Lancer - Pro čekanky tu není místo

Zápisy a zážitky z vašich her, pomoc s přípravou, společné hraní.
Odpovědět
Uživatelský avatar
Jiron
Rytíř
Příspěvky: 2321
Registrován: 16. 10. 2004, 16:34

Lancer - Pro čekanky tu není místo

Příspěvek od Jiron »

***************************VE SLUŽBĚ UNII - PAMĚTI LANCERA KE CHAO NOVIHO**************************

Buď zdráv OmniNete,
bývali časy, kdy jsem byl pouhým pilotem dopravní hvězdné lodi. Jednoho dne jsem se díval před sebe na tu prázdnou, modro-černou tmu se spoustou blikajících světýlek a řekl jsem si: "Ke Chao, ve vesmíru přeci musí být něco víc!" Druhý den jsem se už do práce nedostavil a nechal jsem se zapsat do Unijního sboru pilotů mechů - Lancer Corps.

Netrvalo dlouho a absolvoval jsem všechna patřičná školení i bojový výcvik. Nejlepší výsledky jsem měl v boji z blízka. Vyfasoval jsem licenci úrovně 0 a spolu s dalšími novými lancery z Unie jsme začali odpovídat na nedaleké hrozby. Doprovázeli jsme konvoje, hlídali lodě před piráty a jiné drobné úkony. Jednoho dne nás naložili do výzkumnické lodě, abychom poskytovali ochranu. Nejnudnější možné nasazení.

Asi je už na místě abych představil naši peruť:

Alexander Kirilov, volací znak: "Crazy Ivan". Velící důstojník naší party. Ten chlap si už zažil asi hrozné věci. Pochází z nějaké trestanecké kolonie, kde se narodil a rozhodl se, že tam nechcípne. Možná proto se jeho mech jmenuje "Víra v Povstání". Rozhodně se naučil mluvit s různými korporacemi a neziskovými organizacemi jejich řečí.

Šahzade Madžídd-Šahriar z Domu Vody, volací znak: "Dutchess". Alexandrův zástupce. Pochází z baronií a předsevzal si, že se stane výkvětem rytířství, skutečným a dokonalým urozeným válečníkem, tím k němuž nižší vrstvy vzhlíží a... další kecy. Je to skvělej chlap (když je zrovna chlap), o tom žádná ale někdy trochu moc lpí na šlechtických tradicích.

Namik Murzynski, volací znak "Ika-Roa". Naše specialistka na plížení, pozorování a hlavně dlouhý dostřel. Je spíš tichá a většinu času se rozhlíží kolem sebe ale není to žádná čekanka. Její málomluvnost nahrazuje "Řeč Těla", její mech vyzbrojený velkorážní puškou. Pochází z podobné exploratorní lodě, do jaké nás teď převeleli a nejspíš se svému řemeslu naučila když její domov přepadli piráti. Prý vedla partizánský boj několik týdnů než dorazily Unijní posily.

Ke Chao Novi, volací znak "Philosopher". To nejlepší nakonec. Moje práce v téhle peruti zahrnuje nakopávání zadků pěkně tělo na tělo. "Fantazie a Nezralost", můj mech je vyzbrojen a připraven na blízká setkání s jakýmkoli nepřítelem. Kromě toho je taky moje práce zajišťování zábavy a občas i zásobování pro naši peruť. Věřte nebo ne ale některým lancerům ty trvanlivé proteiny v plastových kapsičkách fakt chutnají. Bleh.
Jeden moudrý muž kdysi řekl: "To, ze mas na něco právo, neznamená ze nejsi č***k, když to uděláš."
Uživatelský avatar
Jiron
Rytíř
Příspěvky: 2321
Registrován: 16. 10. 2004, 16:34

Re: Lancer - Pro čekanky tu není místo

Příspěvek od Jiron »

Po pár týdnech cesty si nás Saša zavolal do zasedačky aby nás obeznámil s novými parametry našeho nasazení. Prý jsme dostali nouzový signál z nedaleké planety. Planeta je majetkem společnostli Landmark s.r.o., která se specializuje na kolonizaci planet s vyšším stupněm rizika. V nedávné době prý začali jacísi brouci napadat kolonii Evergreen a místní milice nemá dostatečné zdroje na to aby se ubránila.

Naše nové rozkazy tedy zní, přistát na povrchu nahatí (tedy bez našich bojových strojů) a kontaktovat Evergreen. Naším úkolem je zajistit bezpečnost kolonistů a případně poskytnout vojenskou a humanitární podporu. Nevýhoda je, že v oblasti byla kolonie už za Druhé Komise ale asi před 400 lety zanikla. Zůstaly po ní ruiny vojenských koplexů, několik oblastí je zamořeno stále vysokým stupněm radiace a je možné, že některé části planety jsou pokryty stále funkčními minovými poli. Jo, dřív se věci vyráběli aby vydrželi. Dneska si tiskneme nový mech pomalu na každý nový úkol.

