Páni z Litmeriku

Sekce, v níž se věnujeme našemu hraní. Můžete zde poprosit o pomoc s přípravou kampaně nebo dobrodružství, konzultovat svou postavu, a samozřejmě se podělit o zápisy z her, které již máte za sebou.
Odpovědět
Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 10496
Registrován: 13. 7. 2004, 14:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

Re: Páni z Litmeriku

Příspěvek od Ecthelion » 13. 1. 2013, 21:21

Goran: Super zápis! :clap:
"Stay firm and die hard!" Colonel-Comissar Ibraim Gaunt, Tanith First-And-Only
Obrázek

Uživatelský avatar
Atheb
Příspěvky: 4
Registrován: 13. 1. 2013, 11:28

Re: Páni z Litmeriku

Příspěvek od Atheb » 14. 1. 2013, 19:13

Meastro Dalthron mne předstihl v podání zprávy o nedávných chrabrých skutcích dobrého pana Zudry a mocného mistra Melkana, jichž byl skromným svědkem. Možná by se mohlo zdát, že není co dodávat, ale přesto mi dovolte uvést tento příběh na pravou míru.

Na úvod něco málo k oblasti. Nandor (většinou lidí nazývaný Nekonečné pláně nebo jen Pláně) je rozsáhlá step na východ od hraniční řeky Ithaky. Východní hranice Aledonie vlastně není přesně určena, protože Nandor je formálně Aledonským územím, ale faktická moc šlechty nesahá dále než 20-50 mil za Ithaku. Dále už je jen pustina obývaná stepními nomády a kentaury. Do těch oblastí též v průběhu války uteklo mnoho měšťanských povstalců především z Fredenu a Saldenu a založili tam několik svobodných osad. Nad Nandorem se též prý pohybují nějaké létající ostrovy včetně dávného titánského města Argenie.

V rámci přípravy na zimní útok na titána dostali Dalthron, Zudra a Melkan za úkol najít a vyslechnout mistra Noldaria, největšího žijícího experta na titány. Prostřednictvím mistra Tharona dostal též Zudra osobní úkol od sféry hrdinství: porazit v čestném souboji barbara Gargana. Noldarius je podivínský samotář a je velice těžké ho kontaktovat, ale Dalthron ve Vasgaru získal kontakt na čaroděje-pečetníka z Hyrkasu, kterému měl Noldarius dávat průběžné informace o své pozici.
Cesta do Hyrkasu proběhla rychle a bez problémů.

Ve městě šli Dalthron s Melkanem za pečetníkem Thelianem, od kterého zjistili, že Noldarius byl před 3 týdny ve Svobodné Pustě a získali kontakt na důvěryhodného průvodce. Zudra se mezitím na hradě setkal s místním panstvem a jedním starým známým - původním družiníkem Wraxem, který od půlky války slouží pod Mirandou z Hyrkasu. Ten mu doporučil stejného průvodce, navíc jednu skupinu žoldáků a hlavně poskytl detailní informace o Garganovi. Tenhle bezmála 8 stop vysoký a čtvrt tuny vážící barbar se před asi 3 roky přidal k nechvalně proslulé pašerácké skupině zvané Pešmijští lotři. Ti a především jejich šéf Urubaj už Mirandě dlouho leželi v žaludku, a tak Zudrovi nabídla, že dohlédne, aby souboj byl skutečně jeden na jednoho.
Dalthron ještě do pozdních hodin po městě rozšířil zvěst, že hrdinný Zudra zítra dopoledne vyzve a porazí Gargana z Pešmi.

Šuškanda a Mirandina podpora přinesla své ovoce, kromě Litmerických dorazilo k Pešmi přes 200 lidí. Většina z nich byli jen dobrovolníci a ozbrojení čumilové, ale první řadu drželi zkušení Hyrkasští vojáci, takže zastrašovací efekt byl maximální. Další události mistrně popisuje Píseň o cestě východní, takže jen krátce:
Poustevník ze zpěvu prvního se nekonal, snad jen že se Zudra ráno pomodlil k Borjogovi a dostal požehnání a jistotu vítězství.
Pešmi není hrad, ale jen vesnice obehnaná palisádou.
Nešlo o býky, ale o malé selátko a mocné kouzlo byla jen jednoduchá ledová šipka. Na usmrcení nebohého zvířátka však stačila a Gargan evidentně odmítal jíst mrtvé maso. Navíc si to vzal osobně, naštval se a do souboje potom šel moc agresivně a nehlídal si vzdálenost.
Nohu neusekl, jen zneschopnil tak, že se Gargan sotva držel v kleku. Obr však zařval bolestí, což mělo na Pešmijské snad větší účinek než armáda před branami. Garganovou běžnou reakcí na těžké šrámy byl totiž smích podobný hřmění.
Gargan nepoužíval kyj, ale halapartnu, o to větší to byla řezničina.
Vůdcem loupežníků je Urubaj, ten se však po Garganově smrti nervově zhroutil.

Po vítězství se přesunuli do Floretty, kde je již vítali jako hrdiny a místní pán na jejich počest uspořádal hostinu. Rod Nasinů z Floretty, ač jen zemanský, je bezpochyby nejmocnější ze všech zaithackých. Florettě se zde občas přezdívá východní Malá Dohoda, první Nasino před asi 70 lety postavil od Divoké Ithaky zavlažovací kanál a na něm sérii mlýnů, hamrů a pil. Následnými obchodními dohodami docílil spojenectví se všemi důležitějšími lordy. Jednoduše lokálně aplikovaná Silvestriova doktrína.
Později večer ze zemanova syna Marca v soukromí vypadlo, že na jaro plánují velkou vojenskou operaci - lov na Khaaze, asi 7 metrů dlouhého (bez ocasu) ještěra žijícího ve Ztracené zemi (poušti na jih od Nandoru). Po přislíbení účasti na této výpravě začal Marco Nasino odpovídat na původně položené otázky. Svobodnou Pustu nejen že zná, ale dokonce je tam doprovodí, neboť tam chce prodat nějaké zboží. Po cestě se též nachází Pustohrad (původně hrad Norwellin), tamější nový baron byl prý poražen barbary a vzápětí došla zpráva že hrad v pořádku drží a není žádný důvod se znepokojovat.
Co najdou na Pustohradě a ve Svobodné Pustě je však zatím ve hvězdách. Při troše štěstí budeme pokračovat příští víkend.

Uživatelský avatar
Goran
Don Quijote
Příspěvky: 3390
Registrován: 2. 5. 2006, 11:58
Bydliště: Litoměřice/Plzeň
Kontaktovat uživatele:

Re: Páni z Litmeriku

Příspěvek od Goran » 17. 1. 2013, 18:05

Pár dodatků k bráchovu zápisu:

Miranda z Hyrkasu je slavná žoldnéřka a velitelka nejen vojska jejího otce, markýze z Hyrkasu, ale i svého osobního elitního jízdního oddílu, ve kterém se uchytil i Wrax (viz nejstarší zápisy).

Silvestriova doktrína je základ vojenské strategie Malé Dohody - dala by se shrnout do teze "když máš dost přátel, nebudeš mít nepřátele".

A teď hlášky:
Zudra: "Urubaj? Tak ho urubeme!"

Elf Dalthron v reakci na špičkování od trpaslíka Zudry: "Elf znamená kyrosky jedenáct. Že trpaslík znamená kyrosky dvanáct (Zudra se nadme hrdostí) je čirý mýtus (Zudra si odfrkne). Tak se nade mě, trpaslíku, nevyvyšuj, nejsi větší než já."
Zudra: "My trpaslíci nepřevyšujeme jiné výškou, ale velikostí."
Nejsem trouba, ale snažím se a s pomocí Boží se jím brzy stanu!

R.I.P.

Uživatelský avatar
Goran
Don Quijote
Příspěvky: 3390
Registrován: 2. 5. 2006, 11:58
Bydliště: Litoměřice/Plzeň
Kontaktovat uživatele:

Re: Páni z Litmeriku

Příspěvek od Goran » 21. 1. 2013, 00:37

Zase posílám za Dalthrona zápis jako první z družiny :)

Milý Lamberte!

V posledním dopise jsem ti psal o našem příjezdu do Hyrkasu, souboji Zudry s Garganem, zajetí pešmijských lotrů, naší návštěvě ve Florettě, plánu na návštěvu Svobodné Pusty, o odvolání elementalisty Melkana archeology, o příjezdu mistra Ciana a zvědů z Litmeriku a o mrazu, který nás donutil několik dní setrvat v Hyrkasu a pomoci s vyšetřováním. Důkladně jsem vylíčil, jak Urubaj nechtěl mluvit, jak byl dopaden ten fidarský řezník a jak jsem si promluvil jako bard s bardem s barbarem Pamirzou a přiměl jej mluvit a stát se korunním svědkem. Také jsem psal o soudu s těmi lotry a o našem plánu se zdržet v Hyrkasu až do jejich popravy, a taky do návratu zvědů od Umrlčích kamenů, kam vedla jedna ze stop. Jenže počasí se do té doby umoudřilo, vítr se ze severovýchodního změnil na jihovýchodní a v teplotách kolem bodu mrazu se už cestovat dalo, a tak jsme se rozhodli vyrazit už dřív.
V tomto dopise tě zpravím o naší cestě do Svobodné Pusty, a o prvním dnu a půl v tomto podivuhodném městě. Právě zde píši tento dopis – jeden karavanista od Nasinů vypadá dost důvěryhodně, abych po něm mohl tento dopis poslat.

Naším prvním cílem byla Floretta, kde se k nám připojila menší karavana vedená Markem a Falkem z rodu Nasinů. Florettu jsme opustili až po obědě, a večer jsme skončili v Marburgu, sídle barona Tharolda. O historii jeho rodu jsem složil krátkou baladu, neboť je vskutku tragická – tento šlechtic ztratil jediného syna v bitvě o Vaal na konci aledonské občanské války, a jako starý vdovec těžko bude mít dalšího. Cian bohužel způsobil faux pax nemístnými dotazy na jeho rodinu, ale podařilo se nám z toho se ctí vybruslit.

