On-line hra: Hostinec "Had Uroboros"

Jak název napovídá, archiv akcí a soukromých her.
Zamčeno
Uživatelský avatar
Ebon Hand
Temný paladin
Příspěvky: 1806
Registrován: 13. 5. 2003, 14:07
Bydliště: Čertův příbytek

Příspěvek od Ebon Hand » 15. 9. 2004, 16:46

Burn se nedočkal odpovědi tak se opět otočil ke své lahvi Motrijské. Zvedl ji a zkusil si nalít další pohárek. Byla prázdná. Rozhlédl se po baru. Velmi nehezky se zatvářil a pak zaburácel tak mohutným hlasem, patrně po strátě sebekontroli, že se vetšina hostů otočila a lebce vypadl brousek.
"Vyhrál jsem! Vy lítací sráči!!"

Čertí kuna Pekyšon se dal na útěk.

Očouzenec s prázdnou Motrijskou v ruce se pokusil vztát z barové židličky, ale místo toho se skácel na velké nechanické monstrum. Hlava mu narazila do vytřeštěných očí. Odrazila se a celá postava se zřítila na podlahu. Z ruzných švír černého pancíře začli vyšlehávat plamínky. Z pod Burna začal stoupat dým.
Burna zůstal ležet na podlaze jak dopadl, hubu otevřenou. Vypadal jako dohořívající táborák. Ozvalo zachrápnutí.

Uživatelský avatar
Sylvaen
Příspěvky: 916
Registrován: 13. 5. 2004, 10:34
Bydliště: Blaen bHóirne@Merian, Svaekke@Arlan, Romhäryl@Fiery Halls, Praha@Země
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Sylvaen » 16. 9. 2004, 00:12

Géatron se trochu přikrčil když Burn dopadl na podlahu až to zapraštělo.
AU. TO MUSELO BOLET. poznamenal nezůčastněně a s nadějí se rozhlédl po ostatních. Když se nedočkal jejich smíchu ba ani úsměvů, opět sklesle svěsil ramena.
Pak mu neco došlo a z několika úst na těle si nepřítomně vytáhl dýmající pochodně. Jedním prstem prozkoumal hrdlo láhve kterou Burn odložil a olízl pár kapek, které mu na něm zůstaly.
-"What's going on out there!?"
-"Murder. Want some?"
(George Stark in 'The Dark Half', Stephen King)

Uživatelský avatar
Ronaldin
Příspěvky: 82
Registrován: 28. 2. 2004, 21:22
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Ronaldin » 20. 9. 2004, 18:03

" Je mi jedno , jak to mu řikáte. Hlavně mu pomožte."
Rozhlédl se po hospodě.
"Jmenuji se Kern asi už mě nepoznávate a někdo mě asi nezná." Potom potichu dodal.
"Jen abys te věděli,abys asbys..."
Slova přešli v nesrozumitelné huhláni.
Ezen vytahl notes a začal a než něco napsal prohlédl si někoho v sále. Náhle prohlásil, aniž by zvedl hlavu od psaní.
"Pro pána si vodu."
Kern několikrát pokýval a pochvíli se začal kývat celý.
„Proč se s námi spolčuješ, nevydržíš-li s námi do konce?Chceš lítat a máš strach ze závrati?“
Goethe-FAUST

Uživatelský avatar
Eleshar_Vermillion
černá eminence
Příspěvky: 13645
Registrován: 18. 6. 2003, 20:31
Bydliště: Praha

