Topic o kampani na Greyhawku

Zálohovaná témata projektu Open Gaming, který ve svých počátcích sídlil na tomto Fóru.
Uživatelský avatar
Bajo
Malý princ; Moderátor
Příspěvky: 7757
Registrován: 23. 10. 2005, 01:38
Bydliště: Brno
Kontaktovat uživatele:

Topic o kampani na Greyhawku

Příspěvek od Bajo »

Aby jsme nezaplácali FAQčkový téma dojmama, hláškama a podobnými nesouvisejícími příspěvky, které novým hráčům nic neřeknou (nic o povaze GH), zakládám toto čitě volně diskuzní téma.

První session se podle mě poměrně vydařila. Hráču bylo pro mě akorát. Akorát technická podpora trochu selhala, ale obešel jsem se bez ní. Škoda jen, že jste přišli o mou připravenou scénu s upalováním čarodějnice (snad příště :-)= ).

Teď k hraní. Hráči dobří, akorát mě občas překvapili, skončilo to úplně jinak, než jsem čekal. Někteří měli možná trochu štěstí, že taky neskončili na hranici :>;o) . Ale jinak jsem se hodně bavil a těším se na přístě. Jsem zvědavej co zase vymyslíte. Doufám že to alespoň trochu taky líbilo.

Edit: Jo a Aledriana se těší na další setkání $D (možná i s nějakou kamarádkou :-)= :>;o) ).
Uživatelský avatar
Pyrimidin
Příspěvky: 42
Registrován: 19. 11. 2005, 16:38
Bydliště: Brno, Šumperk, Strelen

Příspěvek od Pyrimidin »

Paráda, moje premiéra na GH byla báječná. Jen doufám, že příště mi už Aledriana neuteče a konečně ji sbalím. A jak jsem slíbil, následuje pár podařených hlášek, kterými děkuju DMovi i ostatním hráčům.
Uživatelský avatar
Pyrimidin
Příspěvky: 42
Registrován: 19. 11. 2005, 16:38
Bydliště: Brno, Šumperk, Strelen

Příspěvek od Pyrimidin »

Sariana drží dýku v nosní dírce hostinského a dělá na něj opravdu strašlivé ksichty.
Paladin Edgar jen smutně poznamená: "Tak tahle hospoda je taky zabitá!"
Uživatelský avatar
Pyrimidin
Příspěvky: 42
Registrován: 19. 11. 2005, 16:38
Bydliště: Brno, Šumperk, Strelen

Příspěvek od Pyrimidin »

Sariana se baví s Edgarem:
"Tak, můžem ještě vybrat kasu a šlohnout ňáký žrádlo."
"Ne a ne!"
"Aha, já jsem zapomněla, že ty jsi takovej ten úchylák."
Uživatelský avatar
Pyrimidin
Příspěvky: 42
Registrován: 19. 11. 2005, 16:38
Bydliště: Brno, Šumperk, Strelen

Příspěvek od Pyrimidin »

Júúú, koukám, že tu zatím přispívám jen já. Dnes tu mám zápisky z 1. session, z pohledu hraničáře, který nakonec tahal ostatní z problémů. Nu, posuďte sami:
Uživatelský avatar
Pyrimidin
Příspěvky: 42
Registrován: 19. 11. 2005, 16:38
Bydliště: Brno, Šumperk, Strelen

Příspěvek od Pyrimidin »

