[MLwM] Můj život s Raven

Sekce, v níž se věnujeme našemu hraní. Můžete zde poprosit o pomoc s přípravou kampaně nebo dobrodružství, konzultovat svou postavu, a samozřejmě se podělit o zápisy z her, které už máte za sebou.
Odpovědět
Uživatelský avatar
Faskal
Příspěvky: 8511
Registrován: 20. 11. 2006, 20:59
Bydliště: Praha

[MLwM] Můj život s Raven

Příspěvek od Faskal » 9. 6. 2007, 00:46

V hlavních rolích (v českém znění):
GM: Raven
Igor: Faskal

Igor
More than Human
Pokud zvoní zvon, slyší všechny lidi, jež jsou v doslechu zvonu

Less than Human
Je dezorientovaný a nemůže racionálně jednat, když svitne slunce

Vzhled:
Porfyrik – bledá kůže s fialovými skvrnami, považován za upíra.
Po expozici světlem se jeho kůže snadno spálí

Koníčky:
Prohlížení se v zrcadle – hledání skvrn & občasná kontrola špičatosti zubů
Zvony&jejich zvuk
Kdyby mu to někdo řekl, pití krve (lidské, zvířecí; tzn. hemofagie) by mohlo zlepšovat stav jeho nemoci

Známosti
Hluchoněmá dívka
Od narození hluchá&němá, pracuje u Paní jako služka.
I. je zvědavý, jak může se svým postižením žít.
Uvědomuje si, že i kdyby zvonily zvony, on ji neuslyší a nemůže ji tak sledovat

Farář
Vedoucí místní inkvizice, brojí proti I.
Jako správný farář umí přeměňovat víno v krev Kristovu...
Nemá rád I., což je pochopitelné vzhledem k jeho zaměření
I. se mu snaží rozmluvit přístup&vykecat si odpuštění od boha (he, he...)

Jak funguje MtH
(může částečně zvuky selektovat, vnímá i tiché šelesty, hlasitý zvuk mu ale způsobuje bolest)

Půlnoční ticho tížilo a nedovolilo mu spát. Pak ale uslyšel zvon. Jeho hlas zanikal pod hlasem starce.
„Na hranici s ní!“
„Upálit!“ Křičely stovky hlasů z plných plic
Přitiskl si ruce na uši, aby neslyšel.
„Pryč s čarodějnicí!“
Zacpával si je vší silou
„Přivaž ji pořádně!“
Bolest ale byla silnější
„Uhni, nebo tě taky upálíme“
Smích bodl jako dýka
Ozvalo se zapraskání a jásot davu
Bolest plnila morek kostí, svaly ochromila křeč
„Přestaňte zvonit! Bezbožní si nezaslouží...“
Ticho.
Jen dva proudy krve tekly po krku a tiše dopadaly na zem.
Stejně tak i slzy

(materiál předaný Raven)
Osnova: Scény MLwM
___6.červen__
1. příkaz od paní - přivedení holčičky
situace se řešila až od chvíle, kdy ji Igor táhl k Paní
2. spojovák – panenka ve skříni
Obsáhlá scéna & poškozování duševního zdraví
3. sblížení – kuchařka
Indispozice (Méně, než člověk) poněkud znesnadňují komunikaci
4. intermezzo – sen a výčitky od panenky
V zápisu tomu není věnovaný dostatečný prostor, ovšem Raven se v těchto věcech vyžívá
5. příkaz od paní – zakopání „věci“
Vskutku bestiální úkol, s naznačením budoucího, aby to Igor mohl dostatečně vychutnat. Na konci byla meditace nad hrobem, kdy si I. poprve uvědomil neblahost praktik své paní
___24.červen__
6. mezihra – snová vize
Panenka a mrtvá dívka tak nějak splývají -> Igorovo duševní zdraví dostává opět zabrat... Sny jsou Ravenino oblíbené téma...
7. příkaz od paní – mytí podlahy
Na zemi se objevila rudá skvrna zjevného původu.
8. lyrická odbočka – paní před zrcadlem
Igor pomáhal Paní zapínat šaty (vskutku bestiální) a povídalo se

