Temnota v Londýně
Petrolejová lampa explodovala a temný v přízemní pohltily plameny
(Wilford (3): výsledek 5 / proti 1 – úspěch, přidal +1 k Bubákovu hodu). Petrolej se rozlil a plameny vyšlehly výš, ale pak tvor udělal krok vpřed a zdálo se, že temnota pohlcuje plameny, jako nicota vnějšího prázdna. Ty plameny, které plály na něm, brzy pohasly a hrozivá postava udělala další krok vpřed. I tak ji ale plameny zdržely dost na to, aby Teddy nahoře stihl vyrazit. Trol vzal študenta za límec kabátu, zvedl Bodláka druhou rukou za pas a vyrazil chodbou pryč od temného stvoření
(Teddy (2+1): výsledek 1 / temná postava (3): výsledek 2 – neúspěch, Bubák přehodil hod za aspekt Nájemný sval s výsledkem 3 proti 2 - úspěch). Trol si uvědomil, že s oběma muži, které nesl, byl příliš pomalý, aby unikl věci, kterou slyšeli za sebou stoupat po schodech. Napjal svaly a vrhl študenta chodbou. Ten proletěl oknem na jejím konci a Teddy vzal Bodláka do náruče a skočil za ním. Co si oba chvíli neuvědomovali, ale Teddy dobře věděl, pod oknem byla velká hromada odpadků, kde přistáli víceméně nezraněni, jen trochu otřeseni a s drobnými oděrkami.
Ocitli se ve vnitrobloku za nevěstincem a před nimi se rýsovala přímá cesta na ulici a pryč odsud. Dům za nimi objímala temnota, která změnila den na noc, ale směrem od domu viděli, jak světlo zesiluje. Jakoby se celý stín soustředil na dům a obepínal strašlivou postavu, kterou spatřili. Na okolních domech, střechách, i na nich samých plápolaly strašidelné plamínky Eliášových ohňů, které dodávaly celé scéně strašidelný nádech. Pes, uvázaný na dvoře, štěkal jako pominutý, škubal se na řetěze, na kterém byl uvázán a vypadal, že zešílel strachem. Zvedli se a bez další domluvy vyrazili pryč od toho strašného místa. Světla skutečně přibývalo s tím, jak se vzdalovali do domu. Zrovna, když chtěli zahnout na ulici, ozval se z nevěstince srdceryvný ženský výkřik, který byl uťat v půlce. Bodlák zaklel a zastavil se. Tedy se ohlédl:
„Co to děláš, chlapče?“ Hoch odvětil:
„Je tam moje máma. Musím ji dostat ven. Běžte pryč, a sejdeme se u kočáru. Kdyby se mi něco stalo, víte, co máte dělat.“ On nevěděl a oni také ne, ale znělo to dobře. Trol přikývl a poplácal ho na rameni:
„Nechť jsou tvoje nohy stejně rychlé jako je tvé srdce velké.“ Pak on i student byli pryč a Bodlák se otočil a s tváří bledou strachem, ale odhodlaným výrazem zakřičel zpět k domu z plných plic:
„Vím, kde je Eleanora Kildareová!“
Pak se otočil a utíkal, jako by mu šlo o život... protože šlo. Cítil temnotu, jak vyrazila za ním ve chvíli, když vyslovil jméno dívky, kterou našli zaživa pohřbenou v hrobce. Vyrazil vpřed a kličkoval uličkami, aby setřásl svého pronásledovatele
(Bodlák (2): výsledek 4 / temná postava (3): výsledek 7 – neúspěch). Zahnul do sklepní chodby, kterou proběhl a už se začal usmívat, protože na druhé straně mohl zmizet v docích a ztratit se uličkách, které byly natolik spletité, že ho tam nikdo nemohl pronásledovat. Doběhl na konec chodby a zabral za kliku. Srdce se mu málem zastavil, když se dveře, které bývaly vždycky odemčené... neotevřely. Někdo je zavřel z druhé strany na petlici. Otočil se a s hrůzou v očích sledoval, jak se v ústí chodby, kterou přiběhl, ztrácí světlo...
