Zabíjení jako běžná věc

Obecné diskuze nezávislé na herním systému či světě.
Odpovědět
Black Adder
Příspěvky: 148
Registrován: 3. 2. 2018, 16:35

Re: Zabíjení jako běžná věc

Příspěvek od Black Adder »

Přístup k boji v RPG roste zároveň s hráči. Kdysi, při oDrD se v podstatě hrálo, aby se bojovalo. I v začátcích WH jsme hráli hlavně pro boj, ale postupně se boje omezovali a hraní se snažilo více simulovat reálný přístup k boji v rámci určitého universa.
Samozřejmě jsou systémy, kde nebojovat je obtížné a naopak systémy, kde je obtížné bojovat, ale záleží nejvíce na hráčích a na GMovi nejvíce.
Obecně se dá říci k pravidlům, že dovednostní systémy jsou více nakloněny i nebojovým řešením, levelové spíše bojovým. Systémy kde dlouhohrající postava stává se téměř bohem, určitě nebudou přívětivé k diplomatickým řešením. A opět naopak, tam kde dlouhožijící postava bude bez nohy, trpět nějakou psychickou poruchou a díky systému nebude mít nesouměřitelně více životů než obyčejné NPC, pak vždy bude na prvním místě nějaké vyjednávání a na druhém útěk (a na třetím smrt).
Dále je určitě na "vině" i setting, já mám raději slovo "svět", kde se hraje. Čím reálnější svět tím méně boje, což neplatí stopro, ale pravděpodobnostně.
I složitost pravidel může tento přístup značně ovlivnit, ale zde je to opravdu skupina od skupiny a určitě věc do diskuze. Moje zkušenost je, že více atributů, charakteristik či dovedností, lépe dokreslí postavu v rámci pravidel a tím lépe si ji dokážu představit. Taková postava více žije svým životem a méně mou fantazií, což mě osobně vyhovuje více. Nicméně všechny hody a vyhodnocování musí být ujednocené pro daný systém. Složitost ve vyhodnocování je vždy špatně.

A pár příkladů, se kterými nemusíte souhlasit:
moje srdcovka Warhammer, hlavně 40k: ač se to nemusí díky bitevním miniaturám takto jevit, boj zde je vždy drsný často sebou nese trvalé následky a postavy velice často řeší morální důsledky svých činů - stane se ze mě chaosák či nikoliv. A k vyhodnocování tohoto jsou Body šílenství a Body korupce.
Call of Ctulhu: nádherné mysteriózní RPG z dvacátých let 20. století. Protože se jedná v podstatě o normální svět, morální dilema zabíjení je zde řešeno neustále. Největší drsňáci zde nosí šesti rané revolvery v kapse a šviháckou hůlku se skrytou dýkou a boje zde jsou opravdu hodně drsné. Téměř všechny postavy nekončí smrtí, ale v blázinci, což se vyhodnocuje pomocí Sanity Points.
Deadlands: tahle hra neřeší moc morálku, ostatně kdo ji na divokém západě řešil, i když mi jsme se k rasismu dostali (hlavně díky mým šamanům a voodoo černochům), ale vytáhnout kolt je riziko vždy. Zranění se léčila hodně dlouho a magie je v rukou šílenců, rudochů a negrů, tak kdo by od nich chtěl léčit. V téhle hře nám zakukalo nejvíce postav.
A pár her jejichž pravidla jsem vyhrabal a oprášil. V paměti zůstalo jen několik dojmů:
Cyberpunk 2020: velice reálné souboje, nikdy jsem nebojovali rádi, jako největší socky jsme kradli a nakonec se zamotali s nějakou korporací, a pak už jenom utíkali.
Wampire, Werewolf blahé paměti: to bylo hraní o morálce, ale mě to moc nebavilo. Na mě to bylo moc emo.