Na povrchu jsme přistáli bez problémů. Bohužel jsme museli přistát na mýtině v džungli protože přistávací rokle (ano, fakt nám řekli "přistávací ROKLE") je zaplavená přívalovými dešti. Dál jsme se neptali. Na místě přistání nás vyzvedla velitelka místní milice Brava Hadura. Vypadala hrozně. Teda ne hrozně, byla to docela pěkná ženská, jen vypadala, že už mnoho nocí nespí. Oddíl, který ji doprovázel vypadal, že aby dokázali udržovat dostatečnou pohotovost jsou nuceni užívat větší množství stimulantů. Hadura nám řekla, že tiskárna jede na plný výkon poslední měsíc kvůli vojenskému vybavení stále rostoucí milice. Taky nám cestou do Evergreenu, řekla, že to co na ně útočí vypadá jako divní brouci. Alex a Šahzade se na sebe podívali když řekla, že obří brouk o velikosti asi 5m ostřeluje jednu ulici v Evergreenu v semi-pravidelných intervalech. Že by brouci používali ostřelování jako přirozenou taktiku? Taky se mi to nezdá.

Evergreen byl nudná, prefabrikovaná kolonie obehnaná zdí. Malá tečka civilizace v divočině neobývané planety. Plastbetonové domy působili v zelené zalesněné krajině jako pěst na oko. Na radnici jsme se sešli s místním NHP správcem. Kolonie jsou celkem běžně spravovány těmito úlomky umělé inteligence. Hologram v podobě staršího muže, který se před námi objevil je poměrně běžný a je známý jako Patience. Hodil jsem nohy na stůl poslouchal, co nám NHP chce říct. Samozřejmě se na mě jeho lidská zástupkyně zamračila, stejně jako Alex a Šahzade. Ale ti si už zvykly. Patience nám poskytl aktuální data k situaci včetně historických záznamů, videí a fotek, které se podařilo nasbírat. Poměrně rychle jsme odhalili, že se nejedná o brouky ale o lidi, kteří se snaží za brouky maskovat. Taky nás poslal za vrchním inženýrem, jménem Kastor Fielding. Požádali jsme o vytištění našich strojů a bylo nám vyhověno. Teď zbývalo se ubytovat a zjistit jak to tu mají s jídlem. A s pitím.

Ubytovali nás v hostinci jménem Dno Studny. Docela příjemný podnik vzhledem k okolnostem. Bohatá nabídka různých pálenek, v čele s několika druhy blátovice. Dal jsem si dáchánek a po pár hodinách mě budík vzbudil na oběd. Po jídle jsem se s Alexem vydal na obhlídku opevnění. Namik využila příležitosti, že město nikdo neostřeluje, a vydala se prozkoumat nedaleký kopec, ze kterého zřejmě střílí ten nepřátelský ostřelovač. Šahzade zatím šel za Fieldingem aby zjistil o co mu jde.

Po pár hodinách jsme se zase sešli na Dně Studny. Fielding by prý rád odčerpal vodu z přistávací rokle ale když vyjede konvoj z města, většinou ho přepadnou a zničí. Namik podala hlášení o tom ostřelovači. je zřejmé, že je to mech a podle stop má prý i doprovod. Zřejmě ještě jeden mech a k němu oddíl pěchoty. Saša rozhodl, že sniper má prioritu před přistávací roklí, kterou teď stejně nikdo nepotřebuje. Odpoledne nám přišlo potvrzení, že všechny naše mechy jsou vytištěny a připraveny k boji.

Bylo to tak. Před hlavní tiskárnou stáli čtyři bojové stroje GMS Everest. Říkejte si o Everestech co chcete, jsou to solidní a účiné nástroje války. Přestože základní chassis je stejné, na první pohled byste neřekli, že jsou od stejného výrobce.

První vytiskli Řeč Těla. Přes hladký šedý povrch levého ramene stroje byl elegantně přehozený maskovací plášť, který skrýval sekundární zbraň - termální pušku. Velkorážní puška, dlouhá jako celý mech se skrýt nedá. Masivní kovová pouzdra na obou předloktích mechu zakrývají vysouvací čepele segmentových nožů.

Vedle Řeči Těla stál Alborz. Překrásný ve své azurvé a zlaté nádheře. Nápis Dutchess pod kokpitem doplnila ještě řada vyznamenání a druhou stranu mechu zdobí šlechtický erb včetně klenotu. Na každém rameni seděl raketomet, v rukou útočná puška a po levém boku vznešeného bojového stroje je zavěšený bohatě zdobený meč.