Další noc jsme strávili v pustině, naštěstí v klidu, byť se nejen mně v té zimě spalo špatně. To už bylo nedaleko Pustohradu neboli Norwellinu, kde vlála vlajka pana Sorina z Norwellinu a sice nedůvěřivě, ale přivítali nás místní vojáci. Jen jsme si zvenčí prohlédli, jak probíhá zpevňování této poloviční zříceniny (před dvěma sty lety šlo o vzkvétající městečko, od té doby však Norwellin byl mnohokrát dobyt a vypálen), promluvili si s momentálně nejvýše postaveným vojákem na hradě (řekli nám, že baron je zrovna na cestách), a jeli dál.

Svobodná Pusta skýtala obrovské překvapení. Toto malé městečko by se vpravdě dalo nazvat Vasgarem Nandoru, neboť mezi jeho občany je nemálo mágů a alchymistů, a ve městě je jakési magické zřídlo, avšak usměrněné a strukturované podobně jako ve Vasgaru. Jediná věž ve městě je opravdovým magickým uměleckým dílem, postavená na osmiúhelném půdorysu; připomíná Kelgarovu věž ve Vasgaru. My jsme byli jako vyslanci Vasgaru (snad jsem nebyl příliš opovážlivý, když jsem mluvil jménem Akademie) ubytování v nejhonosnějším domě ve městě, v sídle prezidenta.

Dostáváme se k politickému systému Svobodné Pusty – o všem důležitém rozhoduje shromáždění všech občanů (ne všichni obyvatelé města jsou občany, jen ti prověření, kteří tam už pár let žijí; na druhou stranu to mohou být i ženy) na Fóru (tímto slovem se nemyslí jen náměstí, ale i samo jednání a skupina lidí, kteří mají právo v něm hlasovat). Jednou za rok se volí tři důležité osoby: prezident je hlavním představitelem obce navenek a zřejmě má na starosti praktické správní otázky, arbiter předsedá soudům a je autoritou přes zdejší právo, a generál velí zdejším vojákům či spíše domobrancům. O všem se diskutuje a hlasuje. Jistě, není to nejpružnější, ale časté disputace pozvedají intelektuální úroveň tamějších obyvatel. Se svou výřečností by současný prezident Svobodné Pusty v takovém Lenu měl místo konzula téměř jisté. Ostatně, toto nejdemokratičtější město Malé Dohody zřejmě bylo vzorem zřízení ve Svobodné Pustě – a snad čerpali i z původních artemidských vizí správy státu, neboť artemidů zde není málo a patří k nim i současná arbitra a předchozí prezident. Kéž by se i ve Vasgaru znovu posílila tradice filosofických disputací – četl jsem, že za dávných časů bývalo argumentování hlavním způsobem řešení sporů na Akademii, a bývalo mnohem živější, svobodnější, ale také intelektuálně hodnotnější než dnes.

Krásnou disputaci jsem zažil hned první večer v Pustě – Berilard Garren, Noldariův přítel, mág, matematik, bývalý arbiter a velký génius mě vyučil v umění disputace, v titánologii a dokonce i v používání obecných pojmů. Nakonec se mi podařilo obhájit, že Vasgar má právo k útoku na titána, ale dalo mi to zabrat! Takhle dobrou disputaci jsem nezažil od smrti starého Deora Celerina, a to jsem za tu dobu diskutoval s mnoha vasgarskými mistry. Každopádně jsem se dozvěděl to hlavní: Noldarius z Pusty sice odešel už skoro před měsícem, ale víme, že šel do Kulumských bažin, pár desítek mil jižně od města – snad tam ještě provádí svůj výzkum.

Zudra si mezitím promluvil s alchymistou a ex-prezidentem Anrem Hankaranem a vyptal se ho na argenity, a Cian hrál šachy s jejich nejlepším mentálním mágem. Ale to jsem se dozvěděl až další ráno, předtím než jsme šli jednat na Fórum. Garren tam převyprávěl naši večerní disputaci a já ji přeložil do rozumné řeči, takže místní rychle odhlasovali, že proti plánu Vasgaru nic nemají, ale kromě kontaktu na Noldaria nám v tom nepomohou (to jsme po nich stejně nechtěli). Jenže pak nás poslali pryč a celý zbytek dne rokovali o něčem přísně tajném (nejspíš o tom, zda šlechtici v mém doprovodu nejsou hrozbou pro jejich obec).

Příště ti napíšu, až se zase dostanu do civilizace, a snad to už bude po setkání s Noldariem. Toho každopádně vyrazíme hledat, jen co se místní domluví, že smíme opustit město.

Ať Caleb žehná tvému snažení a ať ti bohové dopřejí pevné zdraví!

Dalthron

Na druhé straně listu neviditelným inkoustem stojí:

Ten mentální mág, Cian, je chodící hádanka. Často mluví a jedná zbrkle, jakoby si neviděl do úst a nic nepromýšlel. Na druhou stranu, v některých ohledech postupuje přísně logicky. Mám dojem, že tahle zbrklost je mistrná póza, že hraním hlouposti zakrývá brilantní intelekt. Na druhou stranu si nejsem jistý, zda není tak trochu otrokem své vlastní role, protože časté plácání potenciálně urážlivých narážek působí mnoho škody, aniž by tím mnoho získal.

Norwellin je v rukou lidí ze Svobodné Pusty. Co se stalo s baronem nevím, odhaduji, že jej někde drží, aby v případě potřeby mohl podepisovat dopisy, že je v pořádku. Na tuto otázku se celkem obratně zeptal Zudra – vyvolala celodenní rokování, které ukončil až náš návrh „nenápadně“ utroušený v kuloárech: spokojíme se s tím, když nám (nebo alespoň panu Nasinovi) baron zamává z hradeb, abychom mohli s čistým svědomím říci, že baron Sorin z Norwellinu žije a že jsme jej viděli.

Soudím, že je v zájmu Vasgaru udržet se Svobodnou Pustou dobré vztahy, a páni z Litmeriku se k této otázce podle všeho stavějí podobně, pragmatičnost a zájem na získání spojenců v této oblasti u nich převažuje nad aledonskou šlechtickou hrdostí. Jedná se o nejisté spojence, pro Vasgar však mohou být perspektivním dodavatelem argenitu.

Litmeričtí jako spojenci nových vůdců královské tajné služby se pro změnu chystají na špionážní válku s podsvětím v Kai a jeho spojenci, z nichž mnozí mají základny i za Ithakou. O Temných jsem psal minule – na ty jsem se tu zatím neptal, neboť by to asi nebylo moudré, ale právě obyvatelé Svobodné Pusty by o nich mohli vědět mnohé. Navíc, Temní nebo Pešmijští nejsou zdaleka jediní, kdo sídlí za Ithakou a dělá špinavou práci pro podsvětí v Kai. Předpokládám, že Rada nebude namítat, když se v těchto bojích postavím na stranu Litmeriku a hlavně zákona.

A to nejlepší na závěr: detailní výsledky disputace s Garrenem. Sice jsem obhájil čest Vasgaru, ale bohužel jsem přitom prozradil některé důvěrné informace, a Fórum odhlasovalo, že je předají svým blíže nespecifikovaným spojencům. Kéž Caleb dá, aby se tento únik informací neobrátil k zlému. Přimluv se za mě u Triády; proti mistrovi Garrenova formátu by hraničilo se zázrakem nic důležitého neprozradit a ještě získat jeho důvěru. Ty sám si jistě vzpomínáš na starého Deora Celerina, a všichni v Triádě ho znají také. Vezmi Celerina, uber malý kousek z jeho schopností i ze skromnosti, a máš před sebou Garrena – je těžké uvěřit, že někdo takový žije v balíkově jako je Svobodná Pusta, ale ať si to ověří a dají mi za pravdu. Konkrétně mi uklouzlo, že se titán jmenuje Anghášo, že podle trpasličí legendy přišel z Mornaaru s armádou skřetů a nemrtvých a že má Drakastův krk. Jistě, nic z toho není opravdu tajné, ale tady za Ithakou podle všeho málokdo věděl, že se vůbec chystá válka s titánem.

Snad jediné, co vím a co jsem určitě neprozradil, jsou závěry té diskuse mezi starými Hermenegildem, Klaudiem a Alariem o ae-dae paritě a Mocnostech obecně - na to přišla řeč až později, kdy mi už došlo, jak si mě rozebral, a hlídal jsem se. I když to ve Vasgaru není žádná tajnost, není dobré to moc šířit mimo zdi Akademie a nerad bych, kdyby se někdo z Mocností příliš snadno dozvěděl, co si o nich ve Vasgaru píšeme.

S tím souvisí poslední starost: Garren mohl obhajovat titána z čisté spravedlivosti, ale mám takové tušení, že v tom hrál roli i Noldariův vliv. Už jenom Klaudius je proti té válce s titánem, a představ si, jak protivná asi bude myšlenka na smrt titána Noldariovi, který je studuje mnohem déle. Bojím se, že se mu nebude chtít nám pomoct. Snad se z něj ještě nestal takový misantrop, aby naši snahu přímo sabotoval, ale i tak tuším komplikace.
Naposledy upravil(a) Goran dne 29. 6. 2015, 14:59, celkem upraveno 1 x.
Nejsem trouba, ale snažím se a s pomocí Boží se jím brzy stanu!

R.I.P.

Uživatelský avatar
Atheb
Příspěvky: 4
Registrován: 13. 1. 2013, 11:28

Re: Páni z Litmeriku

Příspěvek od Atheb » 16. 3. 2013, 10:17

Po dlouhé době se bude zase hrát a já Vám všem dlužím zápis od minula. Aspoň z toho bude dobré připomenutí děje.
Enjoy and stay tuned!

Na úvod požádali archeologové z Vasgarské starožitnické společnosti Melkana, aby jim pomohl s výzkumem u 6. pevnosti. Vypadalo to zajímavě a navíc by mohli něco vědět o mistru Noldariovi, takže hned vyrazil. Zudru s Dalthronem mezitím pozval pán z Hyrkasu na oslavu, což nemohli odmítnout. Večer pak přišel krut, mrazivý severovýchodní vítr znemožňující cestování na delší vzdálenosti. Další den přijel mistr Cian s Bedionem a doprovodem. Markýz z Hyrkasu je po uvítání a obědě požádal, zda by inkvizitorovi nepomohli s výslechem Pešmijských lotrů.

