[Příbehy Impéria] Mezi stíny

Zápisy a zážitky z vašich her, pomoc s přípravou, společné hraní.
Odpovědět
Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 12359
Registrován: 13. 7. 2004, 15:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

[Příbehy Impéria] Mezi stíny

Příspěvek od Ecthelion »

[Příbehy Impéria] Mezi stíny
”Žalm XXIIII” píše:Byť mi se dostalo jíti přes údolí stínu smrti,
nebuduť se báti zlého, nebo ty se mnou jsi.
Obrázek

Postavy se schází v hostinci The Fox & Hounds na rohu Hare a Fuller Street v Bethnal Green. Je to vyhlášené místo, kam se stahuje zdejší galerka, zloději, rváči a vykradači hrobů.

Postavy:
- troll Teddy (Bubák)
- Wilford Outterridge (Kryštof)
- Ben(jamin) "Bodliak" Jackson (Fingalen)
Farnost Bethnal Green
Tato čtvrť v East Endu, která byla známá pro malovýrobu a otřesné slumy, kde přežívali dělníci a chudina. Během druhé poloviny století to byl nejhorší slum v celém Londýně a policisty tam překládali za trest. Celá oblast byla typická extrémní chudobou a přecpanými domy, kde v každém pokoji žila jedna rodina. Jack Rozparovač zabíjel své oběti kromě Whitechapelu také na západním konci Bethnal Green, což napoví, jaká díra to byla.

Obrázek

Největším zaměstnavatelem v oblasti byla Allen & Hanbury's, jedna z největších továren v celém East Endu, která se specializovala na farmaceutické a lékařské zboží. Oxfordská univerzita v oblasti založila tzv. Oxford House Srttlement jako součást svých filantropických aktivit. Pracující sem mohli chodit naslouchat přednáškám, čtením z Bible a koncertu. Celý dům vedlo několik vzdělaných členů vyšších vrstev, kteří se snažili prosadit sociální jistoty a záruky pro chudé.

Nejhorším slumem v celém East Endu byla The Old Nicol, který se nalézal v této farnosti. Byl umístěn mezi High Street, Shoreditch a Bethnal Green a ve dvaceti uličkách úzkých tak, že procházející tu nemohl rozpažit ruce, se nacházelo na 730 pavlačových domů, ve kterých se tísnilo více než šest tisíc lidí. Podmínky zde byly z hlediska hygienického i lidského naprosto příšerné a slum byl na přelomu století srovnán se zemí.
"Stay firm and die hard!" Colonel-Comissar Ibraim Gaunt, Tanith First-And-Only
Obrázek
Uživatelský avatar
boubaque
bubák; Moderátor
Příspěvky: 6644
Registrován: 2. 10. 2006, 19:49
Bydliště: Brno/Ostrava
Kontaktovat uživatele:

Re: [Příbehy Impéria] Mezi stíny

Příspěvek od boubaque »

troll Teddy
(Edward Oxbridge)

Teddy je stárnoucí troll, narozený ještě v 18. století – a zřejmě ne v jeho úplném konci. Jeho oblečení je sbírka hadrů za poslední století, do kterých se vešel; jen jeho obnošený, zaplátovaný třírohý klobouk a šedivé vousy prozrazují dobu jeho mládí. Teddy si pamatuje, jak vypadal Londýn i jeho okolí skoro před sto lety, a leckdy díky tomu najde i místa a věci považované už za ztracené. Není sice dvakrát bystrý, ale naučil se to využívat ve svůj prospěch, když se tváří hloupější, než skutečně je. Ve světlých chvilkách ovšem dokáže člověka rozzuřit k nepříčetnosti a vyprovokovat k nepředloženostem. Živí se hrubou prací, zejména tou černou, protože ta samozřejmě víc vynáší, ale často ho mrzí, že ho pak všichni vidí jen jako horu masa bez mozku a citů.

Aspekty
  • Nájemný sval
  • Křivý trollí úsměv
  • Letitý tricorn (klobouk)
Tělo [][][][] - Vůle [][][]
Následky:

Dovednosti
3 Zákoutí Londýna
2 Tupý pohled (= Neoblomnost)
2 Hrubá síla
2 Zastrašování
1 Nasírání lidí (= Provokace)
1 Felčařina
1 ?
Když se kácí les, lítají kopí — sv. Vojtěch
Bezejmenný hrdina (vlastnoruční komiks)
Hraju/vedu: D&D 5e, Svitky hrdinů, Příběhy Impéria
Další oblíbené hry: Primetime Adventures, Mountain Witch, Wushu
Vlastnoruční heartbreaker: Fossa (Fate to Old School System Adjustment)
Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 12359
Registrován: 13. 7. 2004, 15:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

Re: [Příbehy Impéria] Mezi stíny

Příspěvek od Ecthelion »

Wilford Outterridge

Obrázek
(Wilford je druhý zprava)

Bývalý člen gangu, vyrůstal díky bankrotu rodiny na ulici.
Díky dědictví po tetičce se dokázal dostat na studia.
Student Svatojiřeké koleje (lékařská škola v Londýně)
Téměř bez peněz.
Díky jeho kontaktům mají odbytiště na mrtvá těla.

Vůle [][][][]
Tělo [][][]


Aspekty:
  • Student medicíny
  • Pouliční rváč
  • Šváb (Vůle vyhrabat se ze sraček)
Dovednosti:
Pouliční rváč ***
Medicínské znalosti **
Diskutér **
Zkoumavý pohled **
Zámky a pasti *
Rychlé nohy *
Kontakty na univerzitě *
"Stay firm and die hard!" Colonel-Comissar Ibraim Gaunt, Tanith First-And-Only
Obrázek
Uživatelský avatar
Fingalen
Příspěvky: 1198
Registrován: 25. 1. 2007, 13:39
Bydliště: Bratislava
Kontaktovat uživatele:

Re: [Příbehy Impéria] Mezi stíny

Příspěvek od Fingalen »

Ben(jamin) "Bodliak" Jackson

Obrázek

Asi trinásťročný výrastok s charakteristickou ryšavou ježatou šticou, ktorú zrejme podedil po otcovi a ktorá mu zabezpečila prezývku. Jeho matkou je Dlhá Betty, miestnymi pomerne obľúbená bordelmama nie úplne prosperujúceho nevestica, ktorá naňho nikdy nemala veľa času, zato mu od detstva bola žiarivým príkladom kriminálneho života, kupčenia s informáciami a službičkami a aj keď sa o to aktívne nikdy nesnažila, urobila mu dobrú cestičku do miestneho podsvetia.
Veľa chudobných chlapov si ju celkom považuje, alebo jej dlží prachy a Bodliak to s radosťou využíva pri svojom "podnikaní". Pravda Dlhá Betty dĺži kdekomu nemálo peňazí tiež, takže občas je efekt presne opačný. 🙂
Aj keď si už medzi vrstovníkmi získal aké také postavenie, najmä skrze dvojhlavňového remmingtona (jeho najcennejší lup v živote), z ktorého ho síce nikto nikdy strieľať nevidel, ale už jeho samotné vlastníctvo zaručuje medzi detickami nejaký rešpekt. Väčšina starších gaunerov z okolia ho stále má len za hlúpe decko a sú ochotní sa s ním baviť hlavne, kvôli jeho matke.

Telo [][][] Vôľa [][][][]
Dieťa ulice
Malý od Dlhej Betty
Remington Model 95

Výrečnosť 3
Kontakty v podsvetí 2
Oči ulice 2
Skrývanie sa 2
Mrštnosť 1
Špinavé triky (boj) 1
? 1
Hrajeme si a víme, že si hrajeme, tedy jsme něčím víc než jen rozumnými bytostmi, neboť hra je nerozumná..

I've joined the resistance.
Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 12359
Registrován: 13. 7. 2004, 15:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

Re: [Příbehy Impéria] Mezi stíny

Příspěvek od Ecthelion »

Pro hrst šilinků
Benjamin “Bodlák” Jackson se kradmým krokem blížil k hostinci The Fox & Hounds na rohu Hare a Fuller Street v Bethnal Green. Bylo to vyhlášené místo, kam se po večerech stahovala londýnská galerka, zloději, rváči a vykradači hrobů. Když už se téměř dostal ke dveřím, zastoupily mu cestu dva stíny. Nemusel, protože věděl, co uvidí… ale stejně se ohlédl za sebe. V jeho únikové cestě stál další, mnohem mohutnější stín. Povzdechl si. Trojice vystoupila do světla a Bodlák si všiml žolíkových karet vetknutých za krempy jejich zmačkaných klobouků.

