Páni z Litmeriku

Sekce, v níž se věnujeme našemu hraní. Můžete zde poprosit o pomoc s přípravou kampaně nebo dobrodružství, konzultovat svou postavu, a samozřejmě se podělit o zápisy z her, které již máte za sebou.
Odpovědět
Uživatelský avatar
Goran
Don Quijote
Příspěvky: 3390
Registrován: 2. 5. 2006, 11:58
Bydliště: Litoměřice/Plzeň
Kontaktovat uživatele:

Re: Páni z Litmeriku

Příspěvek od Goran » 12. 8. 2015, 15:09

(zápisy ze dvou bráchových sezení dodáme později)

Ještě jednou jsem si jako GM užil pořádnou politiku, kdy jsem měl připraveno několik frakcí a složitou mapu vztahů a i přes množství bojů bylo hlavní výzvou se zorientovat v místní situaci a využít ji ve svůj prospěch. Šlo o to, že Framana si satrapa města pirátů Karonu Apulšišum šar-Isi najal na omezení moci pirátů a podřízení jejich cechů pod svou vládu. Framan si k tomu přizval i své přátele.

Ještě před vlastním sezením jsme odehráli Framanoviny: na svatební cestu se s Tiamar vydali na opačný konec Maronie do Karonu. Cestou Framan potkal thracijského zápasníka zvaného Veselý Sangho a od mistrů bojovnické školy v Daskaru (vyhlášené kombinováním toho nejlepšího z trpasličích i lidských bojových umění) dostal za úkol v Karonu zabít vraha Likargúa. Framan sice cestoval se svým slonem Abíbem a maringotkou na jeho zádech a do oblasti si už povolal dva oddíly dohodových žoldnéřů, ale před městem si se svým panošem vyměnil vybavení, svého sluhu prohlásil za obchodního agenta jedné dohodové firmy, sebe za jeho strážce a Tiamar za tlumočnici. A tak jejich příjezd do Karonu nevzbudil žádné větší podezření.

Hned po příjezdu zjistili, že dohodová ambasáda je v karanténě (naštvali černokněžníka Šulšumana, a tak jsou někteří z obyvatel ambasády malomocní), a našli si výborné bydlení u jednoho Maroňana ze zchudlého rodu satrapských úředníků. Hned se zorientovali v politické situaci: satrapa je jen pohrdaná figurka, reálnou moc mají tři cechy společně tvořící Svobodné obchodníky: otrokáři, kupci a piráti. Veškeré ozbrojené síly ve městě včetně stráží (kromě gladiátorů a soukromých gard mocipánů) spadají pod piráty. Každý cech má cechmistra („Prvního“), výkonnou radu („Dvanáctí“) a radu mistrů, nebo v případě pirátů kapitánů, kteří mají právo volit a být voleni do Dvanáctky, když někdo z Dvanáctých zemře nebo odstoupí. Existují i jakési politické strany: nejmocnější je Klika v čele s Prvním otrokářem Arkunem a Prvním kupcem Dubikarpasem. Jejich tvrdou konkurencí je Klan, jehož jádro tvoří rodina Lunozubů – jsou to dhaarové neboli temní elfové a shodou okolností také vlkodlaci (to je veřejné tajemství); už mnoho desítek let obsazují jeden úřad za druhým a nikdo je z nich nedokáže dostat. Jejich vůdcem je První pirát zvaný Argo, a patří k nim i jeho levoboček Likargú, který pro Klan dělá špinavou práci výměnou za ochranu. Střed mezi nimi pak tvoří převážně kupecká Unie a také „bahno“ neboli nezávislí Dvanáctí. Proslýchá se, že hlavně z nich se formuje nové uskupení: Bratrstvo, které chce zničit neoblíbený Klan silou.

Antor nejprve začal vyjednávat s Klikou. Hned třetí den od příjezdu získal audienci u Arkuna. Ukázalo se, že cechmistr otrokářů je skvěle informovaný. Jeho stráže po nějakém váhání Framana poznaly a Arkun hned požádal Framana o spolupráci: Arkun se chce zbavit Lunozubů a Framan jistě chce zachránit černou ovci a zrádkyni této rodiny, na jejíž popravu přišli i mnozí příbuzní z Darheenského hvozdu ve vnitrozemí (jde o Lúthien, bývalou hráčskou postavu). Nejen Arkun se obává, že hlavním důvodem jejich přítomnosti ve městě je plán na puč, kterým by získali vládu nad Obchodníky i nad městem. Co se proti nim dá dělat? Shodli se na tom, že nejlepší bude je vyprovokovat. Antor si na večer nechal dojednat schůzku s hlavou Bratrstva Dvanáctým kupcem Rulluianem s tím, že mu nabídne dodávku stříbrných zbraní. Že Klan má v Bratrstvu své špehy Arkun dobře ví, takže něco takového by Klan mělo přimět k nějaké akci.

U domu na Framana čekal poslíček od jednoho kupce z Unie s pozváním na oběd. Tím obědem byla dobrá malá hostina o pěti chodech, ale zvědavé otázky o tom, odkud jsou, co dělají a jak dosáhli audience u Arkuna tak brzy, a ještě větší zvědavost služebnictva než u cechmistra otrokářů přiměly Antora se snažit co nejdřív vypoklonkovat. A tak se odtamtud nacpaní a psychicky unavení hosté dostali už po třech hodinách.

U domu už čekal další poslíček, tentokrát od Rulluiana. Spolu s ním šli ulicemi, když tu najednou Antor Framana zatáhl za rameno. Framan naštěstí byl ve zbroji, protože se stihl shýbnout jen dost na to, aby střela nezasáhla oko, a helma jej zachránila před vážným zraněním. Kryt štítem se rozběhl směrem k domu, na jehož střeše stál střelec v černém. Jen těsně uhnul šípu mířenému do nohy. Skočil, štítovou rukou se přidržel balustrády na kraji střechy a pravačkou vrhl sekeru po střelci. Ten ještě vypustil šíp do místa, kde Framan měl ještě před zlomkem sekundy hlavu, a s lukem v jedné a vlastními střevy ve druhé ruce se dal na útěk.

Tiamar vykopla dveře domu a nechala Framana tam vběhnout, zabít dva rváče s noži a vyběhnout na střechu. Framan běžel za lučištníkem. Jedna ze střech spadla pod Framanovou váhou, ale to už byl rytíř erbu pěsti dál. Střelec skočil na vůz se senem, ale vozka zjistil, že neujede, sesedl a vzal nohy na ramena. Pronásledovaný útočník v tu chvíli zahodil luk a... proměnil se ve vlka.

Vlk byl rychlý, ale Framan držel jeho krvavou stopu. Ta jej nakonec dovedla do přístavní čtvrti, kde slyšel následující konverzaci dvou strážných:
První strážce: „Hele vlk! Ve městě! Co to má znamenat?“
Druhý strážce: „Tos' neslyšel, že když uvidíme vlka, nemáme si ho všímat?“

Po tomhle se Framan vrátil, aby předal zprávu o sídle zločinců; sám se tam vydávat nechtěl. Na místě činu už stál dav zvědavců včetně několika strážných. Uprostřed seděl Antor a nějaký holohlavý muž mu ošetřoval ránu na břiše. Tiamar už zjistila, o koho jde: je to čaroděj Šulšuman. Jako odměnu za magické léčení si vzal pár stříbrných šekelů a – přes protesty Tiamar, Framana i samotného Antora – trochu Antorovy krve, která je prý potřebná k dokončení kouzla. A tak Framan s Tiamar Antora odvedli do Zegarruova chrámu, kde snad bude v bezpečí, a sami předali předmět doličný – útočníkův luk, evidentně magickou zbraň mimořádné kvality – do největšího chrámu ve městě, zasvěcenému bohyni moře a Luny Isur. Současně s žalobou na neznámého pachatele pro pokus o vraždu podali i civilní žalobu na Šulšumana, aby vrátil Antorovu krev a nesesílal přes ni žádné kletby.

Domů se vrátili až za setmění. Panu domácímu a jeho synům (paní domu už večer odjela k příbuzným na předměstí) Framan doporučil se zabarikádovat v jedné místnosti a celou noc nevylézat, do své a Tiamařiny postele umístil hadrové panáky a demonstrativně odjel k Arkunovi. Tam se dozvěděl o smrti Laraddua, Arkunova člověka a šedou eminenci Bratrstva. Arkun Framanovi dal doporučující dopis pro vyšetřovatele z Ikkirova chrámu, a tak se Framan po menší bitvě s úředním šimlem dostal k tabulce opravňující jej k zatčení Likargúa podezřelého z Laradduovy vraždy. A tak Framan s Tiamar sedli na koně a vyrazili.

Likargú nebyl doma. Jednou objeli dům a málem zajeli chlápka s kinžálem, kvůli kterému Arkunova síť nezvládala Likargúovu rezidenci sledovat. Stráže nepouštějící nikoho se držely svých rozkazů, dokud Tiamar nezatahala za vousy strážce za oknem s tím, že pro ní není problém si pro něj tím oknem přijít (vztyčená na sedle koně byla ve výši oken). Dveře se otevřely a zbytek čekání na pána domu už probíhal v jeho síni.
Likargú přišel v doprovodu osmi gladiátorů, dvou elfů a asi deseti pirátů. Když se Framan vytasil se zatykačem, odněkud zezadu přiletěl kámen a rozbil hliněnou tabulku na tři kusy. Framan tasil a začal pobíjet gladiátory dřív, než se stihli rozvinout v prostorné hale. Tiamar zatím kuší, oštěpy a lukem vyčistila okna vedoucí z patra do sálu, sedla na koně a posledním kopím kryla Framanovi záda. Lord Bijec sice skoro přišel o štít, ale z šarvátky vyšel jen s drobnými šrámy a rozehnal nepřátele. Likargú utekl ven a zkusil se po provaze spuštěném z okna vrátit do domu, ale Framan mu přesekl provaz a úderem do hlavy spojeným se skokem ze sedla jej zbavil vědomí. Naložil bezvládné tělo na svého koně a poslal Tiamar, ať odjede do chrámu, kam měl zločince předvést.
Nepřátelé se zase formovali k boji, a tak musel jednat: vběhl do vrat, srazil pěstmi ve stříbrných rukavicích pár elfů/vlkodlaků, zavřel za sebou bránu a ještě srazil dva gladiátory. Inkasoval však další rány, dost na to, aby mohl použít zvláštní schopnost svého meče. Vzal jednoho polomrtvého elfa jako živý štít a údery na dálku pobil nebo zahnal všechny lidi na dvoře.
Když už ovládal bojiště, zaslechl odněkud zezdola křik. Vběhl do baráku a hledal cestu do sklepa, až ji našel. Třemi údery ramenem vyvrátil dveře a uviděl Lúthien, svázanou a sedící na židli, zatímco jí stříbrnou jedenapůlruční šavlí sekal mohutný člověk. V místnosti byl ještě vlkodlak s kůsou, vrah s noži a dva sluhové, kteří se svými luky netrefili ani na pár metrů. Vlkodlaka Framan odzbrojil a vrhl se na kata; zasáhl jej však až poté, co jí zasadil smrtící ránu do krku. Naštvaný Framan se chopil stříbrné čepele a rozsekal jí všechny vlkodlaky v domě.
To už okny do domu vnikli bojovníci Klanu, které Framan uzavřel venku. Zvenčí už byli obleženi oddílem dvaceti satrapových vojáků. Framan vojákům otevřel a nechal boj na nich.

