Barrowmaze (Forbidden Lands)

Zápisy a zážitky z vašich her, pomoc s přípravou, společné hraní.
Uživatelský avatar
MaMaHaJ
Příspěvky: 294
Registrován: 6. 6. 2010, 22:14

Barrowmaze (Forbidden Lands)

Příspěvek od MaMaHaJ »

V létě jsme začali hrát v systému a světě Forbidden Lands modul Barrowmaze - je to trochu zvláštní kombo oldschoolu a všeho ostatního, ale dost nás to baví a ještě pořád jsme u toho vydrželi. (Začali jsme vlastně dost nastejno jako začal Marcus přidávat svoje zápisy z hraní v Barrowmaze a modul jsem vybral na jeho doporučení z blogu, díky Marcusi!) Konečně se mi podařilo udělat pár zápisů tak je budu postupně házet sem.

Pro hráče - klidně napište co bylo jinak, už si to moc nepamatuju. Co je ve spoilerech prosím nečtěte. :)


Postavy:

Radnar Rudovlas – půlelfí černokněžník v rudé róbě. Ovládá především magii symbolů a touží poznat tajné vědění svých předků. Cynický, s ostrým jazykem.

Varashi (Plamen války) – orčí druidka z klanu Varaga. Klan Varaga se skládá z neplodných orčích žen a tahá za nitky v zákulisí, aby orčí národ mohl konečně svobodně vzkvétat. Varashi je ale mladá, naivní, a nevyzná se v lidských zvycích. Ovládá ale magii, dobře se ohání mečem, a dokáže přežít v lesích.

Krysal – gobliní zloděj, kterému se zalíbila civilizace. Obléká se do hezkých šatů a krade jen od toho, kdo si to zaslouží. Dřív operoval v osadě na sever od Mudtownu, kde vládnou Rezaví bratři, ale poté co jim ukradl něco dost cenného, se raději přesunul na jih.

Wulfred – trpasličí bard. Dobromyslný a drobný, hraje na flétnu a překrásně zpívá. Je radost a povzbuení mít ho v družině. Ve skutečnosti špehuje pro Thormunda Půlručku, trpaslíka, který touží pozabíjet lidi a zahnat je zpátky na jih.

Vergevil – lidský válečník, vypracované svalstvo a hříva černých vlasů. Se svou věrnou sekerou už Vergevil zabil tolik lidí, že musí pít, aby zahnal jejich přízraky. Ve skutečnosti jich tolik nebylo a Vergevil je pořád dost mladý. V každém jiném fantasy příběhu by z něj byl ideální kandidát na hlavního hrdinu.


První výprava

Několik let poté co konečně, a podle všeho už natrvalo, zmizela Rudá mlha, se toho v Zapovězených zemích hodně změnilo. Země se otevřela cestování, obchodu, průzkumu. To s sebou ale obnáší i mnohá nebezpečí. V oblasti okolo městečka Mudtown, kde se lidé živili převážně sběrem rašeliny a pálením hliněných cihel, se rozmohly útoky orků. Isirové i Rokové začali pořádat nájezdy na vesnice blíž kraje lesů, a lidé byli nuceni se stahovat hlouběji a hlouběji do vnitrozemí. Z Mudtownu se stalo regionální sídlo, mimo vliv rezavých bratří, jejichž nejbližší posádka sídlí asi den cesty na sever u jezera Claye. Mudtown momentálně ovládá muž jménem Brynde, který vede tlupu lapků a psanců a drží město pod kontrolou.

Uprchlíci před orky ale nejsou jedinými novými návštěvníky. V Arinském lese pár odvážných hledačů pokladů odhalilo existenci zjevně ohromného pohřebiště. Mohyly a skalní komory na povrchu jsou zjevně od uctívačů Havraního boha, kteří tu snad kdysi žili, ale krypty dole pod zemí musí pocházet od půlelfů, nebo snad dokonce od elfů! Zvěst o Barrowmaze – jak se začalo místu přezdívat, do Mudtownu přitáhla další vykradače hrobů, tuláky, vagabundy, blázny, hlupáky, odvážlivce a podobné pochybné existence. Do města začaly první drobné cennosti proudit už loňský podzim, ale od jara je jich stále víc a víc. Brynde nad tím vším drží ochranou ruku a vybírá daň vždy, když chce kdokoliv prodávat za hradbami města. V samotném městě žije asi 500 lidí, kolem něj táboří asi 200 uprchlíků a hledačů pokladů v provizorních chýších a stanech. Dřív by se kvůli zlatu tolik lidí nepřihrnulo, ale od jisté doby o něj jeví různí kupci, většinou z východu, větší a větší zájem a jsou ochotní za něj nabízet různé zboží, mnohdy takové, které se v Zapovězených zemích nedá sehnat, jako třeba různé vzácné látky nebo lahůdky.

Na sklonku zimy do Mudtownu přivítal Radnar Rudovlas – tajnůstkářský čaroděj půlefího původu. Ubytoval se v polorozpadlé věži kousek za hradbami, ačkoliv většinu studené zimy trávil v hospodě U kulatého chlapa. Radnar se už dlouho plánoval vypravit do elfích ruin, ale nechtělo se mu připojit se k jedné ze skupin otrhaných hlupáků, kteří by ho stejně tak dobře mohli zabít a pohodit v příkopě, jako mu pomoct odhalit magická tajemství jeho předků. Navíc samotný Arinský les se podle všeho hemží orky, a nebylo zrovna neobvyklé, že se výprava domů vůbec nevrátila. Radnar tedy vyčkával na vhodnou příležitost, sbíral informace, a věnoval se studiu. Ta se naskytla pár dní po letním slunovratu.

Do Mudtownu se totiž vypravila orčí druidka jménem Varashi – členka tajuplného klanu Varaga. Od svých představených dostala úkol – zjistit, proč se lidé najednou začali tak moc zajímat o zlato, odkud se zlato bere, a kam putuje. Stopa jí zavedla do Mudtownu, kam přicházelo spoustu uprchlíků a lupičů prodávat svoje cennosti.

Ačkoliv orčí ženy dokáží vypadat skoro jako lidské, pokud chtějí, Varashi se narodila s velikými nadočnicovými oblouky, pořádnými tesáky a stejně velkou dávkou naivity. Ani jí nenapadlo použít převlek a bezelstně vyrazila do nitra lidského města. Úzké uličky byly plné bahna a hnoje, všechno smrdělo, mezi usoplenými dětmi se proháněla prasata a slepice, a Varashi si brzy začala podezíravě prohlížet skupinka ozbrojených mužů v kožených zbrojích a širokými meči. Takových ozbrojenců bylo ve městě plno, někteří chodili sami, jiní pohromadě, někteří nechodili vůbec a jen vyspávali opilost před dveřmi hospody na náměstí.
Varashi se chystala zamířit k velikému stanu, pod kterým sedělo pár zvláštně oblečených lidí – jejich barevné šaty a veliké klobouky orčce naznačovaly, že půjde o někoho důležitého. Navíc se před zbožím a věcmi tísnil hlouček zájemců, a jeden z nich se pokoušel s obchodníky směnit nějaké zlaté předměty. Ale až k obchodnici Turgen, jak se téhle Aslanderské kupčici říkalo, se Varashi nedostala. Na rameno jí dopadla něčí ruka a než se stačila nadát, válela se v blátě uprostřed tržiště a obklopovala jí skupinka rozzuřených a opilých ozbrojenců. „Je to orčice! Podívejte se na ní! Orčí čarodějnice!“ řvali a chystali se ukázat nezvanému hostu zač je toho loket.

Naštěstí pro Varashi zrovna kolem procházel čaroděj Radnar, vysoký půlelf s měděnými vlasy, v červené róbě a s dřevěnou holí. Rychle zjistil, o co jde, a díky své autoritě se mu podařilo zabránit lynči. Bylo mu jasné, že mít po ruce orčku, která se vyzná v okolních lesích, by mu konečně umožnilo vypravit se do Barrowmaze beze strachu, že skončí někde v křoví zastřelený otráveným isirským šípem.

Radnar vzal Varashi do své věže, a ačkoliv nemluvila lidskou řečí zrovna nejlépe, oba si padli do oka. Varashi se dozvěděla o ruinách, kam lidé chodí a nosí odsud zlato a Radnar jí navrhl, aby se tam šli společně podívat. Varashi bylo jasné, že Radnara by se měla držet, jestli chce pochopit, jak to s tím zlatem a jeho oběhem vlastně funguje. Zjevně mocný čaroději jí imponoval a ráda by se toho od něj dozvěděla co nejvíc. Nabídla mu tedy své služby jako průvodce, stopař a lovec.
Vyrazili hned druhý den. Radnar si nebyl jistý, jestli by náhodou nebylo lepší nakoupit nějaké zásoby, ale Varashi nad tím mávla rukou, že kdyžtak něco uloví. Dokonce si nenabrali ani zásoby vody, což nebylo zrovna nejmoudřejší, jak se záhy ukázalo. Do Barrowmaze cesta trvá asi dva nebo tři dny, jeden den přes pláně, kde občas stojí nějaký lidský statek nebo osada, a pak skrze hustý Arinský les – plný roklí a mokřadů. Právě na jeho kraji se první večer oba dva dobrodruhové utábořili a snědli jídlo, které si s sebou přinesli. Druhý den se pod korunami stromů pokoušeli lovit a hledat vodu, ale bez větších úspěchů. Utáhli si tedy opasky a pochodovali dál, Varashi hledala cestu mezi mohutnými duby, křovinami, mlázím a balvany obrostlými mechem. Třetího dne konečně dorazili k úpatí mohutné hory. Krajina se začala měnit, jak stoupali – přibylo borovic a pískovcových skalisek. Někde tady má ležet proslulé Barrowmaze.

Společně našli mezi skalami vytesané schody. Když se po nich pustili nahoru, otevřela se před nimi široká rokle, nebo spíš možná menší údolí, lemovaná ze všech stran skálami roztodivných tvarů. Uprostřed rokle rostla vysoká tráva a mezi cáry mlhy, která se tu po ránu držela, byly vidět řady kamenných mohyl. Některé z nich byly zarostlé a zasypané. Společníci prohlédli několik z nich a všimli si, že jsou většinou zapečetěné kamennou deskou. Rozhodli se vzít s sebou příště i kladivo, aby se mohli prolámat dovnitř. Radnar si ovšem všiml, že skrze trávu vede nějaká cestička, k jedné větší mohyle dál v rokli. Z mlhy se také vynořil mohutný černý obelisk trčící k nebi jako prst. Radnar zjistil, že je na něm napsáno elfím jazykem „Život ve smrti.“
Mohyla, ke které vedla cestička, byla prázdná, až na zející otvor uprostřed. Nad dírou vedoucí hlouběji do podzemí stála železná trojnožka a na ní někdo přivázal provaz. Radnar se s Varashi opatrně spustili dolů a poprvé vstoupili do Barrowmaze.
Radnara zaujaly fresky, kterými byla místnost vyzdobená. Oba dva se ale rychle chtěli podívat i dál, chodbou, která z místnosti vedla. Po pár krocích narazili na odbočku doleva. Ta vedla ke zvednutým železným mřížím, které vyseli nad kamenným obloukem, kterým se dalo pokračovat dál. Radnar s Varshi je opatrně prozkoumali a omylem spustili jakousi past. Železná mříž s prásknutím zapadla a z místnosti, kterou střežila, se vyrojili kostlivci. Naštěstí nemohli oběma dobrodruhům ublížit, jelikož stáli na druhé straně. Vrátili se do první místnosti a Radnar si začal prohlížet fresky na okolních stěnách. Z chodby ale přišla další skupina kostlivců – bylo jich několik, na čelech jim zeleně svítily drahokamy, a mávali zakřivenými šavlemi. Strhl se boj. Varashi zůstala dole a bránila Radnara, zatímco se šplhal nahoru po provaze. Varashi hbitě vyrazila hned za ním, jakmile byl nahoře. Jeden kostlivec už ležel na zemi, ale ostatní na Varashi zle doráželi. Jeden z nich přesekl provaz vejpůl, když se orčce podařilo vyšplhat zpět. Nemrtví nevypadali, že se jim chce odejít – stáli dole pod otvorem a výhružně klapali zuby. Radnar s Varashi naštěstí našli veliký kámen, snad staré víko od sarkofágu, a Varashi se ho podařilo odtáhnout ke kraji a shodit na kostlivce. Kámen jich několik rozdrtil, ale jeden přežil. Varashi se spustila po laně dolů a porazila ho v šermířském souboji. Posbírali několik drahokamů, ale ne všechny, protože některé rozdrtil kámen. Varashi z posledních sil desku nadzvedla, a podařilo se jí tak zachránit ještě pár dalších drahokamů. Pak se oba dva vyčerpaní hrdinové rozhodli vrátit domů.
barrowmazemapa1.png
Cestou zpět začal být hlad a nedostatek vody mnohem větší problém. S lovem to ale pořád nebylo moc dobré, zásoby ovšem rychle docházely. Varashi nakonec na kraji lesa našla kance. Hodila po něm kamenem a následně přemohla v zuřivém boji a vítězoslavně ho přinesla do tábora. Radnar jí vyčinil – proč takhle riskovat, když už jsou skoro doma. Varashi si ale svůj lovecký kousek nenechala vymluvit. V Mudtownu prodali drahokami kupčici Turgen a Varashi tak na vlastní oči viděla, jak se smaragdy, stejně jako další cennosti, mohou změnit na stříbrné mince, nebo různé zboží. Turgen měla na prodej nejen nezbytnosti, ale i vzácné látky, korále, alkohol. Takové zboží se v Mudtownu ani v okolí nevyrábí. Musela přijít opravdu zdaleka… Turgen je z klanu Aslenů, kteří pochází ze země daleko na západě, za velikými horami, ale teď žijí na planinách východně od Mudtownu.
Tak skončila první výprava do Barrowmaze.
Naposledy upravil(a) MaMaHaJ dne 19. 4. 2023, 16:04, celkem upraveno 3 x.

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek


"Listen here's the thing – I don't know what you kids are up to, but I do know one thing: laws are threats made by the dominant socio-economic, ethnic group in a given nation. It's just a promise of violence that's enacted and police are basically an occupying army, you know what I mean? You guys want to make some bacon?" - Bud Cubby
Uživatelský avatar
MaMaHaJ
Příspěvky: 294
Registrován: 6. 6. 2010, 22:14

Re: Barrowmaze (Forbidden Lands)

Příspěvek od MaMaHaJ »

LÉTO

thorgal_18_s_seite_04.jpg


2. výprava

:arrow? Na druhou výpravu do Barrowmaze se k Varashi a Radnarovi připojil gobliní zlodějíček Krysal, který nedávno okradl rezavé bratry sídlící na sever od Mudtownu, a teď hledal nějaké bezpečnější místo. Krysal vznikající družině nabídl svoje zlodějské umění, prázdný pytel, a olejovou lampu, kterou si pořídil.

Cestu do Barrowmaze už družina znala, jen pro Krysala byla nová. Přes zelené pláně, zlatavá políčka, a nad hlavou rozpálené slunce – cesta družině utekla rychle. K večeru, jak čekali, dorazili na kraj Arinského lesa a tam se utábořili. Tentokrát si s sebou zabalili dost jídla a načerpali v Mudtownu dostatek pití, jen Krysal, jelikož nebyl zrovna teď při penězích, zásob moc neměl, ale ostatní se s ním o to trochu co měli podělili. Druhý den, k večeru, už dorazili blízko k elfím skalám, kde leží i Barrowmaze, ale nastalo nečekané zdržení – náhle se objevila mlha, která Varashi, která výpravu vedla, dost zmátla a zpomalila. Mlha uprostřed léta? Ten den tedy moc času na průzkum nezbývalo. Utábořili se někde mezi skalami, dost daleko od mohyl, které by přeci jen mohly být nebezpečné, a čekali do druhého dne. Prozkoumali pár dalších místností v kryptách pod povrchem, ale nenašli žádné veliké poklady, ani se nestřetli s žádným větším nebezpečím.

barrowmazemapa1.png

Rozhodli se ještě prozkoumat pár mohyl. Několik z nich bylo zapečetěných velkými kameny a bylo by potřeba kladivo, aby šlo kamenné dveře vylomit. Ale jedna z mohyl byla už otevřená! Krysal do ní opatrně sestoupil a našel v ní zlatý prsten! V tu samou chvíli ale Varashi a Radnar zaslechli nad hlavami chechot a vřeštění. Zrovna tudy prolétalo hejno harpyjí! Oba dobrodruzi se naštěstí stačili duchapřítomně schovat do mohyly a harpyje odletěly, aniž by si jich všimli.

Při návratu do tábora je čekalo další nebezpečí. Mezi skalami a borovicemi, které obklopují rokli, kde Barrowmaze leží, opatrně procházela nějaká další skupinka vykradačů hrobů! Podle všeho je vedl muž jménem Pollo, veliký, silný chlap, jehož skupinky se většinou vyznačovali velkou úmrtností. Krysal byl vyslán, aby se za nimi opatrně plížil a zjistil, kde mají tábořiště. Ukázalo se, že táboří mezi ruinami nějaké elfí stavby o kus dál v lese, mnohem dál od Barrowmaze než naše družina. Krysal se s touhle informací vrátil zpátky za Radnarem a Varashi, mimo jiné si všiml i toho, že Pollovi chlapi nesli dva objemné pytle. Družina vymyslela důmyslný plán, jak se jich zmocnit…

Uprostřed noci, kousek od Pollova tábora, tři soon-to-be lupiči čekali v křoví. Pollo měl rozdělaný oheň, a jeho sedm mužů polehávalo kolem. Dva z nich drželi hlídku, pytle měl Pollo položené u sebe a chrápal kousek stranou od ostatních. Radnar už předem připravil na plochý kámen runu, která nutí každého, kdo jí uvidí na symbol zírat a nezajímat se o nic jiného. Varashi vyvolala síly přírody a krokem tichým jako kočka se připlížila o kousek blíž k táboru a položila kámen tak, aby na něj hlídka určitě viděla až se sem přiblíží. Druhý symbol, tentokrát s efektem paralýzy, měla namalovaný na štítě a byla připravená ho ve správnou chvíli ukázat druhé hlídce. Krysal se mezitím plížil k táboru z druhé strany.

Vysvitnul měsíc a v jeho světle se zaleskly obě runy. Jeden z Pollových chlapů začal s nepřirozeným zájmem zírat na kámen před sebou, druhý ztuhnul, když se mu před očima mihla postava se zvláštním symbolem na štítě a zase zmizela. Krysal měl jen trochu času, ale využil ho, jak jen mohl – popadl oba pytle a utekl s nimi pryč do tmy, dřív, než Pollo stačil svolat poplach a pořádně se rozkoukat. Krádež byla úspěšná!

