Páni z Litmeriku

[Goran]

Zatím jsem zápisy psal do tématu "Co se stalo při vašem posledním sezení?" To nebylo špatné, ale pro přehlednost je vlastní téma šikovné, a tak jsem se k přesunu po dlouhé době rozhoupal (při té příležitosti se pokusím motivovat svoje hráče k tomu, aby zápisy začali psát i oni). Ve starém tématu zápisy zůstanou, ale tady jim dám zrcadlovou podobu a nové budu psát už jenom sem.

Úvod do celé kampaně: začali jsme jako "pan baron a jeho lidé" uprostřed občanské války.

Postavy (výchozí sestava):

Shalafi - baron z Litmeriku, čestný rytíř
Cian - Shalafiho bratr, mentální mág a černá ovce rodiny
Zudra - trpasličí seržant a předák litmerické trpasličí komunity
Framan - rváč a jeden ze dvou kaprálů
Wrax - stopař a druhý kaprál
Faustus Conopius - hobití alchymista a zloděj
Tharon - theurg (čaroděj zaměřený na cestování po astrálních sférách)

[Goran]

07. 12. 2008 1:45

Právě jsem odehrál první sezení erinelské (multi)kampaně. Šlo o únos snoubenky velitele zvědů Ruxandera (hráči přezdívaného Robespierre).

Už předem jsme s bráchou hráli astrální průzkum hradu, kde byla unesená půlelfka Thieris vězněna, a kde se bráchův theurg nechal posekat strážním démonem.

Sezení začalo cestou druhého družinového čaroděje a Ruxandera a jeho zvědů po stopách. Magická část družiny se dostala k únoscově hradu, kde byli fantomem barona z Gamory (ovládnutým theurgem) provedeni po hradě a jeho tajných chodbách.

Mezitím se druhá skupina dostala na stopu utíkajícího barona. Dostali se do jeskyně sloužící jako vězení mrtvé mocné upírky, kde bojovali jak s baronem a jeho učedníkem, tak s duchem upírky, který postavám našeptával různé nepěkné věci, a nakonec se chopil ruky a pak nohou svého původního těla. Nakonec oba černokněžníky porazili, osvobodili Thieris (která, posedlá mocným démonem, ještě některým předpověděla ošklivé věci), utekli upírce a vyslechli si gratulaci pana Ruxandera.a velkou odměnu.

Hlášky:

Theurg/fantom: "Přesně tady jsou tajné dveře, ale pan fantom neví, jak se otvírají."

Kaprál Framan, známý rváč, pod vlivem kouzla zaútočil na hobita a srazil ho k zemi.
GM: "Připadá ti, že se ti vysmívá."
Framan: "Ty se mi budeš smát?!"
Hobit Faustus Conopius (poté co uhnul kopu): "Chyť si mě!"
Hobit skončil v bezvědomí.

EDIT: S černokněžníkem bojovali tak, že si na začátku vyměnili pár šípů a blesků, a pak dlouho vyjednávali. Argus z Gamory držel Thieris jako rukojmí, rytíř Shalafi se pokoušel se svou slabou diplomacií něco vymyslet, hobit (hlavní ukecávač) vyloupával soše oči a pak byl v bezvědomí a rváč Framan zápasil se žhnoucí rukou.

EDIT2: detailní zápis vyšel v Drakkaru č. 14 (červen 2009) na stranách 21-27.

[Goran]

21. 12. 2008 11:34

Druhé sezení, tažení se rozjíždí

Ještě před vlastní hrou se kaprál Framan pořádně porval s projíždějícími žoldáky (nevýhoda "rád se rve" ). Od nich se pak všichni dozvěděli, že nějaká svině nedobrá zaútočila na krále a ten obvinil vévodu z Broliandu, takže bude občanská válka mezi králem a severním maršálem. Hrabě z Vaal, u kterého žoldnéři sloužili předtím, půjčil vévodovi větší obnos na válečné výlohy, takže přes území Litmeriku (panství postav) brzy pojede ostře sledovaný konvoj.
Vojáci začali trénovat, trpaslíci opevňovat a alchymista Faustus začal cpát výbušninu do hrnců, aby vznikly střepinové granáty. Lovčí Wrax místo něj zašel pro bylinky za druidem, od kterého navíc dostal tip na úkryt lidí a jejich majetku a úkol najít dryádu Natalie.

Během noční hlídky si trpaslíci a Wrax všimli nějakého pohybu; Wrax po chvíli vystopoval dryádu. Ošetřil jí ránu (zásah šípem) a nechal se od ní zavést k táboru "lidí se železem", podezřelých žoldáků. Granát a nájezd skupiny trpaslíků udělaly své, takže za chvíli už překvapení žoldáci (a jak ukázal výslech, zároveň loupežníci čekající na konvoj s 12 tisíci zlatých) šli do šatlavy.