6. 6.
Jednoho večera, těsně po setmění nesl Igor holčičku z vesnice pro svou paní. Dívka odmítala jít, bála se a chtěla zpátky domů. Jenomže rodiče ji poslali za Paní.Neboj se, Paní si s tebou chce jen popovídat.“
Odmítala spolupracovat, tak ji Igor násilím vlekl k domu vysoko v horách.
Vzduch prořízl cinkot zvonečku. „Pospěš! Paní nás už volá“ „Nic neslyším“ „Utíkej! Paní se bude zlobit.“
Igor si holčičku přehodil přes rameno jako pytel a nesl ji až k domu.
Paní stála zády ke dveřím a dívala se z okna. „Igore! Říkala jsem ti, ať přijdeš ještě před soumrakem!“ „Ale Paní...“ „No tak, co si vymyslíš za výmluvu tentokrát? Co Igore?“ „Víte, cesta do vesnice je dlouhá a zpět jsem musel oklikou a...“ „A ŽÁDNÉ lži! Myslíš, že nepoznám, když lžeš? Radši se ztrať!“
Igor odešel a uvědomil si, že mu v ruce něco zůstalo. Stará panenka. Panenka bez očí.
S panenkou v ruce se vrátil k sobě do brlohu. Měl by ji vrátit. To by ale znamenalo... jít za Paní. A ta dnes neměla dobrou náladu. Ale panenka je poslední, co dívce zbylo...
Vrátil se ke dveřím, ale jeho odhodlání sláblo každým krokem.
Nehlučně zaťukal na dveře. Nikdo to neslyšel. To bylo možná i dobře. Přesto zaťukal i podruhé, trochu hlasitěji, ale stále neslyšně. Roztřásly se mu kolena. Zaklepal pořádně a otevřel dveře. Nikde nikdo. Zabouchl za sebou a utekl.
Ve svém doupěti s postelí, skříní a malým okýnkem nervózně přecházel z rohu do rohu a přemýšlel, co s panenkou, která ho pozorovala svýma utrženýma očima. Vzal ji a zahrabal do zadní části skříně pod oblečení.
Zdálo se, jako by se odněkud ozýval pláč. Odněkud z pokoje. Jako by... ze skříně. Panenka plakala zoufalstvím. Co měla dělat holčička?
Nemohl to už v malé místnosti vydržet, a tak se vydal pro večeři. Procházel pustou chodbou, na jejíchž stěnách visely obrazy bývalých pánů domu.
Plížil se stíny, aby ho nikdo nezahlédl. Venku svítil měsíc, obrazy ho výsměšně pozorovaly... Ale... v každém stínu se mohla skrývat jeho Paní a čekat na něj. Proto se radši stínům vyhýbal.
V kuchyni byly dvě ženy. Spící stará kuchařka, která Igora nesnášela, a mladá hluchoněmá dívka. K dívce přišel a poklepal jí na rameno.
Vyděšeně se otočila, a když zahlédla Igora, viditelně zbledla. Uhnula pohledem a nakonec upřeně sledovala jeho ruce. Ruce bledé, pokryté fialovými skvrnami. Radši je schoval za záda.
Vyprosil si od ní kousek chleba a sýra, pak se na dívku usmál. To ale neměl dělat
Lekla se, málem upustila vše, co měla v rukou a kdyby mohla... tak by vykřikla. A to byl jeden z Igorových milejších úsměvů.
Řízením osudu se v tu chvíli probudila stará kuchařka
„Igore! Hned to vrať! Co si o sobě myslíš?“ „Ale já..“ „Žádné ale! Vrátíš to!“ „Já mám přeci...“ „Á, tak ty bys chtěl dostat najíst? Tady máš“
Igor vrátil sýr a dostal místo něj poloplesnivý chleba a džbán vody. Stará kuchařka se na něj usmála.
„Už ti to řekli? Paní má pro tebe práci.“ „Ccože?“ Zjevně ji svým strachem potěšil. „Ano, Igore, pozítří přijedou hosté, víš, vrátný onemocněl, tak máš být u brány a vítat hosty.“ „To jako já? Vždyť všechny jenom vyděsím.“ „No, paní si vybrala tebe. Měl bys na to být hrdý. Já se už těším. Ptáčci budou zpívat, sluníčko bude hezky svítit... Těšíš se, Igore?“
Utekl. Dveře skříně byly otevřeny. Pokoj zaplňovaly tlumené vzlyky. Shýbl se, zpod postele vytáhl kus střepu a začal si prohlížet tvář. Mrtvolně bledý obličej byl pokrytý ošklivými fialovými skvrnami. Prohlédl si i oči. Vypadaly... normálně. Hosté mají hold štěstí. Vycenil na sebe zuby.
Z horních pater zazněl výkřik. Výkřik agonie. Táhlý a dlouhý, který bodal do hloubi duše. Panenka přestala plakat. Asi už ji taky nic nebolí.
