Hry s kvalitním příběhem.

[Blaine]

Sosacku.... ty zla osobo. NEBUDU UTRACET PENIZE ZA HRY!

[Sosacek]

Já jenom, abyste věděli, co od té hry čekat.

[Blaine]

Sunless Sea. Tuny a tuny textu plneho malych i velkych pribehu. Mechanicky asi blizke FTL.

[Sosacek]

Life Is Strange.

[Blaine]

Life Is Strange.

Nope, nuda. Prvni episoda strasna nuda. Dalsi uz nechci.

[Sosacek]

[Eleshar_Vermillion]

Tak jsem dojel Pillars of Eternity...

Dojmy mám takové rozpačité, protože si pořád nemohu pomoci a srovnávám to s Baldur's Gate.

1) Rozhraní
Rozhraní a ovládání se nese v nejlepší tradici infinity enginu, stejně jako grafika celkově. Mapy jsou krásně vykreslené, jen možná v detailu poněkud nepatřičně působí ty 3D postavy... a občas nesedí úplně proporce (někde se třeba válí namalovaný nesebratelný meč a je větší než běžná postava, ale tohle se myslím vyskytovalo i v BG). Celkově jedna z nejsilnějších stránek celé hry - ta nostalgie na člověka vyloženě dýchne.

2) Systém
Pravidla PoE se inspirují DnD 4E, což je zajímavá změna. Systém je tedy... jiný a poměrně nezvyklý, ale občas mi bohužel připadlo, že byl jiný jen kvůli té jinakosti jako takové. Zajímavé je třeba rozdělení speciálních schopností na per rest / per encounter / at will, s tím, že třeba kouzelník na 9. úrovni začne pracovat s kouzly první úrovně na bázi per encounter namísto per rest. Podíváme-li se na divné jiné věci, tak je to třeba systém základních statistik postav... některé vlastnosti zůstávají z klasických RPG (Dexterity, Constitution), jiné jsou nahrazeny jinými. Co považuji za divné, jsou vlivy vlastností na herní faktory - typickým příkladem je vlastnost "Might" nahrazující tradiční Sílu - Might definuje v podstatě obecně, jaké poškození postavy dávají... to dává zdánlivě smysl, ale problém je, že se to vztahuje i na kouzla kouzelníků a kněží... vysokou Might bude mít tedy barbar (protože hodně tříská lidi), překvapivě však nikoliv bojovník (taky tříská lidi, ale jeho primární rolí je nechat do sebe třískat jinými lidmi), ale zato je to nutnost pro povolání jako Rogue nebo Wizard... Podobně divnou vlastností je Resolve, což je něco mezi Charismatem a Obranou...

Soubojový systém je taky poněkud nezvyklý, ale nakonec jsem mu celkem přišel na chuť a minimálně je celkem zajímavý. Stojí na principu "engagement", t.j. že bojující postavy jsou k sobě svázané a rozvázání souboj způsobuje attacks of opportunity. Rovnováha celého tohohle systému ještě očividně není dopracovaná, protože se to dá strašně snadno exploitovat a taky mi není zrovna dvakrát jasné, co attack of opportunity všechno způsobuje a proč. Má to i řadu přímých much - například za disengagement se považuje jakýkoliv nařízený pohyb postavy, tj. nikoliv je to, kdy se postava otočí zády a utíká, ale i když se nezanedbatelně posouvá vedle soupeře, který ji má navázanou... člověk pak jednou špatně klikne, jeho válečník se hne o milimetr a kvůli tomu umře, protože na něj najednou jde 12 attacks of opportunity... Docela hezky je ale pojatý systém zdraví, které má podobně variantu per rest (health - když se vyčerpá, postava nevratně umře) a per encounter (endurance - když se vyčerpá, postava je vyřazena z boje a oživne buď až po boji nebo pod vlivem mocného paladinského/kněžského kouzla).