Příspěvek od Eleshar_Vermillion » 21. 9. 2004, 15:29

Ženština přistoupila k dvojici, rozepnula svou obnošenou koženou brašnu a vyndala z ní malé přesýpací hodiny, na které se podívala. Zbývalo v nich jen pár zrnek.
"Čas konce tvého utrpení nadchází, pane, slibuji, že tvá bolest nebude trvat dlouho..." řekla rytíři, který náhle silně zavrávoral.
"Nachystej jeho lože, chceš-li, aby pocítil bolesti co nejméně, chlapče," pravila ještě a odešla si položit malé přesýpací hodiny na stůl. Vedle nich položila ještě jedny přesýpací hodiny, ale podstatně větší. Byly vyřezány z jakéhosi leskle černého dřeva vykládaného zlatem, jejich sklo, na pohled prvotřídní křišťál, nebylo také obyčejné, ale spodní polovina měla výbrus podobný nestvůrné tlamě polykající světlý písek, který byl asi ze čtyř pětin přesypán. Obě křištálové misky hodiny byly svírány mezi plochami z onoho černého dřeva vykládaného zlatem, pohromadě držené čtyřmi spirálovitými zlatými sloupci. Celé pochmurně působící dílko završovala ještě plastika šklebící se zlaté lebky na vrchní ploše hodin.
Pak žena opět obrátila svou pozornost na chlapce, jestli plní její rady...
\\[T]// PRAISE THE SUN! \\[T]//

Uživatelský avatar
Ronaldin
Příspěvky: 82
Registrován: 28. 2. 2004, 21:22
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Ronaldin » 21. 9. 2004, 19:43

Kern se vzpřimil.
"On neumře! Nemůže na to je moc silný, ať si váše čári řikají co chtějí on neumře. Mé uměni,by ho nedokázalo zachranit,ale..." ,odmlčel se a tvářil se velmi znechuceně."Vás by dokázalo zabít. Tak se snažte ať nemusí."
Kern se podíval na Ezena a usmál se. Potom se jeho ukazováček začal směřovat k obličeji lečitelky.
"Tak mu pomožte. Prosím zachraňte ho. Jestli umře. Tak se Zpěvák probudí a přijde si pro něj. Ještě nesmí umřit."
Mluvil tiše a překvapivě jemně,po tvářích mu tekly slzy a když se do nich někdo zadíval, uviděl jakz něj mzí radost. Potom se postavil vedle bojovníka. Díval se mu do očí a vzpomínal.
"Neboj Eriahy mi tě z toho dostanem."
Odpověď mu bylo zaskučení, které někomu připomnělo úplněk.
Ezen vstal a přišel k lečitelce a naklnil se k ní.
"Prosím zachrňte ho. Pro mistra i pro mě je duležitý,blízký skoro jako otec. Prosím."
A potom šel opět dělat poznámky do notesu.
„Proč se s námi spolčuješ, nevydržíš-li s námi do konce?Chceš lítat a máš strach ze závrati?“
Goethe-FAUST

Uživatelský avatar
Eleshar_Vermillion
černá eminence
Příspěvky: 13645
Registrován: 18. 6. 2003, 20:31
Bydliště: Praha

Příspěvek od Eleshar_Vermillion » 21. 9. 2004, 21:31

Žena se usmála nad mladíkovou hrozbou a věnovala další pohled malým přesýpacím hodinám.
"Až nadejde čas, jeho bolest bude utišena," pronesla měkce, "že Brisale?" obrátila se na géatrona. "Pokud si však budeš přát, můžeš průběh urychlit sám, toto místo je vhodné, protože se vymyká... Pokud si přeješ, můžeme tvého pána utišit společně, ale musíš mi dát slib, že provedeš přesně to, co ti nakážu, jinak sám zemřeš a tvému pánu nebude pomoci..."
Přikročila k rytíři a usmála se na něj, což v něm zřetelně probudilo hrůzu podle výrazu jeho obličeje.
"Proč si ale čekání nezpříjemnit," dodala ještě a otočila se k baru na Mitfera.
"Mitfere, dětský pláč pro všechny! A mně prosím přidej pár nemluvněcích vzlyků a malinko, velmi jemně dívčího nářku..."
Pak se posadilo ke stolku s hodinami a sledovala Mitfera, jak nalévá do dřevěných pohárků prapodivné tekutiny z olověné nádoby, při kteréž činnosti se hostincem ozývaly podivné smutné hlasy a tajemný tichý vzlykot občas přecházející v kvílení a bolestivý jekot, který působil mrazení v zádech i těm nejotrlejším hostům, nejvíce však ubohým skřítkům, kteří roznášeli jednotlivé pohárky.
\\[T]// PRAISE THE SUN! \\[T]//

