Páni z Litmeriku

Zápisy a zážitky z vašich her, pomoc s přípravou, společné hraní.
Odpovědět
Uživatelský avatar
Goran
Don Quijote
Příspěvky: 3390
Registrován: 2. 5. 2006, 12:58
Bydliště: Litoměřice/Plzeň
Kontaktovat uživatele:

Re: Páni z Litmeriku

Příspěvek od Goran »

Dotvořili jsme postavu gnómky Ráchel z Malkirovy experimentální brigády (ti testují vynálezy více či méně šílených alchymistů) a odehráli jeden pěkný boss-fight.

Vojáci se z pozemní i námořní výpravy vrátili do Welendoru. Hned šli na trh: Ráchel zjistila, že tu je k mání klokev (za několik desítek zlatých) a koupila si od kouzelníka talisman prosperity. Framan, Zudra, Elisabeth a Melkan zatím šli na otročí trh prodat zajaté morgány. Přitom potkali kouzelníka obklopeného zbrojným lidem; několika dotazy zjistili, že to je učedník černokněžníka Arrakkéna a nakupuje tady krásné otrokyně, aby je jeho mistr mohl obětovat démonům. Když vylezl z otrokářova stanu, vyvedl jakousi krásnou domorodou dívku; jeden z přihlížejících, mladý tesař, zbledl a přitočil se k Tiamařině služce a Framanovu sluhovi, aby s nimi vyjednal pomoc s její záchranou. Framan přistoupil k černokněžníkovu učni, oznámil, že otrokyni berou „do úschovy“, aby ji Arrakkén nijak nezneužil proti nim, a chvilku si vychutnával učedníkovu vystrašenost. Pak Zudra žertem arendijsky navrhl prodat Ciana do otroctví a Framan se začal smát a zahrál na Arrakkénovy vojáky něco jako předtím na stráže lotra Karkana. Pohled na přesilu Aledonců (kromě Zudry a Framana a jejich doprovodu ještě několik námořníků) a nabídka klidného odchodu v případě rezignace je přiměly odejít a krádež otrokyně neřešit. Zamilovaného tesaře najali, aby do útoku na Arrakkéna nesl pro Ráchel bombu s artemidským ohněm, a vykoupili všechny dostupné otroky pocházející z kontinentu. Pak dorazil posel se zprávou, že za hodinu smějí zaútočit na Arrakkéna.

Elisabeth zkusila vzlétnout a prohlédnout si Arrakkénův palác svrchu (špatné hody způsobily, že místo letu jen spustila jednu z magických pastí v objektu) a Lúthien prolezla kanály a zjistila, že pod Arrakkénovým sídlem jsou mříže. Plán proto nepočítal s žádnými složitostmi, spíš byl ve stylu „naběhnout a vyrubat“. Okolí Arrakkénovi rezidence obsadili welendorští vojáci, aby předešli zbytečným ztrátám na civilistech a jejich majetku. Oběma stranám směli pomoct dobrovolníci; Arrakkén měl kolem stovky žoldnéřů (včetně 50 Čistých) a k Aledoncům se přidaly Galorovy stráže (většina z nich však odmítla vstoupit dovnitř, chtěli jen chytat utíkající Čisté), Karkan a Karru z domu Jearimů a jeden záhadný sektář s dýkou, kterého poslali pryč.

Ráchel náloží odpálila bránu a Framan, Alcron a Zudra vjeli na koních a beranovi dovnitř, následováni Randalem, Ráchel a dalšími. Jedna ohnivá koule od Melkana rozrazila nepřátelskou hradbu ze štítů, a co zbylo po ní a po průjezdu jízdy dočistila Ráchelina vzduchová brokovnice. Arrakkénovi žoldáci se brzy rozprchli, to však už z brány paláce začaly vybíhat krávy – zombíci vyvolaní z oběti sto krav, kterou Arrakkén provedl poslední noc (den před hraním jsme si s bráchou vzpomněli na kraví level v Diablu). Framan je naštěstí zpozoroval včas, a tak jich ještě ve vchodě Zudra s Framanem a Randalem několik pobili. Framan pak vyběhl na hřbety mrtvých krav a pobil tolik dalších, že jimi bránu bezpečně ucpal.

Nasadili další bod plánu: ke střeše domu přistavili abordážní můstek z lodi. Randal, Zudra, Framan a Alcron po něm vyběhli na střechu, kde se zrubali s Arrakkénovou elitou – jeho deseti posedlými elitními válečníky s kvalitními šavlemi a kyrysy zeelandijské výroby. Obránci neměli pořádné střelné zbraně ani štíty, takže ani přes magický štít obracející střely neměli moc šancí proti střelecké baterii Aledonců, včetně Bediona a kapitána s Krodery. Sesypali se však na útočníky, a i přes jejich bojové schopnosti jeden z nich vážně zranil Zudru.

Nastal další problém: jak najít Arrakkéna, a jak se k němu přes zbylé nemrtvé krávy dostat? Zajistit schody bylo snadné (nikdo je nehlídal), ale pro vyčištění dvora museli použít kombinaci bomby a sudu se svěcenou vodou, kterou hodili do středu atria, Randalovo kladivo k likvidaci krav schovaných poblíž schodů, a Beneciino zaříkávání, které zbylé zombie krávy přimělo se držet dál. Teď stačilo vybrat správné dveře; Ráchel si jedny tipla a trefila se. Zudra přečetl svitek kamenné kůže a vyrazil svým perlíkem dveře.

V místnosti bylo šero, bazén po okraj naplněný krví, jedna stojící postava za ním a sedm ležících těl kolem něj. Těžko říct, co způsobila Ráchelina protimagická bomba. Po ní naběhl do místnosti Framan zrychlený kouzlem od Elisabeth. Ani dvojnásobnou rychlostí však k seschlému starci Arrakkénovi nedoběhl dřív, než z věšáků na zdi vzal do jedné ruky halapartnu a do druhé obouruční meč. Framan halapartně uhnul a chytil ji. Randal vykryl štítem úder obouručním mečem a praštil Arrakkéna svým kladivem („Když hadrák nepadne na jednu ránu, něco je špatně.“).
Někdo v reakci na krvavý bazén prohodil, že by se hodil upír. Já jsem si hned vzpomněl na astrální rovinu útoku a nechal bráchu kromě hraní Framana dělat ještě pomocného Gma: upírka dříve známá jako Renea z Acronnu nebo Lenneria Wilders se neviditelná zhmotnila před Benecií. Elisabeth přitahováním ukradla Arrakkénovi záložní obouručák, moc těžký, aby s ním mohla bojovat. Odhodila jej, ale zastavil se ve vzduchu a přesunul se nad bazén krve, který začal vřít a šplouchat. Ráchel do něj vysypala libru akosiánské svěcené soli, která začala na hladině vytvářet zvláštní obrazce a vznášet se kolem neviditelné postavy s mečem.
Na staříka se sesypali i Framan a Zudra. Byli moc blízko, takže Arrakkén pustil dlouhé zbraně a sáhl po dýce (tu mu ukradla Elisabeth) a šavli. Už ve stavu neslučitelném se životem zasáhl Zudru, který se tak dostal na krásný 1 hit point. Pak se zhroutil a nad ním se začala formovat asimetrická (asi metr v každém rozměru) lebka. Déšť ran jí však nedovolil se plně materializovat. Tady jsem uvažoval, že by démon vydržel ještě jedno kolo a použil některý ze svých zvláštních útoků, ale už zavírali čajovnu.
Když démon zmizel, z bazénu vytryskl proud krve a pohltil zbytek mlhy na místě lebky. Randal prohlásil: „A to se mi nelíbí!“ a vrhl po neviditelné postavě své kladivo, které bylo chyceno krvavým proudem a použito jako hrot. Lepší byla ve vrhání Elisabeth, která nově získanou magickou dýkou upírku zasáhla, ale příliš slabě. Krev z bazénu zmizela, jako kdyby ji někdo vypustil neviditelným odtokem; s ní zmizela i upírka.
Nejsem trouba, ale snažím se a s pomocí Boží se jím brzy stanu!

R.I.P.
Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 12359
Registrován: 13. 7. 2004, 15:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

Re: Páni z Litmeriku

Příspěvek od Ecthelion »

Kraví level FTW! $lol$
"Stay firm and die hard!" Colonel-Comissar Ibraim Gaunt, Tanith First-And-Only
Obrázek
Uživatelský avatar
Goran
Don Quijote
Příspěvky: 3390
Registrován: 2. 5. 2006, 12:58
Bydliště: Litoměřice/Plzeň
Kontaktovat uživatele:

Re: Páni z Litmeriku

Příspěvek od Goran »

Původní plán byl zhruba do osmi odehrávat pátrání po pokladu a podobné drobnosti, abychom do jedenácti (zavíračka čajovny) měli dost času na konfrontaci s učedníkem dlouholetého nepřítele a gladiátorské hry (klíčové souboje v nich jsme odehráli předem). Nakonec se začátek nafouknul, takže jsme konfrontaci s čarodějem začali připravovat až v deset. Naštěstí závěr hry byl hodně svižný a v čajovně nás nechali o dvacet minut déle, takže operaci s potřebou taktické mapy jsme stihli odehrát uvnitř.

Kořist z Arrakkénova paláce byla hojná (postavy během operace Pangor dostávají nechutné tisíce zlatých – někdy si říkám, že ten monty haul přeháním), ale zlata, drahokamů a podobného snadno zpeněžitelného zboží v ní bylo míň, než by se u jednoho z nejbohatších občanů města dalo očekávat. Správce Arrakkénova sídla prozradil, že před týdnem odjel jeden z černokněžníkových učedníků s menší karavanou a odvezl nemalé bohatství směrem na západ – poklad buď skončil v Uturu u nejstaršího z Arrakkénových učedníků, nebo někde zahrabaný. A tak z Welendoru vyrazila pátrací skupina.
První stopu našli v Arrakkénových državách na venkově (ty připadnou postavám – část dostanou akosiáni společně s palácem, část Cian, který snil o kakaové plantáži už na začátku kampaně, a zbytek Framan). Tam se sice nepohybovala Arrakkénova karavana, ale tři podivní kupci s vozem, kteří po nich pátrali. Bedion jejich vůz stopoval a kromě správného směru našel čtvery stopy v jeho okolí. Stopy vedly na panství Tašpiho rab-Iru, který zemřel při nehodě vozu (poté, co byl zasažen kletbou původně určenou Framanovi). Vesničané ještě truchlili, ale s postavami se kupodivu normálně bavili (velmi dobře hozený reaction roll). O karavaně nevěděli, zato o divných individuích ano – poblíž vesnice se porvali s hlídačem vinice.
Elisabeth se k výpravě přidala až později, po nastudování kouzla „najdi zemi“ - najde nejbližší ložisko zvoleného kovu nebo minerálu. Dolétla za postavami, odpočinula si a na několik seslání nového kouzla našla pohřebiště, kde měl nějaký zlatý poklad být. V nových hrobech to nebylo, ale hrobka z dávných věků vypadala slibně. Dokonce do ní někdo nedávno kopal (a vkop zase zaházel, a to tak, aby nebyl nápadný). Framan však rozhodl, že hroby vykrádat nechce, a nařídil hledat dál – a skutečně, o pár set metrů za pohřebištěm byl slabý, snad magicky zakrytý signál. Elisabeth našla místo (Bedion potvrdil, že i tam bylo nedávno kopáno) a zrušila část kouzel chránících poklad; další rozsekal Zudra svou protimagickou sekerou a třetí se sice spustilo, ale přes dobrý hod na odolání neproniklo. Poklad byl veliký, v hodnotě víc než třiceti tisíc zlatých.

Kouzelníci mezitím zkoumali magické předměty. Nejzajímavější byl čirý (prázdnotový) argenit, ve kterém se již usadil nějaký démon. Běžná identifikace selhala, tak si Melkan s démonem promluvil a zjistil, že Arrakkénovi sloužil k ovládání amuletů a talismanů vyrobených pro někoho jiného (a normálně fungujících jen pro toho člověka). Démona zajistil (a později z předmětu vyhnal).
Nastalo licitování o argenitech – v ukrytém pokladu byl i jeden menší zelený, vodní. Elisabeth měla větší zájem o ten čirý, takže Melkan navrhl, že jej pro ni vyčistí a sám si vezme ten zelený. Jenže Elisabeth měla jiný plán: čirý si vezme ona, ale o zelený si s Melkanem zazávodí v létání. Melkan se zdráhal, ale Framan zahrál na jeho ješitnost („Melkane, to zvládneš!“) a začal organizovat letecký den. Jeho skorošvagr Karkan zburcoval bookmakery, zařídili místa pro diváky na hradbách a Cian vyčaroval světelné efekty zvýrazňující závodníky a obláčky o veselých barvách a tvaru roztodivných zvířátek vyznačující trasu závodu. Pravidla byla následující: Elisabeth mohla použít doping v podobě alchymicky vydestilované vzdušné esence (aby bylo jisté, že uletí celých 20 km), ale start nezačne dřív, než bude Melkan hotov se svým přípravným rituálem. Kurz byl 1:2,5 na Elisabeth a 1:1,5 na Melkana.
Melkan po půlhodinovém rituálu vylétl mnohem rychleji než Elisabeth. Někdo však vyšel štěstíčku naproti a domorodou magií Melkanovo letové kouzlo zrušil. Melkan přistál, zahnal démona kouzla, přitom naštval nějakého jiného větrného démona, ale stejně si vyvolal nové letové kouzlo a sice těsně, ale závod vyhrál.

Družina se nalodila a odplula do Bangoru, kde se měly konat gladiátorské hry. Mezi pozvanými byli i ostatní hrdinové poslední války: uturský satrapa Šadrak, který vyraboval Hedvábné výšiny (velmi bohatou oblast v džungli), a také vůdce barbarů ze Zelené pahorkatiny Yg zvaný Skapeš (po barbarsku „Yg Kape“), který se o rabování Hedvábných výšin pokusil s mnohem menší armádou ještě před Šadrakem, a vrátil se s rozpačitými výsledky. Yg pocházel z Kaledonie a s ním přišel i Welon Tengirel, jeden z tajných učedníků velezrádce Kelsiona.
Melkan, kterému o dopadení Kelsiona jde nejvíc, hned po příjezdu začal plánovat, jak na Tengirela udeřit. Hráč mě zaúkoloval: „Buď Melkanovo svědomí!“ (párkrát jsem ho upozornil, že nějaký nápad neodpovídá, např. Že na Pangoru nic neznamená, že je Essetův inkvizitor) a v rozhovoru s Elisabeth začal vytvářet plán. Zjistil si, kde Tengirel sídlí (má pronajatý dům naproti domu satrapy z Narvilu, v jehož vojsku Skapeš bojoval), vyslal Karkana a Lúthien, aby zajišťovali perimetr a Framana a Bediona, aby je tajně hlídali, pro sebe a Elisabeth vytvořil mentální štít a pro ni i falešnou auru (zamaskoval tak její magický talent), připravil si pohádku, se kterou začne, a vyrazil na „přátelskou“ návštěvu.

Překvapený Tengirel nechal návštěvu asi deset minut čekat, a pak je uvedl do přijímací místnosti. Magická hladina v ní byla značně rozkolísaná: židle pro Melkana a Elisabeth byly v místě se slabou magií, zatímco Welon Tengirel seděl ve slabém magickém zřídle. V místnosti kromě nich sedělo ještě osm barbarů. Atheb zaglosoval: „Barbaři jsou společenští!“
Melkan se začal Welona Tengirela vyptávat na upíry a na tělesnou magii. Když se zeptal jestli Tengirel už něčemu takovému čelil, odpovědí byl rozkaz v barbarské řeči a věta: „Teď mu čelím.“
Melkan zareagoval dřív, než společenští barbaři mohli začít hrát společenskou hru „na otloukánka“ - vzdušnou tlakovou vlnou odhodil nejbližší barbary, posílil Elisabeth kamennou kůží a poslal ji do útoku. Elfka skočila na stůl, tasila magickou dýku, ustála Tengirelův blesk, skočila za něj a přiložila mu nůž na krk. Barbaři nechtěli zasáhnout svého čaroděje, takže ji příliš neohrožovali. Zato Melkan ohrožoval je blesky; pak se však dva vzpamatovali a přimáčkli mága ke stěně.
V tu chvíli do místnosti vlétl Framan a začal rozsévat zkázu. Už když byl Melkan napaden a poslal telepaticky signál SOS, Framan vytáhl zpod pláště kuši, nabil výbušnou šipku, vystřelil do klíčové dírky, vykopl dveře a zabil barbarského dveřníka. V síni vyřadil barbary, kteří se sápali na Melkana, nechal se zrychlit a začistil oblast kolem Elisabeth a Tengirela. Bedion s kroderem mk. II mu přitom pomohl zabitím dvou barbarů. Protože z protějšího domu viděli útok a Karkan nemohl narvilské a městskou stráž zdržet dlouho, nechal se Framan ještě zneviditelnit a unikl hlavním vchodem (Bedion, který nebyl vyčerpaný magickým zrychlením a aktivací prstenu kamenné kůže jako Framan, utekl i bez neviditelnosti přes střechu). Elisabeth a vyčerpaný Melkan byli zanedlouho zatčeni.