Obrázek

Ty označovaly pouliční gang Žolíků, důvod se proč Bodlák poslední čtyři dny plížil pouličními uličkami a ohlížel se často za sebe. Poznával i jejich obličeje. Před ním byl Špinavec Eddie a Mozkovna Brad. Gentleman za ním nepoužíval jméno, říkalo se mu prostě „Balvan“. Přestože dvojice před Bodlákem měla početní převahu, Balvan byl stejně širší a těžší než oba dohromady. Na mluvení moc nebyl, od toho měli Žolíci Mozkovnu. Ten vysvětlil Bodlákovi, že jasný tip na vloupačku, který jim dal… vedl k tomu, že museli prchat před majitelem a jeden z nich, Fred, si rozřezal nohu o rozbité sklo. Členové gangu dospěli k tomu, že náklady na jeho léčení by měl nést pravý viník celé situace, tedy Bodlák osobně. Dostal do pátku na to, aby sehnal pět šilinků… jinak se už nebude muset starat o připojení své hlavy ke zbytku těla. Žolíci už to odtamtud převezmou. Mozkovna poplácal Bodláka po rameni a trojice gangsterů zmizela ve stínech. Hoch polkl a vstoupil do hostince.

Obrázek

Bodlák si od obsluhy vyžebral půllitr na mámin účet a zamířil za sedícím Wilfordem Outerridgem, který usrkával z vlastního ležáku v rohu: „Nemáš náhodou pět šilinků na půjčení?“ Študent zavrtěl smutně hlavou: „Kéž by, kamaráde. Měl jsem ráno tři šilinky, které jsem vytáhl z Freda za ovázání pořezané nohy, ale musel jsem je dát bytné na činži, abych neskončil na ulici. I tak dlužím, ale alespoň mi ještě chvíli počká na splacení.“ Bodlák smutně pokýval a zeptal se ještě: „A nevíš něco o práci?“ Nad přepážkou boxů se objevila hlava trola Teddyho „Říkal někdo něco o práci?“ Bodlák se rozhorlil: „Kdybys byl před pár minutami venku před vchodem, tak by se mi tvoje pomoc hodila! Mohli jsme si těch pět šilinků rozdělit napůl a neskončily by ve chřtánu Žolíků.“ Trol ho pozoroval soustředěně a jen se opatrně zeptal, když skončil: „Říkal někdo pět šilinků?“ Zvedl své velké tělo a přemístil ho k Bodlákovi i študentovi: „Povídej, co máš za práci…“ Bodlák jen mávl rukou a usrkl piva.

Tu chvíli si vybral starej Wheeler, který zřejmě také slyšel slova o práci, aby si k nim přisedl. Byl znám jako „Mluvka“, protože z něho lidé dostali dvě až tři slova za den. Hodil jim na stůl noviny nalistované na stránce úmrtních oznámení. Kostnatým prstem poklepal na jedno z nich. To oznamovalo úmrtí trojice mladých dam, „Eleonory, Harriet a Minnie Kildareových“, které zesnuly „po dlouhé nemoci“ a měly být uloženy "ještě toho večera do rodinné hrobky u Allerdale Hall v Essexu". Hned jim bylo jasné, že trojice čerstvě pohřbených těl na málo hlídaném soukromém hřbitově by se dala dobře zpeněžit. Ostatně, nedělali by to poprvé.

Obrázek

Bodlák se pro jistotu zeptal: „Kdo za ně platí?“ Starej Wheeler kývl ke študentovi, ale ten rozvážně pokýval hlavou: „Blíží se konec semestru, všichni pojedou na Vánoce domů… tam ty děla neudám.“ Chvíli přemýšlel a rozvažoval svou finanční nouzi, než přikývl: „Někoho najdu… jsou to lidi, ze kterých jde strach…. ale pokud se to podaří, tak ty těla nějak udám.“ „Takže nejprve seženeme těla a až pak budeme shánět kupce?“ Študent pokrčil rameny: „Radši. Ať nás nikdo nepředběhne. Většina ostatních z fochu sice neumí číst, ale ve spoustě hospod zaplatí polívkou za předčítání novin… takže zpráva o těch úmrtích se brzo roznese.“ Bodlák přikývl a přemýšlel, jak se Wheelerovi za tip odvděčit. Vzhledem k obsahu svých kapes mu přistrčil svoje nedopité pivo. Starej Wheeler ani nemrkl, vzal ho a na ex ho vypil. Pak zvedl čtyři prsty v dost jasném gestu, které naznačovalo, že se chce akce zúčastnit. Kývl ven z okna, kde stál zaparkovaný vůz tažený jedním starý, slepým a téměř hluchým koněm… ale… byl to transport. Študent pokrčil rameny: „Za mě v pořádku, ale jako vždycky… prostředník si bere polovic. Zbytek se rozdělí spravedlivě na čtyři díly.“ Bodlák s vážným výrazem přikývl. Dobře věděl, že „prostředník“ je ve skutečnosti študent sám a tu polovinu si pak rozdělila ta chytřejší část týmu, kterého tohle došlo. Tedy bez trola. Pak si plivnul do dlaně a plácnul si s ostatními: „Ruku na to!“

Allerdale Hall se nacházela mezi Marden Ash, Toot Hillem a Little Endem… pokud by ráno vyrazili, mohli by k večeru být na místě… za noci zvládnout fušku… a ráno být zpátky v Londýně. Domluvili se na srazu krátce po rozbřesku, Wiford dopil svoje pivo, vzal si noviny a vyrazil do noci. Ve svém kamrlíku opsal úmrtní oznámení a výstřižek z novin dal do obálky společně s krátkou zprávou, že změnil názor a nějakou zásilku adresátovi může doručit. Na obálku pak připsal jméno lorda Greye a doručil dopis do Merlinova klubu. Povzdechl si, protože právě překročil čáru, o které sám sobě přísahal, že ji nikdy nepřekročí. Kdyby tak byla jiná možnost… ale žádná jiná nebyla. Musel to být lord Grey.

Obrázek

Bodlák zašel za mámou, Dlouhou Betty, do bordelu, který provozovala, a vyptal se jí na případné zákazníky, kteří měli rádi… že jim dívky neodporují (Bodlák (2): výsledek 2 / proti 2 – úspěch) . Vytáhl z ní povídání o jednom zvráceném lordovi, který nutil dívky pít makový odvar a k akci přistoupil teprve poté, co byly prakticky v bezvědomí. Jeho jméno bylo lord Grey. Dlouhá Betty nenaznačila, jestli si někdy objednal i ji… a Bodlák se raději neptal. Byly věci, které nepotřeboval vědět. Každopádně mu máma řekla, aby se tomu chlápkovi vyhýbal. Prý jí naskakovala husí kůže jen z pohledu na něj.

Obrázek

Trojice se sešla za rozbřesku se starým Wheelerem. Bodlák otočil u mámy v bordelu nějaké pižmo a voňavky, aby mohli zakrýt pach rozkládajících se těl. Pomáhalo jim i počasí. Mrzlo a ve vzduchu poletovaly vločky sněhu. Na místo dorazil s botama naleštěnýma, až se blýskaly. Študent mezitím v noci dostal zpět lístek z Merlinova klubu, na kterém byla jen adresa skladu v docích. Vyložil si to jako místo, kam má mrtvá těla dovézt a tím pádem, že lord Grey jeho nabídku přijal. Vzal si proto s sebou svou gumovou lékařskou zástěru, rukavice a lékařskou brašnu.

Nasedli do Wheelerova vozu, aby je nikdo neviděl opouštět Londýn, ale hned jak minuli poslední domy, starej Mluvka je zpod plachty zase vyhnal, aby neunavovali koně. Museli kráčet vozu a studený vítr jim chůzi dost ztěžoval. Dostali se při cestě k myšlenkám, že nejméně část vydělaných peněz padne na léčení zápalu plic, který si tu nejspíš uženou. Nikdo z nich neměl zimní kabát a zachumlali se do šál, jak to jen šlo. Většinu času mlčeli, jen Bodlák se snažil zavést řeč: „To jsem rád, že máme zákazníka a nemusíme se obracet na lorda Greye.“ Študent si přitáhl kabát blíž: „Ten lístek BYL od lorda Greye.“ Bodlák se zarazil, ale pokrčil rameny: „Slyšel jsem, že je to divný patron… ale snad to bude dobrý kupec.“ „Já jsem slyšel, že má palác a plné kapsy peněz. Slyšel jsi něco jiného?“ „Jen to, že má rád holky, co nekladou odpor.“ „Tak tyhle tři ho už klást nebudou.“ Bodlák chvíli mlčel, ale pak vytáhl kostky: „Tak co, kdo si zahraje o půlku podílu?“ Nikdo mu ani neodpověděl. Všichni věděli, že ty kostky má cinknuté.

