On-line hra: Hostinec "Had Uroboros"

Jak název napovídá, archiv akcí a soukromých her.
Zamčeno
Uživatelský avatar
Eleshar_Vermillion
černá eminence
Příspěvky: 13654
Registrován: 18. 6. 2003, 20:31
Bydliště: Praha

Příspěvek od Eleshar_Vermillion » 29. 9. 2004, 18:17

"Zdržuješššš neodvratnéééé," zasupěla černá bytost a vsála do sebe Kernův zářivý paprsek "ale to je podsssstata celéééého vaššeho bytíííí, ččervi..."
Potom se bleskem vrhla ke svému světlému obrazu, skřížila s ním kosy v záblesku jisker trvajícím neuvěřitelně krátký okamžik pro přítomné trvající však celé hodiny. Obrana světelné bytosti se téměř okamžitě prolomila a na její nekrytý trup směřovaly z obou stran dva jasně smrtící útoky, jež se ovšem minuly účinkem, protože bytost obemklo světelné rameno boha zmítajícího se na zemi a strhlo ji zpět.
Poblíž stolu, kde původně stály dvoje hodiny, nyní však jen malá postavička podobající se nápadně zmírajícímu rytířu a prapodivná konstrukce složená z obrovské množství různobarevných koulí vzájemně propojených svými vrchlíky způsobem nerespektujícím obyčejné čtyřrozměrné chápání existence rozšířené mezi většino návštěvníků sálu, se začala zhmotňovat ve vzduchu jakási, kvůli barvoměně způsobené před časem naprosto nerozlišitelná kontura později nabývající formu v časoprostoru...
\\[T]// PRAISE THE SUN! \\[T]//

Uživatelský avatar
Ronaldin
Příspěvky: 82
Registrován: 28. 2. 2004, 21:22
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Ronaldin » 29. 9. 2004, 18:56

"Smrrrt oprrrvdu seš jí psedlí!Ne ty s blzen. Js smrt a v svu smtí se stanš."
Kern vytahl ze vzduch další paprsek a začal ho motat a rozdělovat do několika skupin před sebou.Vše trvalo okamžik.
"Filian de nostrus."
Kern ,který zjevně počítal s nějakým učinkem zmateně hleděl na paprsky.
"Filian de nostrus. Filian gapehavn. Qeimy gapehavn."
Všechny oslnil záblesk. Na místě kde stála skupina paprsků tvor, který vypadal jako velká ještěrka, ale měl obří nohy a malá křidélka, levé oko bylo modré, pravé žluté a obrovské.
"Filiane vtej!"
"Qeimy..." Kern spadl na zem a zašeptal slova ,která nikdo neslyšel.
Chlapec vylezl spod stolu a rozhlídl se co se děje. Schoulil se opět pod stul a plakal. Měl zlaté slzy.Náhle vykřikl.
"Pomoc!!Pomozte mi."
Ještěrka se mezitím postavila mezi temnotu a Kerna.
„Proč se s námi spolčuješ, nevydržíš-li s námi do konce?Chceš lítat a máš strach ze závrati?“
Goethe-FAUST

Uživatelský avatar
Eleshar_Vermillion
černá eminence
Příspěvky: 13654
Registrován: 18. 6. 2003, 20:31
Bydliště: Praha