Mír, mír. Mír! Jen ten, kdo prožil rok vepředu, ví, jak sladce to slovo zní. Mír a domov. Kopce a lesy, kde jsem vyrůstal. Opatství, kde jsem žil před válkou. Dobrácký Otec Bernard, který nade mnou vždy držel ochranou ruku. Za poslední rok jsem viděl víc násilí, smrti a bolesti než kdokoli jinej z kláštera. Když si pro mě verbíři přišli, byl jsem obyčejný kluk, co měl rád lesy, lov a klidný život. A teď se vracím. Na svědomí mám tucet zmařenejch životů. A jsem tvrdší než většina vostatních, co jsem ve válce potkal. Možná proto jsem přežil. Jedinej z lukostřelecké kumpanie. Všichni vostatní padli v novobrodský bitvě. A tak je ze mě voják. Voják na volný noze. Z výslužnýho mi zbejvá už jen pár drobných, většina ho padla na dluhy. A pořád nevím, co mám dělat. Už dva tejdny se flákám kolem vopatství společně s bandou uprchlíků, kteří zneužívaj pohostinnosti otce Bernarda. Můžu dělat cokoliv, ale všecko mi přijde takový vobyčejný. Nejdřív jsem chtěl prodat luk i prošívanici a koupit si něco, čím bych se moh živit. Pak jsem si to rozmejšlel a radši si ty věci nechal. Možná se tam vrátím. Mír je dobrej leda tak pro vobyčejný lidi.
Naštěstí si Otec všiml mojí bezbožný zahálky a začal mi dávat různý práce, abych se nenudil. Zvlášť po tom, co sem rozbil hubu pár těm uprchlíkům, když nadávali na válku a vojáky. Sem tam vyrazím na lov a donesu nějakou zvěřinu, ale je to bída, všechna zvěř prchla nebo se proklatě dobře skrejvá. Taky pomáhám vopravovat zdi kolem vopatství, protože nejni vůbec jistý, jestli tudy někdy nepotáhnout marodéři, kteří vyloupěj a vypálej všechno, co nemá pevný zdi. V tom mi musel dát Otec za pravdu. No a jinak buď chrápu nebo přemejšlim vo tomhle divným životě.
Poslední úkol, vo kterej mě Otec požádal je nějakej divnej. Chce po mě, abych doručil dopis jednomu jeho známýmu v sousednim městečku. Nehraje tu dost věcí, známej je prej rytíř a Otec mi kladl na srdce, abych zprávu předal naprosto tiše a nenápadně a hlavně se nezmínil o něm a vopatství. A navzdory tomu se mnou poslal jednoho svýho člověka a několik uprchlíků. Má pravdu v tom, že je třeba jim dávat nějakou práci, aby se nenudili a nedělali potíže, ale tímhle se to jen zhoršilo. Nakonec s námi jde i jedna ženská. No nic, Otec pro mě udělal tolik, že tohle je maličkost. Jen mě trošku zaráží, že mě na odchodu řek, abych se vopatroval a udělal za náma vochraný znamení. To mě vopravdu zaráží.
Městečko je úplně jiný, něž ho pamatuju. Palisádový hradby jsou na několika místech vyvrácený, ulice špinavý, na rohu postávají hlídky. Strážní věž u cesty je vypálená do základů. Proklatá válka, ničí všechno i tady vzadu. A církev to ještě zhoršuje. Zase začali upalovat čarodějnice a černokněžníky. Jednu holku zapalovali, zrovna, jak jsme dorazili. Vostatní měli docela problémy, aby je vůbec pustili přes brány a podle nějakejch novejch pravidel se museli na noc ubytovat v hostinci. Tak jsem aspoň zatáh večeři a chlast, aby se trochu poměli a šel spát.
Ráno jsem se trochu vyptával po našem rytíři, ale zdá se, že bude dost těžký ho najít. Ve městě ho moc lidí nezná a ty, co ho znaj se k němu nehlásej. Zrovna je prej kdesi pryč, ale měl by se brzy vracet. Vostatní se stěhujou do jinýho hostince a já koupil selátko a soudek pivka a stěhuju se na strážnici. Kluci vod městskejch hlídek sice nikdy nezažili pořánej boj, ale baštěj a chlastaj jako pravý veteráni. A navíc mi daj vědět, až se vrátí náš rytíř. Dokonce maj kostky, tak jsem si s nima hodil. Ale bohové jsou dnes asi ve špatný náladě. Prohrál jsem poslední prachy.