Jako dospělého mě více baví hrát normální lidi (v rámci universa) vržené do víru událostí. A s nimi řešit onu nepřízeň osudu kdy zabít je sice jednoduché, ale vždy to sebou nese něco negativního.
Boj v RPG je jako koření, když je ho moc nemusí to být špatné, ale určitě to není dobré. Když je ho tak akorát, je to ... no prostě paráda. A už je na každém zvlášť, jestli má rád hodně pálivé nebo jen trochu na chuť. Ze mě je právě už ten labužník.
:-)
Uživatelský avatar
ilgir
pěšák
Příspěvky: 10160
Registrován: 22. 1. 2007, 13:48
Bydliště: nejkrásnější město světa

Re: Zabíjení jako běžná věc

Příspěvek od ilgir »

York: Pojďme si to trošku upřesnit...
ilgir píše:nemyslím si, že vyvražďovačky jsou nějak převažující styl hraní, nebo že u nich hráči můžou vydržet dlouhé roky.
York píše:To je sice pravda, ale nijak z toho neplyne, proč zrovna bojově zaměřená RPGčka by nemohla hráče dlouhodobě bavit, když bojově zaměřené wargames, PC hry a kdo ví co ještě je dlouhodobě baví.
"Vyvražďovačka" - definujme ji jako hru, ve které se očekává, že zabiješ 95+% oponentů, a ve které se bez zabíjení nepohneš dál. Ok? Je to o dost silnější výraz, než "bojově zaměřená hra".
Typicky stolní wargame (šířeji vlastně jakákoli bojová deskovka) nebo PC střílečka typu CoD. Diablo neznám, takže nevím, jestli ho tam zařadit, když píšeš, že se tam i vyjednává.

Zkusím dát dohromady motivace hráčů
Stolní wargame: Taktika, strategie, akce/napětí, socializace, soutěž, (sběratelství)
PC střílečka: Taktika, akce/napětí, příběh, růst postavy, soutěž, odpočinek
RPG: Taktika, strategie, akce/napětí, příběh, socializace, růst postavy, roleplaying/drama, spolupráce

Už z toho je vidět, že RPG je mnohem diverzifikovanější záležitost, než oboje výše jmenované. Myslím to tak, že kolem jediné hry (DrD například) budeš mít hráče s velmi odlišnými přístupy a preferencemi > herním stylem. Zatímco wargame tolik variant nepřipouští. Ano, můžeš hrát více útočně nebo defenzivně, každý má v oblibě jiné taktiky, ale tím to asi tak končí. Řekl bych to tak, že zatímco běžné RPG* se ti snaží poskytnout široké zázemí pro realizaci tvých herních představ, tak wargame/PC střílečka se snaží o poskytnutí co nejlepšího zážitku v rámci úzce definovaného herního stylu.

To samozřejmě neznamená, že nemůžou existovat hráči, které baví právě jen ten boj a taktika. Ale: Zaprvé je to jen menšina (můj názor, statistiky neexistují). Zadruhé takoví hráči jsou náchylnější na to, že RPG úplně opustí a vymění ho za platformu, která jim jejich preference naplní jaksi koncentrovanější formou. Slovy jednoho mého známého před x lety: Proč bych měl hrát Dračák, když v Baldurs Gate to mám i s obrazem. Z toho plyne můj názor, že takto úzce vyhranění hráči u RPG nevydrží věčně.

*A pak tu máme velmi úzce zaměřená "indie" RPG, ale o těch řeč není...
Uživatelský avatar
York
Příspěvky: 17447
Registrován: 24. 2. 2012, 17:31

Re: Zabíjení jako běžná věc

Příspěvek od York »

Black Adder píše: 7. 5. 2018, 12:37 Přístup k boji v RPG roste zároveň s hráči.
Říkáš to, jako kdyby hodně bojová hra byla nutně "pokleslejší" než méně bojová, což imho není. Na jednu stranu je určitě pravda, že důsledky budou spíš zajímat starší hráče, na druhou stranu ale nevidím nic pokleslého na tom, že se někdo rozhodne hrát třeba Sword&Sorcery nebo postapo, kde je běžné řešit určité problémy silou a bylo by naopak divné to nedělat.