Třetí v řadě byla velitelská Víra v Povstání. Mech vyzbrojený těžkým kulometem, minometem na pravém rameni a dvěma pistolemi v pouzdrech.

A nakonec moje kráska, Fantazie a Nezralost. Standardní šedý povrch se mísil s oranžovým pancéřováním. Zpod kokpitu visí závěs z kroužkového pletiva po vzoru dávných válečníků. Výzbroj je veskrze prostá. V ramenních držácích jsou upevněny dvě termální pistole, v pouzdře na levém stehně je usazená brokovnice a v obou rukou mech třímá monstrózní analogovou sekyru.

"Tak jdeme na to?" řekl jsem s radostí a všichni jsme nastoupili do mechů. Po chvíli bzučení nahazovaných motorů už celým Evergreenem otřásalo kráčení našich strojů.
Jeden moudrý muž kdysi řekl: "To, ze mas na něco právo, neznamená ze nejsi č***k, když to uděláš."
Uživatelský avatar
Jiron
Rytíř
Příspěvky: 2321
Registrován: 16. 10. 2004, 16:34

Re: Lancer - Pro čekanky tu není místo

Příspěvek od Jiron »

Dorazili jsme na mýtinu, kterou předtím označila Ika-Roa a ukryli jsme se v lesích. Rozhodli jsme se nalíčit past a v prostoru jako je tento to nebylo těžké. Když začala padat noc, přepnuli jsme stroje do úsporného režimu a sebe taky. Vystřídali jsme se v hlídkách - vždy jen jeden u senzorů. Konečně se objevili když byl Dutchess na hlídce a poslal nám všem alarm. "Měli bychom využít okamžiku překvapení." řekla Ika-Roa. "Podle Unijních pravidel použití sil nesmíme zahájit palbu jako první. Musíme je nejprv oslovit a vyzvat je ke složení zbraní." odpověděl jí Dutchess. "Jdu na to!" zahlásil jsem do vysílačky a uvedl svůj Everest do pohybu.

Fantazie a Nezralost vystoupila z lesního podrostu a zastoupila nepřátelům ústupovou cestu. Šlo o trojici menších mechů, jeden větší údržbářský stroj a oddíl pěchoty. Na to, že jsme čekali jen jednoho střelce s doprovodem je jich až až. Jde zřejmě o starý design, ozdobený insektoidním chitinem. Otevřel jsem všechny komunikační frekvence a spustil: "Dobré ráno, zdravím vás jménem Unijních ozbrojených sil-" než jsem stačil pokračovat, rozsvítila se mi kontrolka zaměření a vzápětí jsem ucítil náraz projektilu do pancíře. Docela velký kalibr! Jeden z menších mechů se rozběhl směrem ke mě a najednou všechny nepřátelské jednotky zmizeli. Zkontroloval jsem senzory a zřejmě šlo o nějakou formu optického maskování, senzory je pořád viděli.

Zahájili jsme palbu. Dutchess a Crazy Ivan zasypali oblast raketami a minometnými granáty, zatímco Ika-Roa si připravovala pozici ke střelbě. Crazy Ivan spustil agresivně palbu z kulometu tam kde tušil nepřátelský mech. Bylo to jako výjev z pekla. Usmál jsem se a sešlápl plyn. Fantazie a Nezralost se rozeběhla kupředu s napřaženou sekyrou. Řach! ozvalo se, když jsem rozštípl nepřátelský mech, který už v sobě měl pár děl z kulometu Crazy Ivana. Najednou se zahřmělo. Blesk ale nepřišel. To jen Ika-Roa vypálila z velkorážní pušky, která vytrhla obrovskou část trupu toho velkého opravářského monstra. Vletěli jsme na ně se vším co jsme měli a oni velmi rychle pochopili, že nemají šanci a dali se na útěk. Crazy Ivanovi výzvy ke kapitulaci ignorovali a tak jsme neměli na vybranou. Alborz a Víra v Povstání složili jednoho uprchlíka, Fantazie a Nezralost s Řečí Těla zlikvidovali druhého uprchlíka. Nakonec se nám podařilo i vytáhnout jednoho živého pilota z nepřátelského stroje. S trochou lékařské péče to přežije a pak ho čeká výslech.