Nejlepší hláška:

Wrax se představuje dryádě: "Já jsem Wrax a přišel jsem tě zachránit."
Kenny/Faustus (mimo scénu) to parafrázuje: "Já jsem vrah a přišel jsem tě zabít."

[Goran]

18. 01. 2009 10:28

Poslední sezení bylo víc pokecové, moc se toho neodehrálo. Pan Cian z Litmeriku, správce Gamory a družinový mág, navštívil sousedy včetně jednoho z baronů z Gamory (toho dosazeného králem, nikoli vévodou, tedy nepřítele). Na zpáteční cestě v Gamoře uvítali inkvizitora, který oznámil Cianovi obvinění ze studia nekromantie, na leccos se vyptal, utvrdil se v podezření a odešel.

Hlášky:

Otázka na navštívené šlechtice - komentář k Cianově snaze najít krásnou šlechtickou dceru k svedení, Faustově (hobití alchymista/zloděj) pátrání po podsvětí, kde by mohl rekrutovat své práskače a Framanovu sklonu k rvačkám:
"Máte dceru? Máte podsvětí? Nechcete do držky?"

Inkvizitor se během večeře vyptává na boj v hrobce upírky.
Faustus Conopius: "A pak se ta noha zvedla a začala nás kopat. Nechcete sůl?"

[Goran]

08. 03. 2009 4:39

Proběhlo další sezení, tentokrát se vyjednávalo v Erlacu - obchodníci z Awy chtěli zajistit co nejlepší průchod přes Erlac, a tak baron Amrith z Erlacu vyjednal klid zbraní do dne, kdy má proběhnout bitva o Gamoru - 3. racena (srpna), tedy 12 dní po bitvě o Broliand.
Od Alcronova naivního vojáka Gorta Faustus vyzvěděl, že nepřátelé budou mít vedle obléhacích zbraní i golema a čarodějného učně. Dále přišly zprávy o razii na zeelandijské agenty v Awě.
Obchodníkův sluha Carlo byl ve skutečnosti zeelandijský špehýř; Alcronův bard (a královský agent) Alec to věděl a chtěl Carla zatknout, jenže ten ho předešel a v noci se vplížil do jeho pokoje. Díky shodě okolností však Framan a Faustus byli poblíž místa činu a vraha pohotově zneškodnili. Faustus prohledáním vrahových kapes získal mj. pergamen s podrobnou zprávou o situaci v Awě.

Následující den se konal hon, kde Litmerik reprezentoval jen Framan. Došlo k nemilému setkání se zemanem Irisianem z Hejkalova; ten slíbil Alcronovi pomoc výměnou za tři otrokyně, oznámil, že jste ho naštvali zabitím Arga z Gamory a předvedl svou sílu na Framanovi - ten po jedné ráně skončil o tři metry dál s otřesem mozku a naraženou kostrčí.
EDIT: Irisian z Hejkalova se sice straní lidí, přesto je v kraji zlověstnou legendou. Hejkalov založil před čtyřiceti lety a tehdy už měl něco za sebou, jenže i na půlelfa svého věku vypadá mladě a uši má spíš lidské než elfské. Říká se, že přehodil kámen přes Wondar (šířka něco přes kilometr), že dokázal pobít celou četu (21) vojáků aniž by kdokoli dokázal utéct a že se zemanem stal poté, co sám rozehnal bandu sta loharských rebelů. Očitými svědky je potvrzeno, že bez velké námahy zabil holýma rukama vlka, hodil deset kroků kamenem, kterým nikdo jiný ani nepohnul, sestřelil veverku ze stromu na padesát kroků a málem uhnal Sedmimílového Varra, nejlepšího běžce v kraji. Jeho nadlidská síla a mistrovská dovednost v několika stylech boje je všeobecně známá. Říká se, že je mistr tělesné magie, vlkodlak, medvědodlak, upír nebo něco ještě horšího.
Jediný, s kým se pravidelně stýkal, byl Argus z Gamory.
Hejkalov je vesnička schovaná ve skalách; odtamtud chodí ven jen zeman Irisian a starý forman, který pro vesničany kupuje jídlo. Z návštěvníků se málokdo vrátil; pan Irisian nerad vidí cizince na svém území. Říká se, že tam žije nějaká sekta, čarodějnice, vlkodlaci, upíří nebo nemrtví.

[Goran]

29. 03. 2009 12:30

Při posledním sezení se toho odehrálo za dvě kratší sezení - stihli jsme dvě bojové operace a navrh abdikaci starého pana barona a jmenování pana Shalafiho novým baronem.

