Tannhäuserova brána

Sekce, v níž se věnujeme našemu hraní. Můžete zde poprosit o pomoc s přípravou kampaně nebo dobrodružství, konzultovat svou postavu, a samozřejmě se podělit o zápisy z her, které již máte za sebou.
Sosacek
Příspěvky: 21577
Registrován: 14. 7. 2004, 18:30

Re: Tannhäuserova brána

Příspěvek od Sosacek » 15. 6. 2019, 17:48

Obrázek

(repost od E^2)

Uživatelský avatar
Faskal
Příspěvky: 7839
Registrován: 20. 11. 2006, 20:59
Bydliště: Praha

Re: Tannhäuserova brána

Příspěvek od Faskal » 2. 8. 2019, 07:32

S: "Mě se líbí, že hegemonie si říká 'Spojené lidské síly', ale Indie a Čína mezi ně nepatří. (Oni) jsou to pravé lidstvo."
S: "Dnešní Gwen by si položila otázku, kdo tu infrastrukturu nepřítele probudil. Nejspíš ona." F: "Ale nepředbíhejme."
S: "Když jsi týpek zkoumající nepřítelovy artefakty, tak je špatný nápad si tahat práci domů."
K: "To je clusterfuck na kolečkách."
S: "Tak já ho hodím do toho airlocku." K: "Řekla něžně."
S: "Ve skafandru jsou baterky. To není survival horor bez baterky."
S: "Že sekuriťák křičí 'co se tady kurva děje', je u nich standardní postup."
... ano, chtěl jsem zničit svět. Ale ne takhle.
Staré zápisy z her, aktuálně: Tannhäuserova brána - Claudius II.

Sosacek
Příspěvky: 21577
Registrován: 14. 7. 2004, 18:30

Re: Tannhäuserova brána

Příspěvek od Sosacek » 4. 8. 2019, 23:10

TL;DR: Proč po nás jde Firewall? To je organizace z úplně jiné hry?!

Obrázek


88-08-01

Linková dopravní loď nás dovezla na Bránu.

Cestou se se mnou dal do řeči divný chlápek. Říkal, že je Claudius, se kterým jsem se potkala kdysi za války. Ale tehdy to byl aspoň o dvacet let starší důležitý chlápek, a tenhle vypadal na šestnáct. A řekl "Gwen, tebe si pamatuju, ale ty vzpomínky asi nejsou moje". Kdybych zkusila vymyslet něco divnějšího, nevymyslela bych to. Měl divné, leské kovové oči.

Usnula jsem, a zdálo se mi o městě postavením v příkré skále, se stovkami strmých schodů a žebříků. O cestování výtahem mezi patry města, které jako by byly jiné světy. O probuzení v povědomém pokoji který si nepamatuji, vedle povědomého člověka, kterého neznám, o mém odrazu v zrcadle nad umyvadlem, co měl místo očí jen díry do vesmíru s padajícími hvězdami.

Lod vstoupila do normálního prostoru v korporátní autonomní zóně 073A, a vydala se ke stanici. Synchronizoval se mi mobil, a já na něj koukala s otevřenou pusou. Hromada zpráv od Eileen kde jsem, co se stalo a jestli jsem v pořídku. Hromada zpráv od ostatních, s tím samým. Oficiální dopis od kapitána, že kde jsme. Oficiální dopis od kapitána, že Úrok byl zabaven Terran Trade Authority kvůli vyšetřování pašování. Oficiální dopis od kapitána, že krom něj jsou William, Alison a Segrej hledané osoby a mají se přihlásit.

A pak zprávy od chlápka, kterého si nepamatuju. Proč jsem se neozvala a co se stalo. A když jsem zascrollovala dozadu, a našla tam zprávy jako "dneska to bylo super, doufám že se znovu uvidíme". Vzpomínky na mě dopadly jak tuna cukrové vaty - neostré, nejasné a zdrcující. Nevzpomněla jsem si na všechno. Ale na něco ano. Na pocity, na dojmy, na jistotu, že mi na něm záleží.

Sergej poslal oficiální dopis kapitánovi, kde vysvětlil, co se stalo. Taky jsem všem napsala, že jsem v pohodě i s ostatními. Eileen se hned ozvala zpátky, a chtěla detaily.

Napsat zprávu Johnovi mi trvalo nejdéle. Začínala "Ahoj. Nevím, jestli mě ještě někdy chceš vidět, ale ..."

A ve zprávách psali o hrůzném teroristickém útoku na křižník Jitřní Hvězda (83 mrtvých, 27 zraněných) ke kterému se dosud nikdo nepřihlásil, a o brutální vraždě na Bráně, kdy někdo někoho rozčtvrtil a pověsil na háky, a hlava se nenašla.

...

