[Skyfahrer - Sunless Sea RPG] - Pomsta kapitána Gantovouse

Zápisy a zážitky z vašich her, pomoc s přípravou, společné hraní.
Odpovědět
Uživatelský avatar
Karotka
Příspěvky: 1110
Registrován: 21. 9. 2011, 21:42
Bydliště: Praha

[Skyfahrer - Sunless Sea RPG] - Pomsta kapitána Gantovouse

Příspěvek od Karotka »

Skyfahrer je sice už podle názvu dělaný jako doplněk k Sunless Skies, nicméně je velmi dobře použitelný i pro náš oblíbený setting Sunless Sea. Na rozdíl od počítačové hry, kde hrajete kapitána a důstojníky zvete na večeře a rozplétáte jejich příběh, zde jsou důstojníci hráčské postavy, kdežto kapitána přepírá vypravěč.

Obrázek

Kapitán Gantovous (gant je barva, co zbyde, když jsou všechny ostatní barvy sežrány)
Imrvére láteří, protože ho kdysi proklel proklel šaman z jednoho z ostrovů u pobřeží Starého kontinentu.
Věc, kterou o něm ví jen hráči: Ve skutečnosti je jen skupinovou halucinací.

Cíl výpravy:
Pomstít se tomu šamanovi, čímž se (doufáme) tato kletba zlomí.

Loď:
Pomsta královny Viktorie („Pékávéčko“), po zuby ozbrojená, leč vinou toho, že nám chybí inženýr se na ní každou chvíli něco sere. Loď má krásnou jídelnu jíž vévodí stůl vyrobený z kmene překrásného stromu ze Starého Kontinentu a nápisem „Důstojníci jsou od toho, abychom s nimi večeřeli“ kpt. Anabel Lee

Důstojnický sbor:

Sir William Wigmore-Stichelton
, První důstojník a Navigátor.
Netrpělivý šlechtic, nesnáší neaktivitu a nerozhodnost, ale vždy si najde čas vychutnat si šálek dobrého čaje a doutníček. Nohy má porostlé ušlechtilou plísní, ve které roste mluvící houba. Aby jí nemusel pořád poslouchat nosí pořádné boty. Na výpravě je proto, že Gantovous je starý rodinný přítel (ačkoliv si ho nikdo další z rodiny nepamatuje) a je třeba brát se za jeho čest.

Vasil Hromhruška, Kanonýr a Provianťák.
Silák připomínající rotundu. Nechce být jako ostatní a tak vše dělá po svém, obvykle velmi přímočaře. Má nějaké problémy s příbuznými, tak předstírá (hlavně sám před sebou), že je zabili Pygmejové, šamani nebo něco takového. K výpravě se přidal proto, aby se jim pomstil.

Jack, Lampař a Maskot.
Velmi zvídavý a velmi naivní krásný mladý blonďatý básník. Velký romantik, v každém přístavu si nedá pokoj a honí se za nějakou sukní. Celkem se mu daří, ale v tu rozhodující chvíli se vždy něco pokazí. Nesnáší, když ho někdo nebere vážně, což je někdy vážně těžké. K výpravě se přidal, už nevím proč. Asi dobrodružství a hledání inspirace.
Naposledy upravil(a) Karotka dne 15. 1. 2019, 21:44, celkem upraveno 1 x.

Tradiční jasnozřivost depresivních, často popisovaná jako radikální nezúčastněnost ve vztahu k lidským starostem, se projevuje v první řadě nezájmem o problémy, které vskutku nejsou příliš zajímavé.
(M. Houellebecq)
Uživatelský avatar
Karotka
Příspěvky: 1110
Registrován: 21. 9. 2011, 21:42
Bydliště: Praha

Re: [Skyfahrer - Sunless Sea RPG] - Pomsta kapitána Gantovouse

Příspěvek od Karotka »

1. Gaiderův Smutek
Obrázek
Naše výprava začala na Gaiderově Smutku. Shluku obrovských krápníků na nichž si piráti postupně vybudovali městečko. Bylo třeba doplnit posádku, zásoby a nějak se duševně připravit na cestu. William sháněl posádku vyprávěním o úžasných dobrodružstvích a hlavně pokladech, které na všechny čekají. Vasil sehnal pár beden tchořích rolád a utrejch, kterému říkal Ústřicový likér. Jack balil hliněnou ženu popsanou básněmi, říkal jí další, bylo to o jejích prsou a taky o houbách, což je teď in. Zazněl lodní zvonec a pohody je konec, všichni na loď. Příští zastávka Demeaux.

2. Jak Hromhruška k veselé prdeli přišel

Bylo potřeba nakrmit posádku a bohužel protože na lodi nemáme opravdového kuchaře, kdosi kdo měl zrovna službu v kuchyni to popletl a smíchal jídlo s uhlím. Že prý Spaghetti Carbonara. Williamova motivační řeč se minula účinkem, takže se problému chopil Vasil, sebral námořníkům krysu, kterou si pekli místo oběda, trochu ji vylepšil tchoří roládou, jenže rozlícený kapitán vše špatně pochopil, myslel že chceme jít bez něj. Zuřivě ukazoval na nápis a křičel ZRADA! A za zradu pojedeš po lafetě do moře! Na přímluvu Williama byl trest změněn na veřejné tetování Směšného obrázku na prdel, čímž pověřili Jacka. Všem se smajlík moc líbil a kapitán přestal na chvilku láteřit.

3. Trampoty s pirátskou básnířkou
Obrázek
Drželi jsme západní kurs, když v tom náhle: „Kontakt na 6. hodině!“ Ještě že máme zádové dělo. Stačila pořádná salva a piráti šli ke dnu, Vylovili jsme nějaké zásoby, palivo a Pirátskou básnířku, která nám za sebe slíbila pěkné výkupné. Jenže se ukázalo, že je to ta Jackova hliněná láska, takže zase začal s básněmi. Námořníci se tomu smáli, což jej rozlítilo, že tomu co se smál nejvíc dal jednu pecku čenichovku. Pirátská básnířka na nic nečekala, sebrala záchraný člun a pádlovala pryč. Důstojníci taky na nic nečekali vzali druhý a začali jí honit, ovšem marně. Kapitána to nějak rozlítilo a sprostě nám ujel, tak jsme museli zbytek cesty na Demeaux pádlovat sami.

4. Demeaux

Kapitán šel na čaj s továrníkem. Williamova houba ho táhla do houbové džungle, takže se šlo na houby. Kromě Williama se tam nikomu nelíbilo, všude samé oblaky spór, hnus, a získali se pár beden zásob. Jacka zaujala sukénka na jedné obří houbě, ze které by byly pěkné šaty, pro nějakou tu přístavní křepelku. Pomocí žebříku a bobrů ji nakonec získal, jak to bych nechal zakryté závojem tajemství. Už se všem chtělo vyplout, ale kapitán se furt vykecával s továrníkem. William přiměl Jacka, aby šel zjistit, co tam spolu vlastně řeší. Jackovi zvědavost nedala a tak šel a zjistil, že mastí karty, továrník vyhrává a kapitán láteří. Jack si řekl, že továrník nejspíš podvádí a pokusil se o tom sehnat důkazy, ale propadl oknem do salónku. Kapitán řekl, že čas jít a konečně jsme vypluli na jihovýchod ke Starému kontinentu.

5. Krab

Pod hladinou jsme viděli světla, že by podmořský přístav? Někde v těchto končinách by měl být Koutek. Tahle světla se ale přibližují, a brzo se vše vysvětlilo, byla na klepetech obřího kraba, který si z PKV chtěl udělat oběd. To se ještě uvidí, z koho bude oběd! Křičel Hromhruška a spustil kanonádu. Krab se brzo přestal hýbat, tak jsme se ho jali porcovat, jen Jack si běžel do kuchyně pro lžíci. Krab se však náhle probral. Williamova střelba se míjela účinkem stejně jako Jackovy básně, takže vše zachránil Hromhruška který krabovi do největší rány nalil citronovou šťávu a krab se dal na ústup do hlubin.

6. Koutek
Obrázek
Bubliny a víc světel pod hladinou. Tak toto je skutečný koutek, podmořský přístav v tlamě nějaké šílené nestvůry. Voda v její tlamě se dá dýchat a lidi žijí v jejích zubech jako kazy a něco sbírají tu cosi svítivého. Jacka to zajímalo natolik, že skočil do vody bez skafandru, naštěstí to do dýchatelné vody stihl dřív než se utopil. William s Vasilem rozvážně zamířili do hospody u Zoubka, kde udělali na místní dojem tím, že vypili pověstný Zoubkův Cloumák a neskončili pod stolem. Hospoda je ve vzduchové kapse a dá se tu mluvit, vzduch je však drahý, tak se musí dělat kšefty.
Jack mezitím posbíral pár svítivých šupin a vydal se zkoumat hlubiny ústní dutiny, ale byla tam tma a voda nesnesitelně páchla a pálila do očí. Čím dál víc. Vrátil se tedy zpět, před hospodou našel Williamův a Vasilův skafandr, jeden „si půjčil“ a vrátil se k průzkumu. Nakonec v jedné z bočních chodeb objevil perlový poklad.
William si ještě v hospodě popovídal s jedním antropologem, kterého ohromě zajímají utopenci a povídal o nich spoustu zajímavých věcí. Ke svým výzkumům se potřebuje naučit dýchat pod vodou a Koutek je to nejlepší místo, kde s tím začít. Bohužel o šamanech ani pygmejích neřekl nic... a ještě nám někdo čórnul skafandr. Když se objevil, dostal po čuni a ukázalo, že to byl Jack.
Vynořili a pluli dál na jihovýchod.


7. Tvrz Krále Dna

Tvrz Krále Dna je velice působivá obydlená (utopenci) obří sasanka, ale ukázalo se že kromě audience u Krále Dna, o kterou jsme nestáli, vlastně nic moc nenabízí. Takže jenom obligátní Jackovo balení místních micánek. Celkem se mu dařilo, ale nechtěl si sundat skafandr, takže nic.
William ukončil pro všechny trochu trapnou scénku zazvoněním za lodní zvon a kapitán přestal na chvíli láteřil a svého prvního důstojníka pochválil.

Svítivé šupinky po čase přestaly svítit a tak je chtěl Jack vyhodit, ale William si jednu vzal a rozemlel ji na prášek, který pojmenoval glutamát a který určitě vylepší každé jídlo.

8. Adamova Cesta
Obrázek
Pomalu začalo docházet palivo a tenčit se zásoby, naštěstí už byly vidět světla Adamovy cesty, přístavu u ústí velké řeky vytékající z nitra Starého kontinentu, nejspíše ze zářící Posvátné hory.
Ale chyba lávky, nedostali jsme povolení k zakotvení a prý víme proč. Kapitán nám to později vysvětlil. Ve městě mají posvátný Strom jednoho dne, který za den vyroste a dá posvátné žaludy a uschne. Je to ten strom, co máme na lodi v jídelně. Musíme s po palivu a zásobách podívat jinde.

9. Tygři

Pluli jsme podél pobřeží na východ a na prvním vhodném místně zakotvili a na člunech se vydali na souš. Námořníci dostali za úkol přeměnit stromy na palivo a důstojníci se vydali na lov. Bum! Prásk! A z tapíra je najednou bedna zásob. „Dobrý den!“ pozdravil důstojníky slušně tygr. „Vy jste lovci?“ Brzy přišel druhý a třetí, a začalo to vypadat, že z důstojníků bude kořist. Tygři si totiž vzali do hlavy, že důstojníci chtěli lovit je. Inu mají s lidmi své zkušenosti, ale Hromhruška jim to nakonec nějak geniálně vysvětlil, jen si už bohužel nepamatuji jak… :(

10. Ostrov

Konečně! Tajuplný ostrov, kde před 30 lety zlotřilý šaman proklel našeho kapitána. Na pobřeží už nás vítají. Jen jedna drobnost nesedí, místní šaman rozhodně nevypadá na to, že by někoho před 30 lety proklínal, protože nevypadá že by před 30 lety byl vůbec na světě. Dozvídáme se, že starý šaman ostrov opustil a odplul někam na sever.
Jack se šel věnovat místním děvčatům, William šel na kopec, kde pod nejvyšší houbou stála tajemná chatč. Vasilovi se nechtělo, prý je to moc do kopce. V chatrči bydlela stará čarodějnice, která vařila houbovou polívku. William ji vylepšil svým glutamátem, trochu si dal a lehce se mu zatočila hlava. Ale na to je zvyklý. Dozvěděl se, že starý šaman tu bábu nechal samotnou a odplul na sever s nějakými kurvami šikmookými... takže Chanát!
Jack se svým novým štěstím se šli muckat kam jinak než k oné chatrči a konečně se zadařilo. Jack má novou nevěstu, která s námi popluje vstříc dalším dobrodružstvím. Nevypadá z toho zvlášť nadšeně, v přístavech bude mít asi útrum. Ale on si zvykne.

Tradiční jasnozřivost depresivních, často popisovaná jako radikální nezúčastněnost ve vztahu k lidským starostem, se projevuje v první řadě nezájmem o problémy, které vskutku nejsou příliš zajímavé.
(M. Houellebecq)
Uživatelský avatar
OnGe
malý zelený křečopažout
Příspěvky: 13205
Registrován: 5. 2. 2010, 09:27
Kontaktovat uživatele:

Re: [Skyfahrer - Sunless Sea RPG] - Pomsta kapitána Gantovouse

Příspěvek od OnGe »

Hromhruška odvrátil konflikt s tygry tím, že jim ukázal posměšné tetování. Tygři se shodli na tom, že nikdo, kdo dokáže ulovit tygra, by si něco takového nenechal vytetovat.

Díky za zápis!
OnGe tu není, je tu jenom Zuul
Uživatelský avatar
OnGe
malý zelený křečopažout
Příspěvky: 13205
Registrován: 5. 2. 2010, 09:27
Kontaktovat uživatele:

Re: [Skyfahrer - Sunless Sea RPG] - Pomsta kapitána Gantovouse

Příspěvek od OnGe »

Jack Darling měl službu u lampy a jeho žena Naira chtěla, aby svítili spolu. Jack neměl nic proti, brzy se však ukázalo se, že "svítit spolu" má na Naiřině ostrově ještě další význam. Jack chvíli odolával a snažil se v první řadě naplnit svoji povinnost lampáře, pak se uchýlil ke kompromisu a snažil se svítit a "svítit" současně, nakonec se ale zcela věnoval Naiře. A když byli v nejlepším, přišel na ně kapitán.