Teddy si omotal ručník, který občas používal jako kapesník, kolem krku, aby se mu nenachladil krk. Kývl na promodrale vypadajícího Bodláka: „Zapni si ten knoflík, ať se nenastydneš.“ Hoch si odfrkl a kráčel dál, jakoby nic neslyšel. Teprve po chvíli, když si myslel, že se na něj nikdo nedívá, si knoflík zapnul. Všichni tři mrzli.

Obrázek

K večeru dorazili k Allerdale Hall, která se temně tyčila na vrchu nad nimi. Projeli kolem brány a zamířili kolem pozemku směrem, kterým Wheeler tvrdil, že leží rodinná hrobka. Zámek na ně působil tísnivým dojmem, jakoby je odtamtud něco pozorovalo. Všechna okna ale zůstávala temná a nikde nebylo vidět ani živáčka. Teddy se zeptal vesele „Nechtěl by si lord Grey pořídit venkovské sídlo?“ Odpovědí bylo jen ticho ostatních. Pokrčil rameny: „Z toho, co jsem o něm slyšel, by se k němu hodilo.“ Pozemek patřící k sídlu byl ohromný a rychle se stmívalo. Několikrát se ujišťovali, že Wheeler ví, kam jede.

Obrázek

Teddy se ohlédl do polí a měl pocit, že zahlédl nějakou postavu, která mu ukazuje cestu. Když se podíval znovu, už ji nenašel, ale pokud ukazovala cestu, museli přeci jít dobře. Uklidnil se a cestou si hvízdal.

Ukázalo se pak, že starej Wheeler si cestu vážně pamatoval. S rostoucím šerem dorazili k malému hřbitovu obklopenému stromy. Uprostřed byla velká rodinná hrobka, okolo ní náhrobky pohřbeného služebnictva nebo místních z okolí. Zaparkovali vůz stranou cesty, a zatímco Mluvka zůstal na kozlíku, ostatní vyrazili obhlédnout okolí. Ještě než odešli, Wheeler si neodpustil znovu zdvihnout čtyři prsty, aby nezapomněli, že v tom jedou všichni spolu.

Sídlo nad nimi stále ční temné a tiché. Zdá se prázdné, ani v jednom okně nehoří svíce. Přesto mají husí kůži, jen se na něj podívají. Študent se rozhlédl po okolí, zatímco ostatní obcházeli hrobku (Outerridge (2): výsledek 2 / proti 2 – úspěch). Všiml si, že přestože pohřeb se podle novinového oznámení měl konat dnes, štěrk na cestičce byl neporušený, jakoby tam dlouho nikdo nešel. Pokud k tomu připočítali temná okna sídla, kde rozhodně nepřespávali žádní příbuzní po obřadu… byl si téměř jistý, že jsou tu špatně. Buď byly pohřby přesunuty, nebo byli na úplně jiném sídle… ale okolí nedávalo žádný smysl k tomu, co se tu mělo stát. Když se svěřil se svými podezřeními ostatním, chvíli nadávali, ale pak se rozhodnou, že se do hrobky podívají tak jako tak, když už sem vážili takovou cestu. Třeba se tam najdou nějaké použitelné zuby, které by se daly nebožtíkům vypáčit z dásní a prodat dentistům na protézy, nebo je v hrobce něco, co by se dalo ukrást. Nezaškodí se mrknout před dlouhou cestou zpátky… si alespoň říkali.

Jen Teddy si byl jistý, že jsou na správném místě. Ostatně, postava v polích ukazovala sem. Když mu donesli páčidlo, Teddy udělal krátký proces s řetězem a zámkem, který byl omotán kolem starých dveří.

Obrázek

Když sešli do podzemí a rozsvítili lampy, zjistili, že hrobka je větší, než čekali. Rakve byly vyrovnány po stranách, generace pánů a rodin z Allerdale Hall vyskládány jedna vedle druhé. Nejstarší byly nejblíže ke vchodu, takže museli postupně pokračovat dál a propracovávat se k novějším hrobům a mrtvolám. Museli sejít po točitých schodech no nižšího patra.

(Hráči si hodili z nuly, nevěděli na co. Bodlák (0): výsledek 2 / Študent (0): výsledek 2 / Teddy (0): výsledek -1)

Po nějakém hledání našli trojici rakví označených „Eleonora Kildareová“, „Harriet Kildareová“ a „Minnie Kildareová“, které vypadaly, že zde byly uloženy nedávno a ulevilo se jim. Zdálo se, že přeci jen nepřišli pro nic za nic. Bodlák se zamyslel nahlas: „Myslíte, že lordu Greyovi bude vadit, když nebudou mít zuby?“ Teddy začal pomalu otevírat rakve, aby zkontrolovali těla a študent vyrazil nahoru, aby přinesl prostěradla, do kterých mohli mrtvoly zabalit a odnést nahoru do vozu. Když odběhl, Bodlák si klekl vedle dvou rakví, které zatím stihl otevřít. Uvnitř ležely dvě mladé dívky v pohřebních černých šatech. Hoch zvedl jedné dívce závoj z tváře, aby zkontroloval zdravé a zkažené zuby, když měl najednou pocit, že se na něj někdo dívá.

Obrázek

Otočil se a zahlédl v šeru na hranici světla lamp stát dvojici dívek, které se na něj smutně dívaly. Rychle se otočil k mrtvým, nad kterými stál a uvědomil si, že stíny dívek mají stejnou podobu… jen těla v rakvích měly zašité oči.

---

Když Študent vyšel ven, uviděl, že venku je mlha. Zahlédl v ní postavu, která se vzdalovala. Zavolal na ni v domnění, že je to starej Wheeler a rozběhl se k němu, připravený mu vyčinit, jak to, že nehlídá vůz. Když se ale stín otočil, zahlédl, že je to postava staré ženy, která nemá v obličeji žádné maso.

Obrázek

Vykřikl a pokusil se s hrůzou vrátit zpátky do hrobky, ale o něco zakopl a spadl na zem. Přistál v bahně a uvědomil se, že přímo před ním leží tváří k němu starej Wheeler. Starcova tvář byla bledá a stažená v křeči. Študent věděl, že mu puklo srdce. Když se ohlédl, po staré dámě nebylo ani památky. Povzdechl si: „No, asi je lepší, když mi selhal svěrač, než srdce.“
"Stay firm and die hard!" Colonel-Comissar Ibraim Gaunt, Tanith First-And-Only
Obrázek
Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 12359
Registrován: 13. 7. 2004, 15:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

Re: [Příbehy Impéria] Mezi stíny

Příspěvek od Ecthelion »

Pro pár šilinků navíc
Zatímco študent ležel v blátě, snažil si racionalizovat zjevení přízraku, který zahlédl jen před chvílí… ale nešlo mu to nijak dobře. Navzdory tomu byl přelud pryč, proto odtáhl tělo starého Wheelera (kterého prostě postihl infarkt a o nic víc nejde) směrem k vozu, popadl rychle plachtu, pro kterou přišel a zase klusem zmizel v hrobce. Tma venku se stávala stále tísnivější.