Zatímco se Framan radil se satrapou, přiletěl nad město létající koberec. Původní plán byl následující: nejprve se na Pangor ke kondotiéru Caffarrovi teleportuje edenský profesor bran Alberto Petri (nakonec nebyl prostor k vykreslení charakteru tohoto nerudného, roztržitého a nepraktického vědce, který však nutně potřeboval peníze na nějaký ze svých výzkumů), ten poté otevře magickou bránu dalšímu oddílu dohodových žoldnéřů a nakonec hrdinům z Vasgaru. Nakonec se však akce posunula o den dříve: Dohoďané zjistili, že Zeelandie má někde mezi jejich lidmi špiona a od Framana měli zprávu, že záležitost nesnese odkladu, tak poslali na místo jen nejpřipravenější část vasgarské expedice, Melkana a Uziela, vyzbrojené pár stříbrnými zbraněmi a létajícím kobercem. Počasí (silný vítr a pak déšť) sice koberci nepřálo, ale Melkan se pomocí magického vnímání dokázal vyhnout všem nebezpečným turbulencím.

Přímo ve městě viděli některé domy hořet a po ulicích pobíhat ozbrojence. Přistáli tedy na jednu z plochých střech u bojiště ve středu města. Vylekali dva Ikkirovy kněze, kteří jen sledovali boj na náměstí a modlili se. Maronsky prohodili pár slov a přidali se k nim, když si Melkan všiml slabého zvuku pod sebou. Shlédl dolů a viděl, jak někdo vylézá z okna pod ním. Vzal a spoutal jej vzdušným kouzlem a vynesl na střechu. V tu chvíli nahoru vyběhla Tiamar se zprávou: „Likargú utekl!“ Vyslovila Melkanovi uznání za jeho chycení a lukem se zapojila do bitvy. Zapojil se i Melkan: svým oblíbeným ledovým meteoritem zničil beranidlo, kterým se piráti ve službách Klanu chystali vyrazit vrata chrámu. Lid si to vyložil jako hněv bohů a chrámy od toho okamžiku byly v bezpečí. Uziel si mezitím nechal přinést stříbrný řetěz a svázal jím zajatce.

Melkan doletěl na koberci pro Framana a po krátké poradě jej poslal převézt zajatce. Framan jel na svém koni vpředu, za ním jela Tiamar se zajatcem a nad nimi se vznášel koberec s Melkanem a Uzielem. V jedné uličce zahradila jezdcům cestu pětice gladiátorů s trojzubci; Melkanův blesk tři z nich poslal k zemi a zbylé srazili Framan a Tiamar.
V satrapově pevnosti se Uziel chopil výslechu. Přivázal Likargúa ke stožáru, nechal jej očarovat čarodějovým hlasem a začal z něj páčit rozumy. Že jej slyší kdekdo si vyslýchaný uvědomil, až když vyjmenoval hezkou řádku „nevinných“, které nechal zavraždit Arkun. Vtom však odněkud zdola vylétl šíp se stříbrnou hlavicí a zaryl se Likargúovi do oka. Uziel hledal střelce, ale tu přišel naštvaný Framan, kterého probudilo vyřvávání shora, a kopem Uziela podmetl. Právě včas, protože v tu chvíli další (už obyčejný) šíp proletěl místem, kde ještě před chvilkou byla trphobitova hlava, a pročísl Framanovy vlasy. Melkan si všiml, ze kterého domu střela letěla, a vojáci jej začali ostřelovat balistami. Nechal jsem si hráče vybrat šťastné číslo v rozmezí 1-6 (4) a hodit si – padla trojka, takže oštěp z balisty skrytého střelce těsně minul a přiměl utéct.

Do rána boje ve městě utichly – Klika prostřednictvím Unie uzavřela příměří s Klanem a společně rozdrtili Bratrstvo. Pak si to Klika a Unie vyřídili s Klanem, vypálily jejich hlavní sídlo a zabily cechmistra pirátů Arga a několik z jeho příbuzných. Zbytek Klanu utekl, buď po moři nebo hlavní bránou. Cechmistr Arkun ráno osobně přišel k satrapově pevnosti, aby osobně pozval satrapu, Framana, Melkana a důstojníky v pevnosti i na cestě na ten večer na hostinu k příležitosti obnovení pořádku.

Hrdinové se během volného dne rozdělili: Uziel šel zvlášť a Framan, Antor, Tiamar a Melkan navštívili čaroděje Šulšumana. Melkan si iluzemi zvýšil vážnost: jeho oči zářily, plášť se vlnil a vlál proti větru apod. Ostatní se drželi falešných identit - „pan Torelli“ (Antor), který se už cítil dobře, šel v doprovodu „Giorgia Borliho“ (Framana) a své tlumočnice žádat zpátky ampulku své krve. Šulšumanovy stráže si netroufly plnit rozkaz („Nepouštějte je dovnitř!“) a sám Šulšuman se před Melkanem roztřásl strachy. Po krátkém vyjednávání slíbil, že krev přinese; Melkan jej sledoval vzdušným okem a viděl, jak váhá, zda se nepokusit o nějaké kouzlo, ale nakonec se rozhodl spolupracovat a krev odevzdat.
„Dohoďané“, za které se vydávali, měli ještě jednu žádost: zrušit kletbu proti dohodové ambasádě. Teď se Šulšuman úplně sesypal: to by znamenalo, že nemoc přejde na něj. Melkan hned nabídl pomoc se zrušením kletby, a tak domorodý kouzelník souhlasil. V hodinovém rituálu zkusil svými prostředky zrušit kletbu, leč neúspěšně; démon nemoci jej posedl a Šulšuman začal současně běsnit a hnít. Melkan již měl připravené mocné prázdnotové blesky, kterými démona vážně zranil, a Framan mu notně přidal svými starými postříbřenými rukavicemi; mnoho ran však současně inkasoval kouzelník, kterého budou ještě týdny bolet. Příznaky lepry však zmizely a dá se očekávat, že s pomocí místních kněží už dokáže zabránit jejich návratu.

Uziel zatím sehnal tlumočníka (maronštinu ani místní iskarštinu neovládá) a zjistil si něco o té oslavě: organizátoři hledají kuchtíky, ale nejde jim o kuchařské schopnosti, ale o mlčenlivost, kterou nejdřív hodlají zkoušet dost podezřelými způsoby. S touto znalostí se vydal k obchodníkům se zbraněmi z Unie a z Ligy, navštívil oba obchody, během smlouvání probral všechno možné a nakonec koupil u unijního kupce jeden tesák pro sebe a u toho z Kliky sadu dvou morgánských soubojových nožů pro zvláštní účely. Jeden z těchto nožů skryl u obchodu, kde jej koupil.
Z unijního obchodníka dostal, kdo má v Unii na starosti obchod s informacemi, a šel tam, aby se zkusil stát dvojím agentem. Přišel do vily v západní čtvrti, vešel dovnitř a mluvil s jedním Zeelanďanem. Nabízel mu svoje služby, ale dost neprokázal, že něco ví, a tak špion brzy ztratil trpělivost. Zpoza závěsů u stěn místnosti vylezli místní rváči a kroky se ozvaly i zpoza dveří. Hráč moc dlouho váhal, takže postava byla zpacifikována bez boje. Přitiskli Uziela čelem k zemi, jeden chlap mu klečel na zádech a občas vlepil jednu pod žebra, odzbrojili jej a začali vyslýchat. Uziel zvolil zdržovací taktiku a vyprávěl relativně neškodné pohádky.
Melkanovi tou dobou bylo divné, kde je Uziel, a šel ho hledat. Použil k tomu sledovací kouzlo a jím veden došel na náměstí a vyrazil z něj na západ, když mu kouzlo někdo zrušil. Už jej ani neobnovoval, jen se rozhlédl a (dobrý hod na smysly) viděl: obyčejný dům, obyčejný dům, dům s výborným protimagickým stíněním, obyčejný dům...

Framan a Melkan stáli před bránou a radili se, kdy a jak jít dovnitř, když se dveře otevřely a sluha pravil: „Pojďte dál, pán vás očekává.“ Framan s Melkanem zalapali po dechu a vstoupili dovnitř. Nečekali v hale, ale šli po schodech k místu, odkud zaslechli nějaké zvuky. Vtom Melkana šestý smysl upozornil na nebezpečí: otočil se a bočním větrem srazil k zemi nejen šíp a kuši, ale i střelce v okně shlížejícím na schodiště. Framan se mezitím pustil do dvou strážných nahoře. Služebník zmizel ve vedlejší místnosti, ze které vylezli čtyři muži s meči a štíty, a se štítovou hradbou běželi k Melkanovi. Zaměřování kouzla se nepovedlo, takže ohnivý blesk zasáhl jen tři z nich. Zbylý přiběhl a přes kamennou kůži lehce zranil Melkana na hlavě, než jej Framan shodil ze schodů hlavou dolů. Framan seběhl dobít zbylé šermíře. Melkan si mezitím všiml, že jeden schod zavrzal, ač neměl, a začal bojovat s neviditelným soupeřem. Než mu Framan přispěchal na pomoc, byl vážně zraněn na krku. Rychle poskytl sám sobě magickou první pomoc, zatímco Framan zmasakroval neviditelného a běžel pobít střelce. Mezi nimi byl i zeelandijský čaroděj, který vylezl z okna a zkoušel uletět. Framan po zásahu šípem byl dost zraněný na použití dalekonosného meče, a tak čaroděje ještě zasáhnul. Mág bolestí ztratil koncentraci, přišel o kouzlo a spadl. Framan ještě využil zbytek dalekých úderů na rváče v místnosti s Uzielem, kterou nepřátelé mezitím otevřeli. Melkan tak nebyl pořádně obklíčen; tlakovými vlnami a Framanovou pomocí si všechny nepřátele udržel od těla. Rváči jen stihli koupit špionovi a mágovi čas k útěku. Poslední z nich utíkal za nimi, když se Melkan zeptal přibíhajícího Framana: „Mám běžet za ním?“ Odpovědí byl rozkaz: „Běž!“ Po chvíli pronásledování Framan chlapa dohnal a srazil.
Uziel v domě našel tajný archiv písemností v maronštině a zeelandijštině, dokazující, že Unie pracovala pro Zeelandii. Zajatci také potvrdili, že měli v plánu na oslavě hosty otrávit uspávadlem a následně přepadnout a pobít. Dohodoví žoldnéři už dorazili, takže nebyl problém pozatýkat špičky Unie a odsoudit je k smrti pro velezradu a donutit Arkuna pod magickou přísahou slíbit věrnost satrapovi. Ani jsem moc nelitoval neuvedení směšných scén na hostině, kde se měla podávat vína nejvyšší kvality zkažená dlouhým pobytem v teple, přislazená a ještě ředěná, a broliandské pivo, zvětralé a podle zeelandijského zvyku smíchané s ovocnou šťávou.