Uživatelský avatar
Sylvaen
Příspěvky: 916
Registrován: 13. 5. 2004, 10:34
Bydliště: Blaen bHóirne@Merian, Svaekke@Arlan, Romhäryl@Fiery Halls, Praha@Země
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Sylvaen » 22. 9. 2004, 00:21

Býčí monstrum u baru se narovnalo když zaslechlo své jméno pronesené konkrétním hlasem.
TY? zeptal se géatron nejistě a po dlouhé době nehybného zadumání udělal pár kroků k muži na stole a křehké postavě u vedlejšího stolu, kroků které přinutily letité trámy podlahy zasténat a které rozkývaly odložené přesýpací hodiny.

AŽ NADEJDE ČAS, VŠECHNA BOLEST BUDE UTIŠENA. SNAD I TA MÁ. poznamenal nepřítomně ALE NEVÍM JESTLI UŽ JE JEHO ČAS, SESTRO. ČAS JE ZAMOTANÝ. VČERA MOHL ZEMŘÍT A ZÍTRA SE ZRODÍ, KDO VÍ?

Jedna Brisalova dlaň se natáhla kupředu a zastavila se jen několik palců od mužova čela. Zraněný zasténal a zazmítal se, ale pomalý pohyb Brisalovy pavoukovité dlaně se dvěma palci ho uklidnil. Géatron přejel dlaní nad zraněným a nad každou ránou se na okamžik zastavil.

JE JEDEN LÉK KTERÝ ZASTAVÍ SMRT, CHLAPČE zaduněl jeho hlas, ALE JE TÌŽKÉ HO ZÍSKAT. JÁ TI HO PŘINÉST NEMOHU, ALE STÁLE MÁM DOST SÍLY ABYCH TI POMOHL HO ZÍSKAT.
-"What's going on out there!?"
-"Murder. Want some?"
(George Stark in 'The Dark Half', Stephen King)

Uživatelský avatar
Eleshar_Vermillion
černá eminence
Příspěvky: 13645
Registrován: 18. 6. 2003, 20:31
Bydliště: Praha

Příspěvek od Eleshar_Vermillion » 22. 9. 2004, 18:24

"I ty jeden zrádce!" pronesla posměšně stařena.
"Pořád hledáš způsoby jak odvrátit neodvratné? Věděla jsem, že za to, že se mi stavíš do cesty jednou musíš skončit takhle, soudci osudu jsou trpěliví, ale jak vidíš, tak narozdíl od mnohých jiných vlastností, které mají, jejich trpělivost není ani zdaleka nekonečná... A o čas vesmíru, Jsoucna, Bytí, Všehomíra - což mi připomíná, že si s ním budu muset brzy promluvit, jak to vlastně provedeme - si vůbec nemusíš dělat starost, teď už ne, byl jsi obdařen stejně jako nemnozí vymaněním a promrhal jsi jej, tak trp, ty jeden... dobrodinče. Je totiž tadyhle v těch hodinkách" řekla s úšklebkem, posadila se a pohladila masivní černé přesýpačky, pak si lokla svého zvláštního koktejlu. Pak svou pozornost obrátila opět k rytíři a téměř mateřsky pronesla:
"No to se dělá, chlapečku, že když to na nás jde, tak zdrhneme do hospody? A ještě s takovými bolístkami..." pak sesedla, přiklekla si k rytíři a přejela svýma starýma rukama po několika jeho ranách. Rány se nezacelily, ale přestaly krvácet, bolest z rytířovy tváře zčásti zmizela a byla nahrazena úlevou.
"Je ti lépe? Mohu ti ukázat více, když se svěříš do mé péče," pravila medovým hlasem, "jen řekni tady svému chlapci, ať ti nachystá lože, aby tvá bolest zmizela úplně, bude to jen dílo okamžiku a ty budeš opět šťasten."
\\[T]// PRAISE THE SUN! \\[T]//

