Co se stalo při vašem posledním sezení?

Zápisy a zážitky z vašich her, pomoc s přípravou, společné hraní.
Odpovědět
Uživatelský avatar
Goran
Don Quijote
Příspěvky: 3390
Registrován: 2. 5. 2006, 12:58
Bydliště: Litoměřice/Plzeň
Kontaktovat uživatele:

Re: Co se stalo při vašem posledním sezení?

Příspěvek od Goran »

V sobotu jsme vyšetřovali v "aledonském Palermu" Kai, hlavně u dvora. Kněžka Benecia a mág Melkan dělali dusno na hradě i v Akosově chrámě (který Benecia vpodstatě ovládla) a já s bardem Dalthronem jsem rozehrál svoje politické hry na dvoře (vetřel jsem se do přízně nejdřív jednoho snoba a pak jistého šlechtice, příště si zkusím udělat chlebodárce z vévodova mladšího syna) a sešel se s šlechtičnou, do které je zamilovaná půlka dvora. Ukázalo se, že je až příliš schopná, a vyvolená boha smrti Akose, nejspíš jeho temné tváře. Uvidíme, možná příště dojde k tomu, že se změní v draka, sežere nás a odletí (podezíráme ji z toho, že je ve skutečnosti upír, lich nebo nějaké jiné monstrum).
Nejsem trouba, ale snažím se a s pomocí Boží se jím brzy stanu!

R.I.P.
Uživatelský avatar
Goran
Don Quijote
Příspěvky: 3390
Registrován: 2. 5. 2006, 12:58
Bydliště: Litoměřice/Plzeň
Kontaktovat uživatele:

Re: Co se stalo při vašem posledním sezení?

Příspěvek od Goran »

Odehráli jsme víkendovku - každý den po jednom dungeonu, v sobotu navíc úvodní vyšetřování ve věci ukradeného vozu s magickým vybavením. Vůlí bohů a démonů bylo, aby Framan, Melkan a Bedion potrestali zloděje bez pomoci kohokoli kromě těch, které nečekají (těm však musejí na oplátku pomoct). Zlodějem byla skupina asi dvaceti gargoylů vedených jistým čarodějem, kteří s pomocí gryfa odnesli vůz stranou, v klidu z něj sejmuli magická ochranná opatření a odnesli bedny s nákladem. Hrdinové sledovali stopu až k místu, kde potkali onu nečekanou pomoc: gnómskou experimentální brigádu seržanta Malkira (ti testují vzduchové pušky neboli "gnómské dudy" a další alchymické vynálezy). Ti šli za alchymistou, kterého Melkan podezíral z účasti na zločinu - jenže ten nebyl zločinec, ale oběť. Po vybití krysodlaků, kteří předtím vymlátili pevnost alchymisty, Litmeričtí utekli gnómům a sami v kruté bitvě porazili gargoyly, přičemž si Framan a Melkan vzájemně zachránili hlavu.
Nejsem trouba, ale snažím se a s pomocí Boží se jím brzy stanu!

R.I.P.
Procopius
Příspěvky: 1
Registrován: 14. 9. 2013, 10:25

Re: Co se stalo při vašem posledním sezení?

Příspěvek od Procopius »

No, družina hledala ve starých ruinách deníky jednoho královského paladina, ale nic není takové, jak se zdálo. :-)=
Uživatelský avatar
Vallun
Příspěvky: 32275
Registrován: 14. 5. 2008, 10:40
Bydliště: Velká Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Co se stalo při vašem posledním sezení?

Příspěvek od Vallun »

Ještě v přístavu se strhla vnitrodružinková debata ohledně plánu Boreše a Amalasunty na církevní svatbu, o jejíž realizaci byl požádán otec Dissmass. Ten se snažil oběma snoubencům nejprve vysvětlit, že může oddat jen páry, v nichž je alespoň jeden ze snoubenců pokřtěný. A rovnou dal najevo, že, ač může v případě potřeby křtít každý pokřtěný, tak podmínkou takového konání je, aby křtěná osoba byla opravdu věřící. Že by svou dceru dala pokřtít svobodomyslná Amálčina maminka, bylo krajně nepravděpodobné. Naštěstí si Boreš vzpomněl, že sám pokřtěný je, neboť porodní bábě se jako novorozenec zdál poněkud malý (což byl, neb byl gnómem od narození) a bála se, že se nedožije dalšího dne. I když samotný křest možná také provedl právě v tu dobu přítomný kněz Bruno, jeden z nepočetných, neúspěšných předchůdců otce Dissmasse v pokusech o christianizaci Tajanu. Tím se dal Dissmass obměkčit a přislíbil do týdne obřad vykonat.
Tohle byla jedna z nejvděčnějších pasáží z hlediska PJe - velmi zdařilý všedružinkový roleplay, prakticky bez mých zásahů.

Celá situace byla vyvolána tím, že skutečná dcera Boreše a Amálky se chtěla zapojit do hry, tedy se musela narodit i ve hře.
Pokud chce někdo slyšet jen "ano" nebo "ne", tak jej nezajímá odpověď.
Eru je jediný Bůh a Tolkien je jeho prorok.
Non sub hominem,sed sub ius.
Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.
Nejsem odborník ve smyslu § 5 odst. 1 O.Z.
Sosacek
Příspěvky: 25734
Registrován: 14. 7. 2004, 19:30

Re: Co se stalo při vašem posledním sezení?

Příspěvek od Sosacek »

(soundtrack)

Kyuko přešla provazový most nad vodopádem v monochromatickém světě. Její kroky zněly hlasitěji, než ten vodopád, klap, klap, klap. Na druhém konci stál Stařec Smrt. V černém rouchu a s kosou, tak jak ho zobrazují jen tradicionalisté.

Zeptala se ho, jestli na někoho čeká. Řekl, že na ni. Že se zase brzo uvidí. Ptala se, proč tak brzo. Vysvětlil jí, že si nepřijde pro ni. Pro někoho jiného, jen to bude její práce.

Otočila se, a odešla zpět po mostě. Doufala, že tam nejde realitu. Na konci mostu se zastavila a přemýšlela, jestli nemá lana přeseknout, a umístit mezi sebe a Starce nekonečnou propast. Stařec na její myšlenku odpověděl tichým hlasem, hlasitějším než řev vodopádu: "Ten most tady je pro Tebe, ne pro mě."