Soud s Melkanem a Elisabeth až do her rozdělil město. Na jedné straně slavný a všemi uznávaný vyšetřovatel z místního Anupova chrámu nechal všechny obviněné i svědky rozdělit a držet pod magickým dohledem, dokud jim neprozkoumal vzpomínky – z nich vyšlo najevo, že Tengirel napadl Melkana a Elisabeth a ti se jen bránili, ne naopak (a navíc že Tengirel zmanipuloval své vzpomínky a pokusil se o totéž i u přeživších barbarů, leč neúspěšně). Na druhou stranu v době incidentu byl satrapa Tochar z Bangoru zmlácen Tiamar, které se dvořil (sám souhlasil s pěstním soubojem – pokud není pořádný chlap a neporazí ji, může na zasnoubení z doby jejího mládí zapomenout), a chtěl se za to pomstít Framanovi a jeho společníkům, a nebyl sám, kdo by aledonské diplomaty nejraději viděl mrtvé. Aledonská ambasáda v Bangoru byla evakuována na loď; diplomati při hájení Melkanovy, Elisabethiny a Framanovy diplomatické imunity museli zajít až k hrozbě vyhlášením války, ale bez valného úspěchu. Kdo nakonec rozhodl bylo Zegarruovo kněžstvo a prorok Nizárí (ten děda, který Framana během jeho první návštěvy ve Welendoru politím olejem pomazal na lorda Bijce) – ti navrhli, ať se spor vyřeší soubojem mezi Framanem a Skapešem. Pod vlivem svého dvorního proroka Vaššara tuto variantu podpořil i satrapa Šadrak z Uturu, jeden z hlavních nepřátel Aledonie ve městě – sám si dělal nároky, že je lordem Bijcem (maronsky bel-Karannu), a nechat konkurenci v tomto nároku se pobít mezi sebou se mu hodilo do krámu. Sám Framan zůstával na lodi do okamžiku, než mu Tochar Bangorský před svědky slíbil, že mu dá možnost očistit pověst družiny soubojem. Dokonce si vyjednal bonus: s Ygem Skapešem bude zápasit dvakrát, dopoledne beze zbraní a na závěr gladiátorských her se zbraněmi. Yg důvěřoval své síle (byl o hlavu větší než Framan), takže se téhle výzvě navíc nebránil. Prostý lid po víc než týdnu veřejných hádek mezi Nizárím a Vaššarem na souboj alespoň některých z domnělých lordů Bijců dychtivě čekal.

Yg se na hry špatně vyspal, evidentně nebyl ve své kůži, což se projevilo i na taktických chybách. Na začátku se snažil Framana zasáhnout pěstmi, aniž by se staral o obranu. Framan klamal tělem; Yg jej správně odhadl jako kaledonského zápasníka, a proto byl překvapený, když na něj použil pangorské triky jako nízké ofenzivní úhyby nebo džudistické přehazování. Když Yg nasadil lepší taktiku a zkusil Framana chytit, litmerický zápasník barbara shodil na zem a skočil mu kolenem na hlavu; Yg se z bezvědomí probral příliš pozdě, musel přiznat porážku.

Yg Skapeš si z Kaledonie přivezl dva pobočníky, bratry Bantura a Buntura. Staršího Bantura Framan zabil při šarvátce v domě, kde barbaři bydleli, ale mladší Buntur se utkal se Zudrou. Podle gladiátorských tradic dostal Buntur jednoruční sekeru, malý štít, helmu z tvrzené kůže a kožený rukáv; trpaslík bojoval obouruční sekerou a v bronzové zbroji složené z divných pásů. Hned v úvodním střetu Zudra použil riskantní manévr: ofenzivním krytem toporem své sekery soupeře odzbrojil a rovnou mu zlomil zápěstí. Barbar se sklonil, aby levou rukou sebral sekeru, ale ani hození štítu do Zudrova obličeje mu nekoupilo dost času, aby nebyl zasažen na plocho do hlavy. Diváci rozhodli, že Buntur má zemřít, a tak Zudra barbara v bezvědomí popravil.

Nastal zlatý hřeb celých her: souboj mezi Ygem a Framanem. Yg byl vyzbrojem stejně jako předtím Buntur, a Framan měl krátký meč, velký štít, bronzovou helmu, holenice a bronzový rukáv. Hned na začátku sundal rukáv a čelil ráně, které uhnul. Další ránu vykryl a bodl Yga do pravé ruky. Yg štítem v levé ruce praštil Framana do hlavy (přes helmu rána moc neudělala), ale byl zraněn i na levé ruce. Chvíli se obcházeli a Framan pokřikoval: „Skapeš kape, brzo skape!“ Následovala další výměna: Framan vykryl tvrdou ránu do hlavy, která mu rozsekla štít a zlomila ruku, a bodl Yga nejdřív do jater a pak pod štítem do brady. Diváci možná byli mírně znepokojeni, že se k Ygovu přežití nemohli vyjádřit, ale Framanovi to prominuli.

Pak se stalo něco neočekávaného: Šadrak šar-Eru, satrapa z Uturu, vyzval Framana na souboj v aréně, podle obvyklých gladiátorských pravidel. Framan měl právo určit čas a řekl: „Za hodinu.“ Do té doby si nechal od druida vyléčit zranění na ruce, takže do zápasu nastoupil zdravý. Měl stejnou výzbroj jako minule; rukáv opět na úvod sundal. Šadrak nastoupil ve stejné zbroji, ale s malým štítem a kopím. Na začátku se delší dobu obíhali, až Šadrak zariskoval: sklonil se a kopím natrhl Framanovi stehenní sval. V tu chvíli však bodl i Framan Šadraka, a to do srdce. Z kraje arény rychle vyběhli ranhojiči, ale Šadraka zachránit nedokázali. Už není pochyb, kdo je pravým lordem Bijcem: Eframan bel-Karannu neboli Framan z Havrance, rytíř erbu pěsti.

Šadrak neměl co lézt do arény, ale zabití satrapy cizincem je nebezpečný precedens, navíc někteří stále pochybují o nevinně Litmerických v konfliktu s barbary. Proto budou předvedeni před samotnou císařovnu, aby je rozsoudila. Nechal jsem bráchu si hodit na její reakci a podle výsledku hodu to vypadá, že musím vytvořit jiné oponenty než je sama královna králů.
Naposledy upravil(a) Goran dne 29. 12. 2014, 10:17, celkem upraveno 1 x.
Nejsem trouba, ale snažím se a s pomocí Boží se jím brzy stanu!

R.I.P.
Uživatelský avatar
Goran
Don Quijote
Příspěvky: 3390
Registrován: 2. 5. 2006, 12:58
Bydliště: Litoměřice/Plzeň
Kontaktovat uživatele:

Re: Páni z Litmeriku

Příspěvek od Goran »

Po sérii tvrdých akcí následovalo odpočinkové sezení, takový filler. Dal jsem si záležet s popisy a dal hráčům dost prostoru k jejich srandičkám, a většina hráčů byla spokojená.

Z Bangoru se aledonská výprava vydala lodí do přístavu Barbak, nejlepší cestě do centrální Maronie. Už na začátku plavby si Framan u Melkana objednal roušku neslyšitelnosti a odolnosti proti jedovatým plynům a talisman odolnosti vůči horku. Melkanovi se nedařilo úplně nejlépe: během sezení vznikla rouška neslyšitelnosti, ochrany před plyny a dýchavičnosti (dýchá se přes ni opravdu mizerně), roubík hluchoty a rouška neslyšitelnosti, na kterou už Melkan raději efekt plynové masky sesílat nezkoušel.
Koncem plavby, po jednom z pokusů o očarování, se Melkanovi ozval v hlavě Eamin hlas; pověřil Ciana aktivací vyvolávacího kruhu, ze kterého vystoupila naštvaná princezna z Tevonu. Tato postava se mezitím v paralelní hře (vedené Melkanovým hráčem) dostala do problémů a cestu na Erinel dostala od svého boha Lunerixe nařízenou jako dovolenou. A tak se přidala k výpravě, která vystoupila v Barbaku a odtamtud po souši putovala do hlavního města říše Duvalonu.

Pro výpravu nebylo dost koní (většina neurozených musela jít po svých), což někteří řešili nakoupením domorodých dopravních prostředků: v Barbaku měli jen jednu chromou kailu (neboli velociraptora), zato v Ringoru (velké město den cesty od Barbaku, za pásmem kopců, na horní hraně velkého bažinatého údolí v náhorní plošině zabírající velkou část Maronie) Melkan koupil jednu dobrou, šlechtěnou kailu (kaily se moc dobře nerozmnožují v zajetí, tohle v nich umějí zlomit jen některé beduínské rody, většina kail je vychovaná z vajec získaných ve správné fázi vývoje). Se Zudrovou pomocí usmlouvali cenu na v přepočtu tisíc zlatých a začalo ochočování. Kouzla (včetně fatálu na kamennou kůži) jen udělala rozdíl mezi prokousnutým rukávem a rukou, ale když si Eami s kailou promluvila jejími skřeky a Melkan si vytvořil pachovou iluzi beduína, Melkanovi se podařilo kailu osedlat. Když na ní jezdil, během prvních několika dní byl unavenější než jeho opěšalí učedníci, ale naučil se na ještěrovi jezdit. V Erionu (další velké město podobné Ringoru, ale u stezky do pouště, kde kaily žijí) si kailu pořídil i Bedion. Na jednu stranu se na ní naučil jezdit rychleji, na druhou stranu se mu stala nehoda, když krmil kailu z ruky a i přes kamennou kůži přišel o většinu masa na prstech a dlani; naštěstí byl po ruce druid s magickým léčením.

Před Duvalonem se dali trochu do gala a šli se ubytovat k aledonským diplomatům z Etchu a nechali NPC diplomaty ohlásit delegaci u dvora. Podle místních zvyků se každá cizí delegace ohlásila na jistém úřadě a dostala přidělenou vilu v diplomatické čtvrti; na audienci u císařovny se však čekalo zpravidla několik měsíců. A tak se zdálo, že je času dost: proto se Framan vydal do arény promluvit si s gladiátory (ten den se hry nekonaly), gnómka Ráchel na „gnómský trh“ (technické vychytávky typu větráků a hodin s vodotryskem si tady může dovolit jen horních deset tisíc, a proto patří k nejlepším způsobům, jak ukázat bohatství) a mnozí další do lázní. Během odpoledne je však obešli palácoví poslíčci se vzkazem, že hodinu po setmění mají být nastoupeni v pavilonu hostů.

Císařský palác rozlohou převyšoval mnohá menší města a i když nebyl vysoký, tak se svými mnohými zahradami (na zemi i na střechách), paláci (v obvyklém slova smyslu), pavilony atd. byl vskutku velkolepý. Zvlášť oblíbené byly zvěřince, kde si nazítří Bedion a další milovníci přírody prohlíželi rozličné druhy ještěrů, přerostlého hmyzu, pštrosů včetně dvouapůlmetrových dravých roa, kočkovitých šelem (mládě pangorského zeleného pantera simu bylo roztomilé) a dokonce i mimořádných, zvláště ceněných exotů, jako je medvěd grizzly.

V pavilonu hostů na ně již čekal pan Suge, plešatý Maroňan s akurátností těch nejlepších gnómských hodin a vstřícností kamenné zdi přehrazující cestu. Začal tím, že královna králů si s nimi přeje mluvit co nejdříve, tzn. jen co Suge potvrdí, že se zvládají chovat podle palácového protokolu. A proto jim podal krátký, asi půlhodinový výklad, a pozval je na následující ráno na detailnější přednášku a praktický nácvik.
Přes oslovování aledonci prošli snadno. Formální oslovení maronské vládkyně se všemi jejími tituly sice trvalo několik minut, ale všem kromě heroldů a Sugeho stačilo, že se o ní mluví jako o „královně králů“ a oslovuje se „božská vládkyně“. Snesly by se i předpisy o tom, co smí mít hosté s sebou v trůnním sále: nesmí do něj vejít žádné železo, a Suge zná kouzla, kterými dokáže zjistit každou ukrytou šponu, Pro Zudru je k dispozici některá z desítek bronzových ceremoniálních zbrojí pro trpasličí diplomaty. Horší to bylo s postoji během audience. Předepsaný postoj byl vejít po kolenou s levou rukou před ústy a pravou na prsou nebo na zemi, dokud nedostanou výzvu k tomu, aby povstali. Ústa si však musejí zakrývat do té doby, než jim bude oficiálně povoleno promluvit. Hrubé porušení tohoto postupu se trestá smrtí, někdy i ve formě „pomalé smrti“ (odřezávání částí těla po několik týdnů). Naštěstí na předběžné svolení královny králů bylo možné prominout urozeným plazení se po kolenou; v úseku, kde je předepsáno se plazit, však museli jít v hlubokém úklonu. Zudra prohlásil, že raději zůstane v předsálí, ale Framan, Eami, Melkan, Tiamar a jeden aledonský diplomat zkouškou prošli na první pokus, takže je Suge propustil ještě před obědem a odpoledne přišla zpráva, že mají audienci nazítří v půl desáté dopoledne.

Zudru už v paláci vyhledal vyslanec pangorských trpaslíků z Rudaru jménem Ziram, a tak si vyměňovali hrdinské historky. Framana zase v ambasádě čekal poslíček od Apulšišuma šar-Isi, satrapy Karonu, města ovládaného Svobodnými obchodníky (tři cechy – kupci, otrokáři a piráti). Apulšišum by rád získal trochu skutečné moci, a proto on a jeho příbuzní podporují Aledonii a doufají od ní v pomoc proti pirátům; ze stejného důvodu by rád v dohledné době najal Framana na větší akci s cílem zkrotit Svobodné obchodníky.
Ráchel se pro změnu nechala pozvat na oběd od cechmistra cechu inženýrů a hodinářů Solomiáše Elmothského. Ten Ráchel ukázal budovu cechu i jejich nejzajímavější díla v císařském i jiných palácích, alespoň ta, ke kterým se dostali. Jiná jen popsal: císařovna Rianat gnómské inženýry velice podporuje a dokonce nechala do trůnního sálu instalovat systém automatických otočných zrcadel osvětlující trůn. Solomiáš se ukázal jako sympaťák, který sice je skoro o 20 let (vzhledem ke gnómské dlouhověkosti obdoba tak 8 lidských) starší než Ráchel, ale nikdy nebyl ženatý. Jiskření vedlo k tomu, že Solomiáš slíbil, že Ráchel na jaře, tj. po konci svého funkčního období navštíví.