Prvního si vzali na starost jejich vůdce Urubaje, jenž sice zatvrzele mlčel, ale Cian z jeho vzpomínek vytáhl kontakt na pešmijského agenta Tareštura a řezníka z Fidaru. Tareštur je na útěku, ale řezníka vojáci večer chytili na cestě do Kai.
Dalthron si ještě po dobrém promluvil s pašeráckým bardem Pamirzou, kterého získal ke spolupráci. Nevěděl skoro nic o rozkazech od kaiské tajné služby, ale sám má nějaké kontakty v podsvětí. Navíc popsal jak několikrát Urubajova banda spolupracovala s Temnými - záhadnou skupinou zabijáků pravděpodobně pracující pro vévodu z Kai. Cianovi navíc v představách ukázal přesnou podobu jednoho z nich. Kvůli jejich uniformě (ninjové) jsou jediným poznávacím znakem oči, postava a hlas dotyčného.
Z řezníka dostali adresu jednoho obchodníka v Kai a že Urubajovi předával zprávy, které dostával od neznámých cizinců. Navíc hned po Zudrově vítězství poslal jednoho pešmijského kluka s tajným heslem na Umrlčí kameny - staré barbarské mohyly asi 50 km dál po Ithace. Protože Bedionův hráč nakonec nedorazil, tak šel spolu s Wraxem prověřit tuto podezřelou lokalitu.

Po necelém týdnu ukrutných mrazů se počasí umoudřilo a litmerická výprava konečně vyrazila směr Pustohrad. První noc přespali na hradě Marburgu. Cianovi se sice netaktní poznámkou podařilo urazit místního barona, ale ne tak, aby ho za to vyhnal do zimy. Přestože by možná šlo dojet na Pustohrad do večera, utábořili se kus předem, aby dojeli až ráno a v případě komplikací mohli ustoupit nebo stihli dojet do Pusty.

Pustohrad, oficiálně hrad Norwellin, byl postaven asi před 400 lety jako ochrana nově kolonizovaného území. Po 2. občanské válce před 300 lety byl dobudován Norwellem XI. Stal se hlavní základnou pro aledonské výpravy dál do Nandoru. Jeho význam, jakož i význam celé oblasti postupně upadal a když před 160 lety vyhořel a místní rod markýzů vymřel, tak se ho král vzdal ve prospěch vévody z Kai, čímž se změnil na baronství. Žádný z baronů nebyl schopen tak velký a odlehlý hrad opravit a často ani udržet.

Na hradě vlála standarta nového barona Sorina z Norwellinu, na palácové věži byl nedokončený katapult a na hradbách se pohybovalo několik stráží. Naproti jim vyjeli tři jezdci jako doprovod. Jak se přiblížili k hradu, ukázalo se, že obránců je nejméně 30 ale pravděpodobně kolem šedesáti. Podle původních informací však mělo Sorinovi zůstat jen 10-20 lidí a že by ten raubritter od Hida se svými lotry byl schopen sestrojit katapult bylo též nepravděpodobné.
Velitel posádky se zeptal na účel jejich cesty, avšak jejich pohádku o obchodu s Brantovým kmenem kentaurů prokoukl a hned na Nasina udeřil, zda nejede do Pusty. Když to přiznali, tak z něj vypadlo, že se jmenuje Bunduk Norco a je pustským vrchním velitelem a do Svobodné Pusty je dovede osobně.

Nejstarší a největší ze svobodných osad, Svobodná Pusta, byla založena před 140 lety skupinou ultorských a aledonských volnomyšlenkářů. Po 13 letech se připojila k malé komunitě artemidských mágů sídlící asi 30 mil severovýchodně od Norwellinu. Toto spojení předurčilo Pustě pozici lokální mocnosti, nebo aspoň dostatečně odstrašující sílu. Navíc artemidé dodali nejen know-how v praktických vědních oborech, ale též kultivovali politické prostředí této malé demokracie.
V současnosti má Pusta téměř 1000 obyvatel, z nichž je přibližně pětina občany. Z pustských občanů je více než čtvrtina Artemidů, ale celkově jich zde žije jen asi 10%. Zhruba opačný poměr mají místní barbaři. Ostatní nelidské rasy jsou zde zastoupeny jen marginálně.
Město je opevněno kamennou hradbou a na návrší ve středu města stojí velká magická věž - osmiúhelníkový půdorys, 25 metrů v průměru a 27 na výšku. V podstatě jde o pevnost, do které se prý můžou ukrýt všichni obyvatelé. Stavba prý trvala 32 let a většinu práce odvedli přímo mágové, alchymisti a jejich elementálové.
Politický systém popsal dostatečně už Dalthron. V zahraniční politice se Pusta zaměřuje více na dálný východ a dlouhodobě se snaží o neutralitu, což se ovšem po válce nejspíš změnilo (události kolem Norwellinu). Proti Aledonii byla Svobodná Pusta vždy dosti ostražitá.

Litmerické v Pustě přivítal sám pan prezident Arcus Wennard, jenž je pozval do své rezidence. Předtím však museli odevzdat střelné zbraně a štíty a dát své slovo, že se budou chovat podle místních zvyklostí. V sídle prezidenta se setkali s arbitrou Aris Hellidanovou, která je krátce seznámila s místním právním systémem, historií a etiketou. Při pozdním obědě je prezident informoval o zítřejším mimořádném jednání na fóru.

Odpoledne si Cian popovídal a zahrál několik partií šachu s místním mistrem mentální magie, Essetovým knězem Flemiem Sorasem.
Zudra se zastavil za nejlepším z místních alchymistů, artemidem Anrem Hancaranem. Ten měl sice plné ruce práce s přípravou magického hnojiva, ale stejně se trpaslíkovi podařilo udělat celkem slušný dojem (hlavně svojí sekyrou a základní znalostí runotepectví). Anro mu dokonce vykouzlil iluzi rudého argenitu. Předběžně se též dohodli na případném obchodu s argenitem.
Dalthron se ještě po cestě zeptal Bunduka na mistra Noldaria a dozvěděl se, že si z pustských nejlépe rozuměl se starým Berilardem Garrenem. Bylo tedy jasné, že navštívil tohoto bývalého arbitra, geniálního filozofa a matematika.

Druhý den ráno začalo rokování na fóru. Po úvodním prezidentově projevu se litmeričtí představili a ujistili místní, že přijeli jen jako vyslanci Vasgaru, což místní potěšilo. Následně Garren přednesl výsledky disputace o titánech a zbytek dopoledne se již bez litmerické účasti diskutovalo a hlasovalo o postoji k připravované operaci titán. Jediným výsledkem bylo, že to nabudou řešit a tuto agendu předají svým spojencům.
Zbytek dne zabralo řešení Zudrova dotazu na stav dobrého pána Sorina z Norwellinu. Nakonec se usnesli podle Zudrovy poznámky u večeře, že se za tři dny, až kolem pojede pan Nasino, ukáže baron pustohradský na hradbách a potvrdí tak, že je živ a zdráv. Kdyby fórum vědělo, že se Zudra spokojí s takovou blamáží, bylo by hlasování hotovo do půl hodiny.

Uživatelský avatar
Goran
Don Quijote
Příspěvky: 3390
Registrován: 2. 5. 2006, 11:58
Bydliště: Litoměřice/Plzeň
Kontaktovat uživatele:

Re: Páni z Litmeriku

Příspěvek od Goran » 17. 3. 2013, 22:22

Píseň o cestě východní - dokončení

III.

Pak se ti dva rozdělili
a na vlastní pěst pátrali
ten na sever a ten na jih
rozešli se
rozešli se

Mistr Melkan vyšel do hor
našel tam magické zřídlo
to jej už z dálky přitáhlo
prozkoumal ho
prozkoumal ho

Prolezl divné jeskyně
kde šlo chodit i po stropě
s elementály tam boj sved‘
leccos zjistil
leccos zjistil

Našel tam kámen kouzelný
a nápis sotva čitelný
v jazyce dávném napsaný
dlouho luštil
dlouho luštil

Všechno co chtěl tady zjistil
mudrce však neobjevil
tak sešel dolů do nížin
a hledal dál
a hledal dál

Potkal muže zraněného
a vzal si dopis od něho
pro paní z hradu starého
z lásky psaný
z lásky psaný

Došel na ten hrad tajemný
a předal dopis milostný
zjistil kdo byl ten zraněný
kdo jej napsal
kdo jej napsal

Hradní pán jej dlouho zdržel
mnohé mágovi pověděl
o mudrci však nevěděl
nikdo z hradu
nikdo z hradu

IV.

Zudra šel dolů do plání
jistě nečekal setkání
s mágy velkého poznání
v městě dálném
v městě dálném

Oni znali Noldaria
a přijali trpaslíka
na jejich radu pak Zudra
do bažin šel
do bažin šel

„V bažinách zvaných Kulumské
zkoumá tu studny bezedné
mudrc moudrosti nesmírné
Noldarius
Noldarius.“

Zudra tedy šel do bažin
došel až k zřídlům bezedným
barbarům tuze posvátným
tam v bažinách
tam v bažinách

Barbarů kmen tam přebýval
a duchy studní uctíval
znesvěcení se obával
od cizince
od cizince

Když Zudra k studním dorazil
lano do té vody hodil
by hloubku těch studní změřil
nedosáhl
nedosáhl

V tu chvíli šípy vylétly
a bojovníci vyběhli
by jej do studny shodili
v boji lítém
v boji lítém

Zudra však včas vzal sekeru
a v neslýchaném úderu
tři zabil na první ránu
v této bitvě
v této bitvě

Štíty půlil a hlavy též
vyrazil na divokou zteč
nakonec vyhrál tuto řež
rozehnal je
rozehnal je

Sto nejlepších mužů kmene
zůstalo tam mrtvých ležet
našel tam také zajatce
zachránil ho
zachránil ho

Ten stejně jako trpaslík
rušil duchy míst posvátných
potrestán měl být za svůj hřích
za úplňku
za úplňku

Úplněk byl právě ten den
a mudrc byl sem přivlečen
by za trest byl zde utopen
Noldarius
Noldarius

S mudrcem se zpět vydali
a s Melkanem se shledali
na co chtěli se vyptali
poučil je
poučil je
Naposledy upravil(a) Goran dne 1. 5. 2013, 12:50, celkem upraveno 1 x.
Nejsem trouba, ale snažím se a s pomocí Boží se jím brzy stanu!