Otočila se, a odešla do reality.
“And, for an instant, she stared directly into those soft blue eyes and knew, with an instinctive mammalian certainty, that the exceedingly rich were no longer even remotely human.”
― William Gibson, Count Zero
Uživatelský avatar
ShadoWWW
Příspěvky: 4575
Registrován: 21. 8. 2007, 11:16
Bydliště: Kostka
Kontaktovat uživatele:

Re: Co se stalo při vašem posledním sezení?

Příspěvek od ShadoWWW »

Naše družina (postavy na 3. úrovni) těsně před postupem na další úroveň narazila v jeskyni na skupinku zombií, za jejichž zády se objevila ohnivá lebka.

Obrázek

Po pár kolech bylo rozhodnuto. Je čas naházet si nové postavy.

P.S. Když vidíte, jak se na vás řítí lebka, zdrhejte!
Kostka, http://www.d20.cz
- stovky článků (tipy k hraní, recenze, design a teorie, ...) a diskusí, skupinové sekce s rozsáhlou podporou, ...a mnohé další.

Překlady Fate: ONLINE, PDF v grafice; všechny základní knihy, autorské blogy a další; vlastní Star Wars
Překlady Dungeon's & Dragons 5e: ONLINE, PDFka v grafice (všechna pravidla, 10+ kampaní a dobrodružství)
Překlady Shadowrunu: 6. edice v PDF, překlad 5. edice,
Překlady Sawage Worlds: PDF v grafice
Překlad Apocalypse World: ONLINE, PDF v grafice
Uživatelský avatar
Karotka
Příspěvky: 1110
Registrován: 21. 9. 2011, 21:42
Bydliště: Praha

Re: Co se stalo při vašem posledním sezení?

Příspěvek od Karotka »

Sosacek píše: ... Stařec na její myšlenku odpověděl tichým hlasem, hlasitějším než řev vodopádu: "Ten most tady je pro Tebe, ne pro mě." Otočila se, a odešla do reality.
:clap: Perfektní. Přesně můj šálek kafe. Doufám, že z Chuuba bude časem i nějaký zápis nebo aspoň povykládáte na chatě

Tradiční jasnozřivost depresivních, často popisovaná jako radikální nezúčastněnost ve vztahu k lidským starostem, se projevuje v první řadě nezájmem o problémy, které vskutku nejsou příliš zajímavé.
(M. Houellebecq)
Uživatelský avatar
Karotka
Příspěvky: 1110
Registrován: 21. 9. 2011, 21:42
Bydliště: Praha

Re: Co se stalo při vašem posledním sezení?

Příspěvek od Karotka »

Dakara bez přípravy: Můj biskup Luigi v přestrojení zrovna vláčel tajemnou dámu v černém na randez vous do prokletého domu, když na něj skočil ze střechy mrož. Ve tvaru pantera.

Tradiční jasnozřivost depresivních, často popisovaná jako radikální nezúčastněnost ve vztahu k lidským starostem, se projevuje v první řadě nezájmem o problémy, které vskutku nejsou příliš zajímavé.
(M. Houellebecq)
Uživatelský avatar
Goran
Don Quijote
Příspěvky: 3390
Registrován: 2. 5. 2006, 12:58
Bydliště: Litoměřice/Plzeň
Kontaktovat uživatele:

Re: Co se stalo při vašem posledním sezení?

Příspěvek od Goran »

ShadoWWW: hej, ten obrázek možná ukradnu! Jako metrovou lebku totiž družinová vymítačka vnímala démona, kterého na ni poslal proklínač Arrakkén. Ta kněžka je hodně dobrá a ještě dostala kritikal, a stejně jí trvalo asi hodinu, než démona zahnala. Přespříští sezení nejspíš skončí magickou bitvou mezi družinou a Arrakkénem a jeho démonem - a možná to dopadne tak, že půlka družiny bude běžně nacházet v posteli mamby černé, které se tam neměly jak dostat, a každý druhý strom v okolí se pokusí o sneak attack padáním na ně. Tenhle lebkoidní démonek je možná ještě schopnější kouzelník než celá družina dohromady, a postavy ho naštvaly už naznačením, že by nějaký bůh z ciziny (s legií svých andělů) mohl být silnější než on.
Kontext tady.

Takže ano, když astrálním zrakem vidíte, jak se na vás řítí lebka, zdrhejte, a hodně daleko. Byť nemá smysl si od toho moc slibovat, nejspíš stejně nepřežijete.
Nejsem trouba, ale snažím se a s pomocí Boží se jím brzy stanu!

R.I.P.
Uživatelský avatar
Ascella
Příspěvky: 23
Registrován: 13. 11. 2009, 15:21
Bydliště: Neratovice

Ascelliny příběhy: Al-Skali

Příspěvek od Ascella »

Pár let jsem se tu neobjevila, ale po čase se zase mohu i zde podělit o nějaké herní zápisky. "Trochu" tapeta, ale byla to vcelku povedená politicko-náboženská hra s konfliktem dvou hráčských ras. Třeba někoho naladí na atmosféru orientu... Vedlejší linie určená 1) k oddychu hráčů od několikaleté válečné kampaně z pozice mocných 2) k otestování nových přírůstků do skupiny, vzájemné kompatibility. Vedlejší ale jen v tom, příběhově i přípravou zcela rovnocená.