Taky na to samozřejmě má vliv záběr témat, které člověka v určitém věku zajímají. Sedmileté hráče asi nebude moc brát drama nebo romance a je jasný, že jak se budou s věkem rozšiřovat jejich zájmy, tak jim budou dávat víc prostoru na úkor toho, co je zajímalo do té doby (a nebo si třeba řeknou, že je drama a romance neberou ani v dospělosti a chtěj se vyblbnout u Hack&Slash hry).

Black Adder píše: 7. 5. 2018, 12:37Kdysi, při oDrD se v podstatě hrálo, aby se bojovalo.
Otázka je, nakolik je ten přechod od více bojové hry k méně bojové dán tím, že většina z nás začínala právě dračákem, který byl hodně bojový. Kdybychom tu měli jiné startovní RPGčko (nějaké nebojové) a hráči z něj ve velkém přecházeli třeba na DnD, nejspíš by to bylo přesně naopak.
Naposledy upravil(a) York dne 7. 5. 2018, 14:09, celkem upraveno 2 x.
Uživatelský avatar
York
Příspěvky: 17447
Registrován: 24. 2. 2012, 17:31

Re: Zabíjení jako běžná věc

Příspěvek od York »

ilgir píše: 7. 5. 2018, 13:40Myslím to tak, že kolem jediné hry (DrD například) budeš mít hráče s velmi odlišnými přístupy a preferencemi > herním stylem.
To je sice pravda, ale pokud ty samé hráče baví i wargaming, tak budeš mít ty samé hráče s těmi samými velmi odlišnými přístupy a preferencemi, i když se sejdou na hraní Warzony nebo Warhammeru.

ilgir píše: 7. 5. 2018, 13:40Zatímco wargame tolik variant nepřipouští.
Tak. Tudíž pokud si chceš zahrát hru, kde jde čistě o taktický boj armád nebo menších jednotek, zahraješ si nejspíš wargame. Pokud ale chceš fightit v roli jedné postavy, wargame ti to nenabídne a půjdeš nejspíš hrát nějaké bojově zaměřené RPGčko.

RPGčka jsou nepochybně širší a můžeš je hrát více způsoby než wargames, ale to pořád nic nemění na tom, že silně bojově zaměřené RPGčko má svoje místo a nepochybně má i svoje fanoušky (např. hromadu hráčů DnD 4e).

ilgir píše: 7. 5. 2018, 13:40běžné RPG* se ti snaží poskytnout široké zázemí pro realizaci tvých herních představ.
To sice ano, ale nikdo tě nenutí je všechny využívat. Není například nic špatného na tom, když při hraní Dračáku nikdy nevylezeš z dungeonů (dokonce můžeš klidně i několik let hrát jeden velký megadungeon a nepochybně to může být zábavné).

ilgir píše: 7. 5. 2018, 13:40To samozřejmě neznamená, že nemůžou existovat hráči, které baví právě jen ten boj a taktika. Ale: Zaprvé je to jen menšina (můj názor, statistiky neexistují). Zadruhé takoví hráči jsou náchylnější na to, že RPG úplně opustí a vymění ho za platformu, která jim jejich preference naplní jaksi koncentrovanější formou.
Je rozdíl mezi taktikou armád nebo malých jednotek, kdy jeden hráč ovládá celou jednu stranu konfliktu a mezi bojovým RPGčkem, kde hraješ jednu postavu a spolupracuješ s postavami ostatních hráčů. To druhé ti nabídnou jedině (bojově zaměřená) RPGčka.