Satrapa Apulšišum osvědčil vděčnost: Framan dostal velkou částku peněz, vilu jednoho z potrestaných boháčů, nejbohatší předměstí Karonu a tři velké vesnice na venkově, a navíc možnost trénovat maronský důstojnický bojový styl (který se většinou předává z otce na syna ve šlechtických rodinách, neurození by se ho správně neměli učit, a skuteční mistři jsou většinou moc bohatí a mocní na to, aby dávali lekce komukoli kromě svých příbuzných a přátel) pod nejlepším bojovníkem severopangorského rodu Isi. Melkan si pak mohl přát něco velkého a Uziel menšího; Melkan dostal obchodní karaku s posádkou z propuštěných otroků a penězi k jejich vydržování po dva roky (polovinu z této částky dostal od dohodových diplomatů). kterou vybavil kaledonskou vlajkou a nechal jezdit a obchodovat pro něj. Uziel chtěl peníze, tak dostal truhličku se zlatem, stříbrem a drahými kameny v hodnotě zhruba 2000 zlatých. Kromě toho vyjednali propuštění všech otroků z kontinentu držených v Karonu, kteří se buď vrátí, nebo mohou vstoupit do Framanových služeb. Správou svého nového území pak Framan pověřil pana domácího ze začátku své cesty – pan Niaran (od nynějška Niaran rab-Karannu) je velmi kultivovaný muž znalý pěti jazyků, pocházející ze starého, ale zchudlého rodu satrapských úředníků, tedy určitě dobrá volba.

Piráti z Karonu úplně nezmizí a ani nejsou úplně pod kontrolou, ale satrapa ovládl jejich předáky a snad je dokáže zkrotit úplně. Zatím dosáhl drobné změny volebního systému Svobodných obchodníků (satrapa musí schválit každého kandidáta) a dosazení svých lidí na část uvolněných míst. Staré politické strany přestávají dávat smysl; během následujících měsíců vznikne „satrapské křídlo“, „středoví“ Arkunovci a „pomstychtiví“, kteří by rádi obnovili staré pořádky.

Ještě jedna hláška:

Likargú při výslechu prozrazuje temná tajemství: „Tři roky jsem si nepral trenky!“

EDIT: druhá hláška:

Venku je 35°C, v čajovně, kde hrajeme, jen o málo míň.
GM: "Je patnáct stupňů, domorodci klepou kosu."
Hráči: "Je krásně!"

Mimochodem, už jsem psal, co se mi na tomhle sezení nejvíc líbilo? Že většinu času do děje uváděl můj brácha v roli Framana, hráči diskutovali mezi sebou a mě stačilo si psát poznámky a jednou za čas odehrát nepřátele v nějaké akci.
Nejsem trouba, ale snažím se a s pomocí Boží se jím brzy stanu!

R.I.P.

Uživatelský avatar
Goran
Don Quijote
Příspěvky: 3390
Registrován: 2. 5. 2006, 11:58
Bydliště: Litoměřice/Plzeň
Kontaktovat uživatele:

Re: Páni z Litmeriku

Příspěvek od Goran » 17. 8. 2015, 18:37

Zápis z jedné ze starších her (Melkanova svatba, Dalthronův zápis zde) od Randalova hráče:
Kuzkuk píše: 27.6 Svatba a turnaj

Přípravy

Na počátku této příhody se družina nacházela ve slavném Litmeriku, po krátkých přípravách se vydala na cestu do Awy, kde se mělo vše udát. Co vše? Inu, bylo toho opravdu hodně, všelijaké obřady a veselí spojené se svatbou bohů, při té příležitosti veliký turnaj a hlavně, pro družiníky zásadní… Melkan vstoupil do svazku manželského s jeho krásnou, nyní už paní, Caelií. A aby toho nebylo málo, vše se to celé lehce zkomplikovalo a do družiny se připojila další postava.
Tedy, družina dorazila do již zmíněné Awy pět dní před zahájením velké slávy a pilně se začala připravovat na nadcházející dny, někteří více na turnaj, jiní více na oslavu, jiní sledovali své vlastní pohnutky. Bohůmžel veliký Zudra se nemohl dostavit, při vyšetřování, jež však nepaří do tohoto příběhu, byl zraněn na svém mohutném vousu a s takovou se nemůže v blízké době ve společnosti ukázat, jelikož nemít plnohodnotný vous je pro trpaslíka potupné.
Ve chvíli volna Elisabeth opětovně vyzvala Melkana, aby poměřili své síly. Dlouho vymýšleli, jakou vhodně důstojnou disciplínu zvolí, aby byli síly vyrovnané, od stavění sloupů, přes zápasy a pěstní souboje po šermířský souboj šavlí a rapírem, ale nebylo to ono. Nakonec se utkali v loutkovém zápasu s sebou vytvořenými dřevěnými golemy. Pravidla byla jasná, rozsekat golemem golema dříve, než druhý golem rozseká golema tvého ve třech kolech. V prvním kole Melkan využil taktické výhody, nenápadným obratem dostal svého golema za záda Elizabetinova golema a prudkou ranou ho srazil k zemi. V kole druhém drtivě vyhrává Elizabeth, když Melkan náhle selhává při ovládání své loutky. Avšak v kole posledním se opakuje scénář prvního, Melkanovy zkušenosti přinášejí plody a zase vyhrává.
Poté tito dva hrdinové šli nakupovat, Elizabeth se nabídla, že Melkanovi pomůže s výběrem prstýnků na jeho svatbu a také všech potřebných oděvů a úborů, nu což, na tento nelehký úkol je jako elfí šlechtična jako stvořena. Prstýnky nakonec vybrali na oko prosté, zlaté, avšak manžel do nich připravil velkolepé magické překvapení.
A to nejlepší k přípravám na závěr, největší mezi bardy, vasgarský umělec, pán vší písně, nezapomenutelný hráč i pěvec, mocný Dalthron všeuměl, napsal úžasný kus, jen a jen pro svatbu Melkana a Caelie, kteří tímto jsou minimálně pro několik generací dopředu zvěčněni, neboť se jedná a jednoznačně nejlepší svatební píseň tohoto věku.

Turnaj

Turnaj na počest těchto události byl velkolepý, nikoliv však přemírou účasti slavných osobností, ale počtem účastníků celkem, jelikož právě absence velkých turnajových jmen probudila naději na výhru v mnohem širším okolí, než tomu obecně bývá. Ve dvou dnech proběhlo mnoho disciplín, avšak zde zmíním jen ty, ve kterých se angažovala družina.
V kultivovaném rozbíjení tlam se poměrně dobře prosadil, zatím pro družinu neznámý Galdrin, který však pohořel v soubojích na hole. K tomuto rozbíjení tlam by bylo třeba dodat, že králem zápasnické arény se stal Drak, a tento titul mu náleží na následujícího půl roku. Elizabeth si věřila na střelbu z luku a souboje rapírem, avšak její umění nestačilo, na ty změkčilé, sportovní střelce a šermíře, kteří by v bitvě netrefili ani stodolu a s brekem šli domů… A nakonec tu je Randal, který se v soubojích štíty&sekery probojoval až do finále, kde však s ostudou padl po první ráně toho ostudného Thorolfa Magnusona, prokleto budiž jeho jméno, jelikož Randal měl slunce ba i písek v očích, bohové mu nepřáli, sekyra byla špatně udělaná a on právě uklouzl po kamínku, nu což stává se.
Nakonec turnaje bylo připraveno překvapení, poprava skřetů zajatých z tažení na východu. Aby to bylo trošku fér, bylo to ve stylu bojové hry. Skřeti se měli probojovat na určité místo, pokud dotyčný skřet uspěl, nebyl zabit ale prodán, jako gladiátor do arény, pro skřety dosti dobré vyhlídky.