První akcí byl útok na Irisiana z Hejkalova, legendárního rytíře proslulého nadlidskými výkony (od celkem snadného katapultování jedné hráčské postavy popsané v minulém zápisu po hození kamene přes míli široký veletok Wondar). Ještě před bojem dorazila zpráva, že Irisian je upír, a skupina složená z inkvizitora a dvou řádových rytířů. Spolu s nimi (a se stříbrnými šipkami do kuší) se výprava na sto honů páchnoucí po česneku vydala k Hejkalovu. Když došlo ke střetu, mág Cian zbavil Irisiana koně (vsugeroval koni děs a hrůzu) a bombardoval jej astrálními blesky (něco proti démonům), rytířstvo a trpaslík Zudra srdnatě útočili a šipky se stříbrnými hlavicemi létaly. Ztráty nakonec nebyly velké, Irisian zabil jen jednoho řádového rytíře a jednoho koně a jeden voják podlehl šípům jeho doprovodu. Kořist nebyla velká, ale zničení legendy zvedlo morálku.

Bitva s královským vojskem se odehrála pod vrcholem průsmyku. Královští sice nevlezli do pasti pod valící se klády a balvany, ale převýšení pomohlo pěchotě a vévodská jízda (a strach kouzlem vnesený do srdce nepřátelského velitele) zaměstnala nepřátelský týl.
Nejlepší scéna byla na konci - kaprálovi královské gardy padl critical, málem probodl trpasličího seržanta. Jenže trpaslík se nenechal zastavit, sám hodil kritický útok a poslal kaprála k zemi. Smrt velitele elity byla poslední kapkou, a královské vojsko se jako jeden muž vzdalo. Kořist bude veliká, a výkupné za zajatce nebude menší!

[Goran]

10. 05. 2009 12:05

Byla velká sláva, předávalo se výkupné za zajatce a ves Litmerik byla povýšena na městečko.
Odehrály se dva souboje - nejdřív nějaký Maxwell Černý pegas vyzval Shalafiho na souboj na meče (do první krve), protože Shalafiho teď již starý a nemohoucí otec kdysi dávno zabil Maxwellova otce. Pak slavný rytíř Garwell Rudý panter (vítěz mnoha turnajů a bitev) okomentoval zápas jako "docela dobrý" a vyslovil přání si s někým dát přátelský souboj. Výzvu přijal Framan, a tak začal hóódně dlouhý souboj na pěsti. V jeho průběhu hobit Faustus vybral několik kapes a dokonce uzmul veliteli královské delegace vikomtu Martiniovi z Rilenu pečetní prsten.
Krátce před koncem zápasu (zvítězil rytíř Garwell) si Faustus všiml, že cukrář Benedor z Halionu, věštec Thirion a Benedorův otrok, pangorský zaklínač hadů Timmuz, přišli až teď. Timmuzovo přiznání, že mezitím vyměnili truhlu s výkupným za truhlu plnou kamení spustilo lavinu událostí; jednou z nich bylo Cianovo ovládnutí Benedorovy mysli. Benedor tak všechno vyklopil a navíc prozradil, že ho poslal vikomt Elgris, osobní nepřítel barona Shalafiho (falešné obvinění, ale o to je sranda větší).
Otrok Timmuz připadl řešitelům případu, a osobně požádal Ciana o vedení; Cian tak má nového učedníka. Litmeriku připadl i zbytek Benedorova majetku, včetně osmi liber Findalových bonbonů (hašlerek). A tak bude celý Litmerik nějakou dobu cucat!

Hlášky (aspoň některé, těch dobrých bylo víc):

Opakovaný vtip, vynalezený tuším během třetího sezení:
"Do každé rodiny trpaslíka, skřeta a nekromantský grimoár."

Faustus: "Vracím dýku" (naznačuje bodnutí)
Někdo: "Díky."
Někdo jiný: "Dýky."

Cian pronesl krásný proslov.
Shalafi: "Já mám taky diplomacii! Takže: Dobřes to řekl, brácho!"

[Goran]

20. 06. 2009 12:09

Slavné vítězství v Trojmezném průsmyku! Litmeričtí porazili mnohonásobnou přesilu, 500 vojáků neschopného kapitána Elgrise Massenského. Nepřátelé nemohli využít přesilu a nepřátelský velitel hned po prvním odraženém útoku nastoupil do první řady a nechal se zajmout.

Nejlepší situace ve hře:

Wrax (na koni) se pustil do střeleckého souboje se třemi kušiníky.
Já: "Jeden z nich tě trefil. Leda že bys uhnul."
Na kostkách padlo 6, Wrax těšně uhnul letící šipce.
Já: "Pěkný matrixák!"
...
Já: "Jedna šipka ti trefila koně."
Já (po krátké odmlce): "Počkat! Kůň má taky úhyb!"
Kostky zase padly skvěle.
Já: "Kůň uhnul! Hoď si na jezdectví, jestli tě ten skok moc nerozhodí."