Nadešel slavný okamžik audience. Litmeričtí se vzdali nápadu během audience hrubě porušit protokol a v nejhorším zpacifikovat stovku strážných v sále, a tak vešli s hlavou skloněnou. Když vzhlédli, uviděli na vrcholu stupňovité pyramidy zdobené mnoha sochami duhově se lesknoucí a podezřele velkou (iluze, že je v poloviční vzdálenosti než ve skutečnosti) ženu v podivném klobouku vejčitého tvaru (maronská královská koruna), osvětlenou paprskem světla přicházejícím z kopule nad pyramidou. Pyramida zabírala polovinu z obrovského sálu; v té druhé, přilehlé byla cesta lemovaná sloupy a za nimi tribuny pro dvořany.
Po úvodních formalitách vyřízených heroldy a aledonským diplomatem Framanovi sdělili, že je obviněn ze zabití satrapy Šadraka šar-Iru. Když se měl hájit, chvíli chytal slinu, ale pak se rozjel. Na Pangor přijel ze tří důvodů: aby dopadl velezrádného mága Kelsiona, aby zapracoval na zlepšení vztahů mezi Aledonií a Maronií a aby se oženil s Tiamar. Co se Šadraka týče, on jen přijal výzvu na souboj a že někdo v aréně zemře, to se občas stává. Královna králů to vzala, vyhlásila zákon, podle kterého satrapové nesmějí bojovat v aréně bez souhlasu císaře, a rovnou odebrala uturskou satrapii rodu Iru; komu připadne vyhlásí zítra.
Pak se Framana zeptala, co ví o bel-Karannu, o „lordu Bijci“, kterým má být. Když skoro nic nevěděl, nechala přečíst proroctví: „Přijde bel-Karannu, postrach bojišť i arén, a zbaví Pangor kletby.“ „Zbaví“ v tomto případě znamená spíš „vyžene“ nebo „odnese“ než „zničí“. Co může být onou kletbou nevěděli ani Framan, ani nikdo z jeho doprovodu. Císařovna nadhodila, že by tou kletbou snad mohl být tyran Irtak, který zle tísní trpaslíky z Rudaru v Šedých horách, spojence Maronie, a požádala Framana, aby si promluvil o tamní situaci s poslem od „pluku zlatých nožů“ (maronské expediční sbory u Rudaru) a po Kelsionově smrti zabije ještě Irtaka.
Podle informací od Lúthien (která sleduje Welona Tengirela a přes Elisabeth pravidelně podává zprávy) se Kelsion nachází v Kaa; Maronie je v blížící se válce mezi městskými státy Samunalip a Kaa neutrální, císařovna tedy Aledoncům nic nenařídila, ale kdyby nastoupili na straně Samunalipu, měli by udělat všechno pro to, aby se moci nechopila sekta Vahébitů, ke které se přidal nejstarší syn samunalipského emíra.
Pak byli Aledonci propuštěni.

Následující briefing od posla z Rudaru (měl zlomenou ruku a malou ránu na hlavě, ale běžet ještě zvládl) ukázal, že trpaslíci z Rudaru a jejich lidští spojenci utrpěli drtivou porážku a teď jsou v defenzívě a čekají na posily. Irtak má kromě svých trpaslíků ještě skřetí žoldnéře, větší množství troglodytů (divné podzemní humanoidní ještěrky), nějakou čarodějnou sektu a několik „bezejmenných“ monster z hlubin.

Hlášky:

Někdo (asi Játro/Zudra) v reakci na zadání s Vahébity: „To zní jako když mi babička řekne: jestli půjdeš kolem, zalij kytky.“

Atheb/Framan, když Játro počítal, jak by damage způsobované jeho sekerou mohlo ubližovat „bezejmenným“: „To záleží na tom, jestli jsou bezejmenní (ukáže cca dva metry), bezejmennější (naznačí tak dva a půl metru) nebo nejbezejmennější (naznačí velikost pořádného baráku).“
Nejsem trouba, ale snažím se a s pomocí Boží se jím brzy stanu!

R.I.P.
Uživatelský avatar
Goran
Don Quijote
Příspěvky: 3390
Registrován: 2. 5. 2006, 12:58
Bydliště: Litoměřice/Plzeň
Kontaktovat uživatele:

Re: Páni z Litmeriku

Příspěvek od Goran »

Mírná intrikařina a tvrdá řež, se skvělým výsledkem pro hráče (zábavné) i pro postavy (vítězství na celé čáře).

Předsunutá skupina ve složení Framan, Melkan, Zudra, Bedion, Tiamar a Gornis (Framanův panoš) vyjela napřed směrem do Samunalipu; zbytek družiny se připojil ke kondotiéru Caffarrovi a jistému dohodovému kupci, kteří se měli do války mezi Samunalipem a Kaa zapojit později.

Předvoj se snažil o nenápadnost, a tak se jim hodilo, když na cestě potkali někoho podezřele se tvářícího (Framanův kritikl na zjišťování informací). Byl to pašerák, který byl odhalen v maronské hraniční pevnosti Arharadu, kde nakupoval zbraně; Maronie z obavy před vyzbrojováním vahébitů omezila vývoz zbraní (a pohyb ozbrojenců) do Samunalipu. Pašerák měl na půlnoc dohodnutý přívoz přes hraniční řeku Aral, a hodilo se mu, že když se nevrátí se zbraněmi, aspoň přivede bojovníky.
Když na břehu řeky postavy čekaly na přívoz a přívoz byl již v půli řeky, nechal jsem hráče hodit nejdřív na random encounter (padlo že má nastat) a pak na vnímání. Melkanovi padnul fatál, takže uviděl nějakou metr a půl dlouhou rybu; posvítil si na ni a byl připraven před ní chránit převoznickou loďku. Bedion, který hlídal vzadu a smysly hodil dobře, mezitím pozoroval oddíl maronských vojáků, který se blížil po cestě při břehu. Ti se hned pokusili o obchvatný manévr; naštěstí nezpozorovali Bediona, Framana a Tiamar ukryté v rákosí, takže se sami dostali do obklíčení. Framan vydal rozkaz brát je živé, a tak všech deset vojáků zajali a jen Framan přitom byl lehce zraněn. Potom převezli zvířata na druhou stranu, vyrobili falešné stopy (bosí pašeráci běhali kolem) a Melkan zajatcům pozměnil vzpomínky, takže si pamatovali přepadení od přesily pašeráků, ale ne střet se sováky.
Následující den hrdinové přespávali ve vesnici pašeráků na druhé straně řeky. Vesničané si dali záležet, aby zprávu o cizincích nikdo nepředal dál, alespoň během této doby. Melkan a Zudra nezaháleli – čaroděj vyrobil několik svitků kamenné kůže a Zudra vykoval několik hrotů kopí.

Vydali se na cestu dál a v jedné pevnosti se ohlásili veliteli Málikovi, který je rozumný a nesympatizuje s vahébity. Ten dal postavám za doprovod deset jezdců na velbloudech a poslal je do Samunalipu za emírem.
Večer dorazili do Samunalipu na hrad, a hned je přijal princ Abdulláh, vůdce vahébitů ve městě. Zatímco se mu představovali (tlumočník Murfán ibn Murkíz je ohlásil jako: Framán bin Aládín, Milkán bin Aládín a Zudr bin Aládín - „bin Aládín“ může znamenat buď „syn Aládínův“, nebo „Aledoňan“), do sálu vstoupil starý emír Ibrahim. Ten si s hrdiny domluvil osobní schůzku (bez Abdulláha) na devátou.
Cestou z hradu do domu jejich tlumočníka, u kterého měli být ubytovaní, je zastavil někdo z maronské ambasády s pozváním na večeři. Jen co se ubytovali, přišli na ambasádu a vyměnili si novinky. První maršál Maronie Darrukkín šar-Ri včera dorazil s dalšími třemi tisíci vojáků k Arharadu. Lidé z ambasády mají připravený plán na evakuaci maroňanů z města v případě, že by se vahébité pokusili o převrat; pak se během pár dnů vrátí s Darrukkínovou armádou. Když se velvyslanec dozvěděl, že mají od královny králů za úkol vahébity zastavit, jeho pochvala císařovniny moudrosti zněla hodně křečovitě.

Cestou z večeře je někdo sledoval. Tiamar v domorodém oblečení se neúspěšně pokusila o zajetí jednoho sledovače; dalšího vyklepl Bedion hliněnou kuličkou vystřelenou z kuše a Tiamar s Gornisem ho dotáhli do ibn Murkízova domu. Výslech ukázal, že se jedná o fanatického vahébitu a že vahébité se mají na devátou hodinu shromáždit v hlavní mešitě; princ Abdulláh to vyhlásil v době, kdy Aledonci byli na maronské ambasádě.
Pak Zudra náhodou vylezl na střechu a všiml si, že dům je obklíčen nějakým davem. Melkan vytvořil iluzi postav, které vylezly ze dveří a byly zmasakrovány; to byl signál k útoku, a tak z hlavního vchodu vyjela jízda, Bedion s Tiamar stříleli ze střechy a Melkan to jistil, připravený metat ohnivé koule. Na ulici zůstalo několik mrtvých a zbylí útočnici se rozprchli; zajatec si ani neuvědomil, že mu příležitost k útěku dali schválně, když už na něm bylo sledovací kouzlo.

Blížila se devátá hodina, a tak se hrdinové odebrali za emírem. Už když vstoupili do jeho paláce, Melkan vydal rozkaz vyběhnout – že je emír pod útokem se dalo odhadnout nejen z dramatického popisu, ale i v některých dalších náznaků, které by při jeho inteligenci mohly Melkanovi sepnout. Vzápětí strážce paláce ohlásil, že na určitém místě měl stát někdo z palácových eunuchů, což je divné.
V předsíni emírovy pracovny stály čtyři strážní – víc, než by tam mělo patřit. Strážce od dveří paláce vykřikl a vyrazil do útoku, stejně jako tito falešní strážní. Framan jednoho z nich zasáhl vrhací sekerou do hlavy (chlap přežil, jen ho to na chvilku dezorientovalo) a druhého podkopl; Zudra jednomu sekl nohu a nechybělo mnoho a vyvedl by totéž druhému. Pak přeběhli ke dveřím do emírovy komnaty. Melkan se za nimi teleportoval. Pak se však nepřátelé zvedli a začali zle tísnit strážce, ibn Murkíze a ibn Murkízova služebníka; Bedion je chvíli podporoval střelbou a pak mezi nimi proběhl, krátce předtím než všechna kladná NPC srazili k zemi.
V emírově pracovně byl starý Ibrahim se dvěma svými strážci pod útokem skupiny Zeelanďanů. Jeden strážný se držel proti dvojnásobné přesile, dokonce už srazil jednoho z nepřátel, ale nejsilnější Zeelanďan, zrychlený kouzlem, už svého soupeře téměř rozsekal a bylo otázkou vteřin, kdy bude mít cestu na emíra volnou. Poslední Zeelanďan, čaroděj, stál za linií bojovníků.
Framan rozrazil dveře a vběhl dovnitř, takže se v mžiku octnul vedle mága, kterého praštil do hlavy a chytil do kravaty. Melkan zrušil magickou rychlost zeelandijskému bijci a Zudra na něj vyběhl a sekerou jej rozmáznul o zeď.
Jenže to už se ke dveřím blížili assassini maskovaní za stráže. Melkan před nimi neutíkal, ale pod vlivem chuti magie se proměnil ve vítr a jednoho útočníka tak napustil vzduchem, že se nafoukl a začal vznášet. Po několika neúspěšných útočných kouzlech se Melkan ovládl a jen připlácl nepřítele ke stropu.
Framan jednoho útočníka zastavil kopem dozadu, zatímco jej ohrožoval Bedion se svým krátkým mečem a pak i emírův strážce. Netrvalo dlouho a zabijáka srazili na zem.
Poslední útočník byl horší. Sice jej na začátku odhodila a pochroumala Zudrova sekera, ale pak chvíli tancoval kolem Zudry a zasahoval mu relativně slabé údery, a po chvíli vyběhl na emíra. Framan po něm vrhl sekeru, ale kdyby emír ránu nevykryl, nikdo by jej nestihl zachránit. Naštěstí tu byl Melkan, který hned poté tlakovou vlnou praštil nepřítelem o zeď, čímž jej vyřadil.

Výslech zajatců ukázal jen to, že je poslali vahébité (falešní strážní k nim patřili, Zeelanďany k tomu přiměli vydíráním). V jeho průběhu přišla zpráva, že se do hradu hrnou jiní vahébité. A tak emír s kamennou kůží a čarodějovým hlasem vyšel na balkón, aby organizoval obranu nádvoří.
Z kasáren se hrnuli vojáci, ale dav vahébitů u brány vypadal mnohem připraveněji a odhodlaněji. Ale jen do chvíle, kdy si všimli emíra – tehdy spadla Abdulláhovi a několika dalším vahébitům brada a složili zbraně; ti víc vzadu se pro změnu dali na útěk. Pronásledování si ještě vyžádalo několik obětí, ale většina vahébitů utekla na jih směrem k Mabdu, kde se tato sekta zmocnila vlády už dříve. Abdulláh byl uvězněn, co s ním emír rozhodne později. Každopádně se korunním princem stane některý z jeho bratrů. Problém vahébitů byl vyřešen dřív, než velvyslanec stihnul provést svůj evakuační plán.

Pak jsme ještě plánovali válku proti Kaa. Armáda se přesune k pohraničnímu hradu zvanému Karkarava a odtamtud pěchota vyrazí dobýt předsunuté morgánské hradiště nazývané Bafuka, zatímco jízda vyrazí k „Zimbabwe válečníků“ a pokusí se morgánům přerušit rituály před válkou. Zbývá otázka, jak najít Kelsiona a udeřit proti němu, ale i tady postavy mají plán.
V rámci přípravy války zbývá ještě jeden problém: epidemie v řadách samunalipské armády, podle všeho magického původu. Zudra se modlil za její odvrácení a uzdravil několik desítek mužů, Melkan pro změnu (kromě tvorby svitků) zvládne ochránit před kletbou nemoci oba slony.
Příště možná už dojde k finálnímu střetu s arcimágem Kelsionem – máme se na co těšit!
Nejsem trouba, ale snažím se a s pomocí Boží se jím brzy stanu!

R.I.P.
Uživatelský avatar
Goran
Don Quijote
Příspěvky: 3390
Registrován: 2. 5. 2006, 12:58
Bydliště: Litoměřice/Plzeň
Kontaktovat uživatele:

Re: Páni z Litmeriku

Příspěvek od Goran »

PbP jsme odehráli jedno minisezení, jeden na jednoho s hráčkou Elisabeth. Elisabeth se naučila kouzlo "teleport" a hned s ním provedla překvapivou akci, sabotáž, která dost zahýbe s válkou mezi Samunalipem a Kaa (ta se odehraje příští sezení).

Elisabeth se teleportovala nedaleko původně vyhlédnuté pozice, pár desítek metrů od jedné z hlídek u Zimbabwe válečníků, shromaždiště, kde probíhaly obřady zajišťující válečné požehnání boha jménem Marango Kaa. Byla noc, takže se Elisabeth snadno odplížila a po chvíli hledání se sešla se svou služkou Lúthien, která mezitím narazila na dva strážné a musela je zabít; dá se očekávat, že poplach nastane do 10-20 minut.

Elisabeth se podle plánu vznesla i s bombou od gnómky Ráchel, přeletěla všechny hlídky a hodila bombu do centrální vatry. V nastalém zmatku přišpendlila vrchního šamana svým kordem k zemi a zachránila tři ze sedmi zajatkyň určených za lidské oběti - na jednu také seslala kouzlo "orlí let" a obě chytily po jedné další; pak stejnou cestou odlétly. Jen jednu z nich na útěku škrábnul vržený oštěp. Snad k tomu přispěla i iluze zeleného rozšklebeného obličeje, který se ďábelsky smál a zastrašoval morgány, takže se jim moc nechtělo hledat utíkající ženy a mířit na ně.

Elisabeth zbylo tak akorát dost energie na teleport domů. Zajatkyně zatím Lúthien odvedla do úkrytu a odvedla pronásledovatele ze stopy.

Marango Kaa se velice hněvá - až tak, že proklel Elisabeth a všechnu svou sílu upře na snahu ji sám zničit, bez ohledu na Benecii a další snažící se o její záchranu. Jestli si to rozmyslí a aspoň trochu podpoří své věrné závisí na tom, kdo bude příště hrát, ale v každém případě je armáda Kaa demoralizovaná a bez velké části magické podpory.
Nejsem trouba, ale snažím se a s pomocí Boží se jím brzy stanu!