Druhého dne ale družinu čekalo nepříjemné překvapení. Pollo se svými muži procházel okolí a snažil se zloděje najít. Bohužel bylo příliš pozdě na útěk, když si družina všimla, že se blíží. Všichni tři tábořili v úzké rokli mezi skalami, kam vedla jen jedna cesta. Pollo vypadal výhružně, ale družina naštěstí duchapřítomně stačila pytle schovat ještě předtím, než se ukázal. Radnar se tvářil jakoby nic, a mrzutě si stěžoval, že žádné poklady nenašel, jen že se tu pohybuje spousta, ale spousta orků. Pollo byl pořád podezíravý, prý ho včera okradl někdo, kdo ovládá kouzla, ale Radnar mu v tu chvíli začal nadávat a lomit rukama. Proč si od něj Pollo nenechal udělat nějaký ochranný amulet, nebo kouzlo, když tu potkává i orčí šamany! Na to už Pollo argument neměl, a Radnar ho naprosto přesvědčil. Pokračoval v hledání orků a družina se bez dalších incidentů vrátila do Mudtownu. Nalezené poklady prodala, ale s těmi kradenými raději počkala – bude lepší je nechat v Radnarově rozpadlé věži a prodat až později. (Byly tam nějaké mince, měděné předměty a kniha o nekromancii, o kterou se zajímal Radnar.) Tak skončila druhá výprava do Barrowmaze.

Updated Barrow Map.png

3. výprava

:arrow? Během třetí výpravy do Barrowmaze se skupinka rozrostla o dva další členy. Žoldák Vergevil, který do té doby pracoval pro Polla, ale vzhledem k tomu, že ten se nechal okrást orky a Vergevilovy z nebezpečné výpravy do temných lesů a smrdutých krypt vůbec nic nekáplo, rozhodl se mladý válečník zkusit štěstí jinde, a to u Radnara. Své služby čarodějovi nabídl také trpasličí bard Wulfred. Hrává po hospodách v Mudtownu, zdánlivě jako nevinný bavič, ale ve skutečnosti pracuje pro trpasličího náčelníka Tormunda Půlrukého jako špech. Tormund se chce dozvědět, proč se začali lidi tak strašně zajímat o zlato? Jistě, je to vzácný a užitečný kov, ale teď kvůli němu propuklo učiněné šílenství. Wulfred si všimnul, že zlato vykupují obchodníci z východu, především pak Turgen a rozhodl se prozkoumat, odkud vlastně pochází. Radnarovi se o svých skutečných záměrech ovšem nezmínil, ale nabídl mu, že ho zvěční ve svých písních. Nyní již početná družina tedy vyrazila do Barrowmaze!

Uprostřed parného léta se jim po rozpálených pláních, sem tam lemovanými polem nebo statkem, necestovalo nejlépe. Cesta vlhkým lesem plným křovisek, podrostu, potůčků a bahnisek, taky nestála za moc. Jednu noc se skoro nevyspali, jelikož si vybrali k táboření místo plné protivných kořenů a větví a v noci už nechtěli měnit tábor. Nakonec ale přeci jen dorazili do Barrowmaze.
Tentokrát se rozhodli nechat podzemní krypty být, a raději se podívat do mohyl. Krysal tam nakonec minule našel zlatý prsten, za který od obchodnice Turgen utržili spousta peněz, a Vergevil měl s sebou veliké kladivo, takže mohl vylámat vchody do mohyl.
Vergevil si tedy sundal košili a začal bušit kladivem do kamenných dveří jedné z mohyl. V poledním žáru mu rychle začal stékat po těle pot, a všichni znervózněli, když se rány kladiva začaly rozléhat kolem. Barrowmaze bylo vždycky nepřirozeně tiché místo, ve vysoké trávě nebzučel žádný hmyz, a na mechem obrostlých kamenech nevysedávaly žádní ptáci… Po několika minutách kamenná deska praskla a družina se nahrnula dovnitř. Po úzkých schodech jim ale vyrazilo vstříc hejno obřích stonožek! Strhla se bitka, kde družina snadno zvítězila, především díky Vergevilovi a jeho sekeře, a vyplenila tři sarkofágy dole.

Hluk boje, a samozřejmě rány kladiva, ale přilákali harpyje. Hejno přilétlo s velikým křikem, vřeštěním a urážkami. „Je to čerstvé? Bude to chutné? Chci jeho oči!“ ječely zrůdy. Družina se rychle stáhla do mohyly a vyčkávala, jestli harpyje neodletí. Vypadalo to ale, že to nemají v úmyslu. Radnar tedy vymyslel plán – očaroval malý kámen paralyzačním kouzlem, a Krysal, který byl ze všech nejobratnější, s ním opatrně přišel k východu z mohyly. Po jeho boku stál připravený Vergevil a Varashi s pytlem. Krysal vystrčil ruku ven, a jedna ze zvědavých harpyjí nakoukla dovnitř. To jí ale už strčil před obličej kámen s paralyzačním kouzlem a ohavnému hybridu ztuhly všechny svaly a zhroutil se k zemi. Varashi s Vergevilem jí hodili pytel přes hlavu a zkroutili křídla. Nastal čas vyjednávat.

„Když nás necháte jít, pustíme jí živou a zdravou,“ navrhl Radnar zbytku harpyjí. Ty se mezi sebou zuřivě dohadovaly a hádaly, ale nakonec souhlasily. Družina dojde až ke schodům vytesaných do skály, po kterých se dá sejít z rokle níž do lesa, a pak harpyji pustí. Do té doby je harpyje nechají být. „Počkejte, až se to dozví královna,“ syčela největší z nich. Družina opatrně vylezla ven, zajatou harpyji pevně svázanou, a opatrně vyrazila ke vchodům. Harpyje vřeštěly, nadávaly, a kálely pod sebe, ale nechaly dobrodruhy dojít až na smluvené místo. Tam se všichni rozeběhli mezi borovice a pustili zajatou harpyji. Vyvázli bez zranění, ale s pokladem!

Na noc se utábořili mezi skalami, v malé úžlabině kryté z obou stran kamennou stěnou a Varashi ještě nasbírala pár smolných větví na pochodně. Druhý den ráno se Radnar, jelikož ho kouzlení předchozí den vyčerpalo, rozhodl zůstat v táboře a hlídat lup. Vergevil, Varashi, Wulfred a Krysal vyrazili sami. Rozhodli se ještě prohlédnout pár dalších mohyl, Vergevil je opět vylomil svým kladivem. V první mohyle našli dřevěný sarkofág v podobě krásné ženy a uvnitř nějaké šperky a libě vonící lahvičky. Varashi si je prohlížela s velikým zájmem. Opět se ukázala skupinka harpyjí, ale družina zůstala skrytá v mohyle, dokud neodletěly.

Jelikož se Radnar a Krysal nezůčastnili výpravy do mohyl, hledali mezitím ve skalách kolem Barrowmaze nějaké vhodné místo k delšímu táboření. Nakonec vybrali jeskyni, ke které se musí vyšplhat po úzké cestě a má zhruba čtvercový tvar, (někdo jí zjevně opracovával.) Trochu menší chodbou, která z jeskyně vedla, se dostali k podzemnímu jezírku, které se zdálo docela malé a neškodné a chodbu uzavíralo. Radnar pro jistotu jeskyni očaroval paralyzačními runami, kdyby tam náhodou někdo v jejich nepřítomnosti přišel.

Povzbuzeni lupem, se hrdinové rovnou pustili do další mohyly. Po schodech dolů sestoupili do mnohem větší krypty, kde našli zvláštní, hrubou sochu nějaké ženy a v další místnosti výklenky s kostmi a poklady. Amfora a pohár z elektra, pár mincí a především – dýka, o níž Varashi řekla, že musí být magická. Bylo na ní napsáno: Ve jménu Vánku, vracím se nazpět. Vánek je bohyně, kterou snad uctíval i lid Havrana, který tyhle mohyly postavil, ale nikdo si tím nebyl úplně jistý.

Zbývala ještě třetí místnost, napravo od schodů. Ve světle pochodně, viděli, že v ní leží zčernalá mumie. Její bílé zuby se leskly ve tmě a zářily oproti její černé kůži – stejně jako drahokamy na špercích, které měla navlečené na sobě. Wulfred se k ní dostal jako první, ale v tom se ze stropu spustil jakýsi černý sliz, dopadnul mu na hlavu a úplně jí pohltil. Wulfred se zmítal a sliz ho nakonec pustil. Trpasličí bard se ovšem sesunul k zemi v bezvědomí a z čela mu crčela krev. Na sliz se vrhnul zbytek skupiny, ale nebylo snadné ho porazit. Dokázal obepínat končetiny, a v jeho beztvaré hmotě se skrývala ústa plná špičatých zubů. Také na lupiče stříkal kyselinu. Varashi se na něj pokusila vylít jednu z voňavých lahviček, ale bez většího účinku. Nakonec se jim ale přece jen podařilo hnusného tvora udolat. Zraněného Wulfreda odnesli do tábora a ošetřili. Za svoji statečnost (a smůlu) dostal do vlastnictví kouzelnou dýku Vánku. Při hození se vrací nazpět do ruky! Wulfred uměl zacházet s vrhacími noži, takže tento dar velmi rád přijal.

Při rabování mohyl ještě uštknul Vergevila had! Možná kvůli tomu se pak Varashi zdál zvláštní sen, jak se plazí hlínou a studenými chodbami, a jak se v hadí podobě mísí v klubku šupinatých plazů. Cítila ve spánku přítomnost nějaké mocné bytosti…

Nakradené poklady pak družina prodala obchodnici Turgen, tedy poté, co si strážní u brány v Bryndeho jménu vybrali svůj podíl. Brynde se vůbec začal víc a víc zajímat o záležitosti družiny, a snažil se donutit Radnara, aby mu platil daně. Po výměně urážek se nakonec dohodli, že mu Radnar bude platit pět stříbrných za měsíc. (Za to, že smí bydlet v rozpadlé věži kousek za hradbami.) Clo z prodaných předmětů mělo zůstat stejné.
Naposledy upravil(a) MaMaHaJ dne 19. 4. 2023, 15:03, celkem upraveno 8 x.

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek


"Listen here's the thing – I don't know what you kids are up to, but I do know one thing: laws are threats made by the dominant socio-economic, ethnic group in a given nation. It's just a promise of violence that's enacted and police are basically an occupying army, you know what I mean? You guys want to make some bacon?" - Bud Cubby
Uživatelský avatar
Markus
Vrchní krutovládce; Administrátor
Příspěvky: 20870
Registrován: 19. 8. 2001, 00:00
Bydliště: Mnohovesmír! Brno!
Kontaktovat uživatele:

Re: Barrowmaze (Forbidden Lands)

Příspěvek od Markus »

V první řadě: vítej (zpátky) na RPG Fóru! A díky za ty zápisy, samozřejmě jsem si je hned s chutí přečetl. Baví mě sledovat, jak se hraní stejného modulu může s různými skupinami vyvinout jinak. A samozřejmě Barrowmaze můžu srovnávat velmi dobře. :)

Ta kombinace se Zapovězenými zeměmi je zajímavá. Na první pohled bych řekl, že se to k sobě moc nehodí, protože ZZ spíš chtějí, abys běhal po hexech a prozkoumával svět, zatímco megadungeon tě táhne pořád na jedno místo. Ale tys ho umístil několik dnů cesty, takže se ta pravidla cestování a survivalu přece jenom využijou.

Pak si nejsem jistý, jak budou fungovat boje, protože ten Barrowmaze je plný nestvůr a v ZZ je dost snadné vyřadit hráče už jedním bojem. Ale s tím zatím zdá se problémy taky nemáte.

Líbí se mi, že hráči už tak brzo potkali nějaké další frakce. Jednak vykradače vedené Pollem (už se těším, až najdou jeho grafitti :)) a jednak ty harpyje. Při našem hraní mi přišlo, že Barrowmaze ty frakce dost potřebuje, protože jinak se to snadno zvrhne v bezcílné procházení krypty za kryptou, což se může snadno omrzet. Na druhou stranu ten modul je chytře udělaný tak, že ty frakce prostě za chvíli potkáš.

Vtipné bude...
Spoiler
...jestli je napadne sledovat ty harpyje a zjistit, odkud vylétají. Protože pokud jsou to harpyje z Barrowmazu a ne něaké náhodné z přírody, tak je zavedou k alternativnímu vchodu do pozdemí... do dost drsné části podzemí.
A pak jsem zvědavý, jak se vám bude děj dál nabalovat. Zatím to vypadá, že hráči jsou spokojení jen tak s loupením, ale už vám tam vznikají nějaké vztahy a špionáž, Pullo asi taky nebude mít radost atd. Těším se na pokračování. :wink:
Uživatelský avatar
MaMaHaJ
Příspěvky: 294
Registrován: 6. 6. 2010, 22:14

Re: Barrowmaze (Forbidden Lands)

Příspěvek od MaMaHaJ »

Jo, je pravda, že ty pravidla na cestování a přežívání v divočině moc nevyužíváme, což je škoda - ale doufám, že se budou dělat i nějaké výpravy po okolí. Ve městě je town crier, který dodává nějaké zvěsti o tom, co se děje po okolí, a dřív nebo později se snad postavy něčeho chytnou.

Problém s boji jsme vlastně vyřešili tak, že postavy chodí mnohem častěji odpočívat, jelikož mají druhý tábor vlastně docela kousek od Barrowmaze. Což vede k trochu jinému hraní, než na jaké bylo Barrowmaze stavěné, ale zatím nám to zas takový problém nedělá. Hlavně teď už má celá družina kroužkové zbroje a víc zkušeností, takže nejsou tak squishy jako dřív. Zatím se nám nestalo, že by byl nějaký boj fakt těžký, ale (snad) k tomu dojde až se dostanou trochu hlouběji.
Spoiler
To táboření takhle blízko Barrowmaze ale bude dlouhodobě nebezpečné - mám tajné hodiny, které už jsou asi v polovině, a až se naplní, tak tábořící družinu v noci nejspíš přepadne jedna z místních frakcí.
Spoiler
Frakce jsou skvělý! A moc se těším až přijdou trochu víc do hry. Už jsme měli chodbu kde spolu bojují nekromanceři a kultisti - v naší verzi Rust brothers a skupina orků uctívajících démony, družina nabrala zajatce, vyslýchala atd... Má dokonce popsanou cestu k základně nekromantů skrz těch několik tajných dveří, ale neví o pastech, které tam jsou připravené. Dlouhodobě se plánuje vypravit se tam s nějakými žoldáky, tak jsem zvědavý, jestli se k tomu nakonec odhodlají. Harpyje se nakonec už tolik neobjevily - posledních x her mi nikdy nepadlo náhodné setkání mezi mohylami... A druhý vchod do podzemí už máme taky! A samozřejmě proběhl kontakt s pokřivenci - kde jsem si teda dost půjčoval z tvojí hry, (zápisy hltám!) jelikož je prostě super mít tam nějakou víc "friendly" frakci. Do jejich doupěte se ale hráči zatím nepodívali, spíš vždycky akorát uctivě vycouvají, když jim pokřivenci naznačí, že dál ne.
Každopádně toho máme odehráno mnohem víc, jen se musím dokopat a nějak dopsat zbytek těch zápisů. :)

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek


"Listen here's the thing – I don't know what you kids are up to, but I do know one thing: laws are threats made by the dominant socio-economic, ethnic group in a given nation. It's just a promise of violence that's enacted and police are basically an occupying army, you know what I mean? You guys want to make some bacon?" - Bud Cubby
Uživatelský avatar
Markus
Vrchní krutovládce; Administrátor
Příspěvky: 20870
Registrován: 19. 8. 2001, 00:00
Bydliště: Mnohovesmír! Brno!
Kontaktovat uživatele:

Re: Barrowmaze (Forbidden Lands)

Příspěvek od Markus »

My teď bohužel nehrajeme. Smrtící kombo korona + malé dítě, nejsme prakticky schopní potkat se ani online: pracující můžou jenom večer, rodině jenom odpoledne. Kdo ví, kdy a jestli budeme pokračovat... ale skončili jsme na cliffhangeru a vážně chci vědět, jak to dopadne.

Takže je dost možné, že nás předeženete a opisovat pak budu já od tebe. :)
Uživatelský avatar
MaMaHaJ
Příspěvky: 294
Registrován: 6. 6. 2010, 22:14

Re: Barrowmaze (Forbidden Lands)

Příspěvek od MaMaHaJ »

:arrow? Downtime

O pár dní později v Mudtownu si družina rozdělila lup a část peněz odložila stranou na společné výdaje. Radnarova polorozpadlá věž by jim mohla sloužit jako dobré útočiště přes zimu, kdyby se trochu opravila. Teď se ale rozhodli investovat do mezka a stanů.

Varashi navštívila trpasličího kováře Hardara, představil jí ho Wulfred, který si chtěl pořídit helmu. Koneckonců, černý sliz mu tehdy málem ukousl hlavu. Hardar zachmuřeně bušil v podzemní rozpálené kovárně, na chlupatém těle jen kovářskou zástěru, a nebyl zrovna nadšený, že ho navštívil ork. S Wulfredem má dobré vztahy, oba jsou totiž podporovatelé Thormunda Půlručky. Varashi si od kováře objednala kroužkovou košili a šavli. Hardar jí obojí rád vyková, ale musela si vyslechnout spoustu ponurých poznámek, které sice nezněly jako urážky, ale Varashi zrovna na náladě nepřidaly. „To víš, že tě obléknu do zbroje. Od toho jsou orkové na světě, aby nosili trpasličí brnění a šermovali trpasličími meči a měla bys na to pamatovat. Orkové si sami vládnout nikdy nebudou. Rody jsou jako jedno tělo, jeden je hlava, jeden obratné prsty. Orkové jsou silné paže a měli by dělat to, co jim hlava poručí, ne se snažit rozhodovat sami o sobě! Jestli se chceš dozvědět víc o svojí historii, běž do Wailer´s Holdu a tam si poslechni písně, které tam můj lid ještě někdy zpívá! Poslechni si Thormunda, ten ti vysvětlí, jaký je tvůj úděl!“ Kroužkovou košili si pořídil ještě Vergevil a ke kladivu přidal ještě krumpáč.

Radnar se ten týden, dva, co strávili v Mudtownu, zamýšlel o všech možných nápisech v elfštině, freskách a sochách, které potkal… Mezi mohylami stojí velký černý obelisk, na kterém je v elfím jazyce napsáno: Život ve smrti. Pár fresek dole v kryptách zobrazovalo strom, jehož kořeny prorůstaly mezi kostlivci a lebkami, a řady oživujících se nemrtvých. Podařilo se mu přeložit práchnivějící svitek, na který při minulé výpravě narazili a ukázalo se, že popisuje jakousi meditaci nad rozkládajícím se tělem, od prvních známek hniloby, až k vyblednutí kostí. Co se to v Barrowmaze dělo a k čemu vlastně sloužilo? A kdo jsou ti elfí mudrci, jejichž sochy jsou občas dole v podzemí k nalezení… Čarodějovi začínalo být jasné, že v Barrowmaze se skrývá víc než jen zlato. Prastaré znalosti nekromancie, snad dokonce nekromancie, jak ji praktikovali elfové, než přišli do Havraních zemí lidé, musí být uloženy někde hluboko pod zemí… A on je musí odhalit! Radnar si taky nechal přidělat ke svojí holi ostnatou kouli, aby mu mohla sloužit jako takový palcát.

