Hraní podle modulů

[Markus]

Tohle je téma věnované hraní fantasy RPG podle modulů/dobrodružství/jeskyní. V modulech se otevírá fascinující svět nápadů jiných autorů. Dobře psané moduly ve vás vzbuzují touhu si je zahrát, inspirují vás k dalšímu rozvíjení jejich myšlenek, využívání jejich prvků v dalších hrách. Dobré moduly vám dají zážitek, který pak navíc můžete sdílet s ostatními lidmi, kteří je hráli - "A jak jste tuhle příšeru vyřešili vy?" A především: moduly vám dají něco, co můžete s trochou přípravy vzít a hrát a máte garantovanou zábavu, aniž byste museli doma dlouhé hodiny všechno vymýšlet sami. Proto se dělají, proto se tisknou, proto dnes existuje kvetoucí scéna webových modulů s tisíci a tisíci PDF ke koupení a stažení.

Pojďme si o nich povídat. Uvítám vše od vašich obecných zkušeností s dobrodružstvími (Prokletí Karaku? muhehe), přes zážitky, recenze, doporučení a varování. Nebo snad sháníte nějaký modul s konkrétními parametry a chcete doporučit? Nebo máte nějaký obecný názor na hraní s moduly, o které se chcete podělit? Sem s tím.

Odkazy:
Všechna dobrodružství v databázi.
Diskuze s doporučeními konkrétních skvělých modulů
Separátní diskuze k dobrodružstvím pro 5e (je jich hodně, zaslouží si zvláštní diskuzi)
Recenze dobrodružství na Markusově blogu
A něco podobného ve zvukové podobě jako podcast Dinosaurium obskurních světů
Markusův dloooooooooouhý seznam doporučených modulů pro D&D a podobné hry - anglické moduly, výběr na základě recenzí, většinu osobně neznám

[Markus]

Křupkoun je fajn slovo, nemyslím to jako urážku. Někdo přišel na "pivo a preclíky", chce být baven, nemá nějaké vzletné ambice a představy, pohoda, ne?

[Jerson]

-> Shadowww - to co platí v USA moc neplatí u nás. Asi nejvíce podporovaná pravidla jsou Příběhy Impéria a DrD díky Asterionu, ale přitom rozšíření PI a DrD není v žádné korelaci i přes to, že PI deset let vychází a DrD nikoliv.

[York]

No nevím, zrovna představa, že jako hráč potkávám nedotknutelné románové postavy, které si jedou vlastní metaplot a chraň bůh, abych jim ho vykolejil, mě osobně vůbec neláká.

Jo, tohle taky vnímám jako problém. Buď je moje hra o problémech těhle postav, pak bych ale chtěl, aby hráči měli možnost ovlivnit výsledek (třeba Elminstera zabít, když je bude moc iritovat), nebo není, ale pak zas moc nemá smysl je do ní tahat.

V Shadowrunu jsem s tím ale kupodivu problém neměl. Dunkelzahn, Harlekýn a podobně se pohybovali v natolik vzdálených kruzích (společensky i mocensky), že ke konfliktům nedocházelo. Je ale fakt, že základní paradigma Shadowrunu je, že postavy jsou profesionálové, kteří prostě udělají zadanou (obvykle špinavou) práci a s Johnsonem (to je ten, kdo to platí) nějak víc interagují pouze v případě, že je to celé nějaká bouda. Takže pak není problém, když udělají něco pro nějakou významnou korporaci nebo známou postavu a pak se třeba zpětně dozví, jaký to mělo dopad na metaplot světa.

[York]

Křupkoun je fajn slovo, nemyslím to jako urážku.

To nic nemění na tom, že to jako dehonestující pojem vyznívá.

[Markus]

Byl to vtip, Yorku.

[boubaque]

Pojmenování "křupkouna" (v orig. "cheetoist") si vymysleli ti, které označuje, a pokud vím, nikdy ho alespoň na našich fórech nikdo nepoužíval derogativně, protože to všichni přijali jako užitečný koncept. A protože to ukazovalo velkou skupinu hráčů, kteří na nějakou teorii zvysoka kašlou, a přitom stojí za to v teoretických diskusích připomínat, že tady jsou.