R.I.P.
Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 12359
Registrován: 13. 7. 2004, 15:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

Re: Páni z Litmeriku

Příspěvek od Ecthelion »

Goran: Čtu a sleduji (i když se přiznám trošku začínám ztácet ve všech těch cizokrajných jménech). Moc pěkné. $D

Chci se zeptat - tuhle výpravu do Orientu plánujete hrát už dlouhodobě, nebo se pak zase vrátí postavy domů? Případně plánuješ něco ošklivého po návratu domů (jakože se vítězně vrátí z výpravy do ruin a popela)? :wink:
Uživatelský avatar
Goran
Don Quijote
Příspěvky: 3390
Registrován: 2. 5. 2006, 12:58
Bydliště: Litoměřice/Plzeň
Kontaktovat uživatele:

Re: Páni z Litmeriku

Příspěvek od Goran »

Ecthelion: orient bude trvat ještě 3-4 sezení, pak se družina vrátí domů. Několik nepříjemných překvapení je čeká (hlavně smrt některých NPCs, které až dosud měly příběhovou imunitu), ale v zásadě bude všechno při starém.
Jedna věc se změní mimo fikci: já odejdu do GMského důchodu a povedu nanejvýš 1-2 izolovaná sezení, hlavní zodpovědnost za kampaň získá můj brácha. Zápisy se asi zestruční, aspoň ty ze sezení, kterých se nebudu účastnit (brácha není takový psavec jako já).

Rejpnutí ohledně postav mě přivedlo na myšlenku jednou za čas zveřejnit aktuální seznam důležitých postav, míst a jiných pojmů. Nejsi sám, kdo se v tom neorientuje, zvlášť teď, kdy má kampaň charakter "road movie" a prostředí se často mění. Něco podobného příště napíšeme poté, co se družina vrátí na kontinent a vyrazí na příští výpravu na východ.

Hráčské postavy

Framan - voják a zápasník, rytíř erbu pěsti; na Pangoru známý jako bel-Karannu, "lord Bijec".

Zudra - trpasličí válečník a paladin. Kdysi si vyrobil magickou sekeru zvanou "Usirova pomsta" (viz trpasličí bohy).

Melkan - čaroděj, hlavně elementalista, ale s velmi širokým záběrem. Vykonává post Essetova inkvizitora (vyšetřovatele magických zločinů).

Elisabeth - elfská šlechtična z jihu Aledonie, na první pohled nápadná deštníkem, který málokdy odkládá. Schopná čarodějka zaměřená hlavně na pohybovou magii.

Lúthien - Elisabethina vlkodlačí služebná.

Randal - bojovník a lovec čarodějů. Nenosí u sebe nic magického, ale jeho postříbřené kladivo je i tak dost smrtící.

Ráchel - gnómka, "hi-tech" válečnice (testuje vynálezy různých experimentujících zbrojířů).

Bedion - stopař a zvěd.

Benecia - kněžka boha smrti Akose, jeho světlé tváře.

Cian - potrhlý mentální mág a ilusionista.

Aquilla - druid, zázračný léčitel schopný se měnit v orla nebo ve vlka.

Tharon - theurg (mág specializovaný na astrální cestování) a Essetův inkvizitor.

Eami - vlkodlačí princezna z jiného světa.

Nejbližší spolupracovníci

Tiamar - Framanova snoubenka, válečnice z Pangoru (konkrétně z Welendoru)

Gornis - Framanův panoš

Antor - Framanův sluha

Uri - Zudrův trpasličí sluha

Garion a Hirbald - Melkanovi učedníci (Garion je divočejší, Hirbald spíš snaživec)

Timus - Cianův učedník pangorského původu

Orderic - Cianův bodyguard

Vorris - Beneciin strážce, uzdravený z lykantropie

Ostatní NPCs

Další spojenci

Alfons - kapitán lodi Broliand, na které postavy přijely. Těžký alkoholik.

Alcron - rytíř, který odjel na Pangor s Framanem a občas družinu doprovází

Zudaš, Lankar, Karkan, Karru a Sarnak z rodu Jearim - Tiamařini příbuzní. Zudaš je patriarcha rodu, Lankar a Karkan Tiamařini bratři, Karru Zudašův syn a Sarnak její strýc a Zudašův mladší bratr. Všichni jsou vojáci ve Welendoru

Alessandro Caffarra - dohodový kondotiér operující se svými žoldnéři na Pangoru

Solomiáš Elmothský - cechmistr cechu "gnómů" (inženýrů a instalatérů) v Duvalonu, přítel Ráchel

Rulchunni - Ikkirův kněz z Welendoru

Prorok Nizárí - stařík, který šíří slávu Framana jako lorda Bijce

Ziran - vyslanec pangorských trpaslíků

Mocné postavy

Císařovna ("královna králů") Rianat - vládkyně Maronie

Darrukkín šar-Ri - nejvyšší vojevůdce Maronie

Tochar šar-Ki - satrapa (pán, správce) města Bangor; Tiamar mu kdysi byla zasnoubená

dům Nakkan (Jedutun bel-Nakkan a další) - bohatý, obchodnický rod šedých eminencí města Welendoru

Apulšišum šar-Isi - satrapa pirátského přístavu Karon

Emír Ibrahim - vládce Samunalipu

Nepřátelé

Kelsion - mág, který měl podíl na rozpoutání občanské války v Aledonii; stíhán jako velezrádce
Welon Tengirel - Kelsionův učedník
Yg Skapeš - barbarský žoldnéř v Kelsionových službách; zabit Framanem v aréně v Bangoru

Šadrak Uturský (Šadrak šar-Iru) - vůdce Čistých, maronské xenofobní organizace; zabit Framanem v aréně v Bangoru

Arrakkén - welendorský černokněžník; zabit družinou

Princ Abdullah a vezír Selim - vůdci sekty vahébitů v Samunalipu; poraženi

Irtak Černozub - vojevůdce (warlord - jak to přesně přeložit?) trpaslíků, skřetů a dalších tvorů v pangorských Šedých horách

Renea z Acronnu, Lenneria Wilders, nebo jen "upírka" - Akosova velekněžka (asi spíš temné tváře), mocná čarodějka a stará upírka; s družinou si hraje a využívá je proti společným nepřátelům; hlavně Benecii chce získat na svou stranu

Ostatní

Rin - pirátský kapitán, Lúthienin bratranec

Místa

Aledonie - domovská země většiny postav
Kaledonie, (Malá) Dohoda - země sousedící a spojenecké s Aledonií
Zeelandie - země ovládaná diktaturou mágů, nepřátelská vůči Aledonii

Pangor - velký ostrov orientálního stylu
Velká Maronie - největší stát na Pangoru, zabírá severní část ostrova
Kaleva - východní část Maronie, nejpřístupnější obchodu a kulturní výměně se starým kontinentem
Welendor - přístav v Kalevě, odkud pochází Tiamar a kde postavy mají založit aledonskou ambasádu
Bangor, Utur - další města v Kalevě
Duvalon - hlavní město Maronie
Ringor, Erion, Arden, Narvil - další města v centrální Maronii
Arharad na řece Aral - pevnost na hranicíh mezi Maronií a Samunalipem

Samunalip - město ve středním Pangoru, s "arabskou" kulturou

Sevelský prales - džungle na jih od Kalevy a na východ od Samunalipu
Kaa - město na západě Sevelského pralesa

bohové

Kontinentální pantheon (lidský)

Samara - řád, právo, šlechta
Zegor - spořádaná válka, čestný boj
Apona - zemědělství
Lapis - zdraví
Esset - magie
Caleb - moudrost
Akos - smrt
Nechbet - nemoc, zkáza
Gamina - sladká voda, láska, umění
Valex - slaná voda
(a pár dalších)

Trpasličí pantheon

Borjog - válka
Damona - řemesla
Usir - těžba, smrt, spravedlnost, vousy/rodová čest

Maronský pantheon

Anach - slunce
Ikkir - vzduch
Isur - slaná voda
Rachev - sladká voda, zemědělství, řemesla
Anup - smrt
Zegarru - válka, železo

Ostatní pangorští

Nergal - Arrakkénův bůh; smrt
Galor - obchod, mořeplavba; uctíván v Kalevě
Kor - bůh z jihopangorského pantheonu; prorok Vahéb jej prohlásil za jediného boha (-> vahébité)
Marango Kaa - mýtický předek a bůh města Kaa

Předměty

Křišťálová lebka - ztracená akosiánská relikvie

Kdybyste někdo v rámci zápisů z Pangoru narazili na jiný nejasný pojem, dejte vědět, buď sem, nebo mě do PM. Pokud nebude v každém zápise pořádně vysvětlen, přidám do seznamu.
Nejsem trouba, ale snažím se a s pomocí Boží se jím brzy stanu!

R.I.P.
Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 12359
Registrován: 13. 7. 2004, 15:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

Re: Páni z Litmeriku

Příspěvek od Ecthelion »

Goran píše:Několik nepříjemných překvapení je čeká (hlavně smrt některých NPCs, které až dosud měly příběhovou imunitu), ale v zásadě bude všechno při starém.
Čekal bych, že po návratu domů najdou nějakou novou a zásadní hrozbu, kterou budou muset okamžitě řešit (protože za jejich nepřítomnosti šla situace samozřejmě do kytek) a která hrozí zničit celou Aledonii. Něco jako nový kult smrti, který se šíří mezi lidem a jehož apoštolové opakují slova zla a rozkladu... přiemž ho povede nějaký démon, který chce svrhnout všechny bohy a dosadit se na jejich místo... $D Nebo malou válku se Zeelandií.
Goran píše:Jedna věc se změní mimo fikci: já odejdu do GMského důchodu a povedu nanejvýš 1-2 izolovaná sezení, hlavní zodpovědnost za kampaň získá můj brácha. Zápisy se asi zestruční, aspoň ty ze sezení, kterých se nebudu účastnit (brácha není takový psavec jako já).
Přecházíš na stranu hráčů? Nebo není tolik času a zůstáváš jako pomocný Vypravěč?
Goran píše:Rejpnutí ohledně postav mě přivedlo na myšlenku jednou za čas zveřejnit aktuální seznam důležitých postav, míst a jiných pojmů. Nejsi sám, kdo se v tom neorientuje, zvlášť teď, kdy má kampaň charakter "road movie" a prostředí se často mění.
Pěkný přehled, díky!
Goran píše:Něco podobného příště napíšeme poté, co se družina vrátí na kontinent a vyrazí na příští výpravu na východ.
Do skythských a mongolských stepí, nebo spíš do Číny? :wink:
Uživatelský avatar
Vallun
Příspěvky: 32275
Registrován: 14. 5. 2008, 10:40
Bydliště: Velká Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Páni z Litmeriku

Příspěvek od Vallun »

Čekal bych, že po návratu domů najdou nějakou novou a zásadní hrozbu, kterou budou muset okamžitě řešit (protože za jejich nepřítomnosti šla situace samozřejmě do kytek) a která hrozí zničit celou Aledonii. Něco jako nový kult smrti, který se šíří mezi lidem a jehož apoštolové opakují slova zla a rozkladu... přiemž ho povede nějaký démon, který chce svrhnout všechny bohy a dosadit se na jejich místo... $D Nebo malou válku se Zeelandií.
Nebylo by mnohem vtipnější, kdyby to bylo naopak? Vše šlo nadmíru výtečně, vše se dařilo...samé sluníčko...až je to podezřelé:)
Pokud chce někdo slyšet jen "ano" nebo "ne", tak jej nezajímá odpověď.
Eru je jediný Bůh a Tolkien je jeho prorok.
Non sub hominem,sed sub ius.
Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.
Nejsem odborník ve smyslu § 5 odst. 1 O.Z.
Uživatelský avatar
Goran
Don Quijote
Příspěvky: 3390
Registrován: 2. 5. 2006, 12:58
Bydliště: Litoměřice/Plzeň
Kontaktovat uživatele:

Re: Páni z Litmeriku

Příspěvek od Goran »

Hlavně přejdu mezi hráče. Bydlím v Plzni a hraje se v Litoměřicích, takže moje nepostradatelnost je zásadní brzdou hry.

Brácha připravuje další výpravu do mongolských stepí - viz předchozí cestu tam. Zbytek spoilery, moji hráči, nečtěte (kromě bráchy, ten to připravuje).

Boj proti strašlivému netvorovi je v plánu, že udeří jeden záporňák sice moc nečekáme, ale je to pořád jenom kulisa, ale hlavně se postavy dostanou do války mezi Svobodnou Pustou a skřety a jejich titánským generálem o létající ostrov. Pro Aledonii je nebezpečí jen zprostředkované - kdyby "světlá" koalice neuspěla, Aledonie bude mít kousek od hranic nedobytnou pevnost nepřátel, a hlavně hrozí, že skřeti brzy začnou používat řecký oheň a podobné vynálezy. Každopádně vzhledem k úrovni postav není posun do high fantasy na škodu.

Sluníčkové budou agendy některých hráčů. Trpaslík Zudra si může užívat pozice uhlobarona, až po delší době se probudí to, čeho se bál i slavný hněvužárský titán...
Nejsem trouba, ale snažím se a s pomocí Boží se jím brzy stanu!

R.I.P.
Uživatelský avatar
Goran
Don Quijote
Příspěvky: 3390
Registrován: 2. 5. 2006, 12:58
Bydliště: Litoměřice/Plzeň
Kontaktovat uživatele:

Re: Páni z Litmeriku

Příspěvek od Goran »

Dostal jsem zápis z dobytí Hněvužáru a.k.a. souboje s titánem od Játra, který hraje trpaslíka Zudru:
Rytíř Játro píše: O baronu z Hněvužáru

Povíme Vám hrdinný příběh o jednom velkém trpasličím válečníkovi. Jeho pověst a věhlas rostly již dávno před touto událostí. V době, kdy se tento příběh udál, byl pro své nepřátelé obávanou hrozbou a mocnou zbraní ve službách trpasličích bohů a svých spojenců a smrtícím nástrojem po boku svých přátel.

Toto je jeden z mnoha hrdinských příběhů o trpaslíku Zudrovi, synu Zaglinovu.

Během občanské války v Aledonii si Zudra, coby seržant v Litmerické setnině, vydobyl své postavení na výsluní společnosti. Získal úctu, získal bohatství a díky množství vyhraných bitev a soubojů mu byl postupně udělen titul rytíře. Porazil celou řadu vyhlášených hrdinů, někteří válečníci si dodnes místo jeho jména v bázni šeptají jen ,,Královrah.“ A v té době, kdy občanská válka pohltila již celou Aledonii, se nedaleko Litmerického panství, v tamní trpasličí vesnici, podařilo najít stopy jednoho z dávných Titánských tunelů. Okamžitě si všichni bratři byli jistí tím, že nedaleko něj se nachází legendární zapomenuté město Hněvužár. Město, opředené legendami po kterém tu pátrali již mnoho let. Jen díky těmto legendám se uchovávala vzpomínka na jeho existenci, ale nikdo nevěděl, jestli ještě stojí a kde se přesně nachází. Až dosud.

Po bližším zkoumání se podařilo najít další vstupy do města. Jeden vedl ze Sluje Krvavé paní a jeden se otevřel v oblasti Trojmezí. V tu dobu bylo město hlídáno titánem chaosu a v zemi zmítané občanskou válkou nebylo moudré aby kdokoli z trpaslíků toto město navštívil. Proto bylo zapečetěno a střeženo, dokud nenastane čas jej vrátit trpaslíkům, obnovit jeho věhlas a ztracenou čest...

Ten čas nastal během následujícího roku. Tou dobou již utichly zbraně v Aledonii a bojovníci se mohli připravit na nadcházející bitvu. Mezitím se jedna fanatická skupina pokusila překonat zajištění Vasgaru a trpaslíků a probudit titána. Naštěstí se jim to nepodařilo.
S příchodem zimy započaly přípravy pro bitvu, která měla vejít do legend trpaslíků, ale i rozsáhlého světa lidí. Bitvy, jejíž neúspěch by znamenal konec pro celou Aledonii a možná i okolní království.
Během příprav se sešla spousta válečných hrdinů a všech, kteří si chtěli dobýt novou slávu. Přišlo i několik učenců z Vasgaru a dorazily oddíly Borjogových sekerníků z Phelamu v čele s Gromirem, a několik dalších trpasličích bratrů. Armádu dále doplnilo několik theurgů a pár oddílů lidských válečníků lačnících jen po zlatu trpaslíků.