Varashi se také šla cvičit v boji s mečem ven za hradby, do tábora žoldáků. Odar, jejich velitel a jeden z Bryndeho chlapů, jí (za dvojnásobnou cenu, než je obvyklé,) dal pár rad a tipů. Družina také navštívila chrám Hadího boha, který v Mudtownu stojí. Varashi si chtěla nechat vysvětlit svůj sen, ale kněžka jí toho moc nepověděla. Postavy ale viděly rituál, kde s pomocí dvou (Radnar si všimnul že omámených a ospalých) jedovatých hadů, kněžka léčila na oltáři uprostřed kruhového chrámu nějakého nemocného sedláka.

wp10752258-mike-mignola-wallpapers.jpg

4. Výprava

Na plány na přestavbu věže bylo potřeba sehnat další finance. Takže se na mezka (pojmenovali ho Brynde) naložily stany, lopaty, krumpáč, a vyrazilo se do Barrowmaze. Cesta přes planiny a přes les proběhla bez větších potíží a třetího dne družina dorazila k mohylám.

Krysal se podíval do jedné mohyly, kde viděl čtyři mohutné sochy a hromadu drahokamů v míse na oltáři. Goblin popadl z mísy pár drahokamů, ale dvě ze soch najednou obživly a zaútočily na něj! Drahého kamení nestihl Krysal pobrat moc, něco se mu rozsypalo po zemi, ale nehodlal ho sbírat, zatímco se kolem něj míhaly kamenné pěsti, a pelášil pryč. Sochy ho ven nepronásledovaly a vrátily se na své místo. Radnar s Varashi prozkoumali díky svému čarodějnému umění, jak přesně kouzlo funguje. Zvažovali, jestli by sochy je nešlo rozbít, jelikož kouzlo se zdálo být vázané k míse, ale nevěděli, jestli tím sochy taky neprobudí. Rozhodli se raději nic neriskovat a nechat mohylu být.

Pak se rozhodli jít do podzemí, prošli velikou kulatou mohylou, slanila se po useknutém laně dolů a octla se ve známé kobce vymalované freskami. Hned se jim zježily chlupy v zátylku. Čaroděj Radnar i druidka Varashi věděli, že v místnosti je někdo další, nějaká podivná bytost. Byl to duch! Radnar se s ním pokusil komunikovat, ne kouzlem, ale docela obyčejně. Duch patřil nějakému dobrodruhovi, a toužil po lidské krvi. Družina slíbila, že později pohřbí jeho kosti, když je nechá projít a duch s tímhle kompromisním řešením souhlasil.

Parta vykradačů prastarých elfích hrobek tedy vyrazila na jih. V Mudtownu totiž slyšeli, že v jižních kryptách se mají skrývat velké (a kouzelné) poklady. Prošli dvě prázdné místnosti a úzkou chodbou vyrazili dál na jih. Krysal, který šel první, najednou ucítil, jak se mu hýbe pod nohama podlaha. S velkou ránou se část kamenné chodby odlomila a zřítila se do neznámých hlubin. Krysal jen tak tak stačil udržet balanc, a to je to obratný gobliní zloděj! Z chodby se po chvíli vynořila klátící se postava, byl to kostlivec, ve špinavých róbách a ověšený řetězy. Začal příšerně kvílet, všem to trhalo uši a probouzelo v duši hrůzu. Nakonec se ho podařilo nalákat do jámy, které si tupý nemrtvý nevšiml, a zřítil se dolů. Krysal se za ním spustil na laně, aby ho okradl o možné cennosti, ale krom rezavého řetězu a hnijící róby nic nenašel. Róba mu trochu střihem i barvou připomínala oděv, který nosí Rezavý bratři… Ale co by tu dělali, když to jsou elfí krypty…?

(Někdy tady, ale už nevím, kdy a jak přesně, taky Radnarovi padnul nepříjemný vedlejší efekt na kouzlení – dostal kritické zranění do nohy, poraněné koleno, které bude mít trvale zmrzačené. Narativně se mu v koleni objevil démonický červ, kterého musely ostatní postavy vyříznout.)

Setkání s vřeštícím kostlivcem všemi dost otřáslo, rozhodli se tedy vrátit na povrch a raději si na chvíli odpočinout. Cestou pobrali kosti ducha a pohřbili je venku. Během procházení mezi mohylami ale narazili na další výpravu. Tentokrát to nebyl Pollo, jen pár otrhanců z Mudtownu bez větší reputace. Byli docela přátelští, ale potencionální konkurence... Radnar jim poradil, aby se šli podívat do mohyly, kterou prozkoumali předtím. „Chrání jí silné kouzlo, možná, že některé z těch soch obživnou. Je to ta vzadu vlevo a vepředu vpravo, ale myslím, že když je rozbijete, než z mohyly vykradete poklady, tak se vám nic nestane. Je to ovšem na vaše vlastní nebezpečí.“ Vykradači Radnarovi nadšeně poděkovali a on si za dobrou radu vymohl jeden z drahokamů jako odměnu – potkají se druhý den ráno u schodů vedoucích k mohylové rokli. Jenže… Radnarova rada nebyla tak úplně čistá… Jedna ze soch, kterou označil, byla skutečně ta očarovaná, ale druhá docela obyčejná. Minimálně jedna očarovaná socha tedy v mohyle zůstane. Družina ale alespoň uvidí, jak kouzlo přesně funguje a jestli nebude možné mohylu vykrást. Teď se ale odšourali zpět do své jeskyně, kde měli ustájeného mezka a připravené dřevo na oheň, aby si uklidnili pocuchané nervy. (Už nám končilo sezení.)

Druhý den ráno Radnar čekal na druhou skupinku u schodů. Krysal to na jeho pokyn tajně hlídal z blízkého křoví, kdyby bylo potřeba nějak Radnarovi pomoci. Konkurenční skupinka byla trochu prořídlá, ale její vůdce zářil. „Pár drahokamů se válelo po zemi, ty se nám podařilo sebrat. Jednu sochu jsme rozbili a nic se nestalo, ale pak jsme se pustili do další a zaútočily na nás rovnou dvě! Dva hlupáci, kteří jí nestihli utéct to schytali, ale i tak jsme si odnesli tohle…“ a ukázal čtyři drahé kameny. Radnar si podle dohody jeden z nich vybral a vrátil se k ostatním… Nu což, alespoň teď ví, že sochy se budou případnému rozbíjení bránit, ale že
drahokamy jdou sebrat ze země, aniž by byli jejich strážci probuzeni…

Dobrodruzi pokračovali dál, kde přestali minule. Na jih a přes propadliště – došli do velké místnosti, kde se v rohu krčil kamenný gargoyl. Všichni zpozorněli, jestli na ně nezaútočí. Po bližším ohledání si všimli, že mu chybí jedna ruka, a byl zrovna tak stavěný, jako kdyby se na tu chybějící ruku díval. Dobrodruzi se šli podívat do jedněch ze dvou dveří, vedoucích na východ, ale přivítaly je hroty napřažených kopí. V temné a malé místnosti se krčily čtyři postavy oblečené do hadrů a kusů zbroje, máchaly oštěpy a vrčely. Ve světle pochodní bylo vidět, že jsou všichni znetvoření, všichni měli zvířecí rysy, někteří navíc zakrnělé ruce, nebo nádory po tvářích. Bylo jasné, že to jsou :!: Misgrown – lidé pokřivení a ovlivnění démonickou magií. Vedl je o něco větší mutant, který vypadal jako žabák. Družina se ale těchto monster nezalekla, a pokusila se s nimi dohodnout. Nebudou je obtěžovat, hodlají pokračovat dál na jih. Půjdou si svou cestou a nic se nikomu nemusí stát… To pokřivencům zjevně vyhovovalo a by nechali družinu jít.

Pokračovali dveřmi na jižní stěně dál, sešli po krátkých schodech dolů, a došli na rozcestí. Dál na jih vedly další shody, ještě kousek níž, stejně jako na východ a na západ. Družina se rozhodla prozkoumat západní dveře, veliké, masivní, a zdobené. Za nimi Krysal, který většinou prozkoumává kousek napřed díky svým gobliním očím, které vidí lépe ve tmě, za nimi viděl velikou místnost plnou oltářů, nebo katafalků. Na každém z nich ležela mrtvola, některé byly omotané řetězy. Mohlo jich být tak dvacet, a na to se nikdo z dobrodruhů opravdu necítil. Pokračovali tedy na jih. V chodbě byly čtyři dveře vedoucí do čtyř krypt. Jedny z nich byly zamčené – rozhodlo se, že se nechají na později, až bude mít Krysal paklíč. V ostatních kryptách bylo jen pár drobných cenností a chodba pokračovala dál. Po nějaké době se rozvětvila směrem na východ a na západ. Družina se vydala západním směrem, prozkoumala několik výklenků a krypt, které tam byly. Našli stříbrné poháry, platinové náramky, osamělého umrlce, který škrábal dýkou do zdi a byl rychle zpacifikován, a nápis na zdi v orčí řeči, psaný nejspíš uhlem... Zvláštní. Že by v Barrowmaze byli i orkové? V jednom výklenku také našli kamennou paži – zjevně ulomená ruka od gargoyla. Prsty měl sevřené v pěst.

Pak tam byly ještě dvě dveře. Jedny dveře byly zamčené, a ty nechala družina být. Druhé nabobtnaly vlhkostí a věkem, takže je bylo potřeba vylomit. Do toho se pustil Vergevil. (Většina dveří v Barrowmaze je ze dřeva.) Podařilo se mu dveře vyrvat, i když si u toho namohl ruku, ale vevnitř ho čekalo nepříjemné překvapení. Z katafalků se začalo zvedat asi deset kostlivců a chystali se na něj vrhnout. Družina se dala na útěk, proti takové přesile neměli šanci! Jenže hluk při vylamování dveří nejspíš přilákal další skupinku kostlivců, kteří se blížili z druhé strany. Hrdinové tedy prchali zpátky odkud přišli, jedinou volnou chodbou, na sever. Tam se málem srazili se skupinkou Misgrown. „Jdou na nás kostlivci, musíte nám pomoct!“ vyhrkl Wulfred, a strhla se bitva. Družinu sledovala jen jedna skupinka kostlivců, ale i tak to byl lítý boj a jeden z Misgrown při něm padl. Varashi s Wulfredem se ho ale hned po boji pokusili ošetřit a podařilo se jim zachránit mu život. Mocný se spokojeně usmíval a děkoval. Krysal si všimnul, že pokřivenci mají na sobě různé stříbrné ozdoby. Posunky a lámanými větami se dohodli, že by spolu mohli zkusit obchodovat. Mocný, pokřivenec s žabí tváří a šavlí u pasu, na to kývnul. Za ozdoby chtějí Misgrown Vergevila – má na sobě hodně masa. To se Vergevilovi nezamlouvalo. Družinu nakonec napadlo nabídnout pokřivencům ty zabité vykradače hrobů, které Radnar poslal na smrt, a kteří teď hnili v mohyle! Domluvili se, že Misgrown donesou dvě mrtvoly na jídlo, a tak se také stalo. Kouzelným sochám zjevně nevadilo, že mrtvé někdo odklidí a Misgrown za oba otrhance (oba měli hlavu rozbitou na padrť) dali družině slušnou sumičku a vydali se pryč, chodbou na sever.

Všichni byli poranění a unavení, ale chtěli ještě zjistit, jestli nejde ulomená paže vrátit k soše Gargoyla. Radnar si připravil paralyzační kouzlo a Vergevil si stoupl vedle sochy s napřaženým kladivem, pro jistotu. Ruka se skutečně jakoby, kouzlem přichytila nazpět, ale gargoyl neobživnul, jen otevřel dlaň a v ní se leskl rubín. Elfí rubín! Radnar si ho vzal k sobě. Bez problémů se vrátili do jeskyně, kde se rozhodli strávit noc. Radnarovi se zdál zvláštní sen. Stál ve velkém sálu plném sloupů po boku nějakého elfa. Proti nim se tyčil ohromný kamenný gargoyl a snažil se je zaplácnout svými pěstmi. Elf ale jen s lehkostí, a snad i jakousi povznesenou radostí, skákal sem a tam a snadno se gargoylovi vyhýbal. Radnar ho napodobil, cítil zvláštní štěstí a radost.
barrowmazemapa1.png
Družina toho měla nakradeno dost, tak se druhý den ráno rozhodli vrátit zpět do Mudtownu. Cestou zpět se jim ale, na kraji Arinského lesa, přihodila zvláštní věc. V jedné z mnoha úžlabin, které křižují Arinský les, se všichni najednou začali cítit tak nějak zvláštně. Dřív, než si to stačili pořádně uvědomit, byli najednou obklopení rudou mlhou, která se líně převalovala všude kolem. Málem nastala panika. To, že kapsy rudé mlhy můžou ještě někde v krajině existovat, se sice ví, ale vlézt do jedné z nich, to je něco jiného. Všichni se zmateně snažili vymotat ven, Varashi naštěstí bleskově vylezla na strom, i přes odřené paže, a tak se mohla trochu lépe zorientovat a navézt družinu správným směrem. Všichni se rozeběhli směrem, který Varashi určila, a brzy se kolem rozkládal zase jen obyčejný les. Varashi se udýchaně vynořila z rudého oblaku jako poslední. Počkat? Kde je ale Vergevil, došlo někomu. Skutečně – lidský válečník v mlze nejspíš zůstal. Varashi se rozeběhla nazpět a našla ho, jak klečí uprostřed mlhy a odevzdaně zírá do země. Před ním se z cárů mlhy začala formovat jakási humanoidní postava. Varashi popadla Vergevila a odtáhla ho ven dřív, než se cokoliv stačilo stát, ale mohlo to být o vlásek. O tom, co viděla v mlze se nezmínila nikomu, jen Radnarovi.


:arrow? Downtime

Do Mudtownu se tedy družina vrátila trochu otřesená, ale v pořádku, a s pokladem. Cennosti se prodaly obchodnici Turgen, Varashi od ní navíc vyprosila jeden z Aslandských vysokých klobouků. Za utržené peníze najala družina mladého stavitele, který se v Mudtownu zdržoval, dělníky, a nakoupili materiál – pálené cihly. (Ty jsou nakonec hlavním exportním artiklem tohohle centra civilizace, společně s rašelinou na topení.) Dělníci se pustili do oprav věže, takže třetí patro bylo konečně obyvatelné, a věž dostala i střechu. Kolem ještě nechala družina postavit palisádu, (mechanicky jako příkop,) a nakoupili dalšího mezka – tentokrát pojmenovaný Rusty. Varashi taky nechala vyrobit pár dalších kroužkových košilí pro zbytek družiny, i když ty už si každý platil samostatně.

Pořád ale ještě zbylo docela dost peněz, a jelikož se blížily oslavy sklizně, všichni se rozhodli peníze prohýřit. Do hospody u Kulatého chlapa to nikoho moc netáhlo, krom Wulfreda, který tam šel na oslavy sklizně hrát. Zbytek party zamířil do bordelu U Řvoucího Rytíře. I tady se chystala velkolepá oslava. Radnar si užil s jednou z místních dívek a dozvěděl se, že Brynde sem občas chodí hrát hazardní hry, a že už bordelu dluží docela dost peněz. Zmínil se o tom před bordelmamá, která si povzdychla, že ty peníze nejspíš nikdy neuvidí. Radnar jí naznačil, že by možná v Mudtownu mohla přijít změna managementu. Bordelmamá mu slíbila, že pokud bude mít dost podpory a vhodný plán, ráda se připojí na jeho stranu – pokud ovšem po odstranění Bryndeho vrátí peníze, které dluží bordelu. Aby Radnar dokázal, že to myslí vážně, rovnou, a veřejně, splatil část Bryndeho dluhu.
Postupně nastala pitka, kde lítaly kostky, peníze, džbány a pěsti. Z tohoto večera má většina postav jen matné vzpomínky. Radnar si je celkem jistý, že v jednu chvíli vylezl na lavici, ačkoliv se mu trochu podlamovala poraněná noha, a přísahal, že definitivně zničí Rudou mlhu! Varashi byla nejspíš iniciována do nějakého kultu, rozhodně dělala něco divného s nějakým ptákem, snad s husou? Každopádně si nepamatuje, co za kult to přesně bylo. Krysal se někde popral a probral se zbitý v blátě před bordelem. Vergevil chlastal jako duha, a rozhodl se příští výpravy nezúčastnit, ale raději počkat ve věži jako stráž. Oslavou sklizně skončilo léto… Nastává podzim, ačkoliv je ještě pořád krásné a horké počasí.
Naposledy upravil(a) MaMaHaJ dne 19. 4. 2023, 15:07, celkem upraveno 3 x.

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek


"Listen here's the thing – I don't know what you kids are up to, but I do know one thing: laws are threats made by the dominant socio-economic, ethnic group in a given nation. It's just a promise of violence that's enacted and police are basically an occupying army, you know what I mean? You guys want to make some bacon?" - Bud Cubby
Uživatelský avatar
MaMaHaJ
Příspěvky: 294
Registrován: 6. 6. 2010, 22:14

Re: Barrowmaze (Forbidden Lands)

Příspěvek od MaMaHaJ »

Jak tak teď dávám dohromady ty zápisy, tak je vážně docela vidět, že družina se strašně moc vyhýbala všem bojům, kde neměla nějakou výhodu nebo přesilu. Říkal jsem si, jestli nejsem moc hodný, když ty legendárně "brutální" forbidden lands vůbec tak brutální nejsou, ale je to asi jen chytré hraní. (což je good)

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek


"Listen here's the thing – I don't know what you kids are up to, but I do know one thing: laws are threats made by the dominant socio-economic, ethnic group in a given nation. It's just a promise of violence that's enacted and police are basically an occupying army, you know what I mean? You guys want to make some bacon?" - Bud Cubby
Uživatelský avatar
Selhan
Moderátor
Příspěvky: 3812
Registrován: 2. 3. 2016, 13:33
Bydliště: Pankrác
Kontaktovat uživatele:

Re: Barrowmaze (Forbidden Lands)

Příspěvek od Selhan »

Chci jen říct: díky za zápisy, zní to jako skvělá hra!
Toto všechno jsou jen nějaké mé naprosto subjektivní dojmy.
Uživatelský avatar
Markus
Vrchní krutovládce; Administrátor
Příspěvky: 20870
Registrován: 19. 8. 2001, 00:00
Bydliště: Mnohovesmír! Brno!
Kontaktovat uživatele:

Re: Barrowmaze (Forbidden Lands)

Příspěvek od Markus »

Jojo, taky to hltám, ale někdy nevím, co dodat. Snad jenom, že pro lidi, kteří nemají jako já mapu Barrowmazu uloženou v hlavě, by se občas hodila nějaká mapka. :) Ale to je dost práce navíc, chápu.

Potěšilo mě, že konečně potkali pokřivence, a dokonce s nimi mluvili... ale nezdá se, že by se moc zajímali o to, co jsou zač, kde se tu berou a kam vlastně odešli. Frakce jsou na Barrowmazu nejzábavnější, vnášejí do toho jinou dynamiku než jen náhodné procházení místností. Tak snad se pokřivenci zase brzo objeví.

Taky se mi líbí, že hráči investují peníze z Barrowmazu do stavby "základny". Je to pěkné propojení těch nekřesťanských sum zlata v Barrowmaze s mechanikami ZZ.
Uživatelský avatar
MaMaHaJ
Příspěvky: 294
Registrován: 6. 6. 2010, 22:14

Re: Barrowmaze (Forbidden Lands)

Příspěvek od MaMaHaJ »

Tak, dodal jsem nějaké základní mapky a snad brzo dodělám další zápisy! Postupně snad doženou samotné hraní.