Večer jsem zašel za uprchlíkama, přece jen mi dlužili večeři. A tam jsem ji uviděl. Proklatě krásnej kousek. Snad nejlepší, co sem kdy viděl. Vopravu nádherná, zcela zjevně kurtizána. Tak sem se nerozpakoval a přised si. Zdálo se, že ví i něco vo naší záležitosti, tak se to z ní snažili vostatní dostat. Vona je jen zvala na noční schůzku na hřbitově a voni vůbec nechápali, co tím myslí. K čertu, věčná škoda, že nemám prachy. Překvapivě se mi podařilo vyjednat s touto okouzlující bytostí schůzku, příští večer. A abych měl kde spát, tak jsem v hospodě umyl nádobí a moh se zato vyspat na zemi v pokoji, kterej si pronajala ta holka, co přišla s náma z vopatství.
Docela jsem koukal, když jsem ji přistih, jak vrtá díru do zdi. Vedle prej bydlí ta kráska a prej jí vůbec nic nevěří a prej ji bude v noci sledovat. Tak jsem ji poslal spát, že si tu děvuchu pohlídám sám. Jen škoda, že když se v noci vrátila, tak nerozsvítila ani svíčku. Nic sem neviděl.
Asi tu vopravdu něco nehraje, je běžný, když bohatá kurtizána zatáhne večer chlast, jako včera, ale je dost neobvyklý, když nám zaplatila i snídani. Radši bych vod ní měl dát pracky pryč. Cejtim v kostech, že tu něco smrdí. A ta holčina z vopatství je nakonec docela tvrdá. Ráno se vostře vopřela do hostinskýho, když z něj páčila, co všechno ví. Nejdřív jsem ji chtěl trošku schladit, ale když mě vobvinila z měkkosrdcatosti, tak jsem mávnul rukou a šel na strážnici zjistit, jestli už nepřijel náš rytíř.
Je už poledne a rytíř pořád nikde. Dole na mě kejvá jakási žebračka, tak jí jdu ukázat prázdný kapsy a všimnu si, že to je zase naše holčina z vopatství. Vodvedu ji kousek bokem a dozvim se, že to s hostinskym trochu přehnala. Žije, ale mávala mu před ksichtem nožem a pak ho bacila až se složil. Jenže ji vodhalila ta kurtizána, tak radši zdrhla, ale vostatní zůstali v tý hospodě a asi se do toho taky nějak zapletli. Ze strážnice právě vyběhla patrola a ve městě se začaly vozývat výkřiky, že tu někde je čarodějnice. Začínalo tu bejt docela těsno. Ty usoplenci se z města nedostanou a pokud tu zůstanou, tak je církev všechny s gustem upálí. Nikdo je tu nezná, nikomu chybět nebudou a převor nebude muset pálit svý lidi, aby pouštel hrůzu.
Sice se mi nelíbí tahat vostaní z brydy, kam sami spadli, ale Otec mi ty lidi dal na starost. Holčinu jsem hned vodved z města a schoval ve spálený věži, kde se pro ni stavim pozdějc. Pak sem se vrátil pro vostatní. Postávali bezradně na ulici a měli jediný štěstí, že hlídky hledali zatím jen nějakou čarodějnici. Vodtáh jsem je bokem a poslechnul si co se vlastně stalo. Ta kurtizána je doopravdy divná. Pokusila se je sama zadržet, měla prý sílu jak tři chlapi, svítili jí červeně voči a když ji přetáhli mečem, tak jen vodskočil. Začal jsem tušit nějakou pořádnou čertovinu. Poslal jsem je pro holčinu ve věži a nakázal jim, kde se mají v lese schovat a kam pro ně přijdu. Pak jsem šel trošku zmást vojáky, ale povídačku, že jsem viděl čarodějnou ženskou běžet z města na vopačnou stranu mi nespolkli, měli už rozkazy od převora. Tak jsem taky radši vypadnul ven z města a podle značky na stromě našel ty chudáky.
Dával jsem si sakra pozor, ale někdo se na mě zavěsil a stopoval nás. Dost divný bylo, že to byl takovej skrček, něco jako gnóm. A ještě divnější bylo, že byl úplně slepej. A asi i šílenej, chvíli blábolil a pak vomdlel. Přišlo mi nerozumný jít zpátky do vopatství s ostatníma, tak jsem jim tam nechal skrčka a rozběhl se tam sám.
Dorazil jsem znavenej jako pes. Nějak sem tady vzadu změknul, to není dobrý. Otec si vzal dopis zpátky a povídal, že to mu stačí. Celej podnik byla jen další intrika v jeho soupeření s převorem. Vyprávění o tom, co se ve městě děje ho dost znepokojilo. Asi se budou dít horší věci. Na to já mám čuch. Vzal jsem si koně a vyrazil zpátky pro chudáky, co zůstali v lese, měl jsem strach, aby je někdo nenašel a nevydal převorovi.
Uživatelský avatar
Markus
Vrchní krutovládce; Administrátor
Příspěvky: 20870
Registrován: 19. 8. 2001, 00:00
Bydliště: Mnohovesmír! Brno!
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Markus »