Vytáhl panenku ze skříně a položil na hnusný a špinavý polštář. To jí však nevadilo. Byla celá odřená a špinavá od toho, jak si s ní holčička hrála a stále nosila s sebou. Měla ji totiž ráda.
„Vždyť si šla přeci za paní jen... popovídat. Třeba ve tmě zakopla... Ale třeba nezakopla. To by byl jiný výkřik. Možná, že kdybych jí nechal panenku, tak by se nebála. A pak by se jí možná nic nestalo.“
Dlouho seděl po tmě a pozoroval panenku. Pak ale dostal hlad a vydal se podruhé na lov.
Stál ve dveřích kuchyně a pozoroval mladou dívku. Byla krásná. Ostatně, kdo vedle něj nebyl krásný? Ta dívka nikdy nemohla slyšet zvony... Trochu se jí bál. Asi ucítila jeho pohled a otočila se. Po krátkém tichu a gestikulaci mu ukrojila chleba a sýr. Usmál se na ni a stiskl její ruku. Ohromeně stála a sledovala svoje ruce. Pak si je štítivě otřela do zástěry a utekla.
Igor šel spát. Ležel zády k panence, která ho propalovala nevidomým pohledem. Chtěl konečně usnout, ale sny nepřicházely.
„Děti věří, že sny nosí víly. Ale kdo by je nosil mě? Proč by za mnou nějaké víly chodily? Třeba to mají za trest... To bude ono...“
Vzbudil ho zvuk zvonečku. Volala ho jeho Paní. Vyskočil, oblekl se a vyběhl ze dveří. Na panenku se ani nepodíval.
„Dobré ráno Igore! Pojď sem, dáš si se mnou trochu vína?“ Ano, paní, děkuji.“ Paní byla krásná, toho dne vypadala i šťastně a spokojeně. „Vyspal ses dobře?“ „Nemohl jsem usnout, Paní. Byl ale krásný měsíc“
Se sklopeným zrakem pozoroval víno ve stříbrné číši.
Vypadá to jako krev. Někdo mu říkal, že krev může pomoct proti jeho nemoci. Třeba je to... krev dívky. „Copak Igore?“ Už chvíli se usilovně snažil o úsměv. Když už to nevydržel, napil se. Bylo to víno. „Víte, na co vždy u vína vzpomenu, má paní? Že je to může být, jak praví křesťané, krev našeho Pána, Ježíše Krista“
Paní byla veselá jako málokdy jindy. Kromě chvil krátce po té, co jí přivedl děti.
„Igore, zítra mi přijedou hosté, chtěla bych abys stál u brány a vítal je.“ „Kdy přijedou, Paní? „Někdy před setměním, proč?“ Igor křečovitě svíral víno. „Je něco špatně, Igore?“ „Nnne, Paní. Vše je v pořádku.“
Mile se na něj usmívala. O slunci moc dobře věděla.
„Mohl bych vám ještě s něčím pomoct, Paní?“„Ano Igore, mohl bys pro mě udělat jednu maličkost? Pojď se mnou, něco ti dám. Doneseš to do lesa a zahrabeš tam tak, aby to nikdo nenašel. A slib mi, že se nepodíváš, co je uvnitř.“
Vzal režný pytel a hodil ho na záda. Ve svém brlohu si vzal plášť, který přes pytel přehodil. Panenka ho smutně sledovala. Nesl ho hluboko do lesa. Pytel byl těžký jako něco, co už jednou nesl...
Uslyšel trhavý zvuk a z pytle něco vypadlo. Rychle ho shodil na zem a přikryl pláštěm, aby nic neviděl. Mezi kořeny stromů se něco bělelo. Lidská ruka. Měl pohřbít lidskou ruku a... něco dalšího. Nepodíval se. Byla to jen ruka a něco dalšího.
Mezi kořeny buku začal kopat jámu.Práce byla těžká a trvala několik hodin.
Bolely ho ruce, ale neustával v práci. Tu jámu přece kopal pro Ni.
Do jámy hodil pytel i ruku a nahrnul hlínu zpátky. Utrhl květinu a položil ji na jámu.
Teď už to není jáma. Ve chvíli, kdy tam položil květinu se stala hrobem... K Paní si tedy děti nechodí jenom tak povídat, jak si dříve myslel. A potom se jenom tak neztrácí...
Když se vracel do domu, už svítalo. Šel do kuchyně, tam se posadil a zdrceně čekal na mladou kuchařku.
Přišla, ale nevšímala si ho. Hodiny tiše tikaly. Odtikávaly život všem lidem. Ale ne úplně všem. Netikaly mrtvé holčičce. Netikaly hluché dívce. A netikaly ani paní.