Tedy seděl nepohodlně v úzké dřevěné budce a vypadal hodně nervózně. Pak se ze strany ozvalo tlumené:
„Povídej, můj synu.“ Trol ve zpovědnici se nervózně ošil, pak se sklonil k otvoru po straně a odkašlal si:
„Otče, já sem vlastně ani moc nechodím... já vlastně ani nejsem pokřtěný... ale máme problém. A potřebujeme pomoci.“ Okénko po straně zpovědnice se otevřelo a překvapený kněz si uvědomil, že na druhé straně sedí trol... pravděpodobně první, kterého kdy viděl na tomto místě. Možná i první, který tam kdy zavítal. Opatrně se zeptal:
„Jaký je tvůj problém… ehm… kmotříčku?“
Študent zpovzdálí sledoval temnou postavu, zahalená do temnoty jako do pláště, která nelidsky rychle vyrazila za Bodlákem a ukryl se, dokud nebyla pryč. Pak zamířil k přednímu vchodu do nevěstince a rychle otevřel dveře. Přeci jen cítil zodpovědnost za dívky uvnitř poté, co se pokusil podpálit celý dům. Uvnitř byl kouř a dým, ale rychle doběhl ke schodům, kde se rozbila jeho petrolejka a kde leželo tělo nebohé Molly, jejíž hlava byla zkroucena v nepřirozeném úhlu. Její mrtvé oči ho vyčítavě pozorovaly, když strhl závěs a pokusil se udusat hořící koberec a tapety
(študent (2): výsledek 2 / proti 2 – úspěch). Plameny se mu brzy podařilo dostat pod kontrolu a se sípáním zamířil do salonu, kde většinou trávily čas dívky, pokud neměly zákazníky. Vpotácel se dovnitř a ve dveřích o něco zakopl. Uvědomil si, že to bylo tělo další dívky, Isy, která ležela mrtvá na zemi a pod ní se rozlévala rudá krev. Její byl zřejmě srdceryvný výkřik, který slyšeli. Chyběly jí oči, vyloupnuté z očních důlků. Dívky, které byly v místnosti, byly v šoku a dívaly se na mrtvou. Když študent chytil nejbližší za ruku, s hrůzou vykřikla:
„Já nejsem Eleanor!“ Hoch s ní zacloumal:
„Musíme ven!“ Pak je postupně odvedl ven a otevřel okna, aby se mohl dým větrat. Když se ozvaly policejní řehtačky, usoudil, že není třeba, aby ho s tím úřady jakkoli spojovaly a vmísil se mezi přihlížející dřív, než muži zákona dorazili.
Bodlák, odřízlý ve sklepní chodbě, zapálil ve strachu rychle sirku, aby viděl v nastalé tmě alespoň trochu a postoupil zpět. Lehký závan větru způsobil, že sirka zhasla a najednou uslyšel temný hlas, který mu zněl v hlavě jako posouvání desky náhrobku:
„Eleanor.“ Bodlák ucuknul a couvl:
„Co od ní chceš? Nepatří ti. Už ne.“ Aniž zaslechl jediný krok, najednou hoch věděl, že ta věc stojí za ním. Zaslechl očichávání z temnoty, jak se věc tyčila nad ním a hodnotila ho. Pak zopakovala:
„E l e a n o r.“ Bodlák se nepohnul. Hrůza ho zmrazila na místě. Odpověděl ale rázně:
„Možná ti patřila, když byla s mrtvými v hrobě. Teď už ale zase chodí mezi živými. Teď už ti zkrátka nepatří.“ Odpovědělo mu jen zavřísknutí:
„ELEANOR!“ Temnota ho obklopila jako povodeň, vířila kolem něj a začala mu téct do uší, nosu a očí. Temnota ho hrozila zadusit, když dvojice kostnatých dlaní uchopila jeho tvář a zvedla ji, aby nad sebou hoch zahlédl prázdné oční důlky lebky, která se nad ním skláněla. Temnota ho začala prostupovat, a aniž by chtěl, začaly se mu před očima přehrávat události uplynulého dne. Viděl hrobku, viděl Eleanor, viděl vše, co se dělo a ta… věc… nad ním se
dívala. Viděla vše, co si Bodlák pamatoval. Svíjel se v křečích a naříkal bolestí, jak se ta černá věc prohrabávala v jeho vzpomínkách a on s tím nemohl nic dělat. Pak se vzchopil a zašeptal jen:
„Grey. Lord Grey.“ Pak ho pohltilo nevědomí.
Probral se o mnoho hodin později. Ležel ve vlastních zvratcích a moči a všude kolem něj byla tma. Na první pohled ale poznal, že to byla noční tma… ne nepřirozená věc, která provázela tu temnou postavu. Klekl si na všechny čtyři a kašlal a z plic se snažil dostat tu odpornou černou kapalinu, která ho pohltila. Dveře, které mu zablokovaly cestu ke svobodě, se otevřely a několik mužů prošlo s nákladem, aniž mu věnovali jediný pohled. Petlici za sebou nezavřeli. Uvědomil si, jak málo stačilo a byl by tomu stvoření unikl. Stále kašlal a celé tělo ho bolelo, jako by ho lámali v kole… ale na několikátý pokus se mu podařilo postavit, a zatímco se podpíral o zeď, zamířil domů. Cesta, která by mu jindy zabrala několik minut, ho nyní stála možná hodinu, pomalou a bolestivou, jak se snažil rozpohybovat bolavé údy.