Příspěvek od Eleshar_Vermillion » 29. 9. 2004, 21:05

Zářícího boha na zemi obtočilo okamžitě několik chapadel a přitáhlo jej k temné bytosti, která mezitím párkrát sekla po ještěrovi, který si rychle uvědomil, že tentokrát není dobrý nápad nechat ránu dopadnout, o čemž je přesvědčilo, že jakmile si bytost přitáhla boha, přitáhla s ním i svou světelnou kopii, kterou jedinou ranou své černé paže s obří čepelí zrušila. Lapený bůh využil poslední chvilky a vyslal mnohobarevný paprsek tvůrčí síly za zády bytosti k podivně se formující entitě, jež v rychlosti nabyla tvar všem již trochu známý. Černá postava se zarazila, stále přítomný děsivý ryk v místnosti skončil a barvy se vrátily do svých původních odstínů, stejně jako podoby všech přítomných. Uprostřed stála pořád obří temná postava v chapadlech držící boha v jeho podobě lidského avatara, za ní stála stařena, která před chvílí zemřela a zmizela, jen měla zavřené oči a v ruce kosu. V její tváři nebyl výraz a nehýbala se. Černá postava zatřepala všemi chapadly, a pak jimi najednou velkou silou mrštila a srazila všechny držené na zem. Vzduchem prolétlo několik skřítků a jeden bůh v podobě bělovlasého starce. Postava se nepřirozeně protáhla, změnila v oblouk a byla jakoby nasáta očima, nosem a ústy stařeny. Stařena otevřela oči, v nichž se černě "zablesklo," podlomila se jí kolena a tak tak se stihla chytit druhou rukou své kosy, aby neupadla na zem. Po chvíli zavratě se opět postavila pevně na nohy a téměř bojovně uchopila kosu. Vrhla pohled plný hněvu na Brisala i na rytíře a jeho družinu.
"Hlupáci!!! Nesnažte se již nikdy více zabít smrt nebo nevyjdete živi!!!"
Pak se vydala rázným krokem k pomalu vstávajícím chlapcům a ukázala na ně kosou.
"Troufli jste si zápolit se Smrtí, za to jste zaplatili polovinou svého času stejně jako všichni zde!!! Cena za boj s Principy je nesmírná a já nyní požaduji život vašeho pána, jeho čas se nachýlil," řekla a levou rukou ukázala ke stolu s hodinami, kde bylo vidět, že ztráta poloviny zrnek množství v menších hodinách skutečně nijak nepřidala...
\\[T]// PRAISE THE SUN! \\[T]//

Uživatelský avatar
Sylvaen
Příspěvky: 916
Registrován: 13. 5. 2004, 10:34
Bydliště: Blaen bHóirne@Merian, Svaekke@Arlan, Romhäryl@Fiery Halls, Praha@Země
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Sylvaen » 30. 9. 2004, 09:03

Jakmile stařena nasála černou bytost, ozvalo se z míst kde na zemi ležel Brisal tlumené zavrčení. Géatron se na zemi posadil. Držel se za hlavu a vůbec nevypadal dobře naladěn. Oplatil stařeně zamračený pohled.
ABY BYLO JASNO, SESTRO, zaduněl potom, V TÉHLE SFÉŘE NEMÁŠ ŽÁDNOU MOC. JEN TU, KTEROU TI POVOLÍ JEJÍ PÁN A JEDINÝ VLÁDCE.
Pak se temně zachechtal a pozvedl svou pravou ruku, tu na níž měl místo dlaně připevněné mechanické zařízení jež předtím tak fascinovalo gnóma.
V TÉHLE SFÉŘE, MÁ DRAHÁ... roztáhl ústa do úsměvu který všem připomněl dobře se bavícího aligátora, MÙŽE I SMRT... z kovového zařízení se ozvalo krátké úsečné zacvakání, ZEMŘÍT.
-"What's going on out there!?"
-"Murder. Want some?"
(George Stark in 'The Dark Half', Stephen King)

Uživatelský avatar
Quasit
Vysloužilý démon
Příspěvky: 1452
Registrován: 27. 8. 2001, 23:00
Bydliště: Praha, Vršovice
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Quasit » 30. 9. 2004, 12:28

Mitfer leštil za barem sklenici a pronesl klidně:
"Přestaň dělat brajgl a vyhrožovat, babičko, nebo tě odsud vymetu, než stačíš mrknout. Dej si pití a chovej se slušně jako všichni ostatní."

