Fantasy magie podle Jersona

[OnGe]

Určitě si umíš představit, jak velká změna hustoty vzduchu je potřeba u optických jevů - to se hustotě, která by dokázala zastavit čepel moc neblíží.

No právě že aby se ti dost změnili optické vlastnosti, potřebuješ dost změnit hustotu. Teda, pokud ten vzdušný kouzelník není neviditelný až od 100 metrů dál, nebo tak něco - pak by to nemuselo být tak moc. A pokud vzduch nezahřeješ, musíš nějak lokálně změnit tlak, což jsi říkal, že moc nejde. Ale současně to stačí na to, abys udělal fukar na listí a foukal tím rytířům do ksichtu... Čepel neřešme, to je další level.

Nějak mi uniká, kde je ta hranice jde/nejde.

[Pracující logaritmus]

Popravdě, můj vedoucí bakalářky se zabýval optikou neviditelných plášťů, měl o tom semestrální přednášku, já na ni samozřejmě chodil, a to vysvětlení s ohýbáním světla ve vzduchu je pro mne stejné tc madžik, jako by byl ten mág prostě neviditelný.

[Jerson]

Mám tu předposlední kapitolu své magie, totiž

Vitální magie
Vitální magie pracuje s fyzickým živým tělem a duší s ním spojenou. Zásadně funguje pouze v auře sesilatele, v řadě případů jen na jeho vlastní tělo, neexistuje žádné působení na dálku. Z metafyzického hlediska se jedná o skutečnou magii, tedy to co lze s její pomocí dokázat v daném settingu nelze udělat nemagickým způsobem (na rozdíl od zapalování ohňů, fyzického zraňování a podobně).

První věc je ovlivňování těla pomocí duše na něj navázané, uvádění do stavu, který duše považuje za "přirozený". Sem spadá hlavně léčení všeho druhu - všechny druhy zranění, otravy, přirůstání končetin (odseknutých či odtržených, nikoliv růst nových). Čím dříve po zranění léčení začne, tím je účinnější, protože si duše pamatuje nepoškozený stav těla. Po několika dnech či dokonce delší době je už duše zformovaná díky vazbě s tělem, a je třeba použít jiný způsob léčení, totiž napřed "násilím" napravit duši, s jejích pomocí se dá následně léčit tělo. Tím se jednak dají léčit stará zranění, ale také různé duševní poruchy. Je to velmi složitý a nebezpečný proces, protože i "poškozená" duše se změnám brání a kouzelník na její nápravu musí použít doslova duševní násilí - v případě, kdy léčený souhlasí. Proti vůli cíle, nebo v případě jeho nedůvěry je léčení prakticky nemožné, a je potřeba použít jiné techniky, jimiž se nejprve dosáhne souhlasu cíle a přístupnosti duše k léčení.

Do vitální magie patří i práce se samotnou duší, i když se na to kouzelníci musí specializovat. Duše uvolňující se v okamžiku smrti dá navázat na duši a tělo kouzelníka a dále s ní pracovat, nebo při přípravě ji lze navázat na jiné "tělo" a propojit ji s ním. Tělo může být živé, a pak velmi schopní kouzelníci dokážou vytvořit dost silnou vazbu, že duši k tělu připoutají téměř tak, jako by k němu vždy patřila, přičemž původní duše živého těla bude téměř potlačena. Duši lze navázat i na vhodně usmrcené tělo, které pak začne omezeným způsobem fungovat, tedy fyzicky se chová jako živé, ale spojení s duší je slabé a změny duše je třeba provádět pomocí dočasného spojení s jinými živými těly. Tak vznikají "vyšší" nemrtví jako upíři či fextové. Upíři se na duši oběti navazují přes spojení krve a prakticky přejímají její myšlenky, a nejnovější vzpomínky. (Takže když upír večer svádí nějakou živou dívku, a na konci ji kousne, dokáže si díky tomu zapamatovat danou část dne, jak ze svého pohledu, tak z pohledu oné dívky. Bez pití krve si nepamatuje nic, na to zrovna nemyslí. Z toho plynou různá omezení jako jako "vstup" do domu jedině na pozvání (jinak si upír nezapamatuje, že má někam přijít), neschopnost vyrovnat se se schováváním věcí (upír si je pamatuje na jiném místě), atd. Zde je třeba podotknout, že "Svaté" symboly nemají automaticky zraňující účinek, jejich efekt spočívá v tím, že je v nich uložena duše, která má určitým způsobem působit na své okolí (léčivě, ranivě, povzbudivě, ...) a díky slabému spojení duše a těla u nemrtvých působí přímo na duši takového nemrtvého, pokud se dostane do jeho aury (více v popisu astrálního světa)

Duši lze navázat i na nefungující, nicméně pohyblivé tělo, a ona ho pak do jisté míry dokáže ovládat tak, jak si pamatuje ovládání původního těla. Tím se ale vyčerpává. Tak vznikají nižší nemrtví jako zombie, ale lze takto navázat duši třeba i mechanickému výtvoru nebo stvoření vyrobenému z čistého elementu (vznikne elementál).