Kapitán láteřil, svolal celou posádku, aby se podívali na to hanebné zanedbání povinnosti a vmetl Jackovi do tváře, že každej blbec by byl lepší lampář, než on. Proto Jacka suspendoval a funkci lampáře přidělil námořníku Brownovi. Jack s Nairou museli za trest drhnout palubu. Tentokrát v tom žádnou metaforu nehledali.

Sir William Wigmore-Stichelton se rozhodl na svícení osobně dohlédnout a radil námořníku Brownovi, jak to má dělat a ten rady veskrze nekriticky přijímal. To Williama za chvíli přestalo bavit a napadlo ho, že by mohli svítit s Nairou. Naiře se tahle alternativa k drhnutí paluby docela zamlouvala, ne však Jackovi. Vztekle vrhl houbu po prvním důstojníkovi, avšak minul a houba skončila ve vlnách. První důstojník nenechal útok na svůj majestát bez odezvy a narazil Jackovi na hlavu vědro se špinavou vodou.

Naiře to přišlo velmi k smíchu. Ne však Jackovi, proti kterému se všechno spiklo. Musí palubu drhnout sám, zahodil houbu, musí se převléknout, manželka šla svítit bez něj a ještě ke všemu z něj první důstojník udělal úplného trotla. Převlékl se tedy do suchého a začal palubu drhnout promočeným trikem. Přitom zaslechl, jak si dva námořníci povídají o kapitánovi, že je prokletý. Ale ne kvůli nějakému šamanovi, ale proto, že v Adamově cestě porazil posvátný strom. První námořník si myslel, že jsou to pověry, když ale druhý ocitoval "chlap kterej porazí posvátnej strom, pomalu zešílí a do roka zemře" a dal to do souvislosti s faktem, že kapitán je šílený až až, shodli se, že se s tím musí něco udělat. A to něco že bude vzpoura a že se o tom poradí večer v kotelně.

Jack přemýšlel, jak s celou situací naložit. Možnost, jakkoliv nepravděpodobná, že by se velení po vzpouře ujal první důstojník, pro něj nebyla přijatelná. Nechtěl však být za práskače a tak vymyslel lest. Napsal proto falešný spiklenecký dopis, který se zmiňoval o vzpouře a chystané večerní schůzce. Aby to nebylo podezřelé, nenapsal kde přesně se bude schůzka konat. Dopis pak nechal ležet tak, aby ho někdo musel najít. Našel ho námořník Brown a hned s tím běžel za kapitánem.

Kapitánem cloumal hněv, věděl však, že tato situace si žádá delikátní přístup. Zavolal tedy svého prvního důstojníka, vyložil mu co ti prašiví psi chystají, že to sémě hadí je nutno vyrvat i s kořeny a utopit ty krysy jako koťata. William tedy neváhal a vydal se prohledávat podpalubí, aby překazil konspirační schůzku a dopadl buřiče. Ve skladu našel bednu, ze které se ozvývalo mňoukání a syčení. Usoudil, že to bude to sémě hadí a koťata na utopení, o kterých kapitán mluvil a spolu s Brownem vynesli bednu na palubu. Když se z bedny ozvalo ještě štěkání a chrochtání, byli na pochybách. Když bedna začala bečet, rozhodli se jí otevřít.

Obrázek

Uvnitř se nacházel černý kakadu, kterého tam, dle jeho slov, zavřel nějakej kretén. Zeptali se ho, jestli umí psát. Papoušek začal štěkat. Psa uměl velice dobře a rychle si získal srdce celé posádky. Na zostřený výslech reagoval tak, jak by se od papouška dalo čekat - začal prostě opakovat, co se mu řeklo. Ačkoliv papoušek sám do vzpoury zjevně zapojený není, jeho nález se ukázal být klíčovým k jejímu odhalení. Všichni námořníci se totiž přišli na toho papouška podívat, s výjímkou čtyř, z čehož jeden byl topič a přijít sem tedy nemohl (protože by porušil své povinnosti, kapitán by láteřil a nechal ho drhnout palubu).

William se tedy vydal znovu do podpalubí, vědom si toho, že teď už mu konspirátoři nemohou uniknout. Skutečně je našel, avšak proradní podrazáci zhasli a skryti ve tmě prvního důstojníka ztloukli a utekli. Neunikli však na dlouho.

P.K.V. zakotvila u Ostrova koček. William se domluvil s hostinským, aby těm třem přimíchal něco do pití a prodal je do klecových zahrad. Hostinský s tím neměl problém, zjevně to nedělal poprvé. Zatímco se většina posádky dobře bavila, Jack se vydal hledat na ostrově houby - aby měl čím drhnout palubu. Našel však jen růže a červenou jeptišku. Dal se s ní do řeči a ačkoliv původně tvrdila, že tu žádné houby nejsou a používat k drhnutí podlahy trní je za trest, změnila po chvíli přístup a řekla, že tady v zahradě nějaké houby mají a že ho tam tedy pustí.

Jack šel bezelstně za jeptiškou, neodradilo ho ani množství klecí osazených lidmi, které obtěžovaly včely. Naopak, přišlo mu to záhadné a rozhodl se tomu přijít na kloub. Paní zahrad Zaira mu navrhla, že pokud vyčistí tuhle volnou klec, dostane houbu se scintillackem, která vydrhne i tu nejzarputilejší špínu. Ale že nejdřív musí vyčistit tu klec. Jack se to snažil nějak zkoulet a tak čistil klec jenom z venku. Nemhl však dosáhnout dovnitř a Zaira trvala na tom, že vzít to mopem by bylo znesvěčení zahrad.

Mezitím do zahrady přišel Vasilij Hromhruška, který nechtěl jít s davem a tak, když šli všichni námořníci do hospody/bordelu vydal se navštívit klášter. Dovnitř ho pustili proto, že tvrdil že má projednat důležitou záležitost s paní zahrad. Té mezitím s Jackem docházela trpělivost. Vasil se pokoušel Jackovi ukázat, jak se ta klec správně čistí, avšak nevešel se dovnitř. Při následném rozhovoru s paní zahrad navíc vyplynulo, že Vasil většinu času tráví evidencí skladu a vyřizováním rekvizičních formulářů - a tím pádem se pro výrobu medíku nehodí, protože by jeho nudné vzpomínky mohli zkazit celou várku. Když pak ještě Jack skoušel chytit jednu včelu a dostal žihadlo, došla paní zahrad trpělivost úplně a nechala je oba vyhodit i se scintillackovou houbou.

William mezitím s Iserym domluvil, že vezme kontraband rudého medíku do Chanátu a propašuje ho distributorovi do porcelánové čtvrti. Podepsal ohledně toho smlouvu zahrnují klauzili o vyjmutí jater v případě zpronevěry.

Když loď vyplula na moře, udělali si William s Vasilem ochutnávku rudého medíku a na čas se ztratili v cizích vzpomínkách.

Jack se vrátil do kajuty a našel zde panenku nápadně připomínající Nairu a dopis na rozloučenou, kde mu Naira vysvětluje, že celý jejich vztah byl omyl, že bude lépe když půjdou každý svojí cestou a tak dále. Dopis diktovala námořníku Brownovi, kterého to nebavilo psát a tak nezanamenal úplně všechno. Jack to celé dával za vinu prvnímu důstojníkovi a jeho hněv začal postupně přerůstat v nenávist.

Při další plavbě na sever spatřil Jack na severu červené svělo. Ukázalo se, že to není loď, ale lampa na malém ostrůvku, kde se krom lampy nachází už jen malá kůlna. Jelikož námořníci vědí, co červená lucerna znamená, vydali se to blíže prozkoumat.

Na kůlně byl nápis "Monty club - po čertech dobrej podnik". Před kůlnou seděl čert, četl brimstone times a ptal se, jestli mají rezerveci, jestli jsou tu poprvé a jestli jim nevadí, že je vevnitř trchu nahuleno. Pak jim vysvětlil, že nápoje podávané na baru mohou být pro lidi smrtelně jedovaté a že si seznam jedů mají vyžádat u obsluhy, že na tanečnice se nasahá ani nemluví a že co se prohraje v kasinu, to je prostě prohrané a nemá smysl si na to stěžovat.

Námořník Brown zůstal na lodi, stejně tak Jack, kterému z čertova popisu přišlo, že vevnitř bude nuda. Zbytek posádky, včetně papouška, vstoupil do kůlny, jejíž vnitřní uspořádání zcela neodpovídalo vnějším proporcím. Byl zde dlouhý bar, ztrácející se v mlze, kasino se všemi druhy hazardních her a čertice tančící kankán v rytmu montiho čardáše.

William se usadil na baru a požádal o čaj. Ten nejčajovatější čaj na světě, čaj všech čajů. Barman postavil na pult samovar a vyrobil šálek podivného čaje páchnoucí sírou a spaláninou. Byl to ovšem čaj. Pak si William poručil doutník z okvětních lístků růží rostoucích v pekle, kořeněný hořkou zradou a dostal jej. Doutník mu však neudělal dobře, hledal vhodnou místnost, avšak toalety byly děleny nejen na pánské a dámské, ale i s rohama a bez. A pak tu byli dveře s modrou ústřicí, do kterých William nakonec vstoupil. Za dveřmi nalezl sál, kde čerti tančili tango. Jeden z čertů přistoupil k Williamovi, představil se jako Helmut a že přišel protáhnout komín. Vzápětí tančili. Williamovi bylo žinantní odejít v půlce tance, avšak skutečně mu nebylo dobře a tak nakonec znečistil parket a byl z Modré ústřice vyhozen.

Vasil hledal nějaké VIP povyražení a přišel s nápadem, že by v kasinu zaujal roli faraona, seděl na trůně a nechal se obskakovat. Provozní s tím neměl nejmenší problém, avšak trval na platbě ve formě duše. Když se Vasil ujistil, že to nemusí být zrovna jeho duše, vydal se nějakou duši sehnat.

Kolem jedné presbytariánské dámy na baru se začalo sesedat podezřelé množství maskovaných osob. Jejich samotná přítomnost nebyla zvláštní, protože se nacházíme nedaleko Vizáže, avšak jejich kumulace kolem presbytariánky byla zvláštní. Ta mezitím hučela do netopýra, že jestli si myslí, že ví něco o stárnutí, tak že neví. Když už byly maškary usazeny v těsné blízkosti, vyskočila na bar a nakopla netopýra. Ostatní maškary vytasily dlouhé zakřivené nože a strhla se řež.

William se rozhodl přispěchat dámě v nesnázích na pomoc a vrhl po jednom assasínovi cloumáka, co si objednal jeden z čertů. Assasín se po zásahu rozpustil. Vasil na nic nečekal, dopil láhev vína a lapil duši unikající z rozpuštěného vraha. William tasil kolt a zbylé assasíny postřílel, jen s minimem vedlejších ztrát. Když čerti pochytali duše a odklidili mrtvoly, zábava pokračovala dál. Papoušek baštil na baru buráky, kapitán tančil kankán spolu s čerticemi, předváděl triky s dřevěnou nohou a nikdo ho nevyhodil, protože je pouhou halucinací, Hromhruška si za duši vraha užíval VIP zacházení na faraonském trůně a William se dal do řeči s dámou, které pomohl od assasínů a domluvili se, že by do Chanátu mohla plout s nimi.

Mezitím si na lodi Jack povídal s námořníkem Brownem. Brown říkal, že do Monty clubu nešel, protože už tam byl a nedopadlo to dobře. Povídali si o všem možném. Třeba o kapitánovi a jak pořád láteří, načež Brown vyprávěl o jiném kapitánovi, který je tak strašný, že se jeho jméno nevyslovuje a pod kterým byla služba tak strašná, že se raději vrhl přes palubu a plaval zpátky do přístavu, sotva vypluli na moře. Pak Jack zaslechl šplouchnutí a našel na palubě mokré šlápoty. Pátral po jejich původu a zjistil, že v jídelně někdo je. Vplížil se do kuchyně, ozbrojil se pánví a vetřelce zneškodnil. Jelikož u zajatce našel dlouhé zahrnuté nože a amulet Kamena, přivázal jej ke komínu, aby z něj dostal více informací. Ani svícení lampou do tváře, ani polévání mořskou vodou však neneslo kýžené ovoce a zabiják mlčel jako zařezaný.

Jack tedy zašel na latrinu a listoval ve zdejším výtisku veršovaného cestopisu Píseň moře. Ačkoliv řada listů chyběla, dozvěděl se, že se jedná o jednoho z presbytariánských zabijáků, kteří se vydávají lapit ty, jejichž čas už vypršel a nechtějí se nechat obětovat.

Když se všichni vrátili na palubu, řešili otázku, jak se zabijákem naložit. Protože když ho pustí, vrátí se s posilami a když ho tu budou držet, může se mu podařit uprchnout a nadělá nějakou neplechu. Nakonec se dohodli, že ho vyudí pro případ, že by někdy došly zásoby.

William zjistil, že má po tom divném doutníku hnědou prdel stejně jako námořník Brown. Jako jediný tak zná celý příběh námořníka Browna.

Další zastávkou na cestě k Chanátu byl ostrov Vizáž. Jelikož zde všichni nosí masky, museli si masku vybrat i návštěvníci. Jack a Willam se převlékli za žáby a vydali se hledat informace do knihovny. Vasil si naproti tomu zvolil masku netopýra, ale protože mu můra pořád říkala, jak se má nebo nemá chovat, tak se na to záhy vykašlal, vrátil kostým a šel raději do přístavní nálevny, kde mohou být námořníci i bez masek.

William s Jackem pátrali po informacích o kletbách a o pygmejích. Podařilo se jim najít informace o kletbách bezejmenných božstev i o tom, jak dokáží čerti s pomocí duší přivolat smůlu a jiné nepříjemnosti (ale že to nedělají moc často, protože jim za ty spotřebované duše lidé nestojí) a že šamani v tom vlastně nejsou moc dobří a že se jim málokdy někoho podaří proklít. V knize bylo také celé znění kletby, týkající se stromu z Adamovy cesty: "Chlap kterej porazí posvátnej strom pomalu zašílí a do roka zemře. Až vychladne jeho prach po záhadných chorobách, nespočine po smrti, svědomí ho rozdrtí." O tom, že by se v podzemí nacházeli nějací pygmejové, nebyla nikde ani zmínka.

