Gamebook jako úvod do pravidel RPG

[Quentin]

Začínám bejt hodně nalomenej, protože přestože je gamebook jinjej druh hry, hráč ho může sám začít z fleku hrát, což se o DrD říct nedá. A hraní hry je rozhodně zdaleka nejlepší způsob, jak se ji naučit.

Hrát tě naučí vypravěč.

Leda bys udělal gamebook pro vypravěče.

"Už tě sere, že má Petr moc silnou postavu, a chceš ho potrápit? Otoč na stranu 32."

[MarkyParky]

"Už tě sere, že má Petr moc silnou postavu, a chceš ho potrápit? Otoč na stranu 32."

Plusíček.
Ale pořádně velkej.

[York]

Hrát tě naučí vypravěč.

V ideálním případě ano, repsektive ne nutně jen PJ, ale obecně zkušení spoluhráči. Pravidla DrD by ale imho měla počítat i s tím, že nováček zkušený spoluhráče mít nebude, nebo že si nejdřív přečte pravidla a až podle toho se bude rozhodovat, jestli vůbec bude spoluhráče hledat (ať už zkušený nebo ne).

[Jerson]

Zajímalo by mě, jak se v gamebooku hráč naučí vést hru, což je v klasickém Dračáku ta nejdůležitější věc, protože podle toho - stále živého - paradigmatu jen dobrý PJ může zajistit dobrou hru, a to i se špatnými pravidly.

Tedy Vypravěč - vykladač pravidel se zřejmě vždy musí nějak připravit (i když některé deskovky to zvládají rovnou na první zátah), a hráč může začít hrát i RPG bez jakékoliv předchozí přípravy. To se zařídit dá.

[York]

Jerson: Čistě podle gamebooku se to nenaučí PJ ani hráč postavy, oba se většinu svýho hráčskýho know-how naučí až ze zbyku pravidel a z reálný hry. Pointa gamebooku imho je, ulehčit jim přechod ze stavu "vůbec netuším, jak se to hra hraje" ke stavu "ok, pojďme se sejít a zkusit si to zahrát".

[Jerson]

Krčím rameny, protože tomu prostě nevěřím. Dává mi větší smysl dostat se ke gamebooku i k RPG přes vyprávění před spaním, než z jednoho typu hry k druhému.
Třeba Karak je klasickému Dračáku možná blíž než jakýkoliv gamebook. Přesněji tak blízko, že nemálo hráčů ho označuje za RPG a nevidí mezi ním a Dračákem velký rozdíl.

[Pepa]

Mě osobně gamebooky coby "předstupeň" hraní RPG přijdou relativně dobré, protože:

učí "stimulovat" fantasii
jsou alespoň trochu interaktivní
jsou alespoň trochu hrou
narozdíl od jiných her, mají takové "zvláštní kouzlo"
učí číst (- Ano, správně. Protože až se začátečník dostane k těm 100-200 stránkovým RPGčkám, tak... Je bude muset přečíst... (Už slyším, že začátečník musí začít RPGčka na 2-10 stránkových pravidlech. Jistě. Ale tak nějaká taková pěkná, rozšířená, česká, doporučte... ))

Nicméně v dnešní době digitálních her (mobilních a počítačových) gamebooky ztratily už tak trochu místo... Takže je lepší začít na gameboocích, nebo na počítačových hrách? Nevím... Ale vím, že počítačovou hru do té knihy nepřibalím...

[Jerson]

Ale tak nějaká taková pěkná, rozšířená, česká, doporučte... ))

To je dost těžké, když ještě nebyl prostor a čas pro to je rozšířit. Ale jedno mám.

[Markus]

Zatímco tu teoretizujete, Chaosium běžně vydává gamebooky jako úvod do svých RPG - říká tomu "solo adventuresů.

Pro Call of Cthulhu.

A taky nějaké staré pro RuneQuest.

Akorát jsou to samostatné sešity, ne součást pravidel, protože tam by to zbytečně překáželo.

[Nordoslav]

Mimochodem japonský RPG vůbec neřeší gamebooky a místo toho dávají replaye - přepis 1:1 reálného herního sezení.
Replay je buď nahozený každé kapitoly, kde názorně ukazuje aplikaci pravidel a principů v praxi nebo má samostatnou sekci.
A nejde o žádné dva tři odstavce, třeba v Shinobigami zabíra replay sto stran z dvouset stránkové knihy.
Imho je to podle mě nejlepší způsob jak v pravidlech předat informaci, jak se ta hra hraje.

[Jerson]

Markusi, a je to úvod do pravidel RPG, nebo do settingu?
Přesněji - řekl bych, že ten gamebook lze použít samostatně jako vstup do daného herního světa.

Nicméně tedy řeším spíše otázku, zda gamebook může ukázat, jak se RPG hraje, a můj názor je, že jen velmi zavádějícím způsobem.

[Markus]

Ty gamebooky od Chaosia používají pravidla Call of Cthulhu a slouží tak jako učebnice hry. Víc ti nepovím, nečetl jsem je.

[Pieta]

Mimochodem japonský RPG vůbec neřeší gamebooky a místo toho dávají replaye - přepis 1:1 reálného herního sezení.
Replay je buď nahozený každé kapitoly, kde názorně ukazuje aplikaci pravidel a principů v praxi nebo má samostatnou sekci.
A nejde o žádné dva tři odstavce, třeba v Shinobigami zabíra replay sto stran z dvouset stránkové knihy.
Imho je to podle mě nejlepší způsob jak v pravidlech předat informaci, jak se ta hra hraje.

To je možná zase víc zkousnutelné kvůli tomu, že už to má hodně dlouhou tradici; myslím, že mimo Japonsko by dost lidí brblalo, že půlku jejich knížky zabírá hra někoho jiného.

Čímž nechci shazovat užitečnost tohohle formátu, jen že si nejsem jistý jeho přijetím u domácího publika.

[York]

To je možná zase víc zkousnutelné kvůli tomu, že už to má hodně dlouhou tradici; myslím, že mimo Japonsko by dost lidí brblalo, že půlku jejich knížky zabírá hra někoho jiného.

Lidi zjevně baví koukat na streamovaný hry a zápis je jen jiná formá téhož, takže publikum by si to imho našlo. A ostatně příklady v pravidlech se snažím psát jako "kousky ze hry".

Odbíháme ale od tématu.

[Pieta]

Mockrát jsem viděl, jak lidi frfňají nad tím, že si někdo dovolil do jejich RPG dát minipovídku (stránka, dvě) z toho světa. Pochopení pro stostránkové literární výtvory by myslím nijak zásadně lepší nebylo.
Gamebook se aspoň snaží předvádět rozhodování ve hře, možné důsledky a tak.