William necestoval na svoje jméno, ale Alison a Sergej ano, takže na bezpečnostní kontrole už na ně nejspíš čekali. William to nechtěl riskovat (má v ruce mimozemský implantát), a dohodl se s tím divným teenagerem (který mě mezitím požádal o pomoc s hledáním někoho, a já nevěděla, co mu říct) dohodli, že zkusí nějakou alternativní cestu na stanici. Alison a Sergej se šli nechat zatknout, a já normálně prošla.

William a Claudius vlezli do údržbářské místnosti, sebrali nějaké nářadí, a šachtami prolezli na stanici. Claudius měl nějaké poznámky k Williamově ruce. Pak šli na oběd, a Claudius řekl Williamovi, že by mu mohl o nepříteli dát informace, ale že chce napřed pomoct - musí najít svůj kontakt, protože má "klíč k tomu co mám v hlavě". Ale problém je, že jeho kontakt někdo rozčtvrtil a pověsil na háky.

Eileen chtěla vedět co se stalo. Seděly jsme na posteli, čelem k sobě, kufr mezi námi, použitý jako stolek.

Řekla jsem Eileen jak nás unesli. Jak jsme ovládli loď a zažili vesmírnou bitvu s křižníkem Hegemonie.

Jak surealné bylo sledovat moje kolegy a kamarády, jak řekli "jo, střílet na křižník Hegemonie, to zní jako dobrý nápad". Jak jim na obličeje naskočil ten šedý odhodlaný výraz a řekli "jo, čas na mluvení je u konce, teď je čas začít po sobě střílet desetikilové wolframové kusy rychlostí stovek kilometrů za sekundu, a torpéda s termonuklárními hlavicemi, to je jasně ta logická a rozumná cesta".

Jak jsem se bála, když všechno kolem vybuchovalo a hořelo a houkaly všechny alarmy a loď se zmítala jak šílená, a člověk nemůže ani nic dělat, protože v bitvě lodi téhle velikosti se všichni krom střelce a pilota (a možná hackera) můžou tak maximálně koukat.











Uživatelský avatar
Faskal
Příspěvky: 7839
Registrován: 20. 11. 2006, 20:59
Bydliště: Praha

Re: Tannhäuserova brána

Příspěvek od Faskal » 5. 8. 2019, 16:36

S: "... Z toho jsme si ujasnili, že tato hra systém equipu nepotřebuje, a jestli jo, tak ne tenhle."
S: "Tak jste se spustili na záchodě."
S: "Něco je špatně se stanicí, všechno se točí." (Opilá Gwen.)
S: "Policejní páska - do not double cross."
S: "Mám chuť říct 'zkurvysyni' a udělá se mi špatně." (Ráno po drinking game při vyprávění Gwen o jejích nedávných dobrodružstvích; s pitím u každého použití slova "zkurvysyn")
S: "[Vydává zvuky] ... a to ti nápojový automat odpověděl."
F: "Vzal si s sebou nůž na kufříkový souboj."
K: "Ty boty jsi měl docela rád a teď jsou celé od krve." PG: "To přežiju." K: "Ale oni ne."
K: "Někdo tě zmlátil elektrickým obuškem." S: "Šokující."
S: "Sundal tři lidi, ale ten čtvrtý měl plus dvojkový obušek."
S: "My bychom hlavně při hře využili stínítko, aby si hráči mohli číst na mobilu a druzí to neviděli."
S: "Je divné nechat si dovézt jídlo do storage conteineru."
PG: "Mám nějaké nouzové dávky jídla." S: "Já bych potřebovala dávku ze samopalu."
S: "Vedl divný řeči. Divnější, než je tady standard."
PG: "Měl jsem nepříjemný pocit v ruce." S: "Já teď mám nepříjemný pocit všude. Kromě toho kebabu."
S: "Špeha poznáš podle toho, že když mu zkusíš okousat blok, tak jde sníst."
S: " ...kufříková bomba. Vezmeš kufřík a dáš někomu bombu."
S: "Já bych nepodceňoval schopnost Gwen lhát sama sobě."
S: "Poblíž reaktoru je docela vedro. A nejvíc je vevnitř reaktoru."
S: "Ukázalo se, že je lepší obchodník, než jsme si mysleli, protože jsme chtěli infiltrovat serverovnu a nakonec jsme si tam opravdu nějaké servery pronajali."
PG: "Samozřejmě, že je na chodbě kamera. Všude jsou kamery. Je to jako v Londýně." S: "V Londýně taky čím blíž jdeš k reaktoru, tím je to horší."
... ano, chtěl jsem zničit svět. Ale ne takhle.
Staré zápisy z her, aktuálně: Tannhäuserova brána - Claudius II.

Sosacek
Příspěvky: 21577
Registrován: 14. 7. 2004, 18:30

Re: Tannhäuserova brána

Příspěvek od Sosacek » 15. 9. 2019, 21:33

(soundtrack: The American Dollar - Anything You Synthesize )

Pak přišel William, že nám prohledá byt, protože v něm asi budou štěnice. Pak nějaké našel. Pak jsme se zbalili, že vypadneme.