EDIT: K obraně litmeričtí využili vůz a ukořistěného golema - na voze stáli sehraní Zudra a Framan a mrzačili útočníky a golem posouval vozem o pár kroků dopředu a dozadu, čímž drtil mrtvé a raněné a tím ještě víc snižoval morálku. Proti střelám a útokům z boku byla tahle vozová hradba krytá stěnami zahnutého průsmyku.

[Goran]

21. 06. 2009 1:12

Navázali jsme hned následující večer po předchozím sezení. Tentokrát Litmeričtí vypudili nepřátele z jejich tábora několika hozenými hnízdy sršňů a následně překvapivým útokem rozdrtili ustupující konvoj nepřátel.

[Goran]

18. 07. 2009 12:53

Zato naše poslední sezení bylo výborné, asi nejlepší z celého tažení

Bylo to docela komorní - hráli Atheb a u nás nový hráč, Cypher, který jako falešný hráč Rob pátral po svém zmizelém bratrovi Erikovi. Erik před šesti dny vyrazil do vesnice zvané Tangard pátrat po tom, kdo stál za pokusem o vraždu tamního barona. Rob přitlačil ke zdi chlápka, který ho sledoval, a dozvěděl se že pracuje pro jistého zápasníka jménem Mort, a že Mort jel do Tangardu za Erikem.

Když se Rob v jedné z tangardských krčem vyptával na Erika, přišel na scénu Framan, který právě velel hlídce určené k vyhánění královských zvědů a záškodníků z hejkalovských lesů. Po obědě se oba vydali do Hejkalova, Framan přitom vyprávěl o hrdinských činech litmerických. V Hejkalově pak popíjeli Framanem nakoupené pivo a hráli karty. Socializace na začátek byla rozhodně dobrá, hlavně pro Cyphera na rozkoukání a seznámení.

Když Rob ostatní obral o dva stříbrné, trpaslíky a Maria to přestalo bavit. Pardon, nepředstavil jsem cépéčka - byli to stopař Marius, malý, ale šikovný střelec a zvěd Percy a trpasličí "železní bratři", Barag a Ruzúd. Pojmenování všech litmerických vojáků se osvědčilo už dřív a teď s pouhými dvěma hráči zbyl čas i na prokreslování charakterů CP.

Když dohráli, Marius zaslechl kroky. Pohled z okna prozradil, že je někdo obkličuje - nějakých dvacet chlapů už obsazovalo okolní domy. Percy prolezl vyklizeným krbem do své pozorovatelny na vršku komína a ohlásil, že další jsou na útesu nad Hejkalovem. A tak začala obrana největšího hejkalovského domu proti třiceti královským vojákům pod vedením čaroděje. Létaly šipky z kuší, rány beranidlem a výbušné hrnce Faustovy výroby.
Čaroděj proti nim poslal vzdušného elementála, který nabral žhavé uhlíky. Prvnímu nájezdu zabránil Framan duchapřítomným zacpáním okna štítem. Rob přitáhl dva džbery z vodou a jeden umístil do krbu, odkud čekal příští útok. Za chvíli elementál přilétl komínem, nabral vodu a začal ji stříkat po místnosti, ale zakrytí pláštěm a připlácnutí na podlahu ho brzy udusilo.

Padla tma, takže Rob jakožto jediný obránce bez kroužkové zbroje vyskočil z okna a vyrazil ven. Proplížil se kolem hlídek a sestupoval úzkou roklí kolem vesnice. Najednou se za ním ozval ženský hlas: "Tudy ne." Osoba v černém se představila jako Kudlanka; byla tma jako v pytli, ale stejně ho dokázala bez úhony provést kamenitou roklí k druhému konci vesnice. Tam Rob zadul na Mariův roh a od obránců mu přišla odpověď.

Trpaslíci otevřeli dveře a zevnitř se ozval roh. Dovnitř vlétlo několik šipek a za nimi mohutný po zuby ozbrojený horal. Prvním úderem své sekery zlomil Ruzúdovi klíční kost, ale Framan ho zaměstnal do té doby, než Barag dveře zavřel a zajistil závorou. Horal byl podezřele silný a odolný, ale Baragovi se nakonec povedlo mu zlomit nohu. Nevzdal se, takže nakonec byla celá podlaha krvavá a na útočníky čekalo zkrvavené torzo jejich spolubojovníka s šipkou a sekerou zaseknutými v hlavě.

Kudlanka a Rob se mezitím vrátili, předvedli si svou sbírku nožů a napadli dva vystrašené strážné nad útesem. Kudlanka málem schytala zásah, ale jinak šlo o čistou práci.

Obránci už opustili potápějící se loď. Na krytí ústupu hodili na beranidlo poslední hrnec, ale stejně je nepřátelé pronásledovali. Ve tmě se ale různě přeráželi, takže se ústup podařil. Tmavou soutěskou vedoucí na plošinu nad útesem si přes Baraga nikdo netroufl - vojáci už toho měli dost.