Týden před zahájením závěrečných příprav proběhla v táboře oslava hodna příležitosti, jak se sluší na trpaslíky. Nejen pivo a medovina tekly proudem. Dokonce se vypilo několik archivních sudů, kdy si připíjelo na předky, dávné hrdiny, na památku těch, kteří mají padnout v nadcházející bitvě s titánem, a na bohy.
Byla to velkolepá oslava, kdy se zapěly dávné trpasličí válečné písně, četly se oslavné eposy a oslavovali se bozi. Všichni trpaslíci pospolu pěli jako jeden muž. Stoly se prohýbaly pod množstvím jídla. Na to že zima byla sotva v půli a jídla nebylo nikde nazbyt, bylo nad míru masa, sýra a všeho co si jen lze při troše snažení dopřát.
Mnozí z bratří tančili do půli těla obnaženi kolem ohně starobylé válečné tance, někteří na stolech, třímajíc nad hlavami své mocné zbraně. Několik stolů pod jejich mohutnými těly a údery jejich pěstí či zbraní nevydrželo. Někteří si před bitvou malovali na těla posvátné runy, přičemž sekerníci si je rovnou tetovali či vypalovali.
Takovouto bouřlivou oslavu neviděli ani ti lidé, kteří bojovali po boku bratrů v občanské válce.
Bylo vidět, že tato událost je pro trpaslíky velice důležitá. Žár a odhodlaní v jejich tvářích působili strach i mezi těmi otrlejšími lidmi. Každý člověk, který se v tu dobu pohyboval kolem nich, se v tu chvíli cítil plný síly a odhodlání vyrazit a dobýt město sám. Bylo opravdu těžké zamhouřit oka za neustálého bubnování a troubení, které protínalo ticho noci jako ostrá sekera. Jediné, co je dokázalo přehlušit, byl jen cinkot železa a jejich vlastní smích, řev bojových pokřiků a vzývání bohů.
Mnoho pohárů padlo za oběť této oslavy. Mnohé jen po pádu či rozbitím o stůl, ale některé i při hřmotných přípitcích a při ukázce sil jejich ocelových pěstí. Jen málo lidí dokázalo vydržet do časného jitra jejich zběsilé tempo.

Když se první lidé probírali po neprospané noci do mrazivého jitra, třetího dne od začátku oslavy, trpaslíci stáli čile a pevně na nohou, aspoň někteří z nich stáli a jen část z nich čile, a s obnaženou hrudí se vrhali do závějí sněhu, aby se osvěžili a připravili na nový den.
Od tohoto dne až do dne, na který byl stanovený útok byli všichni bratři k nepoznání. V noci byli první, kdo uléhali a ráno první, kdo vstávali. Opět to byli ti tajemní trpaslíci. Nikdo z jejich lidských přátel nepamatoval ani tak bouřlivou oslavu, ani takovýto vojenský dril. Při pohledu na takové množství trpaslíků si všichni uvědomovali, jak významné jsou souboje v jejich kultuře. V pevných pohledech trpaslíků bylo patrné odhodlání a soustředění na každodenní úkoly. Každé ráno společně vstávali a věnovali se cvičení a tréninku. Po obědě se věnovali řemeslné práci. Spolu s lidmi připravovali a opravovali vybavení, které bylo třeba nachystat na útok. Večer už jen zápasili a cvičili. Krom občasných konverzací během společných prací neřekli jediné slovo. Jak příjemná změna oproti oslavě před bitvou. Zde si i ti nejposlednější lidé uvědomili, že čas útoku je opravdu blizoučko.
I sám Zudra byl jak někdo jiný. Své ležení měl mezi ostatními trpaslíky kus od lidí a jejich denní řád se také odlišoval. Bylo zvláštní pozorovat Zudru pod vlivem jeho trpasličí tradice. Krom doby, kdy koval svou mocnou sekeru, si nikdo nepamatoval že by byl tak soustředěný a odměřený. Všichni trpaslíci ochotně pomáhali a radili lidem, ale nemluvili u toho víc než bylo třeba.

To ráno, kdy nastal útok, se celé vojsko rozdělilo do několika skupin. Hlavní část vojska, kde byly oddíly trpaslíků, vasgarských čarodějů a lidských válečníků postupovalo bývalým hlavním vchodem ze Sluje Krvavé paní. Malá elitní skupina, kde byl Zudra, Framan, Melkan, Gromir a několik dalších bratrů šli bočním vchodem pod Trojmezím, aby zajistili prostor kolem brány do říše hrdinů, kde se shromáždil oddíl dávných válečníků připravených pomoci bratrům. Třetí skupina, kde byly mágové a theurgové, zajišťovala celý útok z astrálu.

Sestupovalo se po točitém Kameném schodišti do úzké chodby. Byla to obyčejná štola, ničím nevýrazná. Po nějaké době se někomu podařilo spustil past, přesto že v čele skupinky šel kouzelník znalý pastí. Celá štola se zatřásla a bylo zřejmé, že každou chvilku může začít padat strop. Melkan se hbitě chopil příležitosti a svým umem magie se snažil celé nestabilní podloží ustálit. Ovšem jeho snaha se zdála být neúčinná. Náhle Zudra a Gromir zapřeli strop chodby svými mocnými zbraněmi, Usirovou pomstou a Skallamem, a Grori ve své mocné zbroji rukama. Z počátku nikdo hned nepochopil, proč tak činí, ale po té, co Zudra jasným rozkazem nařídil, aby dál Grori a Gromir drželi strop a nevšímali si kostlivců, těm bystřejším záhy došlo, že se propadli do astrálu, a podpořili je i oni a také zapřeli své zbraně. Učinil tak i ti, kterým to do té chvíle ještě nedocházelo.

Zudra i bratři se ocitli ve veliké a vysoké síni. Bylo v ní značné šero. Nebylo ani stropu, ani konce k dohlédnutí. Jediné co bylo vidět, bylo několik mohutných sloupů, jež podpíraly klenbu. Najednou se vše opět zatřáslo a sloupy se nebezpečně zachvěly. Zudra spolu s bratry pevně podepřel sloupy zbraněmi a ty se ustálily. Z výšky jim na odkrytou kůži kápla horká láva. Zudrovi za krk. Zudra poznal, že jde o iluzi, přes to byla bolest skutečná. Sykli, ale nepolevili.
Do prázdného ticha se začal ozývat zvuk. Směr byl zprvu nejistý a nesl se síní. Zvuk se lámal o neviditelnou klenbu a zdi ukryté ve tmě. Nevěstil nic dobrého. Pomalu se přibližoval. Za malou chvilku bylo možné rozeznat, že je to takový skřípavý zvuk a přichází odzadu. Ze tmy se pomalu vynořil malý vozík. Nikým netažený, nikám netlačený. Jel sám a pomalu se přibližoval k nim.
Již bylo rozeznat, že překypuje zlatem, drahými kameny a umělecky vyvedenými zbraněmi. Pomalu projížděl kolem sloupů. Dobře si jej mohli prohlédnout. Ani nebyl tak daleko. Stačilo jen udělat malý krůček. Byl to důlní vozík. Dobře do něj mohli nahlédnout a pohodlně zabořit ruce. Jen ten krůček a natáhnout ruku...
Grorimu již cukaly ruce, nohy se pomalinku přesouvaly a svaly napínaly. Lesk zlata se odrážel v jeho překvapených očích. Náhle halou zahřměl Zudrův hlas a Grori ztuhl. Zatřásl hlavou a vši silou se opět opřel o sloup. Sil měli všichni dost, ale sloupy jim těžkly nad hlavami.
Vozík minul všechny tři sloupy a stejně pomalu jak se objevil zas zmizel na druhé straně síně.
Zvuk se za ním dál nesl a pomalu se ztrácel.
Bratři se soustředily na sloupy a zahnaly myšlenky na zlato. Aspoň pro tuto chvíli. V ten moment si uvědomili, že zvuk se spolu s vozíkem neztratil, ale dál se nese síní, odráží se a snad i mění.
Zudra se ohlédl a viděl, jak se ze tmy vynořila skupina kostlivců se šavlemi a jak se blíží k trpaslíkům. Všichni tři bratři se připravili na boj. Gromir chtěl pustit strop a mocným máchnutím pěstí rozsypat kostlivce, jenž se blížil k němu, ale sotva povolil s podpěrou stropu zahřměl jasný Zudrův hlas, ať vytrvá a dál drží strop. ,,Nesmíme ty sloupy pustit, vydržte“. Všichni tři tedy čelili skupině kostlivců jen s jednou rukou beze zbraně, a nemrtví se stále přibližovali.
Sotva zudra dosáhl na prvního kostlivce, podařilo se mu jej srazit jedinou ranou k zemi dřív, než kostlivec stihl zaútočit. Druhý, než se rozkoukal, byt také poražen. Teď tu stál Zudra proti poslednímu kostlivci. Grori i Gromir si vedli stejně úspěšně.
Ze tmy se pomalu vynořily tři postavy které zprvu postávaly opodál a zvolna se přibližovali k bratrům drtícím kostlivce. V té chvíli se v místnosti objevil Framan. S akosiánským palcátem v ruce a chráníce se štítem vyrazil proti prvnímu neznámému a utkal se s ním. Ze tmy se vynořily další tři postavy v plášti a s odstupem vyčkávali na vhodný okamžik, následovány dalšími a dalšími kostlivci.
Vzduchem zasvištěla šavle a její čepel se zarazila o Zudrovu zbroj. Ten vyrazil a jistou ranou srazil třetího kostlivce. Když viděl, jaká je situace a že ostatní bratři jsou stále pod útokem, začal vzývat mocného Usira a prosil jej o pomoc.
Vzduchem se začal šířit známý zvuk. Kolem sloupů se mihl pruh stříbrných vousů a veliký stín.
Jeden ze zahalenců proklouzl kolem Framana a blížil se k trpaslíkům. V tom okamžení se mu na hlavu snesl Vousatý výr a útočníkovi prosekl lebku zobákem. Nejspíš s tímto astrálním tělem zabil i to v reálné sféře. Za pár okamžiků všichni kostlivci zpráchnivěli. Framan právě ubíjel druhého zahalence, když ti tři postávající opodál současně zaútočili kouzly na Vousatého výra. Jako kdyby v odpovědi na tento útok zafoukal silný vichr, který nehnul ani smítkem prachu. Jen neznámé postavy odvrhl daleko do tmy, a tam se propadly zpět do svých těl. Byli to zeelandijští theurgové, kteří překonali místní theurgy a zaútočili.
Nastalo opět prázdné ticho. Jen slabé výří zahoukání jím prostupovalo a odráželo se od dalekých stěn. Strop se ustálil a bratři spolu s Framanem se vrátili do svých těl.

Mezitím se podloží v chodbě ustálilo také a všichni mohli pokračovat v cestě. Až přišli k bráně, která hlídala vstup do města. Brána byla kamenná a poté, co na ni Zudra lehce zaťukal svou sekerou se otevřela. Za branou byla strážnice a hlídal ji kamenný golem, pár kostlivců a ohnivý elementál, který se ihned vydal na útěk. Ostatní jej chtěli zastavit, ale jediný Framan se stihl prosmýknout dřív, než jim golem zastavil cestu.
Proti golemovi se zas postavil Gromir se svým válečným perlíkem Skallamem. Jedinou mocnou ranou rozdrtil golemovi hlavu a zabořil ji hluboko do jeho těla, až kamenná dlažba pod nohama golema popraskala. Mezitím Melkan zrychlil uhánějícího Framana kouzlem a ten hbitým zápasnickým pohybem zvedl na štít jednoho z průzkumných vodních elementálů a dobře mířenou ranou jej hodil na prchajícího ohnivého elementála, čímž jej zhasil.
Za bránou bylo kamenné točité schodiště. Zudra nařídil aby se postupovalo dále po něm a první kdož sestoupí měli zajistit prostor proti případným útokům. Framan si na štěstí všiml dobře ukrytých střílen ve schodech, takže se postupovalo o to opatrněji a pomaleji.

Bojovníci se ocitli před zamčenou branou, která je nemohla zastavit, ale mohla je značně zdržet vyrážením. Byla to obyčejná pískovcová brána.
Opět se ukázala mocná síla Skallamu. Pod jeho mocnými údery brána povolila. Zřejmě tu nikdo nečekal tak rychlý postup, jelikož brána nebyla hlídána.

Za branou byl vstup do velké čtvercové síně, kde na zemi bylo několik ornamentů a obrazců v podobě soustav kruhů. Uprostřed místnosti stála vysoká věž a na druhém konci byl obrovský portál a brána. Dva vchody byly také po stranách místnosti. Celá místnost byla ozářená nepřirozeným magickým světlem vycházejícím z obrazců v zadní části síně.
První bojovníci sestoupili pod schody, když se ocitli pod útokem oddílu skřetů. Ti na ně zaútočili v přední části místnosti. Jedna skupina se vrhla vpřed a druhá vyčkávala na místě uvnitř kruhu a obrazců, které zanikaly v tamějších stínech. Zudra nařídil formaci a vyrazil spolu s několika bojovníky proti přesile skřetů, aby tak zajistil bezpečný sestup po schodišti a odstranil skřety a zamezil jejich lučištníkům střelbu.
Obě skupiny se střetly a propukl boj. Naštěstí nebyl dlouhý a zbylí skřeti se stáhli z prostoru kruhů. Zudra nařídil zajištění prostoru. V tom okamžiku, kdy poslední skřet opustil kruhy, se ve vnějším okraji kruhu objevilo magické světlo. Zářilo stejnou barvou jako ta v zadní části síně. To světlo bylo magické pole, které každého, kdo jím chtěl projít srazilo k zemi bleskem, jak záhy někdo zjistil. Jednoho z mágů zasáhl proud ohně, který se prohnal místem, kde stál. Jen štěstím a okamžitou pomocí přežil. Sotva si uvědomili, že jsou v pasti, z několika stran k nim mířila smršť skřetích šípů.
Zudra jej chtěl překonat a dostat se tak z jistého sevření, ale mágové jej zarazili. Naštěstí se skrze bariéru dalo odstřelovat skřety postávající opodál pomocí šípů.
Když Melkan viděl, jaká je situace, rozhodl se zasáhnout. Poté co Framan neúspěšně vystřelil do věže stojící uprostřed místnosti po veliteli skřetích oddílů, který se v ní usídlil, vznesl se tam, aby jej zabil. Byl to jediný způsob, jak se z této zapeklité situace dostat. Boj to nebyl zrovna snadný. Sotva se vznesl, několik nachystaných skřetích lučištníků mu poslalo na uvítanou své pozdravy. Dolů doléhaly zvuky boje, řevu a tu i tam odraz světla od Melkanových kouzel. Bylo slyšet několik výbuchů a záblesků plamene a blesků, doprovázené kouřem stoupajícím z oken věže.
Během tohoto čekání se podařilo zevnitř kruhu odstřelit několik skřetích bojovníků. Po chvilce tohoto snažení se ozval všem známý hluk. Bylo vidět, že na druhé straně, kde stála druhá a větší skupina skřetů, propukl boj. Všichni si mysleli, že to je druhá skupina bojovníků dobývající Hněvužár, a přišli na pomoc. Když se Melkanovi podařilo odstranit velitele skřetů a vypnout z věže magické pole kolem kruhu, vyrazil Zudra s bojovníky ve formaci pobít zbylé skřety. Moc jich však nezbylo. Z mrtvol rozesetých u jednoho z bočních vchodů bylo zřejmé, že se tam spolu utkaly dvě skřetí tlupy, které se pobily mezi s sebou.
Jediný, kdo tam zůstal, byl ohnivý elementál ve středu protějšího kruhu. Na dlažbě kolem něj byl naznačený labyrint, který vedl od okraje kruhu na střed, ve kterém elementál stál a za celou tu dobu se ani nepohnul. V labyrintu byl naznačený vstup a stěny byly tvořeny magickým polem. Zřejmě to místo bylo něčím zvláštní a důležité.