Vasil se v hodpodě vyptával námořníků na jejich zkušenosti s kletbami a dozvěděl se spoustu zaručeně pravdivých historek a postupů, jak s kletbou naložit. Na jedné lodi například vzali jakéhosi váguse jako námořníka, ale když si pak v podpalubí postavil oltář Soli, tak mu to vyhodili a proklel je. Na jiné lodi zas nějaké váguse na palubu nevali a když odplouvali, tak je proklel a stihla je krutá vosková bouře. Pak se také mluvilo o tom, že kletba Kamene se vlastně nedá pořádně poznat a že to může být případ s láteřícím kapitánem. Námořníci radili, že Kámen se usmíří nejlíp tak, že člověk hází drahokami přespalubu. Že to tedy není úplně jisté, ale za zkoušku člověk nic nedá.

William si našel ještě knihu o věštění, s jejíž pomocí se chtěl dozvědět, kde se zrovna šaman nachází. Sehnal nějaké vnitřnosti, ve kterých by mohl číst a jal se postupovat podle návodu. Ale nedařilo se mu. V záplavě maskovaných lidí měl pocit, že kdokoliv může být assasín a propadl paranoie. Z věštění nebylo nic.

Jack našel knihu "Jak vychýázet se svým kapitánem", kde našel návod na rituál, který má zajistit, že se kapitán přestane vztekat a bude na svoji posádku hodný. Rituál zahnoval natočení lodi severním směrem, vyříznutí srdce prvního důstojníka a namalováním magického obrazce na přední palubu krví zmíněného důstojníka. Jack si řekl, že by se to mělo zkusit a vytrhl z knihy list s obrazcem.

Kapitán se to nesmí dozvědět. Kapitáni nemají rádi, když někdo likviduje jejich důstojnický sbor bez dovolení.
OnGe tu není, je tu jenom Zuul
Uživatelský avatar
Karotka
Příspěvky: 1110
Registrován: 21. 9. 2011, 21:42
Bydliště: Praha

Re: [Skyfahrer - Sunless Sea RPG] - Pomsta kapitána Gantovouse

Příspěvek od Karotka »

I.

Obrázek

Z Vizáže jsme pokračovali dále na sever k Chanátu, kam podle našich informací vzali proradného šamana, který nám proklel kapitána. Protože bylo třeba doplnit zásoby paliva a posádku, upravil první důstojník a navigátor Sir William Wigmore-Stichelton kurs Pomsty královny Viktorie severozápadně směrem k Polythremu.

Vasil s Williamem bezstarostně ochutnávají červený medík, který mají doručit do Porcelánové čtvrti. Vzpomínky se tentokrát nesou v horrorovějším duchu, neopětovaná láska krásného charakteru k odpornému, kterému tygři sežrali rodiče, ale naučili jej matematice tak dobře, že pak dělal dělal účetního čertům v Pekle…

Jak pozorný čtenář ví, lampař Jack má svůj vlastní plán, jak zlomit šamanovu kletbu. Spočívá v rituálu, v němž hraje důležitou roli mystický obrazec, který je třeba nakreslit na palubu a srdce prvního důstojníka, které je z něj potřeba vyříznout. A tak když Jackovi skončila služba u lampy, začal si nacvičovat kreslení rituálních obrazců z knihy "Jak vycházet se svým kapitánem". Pak si řekl, že na celé věci bude nejtěžší dekardiace a rozhodl se, že si to natrénuje na vyuzeném assasinovi.

Mezi Jackem a jeho pokusným objektem uloženým ve spižírně však stála špajzstráž v podobě námořníka Švestky. Ten je sice starý a špatně slyší, je však také bezzubý (takže nebude tolik užírat) a na hlídání je pes. Bezzubost námořníka Švestky mu však nikterak nebránila v konzumaci rumu a tak ho Jack zastihl v hlubokém existenciálním dialogu s poloprázdným soudkem.

Jack se tedy bez Švestkova vědomí proplížil do spižírny, položil vyuzenou mrtvolu na zem a s pomocí zahnuté assasínské dýky se pustil do hrůzného díla. Nešlo to zrovna dobře a když už se Jackovi podařilo srdce vyrvat, shodil na sebe polici s konzervami. To probudilo zbytek posádky, zejména Vasila, který je coby zásobovač na zvuk padajících plechovek zvlášť citlivý (slyší jej, ještě předtím, než plechovky začnou padat).

Zatímco si Švestka dál povídal se soudkem, Jack uvězněný pod haldou konzervovaných zásob s dýkou v jedné ruce a uzeným srdcem v druhé propadal hysterii a představoval si, jaký to bude průser, až ho tu všichni uvidí, budou se mu smát, první důstojník se dovtípí, že se mu chystá vyříznout srdce a tak dále.

Jeho obavy se částečně naplnily. První na místo dorazil Vasil, který lampáře z plechovek vytáhl. Vzápětí dorazili námořníci, první důstojník i Kapitán, kterého celá situace poněkud pobouřila. Vasil chtěl Jacka trochu uklidnit s pomocí rumu, k čemuž se připojil i první důstojník a Kapitán a společně tak soudek, který Švestka načal, dopili.

Druhý den, měli všichni čtyři kocovinu a jen kusé vzpomínky na předchozí večer. Byly zde však jisté indicie: Rumový soudek byl prázdný. V kuchyni byl hrnec obzvlášť silného vývaru, který pomohl zmírnit kocovinu. Námořník Švestka zmizel beze stopy.


II.

Obrázek

Loď zakotvila u Polythremu. Polythreme není dobré místo na kocovinu, protože tu nic není mrtvé. Domy se hýbou, dlažba vám nadává, když po ní šlapete a kočičí hlavy příšerně mňoukají. Jackovi se na břeh ani nechtělo, ale Kapitánovi připadal bledý a poslal ho nadýchat se čerstvého vzduchu. Nebylo tedy zbytí. Svět kolem Jacka se vlnil. Občas se to zlepšilo, když se vlnění domů dostalo do rytmu s vlněním kocoviny, ale jinak to bylo ještě horší. Ve snaze získat stabilitu se Jack chytil obrubníku, který ho však obruble okřikl, že na něj nemá sahat.

Když si Jack naplno uvědomil, že mu nadává kamenný kvádr, domy se tu hýbou a kočičí hlavy mňoukají, propadl panice a utíkal oživlými ulicemi. Doběhl až na kopec, kde se kroutila a sténala vila. Když z jejích dveří nakonec vyšel hliněný muž, vila se na okamžik uklidnila a pak to začalo celé nanovo. Jack se otočil a prchal pryč. Nakonec našel klidnou náplavku, kde zurčela říčka a cihly si jen nezávazně povídaly o tom, jaká je dnes malta.

Sir William Wigmore-Stichelton se rozhodl, že si opatří sluhu. Mezi hliněnými muži si vybral jednoho, co vypadal obzvlášť jako sluha, oznámil mu, že se bude jmenovat Bates. Bates neprotestoval a následoval svého nového pána do místní hospody. Ta byla bez obsluhy, protože oživlé nádobí se o provoz staralo samo. William tedy poslal Batese pro tu nejspeciálnější místní specialitu. Hliněný komorník se vrátil s talířem jílových kuliček přelitých houbovým vínem. William si pokrm dochutil vším, co se dalo najít, chytil si příbor a pustil se do jídla. To překvapivě nebylo tak zlé a dokonce mu pomohlo dostat se z kocoviny.

Stejný podnik navštívil i Vasil Hromhruška, který však zamířil do kuchyně s cílem obstarat nějaké zásoby. Našel zde však jen nádobí, co se v dřezu láskyplně umývalo. Byl svědkem konfliktu mezi talíři a kohoutkem, kdy talíře chtěly přidat teplou vodu a kohoutek jim jí nechtěl dopřát. Vasil zatoužil mít takové živé nádobí na lodi a slíbil jim krásnou skříň s prosklenými dvířky a teplé vody co budou chtít. Hostinec tedy opustil bez zásob, zato s nádobím.

Jelikož slíbil krásnou skříň s prosklenými dvířky a na palubě se žádná taková nenachází, rozhodl se nějakou sehnat. Vešel do jednoho z domů a optal se nábytku, zda o takové skříni neví. V domě byla almara zvaná Růža, která by měla požadované vlastnosti, měla však dvě nepatrné vady. Byla růžová jako cukrová vata - což Vasilovi nevadilo - a byla tak velká, že nemohla projít dveřmi. Prý ji do domu, stejně jako klavír, nastěhovali dřív, než zazdili dveře.

Vasil požádal cihly, zda by se nemohly rozestoupit. Cihly na to, že nemohly. Vasil se tedy rozhodl vyrazit ve stěně otvor vlastním hmotnostně i prostorově výrazným tělem, avšak dům byl příliš bytelně stavěný. Když to nejde silou, půjde to ještě větší silou, kanonicky. A odejde na loď, sebral všechny námořníky a Williama a společnými silami k domu dotáhli dělo Cotterell & Hathersage ‘Majesty‘. Naposledy vyzval cihly, aby se rozestoupily a pustili Růžu ven. Cihly to odmítly a blížilo se nevyhnutelné. Dům propadl panice a třásl se tak, až mu padaly tašky ze střechy. Zazněl výstřel.

Jack, který si doposud povídal s cihlami na nábřeží o svých dosavadních zážitcích na ostrově a dozvěděl se mimo jiné, že by tu časem obživlo i jeho roztrhané triko (a že ho tu nemá nechávat, protože by pak všude pobíhalo a pouštělo nitě). Když mu později William napůl v žertu navrhuje, že by mu tu mohla oživnout panenka znázorňující jeho bývalku Nairu, vezme si to dost osobně a nemůže se dočkat až mu konečně vyřízne srdce.

Když tu náhle zaslechl dělovou ránu. Cihly to znepokojilo, protože to se tu normálně nestává. Jack se tedy vydal směrem, odkud výstřel zazněl a dorazil k rozvalinám domu, který se po zásahu sesypal.

Vasil nad rozvalinami nešťastně volal “Růžo, Růžo”, William v domnění, že pod troskami je dáma v nesnázích holýma rukama prohraboval suť, která na něj byla naštvaná a vůbec mu to neulehčovala. Když vyhrabal rozbitá růžová dvířka, pochopil z Hromhruškovy reakce, že tohle byla Růža a dalších záchranných akcí zanechal.

Okolní domy nebraly rozboření svého souseda na lehkou váhu. Naopak. Rozlíceně třískaly okenicemi a metaly po námořnících květináče, tašky a další předměty, co házejí rozzlobené domy. Nadešel čas vrátit se na loď, bylo však ještě třeba získat zásoby uhlí.

Hromhruška se vydal do uhelného skladu, kde byly hromady, dle očekávání, živého uhlí. Vasil tedy vytrvale a neodbytně přemlouval uhlí, aby šlo na loď a vychvaloval jaký má PKV krásný kotel. To se u uhlí nesetkalo s pozitivním ohlasem, naopak uhlí Vasila zasypalo. Jack chtěl Hromhrušku vyhrabat, avšak ve skladu lopat našel jen zlomenou násadu a ceduli “Vracejte lopaty na místo”. Odhrabávat živé uhlí holýma rukama bylo nad lidské síly.

William hledá pořádně a objeví pásový dopravník na uhlí a vyšplhá k ovládacímu pultíku. Tlačítka a páčky volají „zmáčkni mě, posuň mě“ William je poslechne a dopravník se dá do pohybu. Uhlí nechalo Hromrhušku napokoji a šlo se vozit.

Tradiční jasnozřivost depresivních, často popisovaná jako radikální nezúčastněnost ve vztahu k lidským starostem, se projevuje v první řadě nezájmem o problémy, které vskutku nejsou příliš zajímavé.
(M. Houellebecq)
Uživatelský avatar
Karotka
Příspěvky: 1110
Registrován: 21. 9. 2011, 21:42
Bydliště: Praha

Re: [Skyfahrer - Sunless Sea RPG] - Pomsta kapitána Gantovouse

Příspěvek od Karotka »

III. Moře Leknínů

Obrázek

Pomsta královny Viktorie opustila Polythreme bez zásob či paliva, zato však s posádkou doplněnou o hliněné námořníky, které v přístavu naverboval William a hliněného komorníka Batese. Další trasa vedla do Moře leknínů a k nechvalně proslulé chanátské věznici Moudrost.

Námořníci z moře tahali menší listy leknínů a sušili je coby budoucí palivo. Jedna z obřích mnohookých žab, co zde žijí, souhlasila, že když jí dají uzeného assasina, že pak bude vyprávět něco z jeho vzpomínek.

Jak žába trávila, vyprávěla příběh presbytariátského chlapce z silně nábožensky založené rodiny, co se den co dne modlil k Hoře a později vstoupil do řádu assasinů, aby pomáhal naplnit svatou povinnost těm, co odmítají zemřít, když přišel jejich čas. Příběh to byl velmi přímočarý a veskrze nezajímavý. William se proto dožadoval nějakých detailů, třeba jak přišel o panictví, ale žába tvrdila, že tam žádné takové vzpomínky nemá. Vasil byl zklamán, že ve vzpomínkách nebyli žádní pygmejové. Zdá se, že život assasinů je velmi osamělý.

Když loď zakotvila u věznice, vydal se důstojnický sbor vyjednat vydání pygmejského vězně. Hlídači nejprve tvrdili, že žádného takového vězně nemají. Když ale William slíbil za pygmeje trochu rudého medíku, přece jen někoho našli. Vězeň byl malý, shrbený a nemluvil. Zdálo se tedy, že by to vskutku mohl být pygmej a tak si všichni dali pár kapek rudého medíku a ztratili se na chvíli v cizích vzpomínkách...

Pozdější výslech domnělého pygmeje nenesl žádné ovoce. Nemluvil, pouze se občas přitrouble smál. Nakonec se rozhodli s ním nakrmit žábu, aby jim řekla, co má v hlavě a snad tak i prozradila něco o pygmejských šamanech a jejich kletbách. Neměl tam nic.