Postavy:
Zahír Rim Sajíd al-Basrú thú-al-Šepár
je beduín, mladší syn vzdálenějšího bratrance hlavy rodu. Jeho postavení tedy není nikterak významné, je běžným klanovým válečníkem svého rodu, pastevcem velbloudů, účastníkem dostihů a jezdeckých soutěží, šermířem obouručním sajífem. Jeho potíž tkví v rodové příslušnosti. Jeden ze starších bratranců měl splnit závazek rodu a stát se vojákem lokálního emíra, jenže byl poněkud rozvernější povahy a když odešel od rodu, nikdy do emírova města nedorazil. Dal se na cestu zločinu, přidal se k nájezdníkům terorizujícím karavanní stezky. Až po dlouhých třech letech emírovi úředníci zjistili, že žádný voják od al-Basrú nepřibyl a když byl nájezdnický gang rozprášen a identifikováni jeho členové (z nichž některým se podařilo na svých rychlých koních utéci, včetně mladého al-Basrú), na rod padl hněv emíra. Musí splatit své závazky cti (al-Skali jsou národ, který je zodpovědný za činy svých příbuzných, aspoň v představách čestných členů společnosti…a když se to hodí. Jako lidé jsou velice různorodí, od „paladinských“ strážců rodinné cti a náboženských zásad, po největší špínu na okraji společnosti). Starší bratr nevyvedeného loupežníka se ubírá do emírova města stát se jeho vojákem, což je pro rod rána, ta horší však je, že emír uloží splatit spáchané zločiny a to tak, že za každého mužského člena rodu mladíky nevyjímaje mají být zabiti dva nájezdníci. To je asi 100 lapků. Zahír je vyslán, podobně jako další schopnější bojovníci, aby zapracoval na tomto závazku cti, pobil, co nejvíc lupičů zvládne. Zahír ví, že jeho přítel z dětství, z rodu své matky, mluvil o tom, že chce opustit rodnou oázu a prokázat své schopnosti, vyráží tedy do oázy Čebíra k příbuzným své matky.

Sabrí Ghalíb Sulajmán al-Zadú thú-Čebíra je prvorozeným synem šejka oázy Čebíra, dá se tedy říci právoplatným nástupcem svého otce. Jenže není nikterak zdatný. Sice vždy byl velmi mrštný na koni, ve zkouškách obratnosti se ostatním vyrovnal, ale v rodovém boji šavlemi zaostával, velmi brzy jej v dovednostech předstihl mladší bratr a Sabrí se stával oblíbeným cvičným soupeřem pro malé děti. Později se začaly projevovat určité magické vlohy, tedy otec zajásal, mít v rodu čaroděje je snad ještě lepší než mít za nástupce plnohodnotného šavelníka, nicméně přivolaný čarodějský mistr jeho naděje zchladil, ze Sabrího čaroděj nikdy nebude. Jak léta běžela, rozdíl mezi ním a jeho bratrem byl stále propastnější až bratr „přeskočil“ Sabrího v nástupnické linii, přesto je respektovaný jako první syn, otec na něj nezanevřel, naopak, je smutný. Později se ukáže, že by Sabrí mohl následovat cestu šáb-al-ferší, čarodějného meče, otec dokáže sehnat učitele a Sabrí se konečně zbavuje pocitu selhání. Rozhodne se vyhledat slovutného mistra ve městě al-Sedkramúz a ucházet se o učednictví u něj, ten údajně nebere každého, je potřeba pevný duch a dobré srdce. Za výcvik se platí krom peněz hlavou vlastnoručně zabitého zločince, lebky zabitých neřádů zdobí průčelí školy. Sabrí v tom vidí svou možnou cestu, jak za sebe přispět rodové cti, stát se žákem slavného mistra a pevně následovat svou víru, činit pouti, putovat za osvícením, sbírat náboženské zásluhy pro svůj rod, jako jedna z mála věcí, o kterých si věří, že zvládne. Stát se učencem, možná časem i imámem.
Hráč si vytvořil plnohodnotné příběhové zázemí týkající se zbraní rodu, principů jejich dědění, sílení konáním velkých skutků (hlava rodu vládne svatou zbraní Plamen víry rodu al-Zabú), stejně tak stvořil příběhy, jaké hrdinské skutky potvrdily otce na místo šejka, historii jeho vlastní velmi mladé a v zásadě obyčejné zbraně, která je takovou rodovou cenou útěchy (jeho bratr nosí mnohem lepší). No a staré rodové křivdy, spory s jiným rodem, pomsty, k nim vážící se vpád asasínů před pěti lety bez zjištění, který člen vyhlazeného nepřátelského rodu vlastně přežil. Radost rozvíjet…
Když odchází spolu se Zahírem s domova, svěří mu otec dva úkoly. První se týká náboženských zásluh rodu a to přivézt zásoby poustevníkovi žijícímu relativně nedaleko Čebíry. Druhý je taktéž poslíčkovský. S obřadní pečlivostí mu otec předá zdobnou dýku s náboženskými motivy, magickou, políbí její čepel a požádá, aby ji Sabrí ve městě předal jesetovi Katárovi, kterému je otec zavázán, že tímto bude dluh splacen. Žádá o opatrnost a péči (Sabrí to považuje spíše za výsměch než poctu, poslíčkování je jediné, o čem otec věří, že zvládne, ale starý rodový přítel a závazek cti z prostého úkolu dělají významnější záležitost.)

Nezúm je jeset, syn okupačního vojáka města Harcháj, al-skalci zvaného Har-al-Chajíb. Jeseti před několika sty lety město dobyli a v současnosti zde vedle sebe žijí oba národy, ale soužití je to třaskavé, čas od času provázené krveprolitím, z něhož se obviňují obě strany. Nejlepší přirovnání je k Jeruzalému s tím, že chybí ona náboženská důležitost pro obě strany. Co je zajímavější, Nezúmova babička byla al-skalka a matka ač uznává rodového zyra-ochránce-malého boha Šeranů, je praktikující asimka (asimství je hlavní al-skalská víra), přestože se identifikuje jako jesetka. Nezúm je tedy o něco drobnější jeset s jemnější tváří a mandlovýma očima, ale otcova pevná ruka a drsná výchova z něj dělají skutečného jeseta. Když se projeví čarodějské vlohy, je cvičen v Šeranově klášteře bojových kouzelníků, podílí se coby novic na strážení cesty mezi sérií pevností, chrání cestu do vnitřního Jesetu. Tam ho zastihne zpráva o tom, že jeho sestra-dvojče je mrtvá. Ovšem jeho srdce tvrí, že není, vrací se do města, vede rozpravy s rodiči, přičemž ho otec hrubě usadí, že jde o věc rodové cti a nic, do čeho by se měl míchat a s čím by mohl něco dělat. Od matky ovšem zjistí, že něco dělat může a že na rozdíl od starších bratrů se vzepřít otci jako čaroděj také může. Jde o staré nevyřízené al-skalské účty jejího jesetího děda, složitý kolotoč krevní msty, závazků, kterým sama přesně nerozumí, ale vyšle syna vyhledat asimského mudrce žijícího v městě Bizbéd, al-skalci zvaného al-Sedkramúz. Byl přítelem jejího děda a ví něco o tom, jak děd dostal babičku za odměnu, mohl by poodhalit roucho tajemství. Protože je jinověrec, matka mu zajistí přes Harchájskou asimskou komunitu relikvii asimského náboženství, která byla v držení jesetů. Jako gesto dobré vůle ji má předat imámovi ve významné mešitě al-Kúbadžarík a požádat o informace o onom svatém muži, říci si o ochranu. Velkou výhodou postavy je dvoujazyčnost. I zde mi hráč ušetřil dost práce a celý motiv zápletky si vymyslel sám.