R.I.P.

Uživatelský avatar
Goran
Don Quijote
Příspěvky: 3390
Registrován: 2. 5. 2006, 11:58
Bydliště: Litoměřice/Plzeň
Kontaktovat uživatele:

Re: Páni z Litmeriku

Příspěvek od Goran » 26. 4. 2013, 08:13

Aby to nevypadalo, že nehrajeme: posledně jsme hráli před čtrnácti dny a byla to opravdu pecka, a tuhle sobotu budeme hrát zase. Nicméně, rozhodl jsem se upřednostnit kontinuitu před aktualitou a i když GMský zápis nemusí nutně být první, tak si zápis z posledního sezení i z nedělní dohrávky/ připravování děje na pozadí mezi námi GMy mám v šuplíku a dodám, jen co brácha publikuje zápisy ke všem předchozím sezením.

Asi obnovím zvyk psát do Co se stalo při vašem posledním sezení, byť tam budou jen hodně zkrácené zápisy.
Nejsem trouba, ale snažím se a s pomocí Boží se jím brzy stanu!

R.I.P.

Uživatelský avatar
Goran
Don Quijote
Příspěvky: 3390
Registrován: 2. 5. 2006, 11:58
Bydliště: Litoměřice/Plzeň
Kontaktovat uživatele:

Re: Páni z Litmeriku

Příspěvek od Goran » 1. 5. 2013, 13:01

Tak jsme se s bráchou (v neděli) dohodli, že pokud do včerejšího večera nic nedodá, tak kašleme na kontinuitu a já dodám, co mám. Do tohoto příspěvku budu průběžně házet odkazy na zápisy z bráchou vedeného minitažení (tj. toho co hrajeme od začátku roku 2013 do teď), ať je aspoň někde vidět, jak to jde za sebou.

Dobytí Peshmi

Eastern začal poražením barbara Gargana a zajetím loupežnické a pašerácké bandy z Peshmi.

GMský zápis: viewtopic.php?f=115&t=9114&start=60#p370026
Můj dodatek: viewtopic.php?f=115&t=9114&start=60#p370422
Můj zápis (Píseň o cestě východní, zpěv první a druhý): viewtopic.php?f=115&t=9114&start=45#p369902

Přátelská návštěva ve Svobodné Pustě

Po dokončení výslechů zajatců a jejich popravě jsme vyrazili do Svobodné Pusty, města mágů v pláních na východě. Mezitím Melkan vyrazil na archeologickou výpravu k jistému magickému zřídlu v horách na jihu a Bedion vyrazil na průzkumnou výpravu k Umrlčím kamenům, mohylám, kam vedla jedna stopa z Peshmi.

GMský zápis: viewtopic.php?f=115&t=9114&start=60#p376581
Můj zápis: viewtopic.php?f=115&t=9114&start=60#p370773

Melkanova dobrodružství a konflikt v bažinách

Melkan prozkoumal magické zřídlo a navštívil Pustohrad, kde jej Játro (Zudrův hráč) v roli hradního pána navedl, kam potřeboval. Ostatní pro změnu byli navedeni obyvateli Pusty do bažin, kde mudrc Noldarius vedl svůj poslední výzkum, a tam se střetli s revolučními gardami Nového Saldenu, dalšího svobodného města.

GMský zápis bude dodán
Můj zápis: viewtopic.php?f=115&t=9114&p=376697#p376697
III. zpěv je o Melkanovinách, jak je Dalthron pochopil z Melkanova vyprávění a zdály se mu zajímavé, IV. o dobrodružství hlavní družiny

Svatyně pětí chánů

Stopy vedly k Umrlčím kamenům, a tak družina prozkoumala Akosův chrám pod nimi. Mezitím skupina zabijáků zaútočila na tábor, načež byli pronásledováni Mirandou z Hyrkasu a jejími lidmi, jenže utekli, a to s brutálním krveprolitím.

GMský zápis bude dodán
Můj zápis z vlastního sezení: viewtopic.php?f=115&t=9114&p=381476#p381476
Můj zápis z dodatku "mezi námi GMy" (Mirandini vojáci včetně litmerického Wraxe vs. Temní): viewtopic.php?f=115&t=9114&p=381478#p381478

Kaiská politika - příjezd

Dalthron a Benecia s Melkanem v Kai sondují terén a dělají dusno.

GMský zápis bude dodán
Můj zápis: viewtopic.php?f=115&t=9114&p=381639#p381639

Kaiská politika - tajemství Ultorské Gaminy

Došlo k velkolepé konfrontaci s upíří čarodějkou vydávající se za jednu z nejkrásnějších dam Aledonie.

GMský zápis (zaměřený na děj) bude dodán
Metagame zápis: viewtopic.php?f=115&t=9114&p=381715#p381715
Můj zápis: viewtopic.php?f=115&t=9114&p=381474#p388333
Naposledy upravil(a) Goran dne 30. 6. 2013, 21:35, celkem upraveno 5 x.
Nejsem trouba, ale snažím se a s pomocí Boží se jím brzy stanu!

R.I.P.

Uživatelský avatar
Goran
Don Quijote
Příspěvky: 3390
Registrován: 2. 5. 2006, 11:58
Bydliště: Litoměřice/Plzeň
Kontaktovat uživatele:

Re: Páni z Litmeriku

Příspěvek od Goran » 1. 5. 2013, 13:13

Moudrý mistře Arnulfe!

Píšu Ti jako přednostovi Vasgarské starožitnické společnosti; rád bych Tě zpravil o výzkumu, který jsme při příležitosti jedné inkviziční akce provedli na lokalitě zvané Umrlčí kameny, kde na začátku čtrnáctého století Frangis hledal hrob chána Gublana z kmene Rún, o kterém je zmínka v jednom ze známých fragmentů šestého svazku Curonových deníků. Doufám, že se neurazíš, když dopis velmi podobného znění pošlu i mistru Dominikovi Nordenskému, Essetovu inkvizitorovi a sekretáři arciinkvizitora Ravenniho.

Předně, od dob Frangisova výzkumu na místě vznikl ohromný objekt – akosiánská svatyně. Byla vyhloubena přímo pod komorou centrální mohyly, a její hlavní dóm má více než pětadvacet loktů na šířku a asi deset na výšku. V příloze posílám mapu a detailní popis tohoto objektu, zde bych se chtěl zaměřit na průběh celé akce a na nejzajímavější nálezy. Během budování tohoto objektu však byl kontext nálezů zničen – ostatky nebožtíků byly redeponovány do největších mohyl nebo do podzemního objektu a v některých případech nekromanticky reanimovány. To vyvozuji jednak z faktu, že po Frangisově výzkumu je krajně nepravděpodobné, že hlavní mohyly buď nikdy nebyly zkoumány nebo že nálezy byly ponechány na místě, ale také ze složení artefaktů – nemrtví měli u sebe jak bronzové zbraně (sekery, hroty kopí a šípů, a dokonce jednu šavli), ale také zcela moderní ocelové šavle.

Některé nálezy však jsou tak zajímavé, že i přes nejistotu co do kontextu představují významný posun v poznání kultury rúnské. V přiloženém balíčku posílám hrot kopí s fragmentem dřeva, který by mohl pocházet už z doby rúnské. Sám víš lépe než já, jaké divy se starým dřevem druidi od Společnosti dokáží, tento nález tedy snad pomůže naší vědě. Nejsem si jistý, nakolik je vědecky hodnotná šavle – tu jsem poslal na konzervaci spolupracovníkovi Společnosti, Quarenovi ze Sorethu. Tohle všechno však byly pramálo významné nálezy ve srovnání s tím, co jsme našli dole.

Jde o tělo rúnského předního bojovníka (avšak ne chána) jménem Dragash, a hlavně o lebky patřící pěti chánům. Mezi nimi figuruje jistý Gublan: je pravděpodobné, že jde skutečně o onoho Gublana zmíněného Curonem, byť nelze vyloučit, že jde o jeho jmenovce z mladšího období (Gublanové byli dohromady dva, nebo dokonce tři? Takový odborník na toto období nejsem). Ostatní chány, jejichž lebky byly nalezeny neznám; zde je seznam jejich jmen: Odag, Garüjin, Balamaš a Daša.
Dragashovo tělo bylo těžce poničeno (byl reanimován jako nějaký vyšší nemrtvý a během akce došlo ke konfliktu s ním), ale lebky chánů byly pouze exorcizovány a fyzicky jsou netknuté. V době psaní tohoto dopisu probíhá jednání s Akosiánkou světlé cesty Benecií o tom, do jaké míry bude Vasgaru umožněno tyto lebky prozkoumat. Vzhledem k tomu, do jaké míry pomohla ke zdaru této akce, mi připadá trapné na ni příliš tlačit a chtít po ní více než to, co už zjistila o jednotlivých chánech a jejich lidu (zdá se, že každý z nich byl pohřben s několika služebníky, jejichž duše byly navázány na duše jejich pánů, a další duše k nim byly připojeny druhotně). Tím se však už dostáváme k průběhu této výpravy – včetně kontextu tak popíšu událost, která pro historické poznání znamená možná ještě více než objev pěti lebek.

Základním impulzem pro průzkum mohylníku bylo svědectví, že se zde pohybují jacísi kultisté, a zpráva o tom, že hlavní mohylu použil jako dočasný úkryt i jistý pašerák (pro kriminální aspekt celého průzkumu se obrať na mistra Nordenského). Výpravy se účastnil Essetův inkvizitor Melkan Hagendolf, kněžka Benecia se svými dvěma pomocníky (jeden je mágem) a množství vojáků z Litmeriku a z Hyrkasu, v čele s baronem Zudrou z Hněvužáru, který je vzhledem k chystané válce s titánem snad znám i ve Vasgaru.