Bodlák v hrobce se otočil ke stínům dvěma mladých dívek a zamumlal: „Je mi to vážně lído, dámy, ale je tu jeden prachatý gentleman, který by se s vámi rád setkal.“ Pak se otočil směrem k Teddymu: „Začni je pomalu chystat, já se půjdu podívat, kde trčí Wilford.“ Zatímco Bodlák odešel, trol se přesunul ke třetí, stále neotevřené rakvi. Ta byla zatlučená hřebíky kolem dokola tak hustě, že trol souhlasně přikývnul a zatímco páčil víko, zabručel: „Konečně správně zabezpečená rakev. Člověk nemůže být nikdy dost opatrný, zlodějů těl je všude plno.“

Bodlák se srazil s udýchaným študentem, který poslední kus cesty běžel, na schodech. Plátno mu vypadlo z rukou azatímco ho oba sbírali, Wilford si odkašlal: „Mám nějaké zprávy. Velice dobré, co se týká našich podílů a špatné, co se týká našich známých.“ Poté, co se mu dostalo naprosto prázdného pohledu od Bodláka, dovysvětlil: „Wheeler to má za sebou. Vypadá to, že ho něco vyděsilo k smrti.“ Rozhlédl se: „Je to tu dost děsivé. I se mnou si mysl pohrává… viděl jsem tu různé přízraky.“ Při slově ´přízraky´ sebou Bodlák trhnul a vzpomněl si na stíny dvou dívek o dvě patra níže. Zaklel: „Neměli bychom Teddyho nechat dlouho samotného.“ Otočil se ke schodišti a zavolal: „Teddy, už jdeme!“ Vyrazili po schodech dolů a Bodlák měl najednou pocit, že není sám. Mohl téměř cítit, jak se jeho ucha téměř dotýkaly dívčí rty, které šeptaly naléhavě: „Rychle! Rychle!“ Rozhlédl se, ale neviděl nikoho. Jen neviditelné rty jej pobízely. Zatáhl študenta za kabát: „Rychle!“ Pak sám přidal do kroku a bral schody po dvou.

Teddy dole hlídal tři těla a kývl oběma přicházejícím: „Máte ty plachty?“ „Tady. Pojď mi pomoci s tou první.“ Zatímco Študent rozkládal plachtu, Teddy přešel k mrtvé dívce a přejel prsty po jejích zašitých očích: „Děvče, děvče… proč ti tohle udělali?“ Odpovědí mu bylo jen ticho v hrobce. Trol pak jemně tělo zvedl a přesunul ho na připravené plátno. Bodlák, který se mezitím bojácně rozhlížel, jestli neuvidí znovu stíny mrtvých dívek, se zeptal se strachem v hlase: „Už jsou pryč?“ Trol nepochopil, na co se ptá, ale usmál se: „Jojo… nikdo tady není.“ Bodlák přikývl a pak se také sklonil a začal prohledávat tělo mrtvé dívky, jestli u sebe nemá nějaké cennosti (Bodlák (Oči ulice 2): výsledek 3 / proti 2 – úspěch).

Na první pohled se Bodlákovi zdálo, že se třetím tělem je něco špatně. Neměla zašité oči jako obě zbylé. Zvedl dívce ruku a v té chvíli se roztrhly křišťálové korále, které měla kolem zápěstí… a kterých si předtím nevšiml. Každý korálek se roztříštil na tisíc kousků a vzduchem létaly skleněné střepy. Při zvuku prvního tříštícího se skla se najednou dívka v rakvi se zalapáním po dechu zvedla, její oči se otevřely a dívala se tváří v tvář Bodlákovi. Hoch vykřikl, ucukl, upadl dozadu a hmatal po zbrani. Dívka mezitím zůstala sedět ve své rakvi a sípavě se nadechovala, jakoby vzduch nedýchala celou věčnost.

Bodlák, který nenahmatal žádnou zbraň, se plazil pryč a držel si odstup. Študent zvedl nějakou starou stehenní kost ze země a s výkřikem vyrazil vpřed, aby oživlou mrtvolu opět srazil do rakve. Jemně, ale rozhodně ho ale zastavil Teddy, který mu ruku chytil a znehybnil ho předtím, než mohla stehenní kost jako palice dopadnout na lebku dívky. Trol ho odstrčil stranou, sundal si svůj opršený klobouk, a zatímco ho žmoulal v tlapách, udělal krok směrem k děvčeti: „Cítíte se dobře, hubená dámo?“ Blížil se opatrně a hledal známky nějaké nákazy, kterou by snad děvče mohlo trpět (Teddy (2): výsledek 3 / proti 1 – úspěch). Procházel v paměti tváře mrtvých, které za ty roky viděl umírat na hodně ošklivé věci, ale děvče nevypadalo, že by se podobalo ani jednomu z nich. Usmál se. Zřejmě budou žít.

Študent se lehce maniakálně zasmál. Nic z toho nedávalo smysl. Nic. Pokud byla ta dívka naživu a nebyla ne-mrtvá navrátivší se do ne-života… což zřejmě nebyla… pak ji někdo pohřbil zaživa a odešel. A protože vzduch v rakvi by ji nevydržel dlouho… tak tu musel být druhý východ. Jinak nic nedávalo smysl. Viděli by, kdyby někdo odsud odešel. Byli tu už docela dlouho. Rozběhl se a hledal v hrobce druhý východ. Musel tam být. Prostě musel! Hledal jako šílený a pak… se zastavil a usmál. Byl tam. Na druhém konci hrobky. Průchod chráněný mříží a zamčený řetězem, který se nedal otevřít… ale byl tam. Zalomcoval ještě jednou o mříže a při pokusu je otevřít se řízl. Sykl, nechal mříže mřížemi a ovázal si ruce šátkem, jak se vracel zpět k ostatním. Nevšiml si, že za ním po mřížích stékala kapka jeho krve…

Dívka se mezitím rozhlížela nevidoucíma očima… jakoby byla stovky kilometrů daleko nebo viděla věci, které oni vidět nemohli. Teddy se sklonil k dívce, jemně ji vzal za zápěstí… částečně, aby se ujistil, že nebyla studená jako mrtvola… a pak se zeptal: „Slyšíte mě? Jste v pořádku?“ Dívka se na něj podívala a její pohled byl pro chvíli pronikavý: „Musíme odsud pryč. Všichni. Hned teď.“ Štedent, který se právě vrátil, se k ní otočil: „Ten co vás pohřbil zaživa, odešel tamtou chodbou. Ale nebojte se, my vám pomůžeme – jen naložíme tahle těla a pomůžeme vám vodsud.“ Rychle zabalil tělo první dívky do plátna na podlaze a Teddy přikývl: „Máte pravdu, musíme odsud.“ V té chvíli měl Bodlák pocit, jakoby slyšel naléhavé hlasy nejméně tuctu mladých dívek, které jakoby jedna přes druhou rychle šeptaly do jeho uší: „Už se vrací! Rychle! Rychle!“ Hoch nezaváhal, rychle skočil k nohám zabalené dívky a zvedl ji, zatímco študent zvedl ramena. Jeho spěch přesvědčil ostatní, aby sebou pohnuli, Teddy si přehodil druhé mrtvé tělo přes rameno a živou dívku zvedl jemně z rakve a vede ji za ruku. Zamířili ke schodům, když se hrobkou rozlehl hrozivý zvuk odtahované mříže z druhého konce podzemního prostoru…

Zatímco běželi, šepot dívčích hlasů pobízejících Bodláka k běhu se stával stále intenzivnější. Hoch se rozhlédl po hrobce a uvědomil si něco, co si měl uvědomit už dávno. Ani jedno jméno na rakvích a náhrobcích nebylo mužské. Samá ženská a dívčí jména, jedno za druhým. Chtěl vykřiknout, ale jeho hrdlo bylo stažené strachem.

Stihli to ke dveřím, aniž zahlédli toho, kdo přišel druhým vchodem. Doběhli k vozu a rychle naložili dívčí těla. Študent ukázal k Wheelerově mrtvole, která ležela na zemi: „Co s tímhle?“ Teddy zavolal zezadu: „Bereme! Slíbili jsme tři těla!“ Študent se s hrůzou ohlédl: „Máme na to čas?“ Navzdory tomu rychle tělo naložili a Wilford naskočil na kozlík a práskl opratěmi. Teddy běžel za nimi a vlekl za sebou dívku, která vypadala jako by byla v tranzu.

Vůz jel rychle k bráně hřbitova, když se v Bodlákových uších ozval naléhavý šepot: „Stáj! Stůj! Stůj!“ Hoch ale nedbal na hlasy a zakřičel na študenta na kozlíku: „Rychle!“ V té chvíli vůz vyjel zpoza aleje smutečních stromů a dostal se na otevřené prostranství před branou. Ohlédli se a uviděli, že hrobka, ze které opět uprchli je nyní opět v dohledu… a stojí před ní mužská postava. Byla jen stínem mezi černými stíny, nemohli rozeznat žádné její rysy… ale postava je zahlédla, jakmile vyjeli zpoza stromů a rozběhla se. Rychle. Rychleji, než měl jakýkoli člověk nárok běžet. Zdálo se, jakoby se sotva dotýkala země.