Malan „Storandal“ je typický jesetský žoldák se vším všudy. Ač z rodu učence, když se u syna projevuje značné bojové nadání spolu s obrovskou silou, je dán do učení klášteru zyra-bojovníka Daranů. Hlavní kláštěr je v podhůří Šeptavých hor, jeho mniši čelí denní hrozbě nájezdu šeptavských trpaslíků. Malanova rodina v průběhu jeho učení se stěhuje poblíž, otec je stavitel pevností a osobně se svou hutí se účestní obnovení starodávné pevnosti Balarán pro jesetí armádu. Práce je to na roky a roky, mezitím Malan odejde z kláštera poznat skutečný svět. Zprávy, že nedokončený Balarán padl pod mimořádně brutálním přílivem trpaslíků, jej dostihnou daleko v jesetím vnitrozemí. Klade si za vinu, že nebyl poblíž, aby pomohl, válčí sám se sebou, až za minulostí dělá čáru a stává se obyčejnou námezdní silou, strážcem karavan. Chlast, pelešení se ženami pochybné pověsti, hazard. Přesto však stále vyznává Daranů a cestu síly, cti, pevné mysli a nepoddání se bojovému šílenství.
S jednou karavanou přijíždí do Harcháje a když peníze dojdou, nechá se najmout jako ostraha za trochu slušnější peníz při cestě na jih. Jeden z cestujících v karavaně je i Nezúm.

Předehra první: Jeseti
Cesta na jih je poklidná, její větší část vede zajištěným územím jesetských strážních pevností. Až příchod do pouště je poněkud zajímavější. Prachové bouře využijí al-skalští nájezdníci, jako přízrak se na svých rychlých koních vynoří z pustiny. Strhne se potyčka, cílem nájezdníků je splašit zvířata a odehnat do pustiny alespoň část nákladu, pobrat co jde. Vůz, na němž cestuje spolu s několika dalšími cestujícími i Nezúm a jehož osobním strážcem je Malan, se splaší, trvá dlouho, než se vozkovi povede zkrotit zdivočelé ar-rakú, vůz se dostane mimo dohled zbytku karavany (i pro značně sníženou viditelnost díky prachu ve vzduchu). Několik nájezdníků toho využije a Malan musí bojovat, po boku mu stojí vozka, nakonec i cestující se chopí zbraní a bojují o život. Nezúmova magie překvapí, když se z obyčejného jesetího poutníka vyklube čaroděj (jakkoli slabý), dá to bitvě nový rozměr. Oba jsou přesvědčeni, že si vzájemně zachránili život. Když se situace uklidní, nájezdníci zahnáni, vůz se připojí zpět ke karavaně, dávají se do řeči, zbytek cesty tráví v družném hovoru, při táboření hrají hazardní hru, Mezúm má štěstí začátečníka (a bystrou mysl), tak se stane, že zanedlouho mu Malan dluží víc, než dělá jeho žold. Malan přestože je žoldák, má svou čest a nepřipustí nesplacení dluhu, než pojede zase někam dál, láká ho i poznat al-skalské bojové styly a společnost muže, který plynně mluví oběma jazyky, se rozhodně hodí.
Při příchodu do Bizbédu/al-Sedkramúz oba pochopí, že jsou v jiném světě, zcela odlišné kultuře, ačkoli by pohodlně na předměstí mohli žít i po jesetím způsobu – karavanního doprovodu je tu nepočítaně a předměstské fundůky a karavanseraje prakticky nemají jiných klientů než jesetů. Ale už ve vnitřním městě seznávají, jak snadné je někoho urazit, jak nepochopitelní vnitrozemští al-skalci jsou. Ani dvoukulturní město Nezúma plně nepřipravilo na zemi šejků a nadvládu mocných rodů, rodové cti.
Když se na vlastní kůži setkávají s negativními reakcemi na sebe v ulicích města (na jesety je nazíráno vesměs dost špatně, na severu jsou to okupanti, kteří zabírají al-skalcům půdu, vraždí jejich mocné a dosazují vlastní správu podpořenou silnou vojenskou mocí, zde jsou to neurvalí hluční žoldáci obtěžující místní ženy, které jsou nedotknutelné), vydávají se do mešity, aby získali onu slibovanou ochranu.
Předávají relikvii káhinovi – mudrci, vykladači znamení Stvořitele (Nejdžára), den jsou v nejistotě pod dozorem mnichů ubytovaní poblíž mešity. Pak je přijme jeden z imámů s tím, že káhin potvrdil pravost relikvie a velmi si váží jejich spolupráce, je rád, že ne všichni jeseti jsou neuctiví k jejich víře, předává jim znamení bílého ohně a žádá, aby důvěru v ně nezklamali. Nezúmovi potvrdí, že onoho svatého muže zná, ale než mu dá požehnání k tomu jej navštívit, je třeba aby pro mešitu vykonali velmi nepříjemnou věc, kterou mohou udělat pouze jeseti, aby se předešlo krveprolití.
Je to jen chvíle, co nějací hašišem zfetovaní jeseti v noci znesvětili jednu z městských kapliček, studánku, zmlátili novice, který u ní hlídkoval, pomočili ji. Místní lidé zuří a necitlivým přístupem by takový incident mohl dát vzniknout pogromu, rozhodně by na ulicích tekla krev a ničemu by to nepomohlo. Imám žádá dvojici o pomoc, musí to být oni jako důvěryhodní jeseti, kteří veřejnosti ukážou, že ne všechno je verbež a špína, dopadnou tyto výtržníky a vlastnoručně je popraví obřadným useknutím hlavy. Zločiny proti náboženství nejsou tolerovány, ale kdyby mladíky lynčoval dav, zvrhlo by se to ve všeobecné násilnosti. O to církev nestojí. Nu, a aby bylo vše uděláno, jak má, dohlédnou na to dva jejich nadějní mladí věřící, s tím, že mohou pomoci, ale samotná poprava musí být dílem jesetů.
Prostě je třeba zaručit z herního hlediska, aby jeseti a al-skalci mohli putovat spolu, aniž by se nenáviděli, aby to byl tým. Je třeba v očích al-skalců udělat právě tyto dva jesety důvěryhodnými. A to i z hlediska vnitřní logiky světa. Trochu mě mrzí, že Malan si vybíral rasu postavy dle statistik namísto kultury a bezkonfliktního zařazení do oblasti hraní. A to byl ještě smutný, že nefandím vysoce nápadným družinkám každý pes jiná ves, mermomocí chtěl krolla nebo aspoň křížence krolla s argumentem „když máš ve světě kudůky, tak je křížení ras možné, ne?“, což mě trochu dost zamrzelo, zvlášť když Mardůky zde zveřejněné četl… můj vztah ke křížení je dost negativní, možný jen za výjimečných případů, jako sobě dost blízké rasy v ideálně dvoukulturním prostředí. Nezúm si vybíral postavu podle něj, aby zahladil možné spory a mohl se pohybovat v obojím prostředí, což mě naopak velmi potěšilo, snaha myslet nejen na staty, ale prodružinově.