Uživatelský avatar
Ronaldin
Příspěvky: 82
Registrován: 28. 2. 2004, 21:22
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Ronaldin » 26. 9. 2004, 12:16

"Ezene, udělej jak ta paní říka. A teď přistupme k věci a hlavně co za to chcete?"
Ezen se vrhl do přípravy druhého lůžka na dalším stole.
„Proč se s námi spolčuješ, nevydržíš-li s námi do konce?Chceš lítat a máš strach ze závrati?“
Goethe-FAUST

Uživatelský avatar
Eleshar_Vermillion
černá eminence
Příspěvky: 13645
Registrován: 18. 6. 2003, 20:31
Bydliště: Praha

Příspěvek od Eleshar_Vermillion » 26. 9. 2004, 12:39

Stařena se pousmála a pravila: "Vidím, že jsi živ již dlouho, když si myslíš takové věci. Ale já nejsem taková, jednám se všemi stejně, ani od tebe, ani od nikoho jiného za své služby nic nechci, bloudím světy od toho, abych tišila bolest potřebných."
Jeden ze skřítků konečně dorazil s dřevěným pohárkem i k rytíři a postavil jej na podlahu, chvíli stál, zhluboka dýchal, protože pohárek na něj byl příliš těžký. Přitom si utíral malým bílým kapesníčkem své tělo. Stařena se natáhla po pohárku, vedle kterého skřítek stál, ale jakmile uviděl její natahující se ruku, vykvíkl a utekl pryč, jak kdyby jej pronásledovalo hejno oživlých bonbónů... Stařena se chopila pohárku s tekutinou temnou až černou, přesto však naprosto čirou a průzračnou jak nejčistší horské prameny.
"Jsi v hostinci, pane, napij se," řekla a podala mu pohárek s tekutinou, z níž vycházely divné zvuky a divné pocity, ke rtům. Pak se podívala na malé přesýpačky a s uspokojením sledovala, jak se počet bílých zrníček pomalu ale jistě blíží ke konci.
\\[T]// PRAISE THE SUN! \\[T]//

Uživatelský avatar
Sylvaen
Příspěvky: 916
Registrován: 13. 5. 2004, 10:34
Bydliště: Blaen bHóirne@Merian, Svaekke@Arlan, Romhäryl@Fiery Halls, Praha@Země
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Sylvaen » 26. 9. 2004, 13:16

Rychleji než mohlo postřehnout kterékoliv oko, snad jen s výjimkou očí obdařených schopností hledět mimo čas a prostor, se mihla vzduchem Brisalova paže a vyrazila ležícímu muži z ruky pohárek který se roztříštil o stěnu v kakofonii vzlyků a nářku jež se zařízly do všech naslouchajících uší. Stařena doširoka otevřela oči ale než stihla cokoliv říct nebo udělat, vytrhl jí Brisal pohybem druhé ruky přesýpací hodiny a obrátil je vzhůru nohama.
Přitom se děla podivná věc. Písek v obrácených hodinách ještě chvíli padal směrem vzhůru, pak se jeho pohyb zpomalil a se zvyšující se rychlostí se začal sypat zpátky.
Stařena zaječela a napřaženýma rukama se vrhla na géatrona, prsty zkroucené jako spáry. Géatron však jen pozvedl svou levou svalnatou paži a držel ji svými mocnými prsty za krk právě v takové vzdálenosti že ho její útočící ruce jen o píď míjely. Přesýpací hodiny zvedl do výše a stále je držel v obrácené poloze.
UDÌLEJ CO ŘÍKÁM, CHLAPČE zaduněl jeho hlas jako chvění bubnů zkázy a přehlušil chroptivé stařeniny kletby. TEDY POKUD CHCEŠ ABY TVÙJ PÁN BYL JEŠTÌ ZÍRA NAŽIVU.
-"What's going on out there!?"
-"Murder. Want some?"
(George Stark in 'The Dark Half', Stephen King)