Svatba a hostina

A teď něco k samotné svatbě. Sešly se spousty lidí, všichni krásní, hezcí a však nejvíce z nich zářili Melkan a Caelie. Obřad byl naprosto úžasný, a to velké finále, nasazování prstenů, kdy Melkanovo očarování způsobilo, že okolo páru poletovaly v různých barvách roztodivně svatební symboly, bylo to naprosto odzbrojující. Svatba to byla tedy velice hezká, nejedna slza ukápla. Pak se to šlo oslavit a předat svatební dary. Mezi největší skvosty by bylo třeba zmínit dvě telekomunikační zrcátka a Galdrinův lektvar na ovládnutí okřídlených ještěrů, z kterého byl Melkan, jako velký obdivovatel těchto tvorů a čerstvý majitel wyverny, naprosto unesen.
Poté Caelie zmizela. Tak se ji Melkan spolu s Elisabeth vydali hledat. Randal mezi tím došel k závěru, že někdo udělal něco s pitím, proto tolik lidí odchází, ale jemu se nic neřekne, tak nebude dělat hlupáka a odejde také. Mezi tím hledači zahlédli podezřelé postavy, nejspíše Caelii a dva hobity, a vydávají se po stopě do nedalekého domu. Vevnitř nalézá Melkan podivný teleport. Mezitím ostatní bezcílně bloudí a hledají, postupně se však naleznou u pěvce Dalthrona, který má díky své intuici alespoň nějaký směr kudy jít. Ten je dovede do sklepní instituce s názvem Třešňový bar, kde probíhá maškaráda. Ale zpět k Melkanovi, ten nalézá Caelii v jiném sklepení, nejspíše alchymistické laboratoři, spolu ještě s nějakými lidmi, ale zůstává za dveřmi a opatrně sleduje situaci. Zatím Galdrin skrze mentální spojení lokalizuje Melkana a družina tedy přestává bloudit, připlétá se ke rvačce mezi místními pobudy, kterou elegantně vyřeší, a doráží k Melkanovi.
Poté co se Melkan přesvědčí, že nehrozí žádné nebezpečí, vchází do dveří. Načež z různých skříní a sudů vystoupí několik známých lidí, Uziel začne pohazovat po všech findalky (takové ty malé mentolové bombonky, však víte), Cian a Alexander se usmívají a šklebí, načež z jiného sudu vyleze Cianův bodyguard s úkolem Melkana obklíčit. Melkan se směje, zneviditelní sebe a Celii, načež se obklopí ohnivou aurou a mají se (pozn. Randal se bavil, ale to že se někdo takhle zapálí, mu přijde velice nevkusné…), zbytek družiny stojí u vchodu a usmívají se nad štěstím páru.
Jenže klid jim není přán, na chodbě je ještě někdo další, někdo, o kterém nikdo nemá ani tucha. O to je větším překvapením, když většina družiny náhle padá k zemi v magickém spánku, jen Randal a lidé stojící hlouběji v místnosti tím zasaženi nebyli. Rychle vtáhnou všechny spáče do místnosti a zavírají dveře. Budí uspané a jen pár slov stačí mezi sebou prohodit a dveře se rozlétnou v pantech. Chodbu ozařuje plamen ze stále zvětšující se obrovské ohnivé koule, všichni uskakují do nejbližšího krytu či jen se krčí na zemi, jen Melkan stíhá vyčarovat jakousi ochranu. Výbuch otřásl sklepením. Naštěstí ochrany mírní výbuch natolik, že družina neutrpěla žádná vážnější zranění a sbírá síly k odvetnému útoku na stále neviditelného útočníka. Avšak během chvíle je Melkan z bezprostřední blízkosti zasažen ničivým kouzlem do zad a padá k zemi. Randal skáče a dopadá na neviditelného útočníka, načež ho družina odzbrojuje, znehybňuje a odčarovává. K překvapení všech se jedná o jednoho otrapu z té rvačky, které byla před pár minutami družina svědkem, byl pouze magicky ovládnout a zneužit.
Mezitím v paláci se rozběhlo pátrání po dalších útočnících, nalézají však pouze mrtvého agenta, pátrání se tedy dostalo do slepé uličky. Družina se v pochmurné náladě vrátila na hostinu, a celé sezení bylo zakončeno temným poselstvím od jisté upírky Melkanovi: „Berte vážně Cianova slova a modlete se k bohům, protože nikdo jiný vás nezachrání“.
Nejsem trouba, ale snažím se a s pomocí Boží se jím brzy stanu!

R.I.P.

Uziel
Příspěvky: 1
Registrován: 20. 8. 2015, 16:28

Re: Páni z Litmeriku

Příspěvek od Uziel » 20. 8. 2015, 18:29

Zápis z Uzielova deníku z urychlené mise v Karonu. Popisuje celou událost z pozice této postavy a poněkud detailněji.

Po úspěšném tažení na západ a přežití obléhání hradu, nás čekalo období klidu a veselí, během kterého jsem konečně měl dostatek klidu a pohodlí na pořádný spánek a k tomu i dostatek času na přípravu na budoucí mise. Po poslední patálii s čarodějem jsem se totiž rozhodl věnovat se podrobněji nemagické obraně proti magii v knihovně Vasgaru. Zároveň mám v plánu naučit se základům chemie, jelikož věřím, že se mi v budoucnu bude hodit.
Právě tam mě také zastihly zprávy o plánované misi do přístavního města Karonu, do jehož vedení jsme měli dostat za použití jakýchkoliv prostředků jednoho z našich, resp. někoho z tamních, který v mocenské krizi zažádal o pomoc naši vládu výměnou za svojí podřízenost. Bude to jako vykoupit zkrachovalého obchodníka, jenom ve větším měřítku. Když se mise zdaří, bude nám Karon zavázán a my tak získáme na tamním území velký vliv, ze kterého budou plynout jen samé lahůdky, jakými jsou třeba exkluzivní obchodní kontrakty nebo kdo ví co ještě. Politikaření už nechám na těch žvatlajících ňoumech, kteří si žvatláním plní kapsy penězi a to je tak asi všechno. Vlastně jim tak trochu závidím, když se podívám do těch svých. Ještě před měsícem jsem uvažoval nad vylepšení výbavy a zároveň i nad laboratoří, kde bych mohl začít zkoumat nějaké substance, které by byly vhodné do bojových situací. To vše, než jsem se podíval do úspor se zjištěním, že na ani jedno ani druhé nemám v současné době peníze, alespoň pokud chci uvažovat nad lepší kvalitou.

Právě jsem dočítal nějakou knihu o nemagické obraně proti magii, když se odnikud zjevil posel se zprávou; ani jsem si ho nevšiml, což mě poněkud znepokojilo. Asi už je čas vrátit se od knih k tréninku. Když jsem se skrze zprávu dozvěděl, že se mise přesouvá z původně plánovaného data na dnešek, pochopil jsem, že na trénink mi teda moc času nezbude. Inu pobídl jsem posla, aby mi ukázal cestu a následoval ho. Když mě dovedl na místo srazu, potkal jsem tam toho egomana Melkana a nějakýho dalšího týpka, asi taky „velemága“, jelikož vypadal stejně namyšleně a mluvil se stejnou nabubřelostí jako on.
Moc dlouho jsme tam ale nepobyli. Ani ne za minutu mě prohnali nějakou černou dírou, kterou tam vyčaroval ten druhej, a najednou jsem se objevil společně s Melkanem na místě, kde jsme se měli setkat s informátorem. Pominu-li to, že mi chvíli trvalo se zorientovat, kde jsem, našel jsem se v obležení vojáků Dohody. Teď ještě zjistit, kterej tomu tady šéfuje. ,Blbec, blbec, nula, ambiciózní nula, ten tu ani nechce bejt, chlápek na slonovi, blbec… Možná to zní překvapivě, ale tipnul bych chlápka na slonovi. No tak asi ne. Pan velemág se už vybavuje s někym jinym a vypadá, že i s tim správnym.' No nechám je a kouknu, co vlastně budeme mít za jednotky k dispozici. Halapartníci, jezdci to není vůbec špatné…
Netrvalo to moc dlouho a přišel Melkan se zprávou, že situace hoři a že bychom se tam měli dostat ještě před armádou. Ani jsem mu nestačil odpovědět a už se přede mnou vznášel létající koberec. ,Ach jo, další magický cestování a teď navíc i nepohodlný.' Po chvilce letu začalo trochu pršet. ,Alespoň to tu situaci trochu uhasí' pomyslel jsem si vtipně. Poté však začalo pršet trochu více a nálada na vtipy mě přešla. Melkanovi to chvíli trvalo, než ho napadlo vytvořit ochranu proti vodě. Já už byl ale celkem slušně promoklej, takže mi stejně to bylo jedno.
...
Konečně jsme dorazili k městu, byl pozdní večer a části města byly v plamenech. V ulicích se navzájem bili vojáci s piráty. Z výšky celkem zajímavá podívaná. Navrhl jsem přistát ve středu města na střechu chrámu na náměstí, kde byly boje nejintenzivnější. Ze střechy jsme měli pěkný přehled o situaci. Ta byla znepokojující… Vojáci, kteří byli pravděpodobně s námi, byly zatlačováni davem, který ke všemu měl i beranidlo. Nejlepší by bylo ho zničit a spolu s ním i morálku té chásky, která rozhodně nebude vojensky disciplinovaná. Naneštěstí jsem ho neměl jak zničit. Vše se seběhlo tak narychlo, že jsem u sebe neměl žádný pokročilý vybavení. Nedalo se proto nic dělat a musel jsem říct Melkanovi s nadějí, že to zase neposere. Ten mezitím kontaktoval nějaké kněze, kteří se na tu podívanou koukali, ze stejného místa jako my. Řekl jsem mu tedy, ať sejme to beranidlo, což bylo něco, do čeho se mu moc nechtělo a to toho důvodu, že by nás to prozradilo. ‚Pravda, ale když to neposereš, šarvátky utichnou a my budeme mít klid na pořádný plánování.‘ řekl jsem si v duchu, než nás vyrušil nějaký hluk, konkrétně půlelf utíkající domu na jehož střeše jsme stáli. Melkan ho chytl a o chvilku později předal zpět jeho pronásledovatelce, ženský s lukem, která na celý kolo vyřvávala, že onen půlelf utekl. ,To na ní vůbec nestrhne pozornost.' usmál jsem se v duchu. Zdálo se, že jí Melkan zná, možná první kontakt od našich v tomhle městě? Každopádně, když zjistila, že je ten chlapík zajištenej, dala se s náma do řeči, přičemž jentak mimoděk střílela do davu pod námi. ‚Smál bych se, kdyby jí jeden šíp přilítl zpátky.' Poslala nás za jakýmsi Framanem, ten to tady asi vede, a je tudíž člověkem, který mě tu bude jako jeden z mála zajímat. Nejdřív jsme však společnými silami dokopali Melkana k akci. Ten vytvořil ledový meteor a zničil beranidlo společně s kruhem bojovníku okolo. Ne že bych nebyl ohromen, ale to jak se důležitě tváří mu u mě žádný body nepřidá. ‚Mágové to mají holt lehký.‘

Potom, co se zbytek těch blbů dole rozutíkal tam a sem, jsme měli to nejhorší za sebou a vydali jsme se tudíž za ním. Framan se ukázal být solidním bijcem. ‚Asi by mě toho mohl dost o boji beze zbraně naučit‘ Jeho přátelský přístup mě překvapil, ale za to nijak neoslnil. Když nám posléze vykládal o situaci, nezapůsobil na mne zrovna nejmoudřejc. I tak jsem jeho dosavadní taktiku musel zhodnotit jako ucházející. Framan nám každopádně prozradil situaci ve městě. Z toho, co jsem pochopil, jsem zjistil, že ve městě bojují čtyři zájmové skupiny. Klika, obchodní spolek, který byl momentálně v paktu se stranou našeho klienta, se spojil s Klanem, skupinou vlkodlaků, kterou by Framan nejraději vyhnal z města. Pak tu byla banda pirátů, která s nimi bojovala, teda spíše dostávala od nich na prdel. Pak tu již zbývala pouze Unie, další cech obchodníků, který však zůstával neutrální a obchodoval se všemi ostatními, což jsem považoval za nejmoudřejší přístup k věci.
Úkol byl každopádně jasný, a to sice odrovnat Klan. Jakmile jsem zjistil, že půlelf, kterého Melkan chytil, patřil ke Klanu, sehnal jsem nějaké stříbrné věci na výslech a navrhl jeho převoz do paláce s opodstatněním, že pak můžeme Klan vyprovokovat k akci v dobu, kdy je budeme čekat. S tímto jsme také vyjeli k chrámu, kde jsme nabrali zajatce. Já a Melkan jsme letěli na jeho koberci, zatímco Framan jel na koni společně s tou ženskou, kterou jsme potkali na střeše chrámu. Vězně jsme převezli až na malou potyčku v uličce, kterou Melkan vyřešil jedním bleskem, bez problému. Po cestě mě však napadl jiný a lepší způsob, jak se vypořádat se situací, a sice znepřátelit Klan s jejich jednoznačně dočasným spojencem Klikou.
Proto jsem půlelfa nechal okamžitě přivázat ke stožáru na hradbách, abych s Melkanovou pomocí sehrál menší výslech, který se však díky čarodějově hlasu změnil na přiznání. Nejdřív jsem půlelfa nechal vydusit repeticí jedné otázky, přičemž jsem ho po každém mlčení švihl naostřeným řetězem po nohách. V moment, kdy ze sebe začal vyhazovat první tajemství, mu přičaroval Melkan čarodějův hlas a on tak veřejně prásknul něco na lídra Kliky. Naneštěstí si hned uvědomil, že ho slyší půlka města a vůlí kouzlo přemohl. No jelikož jsem ho už využil, jak jsem chtěl, rozhodl jsem se ho podříznout. Naneštěstí mu zničehonic přilétl do oka šíp a připravil mě o všechnu legraci. Koukal jsem odkud mohl výstřel vyjít, ale nevšiml jsem si ničeho jiného než dalšího šípu, který letěl mým směrem. Bylo však již moc pozdě.