Celá hra byla vyplněna permanentní duševní flustrací Igora.
Hlavní témata:
Má Paní Igora ráda? Nebo ho jen využívá? Je to rafinovaný Igorův sebeklam? Nebo snad krutá hra Paní?
Může Bůh odpustit někomu, kdo nelituje svých hříchů? Tomu, kdo je pro svou lásku schopný spáchat cokoliv?
Má Bůh rád skutečně každého? Nedělá výjimky? Ani jedinou? A pokud ne, proč musí vodit malé děti na smrt?


Zajímavé momenty
Prostředí
Hrálo se na okraji lesa v podivné dřevěné konstrukci, kde se kvůli vnějším podmínkám sedělo na stole. Když někdo prošel kolem, tak byly vidět jen nohy, z nás viděli tak o patro níž odložené boty. Aneb: „Děsíme maloměsto“

Mechanismy
Vzhledem k obtížné sehnatelnosti čtyřstěných kostek jsme zvolili alternativní metodu. Natrhali hromadu papírků a otečkovali je 0-3. Nasypali je Raven do svetru (ten kus oblečení ležel na stole). Zatřepalo se a hned bylo „k4““

Metaherní ruchy:
Procházející se nohy (vhodný čas pro deptající ticho), vosy útočící na GM (nevíš, kolik je hodin? Když už tady máme ten vosí metagame), děti (ve chvíli, kdy si Igor uvědomil, že ta hromada je vlastně hrob, zazněl z dálky nadšený dětský hlásek „paráda!“)

Výroky a skryté smysly
Po té, co jsem ťukal na dveře „neslyšně“ jsem se podivoval nad tím, že to nikdo neslyšel
Raven mě podezřívá z latentního křesťanství, a po té, co jsem pronesl „Je to krev našeho pána, Ježíše Krista“ moc nechybělo, aby nespadla ze stolu
Kopání hrobu: Kopu to přece pro Ni
Ravenina teorie: hrob=jáma+květiny
U kuchařky po návratu z lesa: měl bych donést kytičku květin. To potěší každou.
Popovídat si: Narážka na psychiatry, kterou jsem si neodpustil.

24. červen
Ve zkratce jsme odehráli další sezení
Z důležitých momentů:
Umývání podlahy: Po událostech předchozího dne Igor čistí skvrnu rudé barvy...
Zapínání šatů: První nesmělý pokus o nařčení Paní z páchání nepravostí.
Naposledy upravil(a) Faskal dne 12. 7. 2007, 10:33, celkem upraveno 2 x.
... ano, chtěl jsem zničit svět. Ale ne takhle.
Staré zápisy z her, aktuálně: Tannhäuserova brána - Claudius II, Karak - Erbald.

Uživatelský avatar
Fritzs
Příspěvky: 5689
Registrován: 9. 5. 2005, 21:47
Bydliště: Brno

Příspěvek od Fritzs » 9. 6. 2007, 09:00

Interesnatní, ovšem potřeboval bych hru s tak velkým množstvím nouzových řešení vidět takříkajíc "na živo" abych získal exaktní představu
-I don't suffer from insanity. I enjoy every minute of it.

-If violence isn't solving your problems then you aren't using it enough.

-Jestliže je hlad nejlepší kuchař, pak je smrt nejlepší lékař!

Uživatelský avatar
Raven
Příspěvky: 4216
Registrován: 6. 11. 2006, 07:40
Bydliště: Brumov

Příspěvek od Raven » 9. 6. 2007, 20:23

Byla tma. A stromy tiše šeptaly...
Dívka, kterou Igor nesl v náručí, se neklidně zavrtěla.
Další. Další dítě, které se už nikdy nevrátí domů...


Zaslechl pláč. Pláč plný zoufalství a smutku.
Panenka, jíž život vykloval oči, si uvědomila, že je sama...


Dveře skříně zůstaly pootevřené. Zející škvíra se Igorovi vysmívala...
Zavřel je. Ale... znovu se otevřely.
Jako by někdo, nebo něco uvězněné uvnitř chtělo ven...


Ruka. Ruka dítěte.
Moc dobře věděl. komu patřila.
Na tu dívku, již dovedl na smrt nikdy nezapomene...


Pak začal rozvážně zasypávat hrob jednoho dítěte, které usnulo navždy. Spánkem beze snů...


Utrhl jediný kvítek a něžně jej položil na hromadu vonící hlíny.
Věděl, že ženám by se měly dávat květiny...


Nikdo se to nesmí dozvědět.
Nikdo nesmí zjistit, co udělal.
Ví to jen on a Paní. A mrtvá dívka. Květina. A měsíc. A stromy...
Kdysi slyšel příběh o muži, který pošeptal tajemství do staré vrby. A pak už to věděli úplně všichni...
"Make BDSM, not war, sister."