Předehra druhá: Al-Skalci
Zahír a Sabrí dojíždějí se zásobami od rodu al-Zadú k poustevně. Jedná se o shluk svědeckých skal trčící z pouště, soutěska, spíše škvíra, vede do malého skalního amfiteátru kde kapká slaboulinký pramínek (okamžitě pohlcen pískem, ale častěji nádobou svatého muže) a je skalní světnice, kterou poustevník obývá. Ale první, co mládenci vidí, ještě než se ke vstupu do skal vydají, je trojice modře zahalených žen, v pouštním větru jim vlají hábity. Jsou shluklé k sobě, rokují, když jezdce spatří, vydají se i pár kroků napřed. Omlouvají se, že na ctnostné pány mluví, ale mají problém, nejde se dostat k poustevníkovi, soutěsku okupuje strašná příšera, škorpión jako kůň velký…dobře, jako koza. Z toho kluci nemají radost, obávají se, že s takovou příšerou si neporadí. Hodnotí terén a rozhodnou se na skály vylézt, nahlédout do soutěsky, třeba i štírovi něco na hlavu hodit… oba jsou nad míru obratní a troufají si. Zlezou skálu, zjistí, že jakýs přístup je i do amfiteátru, byť tam už bude potřeba se jistit lanem, štíra nikde nevidí. Dostanou se do obydlí starce, ptají se jej na štíra. Poustevník o ničem neví, ale prý byl v meditacích několik dní. ale zdá se mu to jako znamení, proroctví. Požádá mladíky, aby to prošetřili a štíra se zbavili, on jim znamení vyloží. Rozžehne svatými texty tepanou misku, v ní bílý plamen, zahledí se do něj. Hoši mají plán vylákat nestvůru, vlákat ji do rozlitého oleje, podpálit, na přímou konfrontaci si nevěří… dokud nestvůru nevidí. Když pod stinným převisem opravdu značně velkého ale stále jen štíra vidí, pochodeň zase schovávají. Záhir „příšeru“ vyprovokuje, láká na sebe, Sabrí ji „ze zálohy“ zabije, ani to nebolelo :-) Babky jsou šťastné a poustevník má znamení. Předpověď neurčitá o mnoho překážkách na cestách a utkávání se se zlými bytostmi, varuje před třemi ženami, které nějaká zlá bytost, ale třeba i nájezdníci, drží. Poustevník poprosí o doručení textu do mešity al-Kúbadžarík, má se jednat o jeho výklady určitých sporných náboženských otázek.

Cesta do města proběhne bez dalších incidentů. Město je ohromující pro venkovana a beduína. Tísněné uličky medíny, lidské hemžení na tržištích, čilý obchodní ruch, paláce šlechty, udržované obrovské zahrady. Ulice Nahých žen i osobní harémy boháčů, hammámy, feťácká doupata a hašiš k dispozici na každém kroku, opojné datlové víno a další neřesti… Studniční domy, kam služebnictvo chodí pro vodu, kterou z hlubin vytáčí dvojice velbloudů. Aneb al-Sedkramúz je v překladu Sedm věčně rozkvetlých oáz, v řeči jesetů Bizbéd Hluboké nádrže kočovníků. S těmi kočovníky to již notnou dobu není pravda…
Mistr Sabrího přijme, cítí jeho dobré srdce a čest, naučí jej nejdůležitější z „kouzel“/stavů mysli a to používat vůli namísto síly při ovládání zbraní. Před soubojem provede krátké koncentrační cvičení spolu s procvičením zbraní (které od pohledu se zdá, že jen sotva unese). Splátkou za výuku je hlava zločince.
Imám Hasan Báfrí se stává duchovním učitelem dvojice, převezme poustevníkovo texty, vede je k poutím, hráči dostávají možnost si užít být jednou věřícími postavami. A postavy užít si po svém venkovském původu modlitby v obrovské mešitě, velkolepé „neděle“ – Světlo sedmého dne, které znaly jako společný oběd rodiny.

Sabrí navštíví Katára, toho dýka zaujme, tvrí, že pro jeho otce i Sabrího samotného však má větší cenu a že ji bere jako zástavu, pokud pro něj Sabrí vykoná jistou službu. To se Sabrímu nelíbí, jde to proti rodinné cti jednou daný předmět přijímat zpět, ale službu rád vykoná sám za sebe. Katár je jedním z mála jesetských stoupenců asimské víry, tento fakt Sabrího překvapí a o to bíc, že Katára k víře údajně před dvaceti lety přivedl jeho otec. O putování s otcem se Katár odmítne vyjadřovat, pokud ten Sabrího nezpravil sám, o čemž pochybuje…na rodinné příběhy bude času dost.
Katár pátrá po výrobci a hlavně zadavateli výroby otráveného hašiše, ten se nějak váže na krev a zabíjí jesety, al-skalci pouze udělá tuze zle, ale většina jesetů vyjma nejhouževnatějších končí smrtí. V minulých několika dnech bylo zavražděno několik jesetských feťáků, což samo o sobě podle Katára není žádná škoda, ale zajímá ho, proč se tak děje, kdo tím co sleduje. Sabrí jako místní s vybranými způsoby má šanci proniknout do doupat. Nad otázkou, co tím sleduje Katár Sabrí sice přemýšlí, ale rodová čest a tajemné závazky starého jeseta a jeho otce mu nedovolí vznést námitek.