Uživatelský avatar
Ronaldin
Příspěvky: 82
Registrován: 28. 2. 2004, 21:22
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Ronaldin » 30. 9. 2004, 17:40

Ezar, který stále plakal po stolem, když uslyšel babčiny slova vstal a otevřel dveře. Za nimi se objevilo hlučné město. Vy výhledu branila skupina šestii mužů a tří žen s modře potetovanými obličeji.
"Prej nějaký prablémi." Prohlásili nejvyšší muž s mečem v ruce.
"Dobrý" ,řekl Ezer.
Zavřel dveře a znovu je otevřel.Ve dveřích se objevila krajina dlouho zapomenutého města.
"Ano, ty ano."
Zavřel dveře a poklepal Klepadlu na čelo.
"Chudáku."
Kern mezi tím vstal ze země.
"Blázni, jste vy všichni. Jo zemřít to je sakra cesta. Tam a zase zpátky. To je sranda."
„Proč se s námi spolčuješ, nevydržíš-li s námi do konce?Chceš lítat a máš strach ze závrati?“
Goethe-FAUST

Uživatelský avatar
Eleshar_Vermillion
černá eminence
Příspěvky: 13654
Registrován: 18. 6. 2003, 20:31
Bydliště: Praha

Příspěvek od Eleshar_Vermillion » 30. 9. 2004, 19:23

Bůh než dopadl na zem, změnil svou podobu ze starce opět na světelnou entitu, která se obrovskou rychlostí rozletěla ke dveřím, skrze jejichž škvíry vylétla ven z hostince...
Lebka se snažila z dosahu Smrti dostat použitím své vrtule, kterou roztočila na nejvyšší výkon. Když ji ale Smrt pustila, vyletěla obrovskou rychlostí ke stropu, do kterého samozřejmě narazila. Konstrukce s vrtulí se zčásti poškodila, ale co bylo hlavní, utrhla se od lebky a spadla na zem, kde se ještě chvíli zmítala. Lebka, naproti tomu, spadla na zem též, ale odkutálela se kamsi za pult...

Smrt se zemračila a zasupěla, pak ale řekla: "Osm za jednoho, to je cena, že rytíř může žít, dokud odsud nevyjde."
Poté se narovnala do výše impozantnější než kdy předtím a vydala se, opírajíc se o kosu, ke dveřím, které jejím pohybem otevřela, a vešla do prázdnoty za nimi...
\\[T]// PRAISE THE SUN! \\[T]//

Uživatelský avatar
Ronaldin
Příspěvky: 82
Registrován: 28. 2. 2004, 21:22
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Ronaldin » 30. 9. 2004, 20:05

Kern se stále zmateně rozhlížel a polemizoval.
"Si hraje na soudce. Jo on odsaď nevyleze sám. Osm za jednoho. Jeden za osm. Kde já to jen slyšel. Ezene koho to tu máš?"
Ezen přiběhl ke Kernovy a něco mu zašeptal do ucha.
"Jo, tak to je. Hlavně ať nezlobí,že?" prohlásil Kern s usměvem na rtech.
Přišel k Eriahovy a pohladil ho po vlasech.
"Baba jedna ani ti nepomohla. Hádá se, když může končit životy,ale mi tě z toho dostanem. Rozumíš dostanem." Poslední slova řval na celou hospodu.
Ezen mezi tím přiběhl k Brisalovy.
"Pomůžete? On je duležitý. On vám to vysvětlí" a pokynul za sebe.Všchni si myslel,že ukazuje na Kerna, ale Brisal ho viděl. Nahou mužskou postavu s bílou pletí a vlasy na jedné straně vyholeným a na druhé straně po kolena dlouhými. Kníry se mu stáčely do jiných sfér.
Umřeaznovuzrodísetenježmáotrokymezinámiiživými.Smrtneznamenápronějnicmusíalezpívatsepronějmusíatenvrahzpěvákuvmusíbýtztrestán.Pak jezpět. Postava jen stála a tupě koukal na Brisala.
Kern začal plakat a jeho slzy, které padaly na Eriahově tváři vytvářeli různé obrazce. Ezar na Brisala stále vrhal žadonící,laskavý pohled.
„Proč se s námi spolčuješ, nevydržíš-li s námi do konce?Chceš lítat a máš strach ze závrati?“
Goethe-FAUST