Percy vyrazil pro posily a ostatní ještě pronásledovali nepřátele, kteří se rozhodli pro ústup. První salva ze tmy dva vojáky zabila, ale pak mág Damien, jejich velitel, seslal nějaké kouzlo a další šipky oddíl vždy neškodně přelétly.

Zkrátka další velké vítězství litmerických. Mistr Damien se má proč mstít

EDIT: Zapomněl jsem na hlášky.

Vojáci na hlídce nad útesem se baví, Rob se plíží kolem.
1. voják: "Proč se to tu jmenuje Hejkalov? Nejsou tu hejkalové?"
Rob neuměle zahejká.
1. voják: "Ty vole, hejkal!"
2. voják: "Houby, to byla sova."
1. voják: "Sovy zněj jinak! To byl hejkal!"

Rob při přesunu s Kudlankou o skoro všem co udělali nebo mají v plánu: "To byl taky můj nápad."

Framan (při vyklízení domu): "Ale nejvíc mě štve, že jim tu necháváme to pivo."

Vyjednávání: "Vyměníme zajatce za koně a pivo!"

Framan (hlídá průrvu v útesu): "Hej, srabi! Pojďte si pro smrt, jestli si troufáte!"
Barag: "Pusť mě tam, ještě se přerazíš!"
Barag (po výměně pozic s Framanem): "Kdo jde bojovat s trpaslíkem?"
Framan: "Nestraš je, už maj naděláno."

[Goran]

24. 07. 2009 10:19

Dnes jsme se po minulém komorním sezení sešli v hojném počtu pěti hráčů a GMa. Zápletka se točila kolem Robova pátrání po bratrovi a kulisu většiny příběhu tvořil turnaj a hostina ve městě Thunaru.

Následující den po šarvátce v Hejkalově (minulý zápis) se Rob v Tangardu vyptal na rytíře, o kterém mluvila Kudlanka v tom smyslu, že se svými třemi kumpány na někoho číhal, nejspíš na Erika. V hospodě prý byl rytíř Cassius erbu bečky (jeden z těch nedávno povýšených šlechticů, co si titul za velké peníze koupili), vyrazil "na lov" krátce poté, co Erik odjel směrem k Hejkalovu. Takže stopa vedla do blízkého města Thunaru, k jehož posádce Cassius patří.

Den nato kolem poledního měla přijet od královských se zajatci z nedávné bitvy, které vymění za výkupné. Vévoda při té příležitosti uspořádal hostinu a turnaj a obě strany se dohodly na třídenním příměří. Chtěli si ukázat, že na obou stranách jsou vesměs čestní rytíři.

Během oběda Cian protestoval proti zneužití kouzel mágem Damienem a hlava královské delegace, hrdinný rytíř Garwell Rudý Panter, slíbil že na Damiena dohlédne. Pak se Cian a Zudra zaměřili na Cassia: pod záminkou obchodního jednání z něj Cian dostal, že v Hejkalově hledal nějakého královského špehýře a že pracuje pro hraběte z Vaal.

Sledování Cassia po obědě k ničemu nevedlo a na turnaji se Cassius neukázal. Během turnaje spolu zápolili rytíři z obou táborů, a hlavně sám Garwell vyzval kohokoli, ať mu navrhne nějakou disciplínu, ve které budou závodit (pokud Garwell neodmítne - odmítnul třeba šachy nebo lukostřelbu). Framan s ním zápolil v pěstním souboji (a prohrál), Wrax se účastnil dostihu (skončil druhý ze čtyř závodníků, Garwell byl první) a Zudra s ním bojoval na dřevěné imitace seker. Hrálo se na tři zásahy a jedním ze způsobů vítězství bylo odzbrojení soupeře; trpaslík sice jeden zásah schytal, ale pak mimořádně povedenou obranou Garwella odzbrojil a jako jediný z vyzivatelů rytíře s rudým pantherem v erbu porazil.

Rob po turnaji hrál v jedné hospodě karty a když odtamtud šel na hrad na hostinu, náhodou potkal zápasníka Morta, který v Broliandu nechal Roba sledovat. Rob s pomocí žebráka zjistil, že Mort zapadl v krčmě U Rezavé podkovy. Postavil se do stínu poblíž a sledoval, zda Mort nevyleze.

Na hostině se Zudra střískal na plech v pijácké soutěži s jiným trpaslíkem a Cian sledoval Cassia. Počkal, až se vpije do nálady. Když rytíř odcházel, kouzlem se mu nabořil do mysli a zjistil jméno jeho přímého nadřízeného v tajné službě - byl jím kupec s vínem Mengard. Podle Cassiovy předchozí výpovědi by právě on měl mít Erika u sebe nebo aspoň vědět, kde je.

