[DrD] Dubrovnické dobrodružství

Zápisy a zážitky z vašich her, pomoc s přípravou, společné hraní.
Uživatelský avatar
Vallun
Příspěvky: 32272
Registrován: 14. 5. 2008, 10:40
Bydliště: Velká Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: [DrD] Dubrovnické dobrodružství

Příspěvek od Vallun »

40. setkání
Lámání okovů

DESETKRÁT MUSÍŠ PŘETÍT POUTA TOHO, KDO ZVONÍ PRO MÍR.
Téhle před chvílí vyluštěné věty měla družinka plnou hlavu, když se propadala nepříjemně známým tunelem zvědava, kam jí to zavede tentokrát. Již první pohled na řeku spěchající k moři mezi sedmicí pahorků je nenechal na pochybách, že se znovu stanou svědky vzniku poháru při děsivém rituálu neznámého nekromanta. A nebyla by to družinka z Villa Verty, kdyby ihned nevznikla diskuse o tom, zda je třeba počkat na zhotovení poháru a pak jej teprve zničit, nebo k přetětí pouta postačí zabránit vzniku poháru v této scéně. Vzhledem k tomu, že se scéna mohla zřejmě opakovat mnohokrát, tak se rozhodli v prvním pokusu jednat méně pragmaticky a riskovat záchranu nebohé ženy.

Boreš se dostal, díky dlouhému dosahu své kuše, k akci první, jeho perfektně zamířená ohnivá šipka však jen sloupla jednu vrstvičku ochranného kouzla. Nekromant tasil svůj kinžál a s pomocí jakýchsi kouzel hledal útočníka. Aby odvedl pozornost od Boreše, u nějž stála i Amalasunta, promluvil na nekromanta otec Dissmass a jeho řečtina slavila úspěch. Oslovený odpověděl její archaickou a jakýmsi cizím jazykem poznamenanou, leč srozumitelnou verzí. Považoval neviděného za jakéhosi démona, který se vrací dělat potíže, možná duši některé ze svých četných obětí. V jeho výrazu se mísilo pobavené, zvědavost vyvolávající, překvapení s přesvědčením, že se s vyrušením podaří rychle skoncovat.

Mezitím zaujali vhodné bojové pozice i oba paladinové. Poté, co Dissmass naznačil, že přichází z budoucnosti, nahradil mrtvoživník kinžál vajíčkem a maličkou otépkou snad březových větviček a začal sesílat neznámé temné kouzlo. Amálka se při slovech zaříkadla zachvěla, i když již dříve seznala sílu a černost jeho mysli. Dissmass pocítil, že se něco dotklo jeho živoucí podstaty a bez váhání zaútočil, přičemž jej ihned následovali jeho bratrští ochránci i střílející Boreš. Ještě sedmkrát nekromanta zachránila jeho magická ochrana, což stačilo na dokouzlení strašlivého zaklínání. Ale nikoliv na jeho naplnění. Ohnivá Salabaruka i lesklý KlinGer konečně ťaly do živého, lze li takto popsat iluzi těla temného čaroděje. Společné úsilí obou zbraní jej zbavilo života dříve, než stihl prostřednictvím podsvětního spojení Dissmassovi ublížit a s jeho skonem toto pouto pominulo. Na nekromantův skon překvapivě zareagovala i Amalasuntina kostěná hůlka. A zároveň přestala být družinka neviditelná, to přivodilo úlek oné pohledné ženštině. Ten však díky Amálčině citlivému přístupu netrval dlouho.

Lupula, jak se ona dívka jmenovala, jim prozradila, že byla nekromantem, jejím Pánem, jak mu říkala ona neznajíc jeho skutečného jména, zakoupena asi před rokem na trhu v Albalonze, ovšem veškeré starší vzpomínky jí nekromant vymazal. Nyní se na ní hněval a chtěl jí potrestat proto, že nedokázala svést oba bratry, kteří se po vyhnání z rodného města usadili dole u řeky. Lupula dále naznačila, že Pán měl i několik nemrtvých sloužících, hlavně strážců, ale ti zde nejsou. Pak se nabídla, že družince ukáže, kde zničit předměty nalezené u ostatků zabitého – 18 barevných drahokamů ve váčku z kočičí kůže a 3 pruty stříbra. Dovedla je kousek pod vrcholek kopce do jeskyňky, v níž zápach síry prozradil, že vede až kamsi k sopečné puklině. Shozením všech předmětů se však nestalo nic. Vlastně ani nic nebylo.

Až na známý tunel, kterým družinka propadla na začátek neméně známého mostu z létajících ostrůvků. Zde se nenacházeli žádní nepřátelé, ani nebylo třeba pracně hledat prokletý šperk, neboť ten se přímo před jejich očima vznášel na zdejší verzi oblohy, kterou obepínal kol dokola. Jak ale přetít kruh tvořený hvězdami? Odpověď se hledala dlouho a nikoliv bezbolestně. To poslední nastalo, když Boreš ve snaze svrhnout těžký kámen na shluk hvězd vytvářejících dojem jednoho z drahokamů pod mostem přepadl a pak musel capkat zase až do středu mostu. Naštěstí se mu tím pádem asi rozsvítilo a při opakování svých kouzel se rozhodl vyzkoušet dým. Do kouzla vložil dobré dvě třetiny své magické energie a mohutným oblakům kouře, které stvořil, se povedlo světlený kruh přerušit, čímž byla družinka posunuta dál.
Přes neutěšenou hnědou planinu, na které se od poslední návštěvy nic nezměnilo, se dostali až do lokace, kde naposledy zanechali ne již tak hladového Petara. Bystrý chlapec pochopil, že si přicházejí pro jeho jedinou hračku a tak poprosil o možnost si ještě chvilku hrát. Než mu v tom mohl kdokoliv zabránit, vyčaroval si svou oblíbenou šestici skřetů a jednoho poloobra a se zájmem sledoval jejich vzájemnou krvavou bitku. Pak se ale podvolil a odevzdal stříbrný kruh do Dissmassových rukou, ten vynaložil další dávku úsilí a rozbil jej.

Během tunelového přesunu do nového prostředí se od nich Petar oddělil, takže u polozbořeného statku se družiníci objevili v obvyklé pětičlenné sestavě. Na statek, kam se vydali zjistit více informací od ukrývající se ženy, jejíž manžel vyrazil pro cosi ven, se dostali právě ve chvíli, kdy cosi v předsíni začalo vydávat naléhavá ječivý zvuk. Při snaze se obtížného rušení zbavit se z té věci ozval hlas. Příjemný, sytý a vzdáleně povědomý. Zvonimir z Drače jim prozradil, že díky přerušení 4 pout je schopen s nimi chvilinku komunikovat. V překotném sledu se tak dověděli, že postrádaný manžel je jeho prapotomek, který se snaží zabránit tomu, aby okruží zvané Jidášovo padlo do rukou Srbů, respektive konkrétního Srba, Zorana Džindžiče, vůdce Zoranových vlků, polovojenské teroristické jednotky provádějící pro Srby ty nejšpinavější práce. Tuší, že se nachází někde na sever od statku, ale víc neví. Slíbil, že se pokusí je trochu ochránit před účinky zdejší iluze, ale stejně musí být opatrní. V tom se z podivného přístroje ozval dlouhý nepřerušovaný tón, zatímco uklidňující hlas zmizel.

Je něco po poledni, těžko odhadnout kolik, 16. března a již 28. jste očekávání se jménem nového prvního mága republiky.
Pokud chce někdo slyšet jen "ano" nebo "ne", tak jej nezajímá odpověď.
Eru je jediný Bůh a Tolkien je jeho prorok.
Non sub hominem,sed sub ius.
Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.
Nejsem odborník ve smyslu § 5 odst. 1 O.Z.
Uživatelský avatar
Vallun
Příspěvky: 32272
Registrován: 14. 5. 2008, 10:40
Bydliště: Velká Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: [DrD] Dubrovnické dobrodružství

Příspěvek od Vallun »

41. setkání
Další tři

Cesta k tušenému severu vedla mezi poli a byla tedy nepříjemně přehledná, naštěstí ale havran v roli průzkumníka nesignalizoval žádné nebezpečí v dohledu. Podivné zvuky podobné výbuchům nejrůznějších velikostí či hodně divoké bouřce v horách přicházely až zpoza lesa a pomalu ustávaly. Samotný les se zdál klidný, slunný a nezajímavý – než Amálka s Borešem narazili na stopu tvořenou kapičkami krve vedoucí od okraje lesa hlouběji do nevelké houštiny. Výjimečně bez většího váhání se Amalasunta vydala po stopě s pevným přesvědčením o tom, že zraněný potřebuje pomoci a ne vylekat.

Tentokrát byl však její odhad správný a v houští se skutečně ukrýval umírající muž krvácející z rány blízko klíční kosti. Otec Dissmass se snažil pomoci léčivým kouzlem, ale to jen oddálilo nevyhnutelné. Nicméně i díky tomu stihl „prasynáček“ předat družince pár informací o zdejších reáliích – vysvětlit, že to, co slyší za zvuky je střelba, že někdy létají střely, které vybouchnou tam, kde dopadnou – a proto není vůbec dobrý nápad nechat po sobě střílet kohokoliv a čímkoliv. Na závěr si nechal informaci, že hledané okruží je ukryto kdesi u památníku a „pod beránkem“. S tím zemřel. Ovšem úplně bez dalších informací nezůstali, neboť v jeho kapse se nalézal divný kovový předmět, asi nějaký vzdálený příbuzný toho zařízení, co působilo hluk v domě, a se štěstím s ním šlo trochu komunikovat se Zvonimirem z Drače. Ten jim přislíbil, že pokud dojde k boji, tak zastaví pěšáky, ale s Džindžičem se budou muset vypořádat vlastními silami, neboť ten je až příliš oddán zlu z okruží.

Havran opět odvedl dobrou službu, když jim zmapoval situaci mezi lesem a velikou sochou vojáka, která představovala vzpomínku na nějakou válku, jež se v budoucnosti nejspíš odehraje. V okolí sochy se nacházelo šest nebezpečně vyhlížejících věcí, jimž Zvonimirův potomek říkal bojové vozy. U nich se nacházelo možná až třicet lidí oblečených v zelených stejnokrojích, který z nich však byl Zoran Džindžič, se zjistil nedalo. Došlo tedy na další, tolik oblíbené, plánování, přičemž nakonec byla zvolena taktika slavící úspěch při střetu s baziliškem. Zneviditelněná družinka zaútočí na toho, koho bude Dissmass považovat za velitele oné skupiny vojáků, přičemž Amálka chráněná zvláštní kombinací kamenné kůže a nahoty dá signál Zvonimirovi, aby zastavil ostatní. Plán vyšel i napodruhé téměř dokonale. Džindžič zvládl pouze jednou vystřelit po bratru Vyjebalovi, ale i tak byla následkem zničená přilba a strašlivý šrám na Františkově čele. Ovšem zdálo se, že ztráta přilby mrzí mistra trpaslíka více, než ztráta krve. Asi proto, že jej otec Dissmass léčil zadarmo.

Avšak nalezení předmětu ukrytého pod beránkem bylo složitější a zdlouhavější, ačkoliv Boreš na tom začal pracovat již během bitvy. Jeden z padlých, na jejichž počest byl pomník vybudován, se jmenoval Beránek, avšak jeho urna ani nic jiného s ním spjatého k nálezu nevedlo. Až po delší době si Amalasunta všimla, že čepice onoho zpodobněného vojáka je zřejmě z beránčí kůže. Takže bylo na kom jiném, než na hbitém Borešovi, aby tuto možnost prověřil. A skutečně, byť s technickými obtížemi, slavil úspěch a v bronzové čepici se skutečně okruží se zlověstně známými kameny nacházelo. Zničení pak již jen byla otázka manuální práce.

I tento prostor se po zničení okovu zhroutil, avšak na rozdíl od ostatních z něj cosi zbylo – pět věcí, které měl u sebe Zoran Džindžič bylo skutečných a Dissmass uzavírající sestavu družiníků při průchodu do další lokality stihl po jedné z nich chmátnout. Ze všech možností – černé kožené krabičky, kterou měl Zoran na krku, pouzdra s revolverem, velkého balíčku s červeným křížem v bílém poli, tmavšího menšího balíčku, bez označení a divné kovové věci vejčitého tvaru – sáhl po revolveru, který, jak zjistila pozdější a mimořádně opatrná prohlídka, obsahoval ještě 4 střely. Tentokráte prošli do lokace, kterou si dobře pamatovali, poklidná soutěska s jeskynní kaplí na rozdíl do většiny ostatních nepřinášela žádné nebezpečí. Stačilo počkat, až skončí mše a kalich prostě rozbít.

Tím se družinka dostala do obrazu, v němž správně odhalila scénu z poslední večeře páně. Po pečlivém rozvážení všech možností a postupů zvolila družinka sázku na jednoduchost. Amalasunta využila svého kouzla neviditelnost na bratra Caela a ten neohroženě, byť opatrně došel až k místu, kam Pilát odložil darovaný kalich. Ač byl připravený, měl co děla, aby stihnul rozpoltit pohár, než se jej zmocnila osoba podezřelá z bytí Jidášem. Tak praskl sedmý okov a družinka se propadla ke Zvonimirovi, ovšem jen k jeho starší, rezignované podobizně věnující se podivnému zahradničení.

Je pozdější večer 16. března a již 28. jste očekávání se jménem nového prvního mága republiky.
Pokud chce někdo slyšet jen "ano" nebo "ne", tak jej nezajímá odpověď.
Eru je jediný Bůh a Tolkien je jeho prorok.
Non sub hominem,sed sub ius.
Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.
Nejsem odborník ve smyslu § 5 odst. 1 O.Z.
Uživatelský avatar
Vallun
Příspěvky: 32272
Registrován: 14. 5. 2008, 10:40
Bydliště: Velká Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: [DrD] Dubrovnické dobrodružství

Příspěvek od Vallun »

42. setkání
Okovy zlomeny
Nepřítomni – nikdo

V malebném útočišti Zvonomirova staršího a rezignovaného já zvolilo Jidášovo okruží jinou taktiku sebeobrany, dá-li se to tak nazvat a ukrylo se do břicha starého muže. A byla to překvapivě Amalasunta, která tuto záhadu rozluštila, když se snažila mu (snad) rozmluvit jeho depresivní náladu. Vyřešení problému pak už družince nečinilo větších problémů. A přesunuli se zase dál.

Yorgoll jim tentokráte nekynul z městské věže, ale stál proti nim v aréně. Náhoda tomu chtěla, že stál tváří v tvář otci Dissmassovi, který jen stěží vykrýval jeho rány a než jej oba paladinové posílení rychlostí srazili, dostal se až na dosah hranice mezi životem a smrtí. Jenže spojeným úderům Salabaruky a KlinGoru odolá máloco, i když je to schované v kroužkoplátové zbroji.

Poslední zkouškou se stala ona scéna s dívkou a knězem východních rysů. Amálka se rozhodla vyzkoušet reálné použití kouzla Zesměšnění, avšak to vedlo jen k tomu, že kněz místo dívčiných vlasů tentokráte obětoval její život. Krev nabral do nechvalně povědomé nádobky a vložil jím, snad jako obětinu do vodopádku. Ostražitost nakonec zvítězila nad rychlostí a pro kalich se vydala Amalasunta chráněná kamennou kůží a pro jistotu i vodním dechem. Minimálně druhé kouzlo se spolu s pevným lanem více než osvědčilo, neboť voda si svou obětinu nechtěla nechat vzít a mladou elfku chtěla přibrat jako bonus, ale poctivá příprava i zde slavila úspěch a tak byl zlomen i desátý okov poutající jednoho z kandidátů na post prvního mága republiky.

Když se i rozplynula i poslední iluze, shledala se družinka s reálným světem v krásném prostředí konšelských soutěsek. Spolu s nimi zde byl i Zvonimir, v bezvědomí, ale živý a zbavený děsivého pouta. Ovšem jeho levá ruka byla příšerně popálená, spáleniny zasahovaly až k oku, přičemž od zápěstí po loket se jednalo spíš o uhlík než o lidskou končetinu. Jedině prsteníček byl nedotčen, zřejmě díky prstenu, jehož pozůstatky jej stále zdobily. Bylo zapotřebí několika léčivých kouzel, aby se mistr Zvonimir probral a alespoň trochu vzpamatoval. Ovšem popáleniny nezmizely, s výjimkou pár drobných na pravé dlani. Hned po upřímném poděkování a pochválení odvahy a nasazení, které družinka prokázala, se mocně napil z potůčku a během cesty do Cavtatu jim ukázal jedno tajemství zdejší kaple sv. Jiří, která byla vtěsnána do vchodu do avarské svatyně západu slunce.