Zudra, vědom si možných pastí a zdržení se v postupu za hlavní skupinou, nechtěl ztrácet čas a zbytečně riskovat. Proto nejprve zkusil proseknout magické pole Usirovou pomstou. V poli byla díra, ale nic se nedělo. Opřel tedy sekeru o zem a opatrně vstoupil do kruhu. Stále se nic nedělo. Nebylo času nazbyt. Zudra pozvedl sekeru a jal se jí prosekávat cestu napříč polem rovnou do středu kruhu k elementálovi. Po krátké době stál před elementálem. Dělila je jen poslední magická zeď. Zudra ji prosekal a vykročil do prostoru za ní. Sotva se pohnul, elementál uprostřed na něj zaútočil. Zudra se kryl svou sekerou a elementál, sotva se jí dotkl, zmizel a zbyl po něm jen popel. Zudra se postavil do středu kruhu na místo, kde stál prve elementál. V tu chvíli se objevila mocná záře vycházející z portálu.
Byl obrovský. Dva vysoké sloupy zakončené klenbou stály po obou stranách, zdobily je trpasličí runy a jiné druhy písma. Všechny ty znaky a symboly začaly pozvolna zářit. Portál do Síně hrdinství se otvíral.
První z portálu vyskočil muž se zaječí hlavou, doprovázen dalšími hrdiny z řad lidí, trpaslíků a jiných ras. Je následovalo několik víl a dobrých duchů, kteří začali hrát slavnostní písně a napojili a ošetřili raněné bojovníky. Průvod uzavíral Zegor na mohutném koni v mistrovsky vyhotovené rytířské zlaté zbroji. Oba byli v nadživotní velikosti. Když se objevil Zegor, všichni bojovníci poklekli a trpaslíci vzdali hold a uklonili se.
V průvodu byl i Ziragún Skřetoštěp, dávný trpasličí hrdina. Jakmile Zudra spatřil Ziragúna, okamžitě po trpaslicku zvolal ke všem trpaslíkům a ti jak jeden muž vzdali čest. Mohutně zvolali, až se jejich hlas nesl síní, a bylo slyšet tříštění zvuku o vzdálená sloupoví. Zbraněmi mocně tloukli o své štíty a zbroje. Zudra zadul na roh, několikrát svou okovanou rukavicí udeřil o svůj kyrys. Mocně zavelel a pak před Ziragúnem poklekl. Ostatní bratři utichli a svorně poklekli na kolena.
Ziragún uznale Zurdu pochválil a dovolil jemu i ostatním trpaslíkům povstat.
Když byli všichni bojovníci odpočatí a posílení svěžím mokem a medovinou, duchové se vrátili za portál a zůstali tu jen Hrdinové a válečníci.

Zegor se ujal velení a vyzval Zudru a Gromira, aby se k němu připojili a doprovázeli jej každý z jedné strany, a společně se všichni vydali na další cestu, vstříc titánovi. Po chvilce bylo cítit, jak se teplota kolem nich zvyšuje a vzduch byl čím dál tím sušší. Na zdech kolem nich byly stále patrnější známky po silném žáru, až jediné co na nich bylo možno vidět, byly jen neforemné kusy horniny, slité v jedno.
Po krátké době došli do veliké místnosti, kde stěny na mnoha místech stále žhnuly a strop byl místy tak rozpálený, že z něj odkapávaly kusy roztavené horniny. Uprostřed místnosti stála socha dávného trpasličího válečníka s podivnou čelenkou z dračího obratle na hlavě...

Prvním úderem vyslal proud ohně rovnou proti Zegorovi který jej zadržel svým štítem. Zudra, Grori a Gromir jej podpořili svými silnými artefakty. Stejně tak je podpořily i kouzelníci.
Když takto roztavená hornina trochu vychladla a rozptýlil se kouř, začalo být opět dýchatelně. Hbitě přiskočily víly a napájely válečníky. Bylo jasné, že tato síla byla vyrovnaná a je třeba se k titánovi přiblížit jinak.

Framan se sekerníkem jménem Bunar se rozhodl o přiblížení se a útok ze strany. Z druhé strany se o totéž pokoušel Zudra s Grorim. Zegor a zbytek vojska zůstali na místě, jelikož je tam přišpendlilo titánovo kouzlo.
Melkan se pokusil rozptýlit titána tím, že nad jeho hlavou vytvořil obrovský zmrzlý kus horniny a nechal jej na něj padnout. Při tom se ale uvolnil další kus, který neměl pod kontrolou a ten padal na Framana s trpaslíkem. Jedinou možnou reakcí bylo uskočit. Framan tak učinil a sekerník jej ještě stihl postrčil, aby tak prodloužil Framanův skok. Skála dopadla těsně za Framanem, ale trpaslík pod ní zůstal.

Zatím se z druhé strany nepozorovaně podél stěny blížil Gromir a za ním Zudra. Postupovali pomalu a obezřetně. Titán zatím věnoval pozornost Framanovi. Ovšem, když se Gromir přiblížil jen asi na dva metry, titán se otočil a na místě Gromira upražil bleskem. Zudru při tom také popálil.
Toho využil Framan a silou vrazil do titána dřív, než stihl stihl vytvořit tak silný blesk jako prve. Titán se sotva otřásl a zasáhl Framana dost silným bleskem, aby ho srazil k zemi ve svírajících křečích.
Toto malé vyrušení stačilo Zudrovi, aby přiskočil a pozvedl sekeru. Povzbuzen hněvem se svou sekerou rozmáchl tak prudce, že by stačila jedna rána, aby ukončila život zdatného válečníka. Usirova pomsta, posílena silou Zegora a mocného Usira, zasvištěla vzduchem. Zudra zařval, když se blížila ke kamennému tělu titána. Rudá dračí ocel na Usirově pomstě zazářila a prorazila titánovy ochrany. Mohutnou silou se zasekla do jeho kamenného těla, až jí urazila hlavu.
Teď stál uprostřed místnosti nad rozsekanou a stále ještě žhnoucí sochou Zudra, syn Zaglinův, a Usirovu pomstu vítězně třímá nad hlavou. Ztěžka oddechuje a na celou síň vzývá Usirovo jméno a vítězoslavně řve. Ostatní trpaslíci se k němu přidají a k nim i zbylí hrdinové, kteří to vidí. Bijí se mocně v prsa a jejich řev a cinkot železa se nese Hněvužárem. Mocně tak vzdávající čest bohům.
Po titánově porážce opět přišli duchové ze síně hrdinství. Ošetřili a osvěžili všechny válečníky. Společně poté oslavovali toto velké vítězství.

Několik dní sice trvalo než byli pobytí i zbylí rozuteklí elementálové a bylo vyčištěno celé podzemí Hněvužáru od pastí a skřetů, ale bitva již byla dobojována. Tohoto úkolu se zhostili Borjogovi sekerníci, a po složení závazných přísah jim pomohli i čarodějové z Vasgaru.

Zudra tím opět získal trpaslíkům zapomenuté město a vrátil čest tím, že oživil legendu Hněvužáru. Za své hrdinství byl povýšen aledonským králem Markem I. Broliandským na barona a byla mu udělena panství v okolí Hněvužáru, na kterých Zudra nechal založit pole, pastviny a osady pro nově příchozí osadníky.
Phelamský král Mazur-Khazan I. Zudru ustanovil pánem v Hněvužáru a udělil mu práva s tím spojená a poslal mu i několik trpaslíků osadníků, aby tak upevnil jeho postavení a podpořil jej v osídlení města. Nalezený poklad byl právem rozdělen do několika dílů, které připadli válečníkům a kouzelníkům a králům Phelamu a Aledonie. Ta nejvzácnější část pokladu připadla Zudrovi. Na celý průběh dělení a vyplácení kořisti dohlíželi i trpasličí Spravedliví a správci Královského pokladu, které nechal za tímto účelem poslat phelamský král, aby dohlédly na jeho řádný průběh.
Celá Zudrova kořist připadla na nejnutnější opravy a obnovu chodu města. Další velký díl vyčlenil i Zudra ze své vlastní pokladnice, a město tak mohlo vzkvétat a pomalu se do něj vracel život. Trpasličí život. Srdce města začalo potichounku a pravidelně opět tlouci. Jeho tlukot se šířil kamennými chodbami, nesený kovářskými kladivy, krumpáči a motykami.

Od té doby, pod vedením barona Zudry z Hněvužáru, se městu jen daří a jeho dávná sláva, krása a prestiž se pomalu vracejí do vzdálených koutů Phelamu i Aledonie. Snad i jednou předčí to, co se podařilo dávným trpasličím mistrům.

Mocný Usire, Borjogu, Damono a Zegore, nedopusťte aby se někdy srdce města opět zastavilo!
Nejsem trouba, ale snažím se a s pomocí Boží se jím brzy stanu!

R.I.P.
Uživatelský avatar
Goran
Don Quijote
Příspěvky: 3390
Registrován: 2. 5. 2006, 12:58
Bydliště: Litoměřice/Plzeň
Kontaktovat uživatele:

Re: Páni z Litmeriku

Příspěvek od Goran »

Tohle sezení byl jeden z hlavních vrcholů našeho tažení, vedle dobytí Awy s rytířským soubojem v trůním sále a bitvy o Hněvužár. Litmeričtí se jako žoldnéři zapojili do klíčové bitvy mezi armádami Samunalipu a Kaa, ale tahle bitva se stala v první řadě dějištěm lovu na aledonského velezrádce, arcimága Kelsiona.

Samunalipská armáda včetně Aledonců a žoldnéřského oddílu kapitána Caffarry tábořila v předhradí pevnosti Karkarava a plánovala další postup. Když nebylo možné narušit přípravné válečné obřady nepřátel výpadem jízdy, Elisabeth provedla teleportační sabotážní akci. Kolem půlnoci oznámila splnění mise a šla spát, ale už ve čtyři se probudila v horečce. Přivolali k ní druida Aquilu, ten jí však nedokázal příliš pomoct. Zavolal proto Benecii, která se pustila do boje s Marangem Kaa o Elisabethin život. Ostatní se zvbudili také, aby se mohli připravit a za úsvitu vyrazit do útoku.

Melkan zase vnímal volání od Eami, a tak aktivoval vyvolávací kruh a přivolal Eami do reality. Ta se hned začala shánět po svém koni z minulé návštěvy na Erinelu; skutečně ho našla a mohla tak svou Korinku naučit dalším fíglům. Mezitím však v šatech z předchozí návštěvy Erinelu vzbudila pohoršení, když samunalipští vojáci protestovali proti výskytu takhle odhalených žen v táboře. Tiamar, která si sebezapřením pořídila místní šaty a šátek na hlavu, princeznu přesvědčila o vhodnosti této módy; hned jí sehnali nějaký slušivý „pytel na hlavu“.

Armáda šla ve dvou proudech: pěchota se slony měla dobýt Bafuku, pohraniční hradiště morgánů, a jízda měla napadnout pochodující armádu Kaa, způsobit ztráty a ještě víc ji demoralizovat a hlavně koupit pěchotě čas k obsazení hradiště. Hlavní spotlight měli Framan, Melkan a Eami, kteří jeli s jízdou; Zudra zůstal u pěchoty.

Jízdní skupina si počíhala na pochodující nepřátele v sedle nad vsí Andari mezi Zimbabwe válečníků a Bafukou. Podařilo se jim je vlákat do léčky a napadnout týl, kde šli hlavně zásobovací soumaři, některé z manželek kaaského krále, a také čaroděj, který mohl být buď Kelsionem, nebo jeho učedníkem Welonem Tengirelem (oba nosili stejné oblečení a tvářili se, že jsou Kelsion). Bedion mezitím z návrší střílel po králi Kaa ze svého a Framanova krodera. Krále jednou zranil, když jej zasáhl přes tělo jednoho z jeho strážců (střela prošla oběma). Pak sebou král švihl k zemi a znemožnil pak přesun jeho elitní stráže k bojišti v týlu. Caffarrovi jezdci následovaní masou samunalipských velbloudářů několikrát projeli týlem a pobili stovky morgánů. Framan se svým panošem, Melkanem a několika velbloudáři jeli na křídle rytířů, ale pak se oddělili, předstírali útok směrem k hlavnímu voji, ale na poslední chvíli se stočili směrem k barbarskému oddílu chránícímu čaroděje. Eami zpočátku pomáhala velbloudářům chránit Bediona proti morgánským běžcům na křídlech (a v té oblasti těžce kralovala, když postřílela asi třicet nepřátel a další donutila se krýt hlavně před ní, aniž by byla zasažena) a pak odjela podpořit Melkana a Framana. Její spojenec – vlčí démon Iro mezitím trhal duchy, kteří podporovali morgánskou armádu, mimo jiné se nažral ektoplazmy z démonů, kteří měli z astrálu chránit „Kelsiona“.

Boj s mágem a barbary jsem měl připravený jako pěkný wargaming: na mapu jsem umístil deset žetonů představujících barbary, za kterými stál neviditelný mág. Do toho Játro nahazoval počty morgánů a podíl elitních askariů. V prvních kolech přibíhalo za kolo 1k6 morgánů, pak jsme to zvedli na 1k20 – nejen že to postavy nestíhaly vraždit, ale tahle přesila postupně pobila velbloudáře, kteří přijeli s postavami, takže až do příjezdu Eami v asi pátém kole bojovali Framan a Melkan sami (Framanův panoš Gornis zápolil s malou částí nepřátelských posil opodál). Hráčům to připomínalo jistou deskovku, kde se v každém kole hází na to, která část baráku chytne a hasiči nestíhají hasit. Pěkný masakr.

Při prvním nájezdu Melkan zviditelnil čaroděje; nedostal se mu však na tělo, protože jeho kaila a Gornisův kůň se vzájemně pletli pod nohy. Než mohl napadnout čaroděje, kaile se nepovedl jeden útok – morgánovi sice ukousla hlavu, ale přitom složila Melkana na zem. Na zemi skončil i Framan, jehož kůň se klepal v křečích po zásahu čarodějovým bleskem; Lorx byl rád, že z bojiště dokázal odejít, zásah v něm utlumil bojové nadšení. Framan skončil na nohou a vrhl se na barbary – v helmě neviděl, že spadl i Melkan, a respektoval domluvu, že čaroděj je Melkanův. Od mága byl ještě zasažen ohnivou koulí, která bolela, ale válečníka nezastavila.
Melkan se dostal do problémů. Nepodařilo se mu seslat silný blesk, který měl pobít tři morgány a čaroděje; když kolem něj proběhla kaila a on byl obklíčen, nechal své okolí vybouchnout; to mu však koupilo jen málo času, který ztratil nepovedeným teleportem. Nakonec se zajistil magickým štítem, zrychlil a začal utíkat.
Framan se konečně vrhl na mága – štítem ho srazil na zem a sekem do hlavy (malá čísla na zranění, na zabití nestačil) a bodem do srdce zbavil života. Mezitím jej však barbaři tvrdými zásahy do zad přibili k zemi a vážně zranili. Naštěstí jel kolem panoš, takže polomrtvý Framan vyskočil a s panošovou pomocí naskočil na koně. Eami mu pomohla, když jednoho z barbarů zastřelila a druhého přiměla se krýt. Pak Framan odjel, aktivoval svůj dalekonosný meč a jeho údery a Eaminy šípy vyčistily Melkanovi cestu do bezpečí. V tu chvíli zazněl signál k ústupu.

Mezitím u Bafuky Zudra vyhodil bránu do povětří bombou od Ráchel. Na zpáteční cestě však čaroděj zastřelil jeho berana bleskem; druhá rána šla na utíkajícího Zudru, byla však z větší části zastavena sekerou na jeho zádech; zbytek zařídila zbroj. Brána se rozlétla a útok mohl začít. Zudra si v něm vedl skvěle a brzy se probojoval k barbarům. Když byla většina z nich mrtvá, Randal doprovázející Zudru zakřičel: „Čumte!“ a ukázal na tetelení vzduchu vzlétající nad tábor. Zudra si nechal podat svůj dalekonosný oštěp a hodil. Šance na zásah byla malá, nanejvýš 6 na 3k6, ale hodil přesně šestku. Kelsion tak utíkal polomrtvý a ještě za sebou nechával krvavou stopu, takže jej druid Aquila v orlí podobě dokázal sledovat. Mág si sice za letu zastavil krvácení magickou první pomocí, ale také mu vypršela neviditelnost.