Uživatelský avatar
Faskal
Příspěvky: 8511
Registrován: 20. 11. 2006, 20:59
Bydliště: Praha

Příspěvek od Faskal » 10. 6. 2007, 09:22

Porfyrie – vzácná porucha krvetvorby způsobená chybným metabolismem hemu, kdy organismus nedokáže dostatečně zpracovávat porfyn, který se pak ukládá v kůži.
Slovo pochází z řeckého slova porphura značící fialový pigment. Porfyn je cyklická makromolekulární látka složená z pyrolových podjednotek. Ve svém středu může vázat pomocí donor-akceptorové vazby (zdravím Raven) atom kovu. Pokud je to hořčík, vzniká chlorofyl, pokud železo, pak hem.
Porfyrií může být více typů, závisí ve kterém kroku syntézy nastala porucha (až osm různých enzymů).
Při akutní formě je primárně napadán nervový systém, což spouští bolesti břicha, zvracení, způsobuje problémy s periferním nervstvem, třes a mentální poruchy, jako halucinace, deprese, úzkost a paranoia. Záchvat může být spuštěn drogami (alkohol, sedativa) a některými antibiotiky (tzn. i běžná plíseň)
Kožní porfyrie primárně zasahuje kůži a způsobuje její náchylnost k slunečnímu záření. Po ozáření sluncem (důležitá je UV složka) dochází ke vzniku puchýřů, nebo až k nekróze kůže. Může docházet k ukládání porfynu do zubů nebo nehtů, což způsobuje jejich načervenalý vzhled. Některým pacientům začínají víc růst vlasy a chlupy, a to i na neobvyklých místech (čelo, dlaně...)
Igor trpí oběma formami, akutní se u něj spouští po ozáření sluncem.
V roce 1985 biochemik David Doplhin vyslovil teorii, dle které byli lidé trpící porfyrií považováni za upíry nebo vlkodlaky. Tvrdí i, že tito lidé vyhledávali pití krve. Je ovšem spekulativní, kolik hemu přejde z trávícího ústrojí do krve a je tedy využitelného pro krvetvorbu.
... ano, chtěl jsem zničit svět. Ale ne takhle.
Staré zápisy z her, aktuálně: Tannhäuserova brána - Claudius II, Karak - Erbald.

Uživatelský avatar
Fritzs
Příspěvky: 5689
Registrován: 9. 5. 2005, 21:47
Bydliště: Brno

Příspěvek od Fritzs » 10. 6. 2007, 21:34

Faskal: to s tou porfyrií a upírama mě přinde jako docela slušnej nesmysl... i kdyby hem přecházel do krve v plné míře, jak by na to ti chudáci porfyrici asi přišli... BTW: nejsu si tím úplně jistej, ale tušim, že všichni savci (a dost možná všichni živočichové vůbec) mají hem stejnej, nebo aspoň "kompatibilní", takže pak by to pití lidské krve odpadalo...
-I don't suffer from insanity. I enjoy every minute of it.

-If violence isn't solving your problems then you aren't using it enough.

-Jestliže je hlad nejlepší kuchař, pak je smrt nejlepší lékař!

Uživatelský avatar
Faskal
Příspěvky: 8511
Registrován: 20. 11. 2006, 20:59
Bydliště: Praha

Příspěvek od Faskal » 10. 6. 2007, 22:07

Fritz:
Hem je (měl by být) u všech obratlovců identický. Takže je jedno, z kterého živočicha se krev získává.
Nebyla ale prověřena účinost léčby "pitím krve." Současná medicína řeší tyto problémy transfuzí krve, nebo injekcí vhodných prekurzorů pro hem. Akutní projevy se v začátku dají zarazit injekcí hemu, později při záchvatu to ovšem nestihne zapůsobit. Jinak se podává introvenózně glukóza - proti kolapsu organismu...
Osobně si nemyslím, že porfyrie dala vzniknout mýtům o upírech a vlkodlacích. Tato teorie je poměrně nová a vykonstruovaná dodatečně z lidových příběhů. Stala se ale dost populární. Když zkusíte hledat na internetu porfyrii, tak vyzkočí samý upír. (O tom ale jinde)
I když jsem proti porfyrické teorii vzniku upírů, přišlo mi to zajímavé jako "prokletí" pro Igora. Dává to dost prostoru k sebenenávisti, k nenávisti od vesničanů, církve, náhodných kolemjdoucích a pomáhá to vypravěči manipulovat mou maličkost k děsivým činnostem.

Raven už jsem chválil osobně. Ještě bych rád vyzdvihl její vedení hry i tady. Třeba se nám tu pořádně ukáže...
... ano, chtěl jsem zničit svět. Ale ne takhle.
Staré zápisy z her, aktuálně: Tannhäuserova brána - Claudius II, Karak - Erbald.

Uživatelský avatar
Faskal
Příspěvky: 8511
Registrován: 20. 11. 2006, 20:59
Bydliště: Praha

Příspěvek od Faskal » 24. 6. 2007, 21:52

Inu, dnes jsme odehráli nové sezení, které bylo vesměs zajímavé, Raven jistě doplní.
Raveniny výroky (dost možná, že parafráze...)
"historie byla vymazána, vymazání zapomenuto"
po té, co jsem rozebíral vysokou úmrtnost dětí, které navštíví paní:
"S dětmi je přeci jen život krásnější"
V místnosti
"smutně stojí vědro s vodou," aneb náš dlouho trvající spor o:
"V místnosti stálo vědro, které se tvářilo smutně." Díky jejímu výroku mám morální vítězství...
Hrálo se opět na netradičním místě, jak už je tradice, že... Věřím, že Raven, nezdeformovaná biologií, se nám pochválí, po kterých čertech/ďáblech jsem nás tahal.
Hm, příprava byla vpravdě veselá...