Zvonimir nejprve předal malý dárek Caelovi, bronzovou sponu s erbem Dubrovníku, související vzkaz, že uzel na paladinském fialovém plášti by nemusel být nejlepší nápad. Víc ale k děsivé vzkazce nebyl schopen říct. Jako první pak samozřejmě přišla řeč na podivný artefakt, který jej na více než dva roky spoutal.: „dostal jsem jej od Darylla Aksamyta, který jej prý získal od Vranoviců. Proto jsem hledal další informace v jejich archivech, ovšem záhy jsem zjistil, že v jejich majetku nikdy nebyl a ani se tam nenacházely žádné informace o něm. Vlastně ani nevím, jak se stalo, že se mi dostal na roku. Pokoušel jsem se jej zničit jedním z nejděsivějších kouzel, které znám a pak jsem byl v té pasti. Hádám, že jsem byl natolik vyčerpán kouzlem, že jsem podlehl jeho volání či snad představě, že je opravdu zničený. Ale aspoň jsem zjistil, o co jde. Jeho výrobu nekromantem Demosténem a některé z osudových okamžiků jste sami viděli, nechyběl u řady krutých okamžiků dějin.“

Pak jim vyprávěl o tom, jak vznikají magické předměty a z nich pak mohou doslova vyrůst artefakty, mocné a strašlivé. Ke vzniku kouzleného předmětu vedou 4 základní cesty: přes runu, vložení kamene, vložením cizí moci či vložením duše po smrti přebývající v některé ze sfér. Jidášovo okruží, neslo hned několik těchto prvků. Možná jediné štěstí bylo, že použité kameny byly běžné byť dobře zpracované drahokamy, a nikoliv tajuplné a silou pulsující kameny nebeské. Družinka si vybavila, že zná či dokonce vlastní skoro všechny typy magických předmětů - vyjma nebeského kamene.
V samotné svatyni jim pak vyprávěl příběh o dávném dubrovnickém podvodníčkovi, Petaru Morcičovi, který žil v době, když se začaly budovat městské hradby. Krádeže, podvody a jiné šejdy mu vynesly pěkný majetek, ale vztyčení hradeb mu udělalo značnou čáru přes podnikání. Proto se rozhodl, že se dá na cestovní lupičství, pro což ale nedisponoval dostatečnou silou, investoval tedy všechny své peníze do výroby kladiva, jež mělo tento nedostatek odstranit. Ovšem dotyk takového kladiva byl pro Petara příliš opojným, takže se rozhodl jej zahodit do moře, ovšem ani v ten moment se nedokázal kladiva pustit. Na sklonku života přebýval právě na místě svatojiřské kaple, neboť zde měl v avarské svatyni svůj tajný úkryt. Jelikož lidové pověsti říkali, že toto kladivo dokáže zbořit i dubrovnické hradby, proto jej Zvonimir I. vyzvedl z moře a ukryl opět ve svatyni. Jenže kladivo nebylo ve velké místnosti, ani v malé ukryté komoře zdobené symboly hada a dvou spojených spirál.

Cestou dolu do městečka Cavtat se pak vyptával na Yorgolla, kterého viděl v některých zjeveních. Poté, co družinku důkladně vyslechl, prohlásil, že se nejspíš jednalo o pozměněnce, mutanta. Nechápavé pohledy jej přiměly k dalšímu dlouhému vyprávění o Pádu či Katastrofě, Chrámu Daru či Draka a lidské závisti. Asi znáte příběh o Atlantidě, ten příběh není nepravdivý, kdysi opravdu existovalo jedno veliké a krásné město, kde spolu všechny rasy žily v míru a souladu. Lidé se tam dožívali požehnaného věku, avšak ten se ani zdaleka nepřiblížil délce života hobitů, trpaslíků a elfů, trojici starších ras (ostatní rasy jsou ve potomky jejích míšení; gnómové vznikly z hobitů a elfů, kudůci ze spojení trpaslíků a hobitů, barbaři jsou potomky mužů a trpaslic). Lidé se domnívali, že tajemství dlouhověkosti se skrývá v Chrámu Daru též zvaném Chrám Draka. V jejich silách však nebylo žádným způsobem do chrámu proniknout, tak stvořili proměněné - lidi souborem praktik proměněné ve stroje na zabíjení. Při útoku na Chrám jim mnoho zemřelo, stejně jako ostatních obyvatel Atlantidy. Ač od Pádu uplynulo již mnoho let, někteří mutanti nebo spíš jejich potomci přežívají dodnes. Nejznámější přežívající podobou jsou mimochodem krollové.

Na závěr je požádal o to, aby předali vzkaz Mladovaru Mastičkáři, jehož proslulé léčivé lektvary nyní potřeboval. V současné podobě se totiž nechtěl v Dubrovníku veřejně ukázat, neb tušil, že v následujících letech bude První mág potřebovat veškerou možnou důvěru veřejnosti a jeho současný stav moc důvěry nevzbuzoval. A kromě důvěry bude nejen on, ale celý Dubrovník, potřebovat i schopné pomocníky, proto vyjádřil naději, že družinka, pokud jej vybere na tento post, mu zachová přátelství i nadále.

Je nad ránem 17. Března, vy se, unavení a s polomrtvým Zvonimirem, blížíte k Cavtatu - stejně jako bouřka nyní zuřící nad Dubrovníkem, a již 28. jste očekávání se jménem nového prvního mága republiky.
Pokud chce někdo slyšet jen "ano" nebo "ne", tak jej nezajímá odpověď.
Eru je jediný Bůh a Tolkien je jeho prorok.
Non sub hominem,sed sub ius.
Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.
Nejsem odborník ve smyslu § 5 odst. 1 O.Z.
Uživatelský avatar
Vallun
Příspěvky: 32272
Registrován: 14. 5. 2008, 10:40
Bydliště: Velká Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: [DrD] Dubrovnické dobrodružství

Příspěvek od Vallun »

43. setkání
Vzkaz
Nepřítomni – nikdo
Hodinu před svítáním byl Cavtat poklidný, tichý, ulice liduprázdné. Proto byl muž rázující po náměstí skoro stejným překvapením, jako jeho zjev. Vysoký statný modrooký blonďák byl oděn v krožkoplátové zbroji k níž nechyběl velký jedenapůlruční meč. Pozornost však nejvíce poutala jasně modrá šerpa se symbolem tří zlatých mincí. Družinka ani nebyla překvapena, když ihned zamířil jejich směrem: „Salvete, otec Dissmass a jeho společníci, nemýlím-li se?“ Po potvrzení identity pokračoval: „jmenuji se Waemmark, doručovatel Örebro. Mám pro vás vzkaz od pana Casanoviče. Prosí Vás, abyste se s ním co nejrychleji a samozřejmě důvěrně setkali v Dubrovníku.“

V následujícím stručném rozhovoru jim prozradil, že ony tři zlaté mince symbolizují nejvyšší cenu běžné listovní zásilky kamkoliv po známém světě. Nebo tři kopy zlatých jako odměnu za hlavu toho, kdo by napadl jejich doručovatele. Na závěr se zeptal, zda neviděli poslední dobou člověka se stejnou šerpou. V okolí se totiž ztratil jeden z jejich doručovatelů, Klassenius ml., který byl se zásilkami na cestě z Benátek. Družinka však nikoho takového neviděla. Poté předali Zvonimira do péče Grabišovi, nedávno zachráněnému bankéři Vranoviců a vyrazili zpět do města.

Noe zamířila opět do Starého přístavu, byť Casanoviče nakonec potkali u toho Nového. Ztrápeně vypadající úředník pro všechno je bez otálení odvedl do své kanceláře, kde jim sdělil důvod pro vyslání tajemného posla. V noci na 15. března totiž přímo ve městě, uvnitř hradeb, zaútočil nemrtvý. Poblíž Hahnova domu napadl jednoruký mladík, přesněji jeho nemrtvé tělo, Ráchel Katzovou. Ta neztratila duchapřítomnost, zaklepala u Hahna a Murbanus, právě se navrátivší z Cavtatu odkud přivezl zajatého Yorgolla, jej dokázal znovuzabít, avšak sám při tom byl vážně raněn.

Casanovič mezitím zjistil, že se mladík jmenuje Luka Popič, je mu šestnáct let (ač vypadal kvůli neduživé postavě o něco mladší) a soudilo se, že utekl cca před týdnem do Benátek, kam předtím odjela jeho láska, dcera neoficiálního (oficiální být nemůže, neb dle Benátek je Dubrovník součást jejich říše) dóžecího vyslance Alessandra Chiellina.

Casanovič přizná, že Popič byl podezříván ze špionáže ve prospěch italské republiky, k níž, jak bylo bolestně prokázáno, skutečně dochází. Jeho matka zemřela před delší dobou, otec je věčně někde za obchodem. Popič se živí jako pomocný písař a účetní. Více by o něm mohl vědět pater Kreutzze, který jej v posledních měsících nepravidelně učil italsky. Levá ruka byla oddělena s největší pravděpodobností za živa, velmi šikovně, jako by to udělal řezník nebo ranhojič. Tělo vypadalo, jako by před znemrtvěním bylo několik málo dní v rozkladu.

Biskup Hugo de Coimbra byl výskytem nemrtvého dosti vystrašen, takže ihned informoval Vatikán. Ten obratem sdělil, že posílá paladin-biskupa Valentina z Vyšehradu. Což byl druhý důvod, proč Marko spěchal s vyrozuměním družinky – Valentin z Vyšehradu, řečený Ursus, byl proslulý potírač heretiků a nevěřících vůbec, stejně jako nemrtvých a podobných stvůr. Problém byl, že mezi kacíře prý automatický počítal nelidi, osoby praktikující magii a zejména odpadlé paladiny. Třetím důvodem pak byla skutečnost, že městská šeptanda z tohoto problému viní právě Hahna a vzhledem k celkově vzrůstajícímu napětí, nelze vyloučit nějaký lidový lynč.

Družinka se poté odebrala za Mladovarem Mastičkářem získat lektvar poptávaný Zvonimirem. Na zaklepání, ani na důrazné zaklepání nikdo nereagoval a tak Dissmass zkusil dveře otevřít. Nebylo zamčeno. Spořádaný, evidentně vkusně zařízený dům decentně prozrazoval, že jeho majitel nebude nemajetný. Přesto však se zdál prázdný a nepřirozeně tichý. Vysvětlení bylo nalezeno nahoře, v podkrovní ložnici s velikým oknem, kde se nacházela těla dvou mladých mužů, Mladovara a jeho asistenta. Oba byli zabiti jedinou, za to devastující ranou. Tělo, ležící z části na posteli mělo ránu na hrudi, druhý muž byl zasažen do zad ještě v posteli, avšak tělo se nacházelo téměř u dveří. Kněz dokázal zachytit slaboučké, zbytkové stopy přítomnosti nemrtvého.

Družinka nezaváhala a poslal po Borešově havranovi informaci Zvonomirovi, pak se vydali informovat Casanoviče. Nemuseli daleko, akorát spěchal kolem, v doprovodu osmice gardistů. Když si vyslechl stručnou zprávu od otce Dissmasse, jen se pokřižoval a tiše pronesl: „další… Pojďte se mnou, já mám čerstvější mrtvolu.“.

Zavedl je do Hahnova hostince u Starého přístavu, kde družinka pobývala první noc v Dubrovníku. V jedné z nejskromnějších jizbiček byla mladá, docela pohledná Arabka a její mrtvý manžel. Zakrátko se dostavil Hahn se svým alchymistou a městským lékařem. Spolu s Amálčiným hypnotickým výslechem arabské vdovy zjistili následující:
- Mladá Arabka je mdlého intelektu, ale s vraždou nemá nic společného.
- Její muž byl otráven a ona sama uspána jídlem, které jim bylo podáno předchozího dne večer.
- Jako jed byla použita dosti běžná skalice – smě často se vyskytujících přírodních minerálů – zelené, modré a bílé skalice. Uspávadlo byla směs běžných bylin.
- Pár se vracel z cesty do Mostaru, kam vezl příbuzným nějaké listiny a zásobu bylinek (drog), čekal na loď do Damašku. Do Dubrovníku dorazili 14. Března navečer.
- V mužově vaku se našla dlouhá opracovaná kovová tyč čpící spáleným čínským prachem. Žena tvrdí, že určitě není jejich, že jí vidí poprvé. Vypadá, že má roztržený konec.
- Muž byl od narození chromý na pravou ruku.

Mezitím se vrátil havran s odpovědí. Zvonimir řekl, že v Durobvníku, ani v okolí neví o jiném tak dobrém léčiteli, jako byl Mladovar a poslal jim seznam tří jiných lektvarů, které by mohly pomoci. Proto se vypravili do domu Talála bin Síny, druhého místního alchymisty perského původu. Amalasunta se rozhodla, že si zaslouží nějaké odreagování a rozhodla si koupit růžovou esenci. Találův obchod jich nabízel dokonce celou řadu, mladá úslužná prodavačka nabízela nejdříve to nejlepší zboží růžový olej z Péšči, jen za 70 zlatých za miniflakonek, pak téměř stejně dobré zboží z Temešváru, za pouhých 50 zlatých. Nakonec Amálka utratila 24 zlatých za flakonek s olejem ze Šomnábely. K tomu dostala ještě (slaboučký) levandulový extrakt přímo z Provence, zdarma.

Sám Talál se jen mihl na schodech, evidentně se s družinkou nechtěl setkat, ale když za ním vyrazil bratr Cael se Zvonimirovým seznamem, tak byl ochotný obchod probrat. Čtyři obyčejné, byť docela silné, léčivé lektvary nabízel po 35 zl. za kus. Druhý by mohl vyrobit, ale za mnoho desítek zlatých, s tím, že přesnou cenu jim sdělí, až jej vyrobí. Poslední si vyrobit netroufal a jeho cenu odhadl až na tisíc zlatých, byť přiznal, že se může dosti lišit. Před obchodem je čekal Hahn, který sdělil, že by ony léčivé lektvary uměl sehnat asi o něco levněji. A se šibalským úsměvem je odvedl k Mladovarovu domu, již střeženému městskou gardou. S jejím souhlasem prohlédli Mastičkářovu dílnu, již bez souhlasu Hahn několik hotových flakonků zabavil. Dva z nich ale okamžitě předal Dissmassovi, kterého nekompromisním způsobem odnavigoval do svého domu. Zbylé lektvary předal Caelovi - byly to ty, které požadoval Zvonimir, chyběl pouze poslední.

Hahn zavedl pátera Dissmasse přímo k Murbanovi. Ten ležel v horečkách a vypadal celkově velice nedobře. Kněz nezahálel a podle nejlepšího vědomí a svědomí se jal trpasličího bijce ošetřovat, včetně posledního pomazání a vroucí modlitby. Když léčba očividně zabrala, měl Dissmass čas se zeptat Hahna, co to bylo za lektvary. Podle mistra trpaslíka se jednalo o léčivý lektvar označovaný jako Hvězdu Panny Marie: "možná, asi by stačil jen jeden, ale nechtěl jsem riskovat."

Murbanus se vzpamatoval opravdu rychle, netrvalo dlouho a byl schopen družince sdělit své postřehy. V mladí totiž pomáhal v rodných horách družince paladinů, k nimž se tehdy chtěl připojit, s nemrtvými bojovat. Proto si byl jist, že nemrtvý nebyl ovládán cizí vůlí či uloženým posláním, ale jednalo se o tzv. divokého nemrtvého. Ovšem s ohledem na to se jednalo o docela silného jedince (byť jeho síla byla v nadlidské rychlosti), který nevznikne v žádném případě samovolně. Troufal by si tvrdit, že šlo o nepovedený pokus, či vedlejší produkt nějakého nekromantické praktiky. Domníval se, že jeho pokousání bylo schopné z objeti udělat rovněž nemrtvého. Na druhou stranu, kdyby měl zbroj, a nebo nebyl vyčerpán z bitvy v Cavtatu, tak by to snad zvládnul bez toho, že by se nechal zranit. Rozhodně je rád, že zaútočil zrovna na Rachel, která se mohla bránit magií a věděla, kde přivolat pomoc. Fakt by chtěl vědět, kde se ale uvnitř hradeb vzalo nezaopatřené mrtvé tělo.

Poté se družinka rozhodla vypravit do biskupova paláce, Dissmass se chtěl ujistit, že je Hugo de Coimbra živ a ostatní plánovali položit pro jistotu pár otázek páteru Kreutzzemu. Nakonec se to ukázalo snazší, než se obávali, neb biskup rozmlouval s otcem Kreutzzem, který nakládal nějaké věci na kárku taženou oslíkem. Tvář Huga de Coimbry ozdobil úsměv, tak kněz se tvářil jinak, z toho, že je vidí, nadšený nebyl. Ale na otázky družinky odpověděl ochotně. Potvrdil, že Luku Popiče příležitostně učil italsky. Nevšiml si ničeho podezřelého nebo neobvyklého.

Je poledne 17. března, a Váš rozhovor s biskupem de Coimbrou a páterem Kreutzzem přerušil zvonek svolávající církevníky k obědu, na nějž Vás biskup pozval. Vzhledem k nevyspání jste již docela unavení. Již 28. jste očekávání se jménem nového prvního mága republiky. A v následujících dvou dnech se v Dubrovníku koná Velká aréna, spolu s Burzou cenných surovin.
Pokud chce někdo slyšet jen "ano" nebo "ne", tak jej nezajímá odpověď.
Eru je jediný Bůh a Tolkien je jeho prorok.
Non sub hominem,sed sub ius.
Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.
Nejsem odborník ve smyslu § 5 odst. 1 O.Z.
Uživatelský avatar
Vallun
Příspěvky: 32272
Registrován: 14. 5. 2008, 10:40
Bydliště: Velká Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: [DrD] Dubrovnické dobrodružství

Příspěvek od Vallun »

44. setkání
Paladin-biskup
Nepřítomni – nikdo

Při samotném obědě, k němuž se podávala pečená ryba s chlebovými plackami a ředěné víno, se příliš nemluvilo, pouze jeden z mladších kněží předčítal z Bible, konkrétně jednu z pasáží Druhého listu Korintským. Po jídle pokračoval, tentokráte v biskupově pracovně, rozhovor s otcem Kreutzzem a Hugem de Coimbrou. Na jindy laskavém biskupovi byly patrné stopy nemalých obav. Vysvětlil, že od svého příjezdu do Dubrovníku dokázal porozumět lecčemus, na co se předtím díval … jinak. Avšak nekromancii či pokusy o ní nemíní jakkoliv tolerovat. Páter se pak dotázal, zda na něj mají ještě nějaké otázky, zhruba zopakoval, co jim pověděl již před obědem a k dotazu družinky uvedl, že Luka Popič určitě neměl žádný magický talent, ani na něm neuvízla žádná kletba nebo jiné pozůstatky magie, to by s největší pravděpodobností vycítil. Toto zcela potvrdil i biskup, pro něhož Luka taky pracoval. Nedovede však odhadnout, kdy naposledy před smrtí jej viděl a tedy ani to, zda nebyl něčím zasažen po poslední návštěvě na svaté půdě. Pak Kreutzze odejel.