"Nevíte co je dneska k obědu?" zeptal jsem se interkomem. Víra v Povstání plácla rukou do kokpitu, napodobujíc lidské gesto odevzdaného nepochopení.
Jeden moudrý muž kdysi řekl: "To, ze mas na něco právo, neznamená ze nejsi č***k, když to uděláš."
Uživatelský avatar
Jiron
Rytíř
Příspěvky: 2321
Registrován: 16. 10. 2004, 16:34

Re: Lancer - Pro čekanky tu není místo

Příspěvek od Jiron »

Po obídku, polední pauze, chvíli volna a večeři jsem se konečně dočkal a do baru přišli ostatní. Měli na pilno. Namik se podařilo ukořistit starší model velkorážní pušky od našeho ostřelovače a nechala si ji opravit. Šahzade a Alex zatím zajistili ochranu našeho zajatce na marodce a taky naši další ranní výpravu. Budeme doprovázet ten Fieldingův konvoj k přistávací rokli. Mělo by to být snadné vzhledem k tomu, že jsme hned po ránu vyřídili tři nepřátelské mechy. Kolik jich tak ještě můžou mít? Ani já jsem se neflákal. Každému kdo na Dno Studny přišel jsem vyprávěl o tom, že to nejsou brouci, že my jsme Lanceři z Unie co zachrání kolonii a začali jsme zostra tím, že jsme je zbavili to ostřelovače. Alex vytáhl lahev vodky co nějak vždycky nosí s sebou a řekl: "A taky jsme z daleka!" a dal svou láhev kolovat kolonistům. Navečer už si nikdo z nás nemusel platit pití.

Na osmou ráno jsme opět nastartovali naše stroje a u východní brány se sešli s konvojem. Šlo o tři, lehce obrněná auta. Utvořili jsme formaci jak jsme zvyklí. Z levé strany konvoje a mírně vpředu šla Víra v Povstání a za ní Řeč Těla. Vpravo od konvoje jsme jako předvoj šel já ve Fantazii a Nezralosti a za mnou Alborz.

Pár minut poté co jsme ztratili Evergreen ze senzorů došlo k přepadu! "Vizuální kontakt - čelo!" zařval Crazy Ivan do interkomu a postavil se před konvoj aby ho chránil pancířem svého mechu. Ika-Roa se postavila vedle něj a aktivovala předprsňový sprej. Tahle vynikající technologie funguje na principu rychle tuhnoucího aerosolu a dokáže poměrně rychle vytvořit neproniknutelnou zábranu, která může sloužit jako improvizovaný kryt pro mech. Dutchess a já jsme se postavili před konvoj. Směrem k nám šlo monstrum. Mech velikosti 2 s obrovským analogovým štítem a přerostlým granátometem. "Ivane, Ika-Roo, chraňte konvoj, Dutchess, kryj mě palbou. Já je obejdu a prorazím jim bok." navrhl jsem a můj plán byl schválen. Crazy Ivan pálil z kulometu po monstru se štítem a Ika Roa ustřelila kus menšího stroje vedle něj. Já jsem prohnal počítačem plánovanou trajektorii mého útoku a zjistil jsem, že vzdálenost je příliš velká. Šlápl jsem na plyn. Okolo to nepůjde, musím to vzít středem. Fantazie a Nezralost se rozeběhla. Teď tam byla spíš ta nezralost. Pořád pomalé, stiskl jsem tlačítko nouzového výkonu a slyšel jsem jak něco zachrčelo. Už jsem tam skoro byl. Pořád málo! Odklopil jsem krytku přetížení reaktoru a stiskl červené tlačítko. Jádro mého bojového stroje zařvalo ale dodalo dost energie abych s mocným skokem a napřaženou sekerou zaútočil na nepřátelský stroj. A minul ho.

Nebudu vás dlouho zatěžovat. Rozjela se šílená přestřelka. Když už to začínalo vypadat, že je máme na nás přišli ze stran ještě posily. To monstrum se štítem odolávalo palbě několik minut a nakonec ho Ika-Roa propálila termální puškou. Mě se moc nedařilo. Zničil jsem jen dva nepřátelské stroje. Crazy Ivan spolu s Ika-Roou úspěšně odrazili dva nepřátelské mechy, které k nim přišli na délku nožů. Dutchess výborně kombinoval šerm mečem a bojovou střelbu z útočné pušky. Nakonec se ale utkal s nepřátelským mechem s označením Ronin.

