Nejprve trocha teorie (kdyžtak to rovnou přeskočte
):
Těžko to lze zodpovědět jednoznačně, dokud nemůžeme říct, jaké je To správné hraní RPG. Jenže na tom se asi všichni nikdy neshodnou, takže i pokud by jsme došli k nějakému obecnému závěru, nikdy to nebude platit pro všechny. Obecně by se dalo říci, že to je špatné, pokud to u hry většině baví. Jenže ani to není nutně pravda, zejména, pokud hráči neznají jiný způsob a tedy neví, o co se potencionálně připravují.
A teď trochu praxe: (budu se bavit o kecání zcela mimo mísu, tedy s kecáním nesouvisejícím s hrou)
Obecně mám s tímhl dost zkušeností. A došel jsem k několika závěrům.
1) Jsou hráči kteří budou kecat, když uvidí, že kecají i jiní
2) Jsou hráči, kteří kecají, když se nudí
3) Jsou hráči kteří kecají skoro pořád (s těmi jde udělat jen málo, ale pokud nebudou mít s kým a nebudou mít odezvu, zančně to omezí)
4) Více kecají hráčí, kteří netouží po absolutní pohlcením hrou
5) Více se kecá u hry, u které to není zakázáno
6) Více se kecá u hry, která hráče z nějakého důvodu nenaplňuje a tudíž dostatečně nupoutává jejich pozornost
Teď jde jen o to, rozpoznat co je náš případ a zaměřit se na to.
Pokračujeme dále....
Z mýchj vlastních zkušeností to často hráčům nevadilo, ale poté ci to třeba zažili s jinými hráči jinak, nebo se to pokusili eliminovat, obecně pro ně byla zábavnější hra bez zbytečného kecání. To je ono, když neznáš, nechybí ti to, ale jakmile to poznáš, nechceš nikdy jinak
.
Obecně se mi ukázalo, že "neukáznění" hráči více kecají při DnD než při WoD. Usuzuji, že za to může ta tma, svíčkay a celková atmosféra (tedy u WoD jsem se asi na atmosféru zaměřoval více).
Tak to je vše, co mě k tomu tak nějak naráz napadlo. Snad to trochu pomůže.