Uživatelský avatar
Sylvaen
Příspěvky: 916
Registrován: 13. 5. 2004, 10:34
Bydliště: Blaen bHóirne@Merian, Svaekke@Arlan, Romhäryl@Fiery Halls, Praha@Země
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Sylvaen » 1. 10. 2004, 10:43

Brisal se na chlapce chvíli díval a pak se mu v koutku jeho živého oka objevilo cosi jako slza. Odvrátil rohatou hlavu. Z hrudi se mu vydralo přiškrcené zamručení.
BUDU POTŘEBOVAT SEKERU, MISTŘE MITFERE, zaduněl rozechvělým hlasem. Hostinský nejprve zaváhal, ale pak rychle přikývl a odkráčel kamsi do zadních místností. Po chvíli se vrátil s velikou sekerou se stopami rzi a s téměř uctivým výrazem ji podal géatronovi.
DÌKUJI. Géatron uchopil neohrabaně zbraň a rozhlédl se po hostinci. Udělal několik kroků ke gnómovi, nehybně stojícímu se svým mechanickým strojem a pozvedl sekeru. Unquin nejdřív polekaně uskočil, ale mocný rozmach sekery nemířil na něj. Ozval se tupý zvuk.
Géatron pustil sekeru a svíral si pahýl pravé ruky. Její zbytek s připojeným mechanismem dopadl řinčivě na zem.
Unquin překvapeně otevřel ústa a zase je zavřel.
Brisal se otočil, ale pak si ještě na něco vzpoměl. Jednou svojí hbitou ruku pozvedl k obličeji a když ji dal dolů, podával gnómovi malé zařízení plné čoček, táhel, zrcátek a drátků. Gnómův stroj natáhl dlaň a géatron do ní strojek upustil. Svým zbývajícím okem mrkl na Unquina a odšoural se zpátky k Ezenovi.
JDEME NA TO, CHLAPČE.
Namočil prst do krve, stékající z pahýlu pravé ruky a načrtl do vzduchu několik symbolů, které se rozhořely jasným plamenem.

HLEDEJ JEDNOROŽCE, CHLAPČE. Znaky ve vzduchu se seřadily do tvaru kruhu, který se vyplnil chvějící se a vlnící plochou která připomínala zrcadlo nebo vodní hladinu. V ní se objevil obraz nekonečných zelených plání a táhlých kopců.
Za jedním se vynořila zářivě bílá silueta zvířete které připomínalo koně, nebýt mocného rohu, vyrůstajícího jí z čela. Dlouhá hříva splývala zvířeti po šíji a jak jednorožec běžel, zdálo se že se sotva dotýká země. Pohodil bezstarostně hlavou a dlouhým skokem překonal malý ostrůvek křovin. Jeho kroky byly dlouhé, plavné a majestátní. Ezenovi se v očích objevily další slzy, ale tentokrát to byly slzy štěstí.
"Taková nádhera..." zašeptal tiše.
Brisal svěsil hlavu: ANO. A TAK MÁLO JICH ZBÝVÁ... KOLIKRÁT JSEM MUSEL PŘIJÍT A VZÍT NÌKTERÉHO Z NICH.
Jednorožec v obraze se zastavil a zkoumavě zavětřil. Natáčel slechy jakoby uslyšel Ezenův hlas.
Brisal se smutně zadíval svým zdravým okem do obrazu.
Jednorožec opět pohodil hlavou, zahrabal a rozběhl se s větrem o závod a přitom šťastně vyhazoval zadníma do vzduchu.