Centrální mohyla byla zapečetěna kamenem opatřeným jakýmsi magickým zamykacím (a podle všeho i otevíracím) zařízením; Zudrovy trpasličí metody těžby spojené s Melkanovým protikouzlem však stačily k tomu, aby kámen bylo možno zaháknout a odvalit. Uvnitř mohyly se nacházela šestice nemrtvých, u nichž byly nalezeny zmíněné artefakty. V podlaze pak byl vytesán otvor zakrytý kamenem: pod ním byla asi deset loket hluboká šachta vedoucí do horního patra objektu znázorněného na mapě. Stísněnými šachtami vedoucími do hlavního dómu jsme nejprve vyslali průzkumného elementála a poté sami slezli; krátce za námi se v chodbě zřítil strop, a odklizení závalu trpaslíkům zabralo téměř dvacet hodin práce. Zával musel být vyvolán nějakou magickou pastí, a podobným způsobem jich bylo krátce před naším příchodem vytvořeno více.

Ještě před spadnutím závalu však došlo k mimořádné události: nemrtvý ze středu dómu na nás promluvil. Mluvil prastarým barbarským dialektem a ovládal též několik slov ze sorethského nářečí elfštiny z doby Hledačů. Já z moderní barbarštiny ovládám jen pozdrav a několik odborných výrazů vesměs z oboru péče o koně, které jsem se naučil během této cesty. Rozhovor s hrdinou jménem Dragash byl pro jazykovou bariéru náročný, naučil jsem se však několik slov ve starém rúnském dialektu: „ano“, „ne“, „nerozumím“, jakýsi pozdrav, „bojovník“, „veliký“ (u tohoto výrazu si nejsem přesně jistý; má pozitivní, pochvalné konotace), „host“, „zde“, „chán“, „já“, „ty“, několik tvarů slovesa „být“ („jsem“, „jsi“ a „jsou“) a několik dalších, jejichž význam jsem spíše hádal. Je zajímavé, že slovo „chán“ se vyslovovalo krátce a o něco hrdelněji než dnes. Moderní varianty znám také u slov „jsou“, „zde“ a „host“. U prvního a druhého jsem si nevšiml výraznější změny, což naznačuje pozoruhodnou kontinuitu jazyka. Oproti tomu slovo „host“ v moderní barbarštině tehdy ve výrazně pozměněné variantě existovalo, z kontextu a gestikulace jsem však pochopil, že význam byl jiný, ne tak pozitivní, možná to dokonce znamenalo „cizinec“. Oproti tomu to co nejspíše odpovídá slovu „host“ patří k jinému kmeni, zvukově si tato slova nejsou podobná. Těším se, až se dostanu k možnosti vyzpovídat nějakého barbara či jiného bilinguála znalého moderní varianty této řeči a porovnat ostatní výrazy s jejich moderní variantou. Obávám se, že se vzhledem k vypjaté situaci zde taková příležitost naskytne až příští rok, ale rozhodně bych se do tohoto kraje chtěl ještě někdy podívat.

Bohužel rozhovor musel nakonec skončit, neboť mí druhové ztráceli trpělivost a zdálo se, že střet s Dragashem je nevyhnutelný. Bohužel nejsem hoplologem a nemrtvý bojoval převážně s trpaslíkem, jinak bych pokračoval líčením prastarého způsobu boje se šavlí, který snad byl používán už v době bronzové. Jednalo se o skutečného mistra šermu, protože dokázal pokrýt mnoho ran vedených trpaslíkem vyzbrojeným obouruční sekerou, která je trpasličí relikvií a mimořádné kvality. Šavle, kterou používal nemrtvý, však podle trpaslíkova dobrozdání musela pocházet od jednoho z předních lorenských mistrů z doby před zhruba čtyřiceti lety, nešlo tedy o žádný dávný rúnský artefakt, což mohlo mít vliv na způsob boje. Boj skončil zničením mumie.

Poté došlo k průzkumu celého objektu akosiánské svatyně. Za zmínku stojí nález recentní spony v hrobě určeném k odpočinku pro upíra (spona bude uchována někde v bezpečí, kde ji prozkoumají Řečníci a snad i theurgové). Ujal jsem se průzkumu knihovny, která byla vybavena vesměs magickou literaturou (včetně nekromantie) v obecné řeči, elfštině, artemidštině a zeelandijštině, z historické literatury šlo jen o jednu Píseň o Hledačích s komentářem od Marka z Karsu. Na druhou stranu bylo znát, že velkou část písemností Akosiáni ještě před naším příchodem odnesli; přesto mi přijde pravděpodobnější, že šlo o historické a archeologické ignoranty, než že odnesli dřív historickou a archeologickou literaturu než grimoáry černé magie.

Zatímco venku nastal soumrak, v podzemí došlo k přiblížení astrální roviny a reality. Objevil se zde jistý silný démon v podobě černého rytíře; pan Zudra však nepřítele téměř dvakrát většího než on sám porazil. Poté následovalo jen zjevení vousatého výra (hraje nějakou, mě neznámou roli v trpasličí mytologii), který pronesl několik slov v trpasličím jazyku (moc jsem tomu nerozuměl, ale mám dojem, že šlo o jakési proroctví týkající se Hněvužáru), způsobil vzdálení astrální a reálné roviny (čímž dokončil, co začala Benecia) a zanechal na místě tři vousy, které Zudra uschoval jako relikvii.

Nejsem si jistý, jak rozumné je teď posílat expedici k detailnímu průzkumu zmíněného místa, celý kraj se totiž teď hemží loupežníky, vrahy a nemrtvými. Doufám, že naše objevy se stejně stanou hodnotným příspěvkem k poznání doby Hledačů a vzniku Arendie.

S přáním všeho dobrého

Dalthron
Nejsem trouba, ale snažím se a s pomocí Boží se jím brzy stanu!

R.I.P.

Uživatelský avatar
Goran
Don Quijote
Příspěvky: 3390
Registrován: 2. 5. 2006, 11:58
Bydliště: Litoměřice/Plzeň
Kontaktovat uživatele:

Re: Páni z Litmeriku

Příspěvek od Goran » 1. 5. 2013, 13:17

Můj králi!

Dobře vím, že jsi čestný muž, že nestrpíš bezpráví a že se nezalekneš žádného protivenství, když jde o spravedlivou věc. Musím tě zpravit o věci, která nesnese odkladu a vyžaduje Tvůj zásah: na východě země se rozrůstá spiknutí, které ohrožuje celou Aledonii. Had byl již vyštván z doupěte, ale nám v pohraničí nestačí síly k tomu, abychom mu urazili hlavu, doufáme tedy v Tvou pomoc!

Jistě dobře znáš barona Zudru, trpaslíka z Litmeriku. Zejména jeho zásluhou se nám nedávno podařilo pozatýkat většinu největší pašerácké a loupežnické bandy za Ithakou. Někteří však utekli, a mířili do úkrytu v jednom barbarském pohřebišti, nebo do Kai. Proto jsme spolu se Zudrou, s Essetovým inkvizitorem Melkanem a Akosovou kněžkou Benecií, kteří Ti jsou jistě také známi, prozkoumali ono pohřebiště a našli tam svatyni temných Akosiánů. Zatímco probíhal průzkum, byli jsme napadeni barbary a muži zahalenými v černém. Barbaři bojovali spořádaně, jako vojáci, stejně jako ti kaiští muži, kteří od konce občanské války rabují sorethské vévodství. Někteří z těch černých však jsou upíři – běžné šípy jim neublížily a jeden z nich během boje vysál člověka. Kdo všechno je do tohoto spiknutí zapleten nevím, ale je zřejmé, že se vojáci vévody z Kai spojili s upíry a temnými Akosiány.

Po krátkém, ale krvavém střetu jsme sledovali jednu ze skupin těch vrahů v černém. Našli jsme je na obchodní bárce, kde se schovávali. Když jsme je přišli zatknout, ukázalo se, že jeden z nich je vlkodlak, a on i upírka nám utekli, byť vlkodlak byl zraněn stříbrným šípem. Třetí vrah, morgán, snad také upír, byl zatčen, ale utekl později takovým způsobem, že otevřel kládu i dveře a na útěku pobil šest mužů, mých i ve službách zemana z Bornu. Později vyvraždil rodinu chudého rybáře způsobem, který pro nechutnost nechci popisovat, ale dalece předčí krutost většiny skřetů.

Můj pane, z dob občanské války znáš mě a mé lidi a víš, že bychom nenechali podobně řádit obyčejné otrapy. Tito „temní“, jak se jim říká, však způsobem boje a schopnostmi připomínají oddíl Dengara Skřeta, a na rozdíl od něj mají mezi sebou upíry, vlkodlaky a podobná monstra, a pravděpodobně i čaroděje. Zatím jsme se naráz střetli nejvíc s pěti temnými, ale máme zprávy, že jich jsou desítky. Spolupráce s barbary přinejmenším vycvičenými ve vojsku vévody z Kai stejně jako krytí Akosiánů a lotrů, kteří za Ithakou vykonávali špinavou práci pro jistého kaiského šlechtice naznačuje, že nejde o izolovanou skupinu, ale o elitní vykonavatele pracující pro širší spiknutí, které se snaží zajistit si vládu nad východním pohraničím naší země násilím a terorem. Zda je jeho hlavou někdo na kaiském dvoře, temní Akosiáni nebo někdo jiný netuším. Naše vyšetřování je v plném proudu, zdaleka však není u konce a je spolu s našimi životy ohroženo těmito brutálními vrahy.

Pošli vojsko! Pošli Řečníky! Přiměj patriarchu vyhlásit srdcovou výpravu proti těm zločincům, nebo sem aspoň poslat inkvizici a řádové rytíře! Nedopusť, aby tohle spiknutí zvítězilo, nebo aspoň utopilo v nevinné krvi vyšetřování, které vedeme spolu s Melkanem, Benecií, Litmerickými a kapitánem Faenirem ze Sorethu. Proti upírům, vlkodlakům a nekromantům ani my dlouho neobstojíme, ty však máš moc potřebnou k záchraně východu země. Neváhej, jednej, dostůj své pověsti, kterou sis vybojoval v občanské válce i před ní!

Tvoje věrná poddaná

rytířka Miranda z Hyrkasu
Nejsem trouba, ale snažím se a s pomocí Boží se jím brzy stanu!

R.I.P.

