Co se stalo při vašem posledním sezení?

[Ecthelion]

Při našem posledním sezení pacifista poprvé zabil. A oni ho za to oslavovali.

[PardGalen]

Hrači se kterými hraji přitáhli na sezení Apocalyse worldu holku, která RPG nikdy nehrála a ani nevěděla o co jde. Když jsme jí to vysvětlovali, tak si nakonec vzpomněla, že něco podobného viděla v Big bang theory, ale přišlo jí to složité. Uklidnili jsme jí, že AW takové rozhodně není. Do hry se dostala velmi rychle a užívala si to, přišla totiž i na další sezení. Hraje Maestro'D vlastní nevěstinec.

[komi]

Ve hře zasazené do současnosti (Monster of the week) prudí postavy vytrvale jedna vlivná sukuba a snaží se s - zejména pánskou částí osazenstva - dost vyjebávat. Z důvodu zoufalého nedostatku dostupných konzistentních informací o sukubách a jejich slabinách, vlezla jedna z postav na RPG fórum, kde vytvořila vlákno na téma něco jako: Jsem GM, mám dost nenápaditých příšer, hledám zajímavé historické podklady k sukubám.

Dobře si pak hodila na move Přátelíčci na netu. A kromě toho, že zjistila kdo všechno je a není fašista a kdo hraje správným a kdo špatným způsobem, tak měl jeden z uživatelů fóra kamarádku v městském archívu a pak tam spolu zašli.

[York]

Masakrózní bitka.

Dvě postavy přitisknuté k zemi rozzuřenými lítými vlky. Válečník zachraňující kouzelníka těsně před tím, než mu vlk prokousnul hrdlo. Osamocený trpaslík odrážející smrtící útoky obřího varana v úzkých průchodech, kde varan nemohl pořádně manévrovat, až nakonec neměl kam ustupovat a pustil se do posledního zoufalého výpadu. Hobit sestřelující goblinské lučištníky přesnými ranami z kuše a následně zahnaný lítým vlkem do slepé místnosti, kde se zoufale bránil, dokud mu ostatní nepřišli na pomoc.

Skoro všechny postavy měly aspoň jednou namále natolik, že je příští útok mohl dorazit. Asi třikrát si vzájemně zachránily život. Musím říct, že jsem se o ně fakt bál (hra s tvrdou smrtí dokáže být zatraceně napínavá).

edit: Jo a Karotka poprvé úspěšně použil past na medvědy. Ulovil do ní teda orka, ale i to se počítá

[Jezus]

Družinový kněz Mojmir využil příležitosti požádat o "oficiální vysvěcení" u velekněze Svarožičova kruhu. Při diskusi o podmínkách úkolu, je-li hoden (bránil možnost diplomatické cesty při zbavování se rusalek), mu půlčík vychovaný mezi skřety pomáhal tak, že vytrvale oslovoval Svarožičova velekněze "dědo" a líčil své zážitky po Mojmirově boku tak, že se zdálo, že likvidace běsů (přírodní démoni) je jejich denním chlebem a případné vyjednávání se děje hlavně proto, že ho běsové raději sami navrhnou.

Nakonec družina s rusalkami skutečně vyjednávala (už v tom mají praxi) a půlčík zapůsobil na jednu z nich svým umělecky zvládnutým tancem. Využil výhodu ze šátku, který dostal od vědmy, a popisoval tanec jako gymnastiku se stuhou. Podotýkám, že dosud chodívá oblečen v kožešinách z doby, kdy žil mezi skřety.
Závěr: Nesuďte knihu podle obalu, náš "skřet" možná skrývá překvapivě "něžné" jádro

Mimochodem, chcete-li družinu zabavit, stačí poblíž svatyně umístit bronzový gong a postavit poblíž mladíky jako "Svarožičovu stráž". Hlavní úkol je hned v tahu a družinový hraničář podporovaný druidem vymýšlejí, jak si do gongu bouchnout. Nakonec to spíš vypadá, že bouchnou saze Mojimirovi (Svarožičův kněz družiny), který už se loučí se složitě nabytou úctou lidí z místní svatyně.
PJ tam prostě občas ani nemusí být, stačí gong s nálepkou "Nedotýkat se".

[eerieBaatezu]

Tyjo tohle vlákno je parádní, jaktože jsem si ho dřív pořádně nevšiml?

Masakrózní bitka.