Po krátkém rozhovoru s biskupem de Coimbrou, při němž byli opětovně varováni ohledně nebezpečí představovaného slovutným inkvizitorem Valentinem z Vyšehradu. Biskup se zmínil o své úvaze, že Valentin již musel být na cestě sem. Jinak by to nestihl tak rychle, a sdělil, že otec Dissmass je očekáván na slavnostní večeři na počest jeho příjezdu, jejíž čas bude upřesněn, až se tak stane. Podle inkvizitorova vzkazu nemají do té doby konat mši na získání boží pomoci při nalezení nekromanta. Toto doporučení otce Dissmasse inspirovalo k tomu, že zkusil sám své kněžské schopnosti. Vzhledem k tomu, že je aktivoval na půdě katedrály, tak byly silnější než obvykle. S jejich pomocí pak zjistil, že Amalasuntina Kostěná hůlka nekromancií přímo září. Bylo jasné, že hůlka (a raději ani Amalasunta) nesmí přijít do styku s paladin-biskupem.

S pohledem zaostřeným mimo běžné viditelné spektrum se otec Dissmass vydal, navigován Caelem přes město. Pohled to byl celkem nudný, kostely a kaple se zdály být viditelné i tímto pohledem, ale dovnitř se proniknout nedalo. Zajímavějším bodem byl pak Hahnův dům, který byl před jakýmkoliv nazíráním zastřený. Od Hahnova domu se vydali po Stradunu na západ, ale nikde nebylo zaznamenáno nic zajímavého. Bratr František zatím doprovázel Amalasuntu jdoucí velký kus za knězem, který stále pátral po známkách nekromancie. Úspěch se dostavil až u jednoho domu na druhém konci bulváru. Dům nebyl družince neznámý – jednalo se o honosné sídlo Mladovara Mastičkáře. Dříve zachycené stopy v podkroví byly již prakticky nepatrné a během zkoumání se vytratily docela, avšak ve sklepě se nacházela jedna mnohem zřetelnější skvrna. Nic bližšího se však učit nedalo. Tak se družinka vydala věc prozkoumat. Františkem opuštěna Amalasunta mezitím bloumala sama Dubrovníkem.

U vchodu do Mladovarova domu hlídala dvojice gardistů, jeden z nich, podle všeho ochotný a šikovný mladík Ivan Ivanič, je bez problémů vpustil dovnitř a dokonce je doprovodil. Po chvilce pátrání ve sklepeních našli pevné železné dveře chráněné silnější magickou runou. Mladý gardista jim vysvětlil, že se jedná s největší pravděpodobností o dveře vedoucí do stoky spojené s mořem. Naštěstí se nechal, ač nerad, předejít bratrem Snimou při jejich otvírání. Hned za nimi totiž číhal nemrtvý. S trpasličím paladinem si vyměnili několik docela drsných útoků, nicméně s drobnou Caelovou pomocí se podařilo zombii vyřídit. Stejně jako ta, co napadla Ráchel Katz, byla mimořádně rychlá, divoká (nikoliv ovládaná) a navíc tato docela dost obratná. Jak se později zjistilo, jednalo se o mrtvolu zloděje, který se pomocí šperháků pokoušel dostat do domu, avšak runa jej zastavila. Prohlídka znovumrtvého těla pak odhalila zvláštní tetování - muž měl na levé straně hrudi tetování kříže omotaného hadem s hlavou položenou na jeho břevnu tak, že bradavka tvořila hadí oko. Pokousaného mistra Vyjebala se povedlo vyléčit bez následků, ale pro jistotu si kněz přisvojil všechny dostupné lektvary Panny Marie.

Po této zkušenosti zamířila družinka bez dalšího otálení do svého sídla, kde se věnovala celkovému odpočinku s dobrým jídlem připraveným gospodarem Rakitičem. Po odpočinku se Boreš začal shánět po své drahé Amálce, neb se blížil večer a sním i příjezd obávaného paladin-biskupa. Tu nakonec nalezl docela nedaleko, seděla na skále u moře pod hradbami. Zda náhodou nebo úmyslně poblíž Villa Verty, věděla jen ona sama. Každopádně se jí podařilo udobřit si dosud remcajícího mistra trpaslíka, když růžovou esenci výhodně prodala v přístavu nějaké postarší dámě za celých 40 zlatých. Boreš se rozhodl k ní slézt po kamenné stěně, jež ho již dlouho lákala. Nakonec to s vypětím všech sil zvládnul a dokonce i přiměl Amálku k návratu na večeři domů. Ta se přeci jen uklidnila a souhlasila s tím, že onu hůlku uschová v chráněném sklepení.

Později večer konečně dorazil biskupův posel a otec Dissmass se s nepříliš skrývanými obavami vydal na slavnostní večeři. Rozložitá postava paladinova seděla v čele stolu v lesklé zbroji (podobného typu, jakou měl bratr Caelthalas) a s mečem stále na rameni, přízvisko Ursus, medvěd odkazovalo zřetelně na jeho fyzické dispozice. Dissmassovo místo bylo příhodně stranou, dál do stolu obou biskupů, kde panovala atmosféra napětí a opatrnosti. Po jídle se Dissmass jen letmo setkal s Cassanovičem, který doprovázel kohosi z Velké rady, když jej vyrušil sám Hugo de Coimbra s tím, že se s ním chce biskup Valentin střetnout osobně. Jindy rozvážný a klidný muž byl viditelně nejistý. Obavy mladého kněze však byly čím dál tím víc překonávány zvědavostí, neboť při pohledu zblízka byly v paladinově tváři bezpochyby patrné rysy elfí krve. Rovněž nešlo nezaznamenat sponu na jeho fialovém plášti, která měla tvar zlatého dvojocasého lva s křížem na hrudi.

Strohé chování a přísný, zkoumavý pohled Valentinovu tvář neopouštěl, ani když se snažil vcelku laskavě rozprávět s mladým knězem. Biskup de Coimbra byl, ve své vlastní pracovně, odkázán stranou. Slovutný paladin se nejprve vyptal na střetnutí s baziliškem a neopomněl výkon celé družinky náležitě pochválit. Z dalších slov však bylo zjevné, že jej mnohem více zajímá jejich setkání se Zvonimirem, prvním pánem z Drače. Naopak překvapivě nevěděl nic o tom, co se odehrálo v Konavle. Po knězových dopovědích na sobě nedal znát žádnou reakci, jen se zeptal, zda může družinku později, až vyřídí něco naléhavého, ještě navštívit u nich. Vzhledem k tomu, že nešlo dost dobře odmítnout, tak pobledlý kněz jen přikývl. Při odchodu paladin jen prohodil směrem k biskupovi: „překvapuje mne, že zde není Kreutzze. To musel odjed nějak na rychlo.“ Biskup sám se nezmohl ani na řádné rozloučení s otcem Dissmassem, který se vydal připravit své druhy na nečekanou a ne zcela vítanou návštěvu.

Valentin z Vyšehradu dorazil zanedlouho, doprovázen pobaveně se tvářícím mistrem Hahnem, s nímž jej údajně pojilo dlouholeté přátelství, sám se však tvářil sice přívětivěji, avšak dosti ustaraně. Vzápětí své chmury vysvětlil – hned po Velké aréně bude muset odjet, aby předal Yorgolla do péče vatikánských specialistů. Znovu se vyptával na zkušenosti družinky s prvním pánem z Drače, ale dostal se i k současným problémům. Skoro mimochodem vymámil z Amalasunty přiznání, že disponuje Kostěnou hůlkou, kterou se po letmém prohlédnutí nabídl zlikvidovat, neb potvrdil, že jde o výrobek samotného Demostona a jen neskonalá dobrota Amálčina bránila tomu, aby se Hůlka více projevila. Samotné zničení připomínalo menší divadlo. Družinka spolu s oběma návštěvníky sestoupila na místo, kde odpoledne relaxovala elfka. Valentin se postavil tak, aby měl jednu nohu ve vodě, druhou na kameni, k hůlce položil zapálenou pochodeň a po krátké, leč vroucné, modlitbě obojí přesekl a nechal spláchnout do moře.

Posléze vysvětlil, že lidé, toužící po moci nekromantů, mají dneska jen málo cest, jak se k takovému vědění dostat, neb církev a další podobné instituce je systematicky ničí. Proto se řada z potencionálních nekromantů snaží spojit s dušemi svých předchůdců. Proto je lákají mimo jiné Demosténovy výtvory, neb věří, že s jejich pomocí se dostanou přímo k němu. Rozdíl mezi theurgií a nekromancií je zejména v tom, že theurgie prosí duše o pomoc, kdežto nekromancie je ovládá a přikazuje jim, navíc jí nevadí využít či obětovat síly života za tímto účelem.

Během krátké plavby do Cavtatu za Zvonimirem, ke které družinku snadno přiměl (a k jejíž rychlosti nemalou měrou přispěl), je upozornil na to, že Luka Popič mohl být obětí kanibala. Poslední dobou se pár dosti podivných případů kanibalismu vyskytlo. Stručně se vyjádřil taky k onomu tetování na hrudi dnes skolené zombie. Znamená prý příslušnost ke Kultu Hada, což je ještě ne zcela potvrzená a vůbec ne prozkoumaná křesťanská sekta, která věří, že Had, jež svedl Adama a Evu byl Bohem. Počet obtočení kolem kříže prý znamená cosi jako hodnost či postavení v kultu. Existuje ještě jeden podobný, zřejmě soupeřící kult Draka, který věří, že všechny myslící bytosti pocházejí z draků a proto by měli žít spolu v dobrém. Kulty mezi sebou zřejmě soupeří nejen o věřící. Oficiálně, hlavně vzhledem k jejich okrajovosti, ještě za kacíře prohlášeni nebyli.

Paladin-biskup Valentin z Vyšehradu se rovněž zmínil, že v poslední době přibývají, zejména v přímořských oblastech vraždy ohnivou holí, neboli puškou, neb tento, původně čínský, vynález si nyní oblíbila sekta assasínů, bezskrupulózních nájemných vrahů. Jejich služby sice nejsou levné, ale s ohledem na kvalitu odváděné práce a poskytované záruky ani drahé. Sám tento dozajista ďáblův vynález zkoušel, zatím je příliš těžký, aby se dal ovládat jednou rukou, ale věří, že trpaslíci by dokázaly potřebné díly vykovat, z čehož by žádnou radost neměl.

Setkání se Zvonimirem, naštěstí příhodně pobývajícím v Grabišově domě na nábřeží, bylo překvapivě poklidné. Zvonimir zodpověděl všechny otázky na „dědečka“ a nijak nedával najevo jakékoliv obavy z paladina, pouze se trochu styděl za svou ruku. Převzal rovněž od družinky dovezené lektvary, s jejichž pomocí byl schopen spáleninu alespoň zamaskovat. Valentin se odmítl Jidášova okruží byť jen dotknout a pravil, že na zničení této věci jeho moc v žádném případě nestačí. Domníval se, že bude třeba sehnat mocnou zbraň s duší, nejlépe posvěcenou nějakým božstvem. A je třeba počítat s tím, že taková zbraň přijde při ničení okruží k úhoně.

Valentin se s družiníky rozloučil tentokráte v Novém přístavu, odkud se odebral do biskupství na odpočinek před Arénou.
Pokud chce někdo slyšet jen "ano" nebo "ne", tak jej nezajímá odpověď.
Eru je jediný Bůh a Tolkien je jeho prorok.
Non sub hominem,sed sub ius.
Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.
Nejsem odborník ve smyslu § 5 odst. 1 O.Z.
Uživatelský avatar
Vallun
Příspěvky: 32272
Registrován: 14. 5. 2008, 10:40
Bydliště: Velká Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: [DrD] Dubrovnické dobrodružství

Příspěvek od Vallun »

45. setkání
Noční pátrání
Nepřítomni – nikdo
Ještě v přístavu se strhla vnitrodružinková debata ohledně plánu Boreše a Amalasunty na církevní svatbu, o jejíž realizaci byl požádán otec Dissmass. Ten se snažil oběma snoubencům nejprve vysvětlit, že může oddat jen páry, v nichž je alespoň jeden ze snoubenců pokřtěný. A rovnou dal najevo, že, ač může v případě potřeby křtít každý pokřtěný, tak podmínkou takového konání je, aby křtěná osoba byla opravdu věřící. Že by svou dceru dala pokřtít svobodomyslná Amálčina maminka, bylo krajně nepravděpodobné. Naštěstí si Boreš vzpomněl, že sám pokřtěný je, neboť porodní bábě se jako novorozenec zdál poněkud malý (což byl, neb byl gnómem od narození) a bála se, že se nedožije dalšího dne. I když samotný křest možná také provedl právě v tu dobu přítomný kněz Bruno, jeden z nepočetných, neúspěšných předchůdců otce Dissmasse v pokusech o christianizaci Tajanu. Tím se dal Dissmass obměkčit a přislíbil do týdne obřad vykonat.

Cestou ke katedrále odchytl Cassanovič, viditelně unavený a s neobvykle nasupeným výrazem. Uklidnil družinku, že o dalších mrtvých zatím neví a vzápětí vysvětlil svou nenaloženost. Při průzkumu Mladovarova domu byl objeven jeho pracovní deník sloužící zároveň jako velmi hrubé účetnictví. Sám si jej jen zběžně prolétl a objevil jednu zajímavou poznámku, proto chtěl deník předat družince. Avšak dostal přímý pokyn z Velké rady, aby jej poslal Gicaomu Lindovi, kouzelníku rodu di Cenni. Ona poznámka se týkala práce na něčem, co Mladovar označoval jako Dračí vejce, byť zřejmě s drobnými pochybami. Po tomto setkání odkráčel rovnou na kutě, kdežto družinka pokračovala do svatostánku.

Shodou okolností tam dorazili těsně před půlnocí. V hlavní lodi katedrály bylo přítomno celé místní biskupství, avšak zjevně očekávaný paladin-biskup ani nikdo z jeho doprovodu na půlnoční mši nedorazil. Proto se biskup de Coimbra připojil k družince – překvapen a potěšen, že je zde vidí. Během krátkého rozhovoru udělil otci Dissmassovi souhlas s konáním svatebního obřadu mimo kostel, byť mu za tím účelem nabídl kterýkoliv z kostelů spadajících do jeho pravomoci. Na závěr však družinku skutečně překvapil, když se k ní připojil při dalším pokusu o monitorování nekromancie prostřednictvím kněžských dovedností vyzkoušených předchozího dne.