[ShadoWWW]

Křupkoun je náhodou moc pěkně vymyšlené slovo (díky, Alnagu!)*.

Asi nejvíce podporovaná pravidla jsou Příběhy Impéria a DrD díky Asterionu, ale přitom rozšíření PI a DrD není v žádné korelaci i přes to, že PI deset let vychází a DrD nikoliv.

Tady moc nechápu souvislost s IP navázaným na postavy a příběhy. PI jsou známé svými specifickými kresbami, ale tím to končí. Ikonické postavy jim vyloženě chybí. DrD je na tom jinak.

Buď je moje hra o problémech těhle postav, pak bych ale chtěl, aby hráči měli možnost ovlivnit výsledek (třeba Elminstera zabít

Tyto postavy tam buď fungují jako zadavatelé úkolů nebo přátelské cizí postavy - pak moc nedává smysl je zabíjet, pokud nehraješ za vyloženě zlou postavu - pak je otázka, jestli máš stejnou chuť zabíjet i jakékoli jiné cizí postavy v jakékoli hře; nebo jako mocné padouchy - a pak je naprosto legitimní, že je družina zabije, pokud se s nimi střetne na dostatečně vysokém levelu (a hra s tím zpravidla počítá).

Markus: Pokud to svoje paradigma vezmeš do extrému, pak pro takové hráče nemá smysl kupovat jakékoliv dobrodružství, protože každé cizí nějak omezuje tvoji nekonečnou představivost. A podobně nemá smysl ani kupovat jakákoli pravidla, protože každá pravidla omezují tvé free-form ad-hock posuzování konkrétních situací, ať už jako hráče, nebo PJ (jak x-krát předvedl Jerson, který je kvůli tomu tvůrce vlastních pravidel i PJ vlastní hry a tvůrce herního světa v jedné osobě). To je jistě legitimní přístup.

Když se ale podíváš, jaké hry jsou ve světě nejúspěšnější, pak jsou to právě hry s propracovaným lore, ať už třeba DnD, nebo třeba různé licencované hry jako The One Ring (z prostředí Pána prstenů), Star Wars nebo Warhammer.

Vytvořit vlastní propracovanou space-operu je pro většinu PJů těžší než vytvořit vlastní RPG systém (založený třeba na nějaké jednoduché rozhodovací mechanice). Oproti tomu, když vezmeš nějakou Star Wars RPG hru, tak už tam máš rázem tolik obsahu, jako bys to vymýšlel x let.

to co platí v USA moc neplatí u nás.

No já se právě setkávám s opakem tvého tvrzení. Často narážím na dotazy typu: "Proč bychom měli hrát JaD, když máme DnD?" nebo "Proč bychom měli hrát v Asterionu, když máme mnohem propracovanější Forgotten Realms?"

EDIT: *Ha, Bubák mě během psaní předběhl.

[eerieBaatezu]

Křupkoun zní jako někdo, kdo má rád crunchy hry.

[ShadoWWW]

Faktem totiž je, že většina profesionálně napsaných settingů nebo dobrodružství je na vyšší úrovni, než co dokáže vymyslet většina PJů. To nejen že samotnou hru posouvá na vyšší level, ale i často PJovi usnadňuje práci v mnohém ho inspiruje k jeho vlastní tvorbě a imrovizaci.

Křupkoun zní jako někdo, kdo má rád crunchy hry.

Na tos přišel jak?

[York]

pak je naprosto legitimní, že je družina zabije, pokud se s nimi střetne na dostatečně vysokém levelu (a hra s tím zpravidla počítá).

Počítat s tím právě moc dobře nejde. Máš třeba jeden modul, ve kterém postavám zadá úkol Elminster. Hráči z nějakých důvodů usoudí, že to je bouda a zabijou ho. Pak vyjde další modul, kde postavám zadává úkol Elminster...

Praktičtější zjevně je, hrát ty moduly s tím, že tahle důležitá NPCčka mají plot immunity. Pro většinu hráčů to nejspíš nebude problém.