Ad ta koncentrovaná forma: DnD 4e je v tomhle směru "koncentrované" jako málo co ;-)

edit: Další věc je levelování, vývoj postavy, příběh a tvůj vliv na dění v herním světě. Wargame tyhle věci většinou neřeší, hrajou se buď jednotlivé bitvy nebo vojenské kampaně. A když řeší, tak se tomu obvykle říká "RPG prvky" ;)

ilgir píše: 7. 5. 2018, 13:40Slovy jednoho mého známého před x lety: Proč bych měl hrát Dračák, když v Baldurs Gate to mám i s obrazem.
Pro něj to nepochybně platí, ale obecně to je falešné dilema: Nic ti nebrání hrát jak Dračák, tak Baldurku. Všichni mí spoluhráči hrajou jak PC hry tak stolní RPGčko, nijak se to nevylučuje.
Uživatelský avatar
ilgir
pěšák
Příspěvky: 10160
Registrován: 22. 1. 2007, 13:48
Bydliště: nejkrásnější město světa

Re: Zabíjení jako běžná věc

Příspěvek od ilgir »

tak budeš mít ty samé hráče s těmi samými velmi odlišnými přístupy a preferencemi, i když se sejdou na hraní Warzony nebo Warhammeru.
Ale při deskovce se odlišné preference projeví méně než v RPG, protože jsou tam mnohem užší mantinely. A o tom to je.
Pokud ale chceš fightit v roli jedné postavy, wargame ti to nenabídne a půjdeš nejspíš hrát nějaké bojově zaměřené RPGčko.
Nebo PC hru, pokud zároveň nestojíš o devizy PnP RPG, a takových hráčů je drtivě více, viz rozdíl mezi těmi dvěma trhy.
když při hraní Dračáku nikdy nevylezeš z dungeonů (dokonce můžeš klidně i několik let hrát jeden velký megadungeon a nepochybně to může být zábavné).
Já netvrdím že je to špatné nebo že to nemůže být zábavné. Já tvrdím, že to skoro nikdo nedělá (takže to asi fakt není zábavné). :D
DnD 4e je v tomhle směru "koncentrované" jako málo co ;-)
Proto taky schytalo takovou kritiku. "Deskovka převlečená za RPG". Jen potvrzuje to, co říkám.
Všichni mí spoluhráči hrajou jak PC hry tak stolní RPGčko, nijak se to nevylučuje.
Já zase hraju deskovky i RPG, ale v každém hledám něco jiného. Kdyby mi šlo jen o boj a taktiku, proč bych ztrácel čas s RPG?

Prostě sečteno a podtrženo, ukaž mi skupinu, která hraje léta v kuse nějaké generické PnP RPG stylem vyvražďování dungeonů a neutekla k MMORPG nebo wargame, nebo se neposunula v rámci RPG někam jinam. Vsadím se, že jich v dnešní době bude fakt málo.
Uživatelský avatar
York
Příspěvky: 17447
Registrován: 24. 2. 2012, 17:31

Re: Zabíjení jako běžná věc

Příspěvek od York »

ilgir píše: 7. 5. 2018, 16:43
DnD 4e je v tomhle směru "koncentrované" jako málo co ;-)
Proto taky schytalo takovou kritiku. "Deskovka převlečená za RPG".
Takhle kritika je relevantní pouze v kontextu toho, že to vyšlo jako nové edice hry s dlouholetou tradicí, a tudíž to nesplnilo očekávání hráčů, kteří si to koupili právě z toho důvodu.

K tomu, jestli hráčů, které baví H&S, je nebo není málo: To záleží mimo jiné na nabídce. V době, kdy bylo DnD 4e jedinou podporovanou edicí DnD, jich málo rozhodně nebylo. Dneska už je to z pohledu vydavatele mrtvá edice, takže je logické, že u ní zůstávají jen ti opravdu skalní fanoušci a zbytek jde s dobou.

Další věc je, že známách her ve stylu DnD 4e celkově až tak moc není, tudíž pokud by hráče potenciálně bavil tenhle styl hry, ale nevyhovuje mu, jak k tomu přistupuje zrovna DnD 4e, tak má vcelku smůlu, protože žádná rozumná a dostatečně rozšířená alternativa neexistuje.