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek


"Listen here's the thing – I don't know what you kids are up to, but I do know one thing: laws are threats made by the dominant socio-economic, ethnic group in a given nation. It's just a promise of violence that's enacted and police are basically an occupying army, you know what I mean? You guys want to make some bacon?" - Bud Cubby
Uživatelský avatar
MaMaHaJ
Příspěvky: 294
Registrován: 6. 6. 2010, 22:14

Re: Barrowmaze (Forbidden Lands)

Příspěvek od MaMaHaJ »

Podzim

5f0f4618cd030827bde3ebd2abe5d118.jpg

Pátá výprava do Barrowmaze.

Výpravy se tentokrát zúčastnila takřka celá družina, až na Vergevila. Koupili si dalšího mezka, tentokrát jménem Rusty, a vyrazili naložení profesionální výbavou nakoupenou ze společného fondu. (Část peněz jde do individuálních podílů, za část se vylepšuje věž a nakupují věci pro všechny ostatní.) Kdo ještě neměl pořádnou zbroj, ať už kroužkovou nebo koženou, tak si jí dokoupil teď.
Cesta do rokle, kde leží půlelfí pohřebiště proběhla bez potíží. Družina měla v plánu prozkoumat podivný otvor ve zdi, na který narazili při minulé výpravě. (A který jsem zapomněl zmínit.) Přišlo jim, že se jedná o nějakou past, ale když ho prozkoumali blíž, ukázalo se, že se skrz něj dají otevřít tajné dveře.

Dvě místnosti za nimi někdo nejspíš vyloupil, takže družina prošla jižními dveřmi do dlouhé chodby vedoucí na východ. Uprostřed chodby ležel kostlivec a stěny lemovaly výklenky s urnami. Ty najednou začaly létat všude kolem, jako kdyby je někdo neviditelný házel po našich vykradačích. Oběma kouzelníkům netrvalo dlouho, než jim došlo, že se zase potkali s duchem a podařilo se jim ho přesvědčit, že pohřbí jeho kosti a aby je nechal být. Prozkoumali, kam chodba vede – do další místnosti plné výklenků. Nehodlali se ale teď jimi zabývat, a raději se šli podívat, kam vede odbočka na sever. Krysal nakoukl do veliké místnosti a jakmile otevřel dveře, udeřil ho do nosu ohavný puch. V jižním koutě ležely rozkládající se mrtvoly dvou dobrodruhů! Goblin překonal svůj odpor, přiblížil se k nim, a sebral z těla měšec s mincemi. Dál si ale místnost neprohlížel, jen mu došlo, že dveře na jejím severním konci vedou zpátky do už prozkoumané chodby.

Slibněji vypadaly dveře v chodbě s duchem, které vedly na jih, a které ještě družina neotevřela. Prošla chodbou do místnosti, kde byl strop vyzdobený drahokamy vyskládanými do podoby různých souhvězdí. Radnar oceňoval krásnou uměleckou práci svých elfích předků, ale zbytek družiny zajímaly drahokamy spíš kvůli své ceně. Ještě předtím ale družina raději otevřela dveře vedoucí na západ.

Dostali se do zjevně vyloupené krypty se sarkofágy s rozbitými víky. (Hřeby a páčidla, které k tomu někdo použil, se ještě válely po zemi.) Hrobku musela nejspíš vykrást parta dobrodruhů, jejichž pozůstatky se válely na zemi. Všichni čtyři byli skoro mumifikovaní, vysušení na troud. Nad nimi, vprostřed krypty, se tyčila mramorová socha Shardmaiden – elfí druidky a zakladatelky náboženského půlelfího řádu. Když někdo vyslovil její jméno nahlas, přízračné hlasy znějící odnikud odehrály poslední rozhovor zabité (konkurenční) družiny. Podle všeho jim něco stálo v cestě zpátky na povrch, a pronásledovali je obří netopýři. Rozhodli se bojovat místo útěku, ale podle všeho nalezli smrt… Naši hrdinové je okradli o všechno, co na jejich mrtvolách ještě zbylo a vrátili se do místnosti s drahokamy. Teď už vědí, že si musí dávat pozor na obří netopýry… Především Varashi byla silně znepokojená.

barowmaze map map.png

Nebezpečí ale nakonec přišlo odjinud. Zatímco družina vylamovala drahokamy ze stropu, Odněkud z hlubin Barrowmaze se vynořila skupinka kostlivců a postupovala k nim ze severu. Někdo si jich včas všimnul, a družina zorganizovala obranu, kdy využili dveře jako chokepoint. Varashi se štítem bránila ostatní, Radnar svojí palicí rozbíjel lebky, a Wulfred se svou kouzelnou dýkou útočil z dálky. (Jakkoliv dýka není moc efektivní zbraní proti kostlivcům.) Když bylo po boji, družina rychle vyloupala zbývající drahokamy ze stropu. Radnar v tuhle chvíli chtěl ještě podrobněji prozkoumat, jak funguje kouzlo ve vedlejší místnosti… Ale… Něco se stalo.

Radnarovi se na chvíli zatmělo před očima. Kouzlo se nepodařilo, a on se najednou cítil extrémně vysílený a unavený. Družina se rozhodla vrátit na povrch, ale zkusili vyloupit ještě jednu mohylu.

Když sestoupili po schodech pod zem, zjistili, že mohyla je částečně zatopená vodou. V jedné místnosti stála socha elfa, který držel v ruce svítící meč a obklopovaly ho sochy ještěranů. Varashi se ho, i přes Radnarovo podrážděné nabádání k opatrnosti, rozhodla sebrat. V tu chvíli sochy ožily a zaútočily na družinu, která se okamžitě dala na panický útěk. Oživlé sochy je pronásledovaly dokonce i ven, ale všem se povedlo schovat ve vysoké trávě mezi mohylami a počkat tak dlouho, dokud sochy neodkráčely někam pryč. Pak se všichni dobrodruzi odplížili zpátky na kraj rokle a prchali po schodech vytesaných do skály pryč – zpátky do svojí jeskyně, kde měli rozbitý tábor.

Tam se strhla hrozná hádka. Radnar vyčítal Varashi její nezodpovědné chování, zvlášť, když kouzlem zjistili, že meč sice hezky svítí, ale jinak nemá žádné magické vlastnosti. Varashi cítila, že udělala chybu, ale odmítala to před Radnarem – který byl z nějakého důvodu extrémně protivný a vzteklý – připustit. Nakonec se vztekle rozeběhla do lesa, jelikož už nedokázala hádku s člověkem, který ovládal obecnou řeč o dost lépe než ona, vydržet.

Uprostřed tichého lesa, ve stínu borovic a smrků, se Varashi uklidnila. Z křovisek na kraji mýtiny, kde zrovna stála, se ale najednou vynořil ork! Uctivě před ní poklekl a pozdravil jí jako členku mocného čarodějnického klanu Varaga. „Nesu poselství od klanu Isir. Nezdržujte se tu, tohle místo je prokleté. Vyhnanci z našeho klanu se tu usídlili a nedodržují pravidla války! Nejsou to Isiriové, my ctíme klan Varaga! Proto vás naše matriarcha prosí – nezůstávejte tu, tohle místo je tabu!“
Varashi za poselství poděkovala, ale vysvětlila, že odsud nemůže odejít, protože pod zemí se skrývá příliš mnoho tajemství. Poslala ale pozdravy ke klanu Isir a s orkem se rozloučili v dobrém. (Ork jí taky daroval uloveného jelínka, což se hodilo, jelikož družině začínalo docházet jídlo.)

Radnarovi se tu noc zdál zvláštní sen. Zase se octnul v místnosti se sloupy a gargoylem a skákal sem a tam s elfem z rubínu. Ale najednou se mu pod nohama propadla země a on se řítil do bezedné propasti! Elf ho v letu chytil, pevně objal, a zlověstně, hrozivě se zašklebil. Radnar se z noční můry s trhnutím probudil. Bušilo mu srdce a po zádech mu stékal studený pot. Bylo mu jasné, že je něco špatně… Ale co?

Radnar si to ještě neuvědomil – ale do těla mu během nepovedeného kouzla vstoupil démon. Podle pravidel by to mělo znamenat,
že Radnar jako hráčská postava končí – což nám všem ale přišlo hrozně lame, když šlo jenom o blbé detect magic. (Navíc jsme špatně chápali pravidla a já Radnarovi neřekl, že může kouzlit s menším rizikem s pomocí grimoárů.) Takže jsme se rozhodli, že posedlost démonem bude postupná a plíživá. (Ale nevyhnutelná.) Udělali jsme hodiny o šesti polích, a každý měsíc se démon pokusí Radnara na chvíli ovládnout. Když se mu to podaří, tak se hodiny posunou o jedna a Radnar na chvíli ztratí kontrolu nad svým tělem. Jakmile budou hodiny na šestce tak je konec – démon Radnara plně ovládnul. Radnar taky později dostal speciální tabulku magical mishaps, kde jsou potencionální další rizika. (Přikládám ve spoilerech.)
Spoiler
Radnar´s magic mishaps table:
11-13 – You begun to laugh maniacally. You cannot stop for minute or so. Random monster check if in dungeon.
14-15 – You become paralyzed for 1d6 turns. Your limbs are heavy as if made of stone or metal.
16-21 – Someone sees you for what you really are. 1DMG to Empathy.
22-23 – Your old wounds open and begin to bleed anew. This time your blood seems thick and silvery, as mercury. 1DMG to strength.
24-25 – You suddenly experience terrible headache. 1DMG to wits.
26-31 – You suddenly experience violent shakes. You suffer 1DMG to agility.
32-33 – You are overwhelmed by feeling of power and superiority. You are destined to rule them all! 1d6DMG to empathy. If broken, you roll the possession roll.
34-35 – You become overwhelmed by horrible and disturbing visions of torture and tyranny. 1d6DMG to wits. If broken, you roll the possession roll.
36-41 – You gain horrible fever and dream of golden cities, palaces, and glorious new kingdom of half-elfs. Magical disease with virulence 2d6.
42-45 – The demon makes you feel deep hatred towards another person. You know that they are out there to get you and cross your plans! This lasts for 1d6 days.
46 – Your fingertips-fingers-hand turn to gold. It is much harder to manipulate with them. 1DMG to AG, after your hand is gone, -1 AG permanently. Other body parts will follow.
51 – You are blinded by glorious golden light. You cannot see anything else for next full day + possession roll.
52-55 – The whispers of demon cut deep into your mind. Mental trauma + Possession roll.
56 – The demon suddenly attempts to violently take control of your body. Possession roll + blunt trauma, as you shake and clash against the walls while screaming terribly.
61 – Immediately add 1 to demon possession clock. The demon takes control of your body for 1d6 turns.
62-65 – Immediately add 1d3 more to demon possession clock. The demon takes control of your body for quarter day.
66 – The demon finally gains full control. Radnar is no more and the Golden Prince is born anew. Here comes the dawn of glorious and horrible age, when Zetyra will be casted down and Raven Lands shall have another ruler. The demon slaughters the party and immediately seeks to conquest the Raven Lands with the help of arcane knowledge and Radnar´s old spells.
Spoiler
S démonem se to má tak - a o tom neví ani hráč, aby zůstalo nějaké tajemství... Že nejen Radnar je posedlý! Jelikož měl s sebou ve chvíli, kdy ho démon posedl ten elfí rubín, se kterým předtím i nějak komunikoval, démon se nejprve vrhl na tohohle juicy elfa a až potom na Radnara. (Představuju si to, že démoni jsou trochu jako počítačové viry - když jsou elfové trochu jako roboti.) Takže rubín, o kterém si Radnar myslí, že je v něm nějaký přátelský elf, ve skutečnosti obsahuje taky démona! Možná, že v rubínu ještě přežívá nějaký zbytek té elfí duše a bude se snažit Radnara varovat. Radnar nicméně později s "elfem" v rubínu komunikoval, a démon se ho snaží za pomocí tohohle svého elfího převleku manipulovat. (Ale Radnar tedy poznal, že ten elf je nějaký... divný... a že Radnarovi říká to, co by asi chtěl slyšet.) Každopádně je z toho moc zajímavá herní situace, kdy se Radnar brání proti démonovi, kterého má v těle - a který vesele přiznává, že ho chce posednout, a zároveň s ním (otázka jak úspěšně) manipuluje ten samý démon v rubínu.
:arrow? Po krátkém odpočinku


Druhý den se Varashi s Radnarem alespoň trochu usmířili a družina se rozhodla vrátit pod zem do krypt a pokračovat velkou chodbou na východ, kterou ještě pořád neměli prozkoumanou. Prošli skrze prázdnou místnost, obešli jámu uprostřed chodby, a dostali se k prostornému výklenku, kde stála socha s uraženou hlavou. Po pravé straně měli několik dveří a po levé další odbočku. Hned se rozhodli otevřít první dveře napravo. Za nimi se skrývala krypta s ležícími kostlivci obmotanými řetězy. Ti se rychle zvedli a začali se sápat ven, hrdinové je stěží udrželi uvnitř. Kostlivci příšerně vřeštěli a kvíleli – jediný Radnar to snášel bez následků. (Začínal mít totiž podezření, co se s ním vlastně děje – a v takovém případě ho přece nějací kostlivci nerozhodí, protože je mnohem děsivější než oni. A navíc si koupil talent fearless.)

To ale přilákalo z východní chodby obří lidožravé mouchy! Strhl se tedy boj, kdy se družina z jedné strany bránila mouchám a z druhé strany vřeštícím kostlivcům. Podařilo se jim vydržet útok ze dvou stran, což byl obdivuhodný výkon a všechny nepřátele pobýt. Prozkoumali výklenek a všechny dveře po pravé straně, až na ty největší – dvoukřídlé, bronzové. Na těch byl vyobrazený veliký strom, jehož kořeny se zavrtávají do hromady kostí a lebek… V dalších menších místnostech našli jen napůl rozložené tělo nějakého mongrelmana – poznali, že to byl nejspíš Mocný, se kterým se předtím setkali a obchodovali. Mouchy ho snad napustily nějakou ohavnou látkou, takže byl celý rozteklý a zapáchal.

Wulfred si všiml, že krom dveří je po pravé straně i místo ve stěně, které by se dalo snadno vylomit. Varashi si vzala kladivo půjčené od Vergevila a stěnu s trochou úsilí rozbila. Rány naštěstí nepřilákaly žádné další monstra. Za zazděným výklenkem se nacházelo pár úzkých chodeb, které byly plné pohřebních výklenků. Vždycky v několika řadách nad sebou – někdy čtvercové, jindy šestiúhelníkové. Družina zapálila další pochodeň a všechny výklenky prohledala – a našli skutečné poklady! Krom nějakých cenností především kouzelnou sekeru – vypadala jako ze stříbra a šel z ní zvláštní chlad. Tu si k sobě prozatím vzala Varashi. Taky si někdo všimnul, že jedním z výklenků se lze proplazit dál, a že je za ním další zazděná stěna. Tu také probourali a dostali se do malé krypty, která byla skutečně zajímavá…

Na čtyřech stěnách byly totiž malby, ale mnohem hrubší a jednodušší než jindy. Byl na nich vyobrazený vysoký elf a nějaký čaroděj s vousem v dlouhé róbě. Elf a čaroděj spolu o něčem rokovali, pak zjevně meditovali, a snad i společně křísily mrtvé? Na poslední stěně byl už vousatý čaroděj sám a za ním stála armáda nemrtvých. V jednom z rohů byla taky malá modla Železného boha!

Radnar usoudil, že ten čaroděj bude nejspíš Zygofer a elf snad elfí nekromancer, o jehož existenci už posbírali nějaké zmínky, a který musel Barrowmaze dříve ovládat. Znamená to tedy, že s ním Zygofer spolupracoval? Snad se od něj i učil…? Ale co se stalo potom? A kdy přesně k tomu došlo? Muselo to být ještě před rudou mlhou, jelikož Zygofer je tu jako muž, a ne jako hybrid pavouka a své dcery…

Varashi povalila modlu na zem a Radnar jí počůral, aby bylo všem jasné, že Zygofer nebo rezaví bratři tu už vládnout nebudou. Pak se družina rozhodla projít dvoukřídlými bronzovými dveřmi…

(Možná se mezitím stavili odpočinout ven, ale myslím, že možná ani ne… Probíhalo ale určitě nějaké léčení pod dohledem Varashi a Wulfreda, který umí písní léčit duši a empatii.)

Za dveřmi je čekala dlouhá chodba se dveřmi po stranách. Na jejím konci tušil Krysal, který vidí ve tmě ze všech nejdál, nejspíš další dveře. Družina následuje pravidlo pravé ruky, takže otevřeli první dveře napravo a vstoupili do malé krypty. V kaluži krve tam ležel nějaký elf, tváří k zemi. Počkat? Čerstvá krev. Nikomu se tahle situace nezdála, takže ho otočili velmi, velmi opatrně. Dobře udělali, jelikož elf byl ve skutečnosti nemrtvý ghúl a ihned na ně zaútočil. Připravení dobrodruzi ho ale rychle zpacifikovali. Nejspíš to byl nakonec jen nějaký půlelf. U pasu měl přivázané zvláštní rukavice z tenké kůže, kouzelníci z nich cítili magii. Kouzlem zjistili, že rukavice pomáhají při šplhání. Vzal si je k sobě Krysal, a hned je vyzkoušel – s pomocí rukavic dokáže šplhat po stěnách a stropech skoro jako pavouk. (Obratný goblin to zvládne mnohem snáz než kdokoliv jiný.) Skvělý kouzelný poklad!
Za dalšími dveřmi po pravé straně byla další krypta. V té cosi vrčelo a schovávalo se pod hromadou hadrů. Ukázalo se, že je to další misgrown. (Mongrelmen, pokřivenec…) Družina ho nejprve zastrašila svými zbraněmi, ale nakonec ho uklidnili a dali se s ním do řeči. Představil se jim jako Grh-hů-haf a posunky vysvětlil, že se chce dostat domů, ale že mu v cestě brání obří mouchy. Hrdinové mu slíbili, že ho odvedou domů, (a vysvětlili mu, že mouchy jsou už mrtvé,) ale chtěli ještě další informace – hlavně, co je dál v chodbě. Podle posunků a útržků vět pochopili, že v Barrowmaze operuje nějaká skupina lidí, kteří nosí podobné róby jako Radnar – že by rezaví bratři?

