Stará "země za hvozdem" skrývá mnohá tajemství...
Postavy:
jezuita Tobias Brabetz (boubaque) moravský rytíř Kryštof Karel Švábenský ze Švabenic (Kryštof) pohádkář Jindřich Křivý (Maugir) hraběnka Astrid Gaia Sofia Judit Szilágyi (Jutwen)Jezuita Brabetz v doprovodu rytíře ze Švábenic vyrazil prošetřit případ údajných tajemných událostí, které se měly dít ve vesničce Schönbirk v Semdihradsku (Transylvánie). Zdejší kněz stále píše kurii, aby sem poslala někoho na vyšetřování a církevní úřady tedy konečně poslaly otce Tobiase, aby mu vysvětlil, že nemá psát. Že by na jeho řečech mohlo být něco pravdy, si přirozeně nepřipouštějí (jinak by poslaly vyšetřovatele jiného formátu), otec Tobias si ale pro jistotu vzal s sebou známého ze studií (rytíř Švábenský), který je zběhlejší ve staré magii. Přidal se k nim pohádkář Jindřich Křivý, který doufal sesbírat v Sedmihradksu nějaké pověsti, ale především jej tam hnalo pátrání po bratrovi Přemyslovi, který se tu ztratil. Tato trojice za Bystřicí potkala hraběnku Judit Szilágyiovou, která míří na Schönbirkský zámek – ten koupil její manžel a tajil jej před ní. Zjistila jeho koupi teprve po smrti manžela. Jezdil sem několikrát za rok, proto se domnívá, že si zde vydržoval milenku či snad několik milenek a jede situaci prošetřit. Když se hraběnčin příbuzný, bratranec hraběte Atilly, baron Szábó, dozvěděl o její cestě, trval na tom, že jí přidělí doprovod důstojný jejímu postavení. Doprovázelo ji tak deset husarů (maďarští honvédi). Velel jim százados Béla Horváth, ale tento brunátný a lehce obtloustlý důstojník většinu času trávil opilý, jak zákon káže na voze, který vezl zásoby husarů... takže ve skutečnosti velel jeho zástupce, főhadnagy Lájos Farkas.
Stručný zápis příběhu:
Postavy dorazily do po pěti dnech (zdržuje je vůz) do vesničky Stipur (Schönbirk). Je to ves na úpatí Karpat (na sever se vypínají ostré štíty hor a průsmyků, které rozmrzají až v nejteplejším létě), na jih se krajina svažuje do uherské roviny. Nejbližší osady jsou Kis Cserged (Klein Schergied) jeden den na východ, Doborka (Dobring) den cesty na jih. Do Bystřice (nejbližší velké město, kde je vojenská posádka) je to 4 dny na koni. Zámeček je ve skutečnosti bývalý saský opevněný kostel (jeden z nejsevernějších, které byly postaveny), který byl přestaven na zámek. Vypíná se nad vesnicí a přetím než jej hrabě Atilla koupil, zel dlouho prázdnotou. Ve vsi byla také posádka dragounů (austrijáci z Čech), kteří tu měli pod velením leutenanta Maxmilliana Hannese Zedlachera chytat maďarské povstalce a zbojníky.
Když přijeli do vsi, vítal je vesnický pohřeb, na kterém se shromáždili všichni vesničané. Minuli jej a zamířili do vsi, kde se museli zastavit před zamčenými dveřmi do hradu. Hraběnka za pomoci klíčů, které našla v manželově pozůstalosti (a drobného nenápadného kouzla rytíře Švábenského, kterého zkoušení klíčů začalo nudit), dveře odemkla a vyrazila do hradu. Husaři a Křivý vyrazili s ní.
Zdejší velebníček zastavil otce Tobiáše a rytíře, které odvedl do hostince. Tam se přesunuli po pohřbu vesničané a dragouni, aby zapili památku zesnulé. Velebníček jim vysvětlil, že pohřbívali mrtvou, kterou našli na cestě za vsí vedoucí do Strmých roklí. Podle všeho vypadala, jako by byla mrtvá už pár dní (měla na sobě slavnostní šaty, nikdo ji neznal), pastor sám tudy před dvěma dny jel, ale prý ji musel minout. Vysvětloval otci Tobiasovi, co se v obci děje nadpřirozeného, ale ten nebyl příliš přesvědčen (popravdě nabyl naopak přesvědčení, že o nic nejde a případ se bude dát brzy uzavřít). Od dragounů si ověřili jen jedinou část jeho vyprávění – a to, že v obci se pohybuje medvěd zabiják, který již zavraždil za poslední rok nejméně 5 nebo 6 lidí. Je podivné, že všude kam ve vsi jde, rytíře Švábenského následují všechny kočky ze vsi.