Z nějakých důvodů však tentokráte vidění nebylo tak účinné. Buď neměli štěstí, nebo možná v noci fungovalo hůře. Každopádně zahlédnout nemrtvého by měli i tak, přesto však nezahlédli nic zajímavého či neobvyklého než došli k sídlu rodu di Cenni. Tam jejich pozornost upoutalo větší než mihotavé světlo v jednom z podkrovních oken. Než stačil Boreš vyslat svého havrana na obhlídku, zaklepala družinka na vchodové dveře a nechala se uvést k mistru Lindo. Ten je přes pozdní noční hodinu přijal laskavě a přátelsky. Bylo vidět, že uhlazené a zdvořilé jednání je mu zcela vlastní. S šarmem jemu vlastním opětoval Amálčiny úsměvy a zodpověděl každou otázku, kterou mu družinka položila:
- Mladovarův deník jim nemůže ukázat, neboť nevěřil, že neobsahuje důležitější záznamy a při pokusu o prolomení předpokládaných magických ochran jeho tajemství jej zničil. Stydí se za svou nešikovnost, ale nedalo se předpokládat, že by Mladovar chránil svá tajemství snadno překonatelnými prostředky. Nevzdává se však nadějí, neb s podobným vývojem tak trochu počítal a soudí, že za dva, tři dny bude schopen navrátit kouzlem deníku jeho podobu. Bude jen rád, pokud chce být družinka přítomna.
- Deník skutečně obsahoval zmínku o Dračím vejci, ale jednalo se s největší pravděpodobností o recepturu lektvaru známého i pod jinými jmény, který umožňuje zřejmě prostřednictvím dalších lektvarů či podobných prostředků dočasné využívání některých dračích schopností jako je síla, dračí dech či schopnost létat.
- O tom, že by Mladovar vyráběl jiný lektvar, který by létání umožňoval, vůbec neslyšel a pochybuje o tom. Vzdáleně podobné účinky má samozřejmě levitace, ale onu noc bylo na levitaci ve volném prostoru trochu příliš větrno (byla silná bouřka).
- Maldovarovým hlavním konkurentem byl druhý alchymista Talál bin Sína. Šikovný, ale závistivý člověk, který nedosahoval schopností mistra Mastičkáře. Jeho by v ale žádném případě nepodezříval, neb jej zná a působí na něj jako velmi uvážlivý a klidný muž. Mladovarovou smrtí dlouhodobě zřejmě nic nezíská, neb Dubrovník bude potřebovat nového lektvořiče srovnatelných kvalit a ten by mohl představovat pro Talála konkurenci i v komoditách, které Mladovara nezajímaly (vonné oleje, koření).
- Připouští, že by rád byl prvním mágem, neboť to bere jako výzvu svým schopnostem a zároveň příležitost být prospěšný městu, které si velmi oblíbil. Navíc u Marca di Cenni, zkušeného solidního obchodníka nemá téměř nic na práci. Byl to ostatně jeho nápad, který s ním sdílí většina Velké rady.
- Za největšího konkurenta považuje otce Hanse Kreuzze, velmi schopného léčitele a odvážného kněze, který se těší respektu většiny věřících. Navíc jako neital snadněji získá podporu i chorvatské části obyvatelstva (viditelně si povzdechne).
- Naopak se nedomnívá, že by měl úřad zastávat Zvonimir z Drače, neboť příklad jeho bratrance ukazuje, že mágové původem z venkova nemají dostatečné pochopení pro potřeby města. Nechápou, že důležitou součástí jejich role je být prostě přítomen. Poslední Aračičova nepřítomnost stála lidské životy, když nebyl po ruce a bylo jej třeba. Samozřejmě respektuje jeho schopnosti, avšak obává se, že v očích nepřátel by byl stejně jen loutkou v rukou svého prapředka.
- Nevybavuje si, že by někdo dorazil na poslední Magickou Arénu, v níž on sám skončil druhý hned za Sergerem, a zůstal zde dosud. Je si poměrně jist, že nikdo takový není, respektive se v Dubrovníku nezdržuje oficiálně.
- Pokud jde o řešení problému s nekromancií, rád by pomohl co nejvíce, ale nemá zdaleka všechny informace, proto je obtížné cokoliv doporučit. Zopakoval informaci o tom, že hradby jsou poměrně solidně chráněny, tedy pokud se nemrtví objevil uvnitř hradeb, musel tady proběhnout i rituál či experiment. Osobně se domnívá, že někdo při pokusu značně přecenil své síly.
- O spojení kanibalismu a nekromancie nic neví, ale nevylučuje to, neb osoba schopná jednoho takového hříchu bude schopná i druhého. Rozhodně sdílí de Coimbrův vztah k nekromancii. Zmínka o kanibalismu jej však zřejmě zaskočila.
- Na Borešovu přímou žádost (gnóm byl informován havranem, že si Lindo prohlížel jakési papíry) jim mág vcelku ochotně ukázal místnost, kde na železném braziéru ležely zuhelnatělé listy papíru. Podle zbytků desek mohly patřit do Mladovarovy knihovny.
Poté se družinka s charismatickým mágem rozloučila a vydala se k domovu ve Villa Vertě. Tam je však čekal stručný vzkaz od biskupa s tím, že něco možná zjistil a že se s nimi chce ráno co nejdříve setkat.

Na to se však nikdo nenechal nachytat a tak vyrazili ke katedrále téměř poklusem. Tam je však čekal jen další vzkaz, který za zájmový objekt označil sídlo rodu Kravičů. Po krátké diskusi, kdy Amalasunta trvala na tom, že by zde měl někdo zůstat a střežit de Coimbrův život, zakončené ubezpečením, že přímo na patře hlídá jeden z mužů paladin-biskupa Valentina, se tam přesunuli. Sídlo samotné vypadalo nádherně, velkolepě, ale omšele. Otec Dissmass měl velké problémy se na ulici, byť zcela opuštěné, soustředit na své detekční schopnosti. Avšak za nějakou dobu nabyl jistotu, že minimálně nyní zde žádná nekromantická síla vidět není.

K dalšímu průzkumu byla nasazena Amálčina kočka. Ta však nezjistila mnoho nového. I uvnitř působil palác velkolepě, nádherně, ale trochu zaprášeně, zatuchle a skoro opuštěně. Ale nic zajímavého či neobvyklého spatřeno nebylo. Trochu zklamaně se tedy družinka nakonec odebrala na kutě, aby oba účastníci arény měli ostatek odpočinku. Ráno jim biskup de Coimbra prozradil, že sám neviděl žádnou stopu nekromancie, ale spatřil Beafoni Kraviče bloumat po paláci a myslel si, že by pro družinku mohlo být zajímavé jej vyslechnout. A pro samotného Kraviče by taky bylo příjemné si s někým promluvit. Přišel totiž o ženu a dceru, když jednu z jeho obchodních lodí přepadla a potopila benátská válečná galeona.

A pak začala Aréna...

K vůbec prvnímu zápasu nastoupil bratr Cael proti Martinu von Wieren, zbrojnoši jeho svatosti Valentina v kroužkoplátové zbroji se širokým mečem a štítem působil, že to se zbraněmi umí a asi i uměl, ale neměl dost životů na to, aby to předvedl proti slušnému výkonu mladého paladina. Proti bratru Františkovi nastoupil Albarn - trpasličí paladin-učeň rovněž z doprovodu jeho svatosti. Ten vydržel o hodně déle, ale jinak jej František převyšoval ve všech ohledech a konstantními údery jej vyřadil.

Ve druhém kole nastoupil proti půlelfovi rytíř Václav de Carlo, věkem mladý, přesto již válečný veterán nyní doprovázející paladina-biskupa. V boji byl velmi zdatný, ale Caleovi se podařila třetí rána přímo mistrně a to souboj rozhodlo. Předposledního muže Valentinova doprovodu vyřadil v zápětí František, mladý hraničář Lukš z Hrádku neměl proti trpasličímu mistrovi žádnou šanci.

Ve třetím a čtvrtém kole potkal Cael obdobné soupeře - profesionální soubojníky z Benátek. Oba sice postoupili do třetího, respektive čtvrtého kola, ale jinak Luigi di Burano tak Lisa di Lido, těžce obrnění bijci představovali spíš urážku vmetenou do tváře Dubrovnické arény ze strany města na laguně. Jejich kvality nebyli takové, aby byli rovnocennými soupeři. Ve čtvrtém kole si navíc půlelf pomohl parádním nástupem, kterým soupeřce nedal ani tu nejmenší šanci.

Františka pro změnu čekali dva soupeři z řad Městské gardy, nejrpve mladinká Marie Agnella, alchymistka, které evidentně nechyběl talent a pokud by posílila svůj útok, mohla by v budoucnu být mimořádně nebezpečným soupeřem, nicméně na Františkovu modlitbou posílenou obranu neměla nejmenší šanci a ani její mimořádná výdrž nepomohla. Ve čtvrtém kole pak čekal družince známý Ivan Ivančic, mladší seržant gardy, který předchozího dne střežil Mladovarův dům. Jeho výkon zaujal především solidní obranou, ale trpaslík se ukázal i nad jeho síly.

V pátek kole natrefili oba soupeři na bojové kněze. Cael se střetl s Martínem de San Martín, potulným knězem očividně vše vsázejícím na brutální útok, o čemž svědčila i jeho zbraň - mohutná hůl s hlavicí v podobě kříže s trnovou korunou. Jenže Martínovi se nezadařila úvodní modlitba Hněvu božího a Cael jej lehce obral o těch pár životů, které bez ní měl. Františkovu soupeři se dostalo trochu větší porce boží přízně, ale ani Jerome Champagne, osobní exorcista jeho svatosti, nestačil na bojové dovednosti trpasličího paladina.

A tak dospěla červená část arény do finále, které si družinka velmi přála. Oba paladiné nastoupili proti sobě a předvedli výkon hodný finále. Ale záhy bylo jasné, že cesta archanděla Michaela, kterou se rozhodl nastoupit bratr František, se v aréně ukazuje jako značná výhoda. A tak se z vítězství, které krom cti obnášelo i velkou kýtu kninského pršutu (125 zl), 6 lahví pelješackého vína Plavac (36 zl) a jednu láhev Belogradské režné (49 zl). Zkrátka však nepřišel ani druhý paladin, který obdržel půlku uzeného mečouna (60 zl) a láhev soluňské rakije (20 zl).

A pak začala zlatá část Arény...do čtvrtfinále postoupilo osm skutečných mistrů, byť nejméně jedno ze jmen bylo velkým překvapením.

První byl představen seveřan Waemark, doručovatel Orebro, v kroužkoplátové zbroji a s bastardem prošel do čtvrtfinále díky precizní šermířské technice, ale spolehnout se může i na to, že má hezkou řádku zkušeností a dost životů.

Pak přišla řada na oba místní hrdiny - trpasličí bratry Krvesaje šermíře jiné zbraně Wranka a bojovníka Wrama. Oba nastupovali v nádherných speciálních soubojnických zbrojích zbarvených do červených a bílých pruhů, barev Dubrovníku. Do čtvrtfinále postoupili profesorskými výkony a ještě zvládli pobavit diváctvo, které bylo zcela na jejich straně. Zdálo se, že nemají slabiny ani nedostatky.

Po bratrech přišel na řadu Nissandro Scarletti, nastupující v barvách své paní de Virgollo, jejímž symbolem byla Pllas Athéne. Šikovný šermíř sice rasu neuváděl, ale pravděpodobně se jednalo o půlelfa. Bojoval dlouhým mečem a se štítem, projevil se jako velice rychlý a překvapivě mimořádně odolný jedinec, tím také překonal své dosavadní soupeře.

Pátým představeným byl Valentin z Výšehradu, jeho výzbrojí byl obouruční meč, plnoplátová zbroj podobná Caelově. Při cestě do čtvrtfinále podával klasický prvotřídní paladinský výkon. Nebylo možné odhadnout, kolik má životů, neb přes modlitbou posílenou obranu moc útoků neprošlo, jeho rána byla doslova šílená. V potlesku věnovaném Valentinovi téměř zanikl nástup centuriona Lunia. Lunis, jeden z velitelů centurií Gardy, byl překvapivě ještě mladík. Nepřekvapivou výzbroj představoval dlouhý meč, štít, kroužkoplátová zbroj. Do osmičky prošel prvotřídní technikou a mimořádnou rychlostí.

Nejpřekvapivějším účastníkem se stal Sergero de Sebenico. Kudůčí theurg nastupující v destičkové zbroji a s palcátem. Všechny překvapil, neměl by mít šanci, ale zejména díky drtivému útoku, ve spojení se slušnou theurgickou obranou, se protlačil až do čtvrtfinále.

Jako poslední přišel na řadu největší z účastníků snéga Yr Tulksón, nastupující jen v kožených šortkách, což prozrazovalo jeho zápasnické zaměření. Zápasníků je málo, snégských ještě méně, svou exotičností dal zapomenout na absenci Gilranda. Do čtvrtfinále jej dostal špičkový útok, na zápasníka slabší obranu vyvažovala mimořádná výdrž.

Los určil pro čtvrtfinále následující dvojice:

Waemark x Scarletti – Scarletti předvedl na své poměry velmi nadstandartní výkon, Waemark byl sice schopný v útoku, ale v obraně se mu nedařilo a Scarletti snadno postupuje dál.

Valentin x Yr Tulksón – oba soupeři začali opatrněji a nejprve se jen oťukávali. Bylo ale vidět, že i takový drobný úbytek životů více bolí Valentina, který se odhodlal k útoku, opřel se do něj. Yrovi se nezadařila vůbec obrana a byl nahraný, ztratil akce a Valentin jej dorazil.

Lunius x Sergero – zdálo se, že theurgické praktiky Sergerovy mají na Lunia slabší účinek než na předchozí soupeře, ale kudůk si pomohl mistrovským výkonem v boji, dával neskutečné rány, ale jeho obrana byla ještě lepší a ač si boa sáhli na dno svých sil, tak Sergero vyhrál.

Wram x Wrank – diváci byli tímto losem vyloženě zklamaní, chtěli jej vidět až ve finále, ale nedalo se nic dělat, oba titáni šli do sebe od počátku na plno, ale záhy bylo zřejmé, že dneska bude platnější drtivý útok Wramůn a spíš byla otázka, jak dlouho se Wrank udrží ve hře. Ač překonal všechny odhady, duel trval nejméně dvakrát déle, než je obvyklé na této úrovni, tak nakonec podlehl a dál postoupil Wram.

Semifinále:

Scarleti x Valentin – Valentin nastoupil a řezal do Scarlettiho hlava nehlava, bylo neskutečné, co Scarletti ustál, ale ustal a Valentina pomalu, často z protiútoků a obran ukousal.

Sergero x Wram –Wram zjevně bojoval i za bratra, theurgické kejkle na něj měly pramalý účinek a ač Sergero opět předváděl neskutečnou obranu, tak Wram předváděl ještě lepší útoky a nedal soupeři šanci.

Finále:

Scarletti x Wram – sympatie diváků byly jednoznačně na straně trpasličího mistra, Scarletti byl hodně rychlý, cele se vložil do útoku a bušil do Wrama jak hluchý do vrat a ten mu to oplácel podobnou měrou. Bylo to o tom, kdo vydrží déle – a k překvapení všech to byl tentokráte Scarletti.

Družinka na sázkách rozhodně netratila, ale ještě lépe si vedl mladý Miho, který dostal od družinky půjčku naděje ve výši deseti zlatých, aby si mohl taky vsadit. Svůj dluh nejen řádně vyrovnal, ale nabízel i vysoký úrok, který však družinka odmítla. Soudě podle jeho měšce byl v plusu nejméně dvě sta zlatých. Bratr Cael nepochyboval, že přičinlivý mladík si do budoucna bude pamatovat, kdo mu, již podruhé, pomohl k nějakému tomu zisku, aby naplnil své mořeplavecké sny.

Je pozdě dopoledne 18. března, probíhají zápasy Velké arény. Jste odpočatí a mezi zápasy máte prostor pro řešení záhad.
Již 28. jste očekávání se jménem nového prvního mága republiky.
Pokud chce někdo slyšet jen "ano" nebo "ne", tak jej nezajímá odpověď.
Eru je jediný Bůh a Tolkien je jeho prorok.
Non sub hominem,sed sub ius.
Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.
Nejsem odborník ve smyslu § 5 odst. 1 O.Z.
Uživatelský avatar
Vallun
Příspěvky: 32272
Registrován: 14. 5. 2008, 10:40
Bydliště: Velká Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: [DrD] Dubrovnické dobrodružství

Příspěvek od Vallun »

46. setkání
Na burze

Tón dne udala Amálka, která se rozhodla, že je nejlepší čas si zajistit šaty na plánovanou svatbu. Zatímco domluvit šikovného krejčího, ať již městského, nebo podnikajícího mimo dubrovnické hradby byla hračka, najít vhodný a dostatečně elegantní materiál již tak snadné nebylo. Na konec dostala tip na jednoho obchodníka z Tripoli, který dovezl nejen na burzu vzácné zboží z Damašku. Amalasunta nechtěla zaváhat a vyrazila za ním přímo do přístavu. Ten měl skutečně na výběr čtyři bílé látky mimořádných kvalit, a sice kalkatskou bavlnu, pravý kašmír, indické a dokonce čínské hedvábí. Posledně jmenované látky vypadaly docela odlišně, na to, že by obojí mělo být hedvábím, ale šikovný obchodník zabránil tomu, aby bylo možné oba materiály pořádně srovnat. Mnohem větší zájem projevoval o koupi samotné elfky. Nicméně v doprovodu bratra Snimy jí nechal z lodi odejít bez incidentu, ačkoliv se zdálo, že jí nemíní pustit samotnou. Potřebné, rozhodně nikoliv přehnané, množství látky (bylo vybráno indické hedvábí) pak Amálka nakoupil za svých 16 zlatých přes mistra Hahna, byť nepochybně pocházelo ze zdrojů syrského kupce.

Následně se družinka vydala na Burzu cenných surovin. Baziliščí hlava prokázala nade vší pochybnosti, že mají s čím obchodovat a vstup byl bezodkladně umožněn. Burza se odehrávala v největším z hostinců nacházejících se uvnitř hradeb, který překvapivě nepatřil mistru Hahnovi! Prý zatím. Ač to zvenčí nevypadalo, tak se burzy účastnilo velké množství osob nejrůznějších ras a náboženství. Ty se svým zbožím obsadily zdánlivě náhodně celý velký lokál. Až pečlivější pohled odhalil, že existuje jakási struktura a pravidla pro to, kdo zboží nabízet – nebo hledat.

Prvním úkolem, na který se družinka vrhla se zápalem sobě vlastním, bylo nalezení regeneračního lektvaru pro Zvonimira z Drače. Léčebné předměty, lektvary a nástroje měly vyhrazené místo v jižním křídle sálu. Vzájemná konkurence byla sice patrná, ale převládala nálada spolupráce a přátelství. Regenerační lektvary požadovaného typu však příliš mnoho výrobců nenabízelo, ač by se dal očekávat opak. Proto nebyl větší problém vybrat dva vhodné prodejce – blahobytně vypadajícího holohlavého pána z Bari jménem Ruvo, který nabízel arcibiskupský regenerační lektvar prý svěcený samotným arcibiskupem neapolským za výhodnou cenu sta zlatých (ač Talál odhadoval, že se cena bude pohybovat kolem tisíce).