V tu chvíli ale Krysal, který hlídal u dveří, ostře zasyčel. Všiml si totiž, že na opačném konci chodby se objevilo světlo. Družina rychle zhasla všechna světla, přivřela dveře do krypty jen na malou škvírku a zmlkla. Krysal malým otvorem pozoroval, kdo projde kolem. Chodbou s vysokým stropem kráčela skupinka sedmi kostlivců, jeden z nich držel pochodeň, a mezi nimi se opíral o hůl muž ve žluté róbě. Krysal už nějaké rezavé bratry viděl, a tohle musel být jeden z nich. Když rezavý odešel dostatečně daleko, Krysal se prosmýkl mezi dveřmi a tiše jako myška se začal plížit za ním. Skupinka prošla dvoukřídlými dveřmi a zamířila doleva, pak zase doprava – do dosud neprozkoumané chodby. Krysal se držel kus za nimi, díky tomu, že dobře vidí ve tmě, se mohl plížit v bezpečné vzdálenosti. Chodba pokračovala na sever, poměrně dlouho, a nakonec vyústila do veliké komnaty. (Na mapě to ještě není vidět.) Před ní se rezavý bratr zastavil a něco vytáhnul ze záhybů roucha. Byl to snad zvoneček…? Ozvalo se zacinkání. Ve tmě před ním se cosi pohnulo, a rezavý vyrazil kupředu. Prošel komnatou i s kostlivci a pokračoval dalšími dveřmi na severní straně komnaty. Krysal celou dobu číhal kousek za ním, ale do komnaty se neodvážil vstoupit – tušil, že se ve tmě skrývá nějaký tvor. Rychle se vrátil zpátky k družině, asi v polovině cesty si posvítil magickým mečem. (Který si ještě stačil vzít s sebou.)
Družina odvedla misgrowna s krysí tvářičkou přes chodbu, kde zabili mouchy. Vypadalo to, že mu to udělalo radost. Odbočili doleva, na sever, misgrown úslužně zakňučel a zmizel za dveřmi. Dobrodruzi ho nechali jít a nesledovali ho – jejich politika vůči misgrown byla do téhle doby žít a nechat žít. Rozhodli se raději podívat dál na jih. Sice už byli dost unavení a někteří trochu poranění, ale zatím jim přálo štěstí. Zaujalo je samozřejmě i to, že v Barrowmaze operují rezavý bratři! Teď alespoň ví, že tudy prochází, ale bůhví, co se vlastně skrývá v místnosti, odkud přišli… S protivníky, kteří ovládají magii se ještě střetávat nechtěli a dost se jim ulevilo, že nedošlo k boji.

Od dveří vedoucím k domovu Grr-hů-hafa se tedy vydali na jih. Rychle ještě prozkoumali odbočku směrem na východ, ale místnost byla prázdná, až na pár lidských zubů, složených do tvaru šipky. Dále v chodbě narazili na schody vedoucí někam nahoru! S nadějí, že našli další vchod do podzemního komplexu, se družina vydala nahoru. Stoupali dlouho, nakonec jim cestu přehradila kamenná deska blokující cestu nahoru. Kousek pod ní ale byla železná páka. Někdo za ní opatrně zatáhnul, deska se odsunula, a družina se vypotácela ven – zjistili, že vylezli ze sarkofágu uprostřed nějaké mohyly! Proraženým vchodem sem dopadalo denní světlo, které po temnotách v Barrowmaze působilo jako zázrak. Prozkoumali kamenný sarkofág, aby věděli, jak ho případně znovu otevřít. Zdobil ho reliéf tančících kostlivců a jeden z nich byl viditelně zatlačený dovnitř. Tajný vchod se tedy nejspíš otevíral tady. Jinak byla mohyla prázdná, ale podle stop bylo jasné, že tudy někdo občas chodí. Nejspíš rezavý bratři, usoudili dobrodruzi – tohle musí být jejich tajný vchod.

Lupu měli sice dost, ale přeci jen… Mohli by ho mít víc. Tak se ještě vrátili zpátky do podzemí s tím, že se podívají do otvoru, který byl naproti schodům. Z výklenku cítili zvláštní, kyselý zápach… Už se s ním někde setkali, ale nebyli si jistí kde. V horním rohu malé místnosti se válela hromada kamení, a něco se v ní pohnulo… Za chvíli začaly mezi kameny lézt obří stonožky! Krysal se rozhodl využít své rukavice a vylézt na strop, aby na ně zaútočil ze shora, zatímco ostatní se do nich pustili rovnou. Krysal tasil meč a chystal se useknout hlavu jedné ze stonožek, ale v tu chvíli ztratil rovnováhu a zřítil se přímo pod její kusadla. Dostal pořádnou dávku jedu a bezvládně se svalil k zemi. Naštěstí se podařilo zbytku družiny ho zachránit – především díky Radnarovým paralyzačním runám a Wulfredově kouzelné dýce.

(V dungeonu kde je většina příšer vůči těmhle kouzlům imunní přeci jen musí zůstat něco, na co to bude fungovat…)

Když bylo po stonožkách, Varashi dostala Krysala zpátky na nohy. Družina si všimla, že tu zvláštně profukuje. Odstranila pár kamenů a ejhle – za nimi se skrýval otvor, kterým se dalo tak akorát protáhnout. Pár údery kladiva ho trochu zvětšili a nasoukali se do tajné místnosti.

Byla to čtvercová úzká chodba obklopující kryptu, do které vedly kamenné dveře. Stálo na nich: Zde leží Klexx the Maligned. Dobrodruzi dveře otevřeli a obklopili kamennou rakev, ze které rychle sletělo víko. Uvnitř ležela vysušená mrtvola pokrytá drahocennými šperky – především měla kolem čela zlatou čelenku s drahokamy! Radnar se po ní natáhnul, ale v tu chvíli mrtvola ožila. Vystřelila své zčernalé ruce kupředu, kostnatými prsty sevřela Radnarův krk a začala ho škrtit. Varashi sekala do natažených rukou, seč mohla, ale trvalo to, než byl Radnar zase volný. Oživlého umrlce pak ubili a stáhli z něj šperky.

Chtěli prozkoumat místnost ještě trochu pečlivěji, ale ze stropu najednou spadl kámen… A další. A další. S duněním a otřesy se místnost začala bortit. Dobrodruzi rychle prchali pryč… Radnar byl nejpomalejší, kvůli svému dávno poraněnému kolenu, a tak mu padající kameny ještě stačily ošklivě pochroumat nohu. Radnar i Krysal už tedy byli doopravdy na pokraji sil, takže družina pobrala všechen lup a vrátila se (bez nehody) do jeskyně a druhý den do Mudtownu.

Radnar seděl cestou na oslu, Varashi na sebe naložila většinu nákladu. Nebyla to příjemná cesta pro nikoho z nich. Radnarovi cestou došlo, že není zraněn jen na těle, ale i na duši… A že v něm – cosi – žije, něco, co není z tohoto světa.

barrowmazemapa2.png



Uf - tohle byl hodně vydatný zápis. Je v tom samozřejmě několik sezení, a už si dost dobře nepamatuju, jestli mezitím vším neproběhlo nějaké odpočívání venku z Dungeonu, ale myslím, že ne... Družina měla dost štěstí s hody na náhodné setkání, a vyhnula se potenciálně vražednému boji s rust brothers - takže dobré! Navíc zjistili, kterým směrem rust brothers chodí... Pokřivenci je sice moc nezajímají, ale rust brothers ano - v dalších sezeních došlo k dalším kontaktům, teď už hráči dokonce znají polohu jejich základny a rýsuje se plán je jít přepadnout s najatými žoldáky. (Takže interakce s frakcemi se postupně začínají dít. :) )
Naposledy upravil(a) MaMaHaJ dne 19. 4. 2023, 15:31, celkem upraveno 2 x.

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek


"Listen here's the thing – I don't know what you kids are up to, but I do know one thing: laws are threats made by the dominant socio-economic, ethnic group in a given nation. It's just a promise of violence that's enacted and police are basically an occupying army, you know what I mean? You guys want to make some bacon?" - Bud Cubby
Uživatelský avatar
MaMaHaJ
Příspěvky: 294
Registrován: 6. 6. 2010, 22:14

Re: Barrowmaze (Forbidden Lands)

Příspěvek od MaMaHaJ »

Podzimní radovánky
Thorgal-V3-int.jpeg

Dobrodruzi dorazili do Mudtownu s mezky naloženými hromadou cenností vykradených z půlelfích hrobek. Okamžitě zamířili k Radnarově věži, kde je přivítal Vergevil, který poslední týden věž hlídal. Měl připravenou polévku a soudek piva. Dřív, než si ale stihli dát do nosu, zarazila je Varashi s tím, že si musí udržet čistou hlavu, aby zítra prodali všechen lup co nejvýhodněji. Vergevil se obdivoval hromadě zlatých předmětů, které družina přivezla. Bavili se samozřejmě i o clu a co s ním… Wulfred s Varashi se rozhodli, že pokud budou strážní chtít sebrat zlatou tiáru – nejspíš nejcennější předmět, pokusí se sehrát scénku, že je prokletá.

Druhý den ráno vyrazili všichni společně s kořistí do Mudtownu. U severní brány je zastavili stráže s tím, že podle pravidel města budou chtít jeden předmět z lupu, který se chystají prodat. Strážný okamžitě sahal po zlaté tiáře. Wulfred podle plánu začal vykládat, že jí sebrali v hodně zvláštní hrobce, kterou střežily speciální runy. Určitě bude prokletá! Strážný se na chvíli zarazil, ale bylo mu divné, proč jí tedy dobrodruzi nesou do města. Wulfred vykládal, že Radnar těmhle věcem rozumí, a že tiáru chtějí nejdřív donést do chrámu. Strážného ovšem napadlo, že si jí klidně do chrámu odnese sám. Nakonec se podařilo domluvit, že si místo tiáry vezme dva drahokamy. Bohužel si vybral ty největší, ale i tak se to vyplatilo.

Na náměstí bylo plno lidí. Končí léto a láme se podzim, takže se do Mudtownu z širokého okolí sjížděli sedláci z okolních a prodávali část svojí úrody. Většinu pozornosti na sebe strhávala aukce prasat, která si lidé pomalu začínali pořizovat na zimu. Jedno z nich dokonce uteklo a začalo se řítit po náměstí a srážet lidi. Družina si ničeho nevšímala a mířila ke kupčici Turgen, drobné, obtloustlé, tmavovlasé ženě s velikým kloboukem. Turgen, původem z jednoho z Aslandských klanů, už delší dobu vykupovala cenné předměty a zajímala se vždycky o cokoliv ze zlata. Družina jí vyvalila svůj lup, zlatou tiáru, hromádku drahokamů, zlaté náramky, stříbrné amfory… Turgen jim nakonec vyplatila asi 500 stříbrných, což už je pořádná suma. Od kulhajícího Rudovlasa vyzvídala, jestli se ještě hodlají do Barrowmaze v nejbližší době vrátit. Blíží se totiž podzimní rovnodennost, kterou by ráda slavila se svojí rodinou, ale jestli jí zase donesou takové poklady vyrazí klidně i později. Radnar jí ujistil, že se do Barrowmaze v nejbližší době vypraví, a ať ještě počká.

Radnarova pochroumaná noha potřebovala odpočinek a peníze potřebovaly utratit. Do rovnodennosti zbývalo čtrnáct dní. Během té doby si družina nechala k věži přistavět pořádnou kuchyň, z vypálených cihel, kterými je Mudtown proslulý, a pořídila zásoby na zimu – šest čuníků. (A k nim prasečinec.) Doslechli se, že do Mudtownu se vrátila jedna Bryndeho pobočnice, Vlčice, a s ní vlkenský žoldnéř a divný hrbáč v hnědé, roztrhané říze. Zavřeli se v Bryndeho opevněném domě (takové miniaturní tvrzi uprostřed mudtownu) a nikdo je už neviděl.

Wulfred trávil čas po hospodách, hraním a povídáním. Varashi propíjela svůj podíl v bordelu, zvala holky na pivo a poslouchala nekonečné drby a historky o Barrowmaze. Většinu z nich ale už znala… Navíc družina už nějakou dobu ví, že v Barrowmaze kdysi působili elfí nekormanti, a že tam nějakou dobu pobýval i černokněžník Zygofer. Jednoho večera si k Varashi přisednul drobný, černovlasý muž a připomenul jí povinnosti kultu Nočního poutníka, do kterého se přeci zasvětila. (Ale nepamatovala si na to.) „Až bude příští měsíc, budeš muset uctívat s námi, sestro!“ „Orkové uctívají měsíc po svém,“ odsekla Varashi, ale zapomenutá vzpomínka na opilou iniciaci se jí pomalu vracela. Radnar mezitím studoval černokněžnickou knihu a výjimečně ho netrápili zlé sny. Zároveň se vybavení jeho věže rozrůstalo a rozrůstalo. Vergevil si koupil jednu z kroužkových košilí, které místní trpasličí kovář před nějakou dobou ukoval.

Rovnodennost se v Zapovězených zemích většinou slaví v rodinném kruhu. Hospodář zařízne husu nebo krocana, pokud je rodina chudší, tak alespoň slepici. Obětuje se domácím bůžkům. Ve městě bylo ale spousta cizinců, a ti svátek trávili v hospodě nebo v bordelu. Družina se k nim přidala, Vergevil propil a prohýřil zbytek svých peněz a když se potácel opilý z bordelu, přepadla ho skupinka zlodějů a okradla o zbytek stříbrňáků. Radnar se zase pustil do rvačky a dostal přes hubu. Celkově to nedopadlo příliš slavně, snad jen Wulfred se dozvěděl něco užitečného, když se v hospodě U Kulatého chlapa dal do řeči se skupinou půlčíků a dozvěděl se, že kdyby měl zájem prodat nějaké cennosti bez těch obtížných Bryndeho daní, mohl by se po nich poptat ve Wailer´s Holdu, ruinách starého trpasličího města, které leží asi dva dny cesty na východ od Mudtownu.

Odpoledne předtím ale ještě stačili zajít na Aslandské divadlo, kde hrála Turgen se svými příbuznými tragédii o pádu Aslenu. Démoni vyslaní černokněžníkem Zygoferem ničili domovinu hrdých Aslenďanů. Varashi si chvílemi nebyla jistá, jestli se na démony v kostýmech pro jistotu nevrhnout, ale nějaký chlápek vedle ní jí zarazil a vysvětlil, že je to jen představení.
Krysal si mezitím vyrazil na soukromou výpravu do Wailer´s Holdu. Požádala ho o to bordelmamá, která si všimla, že v Mudtownu se pohybuje hobit jménem Harmer Horgeman a že se, podobně jako Turgen, velmi zajímá o všechno ze zlata. Požádala Krysala, aby se k hobitovi, který se teď hodlá vypravit do Wailer´s Holdu, připojil a zjistil, o koho se vlastně jedná…

Krysalova cesta:
Spoiler
Od bordelmamá jsi sice krytí nedostal, ale když jsi zjistil, že míříte do ruin trpasličího města Wailer´s Hold, rychle se vytasíš s tím, že máš nějaké jednání s hostinským, který bydlí v lidské osadě, která vedle trpasličích ruin vyrostla. Před nějakou dobou jsi tam chvíli přebýval a trochu se s ním znáš. Něco ti dluží, tak spoléháš na to, že to nějak vymyslíš. Harmer nemá s tvojí přítomností problém, prý bude stejně lepší cestovat ve větší skupince. „Tyhle cesty nejsou, co bývaly! Rudá mlha je sice pryč, ale už o tom nevědí jen kupci, ale i banditi, nájezdníci, orkové, a podobná verbež.“ Skoro bys čekal, že neopomene zmínit i gobliny, ale hobiti si umí dávat pozor na jazyk…

Harmer Horgeman a jeho tři trpasličí stráže nemají žádný veliký náklad, vezou jen dva osly naložené rašelinou. Strašně to smrdí. Samotný Harmer je mladý hobit, s kučeravými, zlatými vlasy, oblečený a vyšňořený podle nejlepší módy. Vedle jeho krásného červeného kabátu s lesklými knoflíky se cítíš trochu neadekvátně. Cesta do Wailer´s Holdu trvá jen dva dny, už na konci prvního dne se blíží vysoké hory s bílými vrcholky. Během pochodu se s Harmerem trochu víc seznámíš. Nejprve působí jako bodrý obchodníček, ale rychle pochopíš, že se za ním skrývá něco víc. V jednu chvíli se k vám blíží jezdec, a Harmer okamžitě sáhne po malé kuši a dívá se na blížící se postavu pohledem tvrdým jako ocel. Jezdec se nevšední skupince vyhne velikým obloukem. Večer se utáboříte v dolíku mezi dvěma kopci porostlými travou, trpaslíci založí oheň a tiše si vedle něj povídají. Napadne tě prohlédnout si páchnoucí náklad rašeliny trochu víc zblízka, ale trpaslíci ho nespouštějí z očí. To se ti zdá, přirozeně, velmi zajímavé.

Myslíš si, že ti nebude úplně příjemné, cestovat s hobitem, ale překvapí tě, že si s Harmerem docela rozumíš. Hobity a gobliny pojí zvláštní pouto, původně jste byli jedna rasa, teď rozdělená ve dvou aspektech, ale obě rasy se stýkají jen málokdy. Pro gobliny jsou hobiti příliš usedlí a neupřímní. Harmer je ale trochu jiný. Nesnaží se předstírat vřelost nebo žoviálnost. I přes svůj upravený vzhled působí, jako že se v divočině vyzná. Ve světle planoucího ohně a dorůstajícího měsíce má takřka gobliní rysy.
„Když se tak na tebe dívám, Krysale,“ ušklíbne se, když už oheň dohasíná, „napadá mě, jestli skutečně není něco pravdy na těch povídačkách o vyměněných a podvržených dětech. Však víš, hobití i gobliní ženy chodí rodit na tajná místa na hranici našich domovin. Kdo ví, jestli tvoje matka nebyla náhodou hobitka a moje goblinka. Někdy se prý stane, že ženy z našich druhů porodí dítě z rodu opačného. Cha! Možná jsme dokonce i příbuzní. Třeba máme stejného otce.“ Na chvíli se odmlčí a prohrabuje klackem ohniště. Řeřavé uhlíky znovu zaplanou. Trpaslíci už dávno chrápou o kousek dál, tiše, ale ty, a jsi si docela jistý, že i Harmer, je slyšíš docela zřetelně. Málokdo má tak dobrý sluch jako goblin. „A ty rozhodně vypadáš, jako že v sobě máš pořádný díl hobití krve. Většina goblinů, které jsem viděl, se radši někde válí v kapradinách a vyje s vlky na měsíc. Proč ne ty, Krysale? Proč tě tolik zlákala civilizace? Dokonce i šaty nosíš po lidsku… A vlka jsem nikde neviděl? Hm?“

"Viděl jsem v životě mnoho utrpení a styl života lidí a hobitů mi ukázal, že je možné žít v klidu a míru."

"Ha! Možná brzy poznáš, že pod slupkou civilizace nejsou lidé ani hobiti tak jiní, jak se zdá. Ale máš pravdu, utrpení je na světě dost. Záleží ale hodně na tom, jestli je člověk ten kdo trpí, nebo ten, kdo je na druhé straně."

Druhý den dopoledne už z vrcholu kopce vidíte mohutné horské štíty a dvě horská údolí, kde leží ruiny Wailer´s Holdu. Mezi oběma údolí se táhne skalnatý hřbet a z něho ční mohutné věže, elegantní a štíhlé, tak jak je umí stavět jen trpaslíci. Mnohé z nich jsou ale částečně rozpadlé. Obě poloviny města kdysi střežila ohromná pevnost, její původní sláva je ale už dávno pryč. I dole v údolí vidíte řady pobořených domů, propadlé kamenné dómy a zbytky paláců. Wailer´s Hold býval skutečně ohromný, ale teď je pryč. Trpaslíci ho opustili a nechali bránit orky, a pak přišli lidé se svými démony a černou magií. Ruiny jsou prý nebezpečné místo, a není radno v nich přebývat po setmění. Kouzla a prolitá krev učinili z kdysi krásných uliček smrtonosnou past, a ještě dnes tam číhají různé zrůdy. To se alespoň povídá. Samozřejmě se tam může skrývat i dost pokladů, ale proto tady dnes nejsi.