Projeli branou s větrem v zádech a pronásledovatel byl téměř za nimi… ale nepřekročil hranice hřbitova. Zastavil se v bráně a zůstal stát. Nepronásledoval je dál. Ještě než zajeli za ohyb cesty, zahlédli, jak se hřbitov přehnalo hejno vran. Když přeletěly temnou mlčící postavu v bráně, všechny vrány ztratily směr i rovnováhu... a do pole popadaly mrtvé.
...
Rychlé shrnutí:
- poté, co unikli, debatovali cestou zpět do Londýna, co provedou se slečnou - návrh vysadit ji před policejní stanicí neprošel pro obavy z toho, že je prozradí, Bodlákův návrh, že se o ni postará jeho matka (s tím, že děvče si to jistě v jejím podniku odpracuje) nakonec také nebyl realizován
- nakonec dívku, která byla duchem nepřítomná a odpovídala na otázky jen, když ji někdo držel za ruku (a to jen mlhavě, jakoby ze sna, zjistili ale, že se jmenuje Eleanora, 19 let), uspali za pomoci opia ve študentově brašně a rozhodli se ji předat lordu Greyovi (aby si to šlechta vyřídila mezi sebou)
- ve skladu jim předák řekl, že jim má vyplatit libru za každého "ztuchlíka", Bodlák si tak hned řekl o vyplacení 4 liber - nechali tam dvě mrtvá dívčí těla, tělo starého Wheelera a omámenou Eleanoru (študent ale rychle pro lorda Greye napsal dopis o tom, že dívka je jen omámená a předákovi jej svěřil s tím, aby jej lordovi hned předal)
- vůz dali za několik drobných do stáje, než se rozhodnou co s ním
- končili jsme dvojicí záběrů - jeden byl na dělníky, kteří přenášeli omámenou Elanoru... její živůtek se vyhrnul a ukázalo se, že má kolem krku náhrdelník z křišťálu, stejný jako náramek kolem ruky, který se roztříštil v hrobce (po jehož roztříštění se částečně probudila) a druhý záběr ukazoval mříže v hrobce... po kterých stákala kapka študentovy krve...
"Stay firm and die hard!" Colonel-Comissar Ibraim Gaunt, Tanith First-And-Only
Obrázek
Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 12359
Registrován: 13. 7. 2004, 15:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

Re: [Příbehy Impéria] Mezi stíny

Příspěvek od Ecthelion »

Poslal jsem první půlku zápisu, zatím bez obrázků. Včera odpoledne jsem zápis dopsal celý, uložil, šel se najíst a chtěl jsem ještě doplnit obrázky... aaaaale, než jsem se vrátil, odešel mi systémový disk a zápis, který jsem přes víkend dokončil je tak v háji. Ehm. Tak sem dávám alespoň první půlku, kterou mám zazálohovanou. :roll:
"Stay firm and die hard!" Colonel-Comissar Ibraim Gaunt, Tanith First-And-Only
Obrázek
Uživatelský avatar
Jarilo
Příspěvky: 1101
Registrován: 5. 6. 2009, 00:49
Kontaktovat uživatele:

Re: [Příbehy Impéria] Mezi stíny

Příspěvek od Jarilo »

:clap:

Super zápis, už se Ti podařilo znovu dopsat zbytek =) ?
Hry hraju a ještě radši dělám - doma i v práci.
Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 12359
Registrován: 13. 7. 2004, 15:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

Re: [Příbehy Impéria] Mezi stíny

Příspěvek od Ecthelion »

Jarilo píše: 4. 5. 2019, 21:07 :clap:

Super zápis, už se Ti podařilo znovu dopsat zbytek =) ?
Moc díky za podporu!
Zápis ještě není, ono se do toho hrozně špatně dokopává, když už to člověk jednou napsal a dokončil. $lol$

Ale pracuji na tom! Když bude zle a nedokážu se dokopat, tak udělám alespoň stručné shrnutí. V mezičase jsme odehráli další sezení (zápis z něho už mám hotový, ale chtěl jsem ho sem dát, až bude ten první, ať to pro případné čtenáře dává smysl) a plánujeme rozhodně hrát dál, takže se můžete těšit na pokračování příběhu. :wink:
"Stay firm and die hard!" Colonel-Comissar Ibraim Gaunt, Tanith First-And-Only
Obrázek
Uživatelský avatar
Jarilo
Příspěvky: 1101
Registrován: 5. 6. 2009, 00:49
Kontaktovat uživatele:

Re: [Příbehy Impéria] Mezi stíny

Příspěvek od Jarilo »

To chápu =), každopádně se těším na pokračování, čte se to skvěle :wink: !
Hry hraju a ještě radši dělám - doma i v práci.
Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 12359
Registrován: 13. 7. 2004, 15:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

Re: [Příbehy Impéria] Mezi stíny

Příspěvek od Ecthelion »

Tohle sezení nás trápily technické problémy a v zásadě jsme půl času hráli a půl času spravovali spojení. Ve výsledku jsme tak moc neodehráli a zápis je kratší, ale alespoň mám čas doplnit ten minulý (znovu, poté co jsem o dokončený přišel, když mi odešel disk).

Žolíci a noční můry

Po noci plné hrůz, které se jim nyní za denního světla zdály vzdálenější a vzdálenější... a dyž shrábli peníze za těla, která odevzdali poskokům lorda Greye a spravedlivě se rozdělili o peníze (Teddy dostal osm šilinků a Bodlák i študent po libře a osmi šilincích), cítil se Bodlák trochu provinile. Rozhodl se tak, že pozve trola alespoň na pivo. Zapadli do své oblíbené hospody a Bodlák urovnal svoje dluhy u hostinského a objednal Teddymu teplé pivo. To, že Bodlák za někoho platí, bylo natolik neobvyklé, že se to rozneslo rychle kolem a ještě než Teddy dopil, do dveří se vkolébal Mozkovna Brad a za ním při vcházení do dveří zastínil světlo Balvan. Oba členové gangu Žolíků se přesunuli ke stolu, kde seděla trojice a Mozkovna si přitáhl židli: „Slyšel jsem, že máš penéze na rozhazování, možná bys mohl hodit i nějaké naším směrem?“ Nebyla to otázka, ale Bodláka hřálo v útrobách pivo, které sám vypil a cítil se bezpečný díky Teddymu, který seděl vedle něj, tak jen odsekl: „Jestli mi do pátku nějaké zbudou, tak je dostanete.“ Rozhodně neměl v plánu Žolíkům do pátku nic dávat, přemýšlel, že by peníze ještě mohl nějak rozmnožit... a měl na to ještě pár dní. Teddy se bezelstně naklonil a ukázal jim svůj žejdlík: „Napijte se taky. Tohle pivo mi platil Bodlák.“ To se nesetkalo u gangsterů s úplným pochopením, když si prohlédli nejprve žejdlík a pak Bodláka (Bodlák (přesvědčování 3 +2 za přítomnost Teddyho): výsledek 4 / Žolíci (2): 5 – neúspěch). Bylo na nich vidět, že „ne“ neberou jako odpověď a bez svých pěti šilinků neodejdou. Bodlák se snažil situaci trochu odlehčit: „Co je dneska? Středa?“ Do nastalého ticha pomalu, ale rozhodně odpověděl Balvan: „Podle mě je pátek.“

Bodlák toho ale měl dost a rozhodně se neměl v úmyslu nechat dotlačit k něčemu s čím nesouhlasil. Ne, když měl vedle sebe Teddyho jako zálohu. Zamával na hospodského: „Teddy už dopil, ještě jedno pivo pro něj.“ Pak vytáhl svůj Remington z kapsy a položil ho na stůl jako hrozbu: „Když si pro těch pět šilinků Špinavec v pátek přijde, tak je dostane. Ani o den dřív. To je moje poslední slovo.“ (Bodlák otočil kostku z posledního hodu a tím pádem vyhrál konflikt) Žolíci se dívali na Teddyho i na Remington a Bodlák mohl vidět, jak Mozkovna během okamžiku provedl v hlavě několik výpočtů, jejichž výsledkem bylo to, že se zvedl odplivl si na podlahu a zamířil ke dveřím. Študent, který se doteď snažil splynout s okolím, aby na sebe neupozorňoval, se nyní ozval a zavolal za ním: „A jak se má jinak můj pacient? Pokud by ho začalo škrabat v krku a svědit levé obočí, musí za mnou rychle přijít, jinak by mohl přijít o ruku.“ Zlomyslně se usmál, protože tušil, že pokud to Mozkovna vyřídí, bude pro jeho pacienta nemožné, aby ho za chvíli neškrábalo v krku a nesvědilo obočí. Snadno vydělaný další šilink. Druhý z gangsterů, Balvan, si teprve nyní uvědomil, co se kolem něj děje a napodobil svého kumpána, odplivl si a přesunul své rozměrné tělo mimo hostinec.