Uživatelský avatar
Eleshar_Vermillion
černá eminence
Příspěvky: 13645
Registrován: 18. 6. 2003, 20:31
Bydliště: Praha

Příspěvek od Eleshar_Vermillion » 26. 9. 2004, 17:12

"Brisale, pusť mě a okamžitě přestaň zasahovat do něčeho, co ti nepřísluší, svou příležitost jsi už dávno propásl," zařvala nasupeně žena, snažíc se vyprostit ze sevření.
Rytíř se zatím začal na zemi děsivě svíjet a na jeho tváři se objevilo množství všemožných grimas negativních emocí... Pak začal měnit barvy...
Z hodin, které Brisal držel, najednou vyšlehl blesk a plně se vybil do jeho těla, čímž jej odmrštil obrovskou silou na druhý konec sálu. Pustil při tom bolestivě hodiny z ruky a stařena je tak tak těsně nad zemí chytla.
"Až se příště dotkneš něčího Času, zemřeš, Brisale," prohlásila stařena, obrátivši hodiny do původní polohy, po čemž se rytíř přestal kroutit a dokonce i měnit barvy, jeho kůže zůstala v sytě modré barvě, ale pozorné oko poznalo, že barva bledla a rytíř nabýval své původní.
"Vidíš, jak jsi mu ublížil, hlupáku?!" řekla hněvivě, "a málem jsi ty hodiny rozbil, víš, co by se vůbec stalo, pitomče?! Rozmázlo by ho to po celém Času! A chtěla bych tě vidět, jak bys sbíral všechna rozsypaná zrnka jedno po druhém."
Pak se podívala na hodiny, zamhouřila jedno oko, postavila si je proti světlu a párkrát do nich přepečlivě ťikla zvrchu prstem. Pár zrníček propadlo rychleji a rytíři se rychle vrátila původní barva.
Brisal zatím v rohu pomalu mátožně vstával a neschromlou rukou se držel za hlavu, na níž byl chvíli výraz takový, jako by se chystala vybuchnout.
\\[T]// PRAISE THE SUN! \\[T]//

Uživatelský avatar
Sylvaen
Příspěvky: 916
Registrován: 13. 5. 2004, 10:34
Bydliště: Blaen bHóirne@Merian, Svaekke@Arlan, Romhäryl@Fiery Halls, Praha@Země
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Sylvaen » 26. 9. 2004, 23:24

ZAPOMÍNÁŠ ŽE JÁ NEMOHU UMŘÍT, zachroptěl Brisal téměř lítostivě a udělal dva pomalé kroky kupředu.
TO JE DAR KTERÝ MI BYL DÁN NA POČÁTKU ČASU, A TEPRVE KONEC ČASU MÌ O NÌJ MÙŽE PŘIPRAVIT.
Pak se zastavil a nahrbil se. Roztáhl ústa k němému výkřiku, zafuněl a zkroutil se.
NE.. TOHLE NE! zašeptal tiše.
S jeho tělem se dělo něco zvláštního. Jeho kůže se začala vlnit a pohybovat jako živá. Hostincem zaznělo tiché zakvílení neharmonického hlasu, které začalo někde v tónech tak hlubokých že byly mimo dosah jakéhokoliv sluchu ale přesto rozvibrovaly nejednu hlavu v sále, a skončilo tónem tak vysokým že se většina přítomných chytila za uši.
TY A TVOJE HLOUPÉ, HLOUPÉ... HLOUPÉ... zasténal Brisal a klesl na jedno koleno.
Od jeho temné formy se odpoutal ještě temnější stín o velikosti lidského těla. Na okrajích byl roztřepený a v jeho středu hladově zářily dva řeřavé uhlíky. Stín se vznesl ke stropu a proletěl hostincem za ječení které znělo jako hlas bouře.
HLOUPÉ TRIKY S ČASEM, dokončil géatron a z jeho těla vyletěl další černý stín, následovaný celou řadou podobných.
ONI ZÍSKALI.. SVÙJ VLASTNÍ ČAS. A TEÏ JSOU VOLNÍ.. Brisalův hlas vysíleně kolísal. NEUDRŽÍM JE, KDYŽ MAJÍ VLASTNÍ ČAS.
Tvor zakolísal a s mohutným zaduněním padl na tvář na podlahu.