Dalším byl zvláštní muž z hor, příslušník národa kozích kůží, jménem Tytalbus Ohnivec či méně uctivě Uhel. Jeho lehce trojúhelníková tvář byla lemována trojbarevnými vlasy, jež z hnědé přes černou přecházely v popelovou šeď. Ten nabízel lektvary nebo, především masti, proti popálením všech druhů a stupňů. Ovšem nedokázal je zatřídit podle žádné obvyklé klasifikace, sílu označoval podle ceny, která se prý odvíjela především od množství účinných složek. S Hahnovou pomocí družinka zjistila, že síle arcibiskupské regenerace pana Ruva odpovídá lektvar za 50 zlatých od Tytalba Ohnivce. Po na družinkové poměry kratší debatě byl zakoupen jeden lektvar v hodnotě 100 zlatých mincí. Při odchodu z této části burzy zaznamenali, že se akorát rozšířila informace o úmrtí Mladovara Mastičkáře, netřeba snad dodávat, že ceny většiny léčivých esencí okamžitě vzrostly.

Prostor před barem byl vyhrazen těm, co prodávali jen pár věcí, často nezpracovaných surovin či nálezů. To bylo správné místo pro prodej baziliščí hlavy. Zpráva o tom, že zřejmě bude k mání, se rozšířila již dříve, zřejmě si někdo dělal přehled o tom, čím se příležitostí kupci prokazují u vstupu. Proto na zájemce nebylo třeba čekat vůbec dlouho. Amálka se však zajímala, co který z kupujících s jejich zbožím zamýšlí. Dobrým zvykem burzy bylo, že se nabídky projednávaly první den a obchody stvrzovaly až druhý den po důkladném rozvážení, které odpovídalo převáděným částkám, za něž bylo možné koupit i větší vesnici se vším všudy. Zájem projevili následující kupující (nabídky pod 800 zlatých byly rovnou vyřazeny):
Stanislav, alchymista města Zary – 800 zlatých, první nabídka, chce hlavu zpracovat na suroviny pro potřeby svého města.
Robin z Ninu – 820 zlatých, stejný účel, město Nin je konkurentem Zary.
Helena, hraběnka z Ancony – 600 zlatých a zboží ve výrobní hodnotě 300 zl, hlavu velmi potřebuje na další pokračování svých výzkumů, později potvrzeno podezření, že se jedná o proslulou travičku.
Ondmor, kovmistr Durmitoru – 900 zlatých + něco navíc v hotovosti či ve zboží, podle toho, jak sám bude úspěšný při prodeji. Hlavu využije na suroviny nezbytné pro zpracování a zušlechťování kovů.
Pirát zvoucí se Papuchál – 1000 zlatých, na rovinu přizná, že pro vzácné zboží má vlastního kupce v Káhiře, o němž ví jen to, že žije v poušti. Na Amalasuntu udělal dojem šarmantním chováním, drobným dárkem a příslibem papouška za uzavření obchodu.
Vicekomtur teutonských rytířů – 1150 zlatých, uvedl, že baziliščí hlava, ač zbytek ďáblova splozence, by posílila možnosti jeho řádu při ochraně souvěrců v okolí řeky Němen.

Jako poslední a mimo prodejní stolek předložil svou nabídku starý vrásčitý muž, který neuvedl své jméno. Nabízel 1500 zlatých, neboť suroviny nutně potřeboval na obranu zájmů svého města. Nebylo těžké uhádnout, že je z Benátek. Elfčiny mentální schopnosti pak potvrdily, že mluví pravdu a především je velmi loajální svému městu.

Družinka všechny nabídky pečlivě zvažovala a srovnávala, přičemž došlo k diskusi mezi Amalasuntou a otcem Dissmassem o tom, zda je správné, normální či obvyklé, aby církev provozovala své zbrojné složky. Amálka, přestože posledních přibližně 18 dní strávila v blízké společnosti dvou paladinů, to považovala za nenormální.
Posledním, avšak neméně důležitým úkolem bylo nalezení zbraně s dostatečně mocnou duší, schopnou zničit Jidášovo okruží. Prodejců nejrůznějším způsobem očarovaných zbraní tu byla celá řada, soudě dle poznámek ostatních návštěvníků nadprůměrné množství. Málokdyklamný signál blížících se trablů válečných. Vzhledem ke skutečnosti, že kvalitní zbraně jsou samy o sobě drahým předmětem, tak průměrná kvalita nabízených předmětů byla trochu nižší, než družinka očekávala. Což bylo vyvoláno nejspíš tím, že (nejen) v Aréně střetávali jedince s těmi nejlepšími zbraněmi, co lze vůbec sehnat. S malou dopomocí Krvesajných bratří vytipovali čtyři prodejce, v jejichž nabídce se mohla nejspíš nacházet zbraň požadovaných parametrů.

Všichni vybraní byli z daleka, místní producenti takové zboží nenabízeli. Nejexotičtější z nich byla čtveřice žen ve skládaných kožených zbrojích. Přestože nešly v žádném případě označit za drobné, nechyběl jim ženský půvab. V jejich nabídce převládaly praky a otrávené šípy do všech druhů střelných zbraní. Mezi dalšími předměty se však vyjímala obsidiánová hlavice obouručního sekeromlatu. Prodejkyně bez obav svolily k důkladnému průzkumu. K němuž se připojil i Wram, jenž uvažoval o pořízení jako záložní zbraně, ač po něm požadovaly o celých 800 zlatých víc, než po Amálce, kterou by přišla na rovně 4 tisíce. Jedna z přítomných amazonek dokonce vyčarovala iluzi krokodýla, aby si mohl Vyjebal vyzkoušet čepel v boji. Ovšem pod uvedenou cenu nebyly ochotny jít, proto se družinka přesunula k dalším nabídkám.

Stánek žermanských trpaslíků ze severu nabízel veškeré myslitelné verze seker. Mezi nimi zaujala oko Dissmassovo jedna z nejmenších, na pohled obyčejná, ale nabitá silnou magií. Se svolením trpasličích kovářů ověřil drobnou modlitbou přítomnost prokletí nebo jiného zla a shledal, že je takového poznamenání prostě, ale jaksi přeplněná magií. Trpaslíci nasadili cenu na 1500 zlatých s tím, že jsou ochotní slevit na 1200, pokud bude zbraň odebrána ihned, tak jak stojí a leží. Dalšími prodejci, na něž družinka jen letmo hodila oko, byli vyslanci z dalekého orientu nabízející vedle velmi exotických zbraní nejasného použití především meče, jejich práce byly skvostné co do krásy i kvality, ale také patřičné drahé. Nejlevnější z jednoručních mečů s dostatkem duše začínal cenou nad šesti tisíci, obouruční varianta pak stála rovných deset tisíc. Posledním z vybraných obchodníků se zbraněmi byla vcelku pohledná žena v černém, nabízející nesourodý soubor věcí, možná z pozůstalosti po manželovi.

Družinka bez přílišného váhání šáhla po výhodné nabídce a za další diskuse o tom, komu prodat baziliščí hlavu, když tedy snad nepotřebují peníze za každou cenu, vyrazili na cestu za Zvonimirem. U Noe již čekal Casanovič. Benátský agent zjevně nebyl tak nenápadný, jak si myslel: „Vím, že jste mluvili s baronem Litterim. Chápu, že uvažujete o jeho nabídce, peníze jsou třeba. Ale měl bych protinávrh. Město Dubrovník, přesněji tedy jeden jeho majetný občan, nabízí 1 750 zlatých, za to, že hlava přejde do majetku města. Popřemýšlejte o tom, prosím.“ S tím odspěchal. Opačným směrem se však blížil jiný chvátající zájemce o možnost promluvit si s Borešem a jeho druhy.


Mezi tím vším se odehrávaly v aréně zápasy Výzev. Čtyři z nich se týkali členů družinky, neboť bratr Cael přijal výzvy centuriona Lunia z Městské gardy a snégského zápasníka Yra Tulksóna a bratr Vyjebal výzvu Waemarkovu, později, k velkému nadšení veškerého publika, rovněž výzvu vítěze Velké arény mistra šermu Nissandra Scarlettiho.
První nastoupil k zápasu proti severskému doručovateli Waemarkovi trpasličí paladin, družinka mu věřila a vsadila na jeho úspěch celých sto zlatých. Věřil si i sám paladin a podle toho zápas vypadal, Waemark nebyl špatný, jeho útoky byly rychlé a docela silné, ale paladinova obrana byla na ještě vyšší úrovni a Salabaruka v jeho rukou splácela všechny rány i s úroky, takže družinka ze sázky inkasovala rovných 650 zlatých.

Bratr Cael však takové štěstí neměl, v obou svých zápasech projevil velkou míru snahy, ale neměl štěstí, prakticky vůbec. Luniova skvělá obrana a snégovy nezastavitelné útoky vykonaly své. Statečný půlefl odešel z obou soubojů poražen, ale bez újmy na cti. Škoda na jmění pak taky nebyla zvlášť vysoká, neb skromnost, jedna z cenných cností nedovolila bratru paladinovi, aby nechal družinku vsadit vyšší částky.

Vyvrcholením Výzev pak byl souboj obou vítězů svých Arén, ačkoliv favorit byl od počátku jasný. Italský šermíř se nezdál tak neskutečným kolosem jako ve Velké aréně, ale o to víc mu přála fortuna. Bratr Vyjebal se urputně držel v duelu, ale padl poslední akcí druhého kola. Družinka měla mimo jiné vsazeno, že vydrží až do třetího. K tomuto souboji se později vrátí Wrank a prozradí družince, že před Výzvami nechal obnovit Runu poctivé hry. Nissandro se mu proti bratru Františkovi zdál o něco slabším protivníkem, ale ještě pořád vydržel mnohem víc, než by měl. Úvahu zakončil slovy útěchy: „Víš, technicky je to špičkový šermíř, ale ať už je člověk nebo půlelf, tak by toho neměl vydržet tolik. I kdyby byl člověkem, tak by Tě nejspíš porazil, ale sám by skončil mnohem blíž vyřazení.“
Pokud chce někdo slyšet jen "ano" nebo "ne", tak jej nezajímá odpověď.
Eru je jediný Bůh a Tolkien je jeho prorok.
Non sub hominem,sed sub ius.
Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.
Nejsem odborník ve smyslu § 5 odst. 1 O.Z.
Uživatelský avatar
Vallun
Příspěvky: 32272
Registrován: 14. 5. 2008, 10:40
Bydliště: Velká Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: [DrD] Dubrovnické dobrodružství

Příspěvek od Vallun »

47. setkání
Nákupy

Burza je příležitost, kterou není možné nechat jen tak utéct, proto se družinka podrobněji zabývala některými obchody, na něž nebylo v předchozím vyprávění místo.

Tak předně, Amálka zatoužila po papouškovi, o němž mluvil pirát Papouchal. Najít jeho stánek nebylo obtížné. Hlučné, byť melodicky zdatné opeřence bylo slyšet daleko. V nabídce měl řadu zajímavých možností, od různě vzácných okrasných po ptáky především užitečné. Nejvzácnější z nich byl z dalekých zemí pocházející hnědozelený Kea. Toho cvičil sám Papouchal a vzhledem k sympatiím k Amálce, anebo snaze získat výhodu při koupi baziliščí hlavy, nabídl zvláštní cenu – jen 350 zlatých, ač některým bohatým zájemcům předtím si řekl až o 600.

Boreš s nákupem dalšího lítavce nesouhlasil s tím, že jeho havran zvládne vše potřebné. Nakonec, po diskusích hodných této družinky, byla vybrána vcelku nenápadná papouščí samička jednoho z větších druhů v nejlevnější cenové kategorii. Samečci měli sice hezčí, výraznější zbarvení, ale samička byla vybrána proto, aby se mohla pářit s již zmíněním havranem. Z prodeje pavrančat a havroušků měla mít družinka významný vedlejší příjem.

Ten by se docela hodil, protože bratr František bloumal dlouhé hodiny mezi nabízenými zbrojemi a jejich vylepšením. Byl už skoro zoufalý, zvláště poté, co se kochal nádhernými trpasličími plnoplátovými zbrojemi vyráběnými jeho příbuznými z hor. Jenže nabízené kousky byly všechny na postavu lidské velikosti, on byl sice statný, ale pořád trpaslík. Navíc ta cena byla nedosažitelná – mnoho tisíc zlatých. Až pak si uvědomil, že jeho zbroj, zapůjčená Hahnem a spol. je zjevně stejného původu a lze snadno doplnit částmi v Aréně zakázanými. To mu vzápětí potvrdil Wrank, který mu navíc prozradil, že by mohla být celá jeho, za pouhých 3 500 zlatých. Naštěstí zároveň nabízel řešení, Hahn uzavřel výnosné obchody s arabskými kupci a má potřebný obnos k dispozici, a jelikož zrovna nejsou na obzoru žádné extra výhodné investice, tak rád peníze zapůjčí.

Bratr František byl jako na vážkách vynikající zbroj by v budoucích bitvách byla velkou výhodou, ale mít na krku dluh tří a půl tisíce zlatých mincí bylo taky nemilé. Po mnoha chvílích váhání a rozmýšlení s družinkou i o samotě nakonec podepsal. Svou starou zbroj pak odprodal, či přesněji směnil s alchymisty ze Zary za magickou výstelku zbroje, zaručující kromě lepší ochrany i tichý pohyb, na dorovnání hodnoty mu pak alchymista stvořil jeden výměnný úchyt na kámen.

Na vážkách byl i druhý bratr paladin. Cael zpeněžil svou odměnu za druhé místo v aréně a hledal, do čeho svých 120 zlatých investovat. Přemýšlel dlouho a důkladně, zvažoval výhody poskytované šerpami, různé vylepšení na zbraň, nebo třeba sadu na sběr alchymistických surovin. Nakonec se však rozhodl, že si zatím peníze ponechá k budoucímu využití.

Rovněž Boreš zvažoval, čím zlepšit svou obranu. Po analýze svého bojového angažmá shledal, že by nejraději vylepšil svou obranu proti překvapivým útokům. Sehnat kvalitní ochranný plášť v jeho velikosti nebylo úplně snadné, ale zato byl o něco levnější, než varianty pro lidi. Za dvě sta zlatých získal kvalitní plášť nenápadných barev s prodlouženým detekčním dosahem pro nebezpečí přicházející zezadu.

Jen co Cassanovič odešel, přišel za družinkou jiný muž. Když se s legátem míjel, pozdravili se docela přátelsky. Muž byl zřejmě o něco starší než Marko, jeho příjemné rysy působily poněkud strhaně, avšak hlas měl kultivovaný: „Dobrý podvečer, předpokládám, že šlechetný pan Cassanovič s vámi již mluvil. Jsem Josiph Mihalovič a mám zde peníze na vyplacení Dubrovnické nabídky.“ Ukáže měšec, který opravdu může skrývat dohodnutý obnos. S příjemným úsměvem pokračoval: „domníváme se, že by bylo nejlepší, kdyby baziliščí hlava byla co nejdříve uložena v městské pokladnici, případně na jiném bezpečném místě, neboť Benátky se s touto situací zřejmě nesmíří. Hrabě Litteri je mimořádně schopný a mimořádně oddaný své věci, mohl by se hlavu pokusit získat jinými způsoby a za jakoukoliv cenu.“ Jakoby na potvrzení vážnosti těchto slov se přiblížila skupina městských gardistů. Josiph byl jejich příchodem evidentně potěšen.

„Nicméně bych pro Vás měl ještě jednu mimořádně výhodou nabídku. Vím, že jste zakoupili jednu sekeru trpasličí výroby, menší velikosti, avšak velkého magického potenciálu. Nevidím však, že byste mezi sebou měli theurga, který by tento potenciál mohl využít. Nabízím Vám za tuto zbraň rovné dva tisíce zlatých. Případně výměnu za jiný předmět obdobné kvality podle Vašeho výběru,“ jeho projev byl kultivovaný a příjemný, způsoby uhlazené. Nenápadný, ale kvalitní šat odpovídal výkonnému úředníky nebo snad majordomovi některého z bohatších městských rodů.


Je večer 18. března, probíhají zápasy Velké arény. Zítra je poslední den Velké Arény a zároveň poslední den Burzy.
Již 28. jste očekávání se jménem nového prvního mága republiky.
Pokud chce někdo slyšet jen "ano" nebo "ne", tak jej nezajímá odpověď.
Eru je jediný Bůh a Tolkien je jeho prorok.
Non sub hominem,sed sub ius.
Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.
Nejsem odborník ve smyslu § 5 odst. 1 O.Z.
Uživatelský avatar
Vallun
Příspěvky: 32272
Registrován: 14. 5. 2008, 10:40
Bydliště: Velká Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: [DrD] Dubrovnické dobrodružství

Příspěvek od Vallun »

48. setkání
Bogazt
Nepřítomni – bratr Vyjebal (samozřejmě, na největší bojovou akci hry chybí nejtvrdší válečník...)

Burza je příležitost, kterou není možné nechat jen tak utéct, proto se družinka stále ještě zabývala některými dalšími obchody, na něž nebylo v předchozím vyprávění místo.