Celkově mi ale na systému trochu vadí jeho postmodernita a určitý princip, že není správných řešení. Každé povolání má v podstatě nějakou primární roli (bojovník - tank, rogue/barbar - DPS, kouzelník - debuff/crowd control, kněz - buff) a pokud člověk úplně nezmrší vlastnosti a dovednosti, tak to vždycky nějak jde, protože ho táhnou per level bonusy samotného povolání. Do jisté míry positivní je to u zbraní, protože každý typ zbraně má svou roli danou speciální vlastností, ale trochu divné je to u kouzel, zejména kouzelnických, kde snaha, aby kouzla první a druhé úrovně byla použitelná v průběhu celé hry, vede ve výsledku k tomu, že kouzla první a druhé úrovně jsou totálně rozbitá a člověk nepoužívá skoro nic jiného... Třeba takové fan of flames první úrovně má větší damage než jakékoliv jiné kouzlo vyšší úrovně (až asi na 2 výjimky), má enormní rozsah (výseč asi 120° a mega dostřel). Jeho slabounou je, že má tvar výseče, takže může zasáhnout i vlastní postavy (většinou je před kouzelníkem tank), ale většina kouzel (včetně fan of flames) má jádrový dosah (malý, zraňuje obvykle všechny) a pak bezpečný dosah (všechno nad jádrový, a v něm kouzlo zraňuje jen nepřátele), který roste s intelektem sesilatele a kouzlo má reálně mnohem větší dostřel a je i se základní kouzelnickou inteligencí dost bezpečné. Používat kouzlo jolting touch, které má sice lehce vyšší damage než fan of flames, ale účinkuje na jediný cíl, kterého se je třeba dotknout, je totálně mimo. Používat fireball má smysl, ale jen na začkátku souboje, protože se strašně rychle sesílá (ale je slabý a malý). Nejhorší na fan of flames je, že s úrovní, kdy se otevřou první trochu zajímavější kouzla (devátá úroveň postavy, kouzla pátého levelu... ), tak současně kouzelník získá dovednost sesílat kouzla první úrovně per encounter, takže opět klesá motivace používat něco jiného.

3) Svět
Ke světu PoE mám výhrady asi největší.
a) Je tam zase snaha o jinakost, ale připadá mi zbytečná. PoE si bere zaběhnuté kategorie a jen je jinak pojmenovává. Psion je Cipher, HalfOrc je Aumaua, Kobold je Xaurip,... Bohužel je to mnohdy skutečně jen otázka pojmenování a funkční rozdíl tam není, takže člověk se v tom jen poněkud hůře orientuje.
b) Opět je tam jistá postmodernost. Svět existuje v pozdější fázi než většina typických fantasy, konkrétně v periodě srovnatelné s renesancí, tj. objevují se palné zbraně, kanóny atd., bez čehož se já sice obejdu, ale OK. Na stranu druhou je ale svět strašně heterogenní a multikulturní - v každém regionu vedle sebe žijí skoro všechny rasy a kulturní odlišnosti jsou dány nikoliv biologicky , nýbrž právě regionálně/národně, což mi připadá na danou "historickou" periodu totálně ulítlé a neuvěřitelné, navíc se tím v podstatě stírají rozdíly mezi jednotlivými rasami a celý jejich systém ztrácí trochu smysl. Proč bych měl chtít být trpaslík, když trpaslíci z Aedyru jsou v podstatě stejně jako aedyrští elfové (jen jsou menší a mají vousy) a rozdíl mezi horským národem oproti lesnímu plyne z toho, jestli jste Living Whatever nebo z Eir Glanfath?
c) Většina fantasy světů se nějak inspiruje světem reálným a jeho dějinami, PoE není výjimkou, ale bohužel tady je to přestřelené a táhne se to i do jazyka. Máme tady proto rozpadlou římskou říši (Old Valia), ze které zůstaly válčící italské městské státy (Valian Republics), kterým vládnou "ducs bels" a jejichž obyvatelé mluví zpraseninou mezi italštinou a francouzštinou; v podstatě jakousi renesanční versí odtrhlých amerických kolonií včetně vlastního puritánského hnutí (dyrwood); keltský stát, kde se mluví jazykem, který vypadá jako zprasenina velštiny a gaeilštiny, a je plný druidů (Eir Glanfath).