Dvě postavy přitisknuté k zemi rozzuřenými lítými vlky. Válečník zachraňující kouzelníka těsně před tím, než mu vlk prokousnul hrdlo. Osamocený trpaslík odrážející smrtící útoky obřího varana v úzkých průchodech, kde varan nemohl pořádně manévrovat, až nakonec neměl kam ustupovat a pustil se do posledního zoufalého výpadu. Hobit sestřelující goblinské lučištníky přesnými ranami z kuše a následně zahnaný lítým vlkem do slepé místnosti, kde se zoufale bránil, dokud mu ostatní nepřišli na pomoc.

Skoro všechny postavy měly aspoň jednou namále natolik, že je příští útok mohl dorazit. Asi třikrát si vzájemně zachránily život. Musím říct, že jsem se o ně fakt bál (hra s tvrdou smrtí dokáže být zatraceně napínavá).

edit: Jo a Karotka poprvé úspěšně použil past na medvědy. Ulovil do ní teda orka, ale i to se počítá

V jakém systému jste to hráli?

[York]

V jakém systému jste to hráli?

V tom, který budeme hrát ve čtvrtek, když potvrdíš účast

[Vito]

Hm. Družině se pravděpodobně povedlo vytvořit prvního boha v lidských dějinách. Tím pádem předběhli Jehovu i Gilgameše. Vyprávěli mýtus celému kmeni a jeho členové jej šiří dál. Bohem je jistý Garar, člen družiny a současně vládce hromu, který jedním úderem vyhubil všechny kočkovité šavlozubé šelmy. Alespoň ty o kterých se ví. Docela slušný výkon, když si uvědomíte že jedno z tvrdých pravidel je to, že postavy neznají Lež. Vůbec! Mohou tvrdit pouze to co vědí a tu a tam něco zamlčet. Mocného Garara lze uctít a usmířit tím, že v jeho blízkosti vyložíte pečené maso před dveře...

Edit: neznají písmo, ale i tak si napsali svatou knihu.

[MarkyParky]

Zamilovala se nám kosmická loď.

[Paul]

Edit: neznají písmo, ale i tak si napsali svatou knihu.

Aaaarrgh, mé srdce pláče, když to tady v pbp ještě nemáme.

[Vito]

Aaaarrgh, mé srdce pláče, když to tady v pbp ještě nemáme.

Snad bude až najdu vhodný systém. Co nevidět dokončím discord kampaň (příští sezení by mohlo být poslední, ale při sandboxu nikdy nevím co hráče napadne) a opravdu mám v plánu z toho vykrást to co se povedlo do nějaké PbP hry. Možná se to povede, možná se na to vykašlu a zaujme mě něco jiného. Mám rád tyto okrajová témata.

[Jezus]

Je to sice z předposledního sezení, ale to je fuk

Družina navrhla, že si chce odpočinout a probrat novinky v lázních (druida před tím přapadly trpaslíci pátrající po zlaté tabulce, kterou družina před tím našla u mrtvého alchymisty). Naštěstí se nacházeli v něčem, co připomínalo veliký zájezdní hostinec blízko svatého místa - Svarožičova kruhu, který pomohli (stejně jako základy hostince) v minulosti vybudovat trpaslíci, takže nebyl až takový problém v pseudo 8. století vyimprovizovat saunu a kádě ke koupeli.

PJ (já): "Takže sauna je původně trpasličí vynález. Místnost je kamenná a částečně pod zemí... Na dlažděné podlaze je několik velkých kádí s vodou."
Hráč: "Moment! Trpaslíci se koupou?"
PJ: "Po sauně asi jo. V hoském potoce. Posiluje to mužnost. Ty kádě s teplou vodou možná přidali pulčíci (*hospodu vede pulčík). Ostatně máte pocit, že očistná lázeň je dost důležitý aspekt jejich kultury.
Hráč pulčíka: "Moment, pulčíci se koupou?"

Je pravda, že našeho půlčíka vychovali skřeti a jeden starý pulčík, u kterého teď bydlí, neměl moc čas s ním pracovat. To mu ale později nebránilo zahrát lupičskou schopnost rozpoznávaní padělků (zjišťovali, jestli je tabulka skutečně zlatá nebo jen pozlacená) tak, že vypočítal hustotu tabulky z jejího objemu a hmotnosti a posléze porovnal s hustotou drahého kovu.
pulčíci se nejen koupou, ale když jde o zlato, jsou lepší než trpaslíci.