Když dorazil k bordelu, který byl jediným domovem, který kdy poznal, zahlédl všude policii, která držela poslední čumily pryč od domu. Nesnažil se dostat dál a upoutat pozornost bobíků na sebe. Namísto toho se odbelhal stranou, kde poznal Pihatou Kate, pouliční holku, se kterou sem tam prohodil pár slov:
„Co tu dělají ti policajti?“ Děvče se na něj usmálo a když odpověděla, její irský přízvuk byl tak silný, že by se o něj mohl opřít:
„Vy to nevíte, mladej pane? Povídají, že se nějakej zákazník zbláznil a krouhnul dvě holky. Barák taky málem lehnul popelem.“ Bodlák měl velký problém položit následující otázku, ale zoufale potřeboval znát odpověď. Doufal a děsil se jí najednou:
„A máma?“ Kate pokrčila pihovatými rameny:
„Tu odvezli na stanici. Nejspíš pro výpověď. Viděla jsem jak ji strkaj do antonu.“ Pak si na něco vzpomněla:
„A ty psy museli utratit! Každej v okruhu bloku se pomát a nic s nima nesvedli, tak je policajti museli taky vodkrouhnout.“ Bodlák se opřel o zeď, aby neupadl:
„Kdyby se máma vrátila, řekneš jí, že jsem v pořádku?“ Děvče se na jeho zubožený zevnějšek kriticky podívalo:
„Nevypadáte, že jste v pořádku, mladej pane.“ Hoch se nepřítomně usmál:
„Všichni jsme měli těžkou noc.“ Pak se odbelhal a zamířil do stájí, jak slíbil.
Když zmizel policii, študent zamířil na univerzitu. Některé poslední přednášky a pitvy ještě běžely, ale hodně studentů už ke konci školního roku zamířilo domů a škola byla většinou prázdná. Wilford proklouzl do laboratoře a z regálů do své brašny rychle přesunul sklenici, ve které plavalo deset nebo patnáct lidských očí a pak sklenici s nápisem „Nitroglycerin“. Tu druhou tam dával opatrně
(bod osudu od Kryštofa). Pak zamířil do stájí, jak bylo domluveno. Teddy dorazil až po študentovi a nebyl příliš sdílný, kde byl. Na zádech nesl velkou kotvu, kterou vzal bůh ví kde. I o té nebyl nijak sdílný. Čekali na Bodláka, ale ten se neukazoval. Asi po hodině Wilford vybuchnul:
„Teddy, jak dlouho tady chceme ještě čekat? Někdy si budeme muset přiznat, že je po něm.“ Trol se usmál:
„Počkáme, než přijde.“ Študent si povzdechl:
„Teddy, on je mrtvej. Šla po něm ta věc. Nemá smysl čekat.“ Teddy pokrčil rameny a čekal dál:
„I tak není lepší místo, kam bychom měli jít.“ „Venku je věc, co zabíjí lidi. Neměli bychom s tím něco dělat?“ Trol se usmál a přikývl s jasným souhlasem:
„Počkáme na Bodláka.“ Pak si sedli a čekali.