Géatron opět namočil prsty do krve, která se teď šířila po podlaze kolem něj a dokreslil do obrazce několik symbolů. Kruh se rozšířil a z obrazu zavanul čerstvý chladný vítr, provoněný sluncem a trávou.
BÌŽ, CHLAPČE. BÌŽ A VYPRÁVÌJ JIM O MNÌ. ŘÍKÁ SE ŽE SLZY JEDNOROŽCE DOKÁŽÍ I MRTVÉHO ZNOVU ZRODIT. TŘEBA ZAPLÁČOU NAD BRISALEM, KTERÝ NAKONEC PROHLÉDL.
Brisal pustil pahýl své ruky a zabořil prsty do své hrudi. Když vytáhl ruku ven, svíral v ní rudý drahokam v němž to jiskřilo a vířilo. Pomalu podal drahokam Ezenovi. Chlapec jej vzal. Brisal pomalu padl na kolena a podepřel se pahýlem své pravé ruky. Ezen udělal pohyb jakoby jej chtěl podepřít, ale géatron odmítavě mávl rukou.
VYPRÁVÌJ... A NIKDY NEZAPOMEÒ ŽE DOKUD SVÌT STOJÍ, JE JEŠTÌ NADÌJE PRO ZATRACENÉ... řekl slabým hlasem a pomalu, velmi pomalu klesl k zemi.
Jeho sípavý dech se postupně zpomaloval až nakonec ustal úplně.
-"What's going on out there!?"
-"Murder. Want some?"
(George Stark in 'The Dark Half', Stephen King)

Uživatelský avatar
Ronaldin
Příspěvky: 82
Registrován: 28. 2. 2004, 21:22
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Ronaldin » 1. 10. 2004, 11:43

"To jste ne... Ne to se nemělo stát takhle. Budu vyprávět budu. O vás,o Eriahovy o Zpěvákovy. O světě a budu je chránit,ale stejně se to nemělo stát. Co já s drahokamem? Je v něm život. Nebo bohatstvý? Ne, je tam smrt vaše smrt a smrt Eriahe. Kdybyste žil pomohl byste mu. Kde já najdu jednorožce?"
Chlapec si sedl a plakal.
"Tohle jsem nechtěl."
Kern pohlédl na Brisala.
"Do Situvova domu. Mrtvej tam, umírající tady. Ezene jdu za Zpěvákem. Jdu se pomstít. Zabiju ho i s celou jeho rodinou."
Vzal hůl, která se před ním objevila a otevřel dveře a zmizel v ruchu velkoměsta.
Eriah zasípal a něco zachrchlal.
„Proč se s námi spolčuješ, nevydržíš-li s námi do konce?Chceš lítat a máš strach ze závrati?“
Goethe-FAUST

Uživatelský avatar
Ebon Hand
Temný paladin
Příspěvky: 1806
Registrován: 13. 5. 2003, 14:07
Bydliště: Čertův příbytek

Příspěvek od Ebon Hand » 1. 10. 2004, 13:06

Ozvalo se zachrápnutí a zavrčení.
Na zemi se probudil Burn a posadil se. Podlaha pod ním byla černá s vypáleným vzorem jeho výstroje a výzbroje.
"Mitfere já mám žízeň" zahuhlal a vyškrábal se na bar.
Rozhlédl se po hospodě.
"Co to tu vyvádíte, u taraskovejch koulí?" jeho pohled sklouzl na geatróna.
"A ty ses tu rozmontoval, jo. Ty nýmande."
Očouzenec sebral z baru připravenou lahev, otočil se na Mitfera a se svým osobitým úsměvem mu řekl.
"Jdu si dáchnout, tam k tomu vohýnku."
Vyrazil do zadního traktu. Když opouštěl místnost ozval se pronikavý hvizd, který se jakoby šířil všemi směry. Z poza baru vyskočil Pekyšon a pelášil za pekelníkem.

Uživatelský avatar
Ronaldin
Příspěvky: 82
Registrován: 28. 2. 2004, 21:22
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Ronaldin » 1. 10. 2004, 19:31

Filian několikrát zamával ocasem a málem srazil několik hostů.
"Sssssssssud vossy."