Mezitím z hospody vyrazilo osm chlapů i s Mortem; Rob je sledoval. U hradní brány tahle banda potkala Framana a Wraxe, kteří se šli projít do města; jejich vůdce, velitel vévodských záškodníků Bregen, si oba litmerické pozval do postranní uličky a začal do nich hustit, že jejich pán (Cian) a kamarádíček (Rob) mají dát ruce pryč od Cassia. Roba nazvali královským špehem. Vypadalo to, že oba muže napadnou, ale najednou se velmi hlasitě a vrávoravě přikradl Zudra a Framan se mu uklonil jako hrdinovi dnešního dne. Bregenovcům už se do rvačky chtělo míň a když Cian zavolal stráže, tak se vytratili úplně. Rob sledoval je a pak Morta, který se od nich po chvíli odpojil. Po krátkém souboji skončil Mort s dýkou na krku a obklopen Litmerickými. Celý vyděšený potvrdil, že pracovali pro kupce Mengarda, který tvrdil že zastupuje Vaal, a že Erika předali Mengardovi. Zato si litmeričtí od Morta vynutili slib, že zmizí do severní Kaledonie, a pověřili skřetobijce Kinneara, ať ho trochu vycvičí a doprovodí na sever.

Epilog (za chvilku ho pošlu svým hráčům): později se vaalská tajná služba od Mengarda distancovala, pomlouvačná kampaň proti Ruxanderovi utichla a hrabě z Vaal se Ruxanderovi veřejně omluvil za to, co se dělo jeho jménem. Jinými slovy, všechno dobře dopadlo.

Hlášky:

GM o turnaji a hostině: "...a všichni budou předstírat, že se mají ve skutečnosti rádi."
Neverwinter/Cian: "Podám protestní nótu proti pokrytectví!"

EDIT k hláškám:
Framan se ptá Ciana na boj proti elementálům.
GM vysvětluje, jak to funguje: "Nejlepší je oddělit je od jejich živlu, druhé nejlepší je použít opačný živel."
Cian: "Přesně tohle jsem ti řekl."
Neverwinter/Cian (pro sebe): "A teď už to vím."

[Goran]

13. 09. 2009 8:54

Během posledního sezení se toho tak moc nedělo, k zábavě na celý večer stačilo několik zpráv a příjezd inkvizitora. Nejdůležitější zprávou bylo, že se trpaslíci téměř prokopali moc hluboko - stačilo by hloubit chodbu ještě pár metrů a narazili by na podzemní komplex obývaný titánem, téměř neporazitelnou mocností. Na zapečeťování chodby se měl podílet i inkvizitor a mág Dominik, Cianův osobní nepřítel.
Zudra vyhlásil, že se trpaslíci zabarikádují ve vesnici a budou se připravovat na obranu proti komukoli zvenčí, kdo by chtěl osvobodit titána. Musel jsem mu vysvětlit, že není neomezeným vládcem vesnice, spíš jedním z několika respektovaných trpaslíků. Než se trpaslíci shodli na tom, že Zudra v tomto ohledu jen blbne a obnovili nervózní, ale víceméně normální provoz, Shalafi už sepsal (naštěstí neodeslané) dopisy vévodovi a kapitánu Ruxanderovi o pomoc se vzpourou trpaslíků.

Chodbu trpaslíci zapečetili po svém, ale pro jistotu dovnitř pustili i inkvizitora. Měli však dvě podmínky: kromě místa, které je třeba zajistit, bude mít zavázané oči a nebude proti nikomu používat kouzla. Na tom druhém postavili Cian a Faustus plán na atentát: Faustus vyrobil zásobu nějakého kapalného halucinogenu. V průvodu s inkvizitorem k trpasličí vesnici se Cian zdržel, zneviditelnil schovaného Fausta s lahvičkou halucinogenu a oba se zařadili na kraj hloučku sledujícího zavazování inkvizitorových očí trpaslíky. Cian jednoduchým vzdušným kouzlem poslal halucinogen v podobě aerosolu na Dominika a dva trpaslíky; ti to však ucítili, takže plán A se nezdařil. Hobit se ještě proplížil do trpasličího města a přihlížel pečetícímu rituálu; o žádný útok se už nepokusil. A tak inkvizitor odjel ve zdraví a titán se odtamtud nedostane nejen fyzicky, ale snad ani v astrálu.

Hlášky:
Sud/Shalafi: "Vy to hrajete jako erpégéčko. Ale já to hraju jako budovatelskou strategii!"

Byla řeč o titánovi a byla řeč o Resident Evilu (v souvislosti se Cianovou nekromancií). Při hovoru se Shalafim o titánské hrozbě Neverwinter částečně vystoupil z role.
Neverwinter/Cian: "Co chceš? Vzkvétající městečko, Resident Evil nebo ohnivou apokalypsu?"
Shalafi: "Vzkvétající městečko."
Cian: "Jenomže to nechci já."

