V první řadě je otázka, co tady znamená "zvědečtět".
Asi něco jako vědecké = prokázané + popsané.
Možná lingvistika. Tam došlo k obrovskému pokroku, který je všeobecně přehlížený a ovlivnil myšlení všeobecně.nejméně na dvou významných polích - molekulární biologie a kybernetika - se posledních pár desetiletích provedl zásadní posun, který je v přímém sporu s uvedeným.
A vlastně i ekonomie, kde se to ovšem skoro až přehnalo (opravdový pokrok vyvolal nepřímo něco jako "ekonomické náboženství" u některých citlivějších jedinců). Ostatně, "nezamýšlený účinek" je jeden z těch zajímavých ekonomických objevů, takže se asi tento efekt dal předvídat.
.Zkrátka vědecky jsme zjistili, že emergence není nějaké filozofické mumbo-jumbo, ale skutečný přírodní jev a jsme už schopní nejen emergentní jevy popisovat, ale dokonce i modelovat ba co víc - sami vytvářet prostředí, kde k jejich tvorbě dochází a dělají, to co cheme. Je deep-learning neuronových sítí magie? Jasně že ne
Já moc nemám rád "mumbo jumbo", neb je v tom ten pejorativní nadhled vědce, co tak nějak ví, že je to kravina. Ono už totiž víc lidí tvrdilo delší dobu, že zrovna tyhle věci kravina nejsou. věda tu ověřila a zjistila něco, co se vlastně na nižší úrovni vědělo a tvrdilo.
Podstata věci je ovšem v tomto případě technooptimistická, přesně podle té sporné téze - zjistili jsme, že jo, experimentálně ověřili, lze to uložit do corpusu vědeckých zjištění o světě.
Já jsem ovšem v tomhle skeptik, ze stejných důvodů, jako ty, ale i z dalších - dovoluji si upozornit, že vědečtí materialisti jsou stále zjevně v menšině, a podle některých údajů jich dokonce poměrně ubývá (kde by se brali ti přibývající muslimové?), a že ty "blacboxové" činnosti lidí jsou velmi pestré a nemám dojem, že by jejich počet pokrok vědy nějak snižoval.
Paradox pokroku vědy je v tom, že tím, jak toho víc víme, tak taky rozšiřujeme prostor toho, co nevíme a vědět bychom měli.
Otázka "objektivního vyhynutí" vědeckého materialismu z důvodu nějaké náboženské epidemie je možná (dokonce, viz výše, možná se to přesně takto všechno vyvíjí). Můj osobní postoj k věci je pro mne ale daleko důležitější.
Moje skepse je do té míry silná, že se hlásím k liberálnímu poznávání světa, ale právě v tom vidím jistý rozpor, že bych se neměl omezovat jen na to "vědecky orientované", neb Descartes je v mnohém směru "nespolehlivý a marný", jak pravil kdysi dávno naprosto přesně kolega Pascal.
A jsem furt off topic, sakra.