IV. Scrimshander

Obrázek,

Další zastávkou byl podmořský přístav Scrimshander. Místo, kam může každý, ale kdo chce odejít, musí zaplatit příběhem, nebo kostí. Jack, William i Vasil se navlékli do skafandrů a sestoupili do hlubiny.

William chtěl v kostěném archivu najít něco o tom, jak zlomit kletbu. Bylo mu jasné, že v horních patrech nic takového nebude a musí najít temnější a okultnější zákoutí. Sestoupil tam, kde byla tma a jezírko s utopenci. Po jejich hlavách přešel na druhou stranu a šel dál. Narazil na okultistu s grimoárem a lebečným svícnem co hledal v kostěných mozaikách pradávné symboly. Ani to nebylo Williamovi dost temné a došel až do výklenku, kde po stěnách stékala krev a z krvavého jezírka v podlaze vylézala zlověstná chapadla. William uznal, že to už je moc a vrátil se kousek zpátky.

Mezi příběhy našel jeden o prokletém dortu. Jistá zámožná šlechtična si objednala u cukráře veliký dort na oslavu narozenin. Cukrář pracoval dnem i nocí, aby zakázku stačil dokončit a výsledek byl vskutku skvostný. Zákaznice však nebyla spokojena, odmítla za dort zaplatit a řekla cukráři, ať si dort odnese. Ten šlechtičnu proklel a dort hodil do Temže. Přesně za rok poté, když opět nadešel čas oslavit narozeniny, dort vylezl z Temže, sežral šlechtičnu i hosty na oslavě a pak se znovu vrátil do řeky. Od té doby dort nikdo neviděl.

Když svůj nález William později konzultoval s Hromhruškou, dospěli k závěru, že pokud Kapitánovi upečou dort k narozeninám, možná tím kletbu zlomí a Kapitán přestane láteřit. Teď musejí nějak nenápadně zjistit, kdy má kapitán narozeniny.

Jack v kostěném archivu pátral také, ale středem jeho zájmu nebyly kletby, nýbrž nějaké užitečné rady týkající se amputace srdce. V horních patrech archivu našel jen příběhy jako je historie krys a morčat z Pižmoního ostrova, vyvedená v mozaice z krysích a morčecích kostí. Mozaika byla nedokončená a příběh končil počátkem boje sjednoceného hlodavčího národa za nezávislost. Velikost mozaiky a použitý materiál však dává tušit, že to nedopadlo úplně dobře.

Jack došel ke stejnému závěru jako William a vydal se hledat odpovědi do temných hlubin archivu. Narozdíl od něj se však nedal odradit chapadly vylézajícími z krvavého jezírka, což vedlo k tomu, že se ta chapadlovitá zubatá věc pokusila Jacka sežrat. Jack nehodlal odejít tiše a řval jako na lesy. Naštěstí se do hlubin archivu zatoulal i Vasil, kterému bylo jasné, že příručky o efektivní genocidě pygmejů nenajde v dětském koutku, a tak mohl Jackovo volání zaslechnout. Přispěchal na pomoc a tahal Jacka ze smrtícího sevření takovou silou, až se mu podařilo chapadlo přetrhnout. Jack vyvázl jen s vyrážkou, která mu po chapadlech zůstala.

Když nadešel čas opustit podmořský přístav, William se vyplatil příběhem proč má námořník Brown a první důstojník Wigmore-Stichelton hnědou prdel. Vasil se vyplatil příběhem o tom, jak mu pygmejové vyvraždili příbuzenstvo a Jack se vyplatil vyprávěním o tom, jak zneškodnil assasina. Všichni se tedy vrátili na palubu se stejným množstvím kostí, s jakým sem přišli.

V. Piráti!

Nedaleko Chánova stínu zachytil Jack na pravoboku volání S.O.S. První důstojník tušil, že by to mohla být past (Proradným Chanáťanům se nedá věřit), přikázal zhasnout lampu a opatrně se přiblížit. Loď hlásila požár na palubě. Ze zádi se valil dým, ale z komína se také kouřilo. Pokud je požár v podpalubí, proč nikdo nezavřel přívod vzduchu do kotle? Paranoidní Presbytariánka Zelda usoudila, že se jedná o Adamsův manévr a potvrdila Williamovy obavy - je to past.

PKV se tedy opatrně přiblížila se zhasnutou lampou. PKV pomalu kroužila okolo lodi v nesnázích, aby se dostala za záď a mohli si tak lépe prohlédnout, jak to s tím požárem je. Dýmu začalo ubývat a loď náhle namířila svoji lampu na PKV. Ta byla připravena a rozsvítila svoji lampu a ozářila její záď s námořníky připravenými u Caminus Yards 'D nation'.
Tak takhle vy na nás! Hromhruška na nic nečekal a dal rozkaz k palbě.

Po krátké dělostřelecké výměně se loď proradných pirátů dala na ústup, avšak pod krupobitím střel se nedostala příliš daleko. Zbývalo jen vylovit něco užitečného z trosek. Moc cenného se ale vylovit nepodařilo. Mezi nejlepší úlovky patřilo pár lahví houbového vína. Situaci zkomplikovalo, že při tahání věcí z vody Jack spadl přes palubu a bylo potřeba místo nákladu vytahovat Jacka. O to se postaral William a Jack si myslel, že to udělal jenom proto, aby ho naštval. Což logicky jen prohloubilo jeho nenávist k němu.

VI. V Chánově Stínu

Obrázek

na posádku čekalo hledání stop po lodi se znamením stříbrné husy, co odvezla zpropadeného šamana z jeho ostrova, ale také trocha odpočinku, který už po náročné plavbě všichni potřebovali. William se rozhodl pokecat s dědky posedávající na lavičkách a krmící netopýry, protože ti vědí všechno.

Kombinace jeho netrpělovosti s vzezřením Londýnského šlechtice sice nepomáhala, ale díky dostatečné zásobě rumu se mu nakonec podařilo udělat dobrý dojem. Zjistil, že loď se stříbrnou husou tu byla, odplula, ale že jeden z námořníků tu zůstal, zdržuje se v hostinci nedaleko přístavu a neměl by být problém ho najít. Je to totiž lovec nestvůr s rybíma očima.

Vasil se vydal do nevěstince a vzal si s sebou mluvící naběračku a vařečku. Není totiž jako ostatní a tak s nevěstkami neobcoval, ale uvařil jim výtečný srdíčkový guláš. Holky byly nadšené a prozradily mu, že tu nedávno byli námořníci, kteří vyprávěli historky o šamanovi, co plul na jejich lodi. Loď prý od chvíle, kdy šaman vstoupil na palubu, stíhalo jedno neštěstí za druhým. Byla mlha, došel rum, kapitánovi upadl dalekohled do vody a tak podobně. Jistě není náhodou, že se to stalo poté, co vzali šamana na palubu. Jistě, historky mohly být krapet přehnané a přibarvené. Tak už to u námořníků bývá.

Jack navštívil místní folklórní festival, se zpěvy, tanci, závody katamaránů, netopýrníky, lampiony, ohňostroji a podobně. Od děvčat, se kterými se zde seznámil se dozvěděl, že tu před časem loď se stříbrnou husou byla a že šamana, kterého původně vezli, nechali v Chelonátu, protože byl celý obrostlý houbami a houby z něj začali prorůstat celou jeho kajutou. A tak ho kapitán vylodil a řekl mu, ať si na další plavbu najde jinou loď.

Když se pak všichni sešli a dali dohromady všechny informace, které pochytili, vydali se do přístavního hostince hledat onoho lovce nestvůr, který připlul na lodi se stříbrnou husou. Nebylo to těžké. Byl ověnčený loveckými trofejemi a zbraněmi vyrobenými z kostí, rybíma očima a neustálou potřebou “bavit” okolí imitováním kapra byl dostatečně výrazný.

William se s ním dal do řeči a když se zmínil o šamanovi a kletbě, lovec jen podrážděně vyštěkl, že to je přesně jak s těma změkčilýma bábovkama, co sem s nimi připlul. Ti prý taky neustále mleli o šamanovi a kletbě a on že pak radši zůstal tady, než aby to dál poslouchal. Potvrdil však, že šamana vyložili v Chelonátu ještě předtím, než přijali do posádky lovce.

Williamovi se nakonec podařilo získat lovcovy sympatie povedeným imitováním kapra a získal ho tak do posádky. Lovec, kterému říkají Kaprák, má namířeno k Mt. Palmerstonu. Nebude mu ale vadit, když se popluje přes Chelonát. Prý to bude příležitost dokázat, že skutečně má křeslo vyrobené ze stoličky žraloka, kterého sám ulovil.

Tradiční jasnozřivost depresivních, často popisovaná jako radikální nezúčastněnost ve vztahu k lidským starostem, se projevuje v první řadě nezájmem o problémy, které vskutku nejsou příliš zajímavé.
(M. Houellebecq)
Uživatelský avatar
Karotka
Příspěvky: 1110
Registrován: 21. 9. 2011, 21:42
Bydliště: Praha

Re: [Skyfahrer - Sunless Sea RPG] - Pomsta kapitána Gantovouse

Příspěvek od Karotka »

VII.
Obrázek

Chelonát přivítal naše hrdiny tak, jako každého jiného - silným puchem rozkládajícího se želvího masa, kombinovaným s puchem pocházejícím z intenzivního (vel)rybářství.

Jen co loď zakotvila u mola a posádka vystoupila na krunýř, několik místních se přišlo podívat na Kapráka, kterého prý nějaký čas neviděli. Kaprák jim vysvětlil, že odplul pryč poté, co mu zapálili dům a na zem napsali “vypadni z města zrůdo”. Domorodci se podivili, čemu že na větě “vypadni z města zrůdo” nebylo rozumět. Kaprák na to, že se vrátil pro své křeslo ze žraločí stoličky. Jeden z domorodců, zřejmě aktuální držitel zmíněného křesla, odvětil, že jedině přes jeho mrtvolu. Kaprák nebyl proti. Strhla se řež.

Jelikož souboj pět na jednoho nebyl úplné fér, Zelda, William a Vasil se přidali na Kaprákovu stranu, aby vyrovnali síly a nakonec nepřátelské domorodce udolali. Kapráka stálo mnoho přemlouvání a domorodce zas mnoho zubů, než se nakonec uvolil a křeslo Kaprákovi vrátil. Bylo skutečně vyrobeno ze žraločí stoličky - takže bylo tvrdé, s ostrými hranami a vůbec dost nepohodlné. A protože do něj nebyl vyryt žádný hrdinský příběh, jak se to tu s trofejemi běžně dělá, rozhodl se do něj Kaprák vyrýt příběh zachycující jeho hrdinné znovunabytí.

Křeslo ale nebylo hlavním důvodem návštěvy Chelonátu. Právě zde byl naposledy spatřen proradný šaman a bylo třeba nalézt jeho stopy. William tímto úkolem pověřil svého hliněného sluhu Batese a sám se vydal poznávat místní folklór.

Chelonátská kuchyně je pověstná, rozhodně však ne v dobrém. Ani to, ani všudypřítomný pach zkaženého masa však nemohlo Williama s Vasilem odradit od ochutnání místních specialit. Puding z odleželých želvých ledvinek byl příliš silný zážitek i na Williama a zapíjení žlučovicí tomu moc nepomohlo. Jakkoliv nechtěl potupně vrhnout, přesně to se stalo. Ba co víc, William zeblil hospodu takovým způsobem, že to vyvolalo řetězovou reakci i mezi místními otrlými lovci nestvůr. H. P. Lovecraft by tuto situaci popsal jako nevýslovnou hrůzu.

Když bylo dílo zkázy dokonáno, dorazil do podniku Bates a oznámil svému pánu, že šaman odplul na sever do Iremu. William se proto sebral a šel připravit loď k vyplutí. Vasil, který se také zúčastnil hrůzné návštěvy restaurace měl však ještě další povinnost - získat zásoby. To mu kromě specifik místní kuchyně komplikoval i fakt, že lodní pokladna byla už téměř prázdná.

Vasil vymyslel plán - naláká na Zeldu další assasíny - protože takový assasín, to je 80 kilo masa, co přijde samo. Bude potřeba jim zanechat stopu. Také bude třeba vypustit fámu, že je na tom Zelda špatně, aby těch assasínů neposlali najednou moc. Vydal se proto do další hospody, kde vykládal, jak mají na palubě presbytariánku, kterou pronásledují assasíni, ale že si zrovna chudák zlomila obě nohy a že posádka jí nebude chtít bránit a tak jestli si pro ní nějaký assasín přijde, že to bude mít hrozně snadné. Místní ovšem neprojevili dostatek sympatií, ani zájem tuto fámu dál šířit. Co hůř, vyložili si to jako změkčilost a přestali Vasila poslouchat.

Jeden z lovců nestvůr, co se chtěl prát, ale byl už tak na mol, že se sotva držel na novou si řekl, že si toho změkčilce podá. Ve výsledku si Vasil podal jeho a opilec se stal terčem posměchu, že s ním zamete takovýhle měkkýš.

Vasil v zoufalství procházel Chelonátem a narazil na frontu, která se utvořila v přístavu. Někdo přivezl sud zapáchajícího velrybího masa - které ovšem nepáchlo zdaleka tak příšerně, jako to ostatní, co je zde k sehnání. Místní ho považují za velkou delikatesu a neváhají na něj vystát dlouhou frontu. Vasil také stál ve frontě, ale když viděl, že maso ubývá rychleji, než počet zákazníků před ním, odhodlal se k zoufalému činu.

Hodil téměř prázdnou pokladnu na zem, tasil pistole a zařva “tohle je přepadení, maso sem”. Jenže ve frontě byli i ti, co ho slyšeli skuhrat v hospodě a tak se nedali zastrašit. Naopak, chopili se harpun a Vasilovi nezbylo nic jiného, než se urychleně vrátit na loď.

Jack neopustil loď. Zápach mu nedělal dobře a tak se raději zahrabal do uhlí, aby to nemusel dýchat. V hromadě paliva však narazil na zvláštní věc - další houbovou panenku. V tomto případě byla vyrobena z houby švestkové barvy a byla navíc podobná zmizelému námořníku Švestkovi. Jack šel od uhlí zamazanou panenku umýt a podrobil ji důkladnému zkoumání. Zjistil, že nejeví známky života.