Na hradě postavy uvítal starý komorník Imré, zřejmě jediný, kdo na hradě bydlí (úmyslně jsem se ho snažil popsat jako upíra, abych postavy trochu znejistěl). Ubytoval je (hraběnka na základě hvězdopravcovy předpovědi nechala husary přestavit všechen nábytek) a po večeři z něj hraběnka vytáhla, že si zesnulý hrabě na hrad nevozil žádné ženy (tím byla uklidněna ohledně případné nevěry). Křivému pak (na žádost o pověsti) pověděl o solomonarech - ti bývali řádem kouzelníků a léčitelů, který postupně upadal, až z něj do dnešních dnů zůstalo jen několik jedinců. Děti byly odvedeny do lesů, kde se naučily umění starých čar a kouzel, které pak využily v boji se zlými mocnostmi. Byli léčitelé, vyvolávači a znalci rozsáhlých skrytých vědomostí. Věří se, že solomonaři dokázali přivolat balaura (draka), na jehož hřbetě umí jezdit. Umí také ovládat počasí, přivolat déšť a bouři nebo je poslat kamkoli potřebují.
V noci pak Brabetz a rytíř zamířili na půlnoční procházku po chodbách a viděli nějakou postavu přecházet po hradbách. Mysleli, že je to Imré, ale že to není Imré zjistili, když před dveřmi Křivého pokoje zakopli o jeho mrtvolu. Brabetz ohledáním zjistil, že jej vysál upír a v dlani svíral stránku z Křivého zápisníčku (tu, kam si zaznamenal pověst o solomonarech). Bohužel je ohledávajíc mrtvolu našli husaři, kteří je hned svázali a ráno předvedli před hraběnku. Přestože její hvězdopravec označil rytíře za notorického vraha, hraběnka je pro nedostatek důkazů (že by Imrého zabili) osvobodila.
Ráno zjistili, že se ztratila pětičlenná hlídka dragounů a hrběnka s husary a deseti dragouny vyrazí ke Strmým roklím (kde se skrývali zbojníci a kam jela patrola) hledat jejich osud. Naleznou ale k večeru jen jejich rozsápaná těla a hraběnka uvidí na místě medvědí stopy.
Trojice ostaních postav mezitím vyrazila k Ďáblově kameni (o kterém jim řekl dragoun v hostinci – je to stojící menhir na kopci). Zde na ně čeká stařena v černém, která osloví rytíře a řekne mu, aby hledal kosti královny, které jsou ve sklepení. Pak odejde, když hadím zasyčením přesvědčí otce Tobiase, že nechce pokládat žádné otázky. Rytíř si prořízne kůži na ruce a pak ji rozmaže po menhiru – na menhiru se objeví světelné čáry, které se klikatí po povrchu kamene, sjedou na zem a paprskovitě zamíří do lesů pod kopcem (v trávě vypálí čáry).
Při návratu domů přepadne hraběnku a její doprovod mohutný medvěd, který vtrhne mezi dragouny a trhá je na kusy. Hraběnka shodí ze zad pušku a díky šťastnému hodu mu vystřelí oko, načež medvěd uteče do lesa, zanechávajíc za sebou pět mrtvých a dva zraněné.
Mezitím u Ďáblova kamene se setmělo, světelné čára zhasly a ke kameni ze všech stran zamířily z lesa tucty postav. Teprve, když přišly dostatečně blízko, ukázalo se, že to jsou mrtví, kteří povstali z hrobu, a volá je kámen. Rytíř jednoho zastřelil a otec Tobias poté zvedl křížek a modlitbou svatého Benedikta srazil druhého. Poté kolem něj mrtví udělali několik metrů prostor, aby byli dál od jeho krucifixu. Rytíř rychle uvázal na trsu trávy několik uzlíků a začal obíhat kámen, přičemž u každé vypálené trávy zaklínal starými slovy, aby spáleninu zarostla nová tráva. Mrtví jej sice potrhali a podrápali (vzal si dočasný aspekt Nepříčetný, aby uspěl), ale podařilo se mu to a mrtví se pak vrátili do lesa od kamene. Křivý v jednom z mrtvých (sraženém rytířovou kulí) poznal svého bratra Přemysla, kterého si vzal přes rameno s sebou.
Zamířili do vsi, kde našli na hřbitově velebníčka, který připravoval pohřeb Imrého. Zde dostal rytíř záchvat nepříčetnosti (zrušení dočasného aspektu), oběhl každý hrob bez bot a pak jim cizím hlasem řekl, že na hřbitově neleží jediný mrtvý (načež zase nabyl vědomí). Křivý se rozhodl, že na prázdném hřbitově bratra nenechá a vzal ho s ostatními na hrad. Tam už byla hraběnka s husary a dragouny, kteří na nádvoří ošetřovali raněné. Díky úplňku pak zahlédli na severních svazích (od Strmých roklí) stovky postav, které sestupovaly do údolí. Domysleli si, že to jsou mrtví, a proto Horváth se svými husary i dragouny, vyrazil do vsi evakuovat vesničany na hrad.