Jakmile se zahlédli, pozdravili se šermířským pozdravem. Jejich stroje se rozeběhli proti sobě a začali si vyměňovat rány. Bylo krásné se na to dívat. Já když s někým bojuji, je to spíš o tom, že rozdávám a přijímám rány nalevo napravo. Tohle ale bylo pravé bojové umění. Jako tanec. Jejich počítače hledali slabá místa v obraně soupeře a každý kryt následovala riposta. Jako dva dávní samurajové! Jejich umění byl zřejmě vyrovnané. Ronin se už skoro rozpadal ale stále útočil na Alborz. Všichni ostatní nepřátelé už padli. Na všech frekvencích se ozvalo z interkomu: "Hlásí se Alexandr Kirilov z Ozbrojených Sil Unie, tuhle bitvu nemůžete vyhrát. Vzdejte se." Pilotka Roninu nejspíš projela senzory a zjistila, že je poslední. Její mech odhodil zbraně a i my jsme ustoupili aby mohla nerušeně kapitulovat a vyskočit z bojového stroje. Šahzade vystoupil z mechu aby pilotku pozdravil, přijal její kapitulaci, odzbrojil, pozval na večeři a naložil do jednoho z vozidel v konvoji. Pak opět vyšplhal do kokpitu. "Další velké vítězství" zahlásil jsem do interkomu a dál kulhal po pravé straně konvoje.
Jeden moudrý muž kdysi řekl: "To, ze mas na něco právo, neznamená ze nejsi č***k, když to uděláš."
Uživatelský avatar
Jiron
Rytíř
Příspěvky: 2321
Registrován: 16. 10. 2004, 16:34

Re: Lancer - Pro čekanky tu není místo

Příspěvek od Jiron »

Úkol ale zdaleka neskončil. Odsávání vody po nedávných monzunech bude trvat ještě několik hodin. Prostřídali jsme se na hlídce a v opravách. Nejprve Saša a Šahzade vyslíchali zajatou pilotku a já spolu s Ika-Roou jsme hlídkovali v perimentru. Celou dobu jsme měli zapnuté vysílačky takže jsme slyšeli jaké informace z ní vytěžili.

Moc toho nebylo. Pochází z nějaké podivné organizace Hersinianských Spojených Měst. Insektoidní tématiku zvolili jako poctu svým předkům nebo co. Tohle mi moc nedávalo smysl. Na Unii útočí protože Unie je zradila před mnoha lety (ano, byla to minulá Komise - ta šílená vraždící mašinérie). Kolonisti prý pomáhají nějakému Stroji... spousta primitivních povídaček. Znělo to fakt dost nábožensky. Jmenovala se Kalla. A měla silný smysl pro čest, což asi Šahzade imponovalo. Ti dva se hledali až se našli. Jistě o ní bude v Evergreenu dobře postaráno.

Naši velcí vůdcové pak naskočili do svých strojů a já jsem spolu s Namik mohl dělat nějaké základní polní opravy. Důležité bylo upravit hlavně hydraulické převody kloubů na poškozené noze, tekla z toho kapalina, kterou jsem musel doplnit po zatavení sprejovým tmelem. Některé pláty pancíře taky chtěly přilepit. Řeč těla, Namičina mašina byla takřka nepoškozená ale to proto, že zůstávala opodál s tou šílenou velkorážní puškou.

"Filozofe, máš opraveno?" ozval se mi v uchu Crazy Ivan. "Jo, nic lepšího z toho v polních podmínkách už nedostanu" odpověděl jsem. "OK, tak naskoč do stroje a běžíme na jih." Jak rozkázal, tak jsem udělal. Fantazie a Nezralost se tedy spolu s Vírou v Povstání vydala na farmu Chauových. Patience, NHP řídící kolonii nám přeposlal nouzové volání o pomoc právě od této farmy. Crazy Ivan nechtěl nechat odsávání plochy bez dozoru tak tam nechal Ika-Rou a Dutchess. Běželi jsme rychle, Everest je vynikající dopravní prostředek. Minuli jsme několik farem a běželi hustou džunglí až jsme narazili na mýtinu, kde se dělo něco divnýho.

Farma byla v obležení! Celé roty sub-alternů - pracovních robotů - se dobývaly do domu za hlasité podpory houfu dřevorubeckých bezpilotních mechů. A mezi tím vším vysílalo něco co vypadalo jako produkt vášnivé noci koncertního repráku se serverovnou. Několikametrové satelity a membrány reproduktorů vysílali do okolí elektromagnetické vlny. Dalo se předpokládat, že téhle malé vzpouře strojů šéfuje.

"Ty jo, těch je dost" říkal Crazy Ivan, když jsme se přiblížili na dohled. "Hele, dáme je? Co myslíš?" v hlase měl napětí, které už jsem u něj párkrát viděl. Jeho volací znak "Crazy Ivan" vyšel z toho, že se někdy v bitvě trochu utrhne ze řetězu. Nerad o tom pak mluví ale stává se to. To napětí... to byl jeho klid před bouří. "Že váháš, majore. Hlavní je, že nemají lidskou posádku takže se nemusíme strachovat o pravidla pro použití sil." Podle těch totiž nesmíme střílet první. Těšil jsem se až Alexovi zase rupne v kouli. To bývala velká sranda. "Tak jdem na ně." zavrčel tiše. Už se to blížilo.