Raven sice neměla moc dobrý pocit ze svého masterování, já ovšem tvrdím, že to ušlo a tudíž se u ní hrálo pěkně. Tak
... ano, chtěl jsem zničit svět. Ale ne takhle.
Staré zápisy z her, aktuálně: Tannhäuserova brána - Claudius II, Karak - Erbald.

Uživatelský avatar
Raven
Příspěvky: 4216
Registrován: 6. 11. 2006, 07:40
Bydliště: Brumov

Příspěvek od Raven » 27. 6. 2007, 13:16

24.6. 07
Po stránce příběhu se událo jen málo
- Igorův sen
- umytí podlahy
- rozhovor s Paní

1) Snová vize vycházela z Igorových nedávných zážitků.
Stal se obětí hrátek svého vlastního podvědomí, kdy mrtvá dívka a panenka byly jedno...


2) Hlavní část herního sezení se soustředila na...
(ať už je to jakkoli absurdní)
mytí podlahy.
Igor poslušně plnil přání své Paní, ale... nemohl si nevšimnout prazvláštní skvrny.
Skvrny, která dost dobře mohla být skvrnou od krve. Nebo taky ne.
Zde se odehrála nejzajímavější část session - Igorovy úvahy, výčitky a konečně i hlas svědomí...


3) Následoval krátký rozhovor s Paní o věcech obecných, jakož i o nočních můrách...


Z tohoto herního sezení jsem neměla příliš dobrý pocit,
ovšem nikoli z důvodů mé nespokojenosti s Faskalem (hráčem), ale naopak se jednalo o nespokojenost co do mého zločinného výkonu.


+abych nezůstala dlužna:
-"potichu vtrhnout" (aneb milujeme oxymorony)
- narážky na Járu Cimrmana (teorie křídy)
- konstatování "Bůh je mrtev"
- mušketýři (ať už jich je kolik chce)
- zaobalené narážky na mé oblíbené křížové výpravy
- Boris Vian (chůze vpřed a couvání)
R
"Make BDSM, not war, sister."

Uživatelský avatar
Markus
Vrchní krutovládce; Administrátor
Příspěvky: 12410
Registrován: 19. 8. 2001, 00:00
Bydliště: Mnohovesmír! Brno!
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Markus » 2. 7. 2007, 18:33

Tak jsem se k tomu konečně dostal. V první řadě vám chci poděkovat za zápis - další zápis rozhodně potěší. A navíc jsem rád, že tu hru někdo hraje a že se líbí. Měl bych celkem dost dotazů (jelikož jsem na poli MLwM jakýmsi badatelem různých možností a přístupů), ale asi si zatím ještě některé schovám v kapse a zeptám se na ten nejzákladnější: Hráli jste to podle pravidel MLwM, nebo nějakým vlastním systémem "něco ve stylu MLwM"? Tak nějak to ze zápisu nedokážu vyčíst, každopádně v závislosti na odpovědi budu mít další dotazy.

Co se týče jiných komentářů - je to úplně super a klobouk dolů. Nevím, nakolik je zápis "přiklášlený", ale takhle působí velmi mrazivě a atmosféricky. Jestli taková byla i hra, tak bych si s Raven někdy chtěl zahrát :-)= Měli jste pěkné nápady a zjevně máte talent na skvělé detaily. Co se mi obzlášť líbilo:
- Úvod s Igorem, kterak se snaží usnout i přes zvuky upalování (cool! To bylo připraveno předem?)
- Zcela skvělý úkol, kdy Igor napřed odvádí holčičku na popovídání a pak dostane úkol odnést pytel do lesa a "ne aby ses díval dovnitř." (Raven, vařila jsi z vody, nebo jsi to měla připravené?)
- První hra, kde vidím, že si někdo vzal za známost postavu, která je zprvu vyloženě nepřátelská. Pěkná myšlenka

Toť prozatím vše. Budete ve hře ještě pokračovat?

Uživatelský avatar
Faskal
Příspěvky: 8511
Registrován: 20. 11. 2006, 20:59
Bydliště: Praha

Příspěvek od Faskal » 8. 7. 2007, 21:12

Markus:
Dík moc za přečtení a komentář:
Hm, snažili jsme se držet pravidel, i když byly hodně poznamenané naší vrozenou nechutí k jakýmkoliv hodům. Ono to bylo taky dost ztížené tím, že těch několik "kostek," co padly byly ve skutečnosti otečkované papírky... Takže v tom to byla improvizace... Systém a komentář vedení nechám Raven, která by se měla v brzku zjevit.