Poté, co dopili, zamířil Bodlák domů do nevěstince patřícího Dlouhé Betty, jeho matce. Študent se rozhodl, že oslaví nově nabyté mince a část jich hned spotřebuje ve stejném zařízení. Bodlák, znalý zákulisních informací, mu cestou lehce posilněn alkoholem vysvětloval, se kterou dívkou by rozhodně chodit neměl. Dokonce nabídl Teddymu, aby se natáhl u nich ve sklepě na uhlí, kde trol čas od času přespával. Ten to s vděkem přijal. Ve sklepě tolik nefoukalo jako pod mostem. Už ve dveřích je přivítala se zachmuřeným pohledem Dlouhá Betty: „Dneska v tomhle domě není nic na dluh.“ Študent se zatvářil uraženě, ale teptve, když srovna své dluhy z minula, dovolila mi paní domu, aby si vybral některou z dívek. Dbalý Bodlákových doporučení, ale zároveň neschopný nějakou dobu dívat se na hubené dívky s bledou kůží... jako v hrobce... sáhl po kypré Irce jménem Molly. Mohlo to být její pravé jméno, nejspíš nebylo, ale to na ní v té chvíli bylo pro študenta to nejméně zajímavé.

Bodlák šel do svého pokoje, který sdílel s Dlouhou Betty. Zatáhl závěs, který odděloval jeho část místnosti pro případ, že by jeho matka měla zákazníka a upadl do hlubokého spánku. Spal tvrdě, stejně jako Teddy ve sklepě, který spal spánkem spravedlivých. To študent, poté co Molly posbírala své svršky a peníze za odvedenou službu, aby odešla zase dolů... upadl do neklidného spánku plného nočních můr. Zdálo se mu, jakoby ho něco stahovalo zpět do hrobky. Převaloval se a vzdoroval, ale stejně jeji jeho sen zanesl zpět... a zahlédl svoji krev na mříži, kterou někdo... nebo něco očichávalo... a pak zahlédl, jak mříž temný stín olízl... a s hrůzou se probudil. Překvapilo ho, jaká tma je všude kolem. Ryhcle pohlédl na hodiny a i v šeru poznal, že by měly být dvě hodiny po poledni. Nespal dlouho. Navzdory tomu všude kolem něj byla temnota. Popadl petrolejovou lampu a vyděšený vyrazil najít Bodláka, aby si mohl půjčit jeho revolver. Cestou popadl do druhé ruky ostrou vidličku, aby se mohl bránit.

Teddyho probudilo zběsilé ťukání o sklo. Než šel spát, uvázal, tak jako každý večer, na kapesníku uzel a pověsil ho o okno. Někteří tomu žíkali pověrčivost a průvan, on věděl, že to jsou znamení, která mohli číst ti, kteří vědlěi jak (Teddy (1): výsledek 3 / proti 2 – úspěch). Občas ho už úvaz probudil, nebo varoval před nebezpečím... ale tohle znamení ještě neviděl. Věděl, ale co znamená. Pokud okamžitě vezme na ramena, možná se mu podaří přežít. Tohle nebylo jen smrtelné nebezpečí. Bylo to mnohem horší než jen to. Trolové věděli vždycky přesně kolik je hodin. Měli tu schopnost od doby, kdy se ještě v dávnověku proměnili v kámen na slunci. Dnes už tomu tak nebylo, ale tu schopnost přesně vědět kolik je hodin si ponechali. Venku mělo svítit slunce, ale všude byla temnota. Rychle se zvedl a běžel po schodech nahoru, hledaje své společníky: „Bodláku! Bodláku! Musíme pryč!“

Bodláka mezitím vzbudil študent, pološílený strachem: „Bodláku... chci si půjčit tvůj revolver.“ „Cože? Co? Proč mě budíš?“ „Něco nás chce sežrat.“ Bodlák si promnul nevěřícne oči: „Sežrat?“ Študent kolem sebe mával ostrou vidličkou: „Něco nás pronásleduje už od té hrobky. Čenichá to. A myslím, že jsem se zbláznil.“ Pak zaslechli Teddyho výkřiky zespodu. Študent nadšeně přikývl: „Určitě se taky zbláznil!“ Bodlák se rozčílil: „Teď je noc! Teď se spí!“ Študent se zasmál a ukázal na hodiny: „Jsou dvě hodiny odpoledne.“ Bodláka přepadla chmurná předtucha. Ryhcle na sebe hodil košili a vyrazil z pokoje. Študent za ním. S Teddym se sešli u schodiště, které trol vyběhl jak rychle jen mohl.

V té chvíli se zarazili a krev jim hrůzou zmrzla v žilách. O patro níž směrem ke schodišti kráčel temný stín, který zahlédli v hrobce a který doufali, že nikdy neuvidí. Pocit děsu, který na slunečním světle zapomněli, se jim vrátil trojnásobně. Postava nosila temnotu jako plášť a v ruce držela pod krkem nebohou Molly. Irské děvče se nohama nedotýkalo země a stín ji nesl bez jakékoli zjevné námahy. Dívka chroptěla a snažila se prosit o život. Študent vyrazil ke schodům a vykřikl: „Pusť ji!“ Chtěl, aby vyzněl statečně, ale hlas mu přeskočil v půlce slova. Stín v temnotách otočil svou tvář směrem k nim a pak sevřel dlaň, ve které nesl dívku. Slyšeli odporné praskání přelámané a rozdrcené páteře a hlava se Molly nepřirozeně zvrátila. Postava ji upustila jako hromadu smetí a pak promluvila hlasem, který zněl jako posouvající se deska na hrobě: „Eleanor.“

Študent vykřikl a odpověděl jediným způsobem jakým uměl... mrštil proti nestvůrné postavě petrolejovou lampu. Ta explodovala a scénu ozářily plameny...
"Stay firm and die hard!" Colonel-Comissar Ibraim Gaunt, Tanith First-And-Only
Obrázek
Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 12359
Registrován: 13. 7. 2004, 15:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

Re: [Příbehy Impéria] Mezi stíny

Příspěvek od Ecthelion »

Dnes večer hrajeme a chtěl jsem, aby hráči měli k dispozici zápis z poslední hry, tak jsem doplnil rychlé shrnutí ke hře "Pro pár šilinků navíc" a zápis ze "Žolíků a nočních můr". Obrázky doplním zpětně. :wink:
"Stay firm and die hard!" Colonel-Comissar Ibraim Gaunt, Tanith First-And-Only
Obrázek
Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 12359
Registrován: 13. 7. 2004, 15:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

Re: [Příbehy Impéria] Mezi stíny

Příspěvek od Ecthelion »

Temnota v Londýně
Petrolejová lampa explodovala a temný v přízemní pohltily plameny (Wilford (3): výsledek 5 / proti 1 – úspěch, přidal +1 k Bubákovu hodu). Petrolej se rozlil a plameny vyšlehly výš, ale pak tvor udělal krok vpřed a zdálo se, že temnota pohlcuje plameny, jako nicota vnějšího prázdna. Ty plameny, které plály na něm, brzy pohasly a hrozivá postava udělala další krok vpřed. I tak ji ale plameny zdržely dost na to, aby Teddy nahoře stihl vyrazit. Trol vzal študenta za límec kabátu, zvedl Bodláka druhou rukou za pas a vyrazil chodbou pryč od temného stvoření (Teddy (2+1): výsledek 1 / temná postava (3): výsledek 2 – neúspěch, Bubák přehodil hod za aspekt Nájemný sval s výsledkem 3 proti 2 - úspěch). Trol si uvědomil, že s oběma muži, které nesl, byl příliš pomalý, aby unikl věci, kterou slyšeli za sebou stoupat po schodech. Napjal svaly a vrhl študenta chodbou. Ten proletěl oknem na jejím konci a Teddy vzal Bodláka do náruče a skočil za ním. Co si oba chvíli neuvědomovali, ale Teddy dobře věděl, pod oknem byla velká hromada odpadků, kde přistáli víceméně nezraněni, jen trochu otřeseni a s drobnými oděrkami.