Jen co se objevila příležitost jsme na ně vyrazili. Pár rychlých ran z brokovnice a trocha podpory z termálních pistolí ale hlavně jsem se dostával dost blízko na pár ran s mou oblíbenou sekyrou! Sakra těch bylo! Sub-alterni nám lezli po strojích až jsme je nestíhali zašlapávat. Viděl jsem jednoho robota jak leze po Víře v Povstání až mu střela z minometu urazila hlavu. Nějak jsem se ocitl mezi dvěma dřevorubeckými mechy. Útočili na mě řetězovými sekyrami, že jsem se jen tak tak vyhýbal. Jedna se mi zakousla hluboko do pancéřování trupu. Rozmáchl jsem se sekyrou a jednoho z nich jsem rozštípnul skoro vedví. Jak jsem z jeho útrob vytrhával ostří, využil jsem energie a s půlobratem zasáhl druhý mech do boku. Oba se skáceli na zem jako hromádka šrotu. Termálními pistolemi jsem pak roztavil roboty pod nohama.

"ZHÉÉÉÉÉBNI TY POJEBANEJ DUUUURAAAAAK!!!" slyšel jsem ve sluchátku. Už to rozjel! Pohled na radar odhalil rychle se pohybující zelenou tečku a všude kolem ní rychle mizející červené tečky. Výhledem z průzoru jsem pak viděl Crazy Ivana pálíc od boku z kulometu, obou pistolí i ramenního minometu. Kdyby tohle vidělo vedení Unie, spíš by se mu říkalo Ivan Hrozný. "KAM ZDRHÁŠ TY ŠMEJDÉÉÉÉ!" řval když rozstřílel na kusy další dřevorubecký stroj. Nakonec jsme se společně prostříleli až k tomu vysílači. Ten nám útočil celou dobu boje na elektroniku a tak jsme si jeho naprosté zničení moc užili. Vystoupili jsme ze strojů. Já jsem musel použít svou vlastní sekeru na vyražení nouzového průlezu. Běžný poklop se vzpříčil vinou mnoha ran. Fantazie a Nezralost se ztěží držela na nohou.

Když jsme vystoupili na pevnou zem mýtiny, otřeli jsme pot a krev a Alexandr byl zase klidný. Zaklepali jsme na dveře. Otevřel muž ve středním věku a měřil si nás od hlav k patám.
"Vy jste pan Tau?" zeptal jsem se a věděl co příjde.
"Chau" řekl muž.
"Čau" pozdravili jsme s Alexem jednohlasně a cukali nám koutky! Tenhle humor miluju.
Jeden moudrý muž kdysi řekl: "To, ze mas na něco právo, neznamená ze nejsi č***k, když to uděláš."
Uživatelský avatar
Jiron
Rytíř
Příspěvky: 2321
Registrován: 16. 10. 2004, 16:34

Re: Lancer - Pro čekanky tu není místo

Příspěvek od Jiron »

Pan Chau nás pozval dovnitř. Farma byla docela útulná. Posadili jsme se ke kuchyňskému stolu a džbánem vody nám poděkoval za záchranu života, domu a rodiny. Jeho farma je nedaleko Merricktownu a prý se občas poslední dobou zblázní zemědělská technika. Většinou se tomu brání častějším resetem. Tentokrát to ale bylo poprvé co se proti nim obrátilo všechno najednou. Možná to bylo tím, že jim "obživl" server.

Ozvalo se zaťukání na dveře. Se Sašou jsme sáhli po pistolích ale ukázalo se, že je to Šahzade a Namik. Namik se jako vždy pozorně rozhlížela po místnosti aby našla cokoli podezřelého. "To jste sami vyřídili osm mechů?" Zeptal se Šahzade jen co vešel do světnice. "Devět" řekl Alex a ukázal na ohořelou hromadu potrhaných repromembrán a drátů, která dříve vedla celý útok. Oba zbylí Lanceři pokývali hlavou. Namik se usmála "A viděli jste ten krásný západ slunce? Bylo úplně zlaté. A ty červany!" Šahzade se přidal "Kastor má úplně vynikající čaj. Koukali jsme jestli nepřítel nepřijde ze západu" tady mrknul "a u toho popíjeli. Fakt paráda." Něco jsem na to zavrčel.

Podělili jsme se o informace a Namik si pak sedla k řídícímu počítači a snažila se z něj něco dostat. Ukázalo se, že krátce před útokem přišel přes OmniNet nějaký podivný kód. Normálně by mě to asi nechalo chladným ale po všech těch řečech o boji se Strojem to vypadá jako dost divná náhoda.