Jack se vrátil do kajuty, kde ho napadlo, že by do panenek mohl zabudovat stroj. Pak by je mohl natáhnout klíčem a ony by začali chodit a dělat různé věci. K sestrojení tohoto stroje však bude potřebovat nějaké součástky a vědomosti o tom, jak vlastně funguje jemná mechanika. Obojí se rozhodl získat z hodin, co visí v jídelně.

Kapitánovi kukačky jsou stejně neortodoxní, jako Kapitán sám. Hodiny v celou hodinu ukážou nápis “vypusťte krakena”, začnou vydávat hrozný hluk a rozdráždí sépii, která v nich žije a coby kraken vylézá z dvířek místo kukačky a mává chapadly. Zatímco byli všichni na břehu, Jack hodiny nerušeně rozebral, zjistil, že některé součástky jsou tam asi navíc, protože neví, k čemu jsou dobré a tak si je vzal pro své potřeby a zbytek poskládal zpět.

Jelikož potřeboval víc ozubených kol, odhodlal se Jack vystoupit na břeh a získat potřebný materiál. Tím se nakonec staly kosti mořských nestvůr, protože z hnijícího masa se ozubená kolečka dělat nedají a nic jiného už se tu zkrátka nedá sehnat.

V kajutě pak sestrojil prototyp panenkohybu a s pomocí dýky rozpáral jednu z panenek a stroj do ní nainstaloval. Byla to nepříjemná práce, Jack se nemohl ubránit dojmu, že panence ubližuje.

Když se Vasil vrátil na palubu, P.K.V. urychleně opustila chelonátské břehy, aby unikla hněvu rozlícených domorodců. Cíl byl jasný - Irem. Šaman je stále o krok napřed, avšak jeho náskok se zmenšuje!

Tradiční jasnozřivost depresivních, často popisovaná jako radikální nezúčastněnost ve vztahu k lidským starostem, se projevuje v první řadě nezájmem o problémy, které vskutku nejsou příliš zajímavé.
(M. Houellebecq)
Uživatelský avatar
Karotka
Příspěvky: 1110
Registrován: 21. 9. 2011, 21:42
Bydliště: Praha

Re: [Skyfahrer - Sunless Sea RPG] - Pomsta kapitána Gantovouse

Příspěvek od Karotka »

VIII. Pygmejský princ a Pan Pytel přichází

Na levoboku jsme spatřili malý písečný ostrůvek. Něco se na něm krásně lesklo, to je nutné prozkoumat, protože pokladna už je skoro prázdná. Jack zůstal na palubě s Kapitánem, Zeldou (která tvrdila, že je to past asasínů) a hliněnými muži. Využil toho, že na palubě chvíli nikdo nebyl a zablokoval kormidlo. Konečně nastal čas pro jeho plán. Provede onen ohavný rituál z knihy z Vizáže – během plavby na sever vyřízne srdce prvního důstojníka a jeho krví namaluje obludný obrazec. Tím zbaví Kapitána kletby a ještě se zbaví nenáviděného prvního důstojníka.

Ostatní dopluli na ostrov a našli skleněný poklop chránící uschlou rostlinu. U poklopu byly dvě kostry. Jedna patřila malému člověku, kterou Vasil okamžitě identifikoval jako pygmejského prince. Ta druhá patřila nějaké malé psovité šelmě, William by si tipoval lišku, ale Vasil hned poznal princova věrného psa Rexíka. Pejska jsme pochovali, kostru pygmeje si vzal Vasil a ozdobil z ní příď PKV, jako varování všem Pygmejům.

Skleněný poklop jsme vzali na loď, kde bude sloužit jako pařeniště a tajemnou rostlinu jsme se rozhodli vykouřit. Některým námořníkům to moc nesedlo, ale Vasilovi s Willem udělala dobře. Vše bylo krásné a pokojné, všechny bytosti byly šťastny. Taková krásná dýmka míru. Nebo poslední cígo před popravou...

Dobrá nálada se po návratu na loď rychle někam ztratila. Když William s blaženým úsměvem ve tváři bezstarostně procházel po palubě, objevil se Jack, vmetl mu do tváře něco v tom smyslu, že za všechno může on a zakřivenou asasínskou dýkou ho probodl, vyřízl mu srdce a tak dále.

William se ocitl v říši Smrti. Byla tam zahrada. Zvířata byla jen kostry, kromě slepic, protože Albert říkal, že by vypadalo divně kdyby takhle snášely vajíčka.

Obrázek

Všechny zamrazilo. Dílem proto, že přihlíželi Jackovu hrozivému počínání, dílem proto, že zadul ledový severní vítr. Palubu pokryla jinovatka a Jack za svými zády uslyšel ledový hlas, který pravil “Tohle si vezmu”. Řekla to podivná nahrbená postava v červené kápi lemované bílým kožíškem. Měla velký pytel a nebylo ji vidět do tváře. Jack chvíli nechápal, pak dělal že nechápe, ale nakonec Panu Pytlovi, jednomu z pánů Bazaaru, srdce dal. Není dobré Panu Pytlovi nedat to, co chce. Nevyplácí se to. Těžce.

Pan Pytel pak na oplátku vytáhl ze svého Pytle skleněné srdce, vložil ho do Williamovy hrudi a ten se vrátil zpátky na palubu, mezi živé. Pak řekl, že ho dovezeme k Zanícenému Obzoru.
Kapitán měl z návštěvy Pana Pytle nebývalou radost a chvíli ani moc neláteřil. Zdá se, jako by byli dávní přátelé, je-li vůbec možné s rudou zimní bestií navázat něco jako přátelství.

Kapitán poslal Vasila, aby dovalil na oslavu soudek nejlepšího rumu a rozjařeně zamířil do jídelny. Zbytek posádky následoval jeho příkladu, protože když je Kapitán v dobré náladě a je ve hře soudek nejlepšího rumu, jen hlupák nebo hliněný člověk by se držel stranou.

William se snažil Kapitánovi naprášit, že ho Jack právě úkladně zavraždil, ale Kapitán to jen bagatelizoval a řekl Williamovi, ať není fouňa. První důstojník tedy vzal spravedlnost do svých rukou. Počíhal si na svého vraha a nejdřív ho chtěl prostě odprásknout, ale pak si řekl, že to by z toho vyšel moc lacino a tak ho praštil bambitkou po hlavě, chytil ho za pačesy a mlátil mu hlavou o palubu tak dlouho, dokud neztratil vědomí. Pak ho svázal a umístil na příď PKV hned vedle kostry pygmejského prince.

Vasilovi přišlo škoda rum takhle promrhat a rozhodl se ho vylepšit trochou projímadla. Sám se tedy oslavy účastnil jen krátce a vytratil se zhruba tou dobou, co se k oslavě připojil William. Když o chvíli později Pan Pytel pro sebe žádal kajutu, William mu pohotově daroval Jackovu. Ten ji teď nějakou dobu nebude potřebovat.


Jack se probral z mrákot přivázaný k přídi. Po nějaké době ho objevil Vasil. Řekl mu že už si dávno všiml, jak Jack po Willovi koukal a chtěl by získat jeho srdce a vysvětlil mu, že to nesmí brát až tak doslovně. Jack se rozčílil, Willa nemiluje, naopak, a srdce bylo potřeba na rituál potřebný ke zlomení kletby.

Ale Jacku, v těchhle těch rituálech se musí obětovat srdce někoho, koho máš rád. Jinak to nefunguje…” vysvětlil Vasil.

“Ale o tom tam nic nepsali?!” namítal Jack.

“To tam přece nemusí psát. To přece ví každý!” uzavřel to Vasil a nechal Jacka dál zaslouženě trpět. Pak si řekl, není jako ostatní traviči, aby otravoval jen jiné a šel si taky cvaknout rumu s projímadlem.

Námořníci už odpadli, přemohl je průjem. Zůstali už jen Kapitán s Panem Pytlem a první důstojník. Vasil, který se vrátil o něco později, také ještě držel. Kapitán láteřil, jakou to má na lodi bandu měkkýšů, co nic nevydrží. Rituál očividně zcela nezafungoval…

IX.Utrpení a vykoupení Jacka Darlinga

Obrázek

Utrpení mladého Jacka ukončil náhlý návrat Elegického papouška. Prohlásil, že Jack potřebuje prchat a překloval provaz. Jackovi však radost z nově nabyté svobody příliš dlouho nevydržela. Zaslechl totiž svůj vlastní hlas, jak říká “zaleť se tam podívat, jestli to není past”. Následoval hlas prvního důstojníka říkající “když tam poletíš, dostaneš trochu rumu” a nakonec, jakoby z dálky, hlas Vasila Hromhrušky jak řve “palte”!

Papoušek reprodukoval poslední okamžiky před tím, než se z posádkou rozloučil. Vzal si nějak osobně, že ho poslali na průzkum lodi a pak na ní začali pálit z děla. Za účelem pomsty si přinesl pár štanglí dynamitu. Jednu z nich zapálil, vznesl se do vzduchu a začal na adresu posádky metat nadávky takové intenzity, že Kapitán vykoukl na palubu a divil se, kdo to láteří na jeho lodi. Pak se musel kvapně klidit, protože papoušek po něm mrštil dynamitem. A hned si letěl pro další.

Jako by toho nebylo málo, vzduchem začaly létat kostěné harpuny. Metali je lovci nestvůr létající vzduchem, během průletu nad PKV metali harpuny a se žbluňknutím dopadali do vody za lodí. Jack si brzy všiml odkud létají (z nepřátelské lodi na pravoboku a vyhlásil bojový poplach). Kapitán láteřil, že nemůže manévrovat, protože se zaseklo kormidlo. Vasil spustil kanonádu a zničil katapult, který na nás metal lovce nestvůr.

Nepřátelská loď změnila taktiku a vydala se nás zahákovat a přepadnou na palubě. Ujet nešlo, protože papouch hodil dynamit do komína a kotelna začala hořet. William ho zkoušel sestřelit bambitkou, ale papouch létal moc vysoko, takže nezbývalo nic jiného než ho sestřelit dělem naládovaným sekaným olovem. O to se postaral Vasil, zazněla rána a na PKV se pomalu snášela elegická papouščí pírka.

Mezitím nás z jedné strany zahákola loď lovců nestvůr a z druhé začali šplhat ti, co proletěli kolem a doplavali. Chelonátský kapitán řval “podřežte ty prasata jako prasata”. Kapitán Gantovous mu odpověděl “nauč se láteřit, blbečku, máš tam dvakrát prasata”.

Jack se lovci, co doplavali, přetahoval o harpuny, zatímco William číhal až se lovci z lodě vhodně seřadí do řady, aby je mohl snadno rychle sejmout jednou pořádnou ranou. Moc se to nepovedlo, padl jen ten první. Ostatní naskákali na loď a začala řežba. Kapitán, Zelda, Kaprák, námořníci, hlinění muži, všichni bojovali statečně, ale největší bodycount neměl nikdo jiný než první důstojník William Wigmore-Stichelton, jehož chrabrost v boji nakonec zachránila situaci.

Jack se nechtěl nechat zahanbit a hrdinsky se vrhnul do hořící kotelny a uhasil ji. Pak se ještě snažil opravit motor pomocí součástek z kostí mořských nestvůr, které jsme ukořistili na nepřátelské lodi, ale vypukl další požár a motor definitivně vypověděl službu. Mimo kostí jsme ukořistili i nějaké palivo a zásoby. Zásoby byly ale chelonátské - takže pozřít se dají jen když máte opravdový hlad a plechový žaludek k tomu.

Pan Pytel by rád k Zanícenému Obzoru, ale bez motorů tam těžko doplujeme. První důstojník jej tedy navštívil navštívil v jeho kajutě a snažil se mu to vysvětlit. Nakonec musel obětovat svého hliněného sluhu Batese, který zmizel v pytli a za něj dostal motor. Překvapivě malý. Ale Vasilovi se nějak podařilo ho zprovoznit a mohli jsme pokračovat v plavbě.

Jack se zase nechtěl nechat zahanbit a odblokoval kormidlo. Kapitán ho pochválil a poslal ho ještě srovnat křivý stůl v jídelně a opravit své hodiny-chobotničky. Kraken se prý poslední dobou nějak opožďuje. Jackovi se podařilo srovnat nohy stolu a při druhém rozebrání hodin zjistil, že tam ty součástky přece jen k něčemu byly a nahradil je novými vyrobenými z kostí. Protože všechno zvládl na výbornou, vysloužil si další pochvaly.

Vasil s Williamem oslavili vítězství v bitvě lízáním červeného medíku. Byl v něm romantický příběh o zamilovaném mládenci pod balkónem své milované. Vyhrožoval, že se otráví, pokud nebude jeho. Balkón byl ale příliš vysoko a nakonec z toho byli otrávení všichni.

Další příběh byl o lovci nestvůr, kterému se zželelo malého nestvůřátka, kterému zabil matku. Ujal se ho, ale nestvůře rostlo a rostlo až mu přerostlo přes hlavu a on se brzy stal jeho otrokem. Uvěznění v klecové zahradě na Ostrově Koček pro něj bylo svým způsobem vysvobození.

Jack se vrátil do své kajuty a zjistil, že jí obývá Pan Pytel. Jack mu oznámil, že je to jeho kajuta, Pan Pytel však tvrdil totéž. Jack uznal, že tahle debata nikam nevede a protože tam byla příšerná zima, šel si přitopit. To už na něj Pan Pytel vystartoval a zařval na něj, že TOHLE JE JEHO KAJUTA. Jack tedy nechal topení a šel do skříně, trochu se přiobléct. Oblečení ho však začalo ovíjet a vtahovat k sobě. Dveře almary se zavřely, nastala tma a z dálky zazněl Pytlův ledový hlas opakující “tohle je moje kajuta, jenom moje...”

Jack se probudil pod stolem v jídelně a nebyl si jistý, jestli to byl sen, nebo skutečnost.

