Hranie podľa starej školy

[RPG Fórum]

Hranie podľa starej školy je veľmi konzistentný, zmysluplný a, trúfam si tvrdiť, aj zábavný herný štýl, ktorý vďaka starým hráčom prežil až dodnes. Mnohí z nich v priebehu 80. rokov prestali hrať a ich záujem sa obnovil po vydaní tretej edície Dungeons & Dragons (2000), avšak neuspokojení sa vracali k tomu, čo ich na RPG bavilo najviac. V ostatných dvoch rokoch sa tak zaslúžili o renesanciu starej školy, o čom svedčí vydávanie klonov starých hier (Swords & Wizardry, Labyrinth Lord a ďalšie) a nových variácií (napr. Red Box Hack), prudko rastúci počet fanzinov, blogov, publikovaných dobrodružstiev a pozitívnych hráčskych ohlasov. A napriek tomu, že stará škola je fenomén takmer rýdzo americký, mnohé jej prvky presiakli do hrania aj u nás (ostatne prvá verzia Dračího doupěte intenzívne, aj keď neúspešne, stavala zrejme na Holmesovej edícii pôvodného Dungeons & Dragons).

Článek
1. část článku k nalezení zde
2. část článku k nalezení zde

Odkazy:
Rýchly sprievodca oldschool hraním (přeložil alef0)

Retroklony ke stazeni:
Swords and Wizardry
Osric (ten uz je trochu rozsahlejsi)
Labyrinth Lord (ktery je taky free, ale free verze je bez ilustraci).
Staci si jen vybrat
Rozdíly mezi Swords and Wizardry a Labyrinth Lord

[Vallun]

Peekay - a nejsou součásní fikce ani v přáíapdě, že by v rámci toho sezení postavy provedly důkladnou pitvu, vyloučili běžné příčiny a naopak nalezly některé stopy odpovídající použitému magickému rituálu?

[Peekay]

Diabol stale nie.

[Goran]

Hlásím se jako oldschoolový hráč

Když jako GM nahodím nějakou stopu k něčemu, co hráči ještě nemají šanci tušit, tak moje (GM) znalost zápletky je pro hru důležitá bez ohledu na to, jestli patří do sdílené fikce nebo ne. Tohle je ten "high trust" prvek - v oldschoolové hře a zvlášť v sandboxu je odhalování GMem připravených příběhů/ míst/ postav/ whatever jedním z důležitých prvků zábavy. Proto je tam důležitá i nesdílená (jen GMova) fikce.
Improvizace s vysokým podílem hráčských pravomocí na příběh (mimo rámec ovlivnění postavou) není s oldschoolem v příkrém rozporu, ale už je to dost posunuté.

[Peekay]

Když jako GM nahodím nějakou stopu k něčemu, co hráči ještě nemají šanci tušit, tak moje (GM) znalost zápletky je pro hru důležitá bez ohledu na to, jestli patří do sdílené fikce nebo ne. Tohle je ten "high trust" prvek

Nie, "high trust" hovori o tom, ze hraci doveruju GMovi v tom, ze situacie vzniknute vo fikcii bude rozsudzovat nezaujato, ze jeho cielom nie je "porazit" hracov (a tym padom nepotrebuju pravidla v roli neutralneho arbitra ci ako "argument, ktorym mozu GMa utlct" ked sa im nepaci jeho rozhodnutie). Co si popisal vyssie nema s high trustom nic spolocne.

Improvizace s vysokým podílem hráčských pravomocí na příběh (mimo rámec ovlivnění postavou) není s oldschoolem v příkrém rozporu, ale už je to dost posunuté.

Skus uviest, ako si predstavujes odschoolovu hru s pribehovymi pravomocami hracov.