Je klidně možný, že máš pravdu, a že výhradně bojově zaměřené RPGčko nemá sílu zaujmout a udržet dostatečnou hráčskou základnu, ale fakt si nemyslím, že by to nějak jednoznačně vyplývalo z informací, které máme k dispozici. Navíc není důvod jít až tak moc do extrému. RPGčko klidně může být hodně bojově zaměřené (drtivá většina nejprodávanějších RPGček to splňuje) a i přes to ho můžou hrát i hráči, kteří mají raději méně bojové příběhy.
Black Adder
Příspěvky: 148
Registrován: 3. 2. 2018, 16:35

Re: Zabíjení jako běžná věc

Příspěvek od Black Adder »

to York:
Říkáš to, jako kdyby hodně bojová hra byla nutně "pokleslejší" než méně bojová, což imho není. Na jednu stranu je určitě pravda, že důsledky budou spíš zajímat starší hráče, na druhou stranu ale nevidím nic pokleslého na tom, že se někdo rozhodne hrát třeba Sword&Sorcery nebo postapo, kde je běžné řešit určité problémy silou a bylo by naopak divné to nedělat.
Kdyby ;-) Neřekl jsem to a ani jsem to tak nemyslel. Ale uznávám, že jsem to nevysvětlil dopodrobna." Pokleslejší" není to správné slovo, a to ani v uvozovkách. Je čtení červené knihovny pokleslejší než čtení klasické poezie? Asi je, ale jestli to někoho baví a odpočívá u toho, pak díky bohu za červenou knihovnu.
Moje zkušenost cca opravdu hodně let, i naše hospodské rozhovory s kamarády, ukazuje, že všichni (v mojí bublině) radši bojují méně. A i když hrajeme bojové mise (např. WFRP), už nebojují šlechtici v nejlepších zbrojích s nejlepšími zbraněmi, ale většinou trosky a žebráci a vyděděnci s mizernou výzbrojí. A jak správně zmiňuješ, zajímají nás osudy a postoje našich postav po boji více, než výzbroj a postup. Mezi postavami je stále více zrádců, úchylů a prospěchářů, aniž by tímto přístupem jakkoliv hru nabourali. Dnes si tyto postavy užíváme navzájem.
Hrajeme příběhy, dříve jsme hrávali pro ten postup.
A dovoluji si tuto zkušenost přenášet i na ostatní, zvláště po tom co tady čtu.
Uživatelský avatar
Sadako
Příspěvky: 5293
Registrován: 28. 1. 2007, 21:15
Bydliště: Stadt von Morgen
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Sadako »

Bych jenom podotkla, že pro nebojová řešení jsou za mne mnohem lepší čistě/převážně narativní hry.
Jistě, všechno je na domluvě s GM, ale pro mě je výrazně příjemnější vědět, že když to ukecám, tak to ukecám a ne že výsledek závisí i/zcela na hodu kostkou, čemu se v rules-based hrách prostě málokdy úplně vyhneš.
Případně, vymyslíš si skvělé kreativní řešení problému - takové, se kterým nikdo nepočítal, dokonce ani autoři pravidel ne... a tady je kámen úrazu.
A vzhledem k tomu, že mě docela dost baví vymýšlet kreativní řešení s nimiž nikdo nepočítal, tak dávám při rules-based hraní spíš přednost hack&slash, kde tohle nemusím řešit, protože to skoro vždycky skončí rubačkou a on je takový dobře umístěný sonický maximalizovaný fireball vlastně docela uspokojivý.