Super! :clap:

Skvěle podáno. Skoto to až vypadá, že jsi to celý táhnul ty a ostatní jenom přicmrndávali $D
Uživatelský avatar
Bajo
Malý princ; Moderátor
Příspěvky: 7757
Registrován: 23. 10. 2005, 01:38
Bydliště: Brno
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Bajo »

Dobrá práce.
Pokud má některá z postav jiný pohld navěc. Klidně také může přispět svou toškou do mlýna (ať dalším zápiskem do kroniky nebo komentáři).

Jinak navrhuji vybrat nějaký název pro družinu. Jestli máte nějé návrhy, sem s nimi (mě se například líbil Pyrimidinovo přirovnání UPRCHLÍCI) ale nechám to na vás.
Upír >:=

Sarianin pohled na věc:

Příspěvek od Upír >:= »

No, já teda asi patřím mezi ty uprchlíky. Ale pozor, my sme neutíkali před válkou. To ne. Utíkali sme s taťkou před jeho příbuznýma. Taťka je trpaslík a všichni tihle chlapíci sou jako on - hlava (a játra) z kamene. Takže když vypukne spor, není řešení. Já trpaslík nejsu, taťka mě vychoval a stará se o mě. Mám ho ráda a vděčím mu za hodně. Takže tak - aby bylo jasno.
Docestovali sme až do jakýhosi kláštera a tam sme zakotvili. Taťka tam pomáhal (já jen trošičku) a oni nám dávali jídlo a střechu nad hlavou. Celej klášter byl plnej různých uprchlíků před válkou. Já si myslím, že kdyby ty lidi vzali zbraně a přestali mít plný gatě, tak k nim válka ani nepříde.
Jednoho dne (kdy už nás mniši asi měli plný zuby) sme dostali od opata úkol dorazit s nějakým dopisem k nějakýmu rytíři do nějakýho města. Taťka nemoh jít, protože zrovna ochuravěl, tak sem šla sama. Opat s tím dopisem poslal celou armádu chlapů a já sem si musela svý postavení docela vydobýt. Všichni to byli chlapi evidentně dlouho bez pořádné ženské, protože byli celí špinaví a nadržení. Opat s náma poslal nějakýho kouzelníka, nebo co, přestože věděl, že domorodci z města, do kterýho sme měli lejstro doručit, magiče upalujou. Hm. Vůbec byli všici divní: Největší smrdutec a tvrďák, jakejsi muž přírody a války nás vzal jakoby pod svý velení, i když sme mu na to docela kálali. Pak nějakej maňas, kterej hned ze začátku s sebou nosil brašny na koně, prý plný děsně cenných tajemství. No a aby nám všechno pěkně šlo a abysme morálně neupadli, poslal s náma opat i svatýho válečníka. Mozek měl osvícenej/zatemněnej vírou v lepší budoucnost světa. Uprostřed války, che... Ale nakonec se ukázalo, že se s nima dá mluvit, je s nima legrace a někdy sem byla docela ráda, že sem s tím dopisem nešla sama. Celá tahle akce byla prostě divná. DIVNÁ.
Vyrazili sme a za pár hodin sme minuli vypálenou věž. Samo cílový město vypadalo jako jedna velká ruina. Za rozpadlou palisádou už bylo skoro normální, ale pohled zvenčí byl fakt blee. U brány (hehe) nás hned zastavily stráže a ten divnej eman začal zdrhat. Stráže za ním a on nakonec, když ho doháněli zahodil ty svoje tajemný brašny a zdrhal na opačnou stranu. Ukázalo se, ža brašny byly plný koňských vítečeho. Divnej maňas začínal být sympaťák. Nějak sme ty stráže přežili (to bylo řvaní kvůli tomu vtípku s brašnama) a zamířili do levnější hospody, přestože sem trvala na hospodě lepší. Vtipálek si dal brašny k hostinskýmu do truhly, aby mu je prý někdo přes noc neukrad. Ráno bylo k podělání, jak se hostinskej tvářil! Evidentně ho v noci svrběly prsty a chtěl si nahrabat nějakýho toho mamonu. A místo toho si nahrabal... Inu, poctivej chlap. Večer ještě hrál bard, tak sem si s ním zatančila.