[Erric]

Článek z 15. čísla Drakkaru

Asi každý z nás už počul alebo použil výraz „stará škola“ (angl. old school). Aj v kontexte RPG je to pojem používaný všelijako, napríklad na označenie nekonečných podzemí s pascami a tajnými dverami, vybíjanie miestností plných orkov a kostlivcov, či ilustrácií pripomínajúcich 80. roky. Pre istú skupinu prevažne amerických hráčov je to však špecifický herný štýl, ktorý bol veľmi rozšírený v období od roku 1971 (keď vyšli tri útle hnedé knižočky s titulom Chainmail) až po začiatok 80. rokov, keď sa po vydaní prvej edície Advanced Dungeons & Dragons a prvých modulov hernej kampane Dragonlance začali objavovať „príbehovejšie“ prístupy k hraniu. Hranie podľa starej školy je veľmi konzistentný, zmysluplný a, trúfam si tvrdiť, aj zábavný herný štýl, ktorý vďaka starým hráčom prežil až dodnes. Mnohí z nich v priebehu 80. rokov prestali hrať a ich záujem sa obnovil po vydaní tretej edície Dungeons & Dragons (2000), avšak neuspokojení sa vracali k tomu, čo ich na RPG bavilo najviac. V ostatných dvoch rokoch sa tak zaslúžili o renesanciu starej školy, o čom svedčí vydávanie klonov starých hier (Swords & Wizardry, Labyrinth Lord a ďalšie) a nových variácií (napr. Red Box Hack), prudko rastúci počet fanzinov, blogov, publikovaných dobrodružstiev a pozitívnych hráčskych ohlasov. A napriek tomu, že stará škola je fenomén takmer rýdzo americký, mnohé jej prvky presiakli do hrania aj u nás (ostatne prvá verzia Dračího doupěte intenzívne, aj keď neúspešne, stavala zrejme na Holmesovej edícii pôvodného Dungeons & Dragons).

1. část článku k nalezení zde

[Erric]

Po precteni Bifiho clanku musim rict ze se mi libi kam to smeruje a jsem zvedavy jestli tu 4E tak rozcupuje jak cekam nebo ne:o) Rozdeleni na dva clanky z toho udelalo napinave ctivo.

Chtel bych poznamenat (a mozna se k tomu Bifi dostanes v druhem dile), ze to oldschool hrani se potom objevilo znovu ve fazi diskuse nad "system does matter", kdy hraci postupne odhazovali pravidla sveho systemu a hrali vice jako se hravalo drive. Byly slyset hlasy typu "Zadny hod na Presvedcovani lidi, proste tu postavu presvedc!" nebo "Nechapu jak si nekdo muze hazet na inteligenci, jestli jeho postava uhodla hadanku." Ten trend zacal v CR rekl bych v roce 98 a rozsiril se do vseobecneho povedomi tak kolem roku 2000.
Proc to ale pisu. Na tomhle stylu jede od roku 2000 GameCon a jeho Mistrovstvi v DrD. Kdy se upustilo od striktniho dodrzovani vedlejsich pravidel (nalozeni, cestovani) a hlavne se nehaze na inteligenci pri hadance ani na charisma pri presvedcovani postavy. A v podstate se jedna o serii vyzev, ktere musi hraci ve vetsine prekonat svou vyrecnosti a inteligenci, schopnosti sesbirat vsechny informace a spravne je slozit apod.

[Corvus]

ja mam z takehoto hrania dojem ze to je jak sutaz v chytrosti hraca. hranie role (postavy) mi tu pride ako vedlajsie. teda ze kazdy hra sam seba s par statistikami na fyzicke veci ktore inak urobit nejdu. a dolezitejsia je efektivita dosiahnutia ciela nez zaujimavost pribehu.

[Erric]

Corvus: Ano a zajimavost pribehu by mel drzet ten nalinkovany dej skrze ty challenge. Ale nevidim v tom problem letos jsme meli na turnaj v DrD tusim neco mezi 200-250 hraci.
Navic to je to co psal Bifi, ze se tak hralo v 70. letech.

[Ecthelion]

Corvus: Já z toho mám dojem, že old-school jde tak trochu na úplně opačnou stranu než nové vyprávěcí hry - zatímco vyprávěcí hry se snaží oddělit postavu a hráče a dívat se na postavy tak trochu z nadhledu, tak pro old-school postava je hráč (který se tak nějak náhodou ocitnul v dungeonu a musí se snažit).

[Erric]

Echtelion: Prave naopak - myslim si, ze se k tomu vracime akorat z jineho konce. To jak jsem to pochopil z bifiho clanku, je zalezitost hracska volnost a nutnost premyslet /vs/ milion pravidel na vsechno mozne a hracova nutnost kombit.
To co popisujete vy je jina vec - vy resite jestli mozek ve hre je hracuv nebo postavy - resp. jake pravomoce ma hrac nad postavou a na ktere urovni (game, metagame, both) hrac operuje.