Na kraji města, vlastně kousek nad jižním údolím, leží lidská osada. Je postavená kolem trpasličí hlásky, která teď lidem slouží jako chrám, útočiště v časech nouze, radnice, i hospoda v jednom. Tam žije Manfred, který zde hostí případné cestovatele a kupce, kteří tudy projíždějí. V okolí se stýká několik cest na východ, a je tu i důležitý průsmyk. Wailer´s Hold také láká různé dobrodruhy, i když ne tak jako Mudtown. V samotné osadě (New Hold) žije asi tři sta lidí. Okolní kopce jsou dobré pro pastvu ovcí a všimneš si, že se jich na zelených loukách posetých omšelými troskami pase požehnaně. Domy si lidé postavili z natahaných kamenů dole z města, nebo obsadili staré trpasličí stavby, a celá vesnice je překrásná. Mudtown je špinavý, smrdí, a plný bahna a výkalů, ale tady je každý kámen opracovaný s láskou, zdobený propletenými geometrickými vzory, nebo drobnými trpasličími tvářemi. Spousta detailů už stačila opršet, nebo je lidé poškodili, ale i tak to místo vyzařuje v poledním slunci zvláštní krásu.

Harmer se ubytuje v hostinci – bývalé strážní věži, z jejíhož vršku je dobře vidět na přístupové cesty do údolí. Ve velké kamenné síni je plno stolů, sudů s pivem a zásobami, ohromné ohniště a taky tvůj známý Manfred – drobný chlapík s kšticí bílých vlasů a šedivým plnovousem, který obsluhuje a mluví rychle jako blesk. Harmer podle všeho hodlá na někoho čekat, tvoje krytí spoléhá na Manfreda. Namluvíš mu, že bys pro bordel v Mudtownu potřeboval nějaká speciální vína z jihu. Podle tvých očekávání ti je Manfred slíbí, ale s tím, že bude nějakou dobu trvat, než se tu objeví kupec, který je vozí. „Měl by se tu před zimou určitě ještě objevit, žádný strach. Zatím se tu můžeš v klidu najíst a napít – na můj účet. Nahoře ti ustelu v komůrce, žádný strach.“ Kdysi jsi Manfredovi pomohl… sehnat… nějaké zboží, a od té doby ti ještě pořád dluží. Trpaslíci odnesli rašelinu do stájí, když tam uvazovali osly, a strávili tam nějak podezřele moc času. Když vylezou ven zdá se ti, že jeden z nich pod pláštěm nese ještě něco dalšího.

(Krysal raději dál pozoroval Harmera a vyčkával v hostinci.)

Harmer na několik následujících dní zapadne do hostince a až na občasné „zdravotní procházky“ kdy se potuluje po okolních svazích a kouří ze svojí dýmky v podstatě nevychází z domu. Je ještě krásné babí léto, ale tady, v blízkosti hor je jasné, že se podzim už nezadržitelně blíží. Trávíte čas popíjením u krbu a rozhovory o výhodách či nevýhodách civilizace. Ty zůstáváš v okolí hostince také – podle svého krytí přece musíš čekat na kupce s vínem.

Po několika dnech se v hostinci objeví dva noví hosté, Algamar, lidský válečník s rozježenými vlasy a elegantním knírem, a Farlyr, trpaslík s mohutným zrzavým vousem a šíleným pohledem v očích. S Harmer se zjevně dobře znají, začnou se radostně zdravit a popíjet u stolu. Po pár hodinách už se kolem nich povaluje spousta prázdných džbánů a ohlodaných kostí. Nenápadně posloucháš, o čem se tak můžou bavit. Zaslechneš, že Algamar zmíní blížící se úplněk a pak zamumlá cosi o tom, že bude lepší, když to Harmer zařídí sám. „Pokud náš kontakt říkal pravdu, tak u toho zrovna být nemusím. A Farlyr by se ještě při pohledu na krev mohl rozběsnit – nic ve zlém Farlyre.“ S tím se trpaslík hlasitě rozchechtá a uhodí pěstí do stolu. Najednou se zarazí – všimne si, že je po očku sleduješ.

„Na co tak koukáš, gobline?“ zavrčí. Harmer ho uklidní mávnutím ruky. „To je jen Krysal, žádný strach. Je to… profesionál z Mudtownu. Seznámili jsme se po cestě. Nechceš si přisednout na partičku karet, Krysale?“

Krysal si zahraje karty a popije s Harmerem a spol. Ti mu nabídnou, jestli by jim nechtěl s něčím píchnout - a jestli se nebojí krve. Harmer vezme Krysala v noci ven na kraj lesa, kde se setká s partou goblinů, kteří mají u ohně svázaného muže. Harmer jim předá truhličku, goblini zkontrolují její obsah - podle všeho je plná zlatých předmětů. Baví se spolu přátelsky, ale trochu obezřetně. Zjevně už nějakou dobu spolupracují. Harmer si od nich pak vezme svázaného muže a odtáhne ho stranou. Začne ho vyslýchat. "Komu jsi o naší operaci řekl? Dozvěděli se něco na Jantarové hoře? Dělej, mluv. Prodal jsi nás?" Harmer nařídí Krysalovi, aby pomohl s mučením a ten to udělá. Muž nakonec vyblekotá nějaká jména a Harmer je spokojený. Vysvětlí Krysalovi, že tu mají takovou malou operaci se zlatem, a že pokud by chtěl prodávat nějaké cennosti a neplatit z toho daň Bryndemu (nebo komukoliv jinému,) tak ať vyhledá Harmera a domluví se spolu na nějaké rozumné ceně... Tak jako tak, mezi Harmerem a Krysal by mohla vzniknout spolupráce.


Šestá výprava do Barrowmaze


Družina se ještě lízala z kocoviny a do Barrowmaze vyrazila až druhý den. Hrozně pršelo, naštěstí si předtím pořídili kožené kabáty, navoskované na ochranu proti dešti. Cestou Arinským lesem na Varashi přiletěl ze stráně zarostlé křovím šíp a škrábnul jí do ramene. Vykřikla, že je z klanu Varaga a ať nestřílí svým hrubým, orčím jazykem. Když se rozhlédla odkud šíp letí, spatřila, jak pryč utíká nějaká postava, nejspíš ork. Pustila se za ním, ale zmizel jí v podrostu. Šíp byl orčí, nejspíš isirský. Nasála krev ze své rány a dobře udělala. V ústech ucítila hořkou chuť jedu. Vyplivla krev a zachránila si tak život. Co tady dělal ork isir, vrtalo Varashi hlavou. A doufala, že to bylo jen nedorozumění.

Zbytek cesty do Barrowmaze ale proběhl v klidu. Družina přespala ve své jeskyni a chystala se vyrazit do kobek. Radnar se ale mezitím ještě ráno odebral o kousek níž do údolí pod horami, kde leží ruiny elfího města. (Pohřebiště je víš v horách, ruiny dole.) Procházel se mezi ruinami zarostlými břečťanem, minul velikou černou jámu zející uprostřed jakéhosi náměstí obklopeného sloupořadím, ze které vyrůstaly nesčetné šlahouny břečťanů, a posadil se vedle vyschlé fontány plné napadaného listí. Vytáhl pohár a nalil do něj víno, pronesl magická slova a kouzlem z krvavé magie v sobě uklidnil všechny rozbouřené emoce a vyvolal pocity klidu a soustředění. Pak vzal do ruky rubín s duší elfa, který sebral od gargoyla, a vstoupil do transu.

Octl se v krajině zalité zlatavým světlem, všude kolem se převalovaly cáry jiskřivé a zářící mlhy. Po chvíli narazil na veliké jezero. Po klidné hladině plula zdobená loďka a na ní stál elf z jeho vizí. Představil se Radnarovi jako Aradil a pozval ho k sobě na loď. Pluli po jezeru skrze zlatou mlhu, a Aradil Radnarovi vysvětlil, že ví, co se s ním stalo. Na rozdíl od předchozích vizí byl elf vážný, až zachmuřený. Zaútočil na něj predátor, který pochází ze stejného světa jako elfové, a který je velmi nebezpečný. Radnar musí zdokonalit své znalosti arkány, jestli mu chce někdy čelit. Nakonec vzal Radnara na vysokou horu, odkud bylo jako kouzlem vidět na celé Zapovězené země. „Tohle všechno je tvoje dědictví a může být tvoje, pokud budeš mít dost sil.“ Obloha ale náhle potemněla a ve větru jako kdyby zněl tichý, zlověstný smích. „Budeme se muset rozloučit, už ví, že jsi tady. Jestli ho chceš porazit, dbej mých rad. Po nějaké době spolu můžeme zase hovořit, ale teď se rychle vrať zpět. Ale ještě mi slib, že odneseš tento kámen zpět do elfích síních ukrytých v Nehybné mlze na severu.“ Radnar slíbil, že ano. Ale na celém setkání něco nehrálo… Zdálo se mu, jako kdyby pocítil v jednu chvíli něčí příšerný děs, hlubokou, ukrytou hrůzu a paniku…

Radnar se vyškrábal zpátky do jeskyně, kde se zrovna chystal oběd. Družina se najedla a zamířila k mohylám. V mlze zalité rokli chtěli zamířit k mohyle, kde se nacházel sarkofág s tajnou chodbou do nitra kobek, ale zahlédli, že se v mlze cosi blíží. Byly to kamenné sochy ještěřanů, kterým sebrali před nějakou dobou meč. Krysal je odlákal pryč, a když vyrazily za ním, zmizel jim v mlze a schoval se někde v křovích. Všichni pak prošli sarkofágem dolů do hlubin, do půlefích krypt a pohřebišť. Zamířili doprava od schodů, do místnosti směrem na jih. Stál tam oltář, jinak nic. Radnar oklepáváním holí shodil desku, která zakrývala narafičenou jámu. (Radnar většinou chodí vepředu a ohmatává cestu holí. Družina sice cestuje pomaleji, ale vyhnou se případným nepříjemnostem.) Hlasité prásknutí ale asi přivolalo obří stonožky, které přilezly z pobořené, kameny zasypané krypty vedle. Asi se musely dolů prohrabat. Družina si s nimi rychle poradila a zamířila na sever. Tam je čekaly zavřené dveře. Radnar opatrně otevřel dveře a zahlédl, že na zemi se válí nějaká postava v hadrech. „Pomoc, pomoc!“ volalo to hlasem staré, bezmocné ženy. Radnar pojal podezření, a ani se nehnul. Pokřivenec, jelikož to byl jeden z těhle nebohých prokletých mutantů, se za chvíli přestal zmítat, se škubnutím se otočil, vytáhl dýku a zavrčel. Zpoza dveří se vynořili jeho druhové, zvířecí tváře stáhnuté do sveřepých grimas a napřáhli kopí. Družina se, i přes mince lesknoucí se na zemi, urychleně vzdálila a vrátila do hlavní chodby, kde předtím bojovali s obřími mouchami.

Radnar se začal cítit jaksi unaven, družina ho doprovodila ke schodům a poslala do jeskyně. Dole se mezitím diskutovalo, kam jít dál. Vyrazili velkou chodbou zpátky na západ, minuli dvoukřídlé kovové dveře, ale Krysal celou výpravu zarazil. Měl dojem, že něco slyší. Po bližším průzkumu zjistil, že v jedné z bočních kobek se nachází skupinka nějakých nemrtvých. Museli se tam dostat někdy nedávno! Velmi opatrně kolem nich prošli a hlídali, jestli se dveře náhodou nerozletí. Když už ale byli u veliké chodby vedoucí na sever, kterou procházel rezavý bratr se svým nemrtvým doprovodem, rozhodli se zkusit štěstí a vydat se jí nahoru. Krysal šel jako průzkumník a s pomocí svých šplhacích rukavic lezl po stropě až do veliké místnosti plné sloupů. Opatrně vyčkával a všiml si, že mezi sloupy se něco pohybuje, nejspíš nějaký veliký, hnusný plaz. Nebo snad had?
Vrátil se zpátky k družině, kde se rozhodlo o plánu. Krysal se proplíží na strop a bude číhat s připravenou dýkou. Wulfred pak hada vyláká hraním na flétnu. Jakmile bude na příhodném místě, Krysal se spustí a pokusí se ho zabít. Vergevil a Varashi budou hlídat Wulfreda a čekat hned u dveří v záloze.

Plán vyšel skoro perfektně. Wulfredova flétna hada skutečně přilákala a Krysal se na něj vrhl ze shora. Bodl ho do oka, obrovský had se začal zmítat, ale Krysal se na něm držel za pomocí svých rukavic a bodal ho dál. Varashi po hadovi hodila oštěpem a Vergevil se skokem vrhnul do místnosti a dorazil hada sekerou. Družina spokojeně prohledala místnost a našla v hadím hnízdě mezi hromadou kostí váček s drahokamy. Pak Varashi s Krysalem vyrazili jižními dveřmi a prozkoumali několik víceméně prázdných chodeb, které vedly zase zpátky do chodby vedoucí k východu. Rozradostněni tímhle objevem se celá družina vydala severní chodbou – Krysal to tam předtím prozkoumával a měl dojem, že tam slyší za dveřmi, které v chodbě byly po levé straně, někoho nadávat a sténat. Družina opatrně naslouchala a Wulfred si uvědomil, že nadávkám rozumí – byly v trpasličtině. Družina si nebyla jistá, jestli se nejedná o past, ale nakonec se rozhodli jít dovnitř. Našli tam velikou sochu elfího nekromanta a nadávky byly stále silnější. Wulfred zavolal v trpaslčtině a lapený trpaslík mu odpověděl. Dozvěděli se, že se propadl propadlištěm (které se nějakým mechanismem po chvíli zase zavírá) a že tu vězí už několik dní. Jeho „parťáci“ ho tu nechali hnít. Družina mu slíbila, že ho dostane do bezpečí. Krysal se ještě ujišťoval, že opravdu nemá žádné cennosti.

Trpaslík se jmenoval Arnd, byl hodně zesláblý po několika dnech v jámě. Dobrodruzi mu dali trochu najíst a napít, a rozhodli se ho vzít na povrch ke svému ohni, do jeskyně. Vydali se tedy zpátky na jih nově odhalenou zkratkou, ale v jedné z místností jim zastoupil cestu kostlivý rytíř v rezavé zbroji. Byl to tuhý boj – ale nakonec ho družina přemohla, hlavně díky Vergevilově magické sekeře, která se leskne jako kdyby na ní dopadalo měsíční světlo a vychází z ní nadpřirozený chlad, a dostali se na povrch, zpátky do jeskyně.
barrowmapa1.png
Tam si odpočinuli, najedli, prospali. K večeru se rozhodli ještě jednou se vypravit do mohyl. Připojil se k nim i Radnar, naopak Krysal zůstal v jeskyni u mezků, aby je hlídal. Už se smrákalo a okolí nepůsobilo úplně přívětivě. Mezi mohylami se ozývalo zlověstné houkání sov a mlha se plazila mezi skalami a pahorky. Sestoupili dolů původním vchodem, šli po svých stopách, kolem hadí mrtvoly a do chodby za ní. Tam se rozhodli vypravit klasicky doprava – Radnar kdysi rozhodl, že to je nejlepší způsob, jak projít bludiště, vždycky doprava. Ve velké místnosti, do které se dostali ovšem zaslechli, že z východu se ozývají zvuky boje, křik a třeskot mečů. Varashi vyrazila na průzkum, s Radnarem totiž oba také ucítili záchvěvy magie. Narazila na velkou chodbu, kde spolu bojovala skupinka orků a kostlivců proti skupince rezavých bratří a umrlců. Orkové i rezatí se bránili za řadou svých nemrtvých služebníků, metali po sobě kouzla, nadávky, a nože. Varashi se dvakrát nerozmýšlela a vrhla se na pomoc svým příbuzným. Záhy za ní dorazil zbytek družiny. Rezaví bratři byli pobiti, jejich mág sám sebe zabil kouzlem (které se mu nejspíš nepovedlo) a zbytek nezvládnul klást spojeným silám družiny a orků odpor. Přežil jeden ork a orčí kouzelnice, která skupinku vedla. A dva kostlivci. Orčice začala vrčet a nadávat Varashi. Vysmívala se jí, a když Varashi říkala, že je z klanu Varaga, kouzelnici to nijak nezajímalo. „Liška z klanu Varaga, suchá a neplodná jako písek!“ Záhy se rozpoutal boj, když se Vergevil pokusil kouzelnici odzbrojit a zajmout. Ork, zjevně něčím sjetý, s pěnou u huby, se na něj vrhnul, ale Varashi mu zastoupila cestu. Po několika chvílích padl k zemi mrtvý, Radnar se zbytkem zatím umlátil kostlivce, a Vergevil zlomil orčí kouzelnici zápěstí a v náhlém záchvatu násilí jí rozbil obličej zběsilými ranami. Přišla o oko a byla by zemřela, kdyby jí Varashi nezachránila život svými léčitelskými schopnostmi. Wulfred se, zatímco Varashi ošetřovala orčici, porozhlédl, jestli nějaký z rezavých bratří přeci jen ještě nežije – jeden přežil, akolyta. Toho Wulfred z Radnarem ošetřili a vyslechli – dostali z něj popis cesty k základně rezavých bratří, skrze několik tajných dveří, výměnou za slib, že ho pustí venku na svobodu. Bezvládnou orčici i rezavého bratra svázali, dali jim pásky přes oči a odvedli do jeskyně bez větších incidentů. Přečkali noc bez potíží, hlídku držel Wulfred, pršelo.
Ráno vyšlo slunce a počasí jako kdyby zapomnělo, že je podzim. Bylo krásně a teplo. Varashi, Vergevil a Wulfred se rozhodli vypravit do Barrowmaze a prozkoumat chodby dál na sever. Radnar s Krysalem zůstali v jeskyní s tím, že budou ještě vyslýchat zajatce, až se trochu víc proberou. (Oba na tom nebyli moc dobře a bez léčitelské péče Varashi a Wulfreda by nejspíš nepřežili noc.) K výpravě se připojil ještě Arnd, který už byl zase celkem při síle. Wulfred mu půjčil svůj prak, který už nepoužíval, jelikož má svojí magickou dýku. Arnd chápal, že nedostane stejný podíl jako ostatní, když dluží záchranu života – ale rád by alespoň poloviční podíl, co ostatní. Nakonec se musel spokojit s třetinovým, Krysal dal všem dost jasně najevo, že víc nepřipadá v úvahu.