Družinka nyní byla v investování poněkud odvážnější, což dost možná bylo způsobeno tím, že jinak šetřivý paladin bratr František se po nákupu své skvělé zbroje, na dluh, odebral napřed na loď. Na Caelovu radu proběhlo krátké dohadování se o nejlepší šerpě pro Ivana Ivanoviče, mladého, šikovného a poctivého dubrovnického gardistu. Nakonec byla vcelku jednomyslně vybrána spíš skromnější varianta za 75 zlatých, poskytující jednou za den léčení až dvou desítek životů. Když už byli u prodavačů šerp, tak se rozhodli pořídit dvě další, otec Dissmass si za 150 zlatých pořídil decentní šerpu s větším léčením až pětatřiceti životů za den. Amalasunta pak pořídila pro svou (a Borešovu) dcerku Rózu, hraničářku, jednu z nejdražších variant, šerpu přidávající patnáct životů, za 210 zlatých.

Amalasunta se pak neodkázala nepodívat znovu za Papuchálem, šarmantní pirát si získal její pozornost stejně jako jeho okrasní i užiteční opeřenci. Oči nemohla odtrhnout zejména od nejexotičtější z jeho nabídek, velevzácného papouška z rodu Kea. Zejména poté, co se dověděla, že toto zvíře může být vycvičeno tak řečeno po hraničářském způsobu. K tomu jí Papuchál ujistil, že ač se jedná o samičku, tak projevuje výrazný talent v oblasti sebeobrany, včetně té ofenzivní. Nakonec padlo rozhodnutí investovat nemalou sumu 350ti zlatých a onoho šikovného létavce pro Rózu nabýt. Ukázalo se, že si s papoušicí jménem Ella docela dobře rozumí, ač ta pocházela z vajíčka, jež Papuchál koupil od čínských kolegů, kteří jeho původ kladli na předaleký jih.

Nakonec se, po dlouhém váhání a rozvažování, odhodlal k investici i bratr Cael, který si pořídil výbavu pro sběr alchymistických surovin. S tím už družinka burzu konečně opustila, alespoň pro tento den.

Mihalovičova nabídka na odkup baziliščí hlavy byla nakonec přijata, ačkoliv Amalasunta chtěla znovu přezkoumávat záměry budoucího vlastníka, což jí však Boreš rozmluvil. Gardisté pak tento možná až moc žádaný předmět přenesli do bezpečí Městské pokladnice. Druhou Mihalovičovu nabídku družinka odložila s tím, že se příštího dne dopoledne dostaví do sídla jeho pána, ctihodného Beafoni Kraviče, aby věc v klidu projednali a zvážili. S tím se uctivě rozloučil a poté, co pomohl odrazit Noe od mola, se vydal zpět do města.

Cesta do Cavtatu probíhala téměř idylicky – až na to, že se muselo vzhledem k téměř úplnému bezvětří celou dobu pádlovat. Bratr František, na nějž připadlo nejvíce práce s vesly, byl po cestě tak unavený, že zůstal v cavtatském přístavu hlídat loď. U bankéře Grabiše bylo zjištěno, že se Zvonimir přesunul na Vranovický vinohrad, kam se za ním družinka vypravila.

Půlnoční Cavtat působil malebně a velice poklidně. Tento dojem byl však zrušen podivným zvukem, který se ozval, když míjeli poslední stavení. Zpoza jedné stodoly stojící o něco níž, směrem k moři, se neslo divné srkání zřídkavě narušené notně tlumeným stenem. Dismass s Caelem nepotřebovali příliš mnoho úsilí, aby zjistili přítomnost zla. Dosti drsného zla intenzity, která rozhodně přesahovala nemrtvé potkané v Dubrovníku. Havran z rychlého průzkumu příliš informací nepřinesl, sám se zdál hodně vystrašený, ale než se družina shodla na postupu, tak se vzpamatoval a popsal, že je tam netvor, o něco větší než člověk, který požírá břicho nějaké mladé vesnické dívky.

Amalasunta nadirigovala družinku pod plášť a na všechny tak seslala kouzlo neviditelnosti. A s touto výhodou vyrazili na pomoc. První se odpojil Boreš, který využil nejlepší představy o místě útoku ohavného netvora a vylezl na střechu stodoly. Ostatní hrůznou podívanou spatřili, až když obešli roh hospodářského stavení. Neviditelnost evidentně měla smysl, neb stvůra je zaznamenala, až když se Cael modlitbou domáhal boží ochrany. Ta jim nebyla odmítnuta, což bylo hned poznat, neb pominula aura zmaru a zoufalství, kterou kolem sebe šířil. Momentu překvapení využili i ostatní. Kněz zaútočil chrstanci svěcené vody, gnóm pak plnou salvou modrých blesků. Amálka se opět rozhodla experimentovat se Zvonečkovým prstýnkem, s jeho pomocí se pak její výzva k sebenápravě proměnila v řev, který se nesl na míli daleko. Na toho, komu však byla výzva určena, neměla žádný efekt.

Vzápětí však bylo hůř. Netvor, zřejmě nějaký příbuzný upírů, se vzpamatoval z překvapení, a ač jej Borešovy blesky notně poznamenaly, tak dokázal tvrdě zasáhnout paladina, jenž se mu snažil stát tváří v tvář. Ten mu to vzápětí odplatil strašlivou, mimořádně podařenou ranou. Boreš jeho útok podpořil ohnivou šipkou ze své kuše, ale její výsledek nebyl valný. Amálka zase zkusila efekty prstýnku a tentokrát se zadařilo lépe. Kolem se rozlehl zvuk kostelního zvonu, což se vampírovi vůbec nelíbilo. Do boje se zapojil rovněž papoušek, Ella nalétla a uštědřila obludě mocný klofanec do zátylku. Vampír však pokračoval v útocích na paladina, rukou a následně „ústy“ mu zasadil další dvě ošklivé rány. Takhle souboj pokračoval ještě malou chvíli, než bylo zjevné, že bratr Cael příliš dlouho nevydrží. Záhy byl dokonce donucen k obraně, přesto jeho osud visel na vlásku.

Boreš stále střílel, Dissmass však přerušil útoky svěcenou vodou a pokusil se o rychlé léčení. To Caelovi trochu ulevilo, stejně tak pomohla Amalasunta, která s využitím kamenné ochrany z přívěšku zablokovala prostor mezi netvorem a pochroumaným paladinem. Jenže strašlivá hrubá síla útočníkova jí hravě odsunula stranou. V ten okamžik zaznamenal Boreš koutkem oka, že na tento prostor je zamířeno jakési kouzlo. Vzápětí se na místě zjevil Zvonimir, tvář staženou soustředěním, ale dokázal vyslat ještě černý blesk. Cael chtěl využít nepřítelova ochromení a zrychlený kouzlem seslaným Amálčinou kočkou zaútočil třikrát do netvorových zad. Ovšem z těchto tří útoků jen jeden jediný zasáhl svůj cíl. Čestnému paladinovi se tato výhoda evidentně nelíbila ani proti mocnému nemrtvému. Ovšem spolu s dalším černým bleskem a podařeným útokem svěcenou vodou to stačilo, aby stvoření zla padlo.

Na to nejpohotověji zareagoval otec Dissmass, vrazil pochroumanému půlelfovi Hvězdu sv. Pantaleona do ruky a soustředil se na nebohou dívku. Od počátku cítil, že Prozřetelnost tentokráte stojí na jeho straně, tak i ve zdánlivě beznadějné situaci – bylo přímo vidět tlukoucí srdce - se vrhl vší silou do léčení. Neváhal použít vlastní šerpu, aby posílil účinek modliteb, k nimž se rovněž uchýlil. Dlouho byl boj o život na vlásku, ale železná vůle Dissmassova uspěla a vyrvala nevinnou duši ze spárů smrti. Paladin se po požití lektvaru docela vzpamatoval, ale Dissmass byl na pokraji mdlob, Vampírova oběť v hlubokém bezvědomí, ale pravidelný dech dával naději. Zvonimir byl rovněž velmi vyčerpán, ale schopný komunikace. Sdělil jim, že podle jeho dohadu se jedná o bogazta – sluhu a ochránce nejvyšších z upírů, zvaných nosferatu. Toto označení přeložil, prý zjednodušeně jako nevyvolatelní. Dokonce i největší nekromant dějin, Demostén, neuspěl při pokusu o vyvolání bogazta, jako svého služebníka.

Mocný kouzelník pak pomohl bratru Caelovi použít odpoledne pořízenou sadu na sběr alchymistických surovin. Její tabulka sice bogazty neobsahovala, ale přesto se podařilo separovat 4 zjevně velmi zajímavé složky: zuby, krev, kůži a samostatně pak 4 špičáky. Při této práci se odhalilo, že bogazt má u sebe měšec s par penězi (1 zlatka a nějaké drobné) a především zbrojový hvězdný kámen (+ 1 KZ).

Je něco po půlnoci 19. března, jste docela dost vyčerpaní. Dnes je poslední den Velké Arény a zároveň poslední den Burzy.
Již 28. jste očekávání se jménem nového prvního mága republiky.
Pokud chce někdo slyšet jen "ano" nebo "ne", tak jej nezajímá odpověď.
Eru je jediný Bůh a Tolkien je jeho prorok.
Non sub hominem,sed sub ius.
Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.
Nejsem odborník ve smyslu § 5 odst. 1 O.Z.
Uživatelský avatar
Vallun
Příspěvky: 32272
Registrován: 14. 5. 2008, 10:40
Bydliště: Velká Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: [DrD] Dubrovnické dobrodružství

Příspěvek od Vallun »

49. setkání
Další prověrky
Po rozbourání, řečeno s řezníky, bogaztova těla vypadalo místo střetnutí ještě děsivěji než předtím. Šťastně zachráněná venkovanka (z pohledu Dubrovnických) sice žila, ale pořád nevypadala, že je to vůbec možné. V místě strašlivých ran byla kůže dosud průsvitná a pod ní se odehrávalo pomalé drama brutálně rychlé regenerace. Větší část družinky byla tak či ona vyčerpaná a do toho dorazil vyburcovaný dav vesničanů. Přesněji řečeno asi dvacet nejstatečnějších obyvatel ozbrojených vidlemi, motykami či sekerami. Dav byl vedený Vrankou a Vladem Vranovicovými. Mezi nimi se do popředí protlačil bratr Vyjebal, který byl jediný, jenž se dokázal přiblížit až k mrtvole netvora.

A byl to právě František, kdo musel odnést stále ještě bezvědomou dívku k vesničanům, kteří jí pak dopravili do domu Vranoviců. Později se družinka doví, že se z dívky stala během léčení řádová sestra, která s vydatným přispěním Vranky zřídila ve starém Vladově domě hospic. Družiníci se odebrali spolu se Zvonimirem na druhou stranu, na vinohrad, k odpočinku.

Ráno kolem desáté se najedli a pak čaroděj z Drače požil léčivý lektvar. Velmi záhy u něj propukla silná horečka, až upadl do mrákotného bezvědomí. Na druhou stranu spáleniny sice pomalu, ale viditelně ustupovaly. Když byla zajištěná péče o rozpáleného pacienta, tak se družinka vrátila k Noe, aby mohla odcestovat zpět do Dubrovníku, v přístavišti jí zachytil poslíček od Vranky a předal jim hvězdný kámen nalezený u bogazta, který družinka spolu s váčkem mincí zanechala na místě. O penězích se však poslíček nezmínil.

Plavba zpět do města byla rychlá, možná rychlejší, než by družinka, už zase spřádající plány dalšího postupu potřebovala a při tom ne dost rychlá, aby bylo snadné ignorovat trpaslíka mručícího cosi o tom, že by měl být, nebo že dokonce je on vládcem družinky. Nakonec tak nějak vyplynulo, že za nejdůležitější úkol je považován řádný výběr kandidáta na post prvního mága republiky.

Proto vyhledali Vlaha Morciče sedícího jako obvykle na schodech u kostela svatého Vlaha. Muž krátce po padesátce byl příjemného zevnějšku, nápadně snědé pleti, prostě oblečen a s družinkou si promluvil rád. Zdůraznil, že on sám o úřad nestojí, ale je ochotný vyslyšet hlas lidu, jediný hlas, který má být slyšen. O členech Rady se nevyjadřoval vůbec pěkně, i když se zdržel přímého napadání nebo nabádání k násilí. Jeho postoj by bylo možno označit za krajně kritický. Mezitím přijal několik svých klientů, zásadně označovaných jako přátelé, a družinka jej tak mohla sledovat při práci. Dokázal moudře a rozvážně poradit i povzbudit ty, kdo to potřebovali. A také vyinkasovat tři zlaté za amulet pro štěstí v kartách. A Boreš si byl více než jist, že nejen amulet, ale ani sám Juho nemá byť špetku magického talentu. Jeho pověst iluzionisty pocházela z mimořádně obratných prstů. Juho zaznamenal, že se mezi lidmi šíří strach, ale podle něj je jedinou příčinou nadcházející válka mezi Benátkami a Dubrovníkem, přesněji řečeno mezi bohatými a zahálčivými kupčíky z obou měst.

Další na řadě byla hlava Magického cechu, Darryl Aksamit. Přijetí u něj bylo rozhodně méně vřelé. Dal družince jasně najevo, že o tom, kdo bude prvním mágem, rozhoduje Velká Rada a ne nějací náhodní svědci kdo ví čeho. Pokud by bývalý první mág někoho skutečně stihl jmenovat, nepochybuje, že by to byl právě on, neb na řadu problémů Dubrovníku měli stejné názory. Pokud jde o otázku možného výskytu nekromancie, pak je to beze sporu magická otázka a tudíž spadá do kompetence Cechu a nikoliv náhodných samozvaných mladíků. Pokud by snad chtěli s věcí pomoci, mohou kdykoliv do cechu vstoupit a pracovat na tom v jeho řadách. Zdálo se však, že příliš neví, co má zmínka o nekromancii znamenat.

Poslední na seznamu tří dosud neznámých kandidátů byl Sergero de Sebenico, ovšem nikdo neměl přesnějších informací o tom, kde se kudůk nalézá. A to dokonce ani Hahn, který jej dříve zaměstnával při opravách některých magických předmětů pro další prodej. Stejně tak družince potvrdil, že v době výskytu nemrtvých Ráchel Katz neprováděla žádné experimenty, vlastně se ani vůbec magii nevěnovala. Může to zaručit osobně, neb mu pomáhala při obchodování.
Cestou od mistra Hahna se družinka střetla i s biskupem de Coimbrou, ani on nevěděl o theurgovi žádné podrobnosti, ale uvítal možnost zjistit, co se to vlastně stalo v noci. Že se něco hodně zlého děje v Cavtatu pocítil i ve spánku. Slovo bogazt znal - ve starochorvatštině to znamená zhouba boží, leč o bogaztech samotných ničeho nevěděl. Otázal se rovněž, zda již navštívili jeho přítele, starého Beafoni Kraviče. Prý si od setkání s ním nemohou slibovat nic moc užitečného, ale udělají radost starému pánovi, kterého tíží smutek a zároveň se setkají s pravým hrdinou Dubrovníku, což by se mohlo v budoucnu hodit, kdyby potřebovali finanční zdroje či kontakty mimo republiku. Navíc je to přeci jen člen Velké Rady.

Družinka, která návštěvu Kravičova domu přislíbila již dříve i v souvislosti s možným prodejem překouzlené trpasličí sekerky, se tedy vydala směrem k nejvybranější městské čtvrti. Ač byly tři hodiny po poledni, starý pán právě obědval spolu se svým majordomem Mihalovičem a neznámou osobou drobné postavy. Vzorně vycvičené služebnictvo bleskově připravilo vše potřebné pro to, aby se oběda mohla zúčastnit i celá družinka. Kravič byl muž vysoké, štíhlé postavy, nemalého osobního kouzla, a to i když jeho tvář brázdili vrásky smutku a vyčerpání, jeho vybrané mravy mu samozřejmě velely představit i posledního neznámého stolovníka, kterým nebyl nikdo jiný, než hledaný Sergero de Sebenico.

Beafoni Kravič využil příležitosti, aby při vyprávění zavzpomínal na svou ženu a dcerku. Obě zemřely na počátku roku, když piráti přepadli jeho loď, jež vyplouvala z Benátek. Vzhledem k tomu, že se tak stalo na dohled od Benátského přístavu a kolem plula jedna z jejich válečných lodí, tak se tak nemohlo stát bez souhlasu dóžete. Aby mohl pohřbít jejich těla, musel je od Benátčanů vykoupit za sumu přesahující 1 000 zlatých. O loď však přišel úplně, stejně jako o náklad, peníze i posádku. Bylo vidět, že krom ztráty blízkých osob jej nejvíce rmoutí právě ztráta spolupracovníků. Přesto si válku s Benátkami nepřeje a na Radě hlasoval proti navrhovaným odvetným akcím, ale předpokládá, že k ní nakonec stejně dojde, protože si obě obchodní mocnosti příliš konkurují.

Poté sám Sergero vysvětlil, proč se snaží získat onu sekerku. V dnešní době dovedou theurgové využívat jen první čtyři sféry, z nichž čerpají úlomky duše umožňující např. učinit zbraň magickou. A to už třetí a čtvrtá sféra jsou přístupné dosti obtížně. Sergero však věří, že se štěstím narazil na techniku, která by za dobrých podmínek mohla umožnit proniknout snad až do šesté sféry. Jinak působil ostýchavě, své schopnosti a úspěchy hodnotil s velkou dávkou skromnosti. Stále se usmíval a bylo vidět, že chce družince pomoci a zodpovědět její otázky, přesto však respektuje, že jej platí Kravič. Přiznal, že sám zachytil určité záchvěvy či dorazy magie, které by mohly odpovídat nekromancii. Není si tím však jist, protože s daným oborem nemá žádné zkušenosti. Theurgie, ač je pro laiky nekromancii podobná, tak v řadě věcí funguje právě opačně, než nekromancie.