[York]

Když se ale podíváš, jaké hry jsou ve světě nejúspěšnější, pak jsou to právě hry s propracovaným lore, ať už třeba DnD, nebo třeba různé licencované hry jako The One Ring (z prostředí Pána prstenů), Star Wars nebo Warhammer.

To je nejspíš pravda, ale nejúspěšnější RPGčko u nás naopak stojí na tom, že si hráči vytváří vlastní světy a vlastní dobrodružství.

[ShadoWWW]

V DnD je plot-imunnity definovaná rozdílem úrovní. Když to přepíšu jazykem DnD:

Máš třeba jeden modul, ve kterém postavám na 1. úrovni zadá úkol Elminster, kouzelník na 20. úrovni. Hráči z nějakých důvodů usoudí, že to je bouda a zabijou ho (ehm).

[York]

V DnD je plot-imunnity definovaná rozdílem úrovní. Když to přepíšu jazykem DnD:

Máš třeba jeden modul, ve kterém postavám na 1. úrovni zadá úkol Elminster, kouzelník na 20. úrovni. Hráči z nějakých důvodů usoudí, že to je bouda a zabijou ho (ehm).

Máš moc malou fantazii. V Shadowrunu taky postavy nemůžou naběhnout na jednoho z nejmocnějších draků a sejmout ho v přímém souboji. Mohou ale třeba obsadit vojenskou základnu a poslat na jeho doupě taktickou atomovku, nebo třeba přesvědčit několik jiných draků, že je tenhle zradil a je potřeba ho sejmout.

Ale jako ok, při hraní DnD většinou hráči tímhle stylem neuvažujou.

[ShadoWWW]

To je nejspíš pravda, ale nejúspěšnější RPGčko u nás naopak stojí na tom, že si hráči vytváří vlastní světy a vlastní dobrodružství.

To je ale dáno jejich kvalitou spolu s tím, že vydaná dobrodružství a settingy v ČR většinou psali studenti nebo lidé, kteří s tím neměli moc zkušeností. To je podobná premisa, jako bys řekl, že na rozdíl od zahraničí největší úspěch má RPGčko s černobílými ilustracemi, takže nemá smysl platit profi autory, aby pro ně kreslily profi barevné ilustrace.

Ale jako ok, při hraní DnD většinou hráči tímhle stylem neuvažujou.

Ale jako můžou. Pak je otázka reputace postav vs. reputace té mocné cizí postavy. Nebo jak moc si nepřátelská frakce nechá diktovat od postav. Často taky to, že v komplexním herním světě existuje komplexní spletenec vztahů a není to takto jednoduché. Nebo to, že družina hráčských postav nejspíš není první, která to zkusila. To už je ale spíš diskuze pro konkrétní herní skupinu, jakým způsobem a v jak komplexním herním světě chce hrát.

[York]

To je ale dáno jejich kvalitou spolu s tím, že vydaná dobrodružství a settingy v ČR většinou psali studenti nebo lidé, kteří s tím neměli moc zkušeností.

To, že to je důsledkem nedostatku kvalitních dobrodružství, je sice nepochybně pravda, ale i tak to je důkaz toho, že úspšná hra takhle může fungovat.

To je podobná premisa, jako bys řekl, že na rozdíl od zahraničí největší úspěch má RPGčko s černobílými ilustracemi, takže nemá smysl platit profi autory, aby pro ně kreslily profi barevné ilustrace.

Pokud bys měl hru postavenou na tom, že si hráči kreslí vlastní ilustrace, tak spíš než vydávat profesionální ilustrace by dávalo smysl vydávat rady a návody, jak se to naučit.

Často taky to, že v komplexním herním světě existuje komplexní spletenec vztahů a není to takto jednoduché.

Těžko budeš hledat komplexnější svět než Shadowrun...

Nebo to, že družina hráčských postav nejspíš není první, která to zkusila.

Ty ale hraješ příběh zrovna té skupiny, která tu šanci má - nehledě na to, že desítky jiných selhaly. Zábava plyne z vymýšlení toho, jak problém překonat. Nikoliv z vymýšlení toho, proč problém překonat nejde.