Trojice dobrodruhů tedy sestoupili do Barrowmaze a pokračovali chodbou, kde ležel zabitý had a pak dál na sever. Minuli dveře do místnosti, odkud zachránili Arnda a pokračovali na sever. Dobrodruzi věděli, že směrem na východ leží velká a prostorná chodba, která pokračuje ještě dál a někde za ní sídlí rezaví bratři. Tam se ale teď neodvažovali, raději chtěli ještě vyplenit severní kobky. Dospěli totiž k tomu, že vzhledem k tomu, že už tenhle průchod na sever nestřeží ten obrovský had, tak to tu brzy vyplení nějací jiní vykradači. Bude tedy třeba si pospíšit. Hned první dvě místnosti, které prozkoumali v mihotavém světle pochodně, ale byly bez pokladu. Jedna krypta vypadala prázdná a už vykradená – museli jí asi probrat rezaví bratři, kteří kolem hada procházeli bez obtíží. Nalevo od ní byla místnost se sochou nějaké elfí bohyně, nikdo ale netušil, co přesně je zač. Radnar by možná věděl…
Další dveře, které zkusily, byly zamčené. Dveře v Barrowmaze jsou většinou udělané ze dřeva, které léty a působením vody zbytnělo a takřka zkamenělo, a zavírají se na závoru, která jde otevřít zvenčí. Některé ale mají složitější zámky. Dobrodruzi se nehodlali vylamovat dovnitř, raději počkají na Krysala a jeho páčící náčiní. Zamčené dveře snad konkurence jen tak neotevře. Za dalšími dveřmi našli hromadu nějakého bince uprostřed místnosti. Všem se zdála trochu podezřelá… Při bližším ohledání se ukázalo, že je to hromada rozlámaných elfích tabulek – občas na ně člověk v Barrowmaze narazí, jsou hustě popsané elfím písmem a mají různé efekty. Dvě z nich byly ještě v celku, tak je Varashi sebrala, ale hromady se raději nedotýkala…

Výprava pokračovala dál na sever, dorazili do zvláštní místnosti, ze které ústily čtyři východy a kde stál oltář potřísněný zaschlou krví. Dál vešli dobrodruzi do dlouhé chodby lemované mnoha menšími kryptami – každá z nich za zavřenými kamennými dveřmi. Ta nejblíže k dobrodruhům byla zamčená, rozhodli se jí tedy zatím nechat být. U další krypty se všichni zarazili… Kamenná podlaha před ní byla potřísněná – vypadalo to, jako kdyby se zpod dveří vyvalil nějaký černý sliz a valil se dál na západ. Wulfred se otřásl a vzpomněl si na černou neforemnou hroudu, která ho před nějakou dobou napadla při průzkumu mohyl… Družina tedy s maximální opatrností sledovala stopu, ale po nějaké době končila… Prozkoumali tedy nejbližší krypty, které ale byly obě prázdné, jen s pár bezcennými kostmi. (Ta odkud šel sliz byla prázdná úplně!) Na dalších dveřích někdo křídou napsal: „Tudy dál nechoďte!“ To všechny znervóznilo a zároveň přesvědčilo, že to je určitě správný směr! Otevřeli tedy další dveře a náhlý závan větru jim zhasnul pochodně. Varashi tasila magický meč, očarovaný tak, že svítí ve tmě. V kryptě ale nečíhalo žádné nebezpečí, jen pár starých kostí…. Asi pustili na svobodu nějakou ztracenou duši. Zapálili další pochodeň a pokračovali v průzkumu. Konečně narazili na něco zajímavého! V další kryptě ležela tlející, a hodně páchnoucí, mrtvola nějaké ženy, která ještě svírala knihu v kožené vazbě. Varashi opatrně vstoupila dovnitř. Měla co dělat, aby se nepozvracela, když odhrnula ruku porostlou plísní stranou a popadla knihu. Ukázalo se, že je to kouzelný grimoár o magii přeměn! Varashi se tak bude moci snáz naučit složitější kouzla. Za dalšími dveřmi se ale poklad neskrýval – na zemi se svíjelo několik hadů. Družina rychle zavřela dveře a pokračovala dál…

V další místnosti našli dvě kovové dveře a na stěně tři železné páky. Chvíli s nimi náhodně hýbali a pak zjistili, že když stlačí dvě krajní páky dolů, ozve se cvaknutí a jedny z dveří se otevřou. Za nimi chodba… Pro jistotu ale nechali v místnosti hlídat Arnda, jelikož si nebyli jistí, jestli se za nimi dveře zase nezavřou. A dobře udělali. Vešli totiž dovnitř, zjistili že stojí v chodbě s šesti dveřmi, a jedny z nich otevřeli. Byla za nimi prázdná krypta zdobená reliéfy. Sesbírali tam pár pohřebních figurek – jedna z nich emanovala magii. Varashi kouzlem zjistila, že je v ní ukryté kouzlo, které jí odpoví na nějakou otázku. Dlouho nepřemýšlela a vyhrkla: Kde je elfí nekromancer, který to tu všechno vybudoval? Figurka odpověděla:

Na východě uvnitř hrobu,
cesta ke smrtnému stromu.

Na východě schrána jedu,
však pod ní si dopřej vhledu.

Na východě čeká smrt,
On a Dva tak jeden buď.

Jenže v tom se ozvala rána! Družina vyběhla na chodbu a zjistila, že železné dveře se za nimi doopravdy zavřely. Hned se ale zase začaly otevírat. Vykouknul za nimi Arnd (nechali mu pochodeň a lucernu) a ujišťoval se, jestli jsou v pořádku. Nic se nestalo, ale je potřeba, aby Arnd dveře vytáhnul každých deset minut. (A aby ho u toho nic nezabilo.)
Další krypta byla plná obřích pavučin. Na Wulfreda, který otevřel dveře, se okamžitě vrhli dva obří pavouci, podařilo se je ale rychle zpacifikovat. (Vergevil a jeho sekera…) Mezi pavučinami byla zamotaná nějaká mrtvola – ukázalo se, že je to nějaký nebohý hobit. Měl u sebe zvláštní dýku, zakroucenou jako roh nějakého zvířete. Že by dýka z rohu jednorožce? Družina jí sbalila a pokračovala dál. Další dvě místnosti byly víceméně prázdné, až na nějaké menší poklady. Pak ale otevřeli dveře do krypty, v níž se krčili a vrčeli dva ghůlové. Dobrodruzi tasili zbraně, ale nezaútočili. Ghůlové lámanými větami naznačili, že chtějí akorát ven. Družina je obezřetně pustila a doprovodila ke dveřím, aby ghůly nenapadlo sežrat Arndna. Dva nemrtví pak zmizeli někde ve tmě… Snad se tohle rozhodnutí nevymstí.

V poslední kryptě byly na stěnách malby nějakých tří dost podobných postav – nejspíš bratři, nebo snad dobří přátelé? Dobrodruzi místnost chvíli obhlíželi a pak si všimli, že se tu nějak divně komíhají stíny. Varashi zhasla pochodeň a tasila světelný meč, říkala si, že je tu možná nějaký průduch a tajné dveře. Ale v ostrém a studeném magickém světle se ukázalo, že na stěny jsou přilepené tři stínové postavy, které okamžitě zaútočily. Strhnul se boj. (Ale stínům se nepodařilo družinu přepadnout, jak měli v plánu.) Stíny nebylo snadné zasáhnout – dokonce i Wulfredova kouzelná dýka se nechtěla vracet zpátky, když jí po nich házel. Nakonec asi zase rozhodla Vergevilova síla a jeho magická sekera. (To už si ale přesně nepamatuju.)

Varashi ještě chtěla po boji podrobněji zjistit, jaké vlastnosti má dýka z rohu jednorožce. Sebrala tedy své magické síly, ale… něco jí narušilo plány. Temnými chodbami Barrowmaze se nesl dunivý smích a všem bylo jasné, že se něco opravdu hodně nepovedlo. Vyběhli zpátky k Arndovi a utíkali nazpět. Když v tom se ale jedna z místností, kterou chtěli proběhnout začala otřásat a ze stropu začaly padat kameny. Místnost se rychle zasypala, ale všichni viděli, že v chodbě za ní číhá nějaká postava připomínající obřího pavouka a ze které sálá zlo… Varashi omylem vyvolala démona. Družina se musela stáhnout zpět, jelikož jim hroutící se strop zablokoval cestu. Pochodeň zhasla, Varashi vytasila očarovaný meč a všechny zalilo studené světlo… Rychle vyrazili druhým směrem, ale v ústí chodby na ně démon už čekal…
barrowmapa2.png
Radnar s Krysalem mezitím podřimovali v jeskyni a dohlíželi na zajatce. Orčka nevypadala moc dobře, ale rezavý bratr Pasival se trochu lepšil. Byl to podsaditý drobný muž s rybíma očima, hltal svojí porci jídla a ostražitě se rozhlížel po jeskyni. Radnar s Krysalem leželi opření u ohně, čas od času přikládali a mlčeli. Ještě bude čas vězně pořádně vyslechnout. Kolem poledne, přibližně tedy v době, kdy Varashi začala dole v podzemí čarovat, se ale s Radnarem něco začalo dít. Nejprve cítil, jak ho přemáhá ospalost a jak se mu kouř z ohně zvláštně vlní před očima. Kroutil se a svíjel, jako kdyby byl živý, jako kdyby dýchal. Začal se skládat do podivných fraktálních vzorců a obrazů. Když Radnar zavřel oči, stejné tvary se mu svíjely pod víčky, tančící jiskřičky, symetrické světelné květy, ocasy pavích per, do nekonečna se rozevírající a vstupující samy do sebe… Radnar se ztratil ve víru tvarů a vzorců. Něco hluboko v něm spokojeně zapředlo.

Radnar z ničeho nic vstal. Krysal se zarazil, co se to děje? „Musíme okamžitě jít, Varashi je v nebezpečí. Vezmeme zajatce s sebou. Ty povedeš tu orčici. Budeme je potřebovat,“ pronesl Radnar a okamžitě vyrazil ven, spoutaného rezavého bratra napůl vedl, napůl vláčel s sebou. Krysala tohle tempo, a Radnarova urgence, překvapila – navíc se Radnar skoro neopíral o svoji hůl, jako obvykle. Pospíchal tedy za ním s klopýtající orčicí na provaze.

Když dorazili před velkou mohylu, kterou se vstupuje dovnitř, Radnar vytáhl ze záhybů róby nůž. „Dřív jsme tu obětovávali svoji krev, ale tam dole nás čeká velké nebezpečí. Nejsem na to pyšný, Krysale, ale musí to tak být… Musím použít jednu z těch nejtemnějších magií.“ S těmi slovy kouzelník svalil zajatého rezavého bratra na kolena, a prudkým pohybem mu podříznul krk. Pasedil třeštil oči a jeho krev stříkala všude kolem, na Radnara, na zelenou trávu a na studené kamenné schody.
Krysal byl v šoku. Chystal se bránit druhou zajatkyni, ale „Radnar,“ mu s moudrým a starostlivým úsměvem vysvětlil, že je to opravdu nutné. Varashi a zbytek skupiny jsou v nebezpečí. Musí to tak být. Navíc už je stejně na umření. Raději oni, než my…

Krysal nakonec ustoupil stranou a odvrátil zrak. Orčka se ani nebránila.

Dole se mezitím družina octla v dlouhé chodbě, (té vedoucí na jih od místnosti s hadem,) v jejímž ústí číhal vyvolaný démon. Vypadal jako pavouk s lidským trupem, poslední dvě končetiny vypadaly jako bledé lidské ruce a svíral v nich meč a dýku. Byl pokrytý hnisavými vředy a boláky, ale nejděsivější byla jeho hlava – neustále se měnila, v jednu chvíli připomínala malé dítě, pak stárla a rostla v muže, až z ní nakonec byl seschlý stařec a zase nemluvně. To se dělo takřka okamžitě. Družina neváhala a vrhla se na démonického pavouka. Varashi se kryla svým štítem a chránila Wulfreda, zatímco Vergevil sekal svou kouzelnou sekerou po bleskově se míhajících nohách a pažích. Pavouk vládl ještě žihadlem, kterým se občas pokusil probodnout někoho z dobrodruhů, ale ti vždycky o vlásek unikli. Pavouk šermoval rychle a elegantně, ale Varashi s Vergevilem jeho útoky ustáli, a dokonce mu vraceli údery. Vergevil nakonec šťastnou ranou uťal měnící se hlavu, a s úlevou vydechl, když se odkutálela pryč. Jenže bezhlavé zrůdné tělo pokračovalo v boji! (Jen trochu pomaleji.)

V tu chvíli se zezadu přiřítil Krysal, a těsně za ním Radnar. Goblin odsekl pavoukovi jednu z noh, a Vergevil ho dorazil poslední pádnou ranou. Z rozsekaného těla začal ale stoupat nějaký podivný černý dým, který se zformoval do kroužící kole. Radnar k ní přistoupil. Všichni teď viděli, že z půlefla vyzařuje zvláštní zlatavé světlo. Radnar strčil do koule obě ruce a začal pronášet slova v nějakém prastarém jazyce. Chodbou vyšlehl oslnivý záblesk a černý dým byl ta tam. Radnar se zasmál, zle, nepřirozeně. Zvedl useknutou hlavu, která se zastavila v podobě nemluvněte, a zachechtal se. „Nějak jsi zestárnul, co?“ posmíval se poraženému démonovi. „Co, Keregalazi?“ V tu ránu se mu ale podlomily kolena a klesl k zemi.

A skutečný Radnar přišel k sobě. Najednou se octl v kryptě, zakrvácený, vedle ohavné mrtvoly, a obklopený zmatenými druhy. „Co jsi to udělal Radnare? Co to bylo za světlo?“ Radnar už měl nějaká svá podezření, a rychle uhodl, co se asi stalo. Tvářil se jakoby nic, všechny otázky odbyl s tím, že se musí dostat co nejrychleji na povrch. Varashi ještě sebrala démonův meč z černého kovu a zvláštní dýku, kterou používal místo štítu a všichni utíkali ven. Na denním světle viděli Varashi a Vergevil, že jsou celí zapatlaní od černého slizu, který z démona stříkal. Radnar byl zase zkropený krví popravených zajatců, jejichž těla ležela před mohylou. To Radnara dost vyvedlo z míry. Zůstal trochu pozadu a nechal si od Krysala vyprávět, co se stalo. Vysvětlil mu, že možná „nebyl tak úplně sám sebou.“

„Vidíš, Radnare, jak si můžeme být užiteční… Kdoví, co by se tam dole stalo, kdybych ti nepomohl…“ šeptal nějaký hlásek v Radnarově mysli. Čaroděj se otřásl, zachmuřeně se opřel o hůl a pokračoval v cestě. Kousek pod schody vedoucími nahoru do mohylové rokle pohřbili obětované zajatce, ve stínu borovic, do mělkých hrobů vykopaných do písčité půdy.
Později v jeskyni, když měl mít Krysal hlídku, vzbudil Radnar ještě Varashi (které už o své „condition“ řekl) a společně Krysalovi vysvětlili, co se děje. Radnara posedl démon, neví, kolik má času, a jak moc mu dokáže vzdorovat. Může se stát, že dojde k něčemu podobnému. Radnar využil svých znalostí o démonech a uvědomil si, že silný fyzický vjem by mohl parazita na chvíli oslepit. Zakouzlil na sebe tedy kouzlo STIR THE BLOOD tak, aby v sobě vyvolal silné fyzické pocity – bušení srdce a zrychlený tep. Rychle se domluvil se s Krysalem a Varashi na tajných slovech, podle kterých poznají, že je to skutečně on. Heslo zní: „Rudá mlha je to nejlepší, co se kdy stalo.“

V průběhu noci se Pasedil, zajatec rust broher, vyhrabal z hrobu a šel se mstít. Krysal si ale včas všiml, že se k jeskyni někdo pokouší proplížit, varoval ostatní, a když ghůl Pasedil vlezl do jeskyně a začal deklamovat slova o pomstě, drobný goblin mu usekl hlavu a dobrodruzi odtáhli mrtvolu zpět do hrobu. Cesta zpět do Mudtownu proběhla bez potíží, všichni byli rádi, že se vrací zpátky do své věže. Trpaslík Arnd se rozhodl zůstat s družinou jako další strážný. (Tím pádem mají tedy už 2 stráže, lovce, a slouhu, které je potřeba platit. To nevím, jestli jsem psal.)
Naposledy upravil(a) MaMaHaJ dne 19. 4. 2023, 15:34, celkem upraveno 1 x.

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek


"Listen here's the thing – I don't know what you kids are up to, but I do know one thing: laws are threats made by the dominant socio-economic, ethnic group in a given nation. It's just a promise of violence that's enacted and police are basically an occupying army, you know what I mean? You guys want to make some bacon?" - Bud Cubby
Uživatelský avatar
Markus
Vrchní krutovládce; Administrátor
Příspěvky: 20870
Registrován: 19. 8. 2001, 00:00
Bydliště: Mnohovesmír! Brno!
Kontaktovat uživatele:

Re: Barrowmaze (Forbidden Lands)

Příspěvek od Markus »

Vzpomněl jsem si na tohle téma a pokračoval jsem v četbě. Jsem zatím o příspěvek pozadu (je to dlouhé... vždycky to odložím na příhodnější dobu a pak na to zapomenu :) ), ale jen jsem chtěl poděkovat, že to píšeš. Baví mě sledovat, jak někdo jiný hraje moduly, které znám, a porovnávat. Je to takové učení se pozorováním, nebo taky sdílen zážitku.

Líbí se mi Grh-hů-haf. Jeho jméno musí být sranda roleplayovat. :) A vůbec mám slabost pro ta zvířátka a mrzí mě, že tví hráči je spíš přehlížejí. Ale co už.

Pěkná byla situace s tím Rezavým bratrem a jeho zástupem kostlivců. Dobře jsi to zahrál, jak odchází na sever a zvonečkem uklidňuje příšeru. Zvoneček je určitě tvoje invence, ale pokud se nepletu, tak jsi vymyslel i to, že půjde na sever a kudy půjde. V textu modulu je IIRC jenom umístěný. Ale přesně tohle rozehrávání podobné dungeony potřebují a je to hlavní práce Vypravěče. Dáváš tím dungenu život a zároveň pouštíš hráčům informace, podle kterých se můžou rozhodovat (Rezaví bratří sídlí asi na severu, v téhle místnosti je nebezpečí...).

Tohle jsem zjistil v praxi při hraní Barrowmazu. Potřebuješ nabalit kritickou masu těchhle informací a útržkovitých náznaků, aby hráči měli nějakou představu o tom, kde se co nachází (poklady na jihu) a kde kdo žije. A teprve v tu chvíli to začíná být fakt zajímavé. Prvních pár sezení, než se dostaneš do tohohle bodu, je slabší - a proto by se Vypravěč měl snažit co nejrychleji je překonat a prostě do hry vkládat do nejvíc informací a vazeb.

Jo a začala se tu zajímavě rozvíjet tvoje konverze Barrowmazu na Zapovězené země, včetně odkazů na Zygofera nebo Wailer's Hold. Ty máš v mapě i lokace z kampaně Raven's Purge? Počítáš, že se to bude hrát? Jsem zvědavý, tak se to obojí spojí dohromady.
Uživatelský avatar
MaMaHaJ
Příspěvky: 294
Registrován: 6. 6. 2010, 22:14

Re: Barrowmaze (Forbidden Lands)

Příspěvek od MaMaHaJ »

Díky za komentář Markusi! Teď jsme zase po dlouhé době hráli, udělali jsme si - přezimování - tak se snad dokopu k tomu dodělat zbývající zápisy.