Musím přiznat, že jsem se poprvé za dobu pořádně bál, naštěstí jsem najednou ležel na zemi netušíc, co se děje. Byl to Framan, kterého jsme naším vyrválem vzbudili. Chtěl nám vynadat za to, že ho budíme, ale nakonec mi včasným podkopnutím nohou zachránil krk. Začínám ho mít radši a radši, už jen proto, že ani nezmínil, že mi právě zachránil život očekávajíc moje díky. Naopak nás pobídl ke spánku. Nejdřív však vystřelil našemu neznámému jeden šíp zpět, ikdyž podstatně větší, z balisty. ‚Příště bych si měl naše opevnění lépe prohlédnout.‘
'Se spánkem má ale Framan pravdu, šel bych taky na kutě.' pomyslel jsem si a vydal se spát. V noci mě vzbudil voják. Čekal jsem, že se něco semele. Řekl, že Klika začla bojovat s Klanem. 'Plán vychází lépe než jsem čekal. Původně jsem doufal jen v rozpojení spojenectví či v útok Klanu na pevnost.' Vojáka jsem každopádně poslal pryč, abych mohl v klidu dospat. Probudili mne až ráno a já se cítil nadmíru dobře.
Zjistil jsem, že nás navštívili zástupci z Kliky, která přes noc rozprášila Klan a sjednala tak mír. Pozvali nás a důstojníky z blížících se posil na oslavu ve Starém Paláci. 'No to jsme tu krizovou situaci srovnali docela rychle. Možná až tak rychle až je to podezřelé. Měl bych to prověřit.' prolétlo mi hlavou a Framan, ten vypadá taky podezřívavě, protože potřebuje oslabit Kliku co nejvíce, aby pak mohl dosadit toho svého chuje co nejjednodušeji. 'No pokusim se při tom vyzvídání i něco vyvést mezi Klikou a Únií.'

Zatímco Framan a Melkan šli za nějakým místním mágem řešit problém prokletí ambasády, já vyšel do města, kde jsem si najal překladatele. 'Je to sice risk, ale místní řeč neovládám, tak budu muset holt uplácet.' Zašel jsem s ním na otročí trh ve středu města, kde jsem se leccos dozvěděl. Zjistil jsem, že na tu narychlo uspořádanou slavnost shání kuchaře, což by nebylo nijak podezřelé, kdyby mi jedni z těch odmítnutých nevyzradili, že se hostitel neshání po lidech, co umí především vařit, nýbrž po lidech, co umí držet jazyk za zuby. 'Já věděl, že něco chystají. Určitě se tam k nim zkusím dostat. Nejdříve ale musím začít rozepři mezi Unií a Klikou, a proto musím navštívit nějakého místního obchodníka.'
Zašel jsem tedy za nejvyhlášenějším obchodníkem Únie, abych tam něco vyzjistil. Na získání jeho důvěry jsem si však musel něco koupit. 'No, nový nůž jsem stejně už potřeboval.' Po půlhodinovém čajovém dýchánku jsem si konečně koupil jeden moc pěkný trpasličí nůž, který rozhodně jen tak nezahodím. Zároveň jsem však zmínil, že jsem pozvaný na slavnost a lidi, které znám a obchodník zbystřil. Před odchodem mi napsal adresu a se slovy, že bych se tam měl zastavit. Tak jsem i učinil, ale nejdříve jsem poslal sluhu pro dva unikátní nože od nějakého Klikského mistra. Pro ně jsem měl ryze unikátní využití. Když je překladatel přinesl -byly to velmi zajímavé kusy-, zaplatil jsem mu bohatě za jeho služby a mlčení a připravil se na akci.
Nejdřív jsem vyhodil jeden z nožů u krámku, kde byly oba dva nakoupeny a s tím druhým jsem se vydal směrem ke kontaktu, který mi dal obchodník. Dům vypadal zcela obyčejně. Co jiného také čekat od nějakého špionského brlohu. Zašel jsem tedy k němu a u dveří jsem se dal do řečí s nějakým chlápkem. Ten si mě pozval dovnitř, kde jsem se spolu začali bavit. Řekl jsem, co jsem řekl a on očividně neměl zájem, ale zároveň mě nechtěl zrovna pustit ven. Usoudil jsem tak z toho, že mě během chvíle drželi dva chlápci za ruce a skládali mě k zemi. Hned nato se mě začali vyptávat na Framana a Melkana. Potřeboval jsem získat čas na to, abych něco vymyslel. Na Framana jsem prozradil akorát, že o něm nic nevím a abych odvedl pozornost, začal jsem nadávat na Melkana, což mi šlo celkem od ruky. Pak se mě začali ptát na to, co umí kouzlit. No pochopil jsem, že ho asi budou chtít zlikvidovat, ale, jelikož mě momentálně srali víc než on, vykecal jsem ji zaklínadla, co znám a které jsem však u Melkana neviděl. No nebudu zastírat, že mi začalo týct do bot. I když jsem měl po ruce ještě dva nože, tak mě stále drželi ty dva a bylo jasné, že tu nebyli sami. To potvrdilo i nějaké mumlání vzadu za mnou. Po chvilce mi došlo, že to není mumlání, ale zaříkávání. To celou situaci ještě zhoršuje. Zkusil jsem ho vyprovokovat, aby se ke mně přiblížit, ale to mi moc nevyšlo, akorát jsem dostal ránu do zad. Najednou jsem zaslechl nějaký hluk přede dveřmi, znělo to jako bitka. 'Že by mě nakonec našli?' zadoufal jsem a výsměšně jsem poznamenal... "Asi máte venku nějakou návštěvu.“ To je to poslední, co si pamatuju.

Poté mě probudila až velká tlaková vlna, která prohodila moje věznitele pokojem. Ve dveřích se na to objevil Framan a já si mohl oddechnout. I tak jsem pro jistotu ještě chvilku zahrál bezvědomí, abych mohl případně překvapit ty, kteří se teď okolo mě sbírali. Oni se však dali na útěk a tak jsem se oprášil a vydal jsem se směrem za Framanem, který pronásledoval posledního z těch, co ještě stáli na nohou. V klidu jsem našel svoje věci a potkal se s Melkanem, který nepříliš taktně utrousil: „Nemáš zač.“ Asi to byla provokace, takže jsem pomlčel, ale na konci dne jsem mu přece jen poděkoval, jelikož to byl hlavně on, kdo mi zachránil život tím, že se po mě začal shánět. Začal jsem tak vidět mágy i v lepším světle.
Abych to celé dokončil, ještě před odchodem ze sídla, ve kterém mě věznili, jsem našel dokumenty spojující Únii se Zeelandijci. Po krátkém výslechu jejich mága, který mi potvrdil moje podezření ohledně slavnosti, během které nás měli všechny povraždit, jsme všechny za pomocí vojáků Dohody pozatýkali a dosadili toho otrapu na trůn. Dokonce jsem ke svojí gáži dostal i odměnu, podobně jako Framan a Melkan. Framan dostal půdu a poddané a jednu z lepších čtvrtí ve městě, Melkan si přál loď, což není úplně špatná investice, ale riziková to ano. Mno a já, jelikož jsem zrovna nevěděl, jsem si přál jenom zlato. Upřímně si myslím, že ty dva tisíce mi dlouho nevydrží.

A taky že ne. Za 1800 zlatých jsem si najmul na 9 měsíců dva chemické týmy, přičemž jeden z nich má za úkol vyrobit svítivou lepkavou kapalinu nebo prach, kdežto druhý má za úkol přijít na způsob, jak za pomocí chemikálií vyrobit neprůhlednou mlhu. S oběma týmy jsem teď v kontaktu a tak nějak na ně i dozírám a vlastně se i učím něco málo z řemesla chemie. Za zbylých 200 jsem si nechal udělat prověrku na výrobce kuší, především ty, kteří vyrábí automatické kuše, a nějakého šikovného vynálezce, pravděpodobně z bývalé Pusty. Až si vydělám další peníze, budu snad schopen sehnat si pořádnou kuš a obohatit svoje vybavení o nějaké ty nové vymoženosti a věcičky.