Doprovodili jsme rodinu do Merricktownu, kde jsme jim řekli čau (he he) a vydali jsme se za vůdcem města - Merrickem. Ono je to tady takový všeobecně divný s tou kolonií. Landmark Colony Corporation vlastní práva na kolonizaci planety. Ta byla v minulosti obývaná ale pak se něco podělalo a už je vedena jako neobydlená. Naši zajatci ale tvrdí, že jsou původní obyvatelé. Aby těch právních nejasností nebylo málo, jedinou oficiální kolonií je Evergreen. Ten řídí administrativní NHP Patience. Někteří z kolonistů se ale rozhodli, že chtějí kolonizovat na vlastní pěst a založili takzvaná Šedá města (Merricktown a Liu Meize).

Merrick se nijak zvlášť netajil despektem vůči Patience a korporátnímu přístupu ke kolonizaci. Ptali jsme se ho na ty stany a přístřešky uprchlíků na ulicích jeho města. Zmínil, že docházelo a dochází k útokům na okolní farmy. Šlo prý o ojedinělé výboje ale v poslední době jsou častější a častější. Evergreen se stará jen o sebe a mnoho farmářů se bojí o život. Na otázku na sub-alterny a zemědělské mašiny odpověděl stejně jako pan Chau.

Bylo na čase se vrátit do Evergreenu. Podali jsme hlášení Patience a nechali dotisknout nějaké náhradní díly i s pár drobnými úpravami. Po dlouhé šichtě a těžkých bojích jsme měli konečně volno. Šel jsem na Dno Studny, dát si drink před spaním. Namik to zabalila rovnou. Nejde se jí divit, byli jsme na nohou asi 26 hodin s mírným užitím stimulantů. Pár techniků co odsávali přistávací plochu si taky zašlo na skleničku a tak jsem nemusel platit. Každýmu kdo u toho nebyl vyprávěli jak jsme drsní, že jsme je ochránili před těmi hmyzáky. To bylo příjemné a sám jsem jim pár bojových historek odvyprávěl. Nakonec jsem se rozloučil a odpadl do postele.
Jeden moudrý muž kdysi řekl: "To, ze mas na něco právo, neznamená ze nejsi č***k, když to uděláš."
Uživatelský avatar
Jiron
Rytíř
Příspěvky: 2321
Registrován: 16. 10. 2004, 16:34

Re: Lancer - Pro čekanky tu není místo

Příspěvek od Jiron »

Ráno jsem se u snídaně potkal se zbytkem peruti. Alex i Šahzade byli večer ještě produktivní. Podařilo se jim spojit s velitelkou HSM Hersinianských Spojených Měst. Šahzade vytáhnul hodnost, čestné slovo, šarm a pohledný zevnějšek a Kalla se rozmluvila. Alex pak volal na velitelství a začal vyjednávat příměří a potenciální výměnu zajatců. Zdůrazňoval prý, že jsme úplně jiná Unie než tenkrát. Zároveň taky připouští, že i když tady vypadáme jako jedna organizace, nejsme tu všichni úplně spolu.

V tom měl recht. Nadhodil jsem, že mi přijde zvláštní, že ty útoky sub-alternů ale i hmyzáků jsou vedeny jen na Šedá města a okolní farmy, zatímco Evergreen má jednu ostřelovanou ulici. V podstatě moji myšlenku, že by v tom LCC mohl hrát nějakou roli spláchnul do hajzlu ale i tak jsem rád, že jsem to řekl. Každopádně domluvil, že její bojovníci se v následujících dnech zdrží útoků na Unijní obyvatelstvo, a že se za dva dny sejdeme k jednání. Alex říkal, že to působí, jakoby jejich velení bylo nejednotné. Ale upřímně řečeno, po tom co řekl, že máme dva dny volna jsem už moc nevnímal.

Rozhodl jsem se první den volna využít k tomu abych se dostal trochu do pohody. Dopoledne jsem vyměnil hilznu z brokovnice pro Everest s jedním klučinou za flašku domácí blátovice. Tu jsem pak pod rukou daroval jednomu staršímu kolonistovi co obsluhoval tiskárnu aby mi přednostně vytisknul rybářský prut, i když se teď tiskne jen vojenský materiál. Odpoledne jsem pak vzal svůj nově nabytý nástroj k řece.