Dopoledne bylo hrozný. Došli sme k místnímu chrámu a oni tam zrovna začali popravu. Upálením. Ta holka hrozně křičela... Byla stará jako já...
Nějak se prokeclo, že s náma jde taky nějakej kouzlič a bylo zle. Aspoň to bylo dobrý v tom, že sme se na noc museli přesunout do té lepší hospody. Ale přes den sme se přesto snažili vypátrat toho chlapa , co mu patřil opatův dopis. Nikdo ho neviděl nějakej ten den a někteří ho neměli dokonce rádi. Problém se začal rýsovat. Prý je na cestách a vrátí se až za pár dnů. Prodlužovat svůj pobyt ve městě, kde upalujou holky jako já se mě nechtělo. Zjistila sem ale, že ten pan rytíř má ve městě nějakou ženu, ale ona byla celej den zaměstnaná (je to pradlena - evidentně místní sou taky podělaní z války, tak má plný ruce práce. Chlapi se podělávají a my to pak musíme prát...).
V té další hospodě sme narazili na nějakou šmejdskou děvku, která ty moje společníky samozřejmě úplně okouzlila (proč vždycky když je kolem nějaká nafintěná kráva s velkýma prsama, se VŠICHNI chlapi chovají jako malí kluci - samý soutěživý a hrdinský kecy a u toho poulí oči, že jim div nevypadnou? Záhada.). Ještě navíc nám cvakla vínko a občerstvení, čímž mě nakrkla ještě víc. Co si vůbec myslí? Že si jen tak příde, začne se prsit, a my jí jako skočíme hned do náruče a začnem být poslušní psíci? Furt si točila ve svých překrásných prstech s nějakým měďákem. Ten sem jí zabavila a dala jí místo něj obyčejnej měďák, ale kupodivu v té minci žádný kouzlo lásky nebylo (škoda). Postupně se mě přestávala líbit víc a víc, až sem ju sledovala do jejího pokoje (hned vedle mýho!) a pak se mrkla klíčovou dírkou. Ona se tam převlíkla a v tu chvíli mě došlo, že to fakt není úplně normální ženská. Kdybyste tak mohli vidět to její tělo! Ty křivky, ty tvary! Úplně nepozemská krása, až sem jí málem taky podlehla... Ale samozřejmě mě nikdo nebral vážně a všichni to převraceli tak, že jí závidím! (já!?) Chlapi mě štvali tak dlouho, až sem se sebrala a šla si jakože lehnout. Jen co sem ale zavřela za sebou dveře (ten ostřílenej válečník se furt ke mně chtěl vetřít do přízně, ale rázně sem ho stopla kvůli té šmejdce, jak s ní nehorázně cukroval. A stejně bych ho u sebe nesnesla, kdoví, co by se mnou chtěl v noci dělat.), sem začala vrtat díru do pokoje té prašivé kočičky. Nářadí sem vyzískala od toho vtipálka. Je děsně dobře vybavenej. Příšerně mě vylekal ten voják, když zničeho nic rozrazil dveře a nasomroval se ke mně. Aspoň, že spal na podlaze. Dokonce řek, že bude u té díry hlídat sám a pak, až ta kráva příde, tak že mě vzbudí. Jen sem doufala, že ju nechce jen šmírovat.