[Goran]

21. 09. 2009 6:30

Netrvalo dlouho a někdo se pokusil titána osvobodit. Za tímto cílem se spojili kultisté uctívající mrtvého draka Drakasta se zeelandijskými špehy a vrahy.

Litmerické vojáky během tréninku někdo sledoval; zvěd však utekl. Během večeře však dorazil inkvizitor Dominik se zprávou, že někdo vniknul do sluje Krvavé paní, toho času magicky zapečetěné. A tak litmeričtí sehnali všechny dostupné vojáky se sekerami, zavřeli hobita Fausta v lazaretu (aby nedělal problémy, zvlášť když hráč nedorazil) a spolu s Robem (Cypherův kejklíř zrovna navštívil Litmerik), Ruxanderovým poslem Sedmimílovým Varrem a inkvizitorem vyrazili na noční akci.

První komplikaci nahlásil Varro, když skupinu doběhl - v lese někoho viděl číhat. O něj se postarali Varro a Kinnear MacAra, kaledonský lovec skřetů v litmerickém žoldu.

Ostatní objevili postranní vchod do sluje - inkvizitor odtamtud cítil auru zlé magie a zlo následně nabralo podobu šipky z kuše letící po Robovi zkoumajícím jeskyni umístěnou vysoko nad zemí. Všichni raději šli k hlavnímu vchodu. I ten byl hlídaný - inkvizitor zde našel a zničil neviditelné čarodějné oko.
Na další cestě došlo k boji - proti šesti bojovníkům, inkvizitorovi a Robovi stálo dvacet kultistů. Jen jeden z nich však byl schopný a dobře vybavený bojovník, takže se boj skládal z duelu Shalafi - vůdce kultistů, masakru hadráků a zastavování zákeřného vraha. Nějaký Zeelanďan totiž napadl inkvizitora a ani Rob ho nedokázal zastavit. Oba muži v záloze schytali nějaký zásah otrávenou dýkou, zachránila je až sekera a lékařské schopnosti trpaslice Sódil.

Finále tvořil útok na sluj. Ústup nepřátel z podzemního komplexu kryla skupina kušiníků a zemní elementál; kušiníci však byli proti trpaslíkům kompletně zakrytým štíty téměř bezmocní a elementála trpaslíci shodili ze schodů a odtěžili krumpáči.
Horší situace nastala venku. Litmerickým vpadli do zad Zeelanďané. Krátká přestřelka skončila jedním zasaženým na každé straně, následoval souboj zeelandského válečníka a vojáka Bejka v průrvě. Bejkovi se dařilo a ozval se roh značící příchod spřátelených vojáků z Gamory. Nad oběma bojovníky se objevila silueta zeelandijského střelce, šipka vylétla... a zaryla se Zeelanďanovi do hlavy. Špehové mu nevěřili, že se zraněnou nohou uteče, a nechtěli svědky... nebo v tom možná byla nějaká osobní pomsta. Od té chvíle bylo vše v režii Gamorských.

Nakonec přecejen byl zajat jeden Zeelanďan. Pro lovce skřetů Kinneara to nebylo nic těžkého. Inkvizitor i Rob přežili bez problémů, ale voják Nordis bojuje o život.

Hlášky:

Rob: "Jak velký je titán?"
Shalafi (naznačuje něco přes metr): "Takhle... velké má oko."

Výslech kultisty:
První Spár: "Já jsem První Spár!"
Framan (zaryje zajatci prst do rány): "To jako tohle?"

[Goran]

11. 10. 2009 4:38

Včerejší sezení začalo tím, že do litmerické hospody zavítali cizí žoldáci pod vedením Rolanda erbu tří mečů. Velice problémoví žoldáci - volnou inspirací mi byli takoví hráči, kteří obvykle hází na iniciativu ještě předtím, než PJ dokončí popis mírumilovného kupce s doprovodem a prosbou o pomoc. Tihle čekali na dobrou záminku, a tak nakonec došlo jen na dva pěstní souboje a na zmlácení nejprve dvou místních včetně Framana (kritický neúspěch na obranu) a poté nejotravnějšího žoldáka, kterému se jeho spolubojovníci jen vysmáli (evidentně je štval taky). Prostořeký horalský žoldák Connor Robovi po pár vhodných dotazech vykvákal, že je nějaký kněz najal na vraždu komtesy Kathariny z Nildienu, obviněné z černokněžnictví. Když byli žoldnéři na odchodu, přijel z neutrálního Erlacu posel se zprávou, že mají komtesu doprovodit do Litmeriku. A tak litmeričtí vyslali Kinneara, aby žoldáky sledoval a zdržoval a sami vyjeli do Erlacu.