Tradiční jasnozřivost depresivních, často popisovaná jako radikální nezúčastněnost ve vztahu k lidským starostem, se projevuje v první řadě nezájmem o problémy, které vskutku nejsou příliš zajímavé.
(M. Houellebecq)
Uživatelský avatar
Karotka
Příspěvky: 1110
Registrován: 21. 9. 2011, 21:42
Bydliště: Praha

Re: [Skyfahrer - Sunless Sea RPG] - Pomsta kapitána Gantovouse

Příspěvek od Karotka »

X. Dům Jantarového nebe

Obrázek

Irem, pilířové město. Vychází z Podmoře a ledu jako Slunce za svítání. Ověnčeno růžemi a zdobeno zlatem. Sedmero Hadů tě pozorně sleduje z vysokého piedestalu. Přijdeš jako cizinec, ale když odejdeš, část z tebe tu vždy zůstane… Čas minulý, přítomný, budoucí i všechny další se tu podivně míchají. Nikdo nic neřekne jasně. A do Říše snů je odsud velmi blízko.

Vlastně není divu, že houbový šaman zamířil zrovna sem. Ale kde ho tu hledat?

Dům Jantarového Nebe zní jako místo, kde bude nejlépe začít.
„Odpočívej, cestovateli. Naše vody jsou teplé, naše polštáře jsou měkké. Slož zde svou hlavu. Budeš uzdraven; nebo ještě lépe, budeš obnoven. (Platba kávou? Ano, prosím.) “


“Z technických důvodů zavřeno” stojí na ceduli na vchodu. Pro jistotu tu stojí dva strážníci. Naštěstí Dům Jantarového nebe, není technicky vzato dům, ale spíš velká zahrada. Tak půjdeme někudy bokem, dírou mezi sloupy, kde na nás nebude vidět. Bohužel Vasilova rotundová postava se v díře šprajcne a strážníci jsou hned tu. Trvají na tom, že dovnitř nikdo nesmí, protože je z technických důvodů zavřeno.

Will s Jackem už uvnitř byli a chtěli tam také zůstat. Strážníci se je proto chystali zadržet, avšak Vasil strážníky čapnul za límec a nechtěl je pustit dál. Že prý “z technických důvodů zavřeno”. Zbývající důstojníci se tak mohli zaměřit na podstatu technických problémů.

Ty jsou dvojího druhu – jednak je tu všude spousta hub. Romantická ruina věže je houbami doslova prorostlá. A pak rozbitá zrcadla, v jejichž střepech jsou různé výjevy. Například tančící šaman! Jack i William si každý jeden střep vzali. S Jackem se brzy skamarádí přítulná houbička, ale když Jack nechce dělat co po něm chce, a ještě jo drží a nechce ji pustit, začne strašně vřískat. Brzy se okolo srotí celá kolonie houbiček. Jack sice řeči houbiček nerozumí a na jejich kloboucích nejsou oči ani nic, co by připomínalo tvář, bylo jasné, že to, co Jack prováděl, se jim ani trochu nelíbí. William začal vysvětlovat, že za vše může šaman-houbař a… houbičky se rozprchly. Zmínka o houbaři je zřejmě dost vyděsila.

Jack nemá zážitků s houbičkami dost a tak jde hledat šamana do věže. William se s ním rozloučí slovy „To bylo naposled, co jsem tě zachránil.“ a jde šamana hledat do Říše snů. Prochází se po březích porostlých lnem. Setkává se se snovými hady a uzavře s nimi dohodu. Výměnou za svůj nejkrásnější sen od nich získá informace, kde se šaman právě nachází. Řeknou mu to ve snu, jakmile to zjistí. Pak si při pohledu na scenérii se západem slunce pomyslí, jak by to bylo hezké, kdyby tu s ním byla i Zelda. A ona se tam, jako ve snu, objeví.

Jack mezitím obhlíží věž a zjišťuje, že opravdu nemá vchod, ale je obrostlá klobouky hub, které tvoří vlastně jakési schody. Jack tuší past a tak si raději dojde (kolem Vasila, který stále drží strážníky v patové situaci) pro lano s kotvou, aby mohl na věž vyšplhat vlastní cestou. Po namáhavém výstupu zjistí, že houbové schody jsou i uvnitř a na dně je něco lesklého a také se tam něco hemží. Nebylo úplně jasné co, ale šaman to zjevně nebyl.

Jack se vrátil k Vasilovi, dali hlavy dohromady a shodli se na tom, že nejlepší bude do toho střelit dělem. Strážníci slíbili, že rozhodně nepůjdou pro posily, když je Vasil pustí a tak je tedy pustil a vypravil se na loď pro dělo. S pomocí námořníků ho dopravili k věži dřív, než se strážníci nerozhodně vrátili s posilami a palbě na věž tak nestálo nic v cestě.

Hromhruška to s náloží trochu přehnal. Dělová koule prorazila stěnu věže a z jejího nitra vylétlo mračno hořících houbiček, které se snášely na zem jako déšť a zmateně pobíhaly po zahradě se zapálenými kloboučky. Smaženice byla na světě. Naneštěstí nestihli posbírat všechny houbičky, protože strážníci - tentokrát ve značné přesile - je vyvedli ven a vykázali pryč. Uznali sice, že toto bylo řešení technických problémů, ale ne takové, jaké by si přáli.

Williama dělová rána probudila a k jeho nelibosti zjistil, že se mu Zelda jen zdála. Protože strážníci vyhazovali skupinku okolo děla, měl dost času na to prozkoumat zbytek zahrady. Šel podél potůčku po cestě obrostlé houbami. Vedla ke staré jabloni, která jako jediná nenesla žádné stopy houbové infekce. Na jabloni rostla zlatá jablka a dle slov hadů, kteří ji obývali, si každý může vzít jen jedno jablko. William si tedy jedno vzal a zakousl se do něj. Účinky zlatého jablka byly blahodárné. Zbavily ho potíží s hnědou prdelí, jež ho sužovaly od návštěvy Monty Clubu, plísně na nohou, zahojila se jizva po transplantaci srdce a vůbec se zbavil všech neduhů, které měl. Možná i skleněné srdce se změnilo v srdce pravé, ačkoliv to těžko někdo zjistí bez dalšího otevření hrudníku.

Tradiční jasnozřivost depresivních, často popisovaná jako radikální nezúčastněnost ve vztahu k lidským starostem, se projevuje v první řadě nezájmem o problémy, které vskutku nejsou příliš zajímavé.
(M. Houellebecq)
Uživatelský avatar
Karotka
Příspěvky: 1110
Registrován: 21. 9. 2011, 21:42
Bydliště: Praha

Re: [Skyfahrer - Sunless Sea RPG] - Pomsta kapitána Gantovouse

Příspěvek od Karotka »

XI. Chladný Sever… a po šamanovi ani stopa

Pan Pytel začínal být poněkud nervózní, proto jsme ihned a bez okolků vyrazili na severozápad k Zanícenému obzoru. Byla čím dál větší zima, sněžilo, foukalo a k tomu všemu nás začala pronásledovat obrovská oživlá kra. Jack ji naštěstí zaregistroval včas, takže stačilo trochu manévrování a kra se dostala do perimetru našeho záďového děla. Pak už to bylo snadné. Než se dostala k nám, byla na kusy.

Měli jsme řadu teorií, které zlé síly ji na nás poslaly (Šaman? Pygmejové? Asasíni? Bohové?). Průzkum zbytků nám odpovědi nedal, v ledu byly kousky obsidiánu a spousta natrávených ryb. William chtěl ještě využít Kapitánovy “chobotničky”, které fungují i jako analyzátor magie (William to alespoň říkal). Účelně opomněl Kapitána požádat o svolení, avšak zároveň se mu nedokázal vyhnout. Kapitán svého prvního důstojníka upozornil s taktem sobě vlastním, že nenechá-li hodiny na pokoji, stane se synem smrti. S tím už měl William jisté zkušenosti a ta představa ho nelákala, takže z analýzy nebylo nic. Vasil využije aspoň ty natrávené ryby jako zásoby a Jack zase kousek obsidiánu k rytí rýh do střepu z Iremu. Ukázalo se, že stupeň tvrdosti obsidiánu je 6.

Obrázek
Nemilosrdný vítr vane odnikud nikam. Jako nic prochází našimi svršky i těly. Přístav před námi je zcela opuštěný. Kousek za molem dva nestvůrně obrovští okřídlení strážci hlídají gantovou bránu. Zanícený obzor.

Někdo by měl dojít pro Pana Pytle, že jsme na místě. William to dává rozkazem Jackovi, přestože není jeho nadřízený. Ten se vzpouzí a tak mu William nakope tak, až spadne do mluvícího nádobí z Polythremu. Pár kousků dopadne na podlahu a s nářkem se tříští. To rozlítí Vasila, který se přižene jak vichřice a nakope Williamovi.

Když je porcelán pomstěn, jde Vasil za Panem Pytlem a osobně mu oznámí, že už jsme tady. Ten je rád, že je konečně na místě a začne organizovat stavbu sněhuláka. Jack se iniciativně chopí hrabla a jde stavět. William místo sebe pošle hliněné muže a jde zkoumat bránu. Kolem ní je takový mráz, že zamrzá dech. William zkouší tvořit ledové kroužky, podobně jako to dělají kuřáci s dýmem.

Když si s bránou dost vyhrál, podíval se do zrcadlového střepu a spatřil postavu, co něco vyrývá do sloupu mola zcela identickému tomu, u kterého právě kotví. Vydal se tedy k onomu sloupu a našel zde vyrytá jména hříšníků, které chtějí odpustit i jejich hříchů. Námořníci, co sežrali posádku včetně svých příbuzných, zrádci, zbabělci. Zajímavé čtení, ale o šamanovi ani zmínka.

Ostatní mezitím stvořili sněhuláka, Pan Pytel do něj vložil cosi červeného, zhruba o velikosti pěsti. Pak na hromadu usadil trojcípý kapitánský klovouk. Nakonec si od Williama vyžádal pár kapek krve. Jelikož William věděl, že když Pan Pytel něco chce, veškerý odpor je marný, řízl se zrcadlovým střepem a podal jej Panu Pytlovi. Když kapky krve dopadly na sníh, začala se hromada vzdouvat a nabývat podivných tvarů, až se její proporce nakonec ustálili do ledové kopie Kapitána Gantovouse. Ledový Gantovous byl překvapený, že vidí Pana Pytle. Originální Gantovous začal láteřit - co se to tu u sta kurev děje!

Pan Pytel společně s Ledovým Gantovousem odešli k bráně. Ledový Kapitán se brány dotkl a ta se rozzářila. Zářila tak, jako nic, co naši hrdinové kdy spatřili. Pan Pytel a Ledový Kapitán spolu branou prošli do Prázdnoty. William se pokusil nahlédnou za bránu, ale světlo ho oslnilo. Bylo tak silné a intenzivní, že jej na čas úplně oslepilo. Ale bylo překrásné. “Musím se podívat na povrch, jednou, někdy”, slíbil si William.

Kapitán si trochu zanadával, že Pan Pytel takhle z večírku mizí vždycky a dal povel k návratu na loď. Rozhodli jsme se plout na jihovýchod, ke Kapli Světel, jsou tam prý pohostinní. Cestou se nestalo nic mimořádného, pouze Jack se vrátil do své kajuty (kterou mu konečně Pan Pytel uvolnil), odlámal ze stěn rampouchy a objevil malého hliněného sluhu Batese. Jeho sbírka panenek se tak rozrůstá a Jackovi to dost vrtá hlavou. Vymýšlí různé šílené teorie, ale zasekává se na tom, že není schopen připustit, že by v tom nemusel mít prsty První důstojník.

Jack se dopracoval k tomu, že každý, kdo z lodi nějakým způsobem zmizí, se pak znovu objeví coby panenka. Není jasné, proč se tak děje a tak se Jack spokojí s vysvětlením, že William je sériový vrah, který za své oběti pak dosazuje panenky. Jediný, kdo se v panenkovité formě nevrátil, byl zrazený papoušek.

Proto vytvořil panenku papouška a narafičil ji na záchodě, kam William chodí často číst cestopis Annabel Lee, aby pak mohl dělat chytrého. Jenže zapomněl zamknout dveře a objevil ho námořník Brown. Jacka to zaskočilo a papoušek coby nepohodlný dokaz skončil v hajzlu (a posléze v ledových vodách severního Podmoře). Brown pokrčil rameny a vykázal Jacka z kabinky, aby mohl konečně udělat to, proč sem přišel.

Obrázek

Kaple světel je pokryta sněhem a svíčkami. Působí skoro až vánoční atmosférou. Věřící se pokradmu scházejí ve stínech mezi mnoha a mnoha svíčkami. Hlasy jichž je ostrov plný přehluší prasklý železný smích zvonu na věži kaple…

Ale hostina ještě není nachystaná. Jack jde zkoumat okolí, kromě nekonečného množství svíček objeví i studnu. Koukne se do ní a má pocit, že i studna se dívá na něj. Cítí nebezpečí, ale i zvědavost. Dívá se do studny a má dojem, jako by se studna dívala do něj. Zvědavost je silnější a Jack se spustí do studny, opatrně postupuje dolů až k ostrým nožům, které trčí z okrajů studny jako zuby nějaké nestvůry. Zjistí, že na nožích je něco, co by mohla být zaschlá krev. Když se škrábne o jeden z nožů, problesknou mu hlavou útržky čísi noční můry. Cítí jak ho studna sleduje. Cítí, že studna chce noční můry, kterými trpí. Jack si řekne, že už má téhle záhady dost a radši se vyškrábe zpět nahoru. Jeho touha po poznání je beztak již ukojena.

William chce zjistit, zda tudy nejel šaman. Vasil si říká, že prostě se začít ptát všech okolo, to by udělal každý a tak začne s hliněnými námořníky hrát pantomimu o všech zločinech strašného houbového šamana. William pochopí a začne je doprovázet na trombon a na konci spustí o tom, jak hrdinná posádka lodi PKV je odhodlaná zbavit podmoře tohoto zločince, a jak je mu v patách, jen teď tak trochu, ztratila stopu. Všem se to moc líbilo, nicméně moc jsme nedozvěděli. Na houby je tu moc zima.

Hostina byla příjemná, jídlo zadarmo. Nic nebylo shnilé ani plesnivé a vše bylo červené - hlavně houby a zelenina.. Proti kurdějím dobrý, ale přece jen maso je maso. Když přijali potravu těla, rozhodli se naši hrdinové přijmout i potravu ducha. Za účast na mši se ovšem platí v podobě jídla. Inu, hostiny nepadají z nebe. Vasil vstupné usmlouval za ryby z oživlé kry.