V tu chvíli však už Melkan připravoval své letové kouzlo. Jím nesen letěl, až Kelsiona potkal, a začal velkolepý letecký souboj. Melkan byl pojištěný proti mentálnímu souboji, takže se Kelsionovi nepodařilo do něj svého soka chytit. Když však byli skoro u sebe, zrušil Melkanovi kouzlo létání. Melkan se šavlí v pravé ruce udeřil, ale místo Kelsionovy hrudi měl před sebou jeho nohy, a i ty minul. Padal a snažil se zastavit svůj pád, ale první levitační kouzlo mu Kelsion zrušil. Pak vyvedl nepřítele z míry tím, že místo sesílání další levitace zkusil zrušit Kelsionův let. Neuspěl. Zbývala poslední příležitost zastavit padesátimetrový pád; navzdory Kelsionovým pokusům o přerušení se mu to povedlo a zastavil se metr nad zemí. Sesílal nové letové kouzlo a sledoval, jak Kelsion na poslední chvíli uhýbá velkému orlovi. Neuhnul však úplně; slabý dotyk jej poslal nejméně o deset metrů níž.
Chvíli trvalo, než Kelsiona dohnal. Arcimág mezitím ještě jednou uhnul orlovi. Pak uhnul i Melkanovi a přemanévroval jej tak, že Melkan Kelsiona nedohnal až k morgánskému hradišti jménem Saura, kam měl namířeno. Orel ještě jednou zaútočil, ale tentokrát Kelsion preventivně udeřil – Aquila zasažený bleskem měl co dělat, aby zvládl nouzově přistát. Bleskem byl zasažen i Melkan, ale toho zranění jen na chvilku zdrželo.
Melkan po Kelsionovi několikrát vystřelil z hůlky na zrušení magie. První dva výstřely byly neúspěšné, ale třetí zásah, už téměř nad hradištěm, Kelsionovi zrušil letové kouzlo. Kelsion rychle zmírnil svůj pád, přistál na náves Saury a padl únavou. Melkan se pojistil ochranou proti střelám, dolétl nad bezvládného Kelsiona, a bleskem ukončil jeho život.
Kromě Aquily Melanovi hodně pomohla i Eami. Jednak tím, že mu na pomoc poslala Ira: kdysi při leteckém ve Welendoru Melkan naštval jistého démona, který teď na jasné obloze vytvořil malý obláček a z něj chtěl Melkana zastřelit bleskem; Iro s démonem po celou dobu leteckého souboje zápolil a nakonec jej zahnal. Kromě toho Eami přes Ira poslala Melkanovi energii, která mu umožnila celou dobu pokračovat v pronásledování.

Eami a Framan na koních a Zudra na hopkalovi se po zemi vydali za Melkanem. Nakonec dorazili k Sauře, kde zdeptali morálku nepřítele diplomacií; když se morgáni netvářili, že chtějí své hradiště vydat třem lidem, Framan dalekonosným mečem pobil pár nejhorlivějších obránců, přeskočil bránu a otevřel ji. Obránci se vzdali.

Samunalipská armáda dobyla Bafuku a krátce poté se přiblížila armáda Kaa a pokusila se o útok. Když nevyšel, stáhli se a kapitulovali. Tohle se odehrálo mimo scénu, ale vítězství bylo veliké a kořist a tributy od poraženého krále Kaa hojné. Framan, Melkan a Zudra dostali po štůčku hedvábí; Framan svůj štůček poslal aledonskému králi, Zudra si svůj nechal a Melkan si nechal půlku, druhou daroval Eami. Eami dostala šperky zajaté části králova harému, Melkan vzdušný argenit (od Kelsiona) a všichni něco zlata. Dohromady si pak vybrali nejchytřejšího ze samunalipských válečných slonů. Framan navíc dostal jednu vesnici při řece Aralu, s tím, že je Framanova a emírovi nebude vadit ani když jí prohlásí za aledonské území. Velké vítězství, ale Melkan málem zemřel třikrát a Framan a Zudra jednou, takže to bylo zasloužené.

GM o dvou barbarech a dvou morgánech: „Obklíčili tě.“
Atheb/Framan: „Cože? Já jsem obklíčil je!“

Játro na dvacetistěnce házel 13, 15 a další nadprůměrná čísla.
GM na Játra házejícího na nepřátelské posily, když Framan s Melkanem už ustupovali: „Už neházej, nemá to smysl.“
Játro hodil 3 morgány a žádného askariho – to opravdu nemělo smysl.
Nejsem trouba, ale snažím se a s pomocí Boží se jím brzy stanu!

R.I.P.
Uživatelský avatar
Goran
Don Quijote
Příspěvky: 3390
Registrován: 2. 5. 2006, 12:58
Bydliště: Litoměřice/Plzeň
Kontaktovat uživatele:

Re: Páni z Litmeriku

Příspěvek od Goran »

Poslední sezení pangorské anabáze a mé GMské éry. Od příště je hlavním GMem můj brácha a já se přesunu mezi hráče, a družina se vydá do východních planin bojovat se skřetí invazí. Zatím byla jiná příležitost bojovat se skřety, a sice v pangorských horách.

Minule jsem zapomněl na jeden podstatný detail: Eami v paralelní ethaframské kampani podstoupila nebezpečný rituál zahrnující probodnutí jejího srdce rukou jejího manžela, který skončil její transformací na stříbrnou vlkodlačku – už jí nevadí stříbro, drápy má z mithrilu a ostatní vlkodlaci nemohou neposlechnout její rozkazy. A navíc na Erinelu existují legendy o Starých bozích, které ctili i bezbožní artemidé; jeden z nich, temný Erk, je uvězněn, ale podle jedné verze legendy je možné jej vyvolat rituálem zahrnujícím obětování stříbrného vlkodlaka. Eamina transformace tak může mít mnohem větší vliv na hru, než kdokoli čeká.

Začali jsme sklízením vavřínů po válce odehrané v předchozím sezení. Z Elisabeth sňali kletbu a emír ji veřejně pochválil (mnozí mu budou vyčítat, že mezi největší hrdiny této války započítal i ženu, ale zasloužila si to), všichni se podívali na Framanovu vesnici Dongolu (strategický bod u jedněch ze dvou hlavních peřejí na Aralu), Framan přijal do svých služeb dobrovolníky ze Samunalipu (40 jezdců a 90 pěších) a prozatím je umístil do armády pána, kterému předtím velká část z nich sloužila, a kouzelníci vyráběli svitky a jiné kouzelné předměty. Ve věži na slonově hřbetě se dá pracovat i při cestě.

Cestovali kolem Arharadu Ohnivými pláněmi a Rudným (neboli Marasanovým – podle aledonského průzkumníka, který jej zmapoval jako první, když nepočítáme X domorodých map vzniklých předtím) údolím. V něm předjeli tři tisíce maronských pěšáků a o den před nimi dorazili k Dračímu štítu, pevnosti Rudarských trpaslíků, kterým spojenci z Maronie pomáhají proti trpaslíkům, skřetům, troglodytům, bezejmenným a černokněžníkům. A teď nově i nemrtvým.
U Dračího štítu tábořili maronští vojáci z předsunuté armády; mnozí byli zranění z bitev se skřety a předtím i s nemrtvými a trpaslíky v divokém Dračím údolí (že je všechno „dračí“ byla částečně moje lenost a částečně záměr), které u Dračího štítu vybíhá směrem do hor a tvoří jižní hranici rudarského království.

Obrázek

Několik posledních hlídek se nevrátilo a předsunuté oddíly pravidelně narážejí na skřety; proto místní požádali aledonce o pomoc s průzkumem. Ti se proto přesunuli do předsunutého tábora, aby odtamtud nazítří už pěšky vyrazili dál do údolí. Bedionův hráč zrovna nehrál a nedávalo smysl, aby on a jeho zvědi s družinou nebyli, tak jsem je nechal hlídat na předsunutém stanovišti, které v noci napadli skřeti; Bedion byl zraněn a někteří z jeho mužů také; ztráty byly jen na Pangořanech. Když se ozval poplach a tábor začal vstávat, skřeti se stáhli.

Nazítří se spojenci vydali po stopě skřetích útočníků. Melkan hodil kritikal na stopování, a tak odhalil směr k táboru a dokonce i stezičku k pozorovatelně na skalní věži. Obě místa prozkoumal vzdušným elementálem.
Zatím si zvědi všimli skřetů: na obou stranách údolí byly skupiny bojovníků, kteří luky a kopími napadli lidi; jeden ze skřetů se přitom otočil a běžel varovat skřety v táboře. Elisabeth vzlétla a šla lovit utíkajícího skřeta. Nechal jsem hráče hodit, kolik šípů stihne vypustit, než si v táboře všimnou jeho blížícího se křiku. Měli štěstí – 6. První se mu zaryl do zad, druhý do ramene, pak jeden minul.. a pak jej jeden škrábnul na hlavě, čímž krev vycákla a oslepila skřeta dost na to, aby vrazil do stropu. Než se vzpamatoval, Elisabeth mu střemhlavým útokem rapírem probodla hlavu. V táboře to zatím nezaregistrovali.

Netrvalo dlouho a lidé napadli skřetí tábor. Skřeti tábořili v ukryté jeskyni se zalesněnou dobře bránitelnou terasou před vchodem. Dostat se nad jeskyni by bylo pro horolezce velmi náročné, ale pro letce jednoduché. Elisabeth a Melkan tam vylétli; Elisabeth aktivovala odvracení střel, a čtyři skřeti se tak o ní zabili. Pak vzala luk a střílela, dokud se skřeti nestáhli do jeskyně; díky ní nezvládli pořádně bránit terasu. V jeskyni pak Framan s Randalem rozpoutali peklo, když pobili skoro třicet skřetů, dvě třetiny bojeschopných obránců jeskyně. Když únavou museli ustoupit, na zbytek skřetů už stačili maronští kopiníci.
Deset skřetů se podařilo zajmout; s výslechem pomohla Elisabeth, která zná kouzlo „půjč jazyk“ - skřet pokračoval ve známé pohádce, že vyslýchatelům nerozumí, ale najednou to říkal plynnou obecnou řečí. Ze zajatce vypadlo, že je v bitvě u Dubu zrádců (před týdnem) nemrtví napadli a donutili utéct do dolní části údolí, odkud vedou jen horolezecky příliš náročné cesty přes skály, nebo cesty ovládané nepřítelem. Proto guerillovým způsobem vedli válku s lidmi a jednou se jim málem podařilo se probít kolem kolem Dračího štítu.

Ještě před výslechem Elisabeth vyrazila na další akci – do útoku na pozorovatelnu. Nejdřív chtěla vzít s sebou Randala, ale když odmítl, vylétla společně s Eami. Nahoře si rozdělily práci: Elisabeth lukem střílela po dvou skřetech na věži, zatímco Eami se snesla ke třem odpočívajícím skřetům v úžlabině, kde tábořili. Eami se na to změnila do vlčí podoby. Dvěma skřetům prokousla hrdlo hned, ale poslední tvrdě bojoval a uštědřil svou šavlí vlkodlačce dvě těžké rány, do ruky a do boku. Eami neregeneruje tak rychle; i když se nažrala a hodinu srůstala, ještě potřebovala druidovu pomoc.

Ještě před odchodem družiny z tábora se vrátila Eami. Skřeti jí nechutnali, chtěla se najíst lidského masa. Proto si našla jednu mrtvolu maronského vojáka a začala mu uřezávat nohu. Jiní vojáci to viděli a Eami odehnali – podezírali ji z provozování černé magie, při které se přece používají kusy mrtvol; to by jim samo o sobě nevadilo, ale nehodlali připustit, že by se měl nějaký černokněžnický materiál stát právě z jejich hrdinného spolubojovníka, když je kolem skřetích mrtvol dost. Melkan je v tom více méně nechal a situaci zahrál do outu.

O několik hodin později už stáli pod Dračí soutěskou, místem, kde bylo nutné skákat po kamenech a šplhat po skalách, Její závěr tvořil stopu až dvě široký nerovný chodník vedoucí do prudkého kopce, snadno ostřelovatelný z horní hrany soutěsky; tam se terén náhle vyrovnává a otevírá v Louku zrádců kolem uschlého dubu, na kterém už po mnoho let trpaslíci z obou stran hranice věšeli zrádce a dezertéry. Nad koncem soutěsky někdo kdysi navršil val, ale i bez něj by ta pozice byla nedobytná.
Elisabeth vyrazila na letecký průzkum, tentokrát s Framanem. Když byli nad průsmykem, viděli kolem uschlého starého dubu nemrtvou armádu. Stovky, nejméně pět set zombíků. Asi dvě třetiny z lidí, čtvrtina ze skřetů, zbytek vesměs z trpaslíků, ale byl tam přinejmenším jeden zvláštní tvor, půl třetího metru vysoký, s půlmetrovými pařáty a tlamou podobnou tlamě kaily, ježící se kostěnými výstupky všude možně po těle. I přes solidní kostěnou ochranu jej však někdo vykuchal a několikrát probodl. Všichni nemrtví bezcílně bloumali po louce a přilehlém lese, s největší hustotou přímo u dubu, ale s několika skupinami opodál.
Kromě toho byla v dálce vidět ještě skupina po zuby ozbrojených trpaslíků a lidí v černých pláštích. Ti se přibližovali k opačnému konci louky.

Framan přistál a skupinu nemrtvých hned u východu ze soutěsky rozsekal tak bravurně, že si toho ostatní zombíci ani nevšimli. Přišel zbytek družiny a nastalo plánování. Mágové debatovali nad podstatou stromu, který měl velice silnou magickou auru. Mají plošně zaútočit na zombíky? Nebo prozkoumat a případně zničit strom? Plánování trvalo moc dlouho, tak si jich nemrtví všimli a začala akce.
Framan předem rozestavěl trojnožky pro Krodery a dvakrát minul hlavu bezejmenného zombíka. Zvěd, kterému kuše předal, měl větší štěstí, trefil příšeru do oka. Ne že by dál nechodila, ale druhé oko měla vyteklé a teď byla úplně oslepená. Randal vyběhl a vodil zombíky dál od střelců; docela se mu dařilo. Eami zmizela na druhé straně údolí, proměnila se ve vlka a oběhla nemrtvou armádu. A konečně mágové se vznesli a vzali s sebou i Framana, a usadili se ve větvích Dubu zrádců.

Na čumendo přišel člověk známý jako Žoldy, který v paralelní ethaframské kampani hraje Akosova upířího velekněze a paladina jménem Ravonus Taris. A tak jsem pro něj vymyslel, jak by se mohl zapojit. Kultisté v černém se rozdělili na dvě skupiny – menší obklopovala Velmistra Tajemství (jejich vůdce) při vyjednávání s vůdcem trpaslíků Irtakem Černozubem, větší asistovala Velmistrovu pobočníkovi při vyvolávacím rituálu. Místo zamýšleného démona přivolali Ravona. Ten něco takového absolutně nečekal a byl zmatený. Akos mu sdělil, že jeho úkolem je přihrát jakési místní kněžce, pro kterou pracuje parta bojující se zombíky, mocnou Akosovu relikvii, a Ravonus měl na své okolí spoustu dalších otázek. Třeba o tom, kde se vlastně nachází. Postupně se dobral k tomu, že asi nebude na Ethaframu.
Relikvii, křišťálovou lebku, měl Irtak schovanou v ocelové truhličce. Nechal truhlu otevřít a Velmistr Tajemství ji vzal a namířil na zombíky. Trpaslík zvedl nad hlavu svůj cep a sykl: „Opovaž se to otočit proti nám!“ Velmistr zahájil sesílání kouzla na ovládnutí nemrtvých.
Obřad narušila Eami, která ve vlčí podobě vyběhla k této skupině. Velmistr na ni jen krátce otočil lebku a jí se na chviličku zastavilo srdce. Pořád ji to neohrozilo na životě, ale zastavilo ji to v rozletu. Ravonus opustil magický kruh, který měl udržet vyvolaného démona, a šel vyjednávat s Eami, celý překvapený, že i v tomto jiném světě potkal svou nepřítelkyni.