Sednul jsem si na břeh, jen tak, na svou koženou bundu jakou už staletí nosí letci. Potřeboval jsem si utřídit myšlenky. V bitvě většinou volím nejpřímější a nejjasnější řešení situace a proto mám volací znak "Filozof". Můj výcvikový seržant mi po jedné simulaci řekl "ty nejsi žádný filozof, co?" a mezi mými soukmenovci se to chytilo. Tahle planeta měla ale velkou spoustu problémů. A to ještě netuší jakou hrůzou si projdou během právních tahanic až se zjistí, že kolonizace Landmarku vlastně možná není legitimní. My jsme tady za Unii. Jsme tu abychom chránili lidské životy a ne zájmy korporace. Co mají za problém s šedými městy? Věděl Landmark, že tady žijí původní obyvatelé? Ty otázky se mi honili hlavou, když konečně splávek poskočil a ryba zabrala! Super!!! Začal jsem zvolna navíjet a pomalu tahal úlovek z vody. Nechtělo se jí, bylo to boj! Ryba se mrskala zjevně byla velká a silná. Musel jsem vstát a opřít se nohou do břehu. Bláto klouzalo ale nakonec podrážka mých těžkých bot našla oporu a zvíře jsem vytáhl z vody. Vypadala jako něco mezi štikou a tuňákem. Tlustá štika? Špičatej tuňák? Těžko říct. Nožem jsem rybu usmrtil a všiml jsem si, že se pomalu smráká.

Vydal jsem se zpátky na Dno Studny. Rybu jsem dal kuchaři ať ji hodí na grill. Namik na večer chystala představení. Po nalodění se začala učit na ukulele a docela jí to šlo. Měla trochu trému ale večery tady byly nudné a ať zahraje cokoli, bude to příjemné osvěžení. Nehrála špatně. Nehrála ani dobře. Hrála s nadšením a s chutí. To je nejdůležitější. Jestli to nebyl kulturní zážitek tak to byla aspoň komická vložka. Ty měsíce ve stázi asi jejímu umění neprospěli.

Všeobecný ruch zábavy se změnil v ruch poplachu ještě před večeří. Někdy mám pocit, že nepřítel - ať už jím je kdokoli - naplánuje útok tak aby se to nehodilo mě osobně. Měl jsem hlad a těšil jsem se na šťuňáka na grilu. Jindy zase útočí hned po večeři, když si člověk dá pár drinků a šel by si lehnout. Každopádně poplašná siréna přehlušila kručení v břiše a ostrý zvuk osobního komunikátoru ostře zakontrastoval s lehkonohými tóny Namičiného ukulele. Byl čas znovu naskákat do strojů a pustit se do té bezútěšné práce jménem Válka.

Jako vždy jsem nejprve zapnul transpondér, radar a komunikátor. Když jsme vycházeli mohutnými kroky z hangáru, ozval se z vysílačky Crazy Ivan. "Hele, tak HSM útočí na město pomocí obléhacích mechů. Je potřeba je odrazit." Pak vydal rozkazy zhruba v tom smyslu, že Ika-Roa zaujme pozici na městské hradbě a bude systematicky ostřelovat útočníky. Dutchess půjde mírně do jejího levoboku a bude poskytovat palebnou podporu a já půjdu s Ivanem pěkně do protiútoku. Super plán! Jenže nevyšel!

Jak jsme došli na hradby a pomocí skokových trysek se postavili nad bránu, přiletěl solidně velký kinetický projektil balistickou křivkou a zeď začala praskat spolu s naším pancířem. Šlo o nějakou formu obléhacího děla. Když se pod Ika-Roou začala bortit zeď, ukázalo se, že plán nepřežil kontakt s nepřítelem. "Parto, jestli tu bombardu nesejmem, rozebere nás na atomy!" řekl jsem peruti do vysílačky. Ivan souhlasil a Dutchess odpovídá: "S Ika-Roou vám otevřeme cestu přes ty Roniny, postarejte se s Ivanem o tu Bombardu." Sotva to dořekl, spustil smršť palby, kterou v pravidelných intervalech pročísl hrom Ika-Roiny velkorážní pušky. S Crazy Ivanem jsme zařadili vyšší rychlost a ukazatel teploty reaktoru začal rychle stoupat. Everest ale umí být zatraceně rychlý! Rozběhli jsme se každý z jedné strany skály, za kterou se Bombarda schovávala a pálila balistickou křivkou. Jak jsme běželi, Roninové před námi samovolně vybuchovali. Někdy vlivem nových Dutchessových raket a minometů, někdy se díky Ika-roe objevila v trupu taková díra, že se celý mech roztrhl. Víra v Povstání a Fantazie a Nezralost dorazili s napřaženými zbraněmi k bombardě ve stejnou chvíli. Půlměsícovitý břit mé sekery se zaťal zhora do hlavy mohutného mechu a Ivanův meč mu zajel do břicha. Mašina se zhroutila na zem a změnila se v kouřící hromádku šrotu. Další velké vítězství.
Jeden moudrý muž kdysi řekl: "To, ze mas na něco právo, neznamená ze nejsi č***k, když to uděláš."
Odpovědět

Zpět na „Vaše hraní - příprava, rady, zápisy a PbP“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Google [Bot] a 3 hosti