“Ano”, řekl kněz s úsměvem, “dnes večer slyšme utopeného muže. Jeho píseň, jako rybí jikry, zatopí vodu.” - pauza na souhlas sboru - “Budeme ho cítit z našich harf, a bude-li jeho melodie chycena, bude vynesena na oblohu, kterou proletí světlí ptáci.”

Všichni najednou vykřiknou jako ptáci, a chrlí svůj ptačí křik vzhůru ke krovům kaple.

“a vzduch zhoustne parnem, bude žhavý a smyslný a bohové se přestanou mračit."

Po této podivné dávce optimismu přichází ještě malé občerstvení, chutí neodbytně připomíná vývar, který jsme jedli po té, co záhadně zmizel námořník Švestka. Když opouštíme kapli, naše rty jsou stále mokré a žaludek je plný tajemství.

Jack toto občerstvení vynechal, protože propadl paranoie a řekl si, že si raději něco uloví. Venku viděl bílého králíka, který prolezl dírou pod dveřmi do krypty. Dveře byly zamčené, Jack však zámek vyháčkoval a chytil králíka, který zrovna cosi žral. Cosi jako vnitřnosti hozené na podlahu.

Krypta byla zjevně využívána jako spižírna, možná trochu i jatka. Naporcované maso vypadalo neobvykle, kosti nevypadaly povědomě a lebky byly dokonale lidské. Jack sebral králíka, do mísy nabral vnitřnosti, kterými se chlupáč živil a zamířil zpět na loď, kde Vasila informoval, že chytil králíka, co žral tenhle hnus. A jestli nebude zdravotně závadný. Vasil usoudil, že bude v pořádku (a k večeři) a z toho hnusu uvaří něco Kaprákovi.

Obsah krypty už dál nikdo nerozpitvával.

Tradiční jasnozřivost depresivních, často popisovaná jako radikální nezúčastněnost ve vztahu k lidským starostem, se projevuje v první řadě nezájmem o problémy, které vskutku nejsou příliš zajímavé.
(M. Houellebecq)
Uživatelský avatar
Karotka
Příspěvky: 1110
Registrován: 21. 9. 2011, 21:42
Bydliště: Praha

Re: [Skyfahrer - Sunless Sea RPG] - Pomsta kapitána Gantovouse

Příspěvek od Karotka »

XI. Chanátská dobrodružství

Otravná zima nám pomohla pochopit, že šaman rozsévá spóry svých hub někde jižněji. A tak jsme zamířili k Chanátu. Ostatně První důstojník má smlouvu s Iserym a musí doručit zásilku červeného medíku do Porcelánové čtvrti. Z medíku je ovšem notně odlízáno, což je potřeba nějak řešit. William v tom spoléhal na Vasila a udělal dobře. Vrchní část medíku dali stranou a zbytek nastavili vězňovým medíkem který obarvili na červeno rozličnými červenidly, například červenými muchomůrkami. Od originálu to bylo k nerozeznání a tak William hned ochutnal… byly to vzpomínky, ale … dost ujeté… jakýsi baron jel na koni zasněženou krajinou a když byli znaveni přivázal koně k patníku. Do rána sníh roztál a kůň byl přivázaný na věži kostela… Raději dali na vrch dózy pravý červený medík a budou doufat, že nikdo nic nepozná.

Chanát. Zářivá perla uprostřed temnoty Podmoře. Hlavní rival Londýna. Ostrovy plné zdobných paláců, zahrad, soch a lamp. Stále nás tu sledují bílí a zlatí, Chanáťané jsou nedůvěřiví. Získat přístup do obchodní Nefritové čtvrti chce spoustu peněz a trpělivosti. Nemáme ani jedno z toho. Do Porcelánové čtvrti mají cizinci přístup zapovězen zcela, ale právě tam čeká kontakt, který má převzít červený medík a předat platbu. Naštěstí lidé jsou úplatní a Chanátští zvlášť. A kouzelný střep z Iremu strážce zaujal. Kontakt byl naštěstí blízko za branami a vše proběhlo neuvěřitelně hladce. Bohužel většinu platby bude třeba předat Izerovi, odměna je pěkná, ale jestli stála za to riziko je otázka.

Obrázek

Každopádně byl čas na oslavu, poznávání a ochutnávání, takže William vyrazil se Zeldou na nóbl večeři při hudbě a svíčkách a pak se procházeli podél kanálů, zahradami a nakonec za nemalou úplatu pozorovali tepající město z výšky ze střechy jednoho z paláců.
„Až budeme v Neapoli, budeme se spolu, lásko, takhle koukat na západ Slunce…“ zasnil se William.
„Od té doby, co tě na Zaníceném obzoru ozářilo to světlo zpoza Brány, jsi tím Sluncem nějak posedlý. Dej si pozor. Může tě to zabít!“, Paranoidní Presbytariánka nemá smysl pro romantiku.

Vasil byl sice bez peněz, ale to mu nebránilo zajít do šantánu a zopakovat své představení o zlotřilém houbovém šamanovi. Vyhrál útratu zdarma a k tomu se dozvěděl, že nikdo takový jako šaman se tu neukázal.

Jack se od milých Chanáťanek ve Slušném Nudlovém Baru dozvěděl, že loď s posádkou napadenou odpornou houbovou nákazou tu před časem byla, ale nedostala povolení zakotvit a pokračovala kamsi na jih. K tomu nabral ještě šachový kroužek, který potřeboval odvézt na turnaj v Port Cecil. Vzhledem k tomu, že nevíme, kam šaman z Chanátu odplul, a šachisti slíbili za cestu dobře zaplatit, nebylo co řešit. Zvedli jsme kotvy a vyrazili na jihozápad k Port Cecil.

Cestou nás napadla obří bílá muréna. Skončila jako zásoby. Z jejích útrob jsme vytáhli hrobového kolonistu, kterému William začal říkat familiérně Mumínek. Říkal, že se tam dostal, když muréna potopila výletní loď z Venderbightu.


XII. Port Cecil

Korálové útesy všech možných i nemožných tvarů vyplňují prázdnotu širých vod Podmoře a třpytí se stříbřitým světlem. Čím pozorněji se díváte, tím lépe rozpoznáte tvary uprostřed chaosu, Tohle by mohl být hrad s cimbuřím a tamto zase připomíná hlavu koně.

Obrázek

Malý úhledný přístav schoulený na břehu korálového ostrova, jednoduché doky a domy schované v barokním organickém chaosu osvětlené oním zvědavým stříbřitým světlem, ráj hráčů šachu. Jak jsme se později dozvěděli od jednoho z místních hráčů, kdysi hrál šachy i korál sám, neboť byl živý a vnímající. Život a vnímání už ho ale nudilo a chtěl prostě jen existovat jako korál, což mu splnila jistá kapitánka Anabel Lee. Od té doby už to tu není co bývalo. Možná by bylo dobré přivést jej zpět k životu. Zasít do korálu spóru hvězdy, která mu znovu dá vědomí. Stačí ji jen někde sehnat. Říká se jí soudné vejce a je to dost vzácná věc.

Vyložili a zkasírovali jsme šachisty a šli jsme sbírat scintilak. Jeho sběr na korálových útesech není nic příjemného, ale něco málo jsme nasbírali, což se jednou může hodit. William si pak řekl, že by mohl zkusit šachy. Porazil nějakého nýmanda a tak si řekl, že to zkusí rovnou s velmistrem Šachusem Magnusem. Ukousl si velké sousto, nehrál sice vůbec špatně, ale proti velmistrovi byl bez šance. Jediné, co se mohlo měřit s velmistrovým umem, bylo jeho ego a tak dal Magnus Williamovi porážku náležitě sežrat.

To zaujalo Jacka, který vytušil možnost být lepší než první důstojník a konečně ho ztrapnit. Přihlásil se také. Prohrál už v šestém tahu. Magnus to zvlášť vypíchl jako ukázku nevídané neschopnosti. Jack oponoval, že kdyby byl Magnus takový šachista, za jakého se vydává, dal by mat už v prvním tahu. To všechny přítomné, s výjimkou Jacka, náramně pobavilo.

Vasil Hromhruška nemohl zůstat stranou, ale jak už je jeho dobrým zvykem, šel na to úplně jinak. Navrhl Magnusovi, že by si mohli místo šachů zahrát svlíkací poker. Magnus kupodivu souhlasil, cítil se být ve formě a měl pocit, že tuhle bandu dementů porazí v čemkoli. To byla velká chyba. Šachista je par excellence, ale pokerový obličej nemá. A tělo striptera už vůbec. Takže netrvalo dlouho a nahý s ostudou utekl do místní surreálné krajiny připomínající zmačkaný a zahozený kapesníček některé ze svých fanynek.

Vasil netušil, co způsobil. Zapisovatelé partií si nevěděli rady, jak správně zaznamenat tahy svlíkacícho pokru. Magnusův fanklub sice uvítal možnost spatřit svůj idol v celé kráse a nahotě, avšak současně byl pobouřen tím, že byl idol svržen z piedestalu a rozlítostněn z faktu, že zmizel do tmy. Šachisté tedy celou záležitost probrali nad bleskovou simultánkou a přichystali spiknutí.

Vasil pozvání na skleničku neodmítl. Tím, že mu po páté skleničce přišlo, že je plankton houpající se na vlnách Podmoře, se nenechal odradit. Teprve když se pak probral v jeskyni jako figurka věže na obří šachovnici, začalo jít do tuhého. Zasedl šachistický soud. Vasila obvinili ze zneuctění šachových tradic. Hájil se tím, že svlíkací poker je daleko lepší hra. Jeho argumenty tu ale nepadaly na úrodnou půdu, ale nakonec dostal poslední šanci na obhajobu v soudní partii. Vasil do šachových tahů vkusně zakomponoval prvky svlíkacího pokeru a ctihodnému shromáždění vysvětloval, proč je to tak mnohem lepší. Když partie skončila, Hromhruška byl osvobozen a svlíkací poker byl zanesen do pravidel jako přípustná alternativa velké rošády.

Když se všichni v pořádku vrátili na palubu, nadešel čas vyplout. V okolí Port Cecil není o obří murény a žraloky nouze, proto nebylo divu, když na P.K.V. začal krátce po vyplutí takový obří žralok dorážet. Tělo žraloka bylo sešněrováno obručemi a železné tyče tvořící jakousi klec se mu zařezávaly do masa a působily mu nepopsatelné utrpení. Asi aby toho utrpení neměl málo, pustil se do něj Kaprák. Ozbrojen kostěnými harpunami se vrhl do vody, chytil se žralokovy ploutve a po vzoru kapitána Achaba zabodával harpuny do zad nestvůry. Žralok se snažil zatraceného lovce nestvůr setřást, však marně. Až do chvíle, kdy narazil do lodi takovou silou, že se Kaprák skrz trup lodi přesunul ze žraločích zad do podpalubí.

Jack neváhal, nechal lampu lampou a běžel do podpalubí asanovat škody. Díky jeho úsilí loď nenabrala příliš vody.

Vasil nakonec vyřešil problém se žralokem po kanonýrsku. Kovové části z těla nestvůry se využily k opravě poškozené lodi a podařilo se získat i nějaké žraločí maso.

Kaprák byl po svém nečekaném vstupu do podpalubí vážně raněn a potřeboval ošetření. William se ochotně ujal role doktora a přibral si Zeldu coby sestřičku. Navzdory anatomickým anomáliím lovce nestvůr a medicínské negramotnosti ošetřujících se nakonec Kapráka podařilo úspěšně ošetřit a vypadá to, že by se mohl dokonce i uzdravit.

Později měl William sen. Zjevili se mu snoví hadi a výměnou za Williamův nejkrásnější sen (který spočíval v tom, že spolu se Zeldou kolonizují ostrov, vybudují z něj velmoc a samotná Královna se jim bude klanět) mu prozradili, že šaman míří k Uttershroomu a má velice naspěch. Teď už neunikne!

Tradiční jasnozřivost depresivních, často popisovaná jako radikální nezúčastněnost ve vztahu k lidským starostem, se projevuje v první řadě nezájmem o problémy, které vskutku nejsou příliš zajímavé.
(M. Houellebecq)
Uživatelský avatar
Karotka
Příspěvky: 1110
Registrován: 21. 9. 2011, 21:42
Bydliště: Praha

Re: [Skyfahrer - Sunless Sea RPG] - Pomsta kapitána Gantovouse

Příspěvek od Karotka »

XIII. Proradné krysy

Obrázek

Vzhledem ke snižujícímu se stavu paliva byl další zastávkou Pižmoní ostrov. Tato důkladně vypleněná liduprostá skála pokrytá krysími kostrami skýtala příležitost pokácet nějaké palivové houby. Většina posádky se vydala rubat, práce postupovaly dobře. Když tu náhle… výstřel z pistole, který přicházel směrem od lodi a Kapitánovo láteření: “Kdo vám dovolil vstoupit na palubu, vy suchozemský krysy?!” Když námořník Brown zahulákal: “Vypadněte, vy malý svině,” bylo Vasilovi vše jasné. Loď přepadli pygmejové!

Když posádka doběhla zpět k lodi, zjistila, že se horda krys snaží převzít nad lodí kontrolu. Jack zamířil do kuchyně, kde se ozbrojil největším nožem a největší poklicí co našel a rytířským způsobem zamordoval všechny krysy, co se v kuchyni nacházely.

William takticky zamířil na můstek zaplavený hlodavci. Když spatřil krysu s deringerem sedící na kormidle, usoudil, že se bude jednat o velitele a když ho zlikviduje, poradit si se zbytkem krys už nebude těžké. Tasil pistoli, vystřelil a minul. Krysa opětovala palbu, zasáhla Williama do ramene a zpětným rázem se uklidila okýnkem ven. Očka zbývajících krys se upřela na raněného Williama. Naštěstí mu přispěchal na pomoc Jack a společnými silami krysy udolali.

Vasil s námořníky se pokoušel získat zpět kontrolu nad palubou. Krysy kladly trdý odpor a nepomohlo ani když Vasil vzal kotvu a roztočil jí, aby s ní proradné hlodavce smetl. Naopak, podařilo se mu kotvu zaseknout do paluby a způsobit tak lodi újmu. S vypětím všech sil se mu podařilo kotvu z paluby vytrhnout (a nadělat tím ještě větší škody) a konečně zahnat krysy na útěk.