A konečně, imám Hasan Báfrí si chlapce předvolá a že namísto první pouti má pro ně úkol závažnější, který prověří jejich zdatnost, víru, umění spolupráce, které čistý věřící potřebuje k překonávání nástrah své duše. Seznámí je s úkolem jesetské dvojice, vybaví neviditelností pro rychlý ústup, kdyby jeseti selhali nebo se dali na stranu nepřítele a pro případ nouze nejvyšší pro sebeobranu zapůjčí na misi svitek černého blesku. Nechtějí přijít o nadějné věřící.

Kapitola první
8.12.2014
Na úvod jsou postavy pomocí popisů uvedeny do města, představen jim obrázek funkčnosti, čtvrti, vládce šejk-daran, ruch, zboží, fundúky, vztah s jesety, víra… několik útržkovitých scén z ulice, je prostor pro dotazy, které je ohledně města zajímají (takže pěkných pár minut řešíme kriminalitu chudinské medíny). A drobné budování zázemí, seznámení s CP, které jsou pro postavy důvěryhodné.
Ani jednu část skupiny svěřený úkol netěší, al-skalce mrzí, že se do pomsty nemohou vložit sami a nelíbí se jim pozice dozoru, jesetům nesedí zvyklosti, kultura, samotný akt popravy (což se během sezení, když zločinci dostanou tvář, ještě vystupňuje). Tedy ve stručnosti: jistá trojice jesetských feťáků v brzkých ranních hodinách znesvětila jednu z pouličních svatyní, zmlátila tam strážícího novice. Brány mezi vnitřním městem a vnějším, kde jsou jesetí žoldáci ubytováni jsou do rozbřesku zavřeny, stráže ráno dostaly pohotovost všímat si jesetů z města vycházejících, tedy má mešita podezření, že jsou stále ve městě. Legálně ubytovávat cizince uvnitř smějí pouze tři fundúky, a pochopitelně soukromé osoby, pokud jsou si cizinci něco takového s to zajistit. Z podaného popisu nejvíce zaujme, prakticky absence popisu ženy-zlodějky, jejíž pěst byla velmi tvrdá a poslala novicův nos do péče chrámových léčitelů…její zbroj totiž byla velmi nemravná, že se novic ostýchal pohledět.

Imám Hasan Báfrí hořekuje, že se celá událost dostala mezi lidi a není moc času na utišení situace a nápravu, bohužel když zmlácený novic se dobral do chrámu, někdo z horlivějších spoluvěrců celou záležitost vynesl do ulic a je zle. Postavy tedy nemají moc času k nalezení a veřejnému potrestání viníků, ač se mešita bude snažit vášně trochu uklidnit a na lidi zapůsobit.

Družina si nechá popsat polohu nejbližších feťáckých doupat od místa incidentu, vytipují dvě nejpravděpodobnější ve vztahu k poloze fundúku, brány a rozhraní čtvrtí. Mají pravomoc jednat jménem mešity a Bílého plamene, tedy poměrně značné pravomoci, na které prostí lidé dost dají a ulehčí to i jednání s představiteli spravedlnosti a tak různě.

Cestou k místům zločinu je velvyslanectví bejátu Jeset, pro jistotu se družina stavuje tam. Jednání se chopí Nezúm, jde na to velmi opatrně, báchorkami o obchodních partnerech, které postrádá a má obavu, že by se na velvyslanectví mohli obrátit s žádostí o právní pomoc…prostě se mohli dostat do potíží, jaké embas řeší. Úředník není sdílný a docela Nezúma odbude, ale v jeho chování je patrná nervozita, což zaregistruje jen nejvšímavější z hráčů – Sabrí – (nutno podotknout, že mě zná nejlépe, způsob, jakým hraju, jak mluvím, tak byl proti zbytku ve výhodě, pravda, Zahír mě zná taky již léta, ale není tak všímavý, není na dešifrování drobných nuancí v řeči, čtení řeči těla…možná i proto, že podobně se chovám, když opravdu nervózní jsem :) Ale jo, jednou jsem si v pozici PJe opravdu vydatně zaRPila). Rozhodne se přitlačit a jít na rovinu i s možnou výhrůžkou. Ono pohněvat si církev se nevyplácí, což si kancelář embase velmi dobře uvědomuje a jak úředník potvrdí, sice jsou záležitosti, kdy je beját ochoten riskovat životy a dobrou pověst svých podřízených pokud je za tím pro celek nějaký výrazný prospěch, ale v případě obyčejného rouhání nějakých tří pobudů, které by mohlo znamenat krveprolití, zjitření nálad opravdu zájmy bejátu nejsou. Potvrdí, že je to asi hodina, co se žena toho jména zde ukázala s prosbou o schůzku. Záležitost se zatím k samotnému embasovi nedostala, má důležité jednání u šejk-darana, ale úřad přislíbil, že se někdo kompetentní na večerní schůzku v Pouštní růži (nejbližším z fundúků legálně ubytovávajícím cizince) ukáže. Vzpomíná si, že byla oděna jako vdané vznešené al-skalky, tedy že z burky byly vidět jen silně nalíčené oči, ovšem burka byla velmi zašedlá, špinavá, intenzivně páchla snad po kanálech (které město nemá), žumpě, prostě výkalech. Výslech strážných před úřadem přinese informaci, že přišla v doprovodu staříka al-skalského původu, který po dobu, co byla na velvyslanectví, se dohadoval o ceně litinové vázy v sousedství – obchodě s jesetím zbožím. Podle prodavače i on silně zapáchal a zjevně si tak drahé zboží nemohl dovolit, mluvil beduínským přízvukem.