Obrázek

Ocitli se ve vnitrobloku za nevěstincem a před nimi se rýsovala přímá cesta na ulici a pryč odsud. Dům za nimi objímala temnota, která změnila den na noc, ale směrem od domu viděli, jak světlo zesiluje. Jakoby se celý stín soustředil na dům a obepínal strašlivou postavu, kterou spatřili. Na okolních domech, střechách, i na nich samých plápolaly strašidelné plamínky Eliášových ohňů, které dodávaly celé scéně strašidelný nádech. Pes, uvázaný na dvoře, štěkal jako pominutý, škubal se na řetěze, na kterém byl uvázán a vypadal, že zešílel strachem. Zvedli se a bez další domluvy vyrazili pryč od toho strašného místa. Světla skutečně přibývalo s tím, jak se vzdalovali do domu. Zrovna, když chtěli zahnout na ulici, ozval se z nevěstince srdceryvný ženský výkřik, který byl uťat v půlce. Bodlák zaklel a zastavil se. Tedy se ohlédl: „Co to děláš, chlapče?“ Hoch odvětil: „Je tam moje máma. Musím ji dostat ven. Běžte pryč, a sejdeme se u kočáru. Kdyby se mi něco stalo, víte, co máte dělat.“ On nevěděl a oni také ne, ale znělo to dobře. Trol přikývl a poplácal ho na rameni: „Nechť jsou tvoje nohy stejně rychlé jako je tvé srdce velké.“ Pak on i student byli pryč a Bodlák se otočil a s tváří bledou strachem, ale odhodlaným výrazem zakřičel zpět k domu z plných plic: „Vím, kde je Eleanora Kildareová!“

Pak se otočil a utíkal, jako by mu šlo o život... protože šlo. Cítil temnotu, jak vyrazila za ním ve chvíli, když vyslovil jméno dívky, kterou našli zaživa pohřbenou v hrobce. Vyrazil vpřed a kličkoval uličkami, aby setřásl svého pronásledovatele (Bodlák (2): výsledek 4 / temná postava (3): výsledek 7 – neúspěch). Zahnul do sklepní chodby, kterou proběhl a už se začal usmívat, protože na druhé straně mohl zmizet v docích a ztratit se uličkách, které byly natolik spletité, že ho tam nikdo nemohl pronásledovat. Doběhl na konec chodby a zabral za kliku. Srdce se mu málem zastavil, když se dveře, které bývaly vždycky odemčené... neotevřely. Někdo je zavřel z druhé strany na petlici. Otočil se a s hrůzou v očích sledoval, jak se v ústí chodby, kterou přiběhl, ztrácí světlo...

Obrázek

Tedy seděl nepohodlně v úzké dřevěné budce a vypadal hodně nervózně. Pak se ze strany ozvalo tlumené: „Povídej, můj synu.“ Trol ve zpovědnici se nervózně ošil, pak se sklonil k otvoru po straně a odkašlal si: „Otče, já sem vlastně ani moc nechodím... já vlastně ani nejsem pokřtěný... ale máme problém. A potřebujeme pomoci.“ Okénko po straně zpovědnice se otevřelo a překvapený kněz si uvědomil, že na druhé straně sedí trol... pravděpodobně první, kterého kdy viděl na tomto místě. Možná i první, který tam kdy zavítal. Opatrně se zeptal: „Jaký je tvůj problém… ehm… kmotříčku?“

Študent zpovzdálí sledoval temnou postavu, zahalená do temnoty jako do pláště, která nelidsky rychle vyrazila za Bodlákem a ukryl se, dokud nebyla pryč. Pak zamířil k přednímu vchodu do nevěstince a rychle otevřel dveře. Přeci jen cítil zodpovědnost za dívky uvnitř poté, co se pokusil podpálit celý dům. Uvnitř byl kouř a dým, ale rychle doběhl ke schodům, kde se rozbila jeho petrolejka a kde leželo tělo nebohé Molly, jejíž hlava byla zkroucena v nepřirozeném úhlu. Její mrtvé oči ho vyčítavě pozorovaly, když strhl závěs a pokusil se udusat hořící koberec a tapety (študent (2): výsledek 2 / proti 2 – úspěch). Plameny se mu brzy podařilo dostat pod kontrolu a se sípáním zamířil do salonu, kde většinou trávily čas dívky, pokud neměly zákazníky. Vpotácel se dovnitř a ve dveřích o něco zakopl. Uvědomil si, že to bylo tělo další dívky, Isy, která ležela mrtvá na zemi a pod ní se rozlévala rudá krev. Její byl zřejmě srdceryvný výkřik, který slyšeli. Chyběly jí oči, vyloupnuté z očních důlků. Dívky, které byly v místnosti, byly v šoku a dívaly se na mrtvou. Když študent chytil nejbližší za ruku, s hrůzou vykřikla: „Já nejsem Eleanor!“ Hoch s ní zacloumal: „Musíme ven!“ Pak je postupně odvedl ven a otevřel okna, aby se mohl dým větrat. Když se ozvaly policejní řehtačky, usoudil, že není třeba, aby ho s tím úřady jakkoli spojovaly a vmísil se mezi přihlížející dřív, než muži zákona dorazili.

Obrázek

Bodlák, odřízlý ve sklepní chodbě, zapálil ve strachu rychle sirku, aby viděl v nastalé tmě alespoň trochu a postoupil zpět. Lehký závan větru způsobil, že sirka zhasla a najednou uslyšel temný hlas, který mu zněl v hlavě jako posouvání desky náhrobku: „Eleanor.“ Bodlák ucuknul a couvl: „Co od ní chceš? Nepatří ti. Už ne.“ Aniž zaslechl jediný krok, najednou hoch věděl, že ta věc stojí za ním. Zaslechl očichávání z temnoty, jak se věc tyčila nad ním a hodnotila ho. Pak zopakovala: „E l e a n o r.“ Bodlák se nepohnul. Hrůza ho zmrazila na místě. Odpověděl ale rázně: „Možná ti patřila, když byla s mrtvými v hrobě. Teď už ale zase chodí mezi živými. Teď už ti zkrátka nepatří.“ Odpovědělo mu jen zavřísknutí: „ELEANOR!“ Temnota ho obklopila jako povodeň, vířila kolem něj a začala mu téct do uší, nosu a očí. Temnota ho hrozila zadusit, když dvojice kostnatých dlaní uchopila jeho tvář a zvedla ji, aby nad sebou hoch zahlédl prázdné oční důlky lebky, která se nad ním skláněla. Temnota ho začala prostupovat, a aniž by chtěl, začaly se mu před očima přehrávat události uplynulého dne. Viděl hrobku, viděl Eleanor, viděl vše, co se dělo a ta… věc… nad ním se dívala. Viděla vše, co si Bodlák pamatoval. Svíjel se v křečích a naříkal bolestí, jak se ta černá věc prohrabávala v jeho vzpomínkách a on s tím nemohl nic dělat. Pak se vzchopil a zašeptal jen: „Grey. Lord Grey.“ Pak ho pohltilo nevědomí.

Obrázek

Probral se o mnoho hodin později. Ležel ve vlastních zvratcích a moči a všude kolem něj byla tma. Na první pohled ale poznal, že to byla noční tma… ne nepřirozená věc, která provázela tu temnou postavu. Klekl si na všechny čtyři a kašlal a z plic se snažil dostat tu odpornou černou kapalinu, která ho pohltila. Dveře, které mu zablokovaly cestu ke svobodě, se otevřely a několik mužů prošlo s nákladem, aniž mu věnovali jediný pohled. Petlici za sebou nezavřeli. Uvědomil si, jak málo stačilo a byl by tomu stvoření unikl. Stále kašlal a celé tělo ho bolelo, jako by ho lámali v kole… ale na několikátý pokus se mu podařilo postavit, a zatímco se podpíral o zeď, zamířil domů. Cesta, která by mu jindy zabrala několik minut, ho nyní stála možná hodinu, pomalou a bolestivou, jak se snažil rozpohybovat bolavé údy.