Zápis jsem dělal z hlavy, tak mi něco uniklo a někde jsem mohl přidat, Raven to ale kontrolovala, tak by to nemuselo být moc mimo...
Ravenin dodatek je autentický, maximálně přehodila rody... Aspoň je vidět, co to je za "psycho"

"Usínáním navzdory upalování" končí část, kterou jsem předal jako předetvořenou postavu na schválení, a jen jsme se pak domlouvali na konkrétní realizaci. Zbytek je už samotná hra.

Pokračovat v této hře pravděpodobně budeme, už jenom proto, že pak jsem na řadě s vedením Raven v MLwM...

Raven bych vám taky doporučil...

Rád bych upozornil, že Sirien má zásadní příspěvek k MLwM... (a je to)
... ano, chtěl jsem zničit svět. Ale ne takhle.
Staré zápisy z her, aktuálně: Tannhäuserova brána - Claudius II, Karak - Erbald.

Uživatelský avatar
Markus
Vrchní krutovládce; Administrátor
Příspěvky: 12410
Registrován: 19. 8. 2001, 00:00
Bydliště: Mnohovesmír! Brno!
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Markus » 11. 7. 2007, 11:46

Dík za odpověď. Teď, když vím, že jste jeli podle pravidel... nemohli byste mi říct, nebo v tom zápise nějak označit, kde začínaly a končily scény a o jakou scénu šlo? Díky

Uživatelský avatar
Faskal
Příspěvky: 8511
Registrován: 20. 11. 2006, 20:59
Bydliště: Praha

Příspěvek od Faskal » 12. 7. 2007, 10:38

Markus:
Tak jsem to udělal formou osnovy, najdeš ji před samotným zápisem

Osnova je zatím pracovní verze, nemám totiž po ruce Raven, aby mi to schválila a případně doplnila... Hned, jak ji potkám to uvedu do oficiální podoby... Mimochodem ze snu si nic zvláštního nepamatuji... Po nějaké teorii RPG, co do mě (navzdory podvědomému odporu k učení) nacpali, vidím, že je to typický příklad poučky: „První minutu neříkat nic důležitého“

Zatím jsme se ještě v příběhu nedostali do města, tak nebyl prostor pro nekalosti, nebo sbližování s velebným pánem
... ano, chtěl jsem zničit svět. Ale ne takhle.
Staré zápisy z her, aktuálně: Tannhäuserova brána - Claudius II, Karak - Erbald.

Uživatelský avatar
Markus
Vrchní krutovládce; Administrátor
Příspěvky: 12410
Registrován: 19. 8. 2001, 00:00
Bydliště: Mnohovesmír! Brno!
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Markus » 2. 8. 2007, 11:44

Díky. Další várka reakcí:


- Zcela luxusní je motiv panenky, kterou malá dívka zanechala Igorovi. Tady gratuluji tomu, kdo to vymyslel (Raven?). Nechat služebníka něco hrůzného vykonat a potom mu na to zanechat památku... Hmm... tenhle motiv z dovolením ukradnu a budu ho sám využívat :wink:

- Zaujalo mě, že jste dělali spoustu intermezzových scén. Šlo čistě o "roleplayingové" scény mimo klasickou osnovu příkaz-plnění úkolu-sblížení. Jak se osvědčily? Doporučujete je, nebo je podle vás lepší držet se klasické konstrukce? Jen mě to zajímá, já osobně je asi nikdy nevyužiju, protože ve hře s např. 4 postavami by to asi hodně zdržovalo.

- Chci se zeptat Raven, kolik času měla na přípravu a co měla vymyšleno předem. Věděla jsi třeba, jaké dáš úkoly a měla jsi rozmyšlené nějaké scény, nebo to všechno byla improvizace? Tohle je otázka, kterou já osobně hodně řeším, protože na přípravu mám většinou akutní nedostatek času. Zajímalo by mě, jakou sis udělala přípravu na hru a jak se ti to osvědčilo. Díky.

- Co si myslíte o systému jako takovém? Nemyslím teď herní prostředí, ale způsob, jakým je zvládnuta třeba práce se scénami, vyhodnocování konfliktů, práce s emocemi. Měli jste problém pojmout tento netradiční přístup? Naskytly se při hře nějaké pravidlové zádrhely? Nebo vám to naopak přišlo snadné a hra jela jako po vlásku?

Předem dík za odpovědi.