Později v lázni vysvětlil dříve přepadený druid, že si trpaslíci nárokují tu tabulku. Slíbil jim, že její vydávní navrhne družině a budou o tom vyjednávat. Za to si vymínil trpasličí přísahu, že je nepřepadnou, ani na ně nenachystají léčku a vše proběhne bez násilí.

Když hostinský půlčík obslouží postavy čerstvým pitím (hraničář s evidentní fixací na kovové věci, co vydávají zvuk, ho pořád přivolával zvonečkem), postavy si všimnou, že nezavřel dveře. V zápětí se z páry vynoří několik ozbrojených trpaslíků krytých před tím iluzí. Jeden z nich namíří na postavy kuši.
"Toto není přepadení!"
"Nedělejte prudké pohyby a nikomu se nic nestane, jak jsme slíbili."

Nakonec zachovali postavy chladnou hlavu (tabulku jim stejně plánovali později dát) a odvolávali se na porušení jejich slibu. Na závěr donutili vlézt některé z trpaslíků za nimi do kádě, kde vedli další rozhovor.
Když se vše vysvětlilo, naplánovali další postup.

Pulčík se rozhodl pomstít hostinskému za "zradu" (byl s trpaslíky smluvený) tak, že mu svede dceru. Také si "vypůjčil" něco jako prostěradlo, kdyby potřeboval uplatnit kejklířskou tvláštní schopnost "Boj s pláštěm".

[boubaque]

Při mé poslední hře hráli hráči skupinu německých tajných agentů - okultistů, kteří se správně načasovanými rituály k vyvolání démonů snaží zničit Ameriku a vyhrát Německu válku. Jejich americká spojka, Bob, je ale trochu břídil, a když přivedl agenty na místo předpokládaného indiánského pohřebiště, prováděli tam nějaký rituál dva výrostci – protože tohle místo je zřejmě frekventované a úterý mají naplánované oni.

Když je postavy chtěly z místa vyhnat, otočili se na Boba:
Výrostci: "Bobe, dneska je přece úterý..."
Jedna z postav: "Ale v Berrrlíně je už střředa! Šup šup!"

[Jezus]

Předposlední a poslední sezení.

Hraničář Mikuláš pártající po stopách stvoření zvaného hůkalka (brkem z jejíchž ocasních per lze přepsat nečitelný text) narazil na opevněný dvorec osídlený rodem Dubských. On i ostatní z družiny byli pozváni dovnitř a zejména hraničáře se místní snažili opít a nechat ho zaplést se s jednou z jejich dcer (ideálně s vyhlídkou na sňatek a usazení se v "Dubině").
Jediného, koho moc nevítali byl lesní kněž - volcha - se svými původně skřetími psy, který se nakonec raději odešel za palisádu a utábořil se pod košatým stromem.

Mezitím, co družinová vědma řešila důležité záležitosti s místní "Bábou", skončil Mikuláš s dívkou na seně. Když po něm ale nejdřív chtěla něco na památkou, začal blekotat o tom, že nic nemá. Když řekla, že pokud nemá nějaký svůj náramek, který by jí ho připomínal, spokojí se i s pramenem jeho vlasů, Mikuláš už preventivně pelášil do začínajícího deště žvaníc cosi o čarodějnicích. Nakonec než zůstat s onou dívkou, se šel raději přitulit k volchovi pod strom. (Sice měly přijít ranní mrazíky, ale i tak...).

Ti dva už spolu v minulých dobrodružstvích tančili, aby zesílili druidskou magii, a nedávno ho volcha učil hrát na jednoduchou lyru... Ať už to znamená cokoli, volcha jeho stavu nijak nezneužíval, naopak mu namíchal dryják, aby rychleji vystřízlivěl. Tak úplně se mu nepovedl, takže ráno hraničáře čekají průjmové obtíže.

Hráčka Svarožičova kněze se už těšila, jak je ráno najde v objetí pod stromem, ale to bohužel zhatil noční útok skřetů.
Družina byla naštěstí těsně varována přiběhnuvším družinovým zvědem, půlčíkem Hvězdičkou, bývalým skřetem. Skřeti, kteří dobře vidí i pod zataženou noční oblohou, začali náš pár ostřelovat, ve tmě jim však oplácel jen volcha divokým tancem, který jim doslova převracel zemi pod nohama. Naštěstí měl i své psy, které jim pak vyslal do zad.