Na stromě mezitím Melkan rituálním způsobem (a proto pomalu) sesílal kouzlo, kterým chtěl dub podpálit, a Framan mezitím sekerou ničil vedlejší větve. Vždycky, když odlétl kus dřeva, padli jeden nebo dva zombíci. Elisabeth jako jediná sledovala okolí, a tak si všimla situace u Eami, trpaslíků a kultistů, a nenápadně přilétla nad hádající se bandu. Seslala své oblíbené přitahovací kouzlo a sebrala křišťálovou lebku Velmistrovi z ruky. Ravonus zkusil pro lebku skočit, ale pozdě. Elisabeth nasměrovala lebku dolů a vzápětí všichni trpaslíci padli k zemi, buď mrtví, nebo aby se uchránili před pohledem lebce do očí. Za kultisty jsem hodil kritikal, takže jim pohled lebky neublížil. Pak čarodějka odlétla ke stromu a položila lebku na větev, čelem ke stromu; to během chvíle zabilo nemrtvý strom i armádu jím vyvolaných zombíků.
Eami využila situace a zakousla jednoho z kultistů. Ostatní se dali na útěk; Eami je nemohla pronásledovat. protože se zvedli někteří z trpaslíků. Eami se naštvala a jako berserk pustila do trpaslíků; prokousávala jejich těžké zbroje a uhýbala jejich ranám, ale bylo otázkou času, jak dlouho vydrží.
Melkan dokončil rituál a Framan vzal lebku a schoval si ji pod štít; oba dva si v tu chvíli vybavili zachráněné duchy, kteří se za ně u Akose přimlouvají, takže se nemusejí bát pohledu lebky. Pak se znovu vznesli a odlétli na bojiště. Framan vyzval Irtaka na souboj; když přijal, odložil lebku a přikryl ji štítem a neozbrojen (kromě plátové zbroje) vyrazil do útoku.
Elisabeth zajistila Framanovi výhodu: před Irtakem vytvořila magickou klouzačku, takže se na chviličku musel soustředit na udržení rovnováhy a svůj úder na Framana nevedl zdaleka tak precizně. To bylo důležité, protože Framanovi se úhyb povedl jen těsně. Pak Framan trpaslíka podkopl, skočil na něj, sundal mu helmu a dýkou jej podřezal. Ostatní trpaslíci chtěli chránit svého pána, ale tu se střetli s pohledem lebky v Melkanově ruce. Všichni trpaslící v tu ránu zemřeli, až na jednoho, který se dal na útěk a zemřel Eaminými zuby.
Elisabeth v tu chvíli vylétla a zajala kultisty (ukecávání o 10 – ani jim nemusela slíbit, že je nechá žít, stačila jim ochrana před vlkodlačkou).

Za chvilku dorazil na místo Randal. Lovec příšer a černokněžníků svým stříbrným kladivem hned praštil Eami do hlavy. Nechal jsem ji hodit si na zdraví; nejdřív jsem uvažoval jen o vyklepnutí, ale pak jsem si uvědomil, jak se násobí zranění do hlavy, a interpretoval jsem docela dobrý hod jako přežití (zbývalo pár životů a podle pravidel by to byl instant kill bez hodu). Tohle bylo rozumné řešení, protože se tak Randal aspoň uklidnil a s pocitem dobře vykonané práce šel svazovat kultisty.

Melkan vyslechnul Velmistra Tajemství – nekromantii se naučil v Mornaaru, odkud jej sem přivezla Vládkyně Temnot, moudrá dračice a jedna z hlavních mocností v Mornaaru, zemi zla na sever od kaledonských hranic. Jako její agent tu vytvořil buňku svého vlastního kultu, odvozeného od mornaarské akosiánské hereze. Za objevení křišťálové lebky měl slíbenou velikou odměnu, jen co si Vladkyně pro tento artefakt přiletí. Ta se však omeškávala (v Mornaaru jistě má práce až na hlavu) a Akos zasáhl, jednak skrze Ravona a jednak skrze své kněžky Benecie.
Protože zajatci věděli příliš mnoho, Melkan kontaktoval Vasgar a potom za pomoci Elisabeth a Tharona přítomného na astrální rovině vytvořil dočasnou prázdnotovou teleportační bránu, kterou celý kult Tajemství odeslali do Vasgaru.

Trpasličí armáda podpořená Zudrou se mezitím probila k pevnosti Irtakovců na hraně údolí a zahájila útok na ni. Ta se po zprávě o Irtakově smrti vzdala. Část nepřátel možná ještě bude nějakou dobu vzdorovat, ale skutečná válka skončila. Následoval den oslav. Framan při té příležitosti daroval Irtakovu magickou zbroj rudarskému králi, a ten mu poslal dvě stě trpaslíků pro stavbu hradu v Dongole.

Vydali se na cestu domů. Z ní jsme letmo odehráli ještě událost v Duvalonu, kde Framan dostal hodinovou audienci u císařovny (zůstal tam dvě hodiny), přijetí mezi maronské občany obřadem očištění krve, a také přijetí mezi maronskou šlechtu. Framan se teď podle maronského práva nazývá Eframan mar-Karannu, hlava domu bijců. Tím získává právo povyšovat maronce čisté krve do šlechtického stavu. Dům Karannu také dostal dekret, že se stávají pány každého území, které připojí k Maronii, a že když vyčistí nějaké území od pirátů nebo jiných lupičů a před satrapou příslušné události prokáží, že tam lupiči byli alespoň rok, získají okolí lupičské základny. Framan takto získal Dongolu a k ní od císařovny setninu ženistů z posádky Arharadu, skupinu gnómských řemeslníků a měsíční rentu šest tisíc šekelů (cca 1000 zlatých) na stavbu hradu.
Nejsem trouba, ale snažím se a s pomocí Boží se jím brzy stanu!

R.I.P.
Uživatelský avatar
Atheb
Příspěvky: 4
Registrován: 13. 1. 2013, 11:28

Re: Páni z Litmeriku

Příspěvek od Atheb »

V sobotu jsme odehráli první sezení po návratu z diplomatické výpravy, čímž jsem od bráchy definitivně převzal vedení kampaně. Celkově šlo o krátké a hodně pokecové sezení. Někteří hráči dorazili výrazně později, ale přesto ještě chvilku čekali na dotvoření postavy nového hráče.
David hraje jednoho z Ruxanderových agentů, kudůka (či trphobita) Uziela. Většina lidí ho považuje za divného trpaslíka nebo gnóma. Svou povahu a minulost pečlivě skrývá pod nánosem vzájemně si odporujících smyšlenek a dezinformací. Pro ostřejší slovo či provokaci také nejde daleko.

Plavba proběhla bez sebemenších problémů (i s příznivým větrem). Snad jen slona se nepodařilo nalodit, takže zůstal Framanovi.

Jakmile dorazili do Awy, poslal si pro ně král. Nejasné drby o pádu věže v Groderbergu a Ruxanderově smrti se doslechli už po cestě (touto dobou se každý aledonský štamgast cítí být expertem na boží tresty a zpravodajské služby). Král je však zpravil o podrobnostech této strašlivé tragédie: Pád věže způsobil známý zabiják Kamarský pavouk a v troskách zahynul nejeden družinový spojenec (i král se snažil uvolnit na oslavu Ruxanderova prvorozeného syna a Shalafi přežil jen se štěstím). Bratrova smrt Alexandera těžce zasáhla a ten v ataku zoufalství a paranoii nechal odstranit všechny, kteří za to (byť teoreticky) mohli být zodpovědní. Většina rozkazů nebyla provedena a Alexander byl postaven mimo službu, tajní však byli téměř úplně ochromeni. Král teď spolu s patriarchou řeší, kdo povede královské zvědy dál.
Pro Zudru s Melkanem má král jiný, mnohem naléhavější úkol: celé léto přicházely zprávy o rabujících kentaurech za Ithakou a Kaiova trestná výprava se vrátila s nepořízenou (k žádné bitvě nedošlo a ztráty byly jen na zásobování). Teď na podzim se kentauři střetli se Sorethskými zvědy a několikrát pronikli i za Ithaku. Král svolal zemskou hotovost a pod Shalafiho velením by měli brzo (aby to stihli do zimy) vyrazit. V oblasti se však nedostává schopných velitelů (kromě pár Sorethských a Mirandy z Hyrkasu) a kontakt s Norwellinem je velmi sporadický. Zudra má tedy s pomocí místních posádek zajistit obranu a zásobování tohoto hradu. Společnost jim má dělat Ruxanderův agent zvaný Uziel a vyrazit mají bez odkladu.

Po cestě se na skok stavili doma v Litmeriku/Hněvužáru. Tam se potkali s Tevonskou princeznou Eami, která se okamžitě začala schánět po Korince, klisně co si přivlastnila na Pangoru. Pro jistotu vzali vyvolávací kruh s sebou, Uziel na poníkovi stejně nebyl rychlejší než vůz.

V Kai si vyžádali hlášení a součinnost, ale ničeho konkrétního nedosáhli. Po neúspěšné výpravě se místním rytířům do dalšího lovu přeludů nechce, kdo na frontě není teď, brání území a připojí se až k hlavnímu voji. Od místního rezidenta se Uziel dozvěděl o nedávném masakru v Hyrkasu. Nezdržovali se tedy a rovnou vyrazili na cestu. Těsně před Hyrkasem se ozvalo vyvolávadlo a po aktivaci z něj vystoupil válečník v černé zbroji a dračí přilbě, známý Ravonus Taris z Etaframu. Oproti setkání pod Dubem zrádců byl nyní lépe informován, podle Akosovy vůle má pomoci se zničením invazních sil.

V Hyrkasu bylo již základní vyšetřování hotovo, oběti pohřbeny, takže nešlo o žádnou extra detektivku: Ultorský zabiják, morgán zvaný Hirian Sochař zabil a "zpracoval" markýze z Hyrkasu, jeho dceru Mirandu, všechny přítomné Mirandiny zvědy včetně Wraxe a hradní stráž a služebnictvo (s těmi mu už omezeně pomáhali lohaři). S krytím celé asi 30 hodinové operace mu pomáhalo přibližně 100 loharských teroristů z organizace zvané Bratrstvo vlků (krátce Vlci). Tito kvalitně vycvičení a často i vyzbrojení (materiálně je podporuje Zeelandie) a především naprosto fanatičtí separatisté působí převážně v okolí Harimy a Hido, ale nepohrdnou žádným cílem, jenž může ohrozit Aledonce. Takto velký útok neprovedli nejméně 10 let a nejspíš prostě využili momentální indispozice aledonské kontrarozvědky. Útok byl evidentně důkladně připraven a neponechal obráncům jedinou výhodu ani možnost úniku. Většina místních vojáků zůstalo v kasárnách, kde je lohaři podpálili a pak jenom ostřelovali hasící mužstvo. Než se podařilo dostat oheň pod kontrolu, bylo jasné, že na protiútok nezbývá počet ani morálka. Posádky u bran a na hradě padly do jednoho. Ustupující lohary sledovalo několik agentů, časem budou dopadeni a stihne je spravedlivý trest.
Oba etaframští jsou velmi citliví na krev a protože od konce masakru uplynuly sotva dva dny, tak se pokoušeli o pachovou rekonstrukci. Většina padlých byla u brány, v čeledníku a hlavním sále, kde vykrváceli popravení. Hirian pravděpodobně nebyl zraněn, z útočníků našli jen pachové stopy několika loharů.
Uziel prohlédl těla padlých útočníků a potvrdil, že jde o Vlky. Poté s Melkanem šli prohledat pracovnu pečetníka Thelania. Kromě rozmlácených polic, rozházených a částečně rozdupaných pečetí nenašli nic zajímavého. Thelania zabili barbaři hned na začátku akce a není úplně jasné, jestli se akce účastnil i čaroděj, asi ano.
Zudra mezitím vytáhl z místní putyky seržanta domobrany a propleskal ho do střízliva, pak ho donutil ujmout se svých povinností a dostal z něj i poměrně detailní informace z fronty. Hyrkasští jezdci stráží Ithaku, zbytek Mirandina oddílu spolupracuje s Marburgským a snaží se držet kentaury zaměstnané, ale je jich málo. S Pustohradem není spojení, ale má dostatečnou posádku a zásoby nejméně na dva, tři měsíce a v nouzi do jara vydrží.

Přes Florettu vyrazili na Marburg. Ve Florettě zůstal jen starý Nasino, synové jsou na Pustohradě. Kengard je opuštěn, Florettu a okolí hlídá setnina kušníků od Vaalu (nic moc kvalita). Včera vyrazil na výzvědy starý Vanas z Kengardu, jeden z nejlepších koňáků v Aledonii, ještě se nevrátil.
Na závěr Nasino ukázal Melkanovi vzpomínky na vyšetřování v Hyrkasu. Miranda byla přešitá na kentaurku a se svými zvědy postavena do heroického sousoší (náležitě zmasakrovaného), markýz seděl na křesle a kynul pravicí (náležitě zdeformován). Sál byl vymalován krví a po podlaze byl roztahán Wraxův, původně Irisianův kůň. Poslední obětí byl voják, jenž otevřel dveře do sálu, zastřelen lukem své paní.
Z tohoto kouzla Melkan nálem hodil šavli. Když ale scénu v křišťálové kouli ukázal ostatním (na vlastní nebezpečí), tak Ravonus jenom souhlasně mručel a Eami začala slintat.

Na Marburgu zjistili, že se kentauří zvědi často schovávají ve vysoké trávě kolem hradu. Místní se už s kosením či vypalováním moc nepřetrhli (vědí, co je místní tráva zač) a tak se Melkan nabídl, že to provede ve Vasgarském stylu. Vyšel před bránu a začal skoro hodinový rituál, kdy vytvořil mocného ohnivého elementála, jehož úkolem bylo letět v rozšiřující se spirále a vypalovat trávu. Hráč však hodil fatál a tak se mu podařilo, vše co chtěl, až na to, že se spirála zužovala. A tak po náročném kouzle musel během několika desítek vteřin odstranit své mistrovské dílo, dřív než podpálí hrad (zase). Naštěstí se vodní protikouzlo podařilo a tak se Marburg oděl jen parním závojem a ne ohnivým pláštěm.
Celá tahle podívaná vylekala blízkého kentaura, který zvolil okamžitý ústup. Melkan ještě stihl vyvolat vzdušné oko a tím ho sledovat. Zvěd se po chvíli zastavil a začal plížit zpět. Po chvíli dorazil Tharold z Marburgu se 30 jezdci, vraceli se z denní patroly. Pozdravili se, vyptali na taktiku a schopnosti kentaurů a pak rozhodli, že po setmění vyrazí Eami na lov.
Přeměnila se přímo v sále všem na očích, což Melkan vysvětlil jako své kouzlo, málokdo ho ale vnímal. Tharoldovi jenom spadla čelist a byl rád, že se vzpamatoval dřív, než Eami přitáhla zmrzačeného kentaura v zubech.
Souboj to však nebyl úplně jednoznačný. Přiblížila se sice nepozorovaně, ale vlastního útoku si zvěd všiml a pohotově se kryl oštěpem. Na obou stranách šlo o přehlídku umu, ale Eami se precizněji kryla a nakonec se odvážným skokem dostala kentaurovi na hřbet a zahryzla se mu pod lopatky. Kentaur neměl jak se jí zbavit a rány oštěpem vzad neměly sílu. Po asi čtvrtminutovém rodeu se ozvalo tlumené křup a kentaurův "kůň" úplně ochabl.
Následoval výslech kentaura s pomocí mentální magie (překlad + detektor lži). Melkanovi se výborně dařilo a tak se dozvěděli, že stojí proti Baldurově kmeni, nejlepším kentaurským válečníkům. Je tu přes 100 Baldurovců, 300 barbarů a 300 vrčích jezdců, většina u Pustohradu. Najmul je někdo ze severu, aby tady připravili 6000 krav. Mají jich už výrazně víc a strávníci se blíží. Když se Melkan zeptal kdo, tak bylo jeho kouzlo zrušeno (jiným kouzlem). Nakonec nechali zajatce vykrvácet (přes noc).

Ráno vyrazili k Pustohradu. Plán na přiště je průzkum bojem, ideálně rozehnat obléhatele případně se dostat dovnitř.
Odpovědět

Zpět na „Vaše hraní - příprava, rady, zápisy a PbP“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Bing [Bot] a 5 hostů