EDIT: To si tak člověk opravuje větu zprostředka a až po citaci zjistí, že na něco zapomněl a vyrobil tak parádní hrubku...
Naposledy upravil(a) Sadako dne 8. 5. 2018, 16:25, celkem upraveno 1 x.
My Lovecraft is full of dreams (and tentacles)!
Uživatelský avatar
York
Příspěvky: 17447
Registrován: 24. 2. 2012, 17:31

Re:

Příspěvek od York »

Sadako píše: 8. 5. 2018, 16:19on je takový dobře umístění sonický maximalizovaný fireball vlastně docela uspokojivý.
$D
Uživatelský avatar
Jerson
Inženýr z Ocelového města
Příspěvky: 22593
Registrován: 11. 2. 2003, 16:39
Bydliště: České Budějovice
Kontaktovat uživatele:

Re: Zabíjení jako běžná věc

Příspěvek od Jerson »

York píše: 7. 5. 2018, 13:49 Taky na to samozřejmě má vliv záběr témat, které člověka v určitém věku zajímají. Sedmileté hráče asi nebude moc brát drama nebo romance a je jasný, že jak se budou s věkem rozšiřovat jejich zájmy, tak jim budou dávat víc prostoru na úkor toho, co je zajímalo do té doby (a nebo si třeba řeknou, že je drama a romance neberou ani v dospělosti a chtěj se vyblbnout u Hack&Slash hry).
Je vidět že nemáš děti a nepohybuješ se mezi nimi. "Nebude je brát romance" ... jasně.
Otázka je, nakolik je ten přechod od více bojové hry k méně bojové dán tím, že většina z nás začínala právě dračákem, který byl hodně bojový. Kdybychom tu měli jiné startovní RPGčko (nějaké nebojové) a hráči z něj ve velkém přecházeli třeba na DnD, nejspíš by to bylo přesně naopak.
Hodně, a ne, nebylo. Tedy to že většina začínala na DrD se velmi silně projevuje bojovými preferencemi. Stejně tak to že nejoblíbenější jsou PC bojové hry, defakto vyvražďovačky se projevuje tím, že hodě hráčů bývá lákáno na RPG stylem "je to jako WoW, jen bez počítače."
Příkladů hráčů, kteří začali na hodně bojových RPG a postupně přecházeli jinam mám ve své herní kariéře mnoho. Ale obráceně jsem neviděl přechod u nikoho, tedy od méně bojové hry k RPG rubačce. A to i když jsem to (zatím v několika málo případech) zkusil.
Uživatelský avatar
Vallun
Příspěvky: 32275
Registrován: 14. 5. 2008, 10:40
Bydliště: Velká Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Zabíjení jako běžná věc

Příspěvek od Vallun »

Jerson - co je, pro Erua, pro Tebe romance ve smyslu RPG žánru?

O tom, že je DrD hodně bojová hra jsem slyšel až od Tebe...

A v Neratovické družině je či bylo několik hráčů, kteří se od příběhových her dostali přes bojovější rpg až k larpům a dřevárnám...
Pokud chce někdo slyšet jen "ano" nebo "ne", tak jej nezajímá odpověď.
Eru je jediný Bůh a Tolkien je jeho prorok.
Non sub hominem,sed sub ius.
Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.
Nejsem odborník ve smyslu § 5 odst. 1 O.Z.
Uživatelský avatar
Quentin
Noob of The Round Table
Příspěvky: 9334
Registrován: 31. 7. 2007, 14:31
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Zabíjení jako běžná věc

Příspěvek od Quentin »

Jerson píše: 13. 7. 2018, 08:10Je vidět že nemáš děti a nepohybuješ se mezi nimi. "Nebude je brát romance" ... jasně.
Souhlas s Jersonem. Romance v RPG se líbí snad všem. Ještě nikdy se mi na to nevrátila stížnost. Vyjímečně to failne, kvůli provedení, třeba když to nevyjde ze hry, ale snaží se to tam DM natlačit, ale obecně platí, že romance nevadí nikomu a většina to uvítá.