Bodlák dorazil až v půlce noci a když ho Wilford zahlédl, vítězoslavně vykřikl:
„Vidíš, Teddy! Tady je! Měl jsem pravdu! A ty jsi chtěl jít!“ Pak mu vyrazil naproti a zděsil se, když ve světle petrolejky rozpoznal jeho rysy:
„Proboha… co se ti stalo?“ Bodlák ignoroval otázku a svalil se na bednu:
„Vím, že zná adresu toho skladu a Greyovo jméno.“ Študent polkl, když si uvědomil, že to znamenalo, že byl hoch nejspíš vyslýchán a zamyslel se:
„Řekl jsi mu ‚Grey‘ nebo ‚lord Grey‘?“ Bodlák se nevesele usmál:
„Nezáleželo na tom, co jsem řekl. Přečetl si sám.“ Študent obrátil oči v sloup:
„Výborně. Co budeme dělat?“ Bodlák pomalu odvětil:
„Měli bychom té dívce pomoci. Nebo mu ji vrátit, aby to všechno už skončilo. Ale musíme ji najít.“
Teddy k němu přešel:
„Nevypadáš moc dobře.“ Bodlák se na něj podíval útrpně:
„Myslím, že kdybych umřel, cítil bych se líp.“ Študent mu v brašně našel skleničku kokainu na povzbuzení a zatímco si hoch nasypal trochu prášku, trol se s upřímnou účastí zeptal:
„Co tvoje máma?“ Bodlák pokrčil rameny:
„Prý na policii. Tam je ona jako doma.“ Trol se zamračil a vypadal zmateně:
„Já myslel, že je doma tam u vás.“ „Tam taky.“ Nastalo chvíli nervózního ticha, než Bodlák pokračoval:
„Netuším ale kam jít a kde začít. Do toho skladu… se mi vážně nechce.“ Študent si povzdechl:
„Měli bychom jít za Greyem do klubu.“ Bodlák se podíval na své špinavé svršky:
„A víš jistě, že nás tam pustí?“ „Máš šilink? Znám tam sluhu, ale bude chtít šilink.“ Teddy se nadšeně a dobromyslně přihlásil:
„Já mám pořád svou třetinu. Celkem 8 šilinků.“ Študent nehnul ani brvou a kývl:
„Výborně, jdeme.“
Když zaklepali na zadní dveře klubu, otevřel menší sluha, který si je změřil pohledem a zabouchl jim před nosem:
„Ne!“ Bodlák zavolal:
„Lorda Greye bude velmi zajímat co mu chceme říct!“ Dveře se ale ani nepohnuly. Študent zabušil na dveře znovu:
„Počkej, Francois! Mám tu tvoje prachy! … a Bodlák se za tebe přimluví u Molly!“ K ostatním zašeptal:
„Nemusí vědět, že je mrtvá.“ Francois po chvíli váhání přeci jen otevřel a natáhl ruku pro šilink, který mu trol dal. Sluha se pak na ně zamračil:
„Grey tu nebyl celý den! A teď zmizte!“ Dveře se znovu zabouchly. Študent si odfrkl a kývl na trola:
„Teddy, otevři prosím ty dveře.“ Trol přikývl a usmál se. V jeho mysli za to otevření dveří zaplatili jeho šilinkem, takže to bylo v pořádku. Opřel se o ně, veřeje zapraskaly a panty povolily. Dveře se zřítily dovnitř a jen taktak nepohřbily Francoise pod svou vahou. Malý sluha se zhrozil, když napochodovali přes práh:
„Takhle ale nemůžete dovnitř!“ Světaznalý študent kývl:
„Tak pujč Bodlákovi smoking.“ Francoisovi se v oku zaleskl podnikatelský lesk a za Bodlákův šilink si na sebe hoch brzy oblékal smoking, který někdo v klubu kdysi zapomněl. Neseděl mu dokonale, ale dost, aby vypadal jako mladý gentleman. Pak se Francois otočil ke študentovi:
„Ale já ti vážně nelhal! Grey tu není! Normálně přichází v osm na večeři a zůstává celý večer, ale dnes se neukázal. To vůbec není jako on. Poslali jsme dokonce sluhu k jeho domu v Kensingtonu, jestli se mu něco nestalo, ale na klepání nikdo neodpovídal. Vypadá to, jako by snad jeho lordstvo odjelo na dovolenou.“ Študent z něj rychle vymámil, kde přesně lord Grey bydlí a pak tam zamířili. Lepší stopu stejně neměli. Teddy se cestou zeptal:
„Myslíte, že bude v těch docích?“ Bodlák s trochou hrůzy v hlase nad tím, co by mohli najít na místě, o kterém temný přízrak věděl… a zavrtěl hlavou:
„Podle mě tam Eleanor nebude.“
Cestou zaslechli vyvolávání kamelota roznášejícího pozdní vydání novin. Prostitutka zvaná jako Pěkná Emma nebo Černá Mary byla zavražděna ve Spitalfields a její tělo bylo vykucháno. Místo vraždy bylo v blízkosti doků, kde předali mrtvá těla lidem lorda Greye. Nikdo nic neřekl, jen študent jedno vydání novin koupil a vzal s sebou. Dům lorda Grey vypadal tak, jak ho popsal Francois. Tichý a temný. Jakoby lord Grey odjel na dovolenou. Študent vyšel ke dveřím a chtěl zaklepat, ale všiml si, že vchodové dveře byly pootevřené. Za nimi byla tmavá hala.
Bodlák se zakuckal a vykašlal na zem odpornou térovitou tekutinu temnější než černá noc. Když se rozběhl, aby dohnal ostatní, černá tekutina se se nepřirozeně rychle vsákla do země a uvolnil se malý obláček černého kouře…