Misgrown hráči bohužel trochu vyignorovali. Doufal jsem v nějaké větší interakce, ale hráči jim spíš chtěli nechat space a moc je neprovokovat, což je vlastně rozumné.
Spoiler
Bohužel přes zimu zvěrolidi zmasakrovali rezaví bratři a udělali si v jejich místnosti outpost. Jejich obranu už předtím oslabila výprava konkurenční družiny, která za to ovšem zaplatila životem. Jediní zvěrolidi v Barrowmaze jsou teď otroci rezavých. RIP. :( Grh-hů-haf se třeba ještě objeví.
S tou skupinkou mám radost - to byla povedená improvizace. Hráči se totiž nějak neměli k akci, tak jsem to chtěl trochu rozpohybovat. Ale je to docela náročné vlastně, protože člověk to zas nemůže dělat úplně náhodně - musíš trochu vědět odkud se mohli ti lidi objevit, kam jdou atd... Takže to chce mít ten dungeon hodně načtený imho, aby člověk mohl tyhle věci dělat a aby dávaly nějaký smysl.

Zygofer a všechny tyhle věci se mi teď snad podaří do hry natáhnout víc. Je teď jaro, a o Barrowmaze se začnou zajímat další frakce, takže tam bude mnohem víc lidí a výprav. Ideálně se hráči s nějakou z nich spojí a budou mít k dispozici žoldáky a cannon fodder, aby se to prozkoumávání trochu urychlilo. Oni jak jsou opatrní (což je dobře že jsou) tak se většinou vrací zpět když mají i jen malé vyčerpání, což se většinou stane poměrně rychle. Takže doufám že se tím hra trochu zrychlí a budou právě víc důležité ty frakce co v Barrowmaze sídlí.
Spoiler
Těšit se můžete na Rezavé bratry, orčí uctívače démonického hada, Psance vyhnané z Mudtownu, Bryndeho expedici, Expedici dobrodruhů z jihu podporovanou hobity, Aslandskou expedici... Mám už v mapě vyznačené zóny kde se kdo pohybuje a udělám si pravidla na střetnutí dvou oddílů aby to šlo hrát v nějakém normálním tempu... Uvidíme!

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek


"Listen here's the thing – I don't know what you kids are up to, but I do know one thing: laws are threats made by the dominant socio-economic, ethnic group in a given nation. It's just a promise of violence that's enacted and police are basically an occupying army, you know what I mean? You guys want to make some bacon?" - Bud Cubby
Uživatelský avatar
MaMaHaJ
Příspěvky: 294
Registrován: 6. 6. 2010, 22:14

Re: Barrowmaze (Forbidden Lands)

Příspěvek od MaMaHaJ »

Nemrtvé prase a různé kocoviny

V Mudtownu proběhl downtime. Radnar se učil zacházet s amuletem ve tvaru lotosového květu a lebky, který sebral mrtvému rezavému bratru. Rozhodl se provádět svoje experimenty na praseti, které nejdřív otrávil, a pak slavnostně vzkřísil. Nemrtvé prase běhalo na dvorku před věží a hrůzostrašně kvičelo. Radnar se cítil neuvěřitelně mocně, magie mu stoupala do hlavy. Družina se později rozhodla jít opít ke Kulatému chlapovi. Zrovna tam popíjel i Sumec se svojí partou, veliký chlap se sumčím knírem. Opilý Radnar s Varashi si ho v jednu chvíli začali dobírat. Nepamatují si to přesně, ale zřejmě ho nějak hrozně moc urazili. Co se dá dělat.

Vzhledem k silným podzimním dešťům dobrodruzi ještě den vyspávali kocovinu, ale když se počasí pořád nelepšilo, rozhodli se neztrácet čas a vyrazit do Barrowmaze i tak. Jen Vergevil zůstal doma, hlídat věž, a pít. Už před nějakým časem si všichni pořídili kabáty podšité kožešinou, které jsou z vnější strany navoskované, takže se v nich dá docela pohodlně cestovat i v nepříznivém počasí. Cesta do Barrowmaze ale byla přesto náročná, protivný déšť a všudypřítomné bahno jim stěžovali pochod. Nakonec se k mohylám dostali o den později, než plánovali, a byli rádi, že se můžou skrýt ve své jeskyňce v okolních skalách.

(Cestou je vlastně čekalo ještě přepadení od skupinky orků, kteří měli pěnu u pusy, řvali nadávky a kvíleli. Přepadli je v noci, ale podařilo se je nakonec docela snadno odrazit, Radnar jednoho z nich začaroval, takže z něj měl hrůzu, Krysal snad zabil dalšího, Varashi další dva, a zbytek utekl. Wulfred byl raněn, ale ne nijak vážně a rychle se zase vzpamatoval.)


Sedmá výprava do Barrowmaze


Druhý den je přivítala mlha hustá jako mléko. Varashi s Wulfredem a Krysalem vstali o něco dřív a šli se podívat mezi mohyly, jestli nenajdou nějakou otevřenou. Brzy v mlze narazili na černý otvor, kterým se dalo vstoupit do jedné z hrobek. Nečíhalo tam na ně žádné nebezpečí, zato našli zvláštní pohár, ze kterého byla cítit magie. Krysal ho opatrně potěžkal v ruce, a najednou byl plný zlatavé tekutiny! Krysal byl k poháru podezíravý, ale Varashi řekla, že se klidně napije. Ejhle, byla to medovina! S tímhle nálezem běželi zpátky do jeskyně, a nadšeně budili Radnara. Pohár ale už nic dalšího nevyprodukoval. Škoda.

S Radnarem, (a trpaslíkem Ardnem) se rozhodli podívat do ještě jedné mohyly, tentokrát zapečetěné. Mlha se trochu roztrhla a svítilo sluníčko, jako kdyby bylo zase léto. Varashi měla u sebe kladivo, tak s ním rozmlátila kamennou desku, která kryla vchod, a opatrně nakoukli dovnitř. V paprscích dopoledního slunce tušili poměrně rozlehlý sál, tak zapálili pochodně a opatrně se pustili po schodech dolů. Uprostřed velké místnosti podepřené sloupy zdobenými obličeji zkroucenými v agónii stál velký plechový brazier. (Fakt nevím české slovo.) Místnost doslova přetékala magií. Radnar se velmi opatrně pokusil zjistit, o jaká kouzla se jedná. Pochopil, že jsou to ochranná zaklínadla a cosi v kovové nádobě vězní. Kdyby se pod ní zapálil kouzlem oheň, tak démon (nejspíš démon) který tu je uvězněný, bude přivolán a bylo by snad možné s ním bezpečně hovořit. Jinak je lepší s ničím nehýbat, protože by se tím mohla porušit ochranná zaklínadla. Vyčarovat oheň Radnar ještě neumí. Mohl sice trochu zariskovat a protlačit silnější kouzlo, kterým si není dost jistý i tak, ale vzhledem k jeho předchozím zkušenostem s divokou magií se mu do toho moc nechtělo. Družina se rozhodla vrátit se sem později a vyrazili do kobek ležícími pod roklí, svou obvyklou cestou, přes sarkofág s falešným dnem. Jako zázrakem byla celá mohylová rokle i teď prázdná.
barrowmaze mapička.png

Dole se rozhodli prozkoumat místnosti, které minule vynechali. V první z nich nenašli nic cenného, až na křídou nakreslenou kresbu na stěně. Chvíli jí zkoumali a pak jim došlo, že to musí být mapa. Co je asi to planoucí srdce tam dole na jihu? A kdo jí nakreslil? Symbol na severu používají rezaví bratři, když chtějí popsat svého boha… že by to byli oni? Pokračovali dál, ale neměli moc času nad mapou (kterou si obkreslili) pořádně dumat. Za příštím rohem se málem srazili se skupinkou kostlivců. Nastal perný boj, někteří kostlivci na sobě měli brnění a dalo práci je přemoci. Když udýchaní dobrodruzi konečně zvítězili, z jihu se najednou objevilo světlo pochodní. „Á, Radnar a jeho parta,“ odfrkl si ohromný muž v plátové zbroji s kladivem přes rameno. Byl to Sumec – kterého před pár dny urazili v hospodě, doprovázený svojí družinou, podobně početnou jako ta Radnarova. Prekérní situace. Dobrodruhům se povedlo se Sumcovou družinou domluvit, že se nechají na pokoji. Sumec má stejně namířeno na jihovýchod. Proč? To si nechal pro sebe. Ale bylo to pěkně napjaté setkání…
Spoiler
(Sumcova družina šla přepadnout misgrown, kteří se skrývají poblíž. Nicméně přecenila svoje síly a do posledního padla, dokonce i Sumec, který se snažil ustoupit. Ale spousta zvěrolidí padlo taky, a jsou teď velmi oslabení.)
Družina byla unavená, s drobnými poraněními. Radnar se proto rozhodl využít sil svého amuletu, a znovu oživil jednoho z kostlivců, kterého před chvíli přemohli. Umrlec vstal, narovnal si padající lebku, zaklapal čelistí a byl k službám. Radnar ho poslal podívat se do místnosti na západním konci chodby, a zbytek tlupy ho s pochodní opatrně následoval. Místnost vypadala prázdná, jen v severozápadním rohu pokračovala dál. Radnar poslal kostlivce napřed, a dobře udělal. Nemrtvý služebník nejspíš sešlápl nějakou dlaždici a zapadla za ním ze stropu mříž. V chodbě, kde zůstal uvězněný se od zdi odlepil jakýsi stín… Družina na nic nečekala a vzala nohy na ramena. Kostlivce si můžou udělat dalšího…

Ještě prolezli dvě zamčené kobky, Krysal je obratně vypáčil. (U jedné z nich se jen tak tak vyhnul smrtící pasti – vystřelovací otrávené jehlici.) V jedné z místností byla v sarkofágu škrtící mrtvola, ale tu rychle utloukli a sebrali z ní zlatou čelenku. Když už měli pocit, že mají něco nakradeno, vrátili se, unavení a potlučení, nazpět.

barrow1.png

V jeskyni je ale čekalo nepříjemné překvapení! Chybělo pár věcí – nějaká kožešina na spaní, trochu jídla, lano… Radnar s Varashi usoudili, že to ukradl nejspíš nějaký tulák. Každopádně to vypadalo, že si ten zloděj vzal spíš věci k přežití než vyloženě cennosti.
Družina si uvařila jídlo, kterého pořád měli dost, odpočala si, a druhý den ráno se chystala vyrazit znovu do hlubin. Varashi zkusila znovu použít kouzelný pohár, ale tentokrát se naplnil jen páchnoucí černou tekutinou, podle všeho jedovatou. Smůla. Radnar zůstal v jeskyni, aby obnovil její magické ochrany, a hlídal.

K TPK stačilo jen málo...


Výprava se tedy konala bez Radnara. Cestou do podzemí na nic zvláštního nenarazili, pořád bylo krásně slunečno. Podzim sice už dost pokročil, a tady ve skalách bylo už docela chladno, ale sluníčko svítilo skoro jako v létě. Dole družina prozkoumala jednu z bočních chodeb, které zatím minula. Prošli okolo soch dvou elfů. Krysal se ohlédl a uvědomil si, že sochy se za nimi dívají. Zjevně je pozorují. Družina se je raději rozhodla neprovokovat a jít dál. Na konci chodby našla čtyři krypty, v jedné z nich tlustého červa, který se jim snažil zakousnout do rukou, a zlatý náhrdelník. Cestou zpět byli obzvláště opatrní, když procházeli kolem soch, a uvědomili si, že z jižního konce chodby je něco sleduje. Ve střehu, s připravenými zbraněmi, se opatrně sunuli kupředu. Světlo pochodní ozářilo číhající skupinku ghúlů. Zablesknul se Varashin a Krysalův meč, zasvištěla Wulfredova kouzelná dýka, a ghúlové se s vřískotem a syčením dali na úprk dál na jih. Družina se je rozhodla nepronásledovat a raději prozkoumat další neprobádané odbočky na severu.

Tam s nadšením zjistili, že jedna z odboček, kterou zatím ignorovali, vede zjevně ven nahoru. Úzké a příkré schody stoupali vysoko, takže museli narazit na další východ! Cestu jim ovšem zatarasila cihlová zeď. Uvědomili si, že s sebou nemají svoje kladivo, které tentokrát nechali v táboře. No co, řekla Varashi, a jala se vyrážet cihly jílcem svého meče. Chvíli to trvalo, ale konečně jedna povolila a zřítila se s prásknutím na zem. Varashi ji sebrala a použila jako mlat, brzo vymlátila otvor, kterým se dalo prodrat dál. Mezi cihly dopadlo i pár kostí. Zjevně tam bylo něco pohřbené…

Varashi, Krysal a Wulfred, se octli v kruhové místnosti, zjevně v mohyle. Ve středu byl oltář a na něm se blyštil meč, jehož jílec posetý drahokamy. Ale kolem dokola bylo šest výklenků, a v každém z nich odpočíval kostlivec v kroužkové zbroji, štítem, a kopím. Z jednoho takového výklenku družina právě vylezla, ale i když do něj tak dlouho bušili, kostlivec, který v něm byl uložený neobživl. Všem tedy došlo, že kouzlo, které nemrtvé oživuje, je určitě vázané na ten meč, a že není radno se ho jen tak dotýkat.
Mezi výklenky byly ještě shody nahoru, kterými se snad dalo dostat ven. Jenže… Ty byly přehrazené kamenným blokem. Ten Varashi cihlou vyrazit nedokázala, na rozdíl od falešné stěny kousek níž… Nu co, řekla si družina, musí se vrátit kudy přišli… Jenže…

Po schodech, po kterých museli sestoupit, aby se dostali ven, jim něco kráčelo vstříc. Varashi tasila meč očarovaný věčným světlem a v jeho jasné záři viděli, že se po schodech blíží skupina šesti kostlivců. Většina z nich měla na sobě kroužkové brnění, sekery, kopí, a jeden z nich dokonce i halapartnu. Družina se postavila přesile statečně, Varashi se postavila doprostřed schodů, vytáhla šavli a štít, Wulfred nad ně, s připravenou dýkou a pochodní v druhé ruce, a Krysal číhal kousek za Varashi. Družina neměla kam uprchnout, a začal lítý boj.

Kostlivci mohli postupovat vždy jen po dvou, ale někteří z nich měli kopí, jeden z nich halapartnu, takže ti, co byli níž, mohli bodáním podporovat své soudruhy ženoucí se do schodů. Nikdo z dobrodruhů navíc neměl zbraně, které jsou na kostlivce účinné. Podařilo se jim sice prvních pár udolat, ale zbytek se neměl k ústupu. Varashi spoléhala na svůj štít, který se pod náporem seker brzy rozpadl. Několikrát ji zasáhlo kopí, a jen díky kroužkové zbroji se ještě držela na nohou. Cítila, jak ji po stehnech stéká krev. Když padli tři kostlivci, družina začínala doufat, že se jí ještě podaří vyváznout. Ale ti zbylí neustupovali, naopak, znásobili svůj útok. Nemrtvý halapartník dorážel na Varashi jako zběsilý, a tlačil jí dál nahoru. Wulfredovi se podařila mistrovská rána dýkou a další kostlivec se svezl k zemi. Zbývali jen dva. Krysal, který měl nasazené svoje pavoučí rukavice, se akrobatickým kouskem přehoupl přes hlavy kostlivců a dopadl za ně. Pustil se do jednoho z nich, sekal mu po nohou, a snažil se ho co nejrychleji dostat, aby pomohl poraněné a vysílené Varashi. Ta, když viděla, že proti ní stojí už jen halapartník, odhodila svoji šavli, a vrhla se na něj holýma rukama. Skutáleli se ze schodů, Varashi mu vyrvala halapartnu z ruky, a chystala se ho prostě umlátit. Jenže kostlivec se jí vysmeknul, rychle sebral ze země další šavli, a znovu zaútočil. Varashi tasila zářící meč a začal šermířský souboj. Kostlivec měl ovšem nad vyčerpanou Varashi navrch. Jeho bodnutí byly zákeřné a přesné, a Varashi brzy krvácela z dalších drobných zranění. Nakonec jí šavle sjela po tváři, a zasáhla oko. Varashi zuřila, podlamovala se jí kolena, ale orkové mají tuhý kořínek, a dokáží překonat i ty nejhorší protivenství. Rvala se dál, o svůj život, čest, ale i o život svých druhů. Krysal konečně udolal svého kostlivce, (bylo to o něco jednodušší, protože ten neměl zbroj,) a vrhl se Varashi na pomoc. Pokoušel se strhnout kostlivce k sobě, ale nedařilo se mu to. Halapartník švihl šavlí, a fintou bodl Varashi do loketní jamky, zrovna do místa, kde už byla její kroužková košile roztržená. Varashi se zapotácela, a z ruky jí vytryskl proud krve. Zasáhl tepnu. Orčka ale přesto bojovala dál! Posledních pár ran, magická dýka od Wulfreda, a halapartník se nakonec sesunul k zemi. Varashi spadla na něj.
Wulfred se k ní okamžitě rozběhl a pokoušel se zastavit krvácení. Podařilo se mu to, ale bylo to těsné. Ještě že s sebou nosí obvazy. Podepřeli s Krysalem Varashi, a odtáhli jí ven. Za sebou nechávali hromadu kostlivců a tratoliště orčí krve. Cestou je naštěstí nic nepřepadlo, ani mezi mohylami, a dostali Varashi do jeskyně.
barrow2.png
(Radnara se tuším zase pokoušel posednout démon, ale podařilo se mu odolat.)

Tam jí s Radnarovou pomocí ještě lépe ošetřili, bylo teď jasné, že Varashi přežije. Přišla ale o oko, měla polámaná žebra, a ztratila hodně krve. Druhý den jí tedy naložili na osla, zbytek nákladu rozložili mezi sebe, a vydali se zpátky. Byla to těžká cesta. Zase začalo vydatně pršet, a všichni toho nesli víc, než byli zvyklí. Varashi každý náraz a otřes působil nesnesitelnou bolest, ale nestěžovala si. Zvítězila.

Cestou zpět narazili na skupinku orků, ale byli přátelští, z klanu Roka. Přivítali Varashi jako kněžku Varaga, a řekli jí, že už nehodlají dál snášet provokace od Isirů, a že s nimi půjdou do války. Varashi je varovala, aby se i nadále vyhýbali Barrowmaze, a zachovávali tabu vznesené nad tím místem. Vyměnili si dary – orkové dostali svítící meč, a Varashi hrubý, ale užitečný a dobře vyrobený mlat/palcát.

Bezpečně v Mudtownu… V příštím zápise nás čekají ještě oslavy svátku Rotday, kdy začne zima. Brynde bude dělat problémy, ale podaří se ho udobřit. A pak už začne sněžit… A bude opravdová zima.
Naposledy upravil(a) MaMaHaJ dne 19. 4. 2023, 15:41, celkem upraveno 2 x.

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek


"Listen here's the thing – I don't know what you kids are up to, but I do know one thing: laws are threats made by the dominant socio-economic, ethnic group in a given nation. It's just a promise of violence that's enacted and police are basically an occupying army, you know what I mean? You guys want to make some bacon?" - Bud Cubby
Odpovědět

Zpět na „Vaše hraní - příprava, rady, zápisy a PbP“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 10 hostů