Ezar si utřel oči. Vzal pár věcí ze stolu a odešel. Otevřené dveře odhalily zelenající nížinu kde směrem k Ezenovy utíkal muž s rudě nabarvenými do výšky rostoucím pruhem vlasů. Pokynul Ezenovy a naznačil ,aby nezavíral dveře. Mrkl na chlapce a už byl vevnitř.
"Hienky hospodo. Banda tu je. To zase jo."
Rozhlížel se po hospodě.
"Hospodský pivko nejlíp Warkerský."
"Kdo by si tu chtěl promluvit vo umění nebo snad o tý válce.? Co?"
Když mluvil vytasil šavly a někoikrát jí máchl ,ale pak ji taky zandal.
„Proč se s námi spolčuješ, nevydržíš-li s námi do konce?Chceš lítat a máš strach ze závrati?“
Goethe-FAUST

Uživatelský avatar
Ronaldin
Příspěvky: 82
Registrován: 28. 2. 2004, 21:22
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Ronaldin » 9. 10. 2004, 13:56

Muž se rozhlédl a projel si rukou vlasy.
"Hmm... Zajmavý tipy tu jste. Chcete si nědkdo poklábosit? Hele a rychle nebo nezaplatim a zdrhnu! Říkejte mi Rudý stín. Zkráceně Rudý nebo Rudy."
„Proč se s námi spolčuješ, nevydržíš-li s námi do konce?Chceš lítat a máš strach ze závrati?“
Goethe-FAUST

Uživatelský avatar
Quasit
Vysloužilý démon
Příspěvky: 1452
Registrován: 27. 8. 2001, 23:00
Bydliště: Praha, Vršovice
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Quasit » 3. 11. 2004, 11:52

V sále umlkl poslední rozhovor a nastalo ticho, rušené jen praskáním polen v krbech. Všichni se zdáli ponořeni v myšlenkách nebo vzpomínkách, ticho je konejšilo. Jako nějakým kouzlem jinak tak rušný sál ustrnul, zdánlivě zastaven v čase, podobný zašlému obrazu.
Jeden po druhém se hosté zvedali ze svých míst a s tichým rozloučením odešli chodbami do svých pokojů. Nakonec zůstal hostinský Mitfer v místnosti sám. Odložil naleštěný pohár, nacpal si dýmku svým oblíbeným třešňovým tabákem a opřel se zády o stěnu. Pomalu vypouštěl modravý kouř a zamyšleně hleděl před sebe.
Polena v krbu se postupně měnila na řeřavé uhlíky a v rozích místnosti se usadily hluboké stíny. Zšeřelý sál se zdál být naplněn šeptanými ozvěnami dalekých hlasů, stoly a židle nejasně vystupovaly ze tmy jako zkamenělé útvary zvětralé plynutím věků. Mitfer sklonil hlavu a zavřel oči, jako by naslouchal nějakým nezřetelným náznakům slov nesených větrem. Místností proplouvaly matné stíny lidských i jiných postav, utkané z kouře a stínů, a vzápětí se rozplývaly v černotách chodeb.
Mitfer takto setrval dlouhou chvíli. Pak potřásl hlavou a položil vyhaslou dýmku na pult, přešel pomalu ke krbu a přiložil několik polen. Stál a díval se, jak se oheň pomalu rozhořívá, pak přiložil i do druhého krbu a vrátil se k baru. Místnost ozářil oheň a zahnal stíny z koutů. Hostinec Had Uroboros byl připraven na další hosty, jako už tolikrát od počátku času.

Daniel

Příspěvek od Daniel » 9. 11. 2004, 17:07

Vcházím do sálu samocen. Vypadám jako člověk. Na krku mám něco připnutého řetízkem a vruce oboustranný palcát. Kývnu na hostinského a naznačím že si dám něco k pití.

Zamčeno

Zpět na „Archiv akcí a soukromých her“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 host