Družinka pokračuje do doupěte známého jako Krajta v krajkách, opět dovnitř vchází Nezúm, odolává místní krasavici-tanečnici, která se na něj lepí (a kapsářství jí nevyšlo, ač měly její vnady Nezúmovu plnou pozornost). Atmosféra zešeřelého baru, kuřáci opia, dým, vonné tyče a balzámy, hudba, krasavice… a tomu odpovídající vysoký (na chudinskou čtvrť) vstupní poplatek. Bohužel ani zde nepochodí, barman je ranní směna, ale dá kontakty na číšníky noční. Když Nezúm opakuje pohádku o obchodních partnerech a zda-li mu nenechali aspoň vzkaz, prohodí, že vzkaz pro jesety by tu byl, ale on popisu neodpovídá. Když je venku zbytek družiny seznámen s výsledkem, dohodnou se, že vzkaz musí být získán. Přichází Sabrího umění uplácení kombinované s Nezúmovým čtením jesetštiny. Vzkaz opravdu psala dotyčná ženština (Mibrén), svěřuje se, že má velký problém, skrývá se u jistého společného známého Talbúna, kam se má adresát po soumraku dostavit. Obrázek je doplňován výslechem číšníka o chování bandy a frekvenci jejich návštěv, o výslech ochranky baru ohledně ženy, která vzkaz přinesla – popis zapáchající osoby se schoduje, staříka si uvědomují taktéž i s tím, že se zde motá poměrně často, především po večerech a s podivnými lidmi je také vídán poměrně často. Ženu identifikují jako podivnou míšeňku (přeci jen jeseti jsou dvoumetroví oproti al-skalcům, jejich ženy mají tak metr šedesát), ale jako zlodějce jí zřejmě maskování poměrně vychází… Naprosto ignorovány informace o někom, kdo se zdál, že skupinu sleduje.

Následuje vyptávání v ulicích, uplácení, snaha o nenápadnost, která v daném složení družiny je takřka nemožná (ale oproti klasickým fantasy družinám trpaslík- hobit-elf… je to pořád pohodička (-:) Až se přes stopy pachu dostanou k dědovi, co tu má nově barvírnu a vykupuje exkrementy domácího zvířectva, především ptactva a magických potvor. Vzdušný průzkum Nezúmovým přítelíčkem drako-ještěrkou Dronem navede ke dvěma barvírnám chudinské čtvrti – obrovské u hradeb, poněkud vyloučené a maličké v nejchudší zástavbě. Ta je cílem. Družina se rozhodne pro rychlou akci. Od místních dětí vyzví, že pan Talbún s onou dámou není doma, přes víru morálně zaútočí na vlastníka nemovitosti, ten rád udělá dobrý skutek pro svou duši a hlavně aby se nesvezl s možnými zločinnými aktivitami svého nájemníka, o kterých má podezření. Úplatky a sliby bezúhonnosti a náboženských zásluh přimějí vlastníka hrát dál svou roli nic netušícího dědy popíjejícího čaj na zápraží, sledujícího děti.

Zjistit situaci ohledně společně užívaného sklepa, na nic nečekat a vrazit tam. Malan jako štít v čele a dva válečníci z hledané trojice se na něj sesypou, kouzelník se uvede pěkným fatálem (ještěže na něj nehrajeme, ono už neseslat je v krizové situaci dost fatální záležitost), rázem je situace dost nepříjemná, zvlášť když kouzlící Nezúm blokuje Zahíra se Sabrím (kteří se podle instrukcí mešity drželi dále. Sabrí pohotově reaguje, Nezúma shazuje z cesty a vrhá se na „decentní pomoc“ Malanovi, dá se říct, že mu zachraňuje krk.

Výslech je zajímavý, hrubián nešetří urážkami Stvořitele a jeho proroka, snaží se zapůsobit na jesety aby je dostal na svou stranu, ale jeho hrubost je od podobné spolupráce odrazuje. Je třeba přejít k násilnému získávání informací a pak postupně krystalizuje pozadí. Do toho je očekáván návrat Mibrén s Talbúnem, na který upozorní přítelíček zanechaný venku. Zahír je zneviditelněn a blokuje dvojici ústupovou cestu, zbytek využije momentu překvapení a dvojice se zbaví. Což výslech urychlí, Mibrén je hlavou skupiny, ví nejvíc a dost si složila ze své role obětního beránka, tedy je spolupráci podstatně více nakloněna.
Skupina byla najata na krádež v laboratoři alchymisty přes magické drogy, něco se pokazilo, zpětně se Mibrén domnívá, že to bylo zaměstnavatelem naaranžováno, aby se pokazilo (což připustí, až když se jí na to družina cíleně zeptá), skupina je vydírána, že mají u pána dluh. A tak plní jednu levotu za druhou, přičemž jim je slíbena odměna na konci. Poslední akcí bylo roznést dopisy volající o pomoc lidem, které banda znala, nebo které z jiných důvodů měly být vylákány na určit místa: místní zlodějská jesetí skupinka učitele Mibrén, jeden z chudších úředníků embasa, který šel snáze vydírat pro zadluženost, provozovatel jesetího fundúku ve vnějším městě, s jehož dcerou byla Mibrén kamarádka. A práce také velmi zajímavé, většinou drobné krádeže ze svatyní, znesvěcení poutních míst, relikvií, poskvrnění al-skalské kultury, obracení hněvu al-skali k jesetům. Sabrí dedukuje, že další party zločinců měly poté, co se chrám zbaví této v „bohulibé“ činnosti pokračovat až by pohroma skutečně vypukla. Zapadá do toho i úkol Katára o zjištění kdo a proč vraždí jesetí feťáky jedovatým hašišem – alchymistu ztotožní s oním, který měl být obětí krádeže ze strany Mibréniny bandy. A později až Katár a imámové mešity dovedou podat uspokojivé vysvětlení proč si nějaký jesetí kápo přeje vyvolat nepokoje. S emírem kraje al-Sejpa beját Jeset uzavřel draze vykoupenou smlouvu o další nedělitelnosti al-skalského území (ze kterého jesetí okupační vojka donedávna ukusovala kus po kousku, v minulých letech nejhorší ranou bylo sebevědomé uzmutí kusu podšeptavské pustiny obývané pouze beduíny ambiciózním bejem Trébanem, kde zdánlivě není nic než staré ruiny po Riáznské říši, šeptavští trpaslíci a hordy nemrtvých, ale pro al-skalce to byla další porážka). Zjevně někomu v bejátu tato smlouva není vhod a velký útok na jesetí komunitu – jednu z největších v zemích al-skali – ideálně i s vyvražděním embasova domu, by jesety opravňovalo udeřit v odvetě. Pro Trébana další válečná sláva. Získání pouštního severu al-Sejpy by sice nebyla až taková výhra, ale zmenšila by se hranice, získalo několik velmi úrodných oáz, obchodní stezka na daleký jih, a kdoví jaké jiné zájmy by tu mohl beját mít a i posílení národní soudržnosti a bojového ducha se vítá… Nu a onen kápo – Maréš – pokud by přežil, by se mohl dostat zpět na výsluní, podle Katárových informací je vznešeného původu z hlavního jesetího města a zde je ve vyhnanství. …Taková normální politika.
I role Talbúna coby hlídače páně Maréšových beránků je vynucená, nalezena pěkná obchodní smlouva, poměrně neurčitého zadání, ale platba jasná, návrat jeho ženy ze zajetí.