Stařeně se v očích nejprve objevil zmatený výraz, který se brzy objevil v čistý děs. Stíny pod stropem vydávaly nelidský chlad který mrazil spíše duši než tělo. Chlapec, který doteď užasle sledoval Brisala, vykřikl a pokusil se schovat pod stůl a jen sotva unikl jednomu stínu který se po něm právě natahoval. Vzduchem se neslo divoké šeptání nepřirozených hlasů.
Budeme hodovat, už máme časssssss, srdíčko,
Je nám zima, zima, zima... dejte nám teplo!
Nechceme tak moc, chceme jen trochu teplé, chutné, lahodné krve.
Jen tolik kolik nám můžete dát...
A pak si můžeme hrát, hráááát, hráááááát!
-"What's going on out there!?"
-"Murder. Want some?"
(George Stark in 'The Dark Half', Stephen King)

Uživatelský avatar
Eleshar_Vermillion
černá eminence
Příspěvky: 13645
Registrován: 18. 6. 2003, 20:31
Bydliště: Praha

Příspěvek od Eleshar_Vermillion » 27. 9. 2004, 01:26

"Při Všehomíru, Brisale!!! Kroť se!!! Tohle se nesmí!!! Prokletý pitomče, že jsi na ty hodiny sahal!!! Co já s tím teď budu dělat?" vykřikla zděšeně a rozhněvaně. Pozvedla ruce a mezi nimi se vytvořila malá černá trhlina. Vzduch kolem se začal kroutit, až vytvořil neustále se zrychlující vír směřující do trhliny. Vír začal stíny zachytávat a ty zachycené začaly děsivě kvílet... Stíny kroužily ve víru a mířily do trhliny, několik ještě volných ale začalo kroužit kolem stařeny. Pak se na ni vrhly... Každý skrz ni několikráte proletěl a jí se na tváři objevil strnulý výraz. Pak jí podklesla kolena, vír ustal a vrhly se na ni i ostatní stíny. Stařena, evidentně mrtvá, padla na tvář. Stíny se chvíli radovaly a běsnily nad jejím tělem, když tu se v místnosti setmělo... Tělo stařeny zmizelo v troše bledých výparů, které se rychle rozptýlily. Všechny barvy v hostinci se najednou obrátily v opačnou stranu spektra. Návštěvníci hostince měli jakousi mlžnou podobu vlnící se ve vzduchu... Prsty jako by se jim prodloužily, stejně jako tváře a zuby, které ještě navíc zešpičatěly. Hlava na dveřích byla... dvojitá... jedna nestvůrnější hlava než druhá a obě se navzájem kousaly...
Géatrona na zemi obklopovalo klubko blikajících stínů, které jako by byly jeho součástí. V jednom rohu seděla postava zářící jako miliarda bílých sluncí, ale stejně její svit nebyl s to překonat barvoměnu místnosti a celkové ztemnění. Vedle božské postavy ležela na stole děsivá lebka v ještě děsivější konstrukci a okolo ní obletovala zoufalá kvílející duše původného vlastníka.
Rytíř na zemi byl téměř černý, chvílemi jen černota akoby opuštěla a chtěla se vydat pryč z jeho těla. Oba jeho služebníci se snažili zděšeně utéci, ale jejich pohyby byly pomalé, jako by se soukali skrz med. V celém shonu nebyl slyšet jediný zvuk, kromě kvílení pomalu poletujících stínů a podivného hukotu.