Uživatelský avatar
Goran
Don Quijote
Příspěvky: 3390
Registrován: 2. 5. 2006, 11:58
Bydliště: Litoměřice/Plzeň
Kontaktovat uživatele:

Re: Páni z Litmeriku

Příspěvek od Goran » 4. 5. 2013, 16:26

Milý Lamberte,

posílám pozdravy z Kai! Bez ohledu na zdejší antielfismus jsem neměl problémy, panstvo se baví a moje umění sklízí potlesk. Vše je zalito sluncem!

Oslavy na kaiském dvoře jsou tak trochu paradoxní – vévoda Edgar VIII. z Kai je momentálně v Awě, kde se zodpovídá před králem z válečných zločinů svých vojáků, kteří od konce války rabují sorethské vévodství. Pokud je mi známo, tak označil poručíka Gorbana za pachatele celé té nepravosti a zrádce, který jednal bez vévodova vědomí a proti jeho rozkazům; tohle mu nejspíš projde. Vévoda asi nebude rád, až se dozví, co jeho synové dělali, zatímco musel vysvětlovat zločiny svých poddaných. Inu, když kocour není doma, myši mají pré.

Edgar junior je muž hrubých mravů, který se vyžívá v turnajích, honech a pitkách; není divu, že jako regent spíš pořádá bankety, než aby se věnoval vládě. Jeho mladší bratr Hengist je podobně nakloněný zábavě, je však mnohem kultivovanější. Holduje umění a je schopný řečník, ve vyprávění vtipů se mnou dokázal držet krok. Politicky je rovněž schopnější než Edgar, a to i přes svůj věk, pouhých šestnáct let. Dnes odpoledne se s ním sejdu, takže v dalším dopise o něm napíšu víc.

Bezesporu nejzajímavější osobou u kaiského dvora je komtesa Renea z Acronnu přezdívaná Ultorská Gamina. Přirovnání k bohyni lásky je velmi výstižné – vím, že nejsi takový milovník umění, ale vřele doporučuji si přečíst nebo poslechnout báseň Tak jako bohyně Gamina. V Kai je to teď šlágr, akorát tam místo města aledonských elfů je zmiňována dálná Ultorie a místo smaragdů safíry.

Vedle toho je zajímavá i tím, jak se vyzná v umění. Je vynikající harfenice a má výborný přehled v hudbě i v poezii. Vzhledem k migréně (byť nejspíš hrané) se neúčastnila veřejných oslav, měl jsem však tu čest během soukromé návštěvy porovnat umění své a její a musím uznat, že mě předčí minimálně ve hře na strunné nástroje. Překonala mě i v poezii, hlavně proto, že jsem ultorštinu ještě plně nezvládl. Věřím, že v arendijštině by naše síly byly vyrovnané, protože se nezdá, že by na její mluvě a porozumění naší řeči bylo nějak znát, že nejde o její rodný jazyk.

U dvora koluje jeden bonmot: v Kai je sto nezadaných dvořanů, a dvě stě z nich je zamilovaných do komtesy z Acronnu. Ona všechny nápadníky odmítá, dokonce i oba vévodovy syny, o kterých se uvažuje jako o těch nejnadějnějších. Ti to nesou celkem statečně, někteří na tom však nejsou tak dobře. Jednomu z nich, baronetu Nilgardovi z Lorcu, jsem pomohl se odlepit ode dna a začít pracovat na překonání svého smutku. Po jistém měšťanovi se stal zatím mým druhým ochráncem u kaiského dvora; jestli se ještě dostanu do družiny vikomta Hengista nebo někoho podobného nevím.

Pošli mi, prosím, mou loutnu a knihy do Litmeriku - je možné, že ještě před návštěvou Vasgaru půjdu řešit jistý podnik s panem Nilgardem. Jestli z toho sejde, tak se uvidíme brzy, jinak odhadmo za dva měsíce. Pozdravuj pana Booteho – těším se, až jej budu moci blíže poznat!

Ať tě provází Calebovo požehnání!

Dalthron


Na zadní straně listu stojí neviditelným inkoustem:

Spolupracuji s inkvizitorem Melkanem a světlou akosiánkou Benecií; sice se k nim tady ve městě příliš nehlásím, ale Melkan na mě má trvalou vazbu a pravidelně se domlouváme řečí myšlenek. Jim se podařilo přimět ke spolupráci kněze z Akosova chrámu v Kai. Podle všeho se jedná o světlé akosiány, kteří však byli zastrašeni místním podsvětím a temnými akosiány z mohyl u Slezsku, takže se omezili jen na pohřbívání, pastoraci zdejších Akosových věřících (kterých prý není málo, a to ani na dvoře) a občasný exorcismus. O svých temných protějšcích údajně vědí jen velmi málo; otázkou je, kolik toho ještě skrývají.

V Kai je veřejným tajemstvím, že na hradě je nejobávanější osobou „třetí rádce“ Aldostant a v podhradí majitel firmy Kai Taikun ovládající přímo či nepřímo téměř veškerý obchod ve městě, jistý Tarmuk. Ten je současně šéfem zdejšího podsvětí. Oba muži jsou dobrými přáteli a pravděpodobně stojí za propojením místní stráže a administrativy na straně jedné a podsvětí na straně druhé. Je otázkou, do jaké míry stojí za dalšími konspiracemi.

Renea z Acronnu je zajímavá nejen z uměleckého hlediska. Potvrdilo se mi, že je podezřele podobná oltářnímu obrazu v Gaminině chrámu v Edenu, který však je starý přinejmenším tři sta let. Kdyby ji velké množství očitých svědků nevidělo za posledních osm let (od jejích třinácti let, pokud je mě známé datum jejího narození správné), tj. od jejího příjezdu do Aledonie, růst a rozkvétat do ženské krásy, zmíněná podobnost by ve mě vyvolala pochybnosti o tom, zda se nejedná o případ nějaké magické dlouhověkosti, o lichovství nebo vampirismus. A i když je to krajně nepravděpodobné, napadlo mě, zda se nejedná o fenomén podobný Starci. Slyšel jsi už o Starci? Je to mág, který se už více než tisíc let převtěluje a uchovává si vzpomínky na minulé životy. Podívej se, prosím, do knihovny na Starce, a pošli mi zprávu, pokud možno zeelandijskou poštou, protože si nejsem jistý, do jaké míry si byla podobná Starcova těla v jednotlivých životech. V tomto případě je fyzická podoba očividně shodná.

Její schopnosti jsou mimořádné: herectví schopné skrýt cokoli hlubšího před mými psychologickými schopnostmi (a ty sám moc dobře znáš) a empatie (měl jsem dojem, že mě má přečteného lépe než já ji, a to je co říct) snad mohou být hlavně důsledkem přirozeného talentu, ale virtuozita ve hře na harfu, výborný kulturní přehled, dokonalá znalost arendijštiny (ve třinácti letech už není učení tak snadné) a nejspíš ještě několik dovedností na mimořádné úrovni, to všechno vyžaduje i u talentovaných jedinců léta dřiny. Na jejích jedenadvacet let jsou její schopnosti přímo fenomenální.

Další věc je na ní podezřelá: mistr Melkan u ní odhalil velice sofistikovanou verzi falešné aury, obtížně odhalitelnou a zakrývající veškerou magii v auře. S největší pravděpodobností pochází z některého z jejích šperků – talismanů, je ovšem otázka, kde se k takto silnému magickému předmětu dostala. Bylo by dobré probrat tuto věc s mistrem Melkanem a poohlédnout se po tom, zda je toho schopen někdo mimo Zeelandii. Opět, spojovat falešnou auru s prací pro Zeelandii je velice divoká teorie, ale mám tušení, že v jejím případě je třeba prověřit i tuto možnost. Ještě šílenější by bylo, kdyby šlo o nadpřirozenou bytost (či spíše spolupráci s nadpřirozenou bytostí, viz níže), která si toto očarování připravila sama.

A konečně, kněžka Benecia zjistila, že Renea je pod zvláštní ochranou boha smrti. Minule jsem ti psal, jak získala vnuknutí o tom, že Akosova temná tvář má na hradě svého velice mocného agenta. Po osobním rozhovoru dospěla k přesvědčení, že tímto centrem Akosovy síly je právě Renea, a zjistila detail z jejího dětství: ve věku jednoho roku málem či dokonce skutečně zemřela, ale byla vzkříšena Akosem na přímluvu jeho acronského velekněze Ammulia. Je otázkou, zda je tento příběh pravdivý a jakého charakteru je její spojení s Akosem. Bylo by dobré prověřit, do jaké míry se Ammulius hlásil k temné tváři. Sice byla exorcizována a dokonce vypila trochu akosiánské svěcené vody, spojení se sférou smrti by však teoreticky mohlo být spojeno s nějakou démonickou posedlostí. Velice zajímavé by bylo podrobit ji essetiánskému exorcismu.

Abych byl upřímný, nemohu se zbavit podezření, že v té podobnosti s obrazem edenské Gaminy je něco víc, a že Renea z Acronnu je něco víc, než se zdá. Asi hlavně proto, že je až příliš schopná a geniální. Skoro ji podezírám z toho, že je velice mocným tělesným mágem a snad současně upírem, lichem, nebo něčím ještě podivnějším. Škoda, že Acronn je tak daleko, protože by stálo za to ověřit, zda je to opravdu stejná Renea z Acronnu, která tam žila do svých třinácti let.


-----

A ještě pár hlášek:

Benecia při návštěvě Akosova chrámu v Kai: "Co to je? Vy máte prach na lebkách! To neumíte ani uklidit?"

Když Melkan a Benecia dělali dusno u vikomta Edgara IX., v místnosti byl závěs, za kterým Melkanův pes vyčmuchal tři chlapy.
Edgar: "Jen tam zůstaňte, stejně jste šeredný jak noc!"
Naposledy upravil(a) Goran dne 29. 6. 2015, 14:26, celkem upraveno 2 x.
Nejsem trouba, ale snažím se a s pomocí Boží se jím brzy stanu!

R.I.P.