Vůbec mě nevzbudil! Když sem přemýšlela, kam ho vší silou kopnu, tak mně sdělil, že ta svlečna si vůbec nerožla svíčky a šla spat po tmě! Taková krása se přece musí nějak upravit před spánkem, nebo ne... ? Možná prý ani nešla spat... Dokonce nám taky zaplatila snídani. Moje zuřivost začala nabírat obrátky. Tak sem se snažila něco dostat z hostinskýho. Úplatky nezabíraly, tak sem se rozhodla pro starý dobrý násilí (kdyby mě taťka slyšel, tak by mně ukázal jak moc je to násilí dobrý, já vím...). Po snídani (od té krávy, no) sem ho vylákala do svýho pokoje pod záminkou špatných služeb a nedostatečné čistoty a tam sem ho zmáčkla. Strčila sem mu dýku do nosní dírky (to vždycky zabere) a on podle očekávání zjihl jako trol s akutním průjmem a začal vykládat. Pak se ale vzchopil a začal mít silácký řeči, že má kontakty na hlavu místní církve a ta už prý stejně de po nás, protože ví, že deme od opata. Pak sem zpanikařila a kopla sem ho do kulí a pak sem ho omráčila. Pak sem seběhla do jídelny pro ostatní, ale byl tam jen ten svatej rytíř. Tak sem mu honem vysypala, že sme v tom až po uši a honem sme zabalili naše torny. Já sem ještě navrhla, že vezmeme i hostinskýho truhličku, ale ten přesvatej bijec je úchylák ohledně morálky, tak sem ho poslala balit torny ostatních a sama sem to zatím stáhla. Když už sme byli skoro na odchodu, tak tam vešel i vtipálek a magik a z ulice i ta kráva. Hodila sem to na ostatní (skoro nic nevěděli a hostinskej byl přece u mě) a zdrhla. Našla sem ženu toho rytíře, co mu měl být doručenej ten dopis a u ní se zamaskovala za otrhance. Vysloužilce z fronty sem našla v ubikacích městské milice a on mě odved z města. Ukryl mě v té vypálené věži a šel pro ostatní. Jak sem na ně čekala, tak tam okolo začal čmuchat nějakej místní knězofanatik (když upalujou holky, tak nic jinýho nejsou). Měla sem fakt nahnáno, ale naštěstí se moc dlouho nezdržel a pak sem se připojila v lese k ostatním. Byli celí přepadlí. Zjistili, že ta božsky krásná děva nebyla vhodná k páření. Dokonce cosi blekotali o tom, že jí svítí oči a že má kůži jak ze železa (a to bylo předtím řečí o sametové pokožce, che). To už sem teda vážně dostala strach.
Najednou sme nebyli sami. Byl u nás nějakej mrňavej gnóm s šátkem přes oči a hůlkou a hrozně rychle nám něco říkal. (Úplně sem si vzpomněla na toho bláznivýho chlapíka, kterej čas od času pobýval u našeho trpasličího rodu a jako malou mě zásobil perfektníma raubířskýma hračkama.) Tak sme mu strhli šátek a hned sme si přišli jako největší vepřový mozky pod slunkem, protože měl vypíchlý oči. Když domluvil, upadl jakoby do bezvědomí a nebyli sme schopní ho probrat ani vodou, ani ničím jiným. A že bysme nějak pochopili, co nám vlastně chtěl, to taky ne. Tak ten veterán doběhl zpátky do kláštěra a přijel s koňma. Naložili sme toho malýho chudáčka a vydali se zpátky za bezpečný zdi kláštera. Už se těším na taťku. S ním (a jeho perfektníma zbraněma) se přece jen cítím víc v bezpečí. Už abysme tam byli.
Upír >:=