Baron z Erlacu a komtesa Katharina je uvítali se znepokojením, ale řídili se Shalafiho radami. Litmeričtí čekali, že Roland Tři meče a jeho banda přijedou do městečka, odkud v tu chvíli vyjede litmerický konvoj s komtesou, jenže žoldáci se neblížili. K večeru dorazil nějaký posel - prý v lese viděl zátaras z padlého stromu, tak se vrátil.

Po setmění přišel Kinnear - věděl, kde se Roland utábořil, a zavedl tam spojené vojáky z Erlacu a Litmeriku. Salva šipek z kuší poslala hlídky k zemi a zbytek pozatýkali vojáci, kteří do tábořiště najeli na koních. Jen jeden z bandy unikl, nebyl v táboře. Rob a Framan vyslýchali jednoho lapku po druhém - tři ze čtyř neurozených zajatých lapků se rozpovídali a slíbili, že totéž řeknou u soudu.
Stopa dál vedla do Silvarinu, vesnice na jih od Erlacu, kde je podezřelý kněz najal a kde jim hostinský měl sdělit, kde si mají vyzvednout odměnu. Hostinský neměl důvod zapírat zástupcům vrchnosti a tak se rozpovídal. Místo srazu je v Jelení rokli u velkého kamene, mají tam říct heslo "noční spravedlnost". Během návštěvy Silvarinské hospody odtamtud několik hostů zkusilo utéct - dva z nich byli místní, ale cizí bard byl zatčen pro podezření ze špionáže.
V Jelení rokli na heslo čekal elementál točící se kolem větve stromu; po vyřčení hesla odletěl proti směru větru roklí nahoru. Za nějakých deset minut už litmerické hlídky zahlédly vojáky ve varkočích královské gardy. Shalafi ještě nechal na místě vzkaz o tom, že se chce setkat s "knězem" ve větším soukromí.

Zatímco Shalafi vyrazil do Erlacu vyslechnout Rolanda, Rob a Faustus zůstali v hospodě a vojáci hlídali kolem. Jeden lovec se podezřele vyptával na barda a pak zkusil zmizet. Skončilo to honičkou na koních s Framanem, kterou musel Framan vzdát kvůli hlídce gardistů, pro které evidentně lovec pracoval.

Nakonec dorazil do Erlacu známý vyšetřovatel, inkvizitor Thoriand. Ten všechny vyslechl a případ dořešil; už zbývalo jen potvrdit, že za všechno může mág Damien, který zřejmě má s komtesou Katharinou nevyřízené účty, a zjistit, zda pracuje pro královské nebo jede na vlastní triko.

[Goran]

08. 11. 2009 11:57

Litmeričtí se svými spojenci ve skvěle naplánované akci osvobodili většinu zajatců z tábora královských. Mezi zajatci byl i mág jménem Damien (reccuring villain) a nějaký údajný zeelandijský špeh, ty litmeričtí neosvobodili, ale naopak Zudra zabil Damiena. Trpaslíkovou odměnou je nepříjemné prokletí, ale to se zatím neprojevilo. Noční přepad byl úspěšný, ale padl při něm Kinnear MacAra, velký válečník ze severu.

Ve dne po nočním přepadu se litmeričtí vypravili do tábora s bílou vlajkou vyjednavačů. Chtěli získat zpět Kinnearovo tělo a pokud možno i jeho rodový meč, dílo nejlepších trpasličích mistrů. Velitel královských, Olban řečený "Neviditelný meč" (jeden z jeho dvou mečů má neviditelnou čepel; Olban je legendární šermíř a vzor všech rytířů v zemi), jim hned na začátku ukázal mrtvolu ještěra velkého jako kůň a zeptal se, co s tím mají společného. Po jejich útoku totiž udeřili Zeelandijci v čele s démonem, kterého nedokázalo zranit nic kromě Olbanova neviditelného meče, a osvobodili svého agenta. Shalafi musel odpřisáhnout, že udělá co bude v jeho silách aby Zeelandijce potrestal a zbavil se tak podezření ze spolupráce s nimi.
Během vyjednávání Shalafi urazil Olbana když řekl: "Na našem místě byste udělal totéž." Noční přepady sice nejsou proti válečným zákonům, ale nejsou úplně čestné a Olban svou poslední velkou bitvu drtivě prohrál právě kvůli nočnímu přepadu, takže se mu nelíbil ani tento přepad.
Kinnearovu mrtvolu jim Olban dal k pohřbení, ale hrdinův meč ne. Shalafi a Zudra se dopustili druhého trapasu, když jeden tvrdil, že Kinnearův rod vymřel, a druhý, že tělo i meč odvezou jeho rodině.
Olban, ač uražený, nakonec nabídl Shalafimu vzájemnou přísahu, že se během této operace nebudou vzájemně napadat, ale Shalafi si kladl podmínky, což Olbana urazilo ještě víc.

Příště budou lítat satisfacky. Dřív jsem byl jako GM moc mírný, teď přízeň boha války Zegora Litmerické opustila.