Uživatelský avatar
Goran
Don Quijote
Příspěvky: 3390
Registrován: 2. 5. 2006, 11:58
Bydliště: Litoměřice/Plzeň
Kontaktovat uživatele:

Re: Páni z Litmeriku

Příspěvek od Goran » 29. 8. 2015, 20:02

Protože brácha stále dluží zápisy ze dvou sezení, tak z jednoho z nich posílám aspoň zápis z pohledu postavy, od příslušného hráče:
Kuzkuk píše:
25.7 Svatební cesta do Vasgaru

Z deníku Randala, no, možná spíš myšlenky z jeho hlavy

Jedem do Vasgaru, to je takové to město mágů s těmi úžasnými věžičkami jak se z nich každý může úplně zbláznit… Prý tam moc nefunguje magie, že ji svázali na určitá místa, něco jako odklon? Nebo jáma, kam teče voda, tedy magie, když bych jí přirovnal k vodě? No asi tak nějak to bude… Hmm, nepřeháněli, je to opravdu velké a poměrně zajímavé město, jen z těch mágů všude mám zas to svědění. Melkan nás tu chce provést, no, tak uvidíme.
Z prohlídky byla asi nejzajímavější přítomnost jednoho démona, zvaného Pan Kniha, taková humanoidní studnice všeho vědění řekl bych. Pak Melkan musel na zas nějakou poradu mágů (jako by ti mágové uměli něco jiného než stavět věže a chodit do nich na porady jak nás ubohé smrtelníky všechny spasí…), tedy pokud vím tak tam řešili tu Hněvužárskou krizi, že tam prý nějaký mágové přišli o své schopnosti, no, to je zajímavé ne? To by stálo se tam jít podívat, minimálně na ty zoufalé-již-ne-tak-magické obličeje. A co bylo moc zajímavé, tak ee…jak bylo to slovo, něco jako loď a mrak? Loď a vítr? Vzduch? Vzducholoď! No ano, jen si to představte, loď plující po nebo jako po moří, není to úžasné, a ještě lepší, umožňuje to let, bez pomoci magie, a pak že to nejde…

Pak mi nabídli možnost trénovat s místní elitou, takový ti týpci co lezou za mágy aby je chránili když se mágové moc unaví, no uvidí se, jak jsou na tom… Tak jsem dostal na kebulu… a ještě k tomu od napůl-mága…a ještě k tomu od elfa…a ještě k tomu od někoho se jménem Algorn…škoda, ale prý přijel Zudra, ještě že to neviděl, půjdu ho přivítat.

Já to věděl! Někdo nás sledoval, totálně celé hnusné magické město prolezlé intrikami, špehy, zloději a vrahy určitě. Viděl jsem, jak mě sleduje jedna místní holka, určitě jí někdo poslal, tak jsem ji chytil, ani se nesnažila utíkat, určitě jen lže, naštěstí přišli ostatní, ti by mohli pomoci, naši mágové z družiny, ta Elisabeth se prý dokáže dostat lidem do hlavy. Ale to by se do toho nesměl vložit Melkan a Zudra, nu což uvidí se. Tak jsem za Arkénem, už teď mi je jasné, že ten v tom jede taky… No jasně, nikdo tu Randala neposlouchá, všichni jdou za Arkénem na další mágskou poradu, ale já se nevzdám, budu tu holku sledovat dál, třeba i přes to pitomý jezero, i kdybych ho měl přeplavat. A tak se stalo, no bóže trochu vody, škoda že teď tu na mne každý čumí jak ze mě kape voda, ale ta holka si mě snad ještě nevšimla, teď zašla do nějakého krámku, uvidíme, co z toho bude…
Malou lstí s masti na pleš jsem se dostal nenápadně dovnitř, neuvěříte, teď se tu krčím za jedněmi dveřmi, vevnitř je ta holka, nějaký alchymista jménem Tredés a zbytek naší družiny?! Oni v tom snad jednou taky ne? Hmm, baví se o nějakém Thadanovi, že prý utekl s daty z nějakého jejich výzkumu, hmm… odměna za nalezení, zajímavé, tak v tom možná zas asi úplně nejedou.

Podařilo se nám lokalizovat toho Thadana, bude někde u Orlova Ústí, je to kus cesty odtud, ale co, snad ho stihneme než odpluje zas někam jinam… Dorazili jsme tam v noci, dali jsme ihned zavřít město i přístav, možná zbytečně, Elisabeth lokalizovala Thadana v nedalekém baráku, jdem tam! Jak to shrnout… Zudra tam byl první, vlítl dovnitř a všechno co kladlo odpor rozsekal, Elizabeth teleportovala Thadana zpod kudly jednoho otrapy přímo ke mně, tak jsem měl šanci ho přivést sám a shrábnout prachy, ale ne, blbej nápad  zas tak zlej nejsem, nebo jo?

Takže všechno dobře dopadlo, máme odměnu, mágové nás neprokleli do sedmého kolene, Melkan je nějaký šťastný z nějakého objevu, jen mám pocit že to spiknutí ze strany těch mágů tu pořád je, a že nás to jednoho dne dožene, co pocit, já to vim!
Nejsem trouba, ale snažím se a s pomocí Boží se jím brzy stanu!

R.I.P.

Uživatelský avatar
Atheb
Příspěvky: 4
Registrován: 13. 1. 2013, 11:28

Re: Páni z Litmeriku

Příspěvek od Atheb » 13. 9. 2015, 15:21

Jeden z dlužných zápisů - zastávka v Síních hrdinství na cestě do Vasgaru:

Na cestě do Vasgaru se Melkan s Caelií stavili v Litmeriku a hlavně Hněvužáru. Hlubší patra jsou postižena zvláštní magickou anomálií, kutajícího trpaslíka málem zabil magický výboj a vyšetřující čarodějové nejen že našli jen silné protimagické pole, ale navíc byli postiženi neznámou kletbou či nemocí. Od té doby nedokáží v Hněvužáru nic zakouzlit a i na povrchu jsou jejich schopnosti dosti omezené. Melkan se chtěl hned vrhnout do řešení záhady, ale vasgarští mu to zakázali - nemohou si dovolit přijít i o něj...

Zrovna však byl příhodný okamžik pro otevření brány do Síní hrdinství. Za bránu vyrazili Melkan, Elisabeth, Galdrin a později se připojil Randal (napoprvé neprošel branou).

Tentokrát je Pán bran nepustil nikam dál a tak zbývaly jen arény v Síních hrdinství. Na úvod se vyptali Pána arén, mohutného rytíře trochu barbarského vzhledu, na pravidla soubojů. Poté zašli za Pánem výzev, jenž jim vyřídil výzvu od čaroděje Magora.
Mezitím se k nim přitočil velký troll a začal provokovat, vytrolit se ale nenechali.

Po chvíli dorazil Magor, bývalý vasgarský velmistr bojové magie a obávaný šílenec, často pitval mozky zajatých skřetů a nebral moc ohledy na své spolubojovníky. Tenhle starý, roztržitý a mírně poťouchlý elf pozval Melkana a spol. do své nově vyvíjené arény.
Magor si v případě výhry chtěl vzít jejich vzpomínky na souboj (neřekl jim, že půjde o chirurgický zákrok). Družina vyjednala jednu otázku pro každého, s tím, že Magor nesmí lhát, ale pokud by byla příliš osobní nebo ohrožovala rovnováhu mocností, tak může odmítnout a tazatel se může zeptat na jinou.

V přípravné fázi se družina s Magorem střídali v tvorbě bludiště mezi základnami obou týmů. Úkolem bylo dostat více svých zombíků do protivníkovy základny (hráči a elementálové se mohou pohybovat jen bludištěm). Hrálo se na dvě vítězná kola. Povoleno vše, kouzelníci si mohou posílit jednu či dvě kategorie kouzel na úkor ostatních. Melkan zvolil elementály, Elisabeth pohybová a mentální kouzla a Galdrin zůstal na normálu. Během přípravy Melkan připravil jednoho vodního, vzdušného (sekáče) a dva velmi silné lávové elementály. Galdrin vytvořil (polopropustnou) astrální bariéru před lávovými elementály a Elisabeth si aktivovala rychlý let.
Magor nechal před základnou louži (vodní elementál) a do útoku poslal sebe a reverzní tornádo (vzduch - odhazovač).

Melkan čekal vzadu u základny a velel svým elementálům, Galdrin vyskočil na vršek bludiště a Elisabeth nalétla na Magora: útokem mu jen přerušila kouzlo a vzápětí byla odhozena vírem - do zdi. Kdyby se něco podobného stalo v realitě, tak bude mít co dělat to přežít, ale v nadrealitách je prostředí mnohem měkčí, tvrdé jsou astrální bytosti. Tak byla silně otřesená Elisabeth spolu s celým rohem arény odnesena daleko do hlediště. Za toto porušení pravidel dostal Magorův vzdušný elementál červenou kartu a jelo se dál. Bez "kanónu" byl Magor mezi Elisabeth a Galdrinem jako mezi kladivem a kovadlinou a brzy padl. 1:0 pro Litmerik.

Do druhého kola dorazil i Randal, k Magorovi se však přidal troll Ulgraš. Místo zombíků byli k dispozici kostlivčí šermíři a mumie. Oba týmy zvolili místo střetu oslabenou zeď ve středu bludiště, Ulgraš přes ní hodil Magora, Galdrin vyskočil a na Magora hodil výbušnou ohnivou kouli. Zásah se moc nepovedl, ale stejně soupeře rozhodil. Nejenže selhalo jeho kouzlo, ale nezvádl ani dopad, takže ho mohl Randal zakleknout a Elisabeth začala s posednutím. Teď bylo zásadní se ubránit před trollem, dokud kouzlo neuspěje. Když ale Ulgraš prvním útokem skoro zničil jednoho z lávových superelementálů, došlo družině, že troll je asi ještě nebezpečnější než čaroděj. Drželi se ale obranného plánu: Galdrin ze zdi dorážel na nekrytá místa, Randal mu o hruď rozbil sáček s vápnem (obličej nezasažen) a Melkan poháněl nemrtvý oddíl na pomoc. Ulgraš tohle bral jako srandu a šel na lehko, skoro každou ránu tedy cítil, výrazněji ho však zranil jen Melkanův vzdušný sekáč (a Galdrinovy útoky taky nebyly k zahození). Kouzlo bylo zhruba v poločase přípravy a kostlivci za rohem, když padl poslední elementál. Randalovi se jeden kryt štítem moc nepovedl, uchránil sice sebe i Elisabeth, odražená trollova berdycha však dopadla na Magorovu hruď. Cíl kouzla přestal existovat a tak se všichni soustředěně vrhli do útoku. Galdrinova šavle i Elisabetin rapír si našly cestu do Ulgrašovy hlavy Randalova poznámka jen trollovi potvrdila, že by už opravdu měl padnout. 2:0.

Po souboji, v jednom hodovním sále, se znovu setkali s Magorem, tentokrát trošku mladším a přátelštějším, gratuloval jim k vítězství a čekal na slíbené otázky. Družina nejdřív důkladně rokovala o přesném znění otázek.
Melkan s Galdrinem přemýšleli především o dracích, hlavně o tom nad Pustohradem a slavném blomurském drakovi, jenž kdysi přerušil Velkou cestu do Ultorie a Rufinie. Tam taky směřovala Galdrinova otázka: Jak přimět blomurského, či jiného draka ke spolupráci?

Následovala velmi dlouhá Magorova přednáška (asi se moc rád poslouchá). Hlavní rady: Je nutné mít značnou sílu, aby vás drak vůbec bral vážně (na ovládnutí ještě víc). A pak fungují sázky (vesměs o nemožné), obchody (s velmi drahými artefakty - možná Drakastovy relikvie) a hry (např. staré dobré hádanky).Dlouhodobá spolupráce je téměř nemožná. V průběhu se prořekl, že Blomurského draka k útoku na cestu přiměla nejmenovaná mocnost.