[Corvus]

este jedna poznamka: imho v takejto oldschool hre by sa na postavu ktora by sa zachovala narocky neoptimalne pozerali ostatni hraci krivo. optimalizacia a manazment rizika > pribehova zaujimavost. a toto plati v pozmenej podobe v DnD dodnes.

jednoduchy priklad: kedysi by hraci nadavali keby druzinovy rogue rovno truhlicu otvoril bez toho aby okolo nej najprv tancoval a dnes by nadavali hracovi ze jak to ze si dal tak malo bodov do search a disable device.

[Goran]

Pardon, ohledně "high trust" jsem to zblbnul.

Co se týče hráčských pravomocí, tak mi nějak k oldschool nesedí že by hráči rozhodovali o něčem jiném než o své postavě. Co bych ještě za oldschool považoval je rozhodování hráčů o zázemí svých postav a o čase mimo dobrodružství.
Ale hlavně jsem si v tomhle taky neviděl do huby. Moje představa o oldschoolu se po přečtení Bifiho článku (mezi posty) posunula. Předtím jsem to neuměl pojmenovat a proto jsem nebyl dost důsledný, ale ovlivˇˇnování čehokoli podstatného mimo možnosti postavy se IMHO tříská s taktizováním skrze postavu, které k oldschoolu patří také. Místní znalci (Bifi?) nechˇˇt mě laskavě poopraví, jestliže se mýlím.

[Peekay]

Moj najzasadnejsi problem s tymto clankom je Criepok 6 - spojenie so S&S literaturou 30./40. rokov mi pride silene (plus si nespominam, ze by sa to co i len mihlo v postoch niektoreho z actual pamatnikov zlatych casov oldschoolu).

Hlavny problem asi vidim v kontraste "act, don't think" (co aspon pre mna dost charakterizuje S&S) a opatrneho mnohohodinoveho preklepkavania podlahy chodby desatstopou palicou za ucelom zistenia, ci chodba nahodou nie je zapascovana.

Taktiez sa mi tvrdenie o prepracovavani prostredia az hrou biju s konceptom "fikcie ako fundament" (a trebars pracou s ekologiou dungeonu - aby toto mohol hrac realizovat, musi mat prekreslene prostredie a taketo vztahy medzi monstrami nadefinovane dopredu/inak ako osobnou skusenostou... z jednoducheho dovodu: taku osobnu skusenost by jeho postava jednoducho neprezila) a s vlastnymi zazitkami pri hrach tohto razenia (a ze ich nebolo malo).

Potom su tam samozrejme namietky ohladne tvrdeni, "ake su postavy" - postava je v OS predsa len takym "tenkym interfacom", do dungeonu ide realne hrac (vid Primer to Old-School Gaming) - hracove schopnosti urcuju vsetko podstatne, atributy su vyslovene iba ciselnym modifikatorom, ktory neobmedzuje fikciu (plati nielen o inteligencii, ale napriklad aj o obratnosti ci sile - je hodne neoldschoolove povedat "tu amforu nezdvihnes, pretoze mas silu iba 6/-3). V tomto kontexte mi pride scestne vypichovat skutocnost, ze postavy su ludmi (a nie nadludmi) ako prepojenie na odkaz Sword & Sorcery. Ak by hrali oldschoolovu hru nadludia, postavy by tiez boli nadludske. Preto "ludskost" postav nie je podla mna mozne vnimat ako definujuci prvok. Postavy jednoducho su take, aki su hraci.

[Fritzs]

Peekay: Ehm, co sem tak četl o Old school, tak v prvé řadě jde o návrat k čistým nezkaženým (hlavně teorií, The Forge atd.) kořenům RPG, tudíž k co možná nejstarší (redbox, tuším) edici verzi D&D. Takže vzhledem k tomu, že ono D&D obsahuje prvky S&S, tak je taky nutné, aby je obsahovala i old school hra.

[Alef0]

Dakujem za monumentalny clanok. Hoci nie som v stave sa nan divat kritickym okom, pozitivna vec pre mna je to, ze sa na toto hranie snazi divat ako na regularny sposob a nie ako na sposob, ktory sa casto zatracuje ako detinsky ci prekonany.