Uživatelský avatar
Faskal
Příspěvky: 8511
Registrován: 20. 11. 2006, 20:59
Bydliště: Praha

Příspěvek od Faskal » 2. 8. 2007, 12:46

Markus:
-Motiv panenky je čistě práce Raven... Používá ji často a ráda... A musím říct, že účinně

-intermezzové scény byly nástrojem k vytvoření atmosféry... když se na ně podíváš, vždy je to místo, kde Igora hryže svědomí... Vesměs tam figuruje panenka, sny nebo tak něco... Ve scéně 8. kde pomáhá Paní s oblékáním si pak uvědomuje svou situaci a konfrontuje svou nejistotu s ledovým chladem Paní... I když ona úplně ledová není... Občas jí na tváři proběhl záblesk krutého sarkasmu... Tato scéna byla vyloženě geniální...
Dále bylo dost a dost prostoru na roleplaying...
No, do větší družiny bych to určitě nedoporučil... aspoň ne ten způsob, co jsme prováděli my... Přeci jen to sebralo většinu herního času, což by nudilo ostatní hráče... Pokud ale budeš hrát nějakou komorní verzi, tak jako my, je to vynikající způsob na deptání ubohého služebníka

-Za Raven mluvit nemůžu, ale nějaké poznámky si tahala... Třeba papír, kde byl kromě několika poznámek i velký nápis "mytí podlahy," který údajně přitahoval pozornost okolí během tvorby... Ještě se můžeš zeptat mé maličkosti vedle v paralelní hře.

-Hm, systém... V první řadě odmítáme už od notnou dobu jakékoliv kostky... A v této hře to nevadilo vůbec... Výsledek scény byl víceméně předem jasný podle vstupních údajů a člověk tak nějak tušil, jak to dopadne... To bylo tedy v sekci "úkol od pána" ... sbližování se vyhodnocovalo podle toho, jak se scéna zahrála...
Pravidla jsou skvělou pomůckou pro vytváření onoho prostředí...
Práce se scénami tohoto typu je pro mně nová a jako hráči mi plně vyhovovala... Možná to poněkud omezuje svobodu, ale pokud člověk přistoupí na tento styl hry a smíří se s tím, že ho vypravěč bude "dusit" tak to podporuje atmosferičnost... +když je některá scéna ohlášena nějakým rituálem... Viz úkoly od paní, které začínají tím, že Igor uslyší zvonění zvonečku... To už ví, že je zle... Jak je vidět, v této hře jsme pak zavedli metodu subscén, které slouží k hlubšímu rozebrání psychologie postavy... Dost ale dělá, že jsme tomu ještě nevěnovali dostatek času a vůbec se nedostali k fázi, kdy by Igor páchal nekalosti vesničanům... Ale podle toho, co jsem slyšel, se to plánuje...
... ano, chtěl jsem zničit svět. Ale ne takhle.
Staré zápisy z her, aktuálně: Tannhäuserova brána - Claudius II, Karak - Erbald.

Uživatelský avatar
Raven
Příspěvky: 4216
Registrován: 6. 11. 2006, 07:40
Bydliště: Brumov

Příspěvek od Raven » 6. 8. 2007, 09:47

Omlouvám se, že jsem tak dlouho (a dramaticky) mlčela, ale byla jsem na nemalý výlet do krajů pekelných...

- MLwM jsem pojala trochu railroadingovým způsobem,
který je kombinovaný se scénami, kdy je na Služebníkovi, zda je využije či ne (jedná se hlavně o pasáže týkající se známostí)
Vím, že railroading není hezký, ale...
vzhledem k tomu, že hrajeme formou 1 vs 1 je téměř nemožné na místě promýšlet bestiálnosti k týrání člověka, jenž sedí přede mnou,
protože co se podílu na hře týče... mám svých (ošklivých) 50% a občas i něco navíc - je více než nečestné nechat hráče,
aby se dusil, když neví, jak dál...
- má příprava na hru spočívá v tom, že vymyslím charakter scény a místo, kde se odehrává.
Kromě toho nějaký detail (Paní stojí před zrcadlem)
Z toho pak vytvořím hrubou osnovu herního sezení

kolik času měla na přípravu
zoufale málo (všechno provádím na poslední chvíli, takže pak jsem děsivě nervní z toho, že jsem něco zapomněla, zanedbala....)

Největším rizikem u MLwM je podle mého názoru udržení atmosféry.
Z tohoto důvodu jsem zvolila literární styl hraní, který se zakládá zejména na Igorově ošklivém, zlém, nechutném, zlomyslném
(... - Faskal jistě s chutí doplní) podvědomí a Služebníkově rozhovoru s ním.
Což se osvědčilo, myslím, že bych nebyla schopná jinak "romanticko goticky hororové" atmpsféričnosti dosáhnout.
R
"Make BDSM, not war, sister."

Odpovědět

Zpět na „Vaše hry - příprava, rady, zápisy a PbP“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 3 hosti