4) Příběh
Děj je docela hezky zpracovaný, ale BG mě chytlo víc. Připadá mi to jako takový prapodivný kompromis mezi hrdinským eposem založeným na hlavní postavě a pokusem o low level fantasy světě, kam hlavní postava přijde jako náhodný dobrodruh.
Další věc je, že mi příběh připadal děsně krátký - v podstatě první kapitola je jakýsi zácvik končící vykosením většího dungeonu, který pak získáte jako pevnost; druhá kapitola je v podstatě "free roaming", ale rozřeší se tím, že přes kanály vlezete do chrámu, pak uděláte 3 questy a zúčastníte se jednoho politického slyšení, kde se víceméně se rozkryjí karty; třetí pak je pronásledování hlavního záporáka do Galie/Glanfathu, kde uděláte jeden quest a skončíte ve finálním dungeonu, kde přijde poslední odhalení (které mimochodem není nic moc - sice se týká samotných základů světa, ale sotva souvisí se zbytkem zápletky a už vůbec ne do 3. kapitoly, která se točí v podstatě veskrze kolem hlavní postavy a jejího vztahu s Big Bad).
Odehrát mi to trvalo sice asi 130 hodin, ale jen proto, že jsem plnil všechny vedlejší subquesty, na které jsem narazil. Samotný příběh podle mě vystačí tak na 20, možná 30 hodin... Ve srovnání s BG1 je to dost mimo jak co do trvání, tak do výstavby a vnitřní provázanosti příběhu (BG1 bylo geniální v tom, že se celé netočilo kolem hlavní postavy, nýbrž kolem jejího bratra, který vybudoval celou propracovanou konspiraci - hlavní postava se do toho zapletla jen jako malé kolečko v konspiraci tím, že dříve či později musela být odstraněna).
Samotná zápletka pak je celkem originální a povedená - člověka nějakým způsobem zasahuje. Celkem dobře je tam pojato dobro/zlo, totiž v tom, že většinou nejsou nějak extra zřetelné (přesvědčení ve hře vůbec nefiguruje) a většina postav má reálné motivace a k nim rozumné důvody. Místy je to pojaté lépe (není správných řešení, ale na odpovědi záleží), místy to sklouzává zase do nějakého relativistického postmoderního optimismu (každé řešení je v podstatě správné, na odpovědi nezáleží).
Líbí se mi naopak zpracování systému pověsti, kdy neexistuje jedna celková reputace, ale celý systém na bázi jednotlivých frakcí a regionů, kde dopady plnění úkolů mají trošku větší šíři. Obecně si ale myslím, že to do příběhu mohlo být zapracování trochu hlouběji.
Naopak vytknout musím určitou formulaičnost v samotném budování příběhu - tak, jak se jinde snaží být hra radikálně jiná, tady padá do zaběhnutých vyprávěcích klišé velmi hluboko. Prakticky hned je postavě přidělen "titul", aby ji bylo v dialozích jak oslovovat (v BG2 to byl Bhaalspawn, v Oblivionu Hero of Kvatch, ve Skyrimu Dragonborn, v NWN2 Kalach-Cha, v PoE je to Watcher...), stejně tak se hned na začátku musíte setkat s Big Bad (Sarevok, Irenicus, Alduin,...), atd.

Celkově jde o velmi pěkné RPG a ta převaha negativních dojmů je dána spíše snahou konkurovat velikánům historie a toho, že má očekávání byla v podstatě opačná než realita - čekal jsem, že technicky to nebude nic moc, ale s propracovaným a provázaným příběhem, zatímco v realitě není příběh nic extra, ale naopak technické zpracování (ať se mi některé prvky líbí nebo ne) působí velmi solidně.

[skew]

Moc hezké shrnutí.

Odehrát mi to trvalo sice asi 130 hodin, ale jen proto, že jsem plnil všechny vedlejší subquesty, na které jsem narazil. Samotný příběh podle mě vystačí tak na 20, možná 30 hodin... Ve srovnání s BG1 je to dost mimo jak co do trvání

Ono imho i v tom Balduru jedničce by se hlavní příběh dal docela těžce zkrátit (klidně pod 10 hodin), ačkoliv je fakt že aby člověk držel krok s hlavními bossy a ostatní havětí, musel by se nejspíš sem tam odklonit od hlavní dějové linky a pragmaticky vybít experience-rich* lokace, a celkově asi ty hlavní lokace zanedbávat.