Více informací jim mohl poskytnout k mimoprostorovému cestování. K tomu se totiž dříve některé části sfér využívaly, ale nyní to již theurgové neovládají, vyjma kouzla hyperprostor, které z toho vzdáleně vychází. V minulosti prý dokonce existovaly stezky, které mohl využít každý jen s trochou theurgické pomoci. Sám na ně asi dvakrát narazil, rád by se jejich výzkumu věnoval, až budou jeho schopnosti na dostatečné úrovni. Pokud jde o zjevení bogazta, tak to by se prostřednictvím něčeho podobného odehrát mohlo. S Kravičovým svolením se nabídl, že to s družinkou rád prozkoumá na místě.

S výzkumem by se mělo začít při západu slunce, sám však potřebuje nějaký čas na přípravu a rád by se ještě stavil na Burze. Proto navrhuje se sejít za hodinu v přístavu.

Je odpoledne 19. března, jste odpočatí a najedení. Dnes je poslední den Velké Arény a zároveň poslední den Burzy.
Již 28. jste očekávání se jménem nového prvního mága republiky.
Pokud chce někdo slyšet jen "ano" nebo "ne", tak jej nezajímá odpověď.
Eru je jediný Bůh a Tolkien je jeho prorok.
Non sub hominem,sed sub ius.
Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.
Nejsem odborník ve smyslu § 5 odst. 1 O.Z.
Uživatelský avatar
Vallun
Příspěvky: 32272
Registrován: 14. 5. 2008, 10:40
Bydliště: Velká Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: [DrD] Dubrovnické dobrodružství

Příspěvek od Vallun »

49. setkání
Zásvětní cesty
Družinka nakonec onu hodinu času ani nepotřebovala, protože Cael se rozhodl, že s prodejem surovin získaných z bogazta není třeba spěchat. K tomu přispěl i Sergero, který k jeho dotazu objasnil jak se to má s využíváním podobných surovin a doporučil si je ponechat. Obecně lze říct, že se suroviny dělí na tři základní typy: individuální, druhové a magonosné. Individuální suroviny jsou takové, které konkrétně potřebujete pro výrobu dané věci, například štít z dračí šupiny se bez dračí šupiny vyrobit nedá. To vzápětí sám zpochybnil tím, že připustil použití takového postupu i na zpracování šupiny jiného podobného tvora či netvora. Takový štít by ale pak měl odlišné vlastnosti a kvality. Druhové suroviny jsou nahraditelné podobnou věcí bez podstatné změny účinků vyráběného nebo zlepšovaného předmětu. Na výrobu jedovatého kopí je třeba použít jed, ale v podstatě je jedno zda se jedná o jed kobry, manticory nebo nuevopedu smrtšlehého. Přesto určitý druh jedu může být z hlediska přípravy nějakého lektvaru individuálně požadovanou surovinou. Naopak všechny suroviny se dají použít jako obyčejné magonosné na destilaci. K destilaci jsou určeny taktéž staré či neodbornou manipulací poškozené suroviny, které by jinak mohly být využity lépe. Bogazt je natolik vzácný tvor, že by suroviny z něj pocházející měly být individuální kvality, ale neexistují pro to vhodné recepty, které by musel alchymista upravovat na míru.

K Noe se Sergero de Sebenico dostavil na minutu přesně. Pod lehkým pláštěm se skrývala destičková zbroj, u boku měl zavěšeno jednoruční bojové kladivo, s nimiž dokázal v Aréně dosáhnout nemalých úspěchů. Cestu po moři pak dokázal značně urychlit použitím větropanské píštaly, o níž po přistání přiznal, že je jeho vlastní výroby.

Místo, kde byl poražen bogazt, šlo dosud snadno rozeznat, třeba jen tím, že se mu vesničtí psi a další zvířata zdaleka vyhýbala. Sergero se přeptal na detaily, ale bylo poznat, že sám o bogaztech má alespoň hrubou představu. Jakmile se dotkl kotouč slunce horizontu, provedl krátký obřad a družinka držíce se za ruce prošla či snad byla protažena do první sféry zásvětí. Samotný přechod trochu připomínal pohyb v okružím pozměněných soutěskách Konavle (které byly formou zásvětní kapsy), ale byl přeci jen snadnější, méně namáhavý na smysly.

První sféra zásvětí se podobala známému světu snad víc, než očekávali, jen nikdo nebylo vidět slunce, světlo bylo snad všadepřítomné, ač stejně rozprostřené byly i stíny. Když se Dissmass pokusil určit, co stíny vrhá, zjistil, že nejostřejší kontury mají ty stíny, které jako by vrhalo světlo vycházející z něj samotného. Podobnou změnou byla barevná škála, na níž se zdálo, že všechny barvy jsou doplněny odstíny šedi. Pocitově pak se prostředí zdálo klidnější, prázdnější a tišší. Stavby v okolí byly stejné, ale jakoby se nacházely v nejistotě ohledně svého stáří, chvíli se tvářily jako právě dokončené, ale stačilo na chvíli přesunout pohled a byly z nich doslova ruiny.

Po krátkém odpočinku a kontrole stavu je mladý theurg provedl na hranici mezi první a druhou sférou. Prostor druhé sféry měl sice nějaké společné rysy se známým světem, byť jich bylo méně než v první sféře, ale zatímco první sféra byla jen lehounce našedlá, ve druhé se normální barvy s šedohnědou dělily o panství půl na půl. Samotná hranice, kterou měly vést stezky, portálové dráhy a podobné záležitosti pak vypadala jako hřeben kopce, který se vždy táhl vpřed a vzad od pozorovatele. Když se někdo pokusil soustředit právě na tento prostor, bylo možné jeho viditelnou část tak nějak rozšířit. Zajímavé bylo, že dubrovnické hradby byly velmi zřetelně viditelné i v tomto prostředí a zdály se nepřekročitelné.

Najít zde bogaztovy stopy nebylo až tak těžké, neb meziprostor byl jinak zcela prázdný, nedotčený. S pomocí stopařských Róziných schopností dokázal Sergero odhadnout, že netvor přišel přímo z východu a pokud mají pravdu poznatky o starých praktikách, tak byl vyslán ze vzdálenosti větší než sto a menší než tisíc mil, možná někde uprostřed této vzdálenosti. Čistě odhadem by si dovolil tvrdit, že byl vyslán někam k Dubrovníku, ale nedovážil se přiblížit k hradbám a když zaznamenal možnou potravu, tak vyskočil právě zde. Je si celkem jist, že pohyb v této oblasti není bogaztovou přirozeností.

Cesta zpátky probíhala v celku poklidně, mezi řečí se ukázalo, že Sergero zná jménem Yorgolla. Byl taktéž velmi rád, že ono okruží nemají nyní s sebou. Na vinohradě pak byl zkontrolován zdravotní stav Zvonimirův, který vykazoval patrné zlepšení. Otec Dissmass odhadl, že nejpozději za 36 hodin bude po horečce i po spáleninách. Sergero, již zcela obeznámený se situací, tedy alespoň s tím, co družinka věděla, mezitím prohlédl Okruží a trpasličí sekerku. Doporučil pokus o zničení podniknout co nejdříve, a to i za cenu, že bude zničena tato sekerka, kterou by sám uměl využít pro své experimenty. Po chvíli váhání bylo rozhodnuto zkusit Okruží zničit s pomoci kudůčího theurga již tuto půlnoc.
Sergero vybral místo kus od vinohradu směrem k pobřeží, s tím, že před půlnocí chce ještě provést rituál, který omezí případné dopady a ozvěny chystané akce. Družinka se podle jeho pokynů rozestavila do kruhu a theurg začal se zaklínáním, které tentokráte nějakou dobu trvalo. Po jeho skončení se všichni ocitli opět v první vrstvě zásvětí. Z půdy mezi nimi se začalo klubat jakési vajíčko, či snad kokon. Pod kokonem postupně vykoukly tři páry nohou velmi hmyzího vzezření. Jen o chvilku později se objevila i třetí trojice končetin. Stvoření se naklánělo ze strany na stranu, jako by snad smyslové orgány mělo na spodní straně těla. Mezitím z prostředku krunýře vyrašil světle zelený stvol. Velmi rychle rostl. Nejprve se vlnil podle pohupování krunýřovité části, avšak ta mezitím dosedla na zem s končetinami schovanými pod sebe a stvol se dále pohyboval ve svém vlastním rytmu. Když přesáhl výšku deseti stop oddělily se z něj jiné šlahouny, růst se zastavil na něco více než dvaceti stopách, krunýř mezitím nabyl průměru nejméně šesti stop.

Jakmile přestal růst, zaútočil na družinku. Proti Caelovi se rozpřáhl šlahoun zakončený čímsi jako velkým lipovým listem, nasazeným však obráceně a s velmi ostrými okraji, ten se však útoku zdařile vyhnul. To František neměl takové štěstí a schytal tvrdou ránu od sice kratšího, ale tlustšího šlahounu vzdáleně bliznovitého tvaru. Třetí výrazné rameno bylo nejpomalejší a zdálo se, že se zatím rozkoukává. To vypadalo jako něco mezi štířím ocasem a bramborovým klíčkem. Bodec na jeho konci však směšně nepůsobil ani trochu. Hned na to následovala salva nezralým kaštanům podobných střel po ostatních členech družinky. Sergero sice tasil své kladivo, ale odstoupil kousek opodál a nezdálo se, že by cokoliv viditelně dělal. Amálka nejprve zrychlila bratra Františka a pak se překonala a vypustila na sférickou nestvůru dvě bílé střely. Boreš vyslal salvu 17ti modrých blesků, ač je v poslední době trénoval nejen v bojových situacích, tak nestvůru nepoznamenaly tak, jak očekával. Přesto však stačily na to, aby zabránily jedné spršce střel proti družince. Následně i malý gnóm zrychlil druhého z paladinů, kteří se zatím činili svými zbraněmi a zlikvidovali oba hlavní útočící šlahouny.

Otec Dissmass se soustředil na zvýšení obrany svých spolubojovníků, ale modlitba jako by musela ke svatým patronům urazit obzvláště dlouhou cestu, nakonec však uspěla a zvýšila obranná čísla všech členů družinky o dvě. Sergero zlomil pečeť drobného svitku, který vytáhl ze svého roucha. Cael pocítil, že jeho zbrojí zapulzovala jakási energie, ale nic dalšího se nestalo ani nezměnilo. Zato Amalasunta jakoby uprostřed pohybu náhle ztuhla.

Blíží se půlnoc z 19. března, jste lehce unavení a v první sféře zásvětí, uprostřed boje s nuevopedem.
Velká Aréna a Burza již skončily.
Již 28. jste očekávání se jménem nového prvního mága republiky.
Pokud chce někdo slyšet jen "ano" nebo "ne", tak jej nezajímá odpověď.
Eru je jediný Bůh a Tolkien je jeho prorok.
Non sub hominem,sed sub ius.
Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.
Nejsem odborník ve smyslu § 5 odst. 1 O.Z.
Uživatelský avatar
Vallun
Příspěvky: 32272
Registrován: 14. 5. 2008, 10:40
Bydliště: Velká Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: [DrD] Dubrovnické dobrodružství

Příspěvek od Vallun »

Ještě něco k obchodování s magickými surovinami:

Zejména pro Geralta k surovinám ještě určité propočty, které prozradí Hahn:

individuální suroviny, které chcete sami využít, se rozhodně vyplatí skladovat. Ty, které využít nechcete, se naopak vyplatí prodat - cena bude určitě slušná (to je i případ baziliščí hlavy).

magonosné suroviny jsou naopak v podstatě alchymistické platidlo a není problém v nich zaplatit za práci alchymisty, na druhou stranu ty obyčejnější jsou výrazně méně skladné než peníze. Kurz je relativně pevný (1 mag = 10 zl).

Složitější situace je u druhových surovin

zuby a krev bogazta jsou magonosné...tušíte, že krev by mohla mít velký význam pro nekromantickou magii, paladini si matně vzpomínají, že kdysi existovaly recepty na to, jak z krve vyšších nemrtvých připravit lektvar, který zasaženou osobu promění rovněž v nemrtvého, ale tyto recepty jsou prý dávno ztraceny a silně prohybovány. Zato magů bude v krvi asi docela dost. Tabulka, která je součástí Caelovi sady uvádí, že krev uskladněná s pomocí sady, ale bez dalšího zpracování alchymistou, si uchová potenciál cca měsíc. Naopak zuby mají vysokou trvanlivost, ale menší dávku magie, na druhou stranu se dají využít při přípravě jednoduchých ochranných amuletů.
krev bogazta nyní 100-120 magů
zuby bogazta 10-20 magů
za zuby a 80 zl/kus lze získat menší ochranné amulety (až 7 ks)

kůže bogazta je nejcennější ze surovin, stačila by na špičkovou zbroj pro bytost velikosti A (pro ten případ by byla individuální surovinou) a Hahn se domnívá, že slyšel o takových zbrojích i pro kouzelníky (tedy o "střihu" který neomezuje magii nositele). Na Burze byl přítomen i marseillský specialista na ochrannou theurgii jménem Tressant, který by to svedl vyrobit. Každopádně by měl zájem tuto kůži koupit (lze jí využít i na další věci, na vložky do plátových zbrojí /pak by byla druhotnou surovinou byť s originálními účinky/, na podšívky kroužkových, na dílčí chrániče, boty...) a Hahn radí požadovat nejméně 5 000 zl. případně, pokud chcete peníze hned, on sám jí vykoupí za 4 000 :) Podle informací mistra trpaslíka odjel monsignore Tressant na své lodi jménem Tressant na sever a možná se v Dubrovníku ukáže cestou zpátky.

Bogaztí špičáky pak jsou především druhovou surovinou, využít je lze na hroty kopí, šípů či šipek, nebo na výrobu kvalitních ochranných amuletů, a na další věci...cena cca 300 zl. jeden, nekazí se. Pro představu z každého lze vydestilovat kolem 20 magů (takže jako magonosná surovina mají hodnotu menší).
Pokud chce někdo slyšet jen "ano" nebo "ne", tak jej nezajímá odpověď.
Eru je jediný Bůh a Tolkien je jeho prorok.
Non sub hominem,sed sub ius.
Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.
Nejsem odborník ve smyslu § 5 odst. 1 O.Z.
Uživatelský avatar
Vallun
Příspěvky: 32272
Registrován: 14. 5. 2008, 10:40
Bydliště: Velká Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: [DrD] Dubrovnické dobrodružství

Příspěvek od Vallun »

51. setkání
Nuevoped
Nepřítomni – nikdo

Ani po zlikvidování obou úderných šlahounů nebyl boj s nuevopedem snadný. Sprška kaštanoidních střel sice nezranila všechny členy družinky, ale zejména paralyzovaná Amalasunta schytala bolavý zásah. Ještě větší nebezpečí však představoval šlahoun s jedovým bodcem. Sice nevynikal rychlostí, ale jeho jed byl tak nebezpečný, že dokázali družiníci zaznamenat i bez použití detekčních kouzel. Proto se další útoky mistra Vyjebala soustředily na něj. Na pohled hlíznatá hmota se ukázala odolnější, než by se zdálo pravděpodobné. Nicméně odolat Salabaruce nemohl vláčný kožovitý povrch, ani tužší vnitřní část.

Na odtětí jedového šlahounu zareagovala tabulka z Caelovi sady a upozornila svého majitele na blízký výskyt drahé a nebezpečné suroviny. Těžko však říct, co bylo hlavní příčinou naléhavé reakce. Na tuto informaci reagoval Boreš, který mezitím vyčerpal své zbylé zásoby magie na další salvu modrých blesků zaměřenou na kmen sférického nepřítele, a využil batohu odhozeného při snaze překazit další počínání zjevně nepřátelského theurga. Nejprve jej telekinetickým úderem připravil o mocné, byť nespolupracující, kladivo a pak se snažil zabránit zrádnému kudůkovi v manipulaci s obsahem jeho nemalého batohu. Vzhledem k tomu, že v jedné ruce držel svůj obouručák a ve druhé pro jistotu sebrané kladivo, tak na to musel použít nohy. Ač se cítil slabší, než by bylo i přes nemalé zatížení normální, tak se mu kopanec vyvedl, což potvrdilo i prasknutí několika zlomených žeber.

Přesto však raději předal jednoruční zbraň otci Dissmassovi, ten se s ní naopak cítil silnější, jistější, což vzápětí ozkoušel na nuevopedově krunýři, který nezůstal bez následků. Zatím trpasličí paladin s neochabujícím úsilím osekával střední část zásvětního stvoření. Boreš chtěl přispět k zastavení Sergera a tak na něj cáknul část nasbíraného jedu. Malý theurg však disponoval obratností téměř se vyrovnávající hbitému gnómovi, zásah proto nebyl z nejslavnějších, přesto prakticky připravil Sergera o pravé ucho. Ten se však vzpamatoval a s náhle obnovenou energií odrazil či alespoň zmírnil Caelovy ploché útoky a s nepřirozenou rychlostí se opředl do protiútoku, jeho ruce zaplály žárným plamenem a odtlačily půlelfa z cesty ke kudůkově batohu.