Dořešení záležitosti je nad síly družiny, al-skalci mohou pouze sekundovat v dobývání Maréšova domu a lovu na zúčastněné. Na Maréše zaútočí čarodějský asasín, s čímž i družina počítala, že by on sám nemusel být chtěn chycen, imámy před touto možností varovala.

Imámové následně vyhlásí, že daná družina sice byla pod tlakem, ale danou věc udělala dobrovolně vědoma si následků za plného vědomí a svědomí (a hrubiánova nevraživost vůči všemu asimskému jejich postoj jen utvrdí). Poprava za rouhání i z politických důvodů k usmíření al-skalců je nevyhnutelná. Nezúmovi se do toho nechce, Malanovi zrovna tak…nakonec Malanovi otrlá povaha dovolí stát se katem (Nezúm: „Ber tím svůj dluh u mě za splacený.“ Malan zajásá: „Tak prima§“… později se zamyslí „Hele, 3 popravy za 8 zlatých? To není zrovna moc…“ Sabrí si porýpne: „Opravdu jsi schopen popravit i tu „nevinnou“ ženu?“ Malan ho počastuje opravdu velmi vražedným pohledem.)

Za odměnu se Nezúm dozvídá, kde se skrývá jím hledaný učenec a že na to svaté místo nemohou vyrazit sami, ale pro ty dva mladé věřící by to mohla být dobrá pouť.
"Ucelený pohled, neboť vše ostatní je ubohost."
"Cílem není malovat život, ale dát život malbě."
Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 12359
Registrován: 13. 7. 2004, 15:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

Re: Co se stalo při vašem posledním sezení?

Příspěvek od Ecthelion »

Ascella: Moc pěkný zápis! :clap:

Přiznám se, že osobně moc dobrodružství v pouštním/orientálním/arabském settingu nemusím, ale z tohohle přímo sálá exotika Tisíce a jedné noci (v tom nejlepším slova smyslu). Opravdu pěkné. :wink:
Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 12359
Registrován: 13. 7. 2004, 15:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

Re: Co se stalo při vašem posledním sezení?

Příspěvek od Ecthelion »

Hráli jsme Interface Zero (kyberpunkový setting pro Savage Worlds), kde jsme v kyperpunkovém Chicagu měli extrahovat vědce z korporace. Postupně se vynořilo víc kupců (celkem tři, jednen z nich v závěru hry ztratil hlavu... doslova), kteří o onoho vědce měli zájem. Podtrhli jsme původního zaměstnavatele pro příslib větších peněz (když to zjistil, tak na nás poslal mohutného pilotovaného mecha, který nás přepadl v našem hideoutu v sadomaso salónu) a rozhodli se vědce prodat čínským triádám.

Samotná extrakce proběhla tak, že jsme donutili opancéřované a ozbrojené vznášedlo, které vědce dováželo do práce, aby přistálo kvůli nákaze... a naběhli tam v biohazard oblecích, přičemž jsme všude rozprašovali dezinfekci. Prohlásili jsme, že je infikovaný a bereme ho do izolace, přičemž ostatní by zřejmě měli přežít, ale musí zůstat na místě a počkat na další komando, které je umístí do preventivní karantény. O chvíli později jsme už byli pryč a přepočítávali kredity, které jsme z toho získali. Zatímco ostatní je prakticky hned rozházeli, moje postava skotského bývalého člena SAS si je uložila na separátní účet, kde si šetří na svoji vysněnou hospodu, kterou si chce koupit, až s tímhle životem sekne... :>;o)
"Stay firm and die hard!" Colonel-Comissar Ibraim Gaunt, Tanith First-And-Only
Obrázek
Uživatelský avatar
Vallun
Příspěvky: 32275
Registrován: 14. 5. 2008, 10:40
Bydliště: Velká Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Co se stalo při vašem posledním sezení?

Příspěvek od Vallun »

moje postava skotského bývalého člena SAS si je uložila na separátní účet, kde si šetří na svoji vysněnou hospodu, kterou si chce koupit, až s tímhle životem sekne... :>;o)
:clap:
Pokud chce někdo slyšet jen "ano" nebo "ne", tak jej nezajímá odpověď.
Eru je jediný Bůh a Tolkien je jeho prorok.
Non sub hominem,sed sub ius.
Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.
Nejsem odborník ve smyslu § 5 odst. 1 O.Z.
Hafl
Příspěvky: 54
Registrován: 4. 4. 2015, 14:49

Re: Co se stalo při vašem posledním sezení?

Příspěvek od Hafl »

Pendragon, rok 518. Bitva na Badon HIll. Čtyřdenní bitva kde má GM instrukce zabít minimálně polovinu postav.

Ve třetím kole prvního dne jsme zajali Bretwaldu a GM si musel dát na pár minut pauzu aby se uklidnil.
Uživatelský avatar
Jerson
Inženýr z Ocelového města
Příspěvky: 22593
Registrován: 11. 2. 2003, 16:39
Bydliště: České Budějovice
Kontaktovat uživatele:

Re: Co se stalo při vašem posledním sezení?

Příspěvek od Jerson »

Podařilo se mi odehrát celou hru bez toho, že by jiný hráč (včetně Vypravěče) odhalil, co je moje postava ve skutečnosti zač. Navíc jsem si získal důvěru všech i přes to, že jsem o sobě prozradil nejméně, prakticky jen na základě popisu "elegantní" a toho, že jsem se představoval jako "doktor Talbot".

A ač šlo o hru ve stylu Firefly se třemi postavami schopnými boje, ani jednou jsme po nikom nestříleli.
Odpovědět

Zpět na „Vaše hraní - příprava, rady, zápisy a PbP“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 6 hostů