Uživatelský avatar
Goran
Don Quijote
Příspěvky: 3390
Registrován: 2. 5. 2006, 11:58
Bydliště: Litoměřice/Plzeň
Kontaktovat uživatele:

Re: Páni z Litmeriku

Příspěvek od Goran » 5. 5. 2013, 22:32

V noci ze soboty na neděli jsme sice hráli dvakrát déle než obvykle (místo večera overnight), ale zážitek stál zato! Odehráli jsme mírný rozjezd, velice dlouhé vyjednávání a na závěr konfrontaci s jistým záporňákem, který je nad naše síly (komtesa Renea z Acronnu je nejspíš upírka, extrémně mocná čarodějka a ještě navíc velekněžka boha smrti), ale chce si hrát a při té příležitosti nás využít pro své účely, resp. nás podpořit, dokud jednáme v souladu s jeho zájmy, a zastrašit, abychom její zájmy příliš nekřížili.
To dlouhé čekání, až se kráska z ciziny (která mezitím prozradila něco málo o své pravé identitě) změní v monstrum a pobije nás, bylo skvěle napínavé. Mezitím jsme se mnohé dozvěděli a naštěstí nenásledoval party kill, ale cvičný magický souboj na astrální rovině, po kterém nám jen zkusila vymazat paměť (neúspěšně) a vrátila nás zpátky. Důvodem jejího neúspěchu bylo, že Zudra povýšil na trpasličího paladina a před střetem vymodlil zázrak: na astrální rovině jako rozhodčí čekal Vousatý Výr, který nedovolil zkusit na Zudru víc než jeden pokus.
A dobrých scén tam bylo víc: třeba když jsme se telepaticky domlouvali na likvidaci urozené Reney z Acronnu, až jsem upozornil na možnost, že ovládá magii a sleduje nás. Největší sranda byla, když se nám v hlavách ozval její hlas a pozval nás na návštěvu.
Nebo když jsme se propadli do astrálu a Zudra splnil svůj velký sen (viz hlášky). S Dalthronem jsem pro změnu mohl využít teoretických znalostí o fungování astrálu, a tak bard podporoval Melkana a útočil na Reneu přes dovednost vypravěčství. Během boje jsem si uvědomil, že jde o upírku, vzpomněl jsem si na nějakou klasifikaci barev hlasů a přes kritikal na imitaci nasadil stříbrný hlas. Na závěr pak Dalthron poskytnul první pomoc Melkanovi prošpikovanému jehlami přes psychologii - a fungovalo to.

Tohle sezení bylo hodně hláškotvorné:

Já/ pomocný GM (na začátku): "V tomhle městě je jeden špicl na deset obyvatel."
...
Melkan se procházel po městě, když si všiml, že ho někdo sleduje.
Atheb/GM: "Vypadá jako každý desátý měšťan."
Já: "Jako ten každý desátý měšťan, který je špicl."

Melkan navštívil dvorního mága, velmistra Amalgona Etišského (Kai bylo jeho třetím působištěm, z předchozích musel odejít poté, co někdo klasifikoval nadměrné množství rtuti v jeho lektvarech jako pokus o otravu). Ten měl v oblibě alchymické příměry.
Melkan: "Nevíte náhodou o (popis několika zločinců)"
Amalgon: "Ti jsou čistá síra. Melkane, neřeš takový mlžný opar a věnuj se něčemu zajímavějšímu..."

Zudra přijel do města a potkal Melkana. Niam (hraje Benecii) navrhla průběh diskuse:
Melkan: "Z astrálního hlediska..."
Zudra: "Zachlastáme!"
Oba: "Zachlastáme v astrálu!"
Játrovi (hráč Zudry) se to tak zalíbilo, že začal plánovat otevření astrální hospody, nebo aspoň zachlastání v astrálu.

Zudra se nechal pozvat k vikomtu Edgarovi, momentálnímu pánovi města.
Játro/Zudra: "Piju jenom diplomaticky."
A zatím byl první, který pronesl nejklasičtější hlášku celého sezení (zazněla nejmíň dvacetkrát, většinou z úst Zudry nebo Edgara): "A na to se napijem!"

Zudra vypráví o hrdinských činech, o kterých Dalthron složil píseň (byla řeč o tom, že sám pobil v jedné bitvě sto barbarů): "Bardi zkreslujou, zaokrouhlujou dolů..."

Edgar zmiňuje Melkanovu audienci z minulého sezení: "Byla tady Akosova kněžka a nějakej zmatenej čarodějník."
Zudra: "Čarodějník? A zmatenej? Na to se napijem!"

Niam o vikomtu Edgarovi: "Jak musejí vypadat jeho játra? A jak budou vypadat za deset, dvacet let?"
Já: "Na tomhle jsou postaveny plány jeho mladšího bratra!"

Po odhalení našeho telepatického spiknutí se Zudra pokoušel o "get out of my head" po trpaslicku: představil si trpasličí porno s Reneou z Acronnu v hlavní roli. Jenže to nevyšlo: ona tu představu jen vylepšila tím, že si v ní nechala narůst vousy.

Benecia minulé sezení a na začátku tohoto sezení sprdávala místního Akosova velekněze Cura, že na jeho území operovali temní akosiáni a on s tím nic nedělal. Po onom vlezení Reney do naší konverzace však utekla s úmyslem co nejrychleji opustit město (postava moc dobře věděla, o kolik je Renea drsnější než my, a hráčka už musela jít). My ostatní jsme buď z přehnaného sebevědomí nebo ze zvědavosti do konfrontace šli.
Já: "Jediným vítězem tohoto sezení se stane velekněz Curo."

Během magického souboje v astrálu se Melkanovi (díky kritiklu) povedlo probít upírku magickou střelou.
Dalthron:
"K čemu ti je mít v Akose víru,
když máš v sobě díru?"
Naposledy upravil(a) Goran dne 16. 12. 2013, 10:16, celkem upraveno 1 x.
Nejsem trouba, ale snažím se a s pomocí Boží se jím brzy stanu!

R.I.P.

Uživatelský avatar
Goran
Don Quijote
Příspěvky: 3390
Registrován: 2. 5. 2006, 11:58
Bydliště: Litoměřice/Plzeň
Kontaktovat uživatele:

Re: Páni z Litmeriku

Příspěvek od Goran » 24. 6. 2013, 20:57

Značně opožděný zápis z předchozího sezení:

Z protokolů nejvyššího inkvizičního tribunálu ve Vasgaru:

Přítomný svědek Dalthron Vasgarský dále vypověděl, že večer 15.12. byl spolu s mistrem inkvizitorem Melkanem, kněžkou Benecií a trpasličím zemanem Zudrou z Hejkalova přítomen na oslavě na kaiském hradě. Byla zde přítomna i komtesa Renea z Acronnu, a to po několika dnech, kdy údajně trpěla migrénou a neukazovala se na veřejnosti. Melkan udržoval mentální raport na Dalthrona, Benecii a Zudru. Vzhledem k podezření, že Renea je ve skutečnosti tajným mágem, lichem či upírem Melkan plánoval její zatčení. Po Dalthronově upozornění, že mohou být odposloucháváni, se Renea přidala k telepatické komunikaci mezi zmíněnými osobami, přiznala, že je odposlouchávala, a pozvala je na později na večer do svých soukromých komnat.

Na tuto audienci podle Dalthronovy výpovědi přišly řečené osoby a vikomt Edgar, kterého se svolením komtesy Reney pozval zeman Zudra. Kromě nich byly v komnatě přítomni jen komtesa Renea a její sluha. Přibližně do půlnoci probíhala zábava – hudba, poezie a pití. Kolem půlnoci Renea kouzlem uspala vikomta Edgara. Následovalo otevřené vyjednávání, při kterém Renea z Acronnu prozradila hostům některé tajné informace a pokusila se dohodnout s Melkanem, Benecií, Zudrou a Dalthronem na zmíněnou noc cvičný zápas a dodatečně spolupráci v některých věcech, zejména v pátrání po hledaném mágu Kelsionovi Vaalském. Potvrdila, že je Akosovou kněžkou, a dodala několik detailů o fungování Akosova kněžstva, zejména o povaze lidských obětí. Vynucené lidské oběti prohlásila za urážku Akose, a prohlásila, že správná lidská oběť by měla být připravena a podstoupit smrt dobrovolně. Potvrdila, že Kelsion byl Audagustovým učedníkem, a naznačila, že o jeho pozici neví. Také oznámila, že druhý největší Audagustův učedník, lich jménem Valpurgius, je v Zeelandii, v tamním Akosově kněžstvu však nemá nijak významnou pozici.

Později došlo ke spuštění předpřipraveného kouzla, které celou místnost přesunulo do nižší astrální roviny. Po krátkém prozkoumání možností tohoto stavu došlo k souboji. Melkan v něm nejprve zasáhl Reneu magickou střelou, poté odrazil několik kouzel a nakonec byl zraněn druhou vlnou útočných kouzel (oblak vzdušných jehlic). Dalthron v tomto souboji asistoval Melkanovi a byl vyřazen nezraňujícím způsobem. Zásah i přes nápadnost Reneu příliš nerozhodil; až když Dalthronovým přičiněním střela začala stříbrnět, Renea si ji vyndala (bez jakéhokoli většího krvácení).
Nejsem trouba, ale snažím se a s pomocí Boží se jím brzy stanu!

R.I.P.

Uživatelský avatar
Goran
Don Quijote
Příspěvky: 3390
Registrován: 2. 5. 2006, 11:58
Bydliště: Litoměřice/Plzeň
Kontaktovat uživatele:

Re: Páni z Litmeriku

Příspěvek od Goran » 30. 6. 2013, 21:23

Víkendovka!

Tentokrát záhadně zmizel ostře sledovaný vůz s nákladem talismanů a jiného magického vybavení. Útočníky dva svědci popisovali jeden jako krávu a druhý jako kozla, ovšem shodně uvedli, že onen tvor byl šedý a měl křídla a luk. Krátce potom, co se tato zpráva donesla do Litmeriku, jistý Zegorův kněz slyšel hlas a tlumočil vůli bohů: celé to mají vyřešit jen Framan, Melkan a Bedion, a pomoct jim smí jen ti, které nečekají.