Randal se zeptal na postupy nemagického vytváření protimagických polí a Elisabeth nabídla svou otázku Melkanovi (má to u něj).

Další otázka (Elisabetina) tedy směřovala na idetifikaci této mocnosti. Přímý dotaz byl odmítnut (narušení rovnováhy), tak ho otočili. Aby nenarušil rovnováhu, tak jim odpověděl jen částečně, z družinou zmíněných možných mocností jim třetinu vyvrátí. Vyřazeni byli bohové, popelavý drak, kterého viděli nad Pustohradem, upírka a několik dalších. Ve hře zůstali obě mornaarské frakce, zeelanďani a vlastně i všichni ostatní.

Melkan si svou otázku schoval na později.

Uživatelský avatar
Goran
Don Quijote
Příspěvky: 3390
Registrován: 2. 5. 2006, 11:58
Bydliště: Litoměřice/Plzeň
Kontaktovat uživatele:

Re: Páni z Litmeriku

Příspěvek od Goran » 13. 9. 2015, 20:03

Moudrý profesore Hermenegilde!

Je mi ctí, že jste mě během našich rozhovorů v Naharu nazval svým přítelem, a sdělil mi i mnohé, co musí zůstat uším nezasvěcených skryto. I já se Vám svěřím s předběžnými výsledky jednoho výzkumu, jehož samotná existence je tajemstvím. Mistr Tharon o tom zajisté informuje Triumvirát a ostatní zodpovědné činitele ve Vasgaru, nicméně považuji za spravedlivé, abyste Vy, první rádce jeho veličenstva, byl o celé věci informován z první ruky. Sám podám svědectví o své účasti na jedné průzkumné výpravě, nicméně detaily celého výzkumu zná mistr Tharon; jsem přesvědčen, že vám sdělí mnohem více, než co je můj skrovný rozum schopen pochopit.

Jistě je Vám známo, že v Hněvužáru byla objevena nestabilní brána vedoucí do Síní hrdinství a odtamtud do dalších světů. Mistr Tharon v současnosti zkoumá tuto síť bran, a v rámci tohoto výzkumu získal neobvyklý artefakt: list v lahvi, který zjevně byl vhozen do brány umístěné v hmotném světě zvaném Cistolina. Tharon jej dopravil do Vasgaru a do jeho obsahu zasvětil mistra Melkana, mistryni Elisabeth a mou maličkost. Šlo o pozvání hrdinů, kteří jej obdrží, k zastavení diktátora Ratlanda zvaného Liška a zabránění válce, do které chce uvrhnout svou zemi. Rozhodli jsme se pozvání vyhovět, a tak jsme odcestovali k Hněvužárské bráně. Pro Tharona to byl zajímavý experiment doplňující jeho theurgický výzkum a já jsem byl zvědavý, jak funguje mechanismus překladu obsažený v branách.

Nejprve jsme prošli do Síně bran v Síních hrdinství. Zde nám herold bran (astrální automat pomáhající Pánu bran, démonovi řídícímu provoz v Síni bran) sdělil mnohé informace o světě, kam jdeme: vzhledem k blízkosti sféry chaosu tam je magie značně nestabilní. To už Tharon věděl, a proto připravil pro sebe a pro Melkana posilující záměr na ochranu ostatních kouzel před divokou magií. Nicméně pouhé držení magických předmětů tam je riskantní, proto jsme veškeré magické vybavení kromě Melkanovy hole nechali v úschově v Síni bran. Další informace se týkaly kultury: je to poměrně divoká oblast, která se teprve nedávno vzpamatovala z doby temna po pádu starých říší. V jedné kotlině ohraničené ze tří stran horami a z jedné mořem se nacházejí dva státy: Zaprože, kam máme být vysláni, a Wythrie. Obě země v posledních letech intenzivně zbrojí. Jen pohled na mapu ukázal, že Zaprože je oproti protažené Wythrii ve výhodě. Ze vzdálenějších, exotických států mě zaujalo Tariniko za horami: v tom světě se budeme vydávat za šlechtičnu z Tarinika s doprovodem.

Světy jsou časově mimo fázi: do brány jsme vstoupili brzy odpoledne, ale tam byla noc. Brána nás dovedla do ruin dávného města, kde na nás čekali dva hlídači. Mluvili obecnou řečí, nebo spíš my jsme mluvili jejich obecnou řečí. Uvítání bylo veskrze přátelské. Po krátkém úvodu jsem se začal zajímat o ruiny: bývalo to velké město, ale teď bylo rozpadlé a zarostlé. Všiml jsem si přesnosti, s jakou bez malty kladli na sebe kamenné bloky, identifikoval čtvrť elity a chrámy a na základě drobných odlišností v architektuře rozlišil přinejmenším dvě časové vrstvy, ve kterých město vznikalo. Průvodci mi většinu dohadů potvrdili. Nicméně varovali nás, že se tu vyskytují divné věci a není zde bezpečno. Odvedli nás ke koním a společně jsme odjeli do jejich tábora.

Setkali jsme se s mistrem Katykem, představeným Společnosti stromu, vzdělaneckému spolku, který usiluje o mír. Jejich společenství působí v obou zúčastněných zemích, je tedy logické, že se snaží zabránit masakru na obyvatelstvu Wythrie. U vladaře Ratlanda měli dva rádce, ti však byli za prosazování míru popraveni. Ratland se zdržuje na hradě Černá Skála nad hraniční řekou, kde je na inspekci hraničních posádek. Nazítří se máme vypravit do druhého tábora, ležícího mezi naším táborem a Černou skálou.
Než jsme šli na kutě, ještě jsme chvíli diskutovali o místní situaci a překladových mechanismech bran. Překlady jazyků působí tak, že cestovatel zapomene původní jazyk a najednou ovládá nový, aniž by zpozoroval rozdíl. Nicméně, v některých detailech překlad není dokonalý. Třeba u jedné básně jsem si uvědomil, že ač jsem při jejím skládání původně použil konsonanci, překladem se z ní stala prostá asonance. Překlad se týká i psaných dokumentů: moje poznámky byly v obecném jazyce Cistoliny. Tharon je v uchovávání původních, nepřeložených znalostí lepší než já, byl schopný si zapamatovat třeba i počet slov v nějaké větě – tato znalost se v mé hlavě přeložila.

Ráno jsme vyrazili na cestu lesem, loukami, přes řeku a zase polem a lesem. Náročný byl přechod řeky. Jeli jsme na koních, ale i tak jsme se obávali o mistra Tharona, který není příliš dobrý jezdec. Melkan jej jistil z boku. Elisabeth jej chtěla předjet z druhé strany, ale vtom její kůň klopýtl a ona se octla ve vodě, odkud ji vytáhl až Melkanův pes. Teplota byla kolem bodu mrazu a vál ledový vítr, a Elisabeth neměla šaty na převlečení. K jejímu usušení jsme museli risknout kouzlení. Tharon použil další ze svých kouzel určených zvlášť pro tento svět: v našem improvizovaném táboře v lese stabilizoval magii, takže Melkan mohl všechny snadno a bezpečně zahřát a vysušit.

Cestou jsme potkali jen skupinu lovců. Večer jsme dorazili do tábora a pustili se do plánování. Mistr Katyk nám poreferoval o Ratlandově povaze: je to barbarský válečník, kterého zajímají ženy a víno, ale zpěv moc ne. Nemá rád elfy, ale i tak by nemělo být těžké se dostat do jeho přítomnosti a snad i provést něco podobného jako onehdá v Kai. Elisabeth by se mu mohla dostat do hlavy, pokud budou sami a ona na to bude mít dost času. Tharon mezitím stabilizuje magii a Melkan najde a zaměstná Ratlandovy čaroděje. Pokud to nepůjde po dobrém, tak můžeme povolat do tajné chodby dvacet našich vojáků a Melkan může, pokud možno těsně před jejich příchodem, rozpoutat magické peklo. Ratland má na Černé Skále padesát elitních mužů své gardy a podobný počet vojáků hradní posádky, ale když prvních dvacet mužů padne, další by si neměli troufnout s námi bojovat.

Tharon ještě provedl astrální průzkum. Dovnitř do hradu se mu nepodařilo nahlédnout, ale zjistil, že rozeklaná skála čnící z roviny je způsobená magickou anomálií – na astrální rovině zde sídlí nějaký velice silný démon. Pro návštěvu hradu je třeba s tím počítat a démona pokud možno nevyprovokovat.

V noci nás probudil výkřik. V táboře byl rozruch: jistý pár zmizel. Melkan po jejich stopách poslal psa Bleska, Tharon po nich pátral v astrálu, Elisabeth se vznesla a já jsem vyzval vojáky, aby šli na jih za zdrojem křiku. Došli jsme na mýtinu, kde stála podivná stavba, snad chrám připomínající stupňovité pyramidy Pangořanů. Architektonicky nebyl příbuzný navštíveným ruinám. Ale co bylo hlavní: ta budova tam podle našich vojáků ještě večer nestála. Z astrálu nebyla vidět ani mýtina, natožpak budova; Tharon objevil hranice tohoto maskování, ale dovnitř se dostat nedokázal, ani když se napojil na Bleska, který nahlédl dovnitř. Konstatoval, že na místě vůbec žádný astrál není. Proto nás došel ve fyzickém těle.

Stopy ztraceného páru vedly dovnitř, ale vojáci si do tmavého a mrazivého podzemí netroufli, proto nevděčná role záchranné výpravy připadla nám. Vstoupili jsme do chrámu a hned v první místnosti objevili stopy krve a kruh vymezený spárou. Odhrnuli jsme jeden ze závěsů a vstoupili do místnosti, kde ležela mužská mrtvola. Najít desku, na kterou dotyčný šlápl, a s ní spojenou past nebylo těžké; když jsme tělo odtáhli, zjistili jsme, že byl zastřelen těžkou šipkou. Past jsme několikrát úmyslně aktivovali; pokaždé se ukrytý otvor otevřel a vyletěla z něj šipka, která prolétla závěsem a za ním se odrazila od stěny a spadla do slizké, zatuchlé vody. V protější místnosti bylo staré nářadí v různém stupni rozkladu.

Zatímco jsme takto prozkoumávali, dveře objektu za námi zapadly. Byla to kamenná brána podobná těm, jaké používají trpaslíci, a žádný rumpál jsme neobjevili. Jedinou možností bylo zatáhnout za páku. Poté se v kruhu vymezeném spárou objevilo namrzlé schodiště vedoucí dolů, a z něj vanul chlad působící divnou tíseň a vysávající energii. Kromě kouzel jsme se neměli jak s ním bojovat, naším jediným světlem bylo magické světlo od lady Elisabeth. Melkan nám všem vyčaroval ohnivé pláště chránící před ledovou magií.