Líbí se mi naopak zpracování systému pověsti, kdy neexistuje jedna celková reputace, ale celý systém na bázi jednotlivých frakcí a regionů, kde dopady plnění úkolů mají trošku větší šíři.

Tohle zní docela dobře. Mě přijde, že v BG ta reputace neměla skoro žádnej dopad, krom toho že měl člověk lepší ceny a že NPC začali frasnit nebo dokonce opustili skupinu, když byl člověk moc hodnej nebo zlej.

*IIRC, dost cheesy je začít vymýcením té pláně plné bazilišků pod ochranou svitků/lektvarů proti zkaměnění; různé ochrany proti ovládnutí mysli + protijedy umožní pobít ty sirény u majáku na jih od Candle keep (ty co hlídají jeskyni s knížkou na zlepšování konstituce); kolem třetí úrovně se dá jít pobít ankeghy (nejlépe strčit dopředu někoho v těžké zbroji, s opaskem a botami proti střelám); imo po tomhle všem by člověk měl být schopen pustit se do hlavní dějové linky a hrou jakž takž projít bez velkého množství jiných side-questů

[Eleshar_Vermillion]

V BG1 už bude 10 hodin hraničit se speedrunem (jasně, špatným, začátečnickým a pomalým), ale napoprvé to rozhodně nezvládneš.

V první a druhé kapitole se člověk zabývá železnou krisí na jihu (přitom se rozkoukává a projde většinou třemi různými městy a spoustou zajímavých lokací), ve třetí se musí postarat o bandity (zjistit kde jsou a infiltrovat se mezi ně), kteří zabraňují dalšímu importu železa, ve čtvrté teprve odhalí organisaci (tím, že projde mnohapatrovým dungeonem), co za krisí stojí. V páté tu organisaci vyšetřuje (inflitrace obchodních svazů a nakonec Železného trůnu), v šesté hrdina vrátí domů a dojde k hlavnímu odhalení a zvratu (železná krise je vlastně jen zástupný problém a zlý Železný trůn je v tom v podstatě taky trochu oběť) a v sedmé dojde konečně na konfrontaci s Big Bad (čemuž ovšem předchází získání pozvánky do vévodského paláce a záchrana života vévody Eltana, případně i útěk z vězení).

V PoE je první kapitola prokousání se do Baldu-... ehm, chci říci Defiance Bay a získání pevnosti, druhá je prolezení kanálů + pět questů (2 pro organisaci vlastního výběru, bohužel výběr je pak značně inkonsekventní; 3 na vyšetření zlé supertajné organisace, o které všichni vědí) a pak slyšení ve vévodském paláci, kde se odhalí Big Bad. Třetí kapitola spočívá v jednom questu dle vlastního výběru (získání si přízně nějakého z bohů), který umožní dostat se do finálního dungeonu, kde se všechno odhalí (bohužel dosti antiklimakticky, opět s BG1 nesrovnatelné) a dojde k bitce s hlavním bossem. Mimochodem i co se té bitky týče, tak i zde byla BG1 trochu zajímavější, protože jít na Sarevoka přímo byla celkem sebevražda (jasně, zase tam byl ten vztyčený prostředníček všem, kteří jako já hrají nejraději za mágy...), kdežto Thaose jsem dal skoro na první pokus.

[Resurrection]

Mírně odbočka, ale speedrun BG1 je 17 minut: https://www.youtube.com/watch?v=Pcu0xgd2izc V původní verzi to bylo taky čtvrt hodiny. BG2 má speedrun 23 minut. S framerate na 60 by to bylo ještě o polovinu rychlejší.

[skew]

https://www.youtube.com/watch?v=Pcu0xgd2izc

>závěrečný souboj
Sonuvabitch

[Resurrection]

https://www.youtube.com/watch?v=Pcu0xgd2izc

>závěrečný souboj
Sonuvabitch

Protection from Magic je game breaking i v jednicce.

[Faskal]

Zaklínač 3.
Bylo to sice 70 hodin života, ale stálo to za to.

... Ty krávo, to bylo epic.

[Invictus]

Prcals na vycpaném jednorožci?

[Faskal]

Ono to ani jinak nešlo.