s vazbou" vyrobit záměrně? Např. nechat zbraň zakalit ve vlastní krvi/nechat jí do rukojeti mezi kůži vplést své vlasy/dát něco svého a cenného do hrušky meče...

[Jerson]

Přitáhne těžko, protože problém je rozpohybování, na které je potřeba nejvíc síly. Ale šlo by třeba nechat ho ... odrazit a vrátit zpět, i když to už je hodně přitažené za vlasy. Jinak kouzelník umí působit jen dvěma směry - od sebe, a k sobě (stejně jako působí jiné běžné fyzikální síly). Nijak jinak. Magií ani jiným způsobem nelze na dálku předmět ovládat, aby se pohyboval šikmo, nebo dokonce vykonával složité koordinované pohyby. Tedy jde to pomocí vhodného tvaru a aerodynamiky, takže třeba kinetik může mít sadu bumerangů, kterými buď zasáhne cíl, nebo si je dokáže vrátit zpět do ruky. Rotující kouli nebo míč lze poslat po oblouku "za roh", ale to je hlavně aerodynamika, nikoliv nějaká magická síla (i když vzdušní mágové aerodynamice po svém způsobu rozumí, nicméně nemůžu říct, že by se zrovna tenhle efekt někdy při mé hře projevil).

Pokud jde o vazby, tak ano, ty se dají vyrábět cíleně, ať výrobou předmětů, nebo jejich získáním či používáním, a způsobů je fakt hodně. To ještě budu popisovat v sekci o astrálním světě.