Povzbudil jsem ostatní k sestupu do podzemí. Ve všech příbězích, které začínají odříznutím cesty zpět, se hrdina může zachránit jen odvážným postupem vpřed. Po zkušenostech ze Síní hrdinství, kam je vpuštěn jen málokdo, se domnívám, že z naší strany není opovážlivé se za takové hrdiny považovat. Zpětně si tím nejsem tak jistý, ale to bych předbíhal.

Jištěni lanem jsme sestupovali po namrzlých schodech. Tharon postupoval velice pomalu a opatrně a jistil se svou hůlkou, přesto jsme se o něj báli. Ale tak jako na brodu se nakonec do největších potíží dostala Elisabeth. Naštěstí jsem v tu chvíli byl dost zapřený, takže když na chvilku ztratila rovnováhu, vrazila do Tharona a ten upadl na mě, nespadli jsme úplně. Mnoho k tomu však nechybělo – nebýt Melkanovy pomoci, sám bych se připojil k tomuto dominu.

Nakonec jsme sestoupili do místnosti, kam stékala odporná břečka seshora. Uprostřed ležel poklop opatřený čtyřmi madly. Elisabeth se z tamního zápachu dělalo špatně, bylo pro ni náročné se jen přinutit k pomoci s odnášením poklopu. Naštěstí nebyl tak těžký. Naneštěstí Tharon uklouzl, vyválel se v břečce a přišel o svou vycházkovou hůl, která spadla do jámy pod poklopem.

Na dno jsme neviděli. Po chvíli však zdola vylétlo osm průsvitně modrých chapadel. Zprvu jsme použili poklop jako pavézu, ale nebyl příliš užitečný. Přiznávám, že mi v tom okamžiku píseň vzdoru zamrzla na rtech, téměř doslova. Zbraně tomu ubližovaly, odsekávaly chapadla, ale nebyly schopné jim zabránit v útoku. Zásah chapadlem zbavoval síly a hlavně tělesného tepla. Jediný, kdo s nimi dokázal účinně bojovat byl Melkan, který si vytvořil ohnivý štít, který později zvětšil do velikosti poklopu a přikryl jím jámu, čímž odsekl chapadla z ní vylézající. Ledová magie zezdola však na bariéru dorážela a bylo otázkou času, kdy praskne. Já jsem pod vlivem chapadel na chvilku ztratil vědomí, ale brzy jsem se probral a poskytl psychologickou první pomoc Elisabeth, která se vzpamatovala z šoku a posílila Melkana, který tak vydržel o něco déle. Tharon přes bariéru poslal dolů ohnivou střelu; ta nepříteli ublížila, ale nezastavila jej. Nakonec Melkanova bariéra povolila a z jámy se vynořily nejprve dvě modré průsvitné ruce a pak hlava. Tharonova druhá ohnivá střela explodovala přímo v duchově hlavě a on padl. Za ním však vylezli další. Dotkli se nás a realita se změnila v polospánek plný nočních můr...

Probrali jsme se na mýtině, odkud nás naši přátelé ze společnosti Stromu odnesli do tábora. Byli jsme promrzlí a vyčerpaní, ale živí. Pořádně nevím, co se s námi stalo. Jeden z vojáků říkal, že nás našel, ale hlavní problém je, jak jsme se dostali z toho chrámu. Je samozřejmě možné, že celý chrám byl pouhý přelud vytvořený nějakým místním temným božstvem, a vstupem do něj jsme se jen propadli do zlého snu. V takovém případě bych však čekal i nalezení té nešťastné dvojice. Nebo se tam ten chrám vždy objevuje na určitou dobu, a po jisté době nebo splnění určitých podmínek zmizí a vydá své vězně? V takovém případě jsme si možná zachránili život bojem do posledního dechu, ale de facto jsme prohráli, takže bych čekal, že si od nás chrám vybral nějakou daň, o které zatím nevíme. Totéž by ještě spíš platilo, kdybychom skutečně zemřeli a byli oživeni. Bylo by dobré absolvovat nějakou očistnou kúru magického nebo náboženského charakteru. Obávám se, že na sobě máme něco podobného, ale zákeřnějšího než je ona kletba, která postihla hněvužárského mistra Arcora a po něm mistry Řečníky, kteří z něj onu kletbu chtěli sejmout.

Během boje mě napadla analogie s příběhem, který je bezpochyby smyšlený, ale v něčem mohl náhodou uhodit hřebíček na hlavičku. Jde o východokaledonskou pověst o Artenovi, Myrtanně a ledovém hradě. Arten byl velký rek, skřetobijce. Čaroděj z ledového hradu unesl Artenovu milou Myrtannu do svého sídla ve studeném Ringoru. Arten jej pronásledoval, porazil trolly, obry, ledové duchy a samotného čaroděje, ale to nebyl konec: nakonec se na ně vrhl sám duch hradu, a Artenovi a Myrtanně se podařilo utéct jen díky tomu, že je vřelý cit lásky chránil před mrazem způsobeným duchy lépe než oheň, kterým s nimi Arten bojoval do té doby, do značné míry úspěšně. Duch hradu měl charakter tupé síly s určitým náznakem inteligence, a byl nebezpečnější než sám čaroděj, který mu sloužil a pokoušel se jej ovládnout. Osud ztraceného páru sice mluví proti této hypotéze, ale oni zahynuli ještě před přímým střetem s obyvateli chrámu, takže je teoreticky možné, že nejen oheň, ale i „teplé“ city a emoce jako láska, přátelství nebo radost mohou mít nějakou hodnotu v boji proti oné síla, která chrám ovládá. Jsem rozpolcený mezi pudem sebezáchovy, který mi velí se raději ani nevracet na Cistolinu, abych se podruhé nedostal do spárů tohoto podivného chrámu, a zvědavostí, s kterou bych klidně šel dolů podruhé, pokud bych mohl vhodným příběhem probudit ve spolubojovnících radost a nadšení, a samozřejmě naše výprava byla vybavena dostatkem pochodní.

(zbytek následuje na druhém listu smotaném do stejného svitku)


Poprvé hru vedl nový GM, Randalův hráč Kuzkuk. Uvedl se výborně, v propracovanosti světa laťku příliš nesnižuje, slabší znalost pravidel dokáže dobře schovat nebo obejít (co zvládne, zvládne, a co ne, na to se zeptá nás zkušenějších) a ve vytváření horrorové atmosféry mě a bráchu možná i překoná. Dungeon byl nastavený tak, že nemáme šanci zvítězit, ale postavy přežily a neustálé válení a vítězení se některým hráčům už zajídá, takže tahle drobná sviňárna nevadí. Atmosféře moc pomohlo to, že v klíčovém boji Kuzkuk počítal zranění a únavu postavám sám a výsledky zásahů popisoval, aniž by hlásil pravidlové dopady. O to je tahle situace záhadnější pro hráče, kteří tuší, že se odtamtud postavy nedostaly zadarmo, ale netuší, co se s nimi stalo. A nevím to ani já jako bývalý hlavní a nyní pomocný GM, což ještě víc podtrhuje atmosféru.

Na konci ještě Dalthron odhalil člověka, který nás nerad vidí: sympatický elf z něj pomocí svých extrémních sociálních dovedností dostal, že má na Černé Skále bratra, Ratlandova fanatického stoupence. Dalthron slíbil, že udělají všechno pro to, aby se mu nic nestalo. Tuto informaci Dalthron zahrne do druhého listu svého dopisu; pokud budu příště hrát, bude to v příštím zápisu, jinak ne.
Nejsem trouba, ale snažím se a s pomocí Boží se jím brzy stanu!

R.I.P.

Uživatelský avatar
Goran
Don Quijote
Příspěvky: 3390
Registrován: 2. 5. 2006, 11:58
Bydliště: Litoměřice/Plzeň
Kontaktovat uživatele:

Re: Páni z Litmeriku

Příspěvek od Goran » 28. 9. 2015, 15:15

Klasické hraní nebylo, ale probrali jsme s hráči Melkana a Zudry větší obraz kolem hry, jmenovali Zudrova hráče Játra heroldem Litmerické družiny (tj. tím, kdo bude na facebooku svolávat jednotlivá sezení a osobně na ně zvát všechny hráče) a probrali osobní agendy jejich postav.
Se Zudrou jsme si projeli domácí pravidla pro runotepectví; Zudra posléze měl štěstí na kostky, takže se prsten s runami ochrany a spravedlnosti nejen povedl, ale díky neukecatelnosti (pomáhá udržovat nadhled nad argumentací a manipulací soupeřů) a obezřetnosti proti lstem, které propůjčoval byl velice lukrativní pro diplomaty a obchodníky - spřátelený kupec Wilgar Mundis jej v Dohodě udal za 13000 zlatých. Kromě toho Zudra organizoval rozvoj města Hněvužáru: nalil do něj dalších pět tisíc zlatých, nechal většinu trpaslíků pracovat na dílnách a objednal od trpasličího kouzlovazače Zahara a jeho hutě nejdřív alarm a pak magické osvětlení (na to dohromady padnou peníze z runového prstenu, a ještě nějaké bude muset přidat).
Melkan ještě v rámci epilogu ke své svatební cestě naverboval Arcaena ("Arkéna"), Thadara a Tréda ke spolupráci na jistém výzkumném záměru. Nezávisle na nich naverboval i elfského doktoranda jménem Gindil Ethrochon, který se zajímal o magické ovlivňování zvířat. Melkan v tomto oboru zkoumal magickou chirurgii zaměřenou na kaily a na psy, Gindilovi pak přenechal studium halucinací a zvířecí mysli - hlavním cílem diplomové práce bude zmapovat, co přesně která zvířata vnímají při halucinacích neboli sugestivních iluzích; k tomu potřebuje rozvinout i kouzla pro sledování, co zvířata vnímají, cítí a případně si myslí, pokud o tom u nich lze mluvit. Na čtení zvířecí paměti se pak vrhnou s Gindilem společně. Kromě toho se Melkan zahrabal do šifrovaných a ještě chaotických poznámek k zemnímu teleportačnímu registru, elementálovi řídícímu procházení zdmi ve Vasgaru, a následně je zkusil porovnat s realitou; do posledního sezení se mu nepodařilo se v této spleti zorientovat.
Nejsem trouba, ale snažím se a s pomocí Boží se jím brzy stanu!

R.I.P.

Odpovědět

Zpět na „Vaše hry - příprava, rady, zápisy“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 host