Mikuláš mezitím přešel na boj zblíska s další skupinou skřetů. Tu vedla skřetí náčelnice Šílená fena a hlavně mezi nimi byla i "skurut-ka" Tvrdá Varga, jejíž postavu mohutnější své vlastní, Mikuláš ale ve tmě nevnímal. Střet dopadnul pro Mikuláše ještě vcelku slušně, kdy se sice dostal pod tlak, ale dalšího útoku jednoho ze skřetí gardy využil k tomu, aby se stáhnul. Pulčík zatím nepříliš efektivně (kvůli stále panující tmě) ostřeloval náčelnici, ale nakonec alespoň vyřídil skřeta, který se mu vydal v ústrety.

Svarožičův kněz Mojimir, který byl na začátku útoku uvnitř dvorce, se po většinu doby snažil křičet rozkazy, ať se ti venku stáhnou k bráně, kterou Dubští neochotně souhlasili otevřít. Ti venku ho však více méně ignorovali. Nakonec i s vědmou přelezli palisádu a zapojili se do boje.

Vědma zapálila pár svící a začala zaříkávat skřety silou zde žíjící vědmy, "Pramámy Dubské". Mikulášovi tím sice pomohla, ale vykoledovala si pozornost jednoho z lučištníků. Skončilo to hlavně naraženými žebry.

Mojimir se snažil vyvolat světelnou kouli, ale marně, protože ho neustále obtěžoval jeden ze skřetích bojovníků.

Nakonec však skřety štěstí opustilo (ne že by ho před tím moc měli). Volcha se svými psy vyřídil nebo zahnal většinu skřetích střelců, brána se otevřela a do boje se zapojila "štítová zeď" Dubských. S tou si neporadila ani jinak nebezpečná Tvrdá Varga se svým kameným sekeromlatem. Mikuláš se ji pokusil zabít, ale vykoledoval si jen těžký úder její zbraní. Nakonec ale Vargu ubili Dubští.

Vědma se pomstila před tím docela úspěšnému střelci, který se střetl s jejím děsuplným pohledem přísahajícím mu prokletí za to, že se opovážil napadnout vědmu. Nakonec s děsem utekl a bude dál šířit pověst o strašlivém masakru, který nastal, když se jeho druhové bláhově pokusili napadnout místo chráněné "Bábou z bažin" a její družinou.

Pulčíkovi se při tom podařilo přesvědčit dva hladové skřetí bojovníky, aby raději přestali bojoval a případně se vzdali a nechali se nakrmit. Vydatně mu pomáhala znalost jejich jazyka i potřeb konkrétního kmene (kam nedávno nasadil svoji uplacenou skřetí vyzvědačku).

Mezitím udělala Šílená fena poslední zoufalý pokus, skočila po vědmě, aby ji vzala jako rukojmí. Tomu však zabránil Mojimir svým rituálním kopím. Ani on si ale s velitelkou skřetů neporadil a málem obdržel ošklivé zranění od jejího křivého ostří. Šílenou fenu nakonec ze zadu bodli a pak na zemi ubili její dva původní spolubojovníci, aby se blízkli před půlčíkem a svými budoucími vězniteli.

Volchovi se podařilo v lese zajmout velitelku lučištníků, Agrru, přezdívanou Rysice. Plánuje z ní udělat svoji služebnici nebo otrokyni, je však otázkou, jak se k tomu postaví vědma a hlavně Mojimir, který se skřetí špínou a zlem nehodlá mít nic společného.


Kromě narážek na zajímavý "pár" Mikuláš volcha příliš hlášek nezaznělo. Snad jen při neúspěšném pokusu namíchal dryják proti opilosti:
PJ: "Neúpěch. Vyčerpáš se, abys to přeci jen zvládl nebo dáš Mikulášovi kdovíjakej sajrajt?"
Hráč volchy: "Hmmm... nevyčerpám "
PJ: "Dobře, za úsvitu začně Mikulášovi těžký průjem..."
Hráč Mikuláše: "Hej! To celé byl tvůj nápad a nakonec mě ještě otrávíš?"
Hráč volchy: "Aby ses neposral..."
(Nakonec Mikuláš už při boji se skřety vypuštěl podivné větry. Když se kolem něj v závěru shlukla štítová zeď, brzy se zase rychle "rozhlukla":-) )

[Hafl]

*in a threatening voice* Date my sister and I'll date your mom.