Postavy (kromě Křivého, který zůstal sedět na nádvoří a povídal si se svým mrtvým bratrem… v jeho zármutku mu ani nepřišlo divné, že mu odpovídá) vyrazily do sklepení, kde narazily na solomonara, který zde seděl na trůně a díval se na ně jedním okem. Rytíř vstoupil, pozdravil a bez pauzy vypálil z revolveru na solomonara, ale s tím to ani nepohnulo. Vysvětlil jim, že si jej najal Attila Szilágyi, aby vyléčil jeho manželku a mohli mít děti. Attila mu dal k dispozici hrad ve Stipuru, který si solomonar vyžádal (kde již předtím nějakou dobu přebýval) a volnou ruku (přivřel oči nad vraždami, které jako medvěd prováděl). Jezdil kontrolovat se vzrůstající netrpělivostí, jak se daří dílo, ale když začal být příliš netrpělivý a chtěl odstoupit od smlouvy (protože zjistil, že vstoupil do smlouvy s ďáblem), solomonar ho otrávil. Chce se stát Králem staré země, shromáždit čarodějnice i další tvory Starého světa, aby vytáhl proti lidem. Jeho armádou mají být mrtví, které povolal z věčného spánku. Nejprve přivolal mrtvé ze sklepení a později povolal i všechny mrtvé ze hřbitovů. Našel kosti královny čarodějnic Ionny a z nich vyčetl její tajné jméno. Čarodějnice od té doby musí poslouchat jeho příkazy.
Nabídl hraběnce, že může vládnout Staré zemi po jeho boku a pokusil se na svou stranu přetáhnout otce Tobiáše (ten uspěl v hodu a naoko se k němu přidal). Rytíř pak skočil po skříňce s kostmi, kterou měl solomonar za trůnem, ale ten jej srazil stranou a otrávil mu levou paži. Brabetz využil toho, že se čarodějník nedívá a srazil jej z trůnu (čímž jej oslabil). Do sklepení vrazil Horváth, odhalil v úsměvu dva špičáky, vznesl se a začal zápolit se solomonarem (všichni, kterým přišlo divné, že se během dne ukrývá husar na voze a maskuje se předstíraným alkoholismem, nyní zjistili, že měli pravdu, protože husar byl ve skutečnosti strigoi). Rytíř se zmocnil schránky s kostmi, ale uvnitř našel jen lístek od Křivého bratra, který výsměšně sděluje solomonarovi, že kosti ukryl. Postavy rychle zmizely ze sklepení, zavřeli dveře, naházeli na ně balíky slámy a zapálili je (zatímco uvnitř probíhal zápas solomonara a strigoje).
Na nádvoří zjistili, že mrtví obléhají hrad – husaři sekali šavlemi na hradbách ty, kteří lezli nahoru a dragouni palbou z karabin zatím drželi v šachu ty, kteří prorazili bránu. Od mrtvého Přemysla zjistili, že kosti jsou ukryté v kostele ve vsi, proto přitáhli vůz, kam si Přemysl sedl na kozlík, roztlačili ho a poslali dolů proti mrtvým, aby si udělali cestu. Pak projeli na koních.
Hraběnčina koně strhli mrtví a otec Tobias se pro ni musel vrátit (čímž se zpozdili a do kostela dorazili poslední). Nad nimi proletěl na křídlech bouře někdo s hořícím pláštěm.
V kostele rytíř našel v kryptě kosti královny a přečetl její pravé jméno (načež svolal čarodějnice z širokého okolí a velebníček, kterého vzali s sebou, svěcenou vodou zničil kosti). Křivý mu pomohl tím, že zdržel solomonara, který vešel do hrobky (jen do chvíle než se objevila hraběnka, která jej nepřesnou střelou zasáhla do ramene). Otec Tobias odstranil z oltáře schránku na hostie a latinskou formulí kostel odsvětil. Díky tomu mohly čarodějnice dovnitř – v podobě vran se jako příval vlily do hrobky a na chvíli peří zablokovalo výhled na vše. Když se vrány usadily, ležel solomonar mrtev na zemi a jedna z vran mu vyklovávala zbylé oko.
Rytíř, nyní nový „Král čarodějnic“ vrány propustil bez nároku na službu. Mrtví, kteří obléhali pevnost se solomonarovou smrtí padli na zem a jejich těla hustě pokrývala zemi kolem stipurského hradu. Postavy se rozhodly, že situaci nejlépe vysvětlí jako náhlou epidemii moru (jinak by nikdo jejich tvrzení, kde se tam vzalo tolik mrtvol, nevěřil).