Příspěvek od Upír >:= »

A po pár dalších příspěvcích můžeme vyhlásit soutěž o diskusi s nejdelšíma příspěvkama $D
Uživatelský avatar
Bajo
Malý princ; Moderátor
Příspěvky: 7757
Registrován: 23. 10. 2005, 01:38
Bydliště: Brno
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Bajo »

:clap: Pěkný. Místy to byla fakt zábava. $lol$
Uživatelský avatar
Bajo
Malý princ; Moderátor
Příspěvky: 7757
Registrován: 23. 10. 2005, 01:38
Bydliště: Brno
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Bajo »

Takže polovina postava je v ....
Děj se posunul úplně někam jinam :eyecrazy: a nejpřekvapenějším účastníkem na konci session by DM, který vůbec nechápal, co se stalo (teď trochu přeháním, ale i tak to byl mazec).
Akorát si nejsem jistý, jestli hhl. dějovou linii určuji já, nebo někdo jiný. $::lol:

Jinak jsem spokojený (mám nového záporňáka a další potencionální zápletky). Jenom tuším, že ta celá kampaň dopadne úplně jinak než jsem si myslel. $D
Upír >:=

Příspěvek od Upír >:= »

Tož nenapínat a podělit se o zážitky! Honém! Co se dělo? Kdo tam byl? Jak to dopadlo? Dostali sme klepec od někoho? Zvědavostí úplně stárnu!
Uživatelský avatar
Fritzs
Příspěvky: 6292
Registrován: 9. 5. 2005, 21:47
Bydliště: Brno

Příspěvek od Fritzs »

...něco napíšu :-)= ...
-I don't suffer from insanity. I enjoy every minute of it.

-If violence isn't solving your problems then you aren't using it enough.

-Jestliže je hlad nejlepší kuchař, pak je smrt nejlepší lékař!
Uživatelský avatar
Bajo
Malý princ; Moderátor
Příspěvky: 7757
Registrován: 23. 10. 2005, 01:38
Bydliště: Brno
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Bajo »

Takže vážení, v poslední době přemýšlím stále nad jednou věcí. A sice jak se dále ubírat v OG, ti z vás, kteří věnují pozornost diskuzi o momentálním směřování OG možná tuší na co narážím.
OG se měl původně zaměřit na nováčky. Svůj úkol ověem nenaplnil podle očekávání. Nováčci se objeví jednou začas a většinou nevydrží. Proto je potetřeba změnit přístup a to zejména v těchto ohledech:
1) efektivní propagace
(cožse netýká samotné kampaně)
2) hry kde se budou účastnit nováčci (což se týka také hlavně mých her), by měli být více ''greenhorn friendly'' , to znemaneá že zkušenější hráči se více na motivaci a podporu nováčků.
3) kampaň ve stávající podobě není vhodná. původně jsem ji zamýšlel trochu jinak, ale nakonec jsem ustoupil příběhu, což znamenalo odchýlení od původního konceptu one-shoty spojené kampaně.

Co se týče přístupu hráčů, myslím že to pro nikoho nebude problém, občas nováčky (pokud budou účastni), ''nakopnout'', poradit jim apod...
Ovšem důležitá je otázka dalšího směřování kampaně, vidím tyto možnosti:
1) Kampaň definitivně ukončit a začít jiné nezávislé one-shot
2) Kampaň ukončit a udělat nějakou jinou, na základě půvdního konceptu ''propojených one-shotů''
3) Kampaň přetransformovat (to by bylo ovšem hodně komplikované a možná dějově násilné).

Pokud máte jiné návrhy, sem s nimi. Zajímají mě vaše názory, takže se o ně podělte.
Zamčeno

Zpět na „Open Gaming“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 10 hostů