Když dorazil k bordelu, který byl jediným domovem, který kdy poznal, zahlédl všude policii, která držela poslední čumily pryč od domu. Nesnažil se dostat dál a upoutat pozornost bobíků na sebe. Namísto toho se odbelhal stranou, kde poznal Pihatou Kate, pouliční holku, se kterou sem tam prohodil pár slov: „Co tu dělají ti policajti?“ Děvče se na něj usmálo a když odpověděla, její irský přízvuk byl tak silný, že by se o něj mohl opřít: „Vy to nevíte, mladej pane? Povídají, že se nějakej zákazník zbláznil a krouhnul dvě holky. Barák taky málem lehnul popelem.“ Bodlák měl velký problém položit následující otázku, ale zoufale potřeboval znát odpověď. Doufal a děsil se jí najednou: „A máma?“ Kate pokrčila pihovatými rameny: „Tu odvezli na stanici. Nejspíš pro výpověď. Viděla jsem jak ji strkaj do antonu.“ Pak si na něco vzpomněla: „A ty psy museli utratit! Každej v okruhu bloku se pomát a nic s nima nesvedli, tak je policajti museli taky vodkrouhnout.“ Bodlák se opřel o zeď, aby neupadl: „Kdyby se máma vrátila, řekneš jí, že jsem v pořádku?“ Děvče se na jeho zubožený zevnějšek kriticky podívalo: „Nevypadáte, že jste v pořádku, mladej pane.“ Hoch se nepřítomně usmál: „Všichni jsme měli těžkou noc.“ Pak se odbelhal a zamířil do stájí, jak slíbil.

Obrázek

Když zmizel policii, študent zamířil na univerzitu. Některé poslední přednášky a pitvy ještě běžely, ale hodně studentů už ke konci školního roku zamířilo domů a škola byla většinou prázdná. Wilford proklouzl do laboratoře a z regálů do své brašny rychle přesunul sklenici, ve které plavalo deset nebo patnáct lidských očí a pak sklenici s nápisem „Nitroglycerin“. Tu druhou tam dával opatrně (bod osudu od Kryštofa). Pak zamířil do stájí, jak bylo domluveno. Teddy dorazil až po študentovi a nebyl příliš sdílný, kde byl. Na zádech nesl velkou kotvu, kterou vzal bůh ví kde. I o té nebyl nijak sdílný. Čekali na Bodláka, ale ten se neukazoval. Asi po hodině Wilford vybuchnul: „Teddy, jak dlouho tady chceme ještě čekat? Někdy si budeme muset přiznat, že je po něm.“ Trol se usmál: „Počkáme, než přijde.“ Študent si povzdechl: „Teddy, on je mrtvej. Šla po něm ta věc. Nemá smysl čekat.“ Teddy pokrčil rameny a čekal dál: „I tak není lepší místo, kam bychom měli jít.“ „Venku je věc, co zabíjí lidi. Neměli bychom s tím něco dělat?“ Trol se usmál a přikývl s jasným souhlasem: „Počkáme na Bodláka.“ Pak si sedli a čekali.

Bodlák dorazil až v půlce noci a když ho Wilford zahlédl, vítězoslavně vykřikl: „Vidíš, Teddy! Tady je! Měl jsem pravdu! A ty jsi chtěl jít!“ Pak mu vyrazil naproti a zděsil se, když ve světle petrolejky rozpoznal jeho rysy: „Proboha… co se ti stalo?“ Bodlák ignoroval otázku a svalil se na bednu: „Vím, že zná adresu toho skladu a Greyovo jméno.“ Študent polkl, když si uvědomil, že to znamenalo, že byl hoch nejspíš vyslýchán a zamyslel se: „Řekl jsi mu ‚Grey‘ nebo ‚lord Grey‘?“ Bodlák se nevesele usmál: „Nezáleželo na tom, co jsem řekl. Přečetl si sám.“ Študent obrátil oči v sloup: „Výborně. Co budeme dělat?“ Bodlák pomalu odvětil: „Měli bychom té dívce pomoci. Nebo mu ji vrátit, aby to všechno už skončilo. Ale musíme ji najít.“

Teddy k němu přešel: „Nevypadáš moc dobře.“ Bodlák se na něj podíval útrpně: „Myslím, že kdybych umřel, cítil bych se líp.“ Študent mu v brašně našel skleničku kokainu na povzbuzení a zatímco si hoch nasypal trochu prášku, trol se s upřímnou účastí zeptal: „Co tvoje máma?“ Bodlák pokrčil rameny: „Prý na policii. Tam je ona jako doma.“ Trol se zamračil a vypadal zmateně: „Já myslel, že je doma tam u vás.“ „Tam taky.“ Nastalo chvíli nervózního ticha, než Bodlák pokračoval: „Netuším ale kam jít a kde začít. Do toho skladu… se mi vážně nechce.“ Študent si povzdechl: „Měli bychom jít za Greyem do klubu.“ Bodlák se podíval na své špinavé svršky: „A víš jistě, že nás tam pustí?“ „Máš šilink? Znám tam sluhu, ale bude chtít šilink.“ Teddy se nadšeně a dobromyslně přihlásil: „Já mám pořád svou třetinu. Celkem 8 šilinků.“ Študent nehnul ani brvou a kývl: „Výborně, jdeme.“

Obrázek

Když zaklepali na zadní dveře klubu, otevřel menší sluha, který si je změřil pohledem a zabouchl jim před nosem: „Ne!“ Bodlák zavolal: „Lorda Greye bude velmi zajímat co mu chceme říct!“ Dveře se ale ani nepohnuly. Študent zabušil na dveře znovu: „Počkej, Francois! Mám tu tvoje prachy! … a Bodlák se za tebe přimluví u Molly!“ K ostatním zašeptal: „Nemusí vědět, že je mrtvá.“ Francois po chvíli váhání přeci jen otevřel a natáhl ruku pro šilink, který mu trol dal. Sluha se pak na ně zamračil: „Grey tu nebyl celý den! A teď zmizte!“ Dveře se znovu zabouchly. Študent si odfrkl a kývl na trola: „Teddy, otevři prosím ty dveře.“ Trol přikývl a usmál se. V jeho mysli za to otevření dveří zaplatili jeho šilinkem, takže to bylo v pořádku. Opřel se o ně, veřeje zapraskaly a panty povolily. Dveře se zřítily dovnitř a jen taktak nepohřbily Francoise pod svou vahou. Malý sluha se zhrozil, když napochodovali přes práh: „Takhle ale nemůžete dovnitř!“ Světaznalý študent kývl: „Tak pujč Bodlákovi smoking.“ Francoisovi se v oku zaleskl podnikatelský lesk a za Bodlákův šilink si na sebe hoch brzy oblékal smoking, který někdo v klubu kdysi zapomněl. Neseděl mu dokonale, ale dost, aby vypadal jako mladý gentleman. Pak se Francois otočil ke študentovi: „Ale já ti vážně nelhal! Grey tu není! Normálně přichází v osm na večeři a zůstává celý večer, ale dnes se neukázal. To vůbec není jako on. Poslali jsme dokonce sluhu k jeho domu v Kensingtonu, jestli se mu něco nestalo, ale na klepání nikdo neodpovídal. Vypadá to, jako by snad jeho lordstvo odjelo na dovolenou.“ Študent z něj rychle vymámil, kde přesně lord Grey bydlí a pak tam zamířili. Lepší stopu stejně neměli. Teddy se cestou zeptal: „Myslíte, že bude v těch docích?“ Bodlák s trochou hrůzy v hlase nad tím, co by mohli najít na místě, o kterém temný přízrak věděl… a zavrtěl hlavou: „Podle mě tam Eleanor nebude.“

Cestou zaslechli vyvolávání kamelota roznášejícího pozdní vydání novin. Prostitutka zvaná jako Pěkná Emma nebo Černá Mary byla zavražděna ve Spitalfields a její tělo bylo vykucháno. Místo vraždy bylo v blízkosti doků, kde předali mrtvá těla lidem lorda Greye. Nikdo nic neřekl, jen študent jedno vydání novin koupil a vzal s sebou. Dům lorda Grey vypadal tak, jak ho popsal Francois. Tichý a temný. Jakoby lord Grey odjel na dovolenou. Študent vyšel ke dveřím a chtěl zaklepat, ale všiml si, že vchodové dveře byly pootevřené. Za nimi byla tmavá hala.

Obrázek

Bodlák se zakuckal a vykašlal na zem odpornou térovitou tekutinu temnější než černá noc. Když se rozběhl, aby dohnal ostatní, černá tekutina se se nepřirozeně rychle vsákla do země a uvolnil se malý obláček černého kouře…
"Stay firm and die hard!" Colonel-Comissar Ibraim Gaunt, Tanith First-And-Only
Obrázek
Odpovědět

Zpět na „Vaše hraní - příprava, rady, zápisy a PbP“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 6 hostů