A tak hrdinové vyslechli svědky (Melkan ušetřil spoustu času tím, že jim vlezl do hlavy a z jejich vzpomínek poznal, že útočníky jsou gargoylové), ohledali místo činu (kde našli stopy lidí, koní a gargoylů, ale i gryfa, a rekonstruovali, že útočníci museli celý vůz někam odnést vzduchem) a vlezli do skal, kde našli zbytky roztrhaných koní a trosky zničeného vozu (bedny s talismany zloději odvezli odtud). Vydali se po jedné nejisté stopě do vsi zvané Summir. Tam potkali litmerického Maria, který v této oblasti pronásledoval loupežníky a nepotkal loupežníky, ale gargoylího hlídače a oddíl gnómských „dudáčků“.

Framan, Melkan a Bedion po obědě v Summiru pokračovali dál, až potkali ty gnómy – experimentální brigádu seržanta Malkira. Ti v poslední době experimentují hlavně se vzduchovými puškami mistra Heliodora, zvanými též „gnómské dudy“ (ne že by fungovaly na principu dud, ale zbraně s měchem a troubou ze všeho nejvíc připomínají právě dudy). Gnómové stejně jako litmeričtí cestovali k paranoidnímu trpasličímu alchymistovi, který se nacházel v inkriminované oblasti, musel něco vědět, a byl podezřelý ze spolupráce s gargoyly.

U alchymisty však něco bylo špatně – dveře jeho pevnosti byly vyražené. Melkan poslal na výzvědy magické oko a všichni ostatní nabili zbraně. Magický průzkum objevil skupinu humanoidních krysáků hodujících na mrtvole jednoho z alchymistových trpasličích strážných. Všichni se připravili k vnitřním dveřím, Melkan telekineticky zkusil zvednout závoru... a kouzlo se nezdařilo a on jen praštil o strop s trpasličí mrtvolou čekající na konzumaci. To krysáky vyrušilo a brzy (až Melkan opravdu otevřel dveře) začal boj. Krysáci měli s sebou démona, který zničil Melkanovo magické oko – po úvodní přestřelce vyběhl do útoku Framan, který démona zabil jedinou ranou pěstí do hlavy. Framan poté zaklidil krysáky, přičemž jednoho krysáka hodil do záchoda. Melkan jen pobral zbytky démona do lahviček.

Framan pokračoval cestou dolů – jenže narazil na zemního elementála. Střely ze vzdušných pušek (třeba i naprázdno) elementálovi ubližovaly, ale pak přišel Melkan a elementála jednoduše sfouknul. Prošli dolů do laboratoře, kde čekal vůdce krysodlaků (jak ukázal výslech krysáka hozeného do záchoda, kněz boha zkázy Nechbeta). Framan ho dostal na zem, a pak mlátil, mlátil a mlátil, dokud krysákovi nevypršela kamenná kůže a nepraskla lebka. Mezitím však nějaký assassin zaútočil na Melkana a gnóma Malkira: Melkana zranil otrávenou dýkou, ale Malkir se ubránil a ještě útočníka zabil.

Věž byla dobyta. Krysodlaci následovali Nechbetův rozkaz a v rámci pokusu sabotovat útok na titána zabili alchymistu a většinu jeho pomocníků, jen měli smůlu na nečekanou návštěvu. Každopádně gnómové zajistili věž a všichni ve věži v klidu přečkali noc. Že venku byla fujavice bylo jen dobře – aspoň bylo jasné, že gargoylové přes noc neuletí.

Ráno vyjeli litmeričtí a s nimi gnómové směrem k Rudnohorské komendě, zřícenině, kam ukazovaly všechny stopy. Když narazili na gargoylí hlídku (a selhali v pokusu hlídače zastavit), vyjeli jezdci napřed a nechali gnómy se plahočit za nimi.

Framan vpadl na nádvoří a pobil tam několik gargoylů, následován Melkanem. Bedion je následoval až později, když vyhrál střelecký souboj se dvěma gargoyly. Uvnitř Melkan málem přišel o hlavu – zaútočil na něj rozlétlý chrlič s napřaženým mečem, kterého by nezvládl zastavit. Framan naštěstí byl poblíž a vykryl útok, načež útočníka zlikvidoval.

Melkan velice toužil po ochočení gryfa, resp. získání gryfa již ochočeného gargoyly. A tak jsem interpretoval fatál na zaměření blesku jako zásah do hlavy gryfa, který se právě objevil na obloze. Gryf začal padat na nádvoří; Melkan jeho pád dalším kouzlem zbrzdil. Gryf však dopadl na prokletou sochu, ze které vystoupil oddíl duchů. Než Melkan stihl seslat extrémně silný svazek prázdnotových blesků, který duchy pobil, jejich útok vycucal z gryfa poslední zbytek života.

Pak pro změnu zachránil hlavu Melkan Framanovi: Framan zaútočil a pustil se do křížku s gargoylím čarodějem, který kouzlem Framana ovládl. Ještě před vyřčením rozkazu se však čaroději do zad zavrtala Melkanova magická střela. Gargoyl nepřežil a Framan byl volný a mohl se pustit do krutého boje s trojicí chrličů, mezi nimiž byl i jejich nejlepší bojovník. Framan se zapotil, ale zvítězil.

Melkan s Bedionem mezitím horkotěžko, ale zabránili gargoylům odnést jednu z beden s ukradenými talismany. Když se jim to nezdařilo, zbylí chrliči s hanbou odlétli.

Jedna z hlášek:

Framan představuje družinu Malkirově experimentální brigádě.
Malkir: „Mistře Melkane, o vás jsem slyšel! Mistr Sceta chválil váš mimořádný talent.“
Melkan: „Mohl bych vyprávět o svých činech, ale nechci se chlubit.“
Framan: „To já bych taky moh‘ vyprávět, jak jsem dobyl Ceu.“
Nějaký gnóm: „Cože?! To se opravdu stalo?!“
Framan: „Byli jsme na to tři...“
Jiný gnóm: „Vidíš! A tys mě měl za naivku, že tomu věřím!“
Nejsem trouba, ale snažím se a s pomocí Boží se jím brzy stanu!

R.I.P.

Uživatelský avatar
Goran
Don Quijote
Příspěvky: 3390
Registrován: 2. 5. 2006, 11:58
Bydliště: Litoměřice/Plzeň
Kontaktovat uživatele:

Re: Páni z Litmeriku

Příspěvek od Goran » 1. 10. 2013, 11:00

Konečně další sezení!

Tentokrát to bylo hodně pokecové, byl čas k tabletalku a hraní postav a akce tam byla, ale v malém množství. Což bylo skvělé, protože se na nás přišla podívat holka bez zkušeností s RPG, a takhle byl čas se jí věnovat a předvést život dobrodruhů, každodenní i dobrodružný. Podle všeho jsme udělali RPG dobrou reklamu.

Útok na titána byl odložen - astrální složka vasgarské armády byla pod útokem Zeelanďanů, nemohla se zúčastnit a tím by celou akci fatálně narušila. A proto měli hrdinové čas na provádění běžné rutiny - hlavně šlo o trénink. U Melkana však nešlo o obyčejnou rutinu: byl smutný z toho, že umřel gryf, potřeboval se někomu vyplakat na rameni, a tak si konečně všiml, že má snoubenku a začal se věnovat Caelii. A věnoval se jí i na cestě do Awy a v ní. "Ryšavci" Ruxander a Alexander totiž Framana, Ciana a Melkana (včetně doprovodu) pozvali do Awy na slavnost dvou lun (tj. úplněk obou erinelských měsíců naráz), s tím, že by měli přijet radši dřív.

Hned první večer v Awě se ukázalo, že to pozvání nebylo tak úplně nezištné: během slavnosti dvou lun se mají dva ze tří hlavních gangů ve městě sejít a městská stráž ani tajná služba nemají kapacity k jejich pozatýkání, aspoň pokud nenasadí oddíly podezřelé z napíchnutosti podsvětím, neodvolají někoho z jiné důležité mise nebo nenaštvou většinu stráže zrušením zcela legitimní oslavy na rozloučenou s vojáky převelenými na riskantní misi do Kai. Pro Framana a Melkana tahle policejní akce určitě nebude nic těžkého.

V Awě pokračoval každodenní život. Melkan vyrobil pro Caelii růži z magického ledu (nestudí, neroztéká se, životnost dvacet let), Cian se zabýval společenským životem u dvora a hledal vhodnou partii a Framan si několikrát zazápasil. Nejen v aréně, ale i ve sklepním sále poetické kavárny U Třešňového psa: předchozí účinkující v nočním vystoupení odřekli účast, a tak majitel rychle sehnal Ciana jako iluzionistu (vytvořil patřičné iluze, včetně několika klonů pana vrchního, extravagantního elfa s třešničkou na uchu), Framana jako zápasníka, a jistého elementalistu. Framan v převleku za strašlivého barbara bojoval proti zemnímu elementálovi iluzí převlečenému za trpaslíka. Za komentování vtipy o trpaslících a barbarech a mezi salvami smíchu z řad publika Framan rozmlátil o elementála koště, stoličku a skříňku (ta chvíli visela na elementálovi, který šel dál i se svým vězením, než je rozmlátil zevnitř) a nakonec jej probodl kovovou garnýží, která jako jediná byla dost bytelná.

Když nastal den D a hodina H, Melkan a Framan se svými lidmi (učedníci, Tiamar, Abišaj, Framanův sluha a pár místních strážných) měli zajištěný perimetr, zatímco Cian dělal telepatickou centrálu. Z gangů nakonec dorazil jen jeden (městské krysy; potkani zůstali zalezlí, tušili zradu), a i ten ne celý a dost opatrně. Jejich hlavní část se schovávala v jednom domě poblíž skladu, kde se měl sraz konat. Melkanův monitorovací elementál je však viděl, a proto tam vběhli. Trocha bloudění získala barbarským mlátičům z krysího gangu čas zranit jednoho ze strážných, ale pak Melkan s těžkou kamennou kůží nastoupil jako těžký tank (proti nožům neprorazitelný) a Framan jen běhal za jeho zády a zaklízel. Šéf gangsterů nakonec unikl (zřejmě tajnou chodbou), ale barbary včetně jejich vůdce se podařilo pozatýkat.
Nejsem trouba, ale snažím se a s pomocí Boží se jím brzy stanu!

R.I.P.

Odpovědět

Zpět na „Vaše hry - příprava, rady, zápisy“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 host