Odhodlání bratra Františka však došlo úspěchu a kmen byl podetnut. Jeho smrtelné zmítání však nebylo nebezpečné a záhy přešlo, což umožnilo Borešovi dosbírat jed. Mistr trpaslík tak mohl podpořit spolu s otcem Dissmassem bratra Caela, který, ač vážně popálen, stále čelil Sergerovi a bránil mu v jeho levotách. Mezitím se zbývající pavoukovitá část nuevopoda zvedla a rozeběhla pryč, avšak prostor vymezený kruhem o poloměru zhruba sta stop opustit nemohla, kudůk tedy nelhala minimálně v tom, že se snaží vytvořit bariéru, jež měla zabezpečit prostor pro zničení Okruží. Když seznal marnost svého počínání, zavrtal se na místě, kde právě stál do země. Třem odhodlaným protivníkům nemohl odolat ani Sergero. Než padnul, dokázal odhodit hrst kostiček, z nichž se složil podivný kostěný kříženec mezi krokodýlem a žábou, který zaútočil na Vyjebalova záda. Jakkoliv byl jeho útok nepříjemný, tak posílená trpaslíkova obrana jej přestála, a jeho vlastní výdrž v boji nepatřila k největším. Tím padnul poslední nepřítel a družinak si mohla oddechnout.

Po necelých dvou směnách se pak z paralýzy dostala i Amálka, o jejíž zranění se mezitím postaral otec Dissmass, stejně jako o ta Caelova. Sergero však zřejmě na následky otravy zemřel. Jed nuevopedům je zřejmě opravdu strašlivý, když dokáže zabít i kudůckého alchymistu, kteří jsou odoláváním otravám proslulí.

Následně družinka zjistila, že ani ona nedokáže vymezený prostor opustit, tak se věnovala regeneraci a hlavně zkoumání pozůstatků. Po sférickém stvoření zbyla jen sklenička jedu a v zemi schovaný trup, zbytek velmi rychle zetlel. Z krokožáby rovněž nezbylo prakticky nic. Nejzajímavější dědictví tak nepříliš překvapivě zanechal Sergero de Sebenico:
:arrow? Petarda – jednoruční kladivo již přislíbené Zvonimirem z Drače, které se však nenacházelo v avarské svatyni, jak nedávno osvobozený mág předpokládal. Drobným experimentováním bylo zjištěno, že nastaví u svého držitele sílu na úroveň nadprůměrně silného muže a samo o sobě je značných kvalit . Kladivo obsahuje duši svého prvního majitele, Petara Morciče, která je zde v zásvětí vcelku aktivní a upovídaná, dosud především vykazovala silnou nenávist k Sergerovi.
:arrow? Alchymistická truhla v podobě cestovního batohu, obsahuje blíže neurčené množství magie a surovin. Tabulka s určením nepomůže, jedná se již o zpracované komodity. Vzhledem ke zpracování je patrné, že i samotná truhla má nějakou hodnotu a zdá se relativně plná.
:arrow? Zlatý prsten na aplikaci koncentrantů – koncentrant je zvláštní, nestabilní forma lektvarů, která je vyvážena zkoncentrováním jeho účinku do téměř mikroskopického množství, jež pak lze snadno ukrýt ve šperku apod. Prsten je nyní prázdný, lze odhadnout, že jej použil při boji. V batohu je v malé dřevěné skříňce uloženo ještě 5 dávek koncentrantů dvou druhů – jeden je zářivě černé barvy a s největší pravděpodobností tohoto typu byl i lektvar použitý naposledy. Další čtyři byly naoranžovělé.
:arrow? Bronzový prsten ve tvaru Skarabea – lze v něm rozpoznat stejný druh očarování jako v předchozím, další pátrání napoví, že umožňuje bez námahy (tedy bez vynaložení akce i v boji) aplikovat tzv. egyptské hliněnky – prastarou záležitost umožňující podobně jako magické svitky uchování kouzla k pozdějšímu seslání. V tubusovitém zásobníčku se nachází ještě 4 kuličky – jedna červená, dle souvislostí usuzujete, že vyvolá kouzlo hořících rukou, jedna matně černá a dvě modrostříbrné.
:arrow? Teleskopická bojová hůl – zbraň velmi slušné kvality pro menší postavu, na mentální příkaz se složí nebo rozvine.
:arrow? Destičková zbroj pro kudůka – prvotřídní výrobek, vzhledem k vlastnostem vhodný ideálně pro theurga. Destičky vyrobené z různých materiálů nabízí širší paletu ochrany. Na dotek se ale zdá chladivě nepřátelská.
:arrow? Pytlík s veverčími kostmi – slabé záchvěvy přírodní nemrtvosti. Pokud slouží stejně jako ty, co jste viděli při použití, tak výsledný tvoreček bude výrazně menší, v boji jen těžko použitelný.
:arrow? Kniha De facti et dicti magisteri magni – obsahuje plytce podaný a neustále se opakující příběh sv. Matouše. Kniha je však pravděpodobně magická.
:arrow? Hvězdný kámen – zjevně vyšší kvality než je + 1 Kz, který družinka vlastní, ale mléčně zakalený.
:arrow? Dýka Krajnča – sesterská dýka k Borešově Bišče. Má jen jednu čepel s krystalickým hrotem tvaru stilletta. Hrot si při některých pohybech zvláštním způsobem vlní.
:arrow? Poloplná láhev se silným lektvarem s přivázaným svazečkem papírů. Z podivně psaných poznámek vyplývá, že jde o přehled používání tohoto lektvaru Sergerem. Podle datace a odečtů to vypadá, že Sergero je podstatně starší (105 let), než vypadá (maximálně 25).
:arrow? Cestovatelské oblečení s alchymistickou aplikací do každého počasí a se sníženou nápadností. Gnómovi velké, trpaslíkovi malé, kvalitní, neobnošené.

Je krátce po půlnoci 20. března, jste lehce unavení a v první sféře zásvětí, porazili jste nuevopeda a zabili Sergera.
Již 28. jste očekávání se jménem nového prvního mága republiky.
Pokud chce někdo slyšet jen "ano" nebo "ne", tak jej nezajímá odpověď.
Eru je jediný Bůh a Tolkien je jeho prorok.
Non sub hominem,sed sub ius.
Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.
Nejsem odborník ve smyslu § 5 odst. 1 O.Z.
Uživatelský avatar
Vallun
Příspěvky: 32272
Registrován: 14. 5. 2008, 10:40
Bydliště: Velká Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: [DrD] Dubrovnické dobrodružství

Příspěvek od Vallun »

52. setkání
Útěk ze zásvětí

Ani prohledání Sergerových ostatků nepřineslo řešení zásadní otázky – a sice, jak se dostat zpět z první sféry zásvětí. Ač Boreš něco málo tušil o tom, že thurgové využívají při kontaktech se sférami cosi zvané astron, který má obvykle povahu broušených krystalů, tak nic takového nalezeno nebylo. Vzhledem k tomu, že nikdo z nich nebyl theurg a nevěděl, jak takový předmět používat, tak tento neúspěch družinku ani příliš nebolel. Nicméně si jej alespoň vynahradili rozdělením kudůkovy výbavy. Amálka, zřejmě chtěje kompenzovat svou předchozí vnucenou neaktivitu, byla nyní iniciativní a kromě zlatého prstenu pro aplikaci koncentrantů si vybrala ještě samoskládací bojovou hůl a zakalený hvězdný kámen. Boreš, nechtěje zůstat pozadu, okupoval bronzový prsten se skarabeem a dýku Krajnču . Jeho pozornosti ani neušlo alchymií zlepšené cestovní oblečení, které mu mohlo alespoň trochu padnout jako jedinému. Alchymistická cestovní truhla, destičková zbroj ani na míru dělaný lektvar mládí nenašly přímé využití a tak si je sbalil bratr František, aby je předal Hahnovi k prozkoumání a prodeji. Pytlík s veverčími kostmi a knihu De facti et dicti magisteri magni, obsahující životopis svatého Matouše, jenž se honosil titulem Velikého učitele, ke studijním účelům zabavil otec Dissmass.

Ctihodný otec se rovněž chopil kladiva jménem Petarda. Tím přivolal pozornost ducha, který se projevil jako více než ochotný s družinkou komunikovat a dokonce snad i poradit. Opravdu se jmenuje Petar Morcič, zda je Vlaho je potom neví, ale nevylučuje to. Se šibalským úsměvem dodal, že možné to zcela jistě je. Zvonimir Veliký mu vymazal vzpomínky na vše, co bylo předtím, než se stal duší této zbraně, z části jako trest za jeho nedobré skutky, z části jako ochranu před tím, aby se z bolesti stal zlým duchem. Sergera nenáviděl proto, jak naložil s duchy, kteří strážili svatyni, v níž byla Petarda ukryta. Považoval je téměř za přátele, neboť s nimi mohl ten dlouhý čas alespoň nějak komunikovat. Sergera doprovázela postava v níž nebylo těžké rozeznat Yorgolla. Ten měl zájem o jiný zde ukrytý předmět, kterému říkal Dračí vejce. A skutečně jako vejce vypadalo, na výšku mělo přes dvě stopy a zdálo se kamenné. Yorgoll se se Sergerem nepohodl a propustil jej ze svých služeb, neb se mu kudůk zdál zbytečně krutý.

Theurg se pak pokusil Petardu využít při svých experimentech, ale shledal jí nevhodnou na proniknutí do vyšších sfér, tak si jí přivlastnil a i díky ní slavil úspěchy v arénách. Jinak si ale dával pozor, aby Petar nezjistil víc o povaze jeho bádání. Jediná další občas přítomná osoba byl zřejmě Beafoni Kravič osobně. Pokud jde o jejich současný problém, tak žádné jisté řešení neznal. Domníval se však, že by mohl opustit kladivo a tím zkusit "vykoupit" pro družinku cestu zpět. Nicméně přiznal, že by rád ještě chvíli pobyl na světě a znovu viděl Dubrovník.

Družinka se proto rozhodla zkusit spojit sílu modlitby a části kouzla hyperprostor, o němž jim dříve Sergero pověděl, že sice nejjednodušším možným způsobem, ale přeci jen využívá stezky na pomezí první a druhé sféry. Otec Dissmass zvolil jako adresáta jejich proseb svatého Kryštofa, jehož životním údělem bylo přenášení lidí přes řeku, a celý proces zakončila Amálka sesláním hyperprostoru. Proces se s jistými komplikacemi vydařil, byť zejména Boreš skončil docela potlučen a Amálka natolik vysílená, že musela pozřít léčivý lektvar. Během přenosu byl taky stráven věneček z květin, který Amalasunta vytvořila během pobytu v první sféře.

Sergerem vytvořená bariéra se však nacházela i v reálném světě, proto bylo na Dissmassovo naléhání přistoupeno k pokusu o likvidaci Okruží. Ve snaze napodobit rituál, jaký prováděl paladin-biskup Valentin, rozmístili do kruhu trojmo přítomné zástupce všech čtyř živlů a za cíl svých modliteb zvolili tentokráte přímo Krista Ježíše. Následně se Dissmass pokusil roztít Okruží za tím účelem zakoupenou sekerkou. Ozvalo se třesknutí, které důkladně rozmetalo vše okolo, rozhodilo i přítomné, ale naštěstí bez větších zranění. Sekerka byla úplně zničena, v Dissmassově ruce zůstalo jen pár třísek. Okruží bylo naprasklé dva kameny se zdály poškozené, ale jinak existovalo i nadále. Otec Dissmass pak vycítil, jak v něm přítomné zlo prohledává okolí ve snaze uniknout. Ale ani s vypětím všech sil nebyl schopen sám dokončit akt ničení. Amalasunta, plná sebevědomí z úspěšného přechodu mezi sférami, se o totéž pokusila Borešovou Biščou, ale nebyla s to předmět vůbec zasáhnout.

Z posledních sil se pak družinka pokusila Demostonův výtvor zničit společným působením paží a myšlenek. Otec Dissmass obávající se obsaženého zla se spolu s bratrem Caelem chopil Okruží nejblíže místu naštípnutí. Ač akce vypadala z venčí jednoduše, ve skutečnosti se odehrával strašlivý boj na duševní úrovni. Z něj záhy odpadla Amálka s Borešem - nebyli schopní se Okruží udržet. O něco později to odhodilo i bratra Vyjebala. Naopak Druhý paladin a kněz zůstali v zápolení velmi dlouho. A ještě déle pak byli bez sebe. Kruh přetržený nebyl, ale prasklinu pokryla vrstvička bílé barvy. Půlelfí paladin měl stejně bílou i pravou dlaň. Nejdéle se vzpamatovával otec Dissmass, jemuž zbělela krev.

Na vinohrad se družinka došourala těsně před svítáním. Kdo měl ještě trochu sil, něco snědl, jinak všichni upadli do hlubokého, dlouhého spánku, z něhož byli probuzeni až pozdě odpoledne na vydatné jídlo. Pozitivní zprávou bylo, že Zvonimirův strav se zlepšil.


Je necelé dvě hodiny před setměním 20. března, jste odpočatí, najedení, ale přesto ne zcela čerství.
Již 28. jste očekávání se jménem nového prvního mága republiky.
Pokud chce někdo slyšet jen "ano" nebo "ne", tak jej nezajímá odpověď.
Eru je jediný Bůh a Tolkien je jeho prorok.
Non sub hominem,sed sub ius.
Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.
Nejsem odborník ve smyslu § 5 odst. 1 O.Z.
Uživatelský avatar
Vallun
Příspěvky: 32272
Registrován: 14. 5. 2008, 10:40
Bydliště: Velká Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: [DrD] Dubrovnické dobrodružství

Příspěvek od Vallun »

53. setkání Po večeři za biskupem
Nepřítomný Cael

Zvonimir sdělil, že podle jeho názoru by na zničení okruží byla nejlepší zbraň vyrobená z Perunova klínu, což, jak se sám domnívá, je meteorit, nebo jeho určitý druh, který byl Slovany velmi uctíván. Proto bylo rozhodnuto navštívit co nejrychleji druida kamenů Kamara Zlého, sídlícího na ostrůvku Kokošan poblíž Tajanu.

V Dubrovníku vás prohlédl biskup Hugo de Coimbra, k vašemu překvapení ho extrémně zaujalo bílé zakrytí okruží. Byl schopen identifikovat, že se jedná o sníh (či možná led) boží. Vzácný zázrak (kouzlo), jenž často pomáhalo věřícím v případě potřeby, ale před více než sto lety, arcibiskup Renaud II. de Forez čelil snaze avignonského arcibiskupa o převzetí titulu primuse galského a pro podporu svého nároku chtěl vylepšit vzhled katedrály sv. Jana právě s využitím tohoto zázraku a od té doby je lidem, zřejmě z vůle boží, toto dobrodiní upřeno.

Biskup vás rovněž prohlédl a shledal, že na vás zásvětní dobrodružství nezanechalo vážnějších stop. Před odjezdem (zvažována cesta nějakou trochu větší a tedy snad rychlejší, rozhodně pohodlnější lodí, než Noe) do Stonu, pro což Vám Cassanovič vystavil ouřední povolení (přístup do Stonu a okolí, kde vládne, pro zajímavost, rod Viševiců - nejbohatší z dubrovnických, je omezen, aby se chránily zájmy solnařského průmyslu), vám doporučil navštívit Beafoni Kraviče a povědět mu o smrti Sergerově.

Biskup o Perunových klínech nic neví, řekne vám, kdo to cca byl Perun: slovanský bůh bouře, hromu a blesku. Pravděpodobně se jedná o adaptaci ne zcela pochopené legend yo proroku sv. Eliášovi. Severněji se označuje jako Perkunas, podobní mu jsou pak severský Thór, římský Mars, a pravděpodobně i galský Taranis. Vzdálenější analogií je pak římský Jupiter, řecký Zeus. Ale upozorní vás, že tímto jménem se ve Slovanských oblastech často označují hory a vesnice (Ví o hoře Perun na Istrii a o hoře a vesnici v Srbku (v horách)).

EDIT: Dismasův dodatek:
Dodatek, který možná biskup zdělil Dismasovi jen mezi čtyřma očima (protože Dismas si v podstatě vyžádal čas na zpověď/soukromou schůzku), ale který by Dismas rozhodně sdělil ostatním, bylo drobné upozornění: Uvědomili jste si, že Hans Kroutze byl ranhojič a chirurg? A že dotyčný kněz odjel velice na rychlo těsně před příjezdem biskupa - paladina? A že první mrtvý měl ruku amputovanou odborně? Což takhle se stavit i na Tajanu za ním?

Je cca 2 hodiny před půlnocí, 20. března, zítra ráno máte domluvené místo na gardistické lodi Kraľ Mihail plující do Stonu.

Již 28. jste očekávání se jménem nového prvního mága republiky.
Pokud chce někdo slyšet jen "ano" nebo "ne", tak jej nezajímá odpověď.
Eru je jediný Bůh a Tolkien je jeho prorok.
Non sub hominem,sed sub ius.
Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.
Nejsem odborník ve smyslu § 5 odst. 1 O.Z.
Odpovědět

Zpět na „Vaše hraní - příprava, rady, zápisy a PbP“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Samuel a 5 hostů