A nakonec lze duši navázat i na neživý předmět, ve kterém v neměnném stavu čeká na nějakého nositele, který ji k sobě připoutá a tím dostane možnost využívat schopností duše navázané na předmět. Tak vznikají magické předměty a artefakty, pomocí kterých lze kouzlit (když obsahují duši kouzelníka), nebo lépe bojovat (zbraně obsahující duši válečníka). Nutno říct, že navázaná duše využívá své schopnosti spolu s tělem nositele - takže nositel magického meče buď své tělo ovládá sám, nebo jeho kontrolu předá duši válečníka ve zbrani, která pak jeho tělo ovládá, a nositel bojuje způsobem a stylem, kterým bojoval onen válečník. Rozdíly se tedy projevují nejsilněji u velkého rozdílu schopností nositele a navázané duše, mistrům ve svém oboru často magické předměty nemají co nabídnout. Vedlejší efekt je, že se navázaná duše obvykle snaží co nejvíce ovládat svého nositele, protože jen tím způsobem "žije". To vede k nežádoucímu chování, "posedlosti" a podobným efektům, ale taky k tomu, že nositel může zcela změnit svou osobnost podle osobnosti tvora, jehož duše je v předmětu. (Celý rod nositelů artefaktového meče se může chovat jako původní nositel, a každý kdo vytáhle Excalibur z kamene se doopravdy stane Artušem.)

Do předmětů lze uložit i jen odraz duše, něco jako kopii části duše. To obvykle funguje tak, že kouzelník získá nějakou slabší duši, připoutá ji k sobě, vloží do ni část schopností, a pak ji vloží do předmětu. Ten pak může použít sám, třeba když je unavený (nebo když potřebuje nějakou "zálohu" svého duševního stavu", nebo předmět může někomu věnovat a tím dotyčnému propůjčit část svých schopností - a také ho dostat pod svůj vliv. Lze takto provázat více duší a předmětů, třeba do každé části zbroje ukrýt část své osobnosti a schopností, takže pokud se po mnoha letech sejdou u jednoho nositele, jejich efekt se složí a původní tvůrce dostane možnost ovládnout nové živé tělo - a pokračovat v původním životě. Lze tak složitým způsobem vytvářet své kopie, nicméně každá změna duše použité do předmětu kouzelníka vyčerpává a musí své schopnosti obnovovat, takže ani takto nelze vytvořit dokonalou kopii (a sám přitom zůstat kompletní).

Další velkou podskupinou vitální magie je navázání zvířecí duše na duši kouzelníka a využívání schopností daného zvířete. S tím se obvykle pojí i schopnost předat této zvířecí duši úplnou kontrolu nad svým tělem, včetně částečné změny tvaru. Takoví zvířecí kouzelníci prakticky vždy nosí části těla daného zvířete a při predání kontroly na sebe berou částečně podobu onoho zvířete, i když jsou stále omezeni velikostí svého těla a anatomickými možnostmi. Každopádně vnějšímu pozorovateli může snadno připadat, že došlo k proměně v dané zvíře.
Kouzelník musí daný druh zvířete dobře znát, a není možné proměňovat se do více různých zvířat. Tedy možné to je, ale vyžaduje to více navázaných duší, které se těžko budou snášet a budou bojovat o kontrolu nad tělem, a zvířecí doplňky se také těžko sladí. Ani více duší jednoho zvířete není dobré zvládat, protože obvykle mají nějaké hierarchické uspořádání, nebo jsou naopak samotáři, ale nemůžou si to spolu vyřídit "fyzicky" tak, jak jsou zvyklí.
Každopádně je možné, aby vlčí čaroděj běhal s vlky v jejich podobě a útočil jako člen smečky (i když nikoliv, že by smečku nějak ovládal více než běžný vůdčí samec/samice). Orlí čaroděj může pomocí dostatku per na svém plášti plachtit z velkých výšek dolů a využívat stoupavé vzdušné proudy, ale na dlouhý let je stále velký a těžký (i když postupně se stane hodně hubený se silnými ramenními hrudními svaly. Také je třeba, aby zvířecí kouzelník správně vybral zvířecí duši, a byl s jejím nositelem v okamžiku smrti, ať už ji způsobí sám, nebo ne.

Změna na zvíře může být i částečná, třeba jen medvědí drápy sevřené mezi prsty dokážou při boji způsobovat větší zranění, než by odpovídalo fyzičce kouzelníka. Zvíře se kontroly nad tělem obvykle nevzdává samo od sebe, takže je třeba počkat, dokud neusne, nebo ne neunaví, nebo nouzouvě pomocí mentálních cvičení navázat uvolnění těla na nějaký výrazný přírodní jev. Východ či západ slunce je krátkodobá možnost, bezpečnější, ale zároveň omezující, takže se spíše používá úplněk - tedy okamžik, kdy zvíře po úplňkové noci usne a probudí se jako člověk. Přenost paměti mezi lidskou a zvířecí duší je tím lepší, čím více spolu splývají, čímž se ale také mění chování v obou formách - člověk je divočejší a zvíře "lidštější". Při prvních pokusech o předání kontroly zvířeti si kouzelník obvykle nepamatuje nic, nebo jen útržky. Také se může stát, že zvíře už jeho tělo nepustí.
Navzory lidovým pověrám se schopnost přechodu do (polo)zvířecího stavu nedá přenést kousnutím, i když krev oběti umožní kouzeníkovi si lépe zapamatovat události z pohledu člověka - tedy jeho oběti. I když ho nemusí zabít, ale vládu nad tělem v takové chvíli má zvíře.

Nějak se to natáhlo, takže Astrální svět až příště.