Zbývala už jen strojovna. Zelda zde srdnatě odrážela útoky krys a na kotelně už to bylo znát. Vršící se těla mrtvých krys, uražené ventily, prostřelený kotel… Krysím nájezdníkům se nějak podařilo zatlačit Zeldu do uhlí, které omezovalo její pohyblivost a šik deringery ozbrojených krys se už coby popravčí četa chystal, že ukončí život protřelé presbytariánky. Jak už ovšem jednou prokázal, William umí střílet velice dobře, pokud střílí na někoho, kdo ohrožuje Zeldu a udělal z krysích střelců cedník. Se zbylými hlodavci už to byl krátký proces.

Když Jack jakž takž opravil škody způsobené ve strojovně a nákladový prostor se zaplnil narubaným palivem, nadešel čas pokračovat v pronásledování zlotřilého šamana.

Tradiční jasnozřivost depresivních, často popisovaná jako radikální nezúčastněnost ve vztahu k lidským starostem, se projevuje v první řadě nezájmem o problémy, které vskutku nejsou příliš zajímavé.
(M. Houellebecq)
Uživatelský avatar
Karotka
Příspěvky: 1110
Registrován: 21. 9. 2011, 21:42
Bydliště: Praha

Re: [Skyfahrer - Sunless Sea RPG] - Pomsta kapitána Gantovouse

Příspěvek od Karotka »

XIV. Večerní vyprávění po boji

Když se loď vydala na širé moře a nehrozil tak další vpád hlodavců, rozhodl Kapitán, že je čas oslavit úspěšnou obranu lodi.

Námořník Brown vzpomínal, jak se plavil na chanátské porcelánové lodi “Toaletní mísa života” spolu s dalšími dvěma námořníky. V kapitánově kajutě našli čtyři cigarety, neměli však nic, čím by je připálili. Tak jednu hodili přes palubu a celá loď se proměnila v zapalovač. Pak ale narazili na živý ledovec a jak už to tak bývá, střet porcelánové lodi s prakticky čímkoliv vede k jejímu potopení. Brown se tehdy zachránil na ostrově s Monty klubem, kde byl až do doby, než se připojil k posádce kapitána Gantovouse.

Vasil vyprávěl o mladém plavčíkovi, který byl krásný, štíhlý a mrštný. Se skvělou kariérou před sebou. Jenže jednou za mlžného počasí loď nečekaně obklopily pygmejské kanoe. Pygmejové celou posádku pobili, pro plavčíka ale přichystali ještě horší osud. Odvlekli ho do chýše a tam ho od rána do večera vykrmovali těma nejlepšíma laskominama až z toho úplně zrotundněl. Nakonec ho zákeřně pustili na svobodu. Proud ho zanesl až do Londýna a tam se mu všichni smáli. Zvlášť holky ze třídy.

Jack vyprávěl o figurkáři, co proměňuje námořníky na figurky. Byl to rafinovaný způsob, jak konfrontovat Williama, kterého Jack podezřívá z toho, že z námořníků dělá figurky. Williama se však historka nijak nedotkla a tak Jack naokamžik zapochyboval, zda za všechno skutečně může první důstojník.

William vyprávěl romantický příběh o krásné dívce s vlasem medovým a námořníku Šedém Vlku a jejich lásce, kterou by jim i páni Bazaaru mohli závidět. Pak jednoho obzvláště mlhavého dne připlížil se k Šedému Vlku do zad Podšitý Lišák, zákeřně ho probodl a vzal si jeho věci. I dívku s vlasem medovým. Za dlouhých dní i nocí v hrobových koloniích spřádal Šedý Vlk plány pomsty, a všechno vyšlo do posledního křivého detailu. Čas zahladil rány na duších, obvazy skryly rány na tělech a Vlk s Lišákem se v nekonečné věčnosti bytí v hrobových koloniích usmířili a hráli bridge. Jednoho dne připlula loď a vystoupila z ní bába s vlasem stříbrným s mladíkem. Přijel hledat svého otce, ale nevěděl jestli je mladý Vlk nebo Lišák. Čas se vrátil, obvazy rozvázali a dva hroboví kolonisté se začali znovu bít a nikomu nepřišlo divné, že i když tu spolu hrají bridge dobrých 30 let, mladíkovi je stova 20. Inu, takový už je Neath.

Nakonec posádku obšťastnil historkou i Kapitán. Vyprávěl o tom, co se stalo poté, když z Adamovy cesty ukořistili strom, z něhož mají nyní stůl. Do pirátských šiků se tehdy dostala Černá loď. Postrach námořníků pod velením kapitána tak krutého, že ho ani v pekle nechtěli, s posádkou složenou z čertů, hliněných lidí a prokletých lovců nestvůr a nejméně stovkou děl. Černá loď smetla salvou pirátské lodi po obou stranách a rozpoutala chaos. Kapitán si řekl, že tu loď musí mít. Vydal rozkaz plout přímo k ní se zhasnutou lampou, vtrhnout na palubu a lodi se zmocnit. Když byli až u Černé lodi, začala měnit kurz a Kapitán si náhle s uvědomil, že loď k nim není otočená bokem, ale čelem. Při pohledu na baterii děl ježících se z obsidiánového trupu pochopil, že je zle a zvolal: “Tak to jsme v pytli!”

Obrázek
Pozdrav z Králožroutova hradu

… a na palubě zjevil Pan Pytel a nabídl, že ho i s lodí a posádkou zachrání, ale něco si za to pak vezme. Kapitán při pohledu na stovku hlavní otáčejících se k P.K.V. neváhal a s Panem Pytlem si plácli. Černá loď byla pryč, Adamova cesta byla pryč i všechny pirátské lodi byly pryč. Pan Pytel loď i s posádkou lusknutím prstu přenesl na Králožroutův hrad. Zbývalo dohodnout, co si za to Pan Pytel vezme. Dohadovali se dlouho a lodní inventář začínal pomalu docházet. Pan Pytel si vzal i půlku posvátného stromu. Brzy začali docházet i námořníci. Nakonec se Pan Pytel dal slyšet, že chce loď. Kapitán pravil, že to by mu raději dal svoji levou nohu a Pan Pytel kupodivu souhlasil. S vybrakovanou lodí, polovinou posvátného stromu, jedinou nohou a posledním námořníkem Brownem se Kapitán znovu vydal na moře.

Historka všechny přímo uchvátila, jen námořník Brown vytřeštěně zíral do prázdna a drkotal zuby.

Tradiční jasnozřivost depresivních, často popisovaná jako radikální nezúčastněnost ve vztahu k lidským starostem, se projevuje v první řadě nezájmem o problémy, které vskutku nejsou příliš zajímavé.
(M. Houellebecq)
Uživatelský avatar
Karotka
Příspěvky: 1110
Registrován: 21. 9. 2011, 21:42
Bydliště: Praha

Re: [Skyfahrer - Sunless Sea RPG] - Pomsta kapitána Gantovouse

Příspěvek od Karotka »

XV. Dobří netopýři se vracejí

Obrázek

Při obeplouvání ostrova Demeaux se loď dostala do mlhy. Jack se nedal zviklat a dále svítil do mléčného oparu. Nezviklal ho ani pisklavý zvuk, který se najednou začal ozývat odevšad okolo lodi. Netrvalo dlouho a na Jackově obličeji se rozplácl netopýr. A nebyl jediný. Na loď se jich sneslo celé hejno, lačných po krvi. Posádka se musela bránit. Jack se ozbrojil kuchyňským náčiním a bojoval s netopýry přímo. William využil toho, že je Vasil zrovna v podpalubí (protože když všichni běží na palubu, tak Vasil zaleze dovnitř), takže dělo je volné. Konečně si z něj vystřelí! Pálil do vzduchu, ale co je to jedna dělová koule v hejnu netopýrů? Takovou amatéřinu Vasil nemohl déle snášet, přitáhl z kuchyně příborník, jeho obsahem naládoval dělo a vypálil kartáčovou střelu kamsi do mlhy, kde tušil střed netopýřího hejna. Shodou okolností tam byla i lodní lampa.

XVI. Škuner na houbách

Když byla netopýří hrozba zažehnána a lampa opravena, P.K.V. konečně opustila mlhu. Jack na obzoru spatřil podivnou loď mířící ke Gaiderovu smutku. Byla jakoby obrostlá obřími houbami. Důstojníci usoudili, že je to šamanova loď a jali se ji pronásledovat.

Když loď zahákovali a vtrhli na palubu, zjisitli, že prorostlá houbami je doopravdy. A nikde nikdo. William z toho zklamání potřeboval něco zakousnout a uloupl si kousek houby. Náhle odkudsi zaslechl hlas, který mu říkal, ať tu houbu nejí, že je otrávená. William těžce polkl a šel hledat zdroj onoho hlasu. Pod jedním z houbových klobouků nalezl obličej námořníka, kterého houba už zcela spojila s lodí.

Z rozhovoru se zahoubeným námořníkem vyplynulo, že toto je loď, která vezla šamana na Irem. Ale protože po šamanovi zůstala houbami prorostlá kajuta, nechtěli s ním plout dál a nechali ho tam. Jenže houbová nákaza se šířila a prorostla celou lodí i posádkou.

Důstojníci se pokusili námořníka ze stěny vyoperovat, avšak byl houbou natolik prorostlý, že zákrok nepřežil. U ostatních námořníků by tomu nebylo jinak a tak bylo rozhodnuto loď poslat ke dnu. Zahoubení námořníci nebyli proti. Z lodi si vzali jen kotvu, kterou v pravý čas způsobí šamanovu zkázu.

Když hořící vrak klesal do hlubin v srdcích námořníků se znovu rozhořel plamen pomsty a s novou vervou zamířili k Uttershroomu, kde už zpropadeného šamana musí dopadnout. Jen William byl ohnutý přes zábradlí a zvracel jedovaté houby.

XVII. Pomsta Kapitána Gantovouse

Když se na pozadí matného světla Starého kontinentu vyloupla silueta gigantické houby, Jack spatřil na vlnách další loď mířící k Uttershroomu. Důstojnický sbor pojal podezření, že to je ona loď vezoucí šamana - ačkoliv nebyla porostlá houbami - a pronásledovali ji.

Loď stačila zakotvit u Uttershroomského mola dřív, než se k ní P.K.V. mohla přiblížit. Dalekohledem viděli staršího muže v doprovodu jakýchsi podivných pidižvíků (nepochybně pygmejského typu) jak opustil loď a stoupá po lešení. Loď se okamžitě odpoutala od mola a zamířila pryč, směrem ke Gaiderově smutku. Jelikož šaman zřejmě vystoupil, rozhodli se loď nepronásledovat a místo toho se připravit k vykonání pomsty.

Vše bylo připraveno - hlavně kotva - a námořníci plni odhodlání vyrazili na molo a počali stoupat vzhůru po lešení. Náhle se obří houba pohnula a lešení s ní. Vasil spadl z lešení a sveřepě se držel kotvy, které ho táhla ke dnu. Někdo pro něj musel skočit, přinutit ho kotvu pustit a vytáhnout ven dřív, než se utopí.

Protože kotva pomsty byla v trapu (a zkoušet to ještě s kotvou naší P.K.V. po rozpadajícím se lešení se nejevilo jako dobrý nápad) William rozhodl, že šamanovi místo kotvy narvou do prdele lešenářskou rouru. Vasil dostal nápad, že do roury ještě naládují vosí hnízdo, které z nějakého nejasného důvodu má zrovna u sebe.

Protože odhodlání námořníků při pohledu na opadávající lešení opadlo, na vrchol gigantické - a teď už i docela rozdováděné - houby dorazili jen William, Jack a Vasil. Byli svědky toho, jak se vesnice na vrcholu klobouku bortí, lidé i houbičky v panice pobíhají sem tam a uprostřed toho šaman v doprovodu oživlých houbových figurek kráčí do středu klobouku.

Nadešel čas k vykonání pomsty. Trojice se s lešenářskou trubkou a vosím hnízdem nenápadně přiblížila k šamanovi. Šaman zabodl do středu klobouku svoji hůl a vytvořil v něm díru, ze které vyhřezla jakási zářící modrobílá koule, z níž vlály paprsky světla jako chapadélka. Jak zářící věc pomalu opouštěla houbu, ustávalo i kymácení. A v tom byl šaman probodnut lešenářskou trubkou, vylepšenou vosím hnízdem. Vasil si bohužel nevšiml, že roura má díru i z boku a tak se vosí roj místo do šamanových útrob vydal pronásledovat rotundního dělostřelce.

Obrázek
OnGeho obrázek Pomsty kapitána Gantovouse

Zatímco šaman dodělával ve smrtelné křeči, ulovil Jack jednu z okolo pobíhajících houbiček, namočil její klobouk do vězňova medíku, který William přinesl na oslavu vítězství a vrhl ji po vosím roji. Když vosy zavětřily medík, nechaly Vasila Vasilem, pustily se do medíku a celý roj postupně zmizel do říše snů.

Houba se přestala kymácet, chaos ustával, námořníci lapili modrobílou zářící věc do demižonu a nad šamanovou zohavenou mrtvolou zněl Kapitánův hurónský smích. Radoval se, že se pomstil za všechny ty zatracený roky plný zasranýho láteření a že už teď bude, kurva, mluvit jako člověk. V tom se zarazil a uvědomil si, že mu to nejde a pořád láteří jako dřív. Tak začal láteřit jako ještě nikdy.

William to nemohl poslouchat, lízl si zbytek vězňova medíku a zmizel do říše snů. Zde naštěstí nepotkal rozzuřený vosí roj, ale snové hady. Řekl jim, že šamana zamordovali, ale kapitán přes to láteří. Pokud by hadi měli ramena, pokrčili by jimi. Takhle jen řekli, že šaman s kapitánovým láteřením nemá nic společného a vlastně k tomu, chudák, přišel jako slepý k houslím. William byl v šoku. Když se vrátil z říše snů, zvolal: “Šaman byl nevinný, musíme najít housle!”

Tradiční jasnozřivost depresivních, často popisovaná jako radikální nezúčastněnost ve vztahu k lidským starostem, se projevuje v první řadě nezájmem o problémy, které vskutku nejsou příliš zajímavé.
(M. Houellebecq)
Odpovědět

Zpět na „Vaše hraní - příprava, rady, zápisy a PbP“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 host