Na místě, kde leželo tělo stařeny, se pomalu zhmotnila postava vysoká asi tři sáhy. Vypadala jako kdosi v rovně splývajícím rouchu, ale byla celá naprosto černá, černější než negace. Místo rukou měla dvě obrovské černé čepele ke konci se rozevírající. Hlava vypadala, jako by byla v kápi, ale "tvář" byla stejně černá jako zbytek těla i kápě, která se po chvíli začala vlnit a vystoupilo z ní mnoho černých "chapadel," která se rozprostřela kolem. Celou místností se ozval hlas řvoucí naprosto nepopsatelnou intensitou na všech vlnových délkách i všech rozkmitech. Řval slova v naprosto neznámém děsivém jazyce. Chapadla bytosti najedno vystřelila všemi směry a chopila se všech návštěvníků a lapila stíny. Všechny k sobě bytost začala chapadly přitahovat, nejrychleji zmítající se stíny a kroutícího se rytíře. Proti chapadlům bytosti se postavila chapadla zářícího boha, ale byla příliš pomalá a slabá, bůh ze svého těla vyslal k bytosti několik oslepujících výbojů světla, které rozložily realitu mezi ním a bytostí na mikročástečky inspirace, co se rozptýlily po okolí, další výboj směřoval do dveří, jejichž existence následovala stejnou cestu. Klepadlo se uvolnilo ale napdlo na zem, protože bylo drženo a přitahováno černým chapadlem. Bůh k bytosti vyslal další neúčinný proud Jsoucna a pokusil se o skok kolem bytosti ke dveřím. Bytost jej ale lapla dalšími chapadly, když letěl kolem ní, a zastavila jeho let. Zářící postava boha spadla na zem ve svíjejícím se chumáči chapadel přitahovaném těmi černými...
Věc pohltila všechny uvolněné stíny a jedním silným chapadlem zvedla rytíře do vzduchu a blížila jej k sobě, při čemž se snažila z Brisala otrhat stíny, které k němu bykly připoutané. Skrze ryk se ozval šeptavý hlas, schopný jej přehlušit. Zněl spíše jako několik šeptavých hlasů a zřetelně vycházel od bytosti.
"Tvůůůůj čassss ssse nacccchhhhýýýýlil, rytííííři, je čas utiššššit bolesssst, co Brissssal zzzpůůůůsobil... Tvůůůůj zrak je dobrýýýý, zahléééédl jsssi náááássss i přessss Moranu, ale nepozzzznal... Teď nám dáááášššš novou podobu..."
Čepele se za rytířem zkřížily a začaly se pomalu svírat...
\\[T]// PRAISE THE SUN! \\[T]//

Uživatelský avatar
Ronaldin
Příspěvky: 82
Registrován: 28. 2. 2004, 21:22
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Ronaldin » 29. 9. 2004, 09:35

Kern,jak se někomu zdálo utíkal,ale utíkal směrem k té temnotě a jak utíkal z pláště vyskočil zařivý paprsek. Paprsek ,který zamířil k rytíři se se několikrát okolo rytiře omotal a temno,když se jí dotkl světelný provaz. Přestala ho svírat čepelemi.
"Všššichniiii seee snááážíí pooomoocc,alleee špaaatněěě."
Vyjekl Kern a z ruky mu vyšehl další paprsek ,který se vztvaroval do stejné podoby jako temno ,akorát zařil jasným rudým světlem.
"Poomužu si sám. Nenechám se ovlivňovat jako Eriah. Nomlus eliesimus siverimus nosturs de falka. Morium sela. Akorium sela. Nevada sela."
Když zpíval v podivné řeči, tak se rudý pohnul pomalu nohou a pak náhle skočil na svou temnou stranu.
„Proč se s námi spolčuješ, nevydržíš-li s námi do konce?Chceš lítat a máš strach ze závrati?“
Goethe-FAUST

Zamčeno

Zpět na „Archiv akcí a soukromých her“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 host