U přístupu dětí bych dal jako příklad Princess Bride :D Když na ně pujdeš s "pojďte si zahrát hru o pusinkování" tak budou reagovat, jak si York představuje. Zkus ale vložit love interest do obyčejného dobrodružství a uvidíš, jak rychle ze spřátelí :D
Vallun píše: 13. 7. 2018, 08:20 Jerson - co je, pro Erua, pro Tebe romance ve smyslu RPG žánru?
Mám to vysvětlit na včeličkách? :D Prostě začneš flirtovat s nějakým NPC. To je celé. Už zvládáš nenávist, když hraješ záporáky, věrnost, když spojence, určitě můžeš přidat náklonost a lásku.


Jerson mě opraví, pokud říkám něco špatně.
http://2k6goblinu.blogspot.cz/
“Questions are gameplay”-Chris McDowall, The ICI Doctrine, 2018
Player Agency (n.): “the feeling of empowerment that comes from being able to take actions in the [virtual] world whose effects relate to the player’s intention” -Mateas, 2001
Uživatelský avatar
Jerson
Inženýr z Ocelového města
Příspěvky: 22593
Registrován: 11. 2. 2003, 16:39
Bydliště: České Budějovice
Kontaktovat uživatele:

Re: Zabíjení jako běžná věc

Příspěvek od Jerson »

Jak píše Quentin - máš muže, máš ženu, jedno v jakých rolích. Pro dvanáctileté a starší lze přidat i varianty "máš dva muže" a mnohem méně často "máš dvě ženy" - a tím "lze přidat" myslím "sami začínají vyhledávat." Od cca 14 se začíná přidávat sex, a to tam, kde v normálním životě je a ve filmové či seriálové předloze by asi byl, jen ho tam režisér nedal, třeba proto, že ho to vůbec nenapadlo. Děti to napadne. Harry Potter, který šest nebo kolik let studuje a nemá žádný sex? Na to tyhle děti rozhodně neskočí. (Podotýkám, že jsem taková témata nehrál, a v RPG tohle ani není tak rozšířené jako ve fanfikci, ale uvádím to jako příklad něčeho, co každý zná.)

Že tahle témata nezvládají čistě chlapecké skupiny u stolního RPG je celkem pochopitelné. Holky zase moc nezvládají styl "kill them and take their stuff" - tedy v RPG. V PC hrách úplně v pohodě.
Uživatelský avatar
Vallun
Příspěvky: 32275
Registrován: 14. 5. 2008, 10:40
Bydliště: Velká Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Zabíjení jako běžná věc

Příspěvek od Vallun »

Quentin - to je "romantika", romanci chápu jako hru, která je předevšim o milostných vztazích a věcích s tim souvisejících...a to ti děti opravdu hrát nebudou (testováno).

Mnohem méně často "más dvě ženy"? Opravdu žijes v jine realitě....a pořad to není romance...
Pokud chce někdo slyšet jen "ano" nebo "ne", tak jej nezajímá odpověď.
Eru je jediný Bůh a Tolkien je jeho prorok.
Non sub hominem,sed sub ius.
Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.
Nejsem odborník ve smyslu § 5 odst. 1 O.Z.
Uživatelský avatar
Quentin
Noob of The Round Table
Příspěvky: 9334
Registrován: 31. 7. 2007, 14:31
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Zabíjení jako běžná věc

Příspěvek od Quentin »

Jerson píše: 13. 7. 2018, 08:58Že tahle témata nezvládají čistě chlapecké skupiny u stolního RPG je celkem pochopitelné. Holky zase moc nezvládají styl "kill them and take their stuff"
Věřím, že statisticky máš pravdu, ale moc bych na stereotypy okolo pohlaví nespoléhal (ať už v tomhle nebo čemkoli jiném v životě). Můj největší emo hráč je týpek, a můj největší dungeon-delver je typka :)
http://2k6goblinu.blogspot.cz/
“Questions are gameplay”-Chris McDowall, The ICI Doctrine, 2018
Player Agency (n.): “the feeling of empowerment that comes from being able to take actions in the [virtual] world whose effects relate to the player’s intention” -Mateas, 2001
Odpovědět

Zpět na „O hraní obecně“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 11 hostů