Ve dveřích jsme se potkali s bandou týpku v kuklách, co volali "To jsou oni, to jsou oni!" a zaútočili na nás, noži a obušky a já nevím čím.

Moc si to nepamatuju. Pokoušela jsem se chránit Eileen, která byla z nějakého důvodu o dost opilejší než já, a nevěděla, která bije.

Jeden z nich mě zmlátil elektrickým obuškem. Když jsem se trochu probrala, bojoval s Williamem, který ho mlátil kufříkem. Zbytek ležel na zemi. Všechno bylo od krve. Všechno se se mnou točilo. Skočila jsem po chlápkovi, abych pomohla Williamovi. Chlápek zůstal ležet na zemi. Utekli jsme.

William má úkryt v transportním kontejneru v části v poloopuštěné část stanice sloužící jako překladiště. Trochu jsme si odpočinuli. Trochu jsme si řekli, jak je všechno v háji, protože kdokoli po nás jde to zjevně nevzdal, a v mém bytě právě leží několik chlápků v kuklách zmlácených Williamem a policajti si o tom rozhodne budou chtít promluvit. Pak William zjistil, kam ukořistěné štěnice posílají data - někdo si pronajal hardware v jedné z místních serveroven a tu jsme se rozhodli infiltrovat.

...

(omlouvám se, ale Claudia si moc nepamatuju, takže jenom heslovitě)

Claudius potkal svůj jiný kontakt. Ten mu řekl, že všechno je v hajzlu z rozhodl se zmizet. Používal zvlíštní fráze a Claudius moc nevěděl, co tím myslí, ale přikyvoval.

Pak Claudius infiltroval misto, kde zabili (a rozčtvrtili) Invicta, jeho kolegu z minulosti. Bylo to v bohaté a dobře hlídané sekci, infiltroval ji jako uklízeč. Našel pokoj, kde se všechno stalo. Všiml si kamery, ale data chyběla. Všiml si symbolu vlčí hlavy nad dveřmi - symbolu co není vidět normálníma lidskýma očima, ale těma jeho ano.

Pak kontaktoval Williama s něčím? Už si bohužel nevzpomínám :( - Faskale prosím kdyžtak doplň.


...

Eileen jsme doprovodili na loď - ne že by byla bezbranná ("Jsem z redneck planety - skvěle zvládám bouchačky, velký auta a rasismus" - její slova, ale chápu, proč to nemá na životopisu).

V serverovně, bylo to hluboko v útrobych stanice, a bylo tam sakra horko, jsme předstírali, že si chceme pronajemout nějaké servery, a šli se tam podívat, aby se William dostal fyzicky blízko, kde je zabezpečení horší. Nakonec nás ukecali, a fakt jsme si nějaké pronajali, takže nakonec nevím, kdo koho infiltroval.

William ale dokázal nabourat hromadu hardware nepřítele, a udělal kopii hromady špiónských zápisků a videí a odposlechů a všeho možného. A ještě jim tam promazal věci, které se nás týkaly. To všechno stihl, zatímco já jsem kladla obchodníkovi a technikovi otázky z připraveného seznamu a předstírala diskusi o tom, jestli "chladící tok 100" je pro nás dost, protože "jsme původně chtěli aspoň 120,L aniž bych tušila, co to číslo znamená. William je fakt dobrej.

Dat byla hromada, a William, který nějak komunikoval s Claudiem, ho pak pozval na analýzu. Protože nějak hledal jednoho týpka, a od něj jsme našli video.

Dat byla spousta a byly zajímavé. Nebyla to data z celé organizace, spíš něčí soukromé zápisky. Ale taky oficiální zprávy a videa a odposlechy ...

Claudius našel co hledal. Bylo tam video, jak jeho kontakt zabili. Ale nebylo nic moc vidět, protože ten co to udělal by rozmazaný. Zpráva k tomu říkala "Azrael lost control a instead of furfilling the mission as planned, decides to send a message". A to rozmazaní ... to rozmazání mám pocit, že jsem už někde viděla. V institutu? Tahle možnost se mi ani trochu nelíbí.

Našli jsme záznamy o sledování mě a Williama a dalších. Našli jsme, že najali chlápky, co nás měli unést. Našli jsme, že je to nějaká tajná organizace, co má chránit lidstvo nebo co.

Pak nám přišla zpráva - Spojené národy uvolnily embargo na nějakou karaténní zónu, a můžeme tam začít fungovat, a kdo chce mít práci tak Úrok odlétá za tři hodiny od teď.

...

V kavárně na L66 jsem se sešla s Johnem. Nebylo lehký mu vysvětlit, že jsem z ničeho nic zmizela. Trochu mě překvapilo, že se se mnou vůbec bavil. Řekla jsem mu, že jsem se zamotala do divných bullshitů a musela rychle mimo stanici. Vzal to. Možná pomohly ty modřiny, že jsem víc vypadala jako obět? Nevím.

Taky se ptal, jestli vím něco o tom, že před a v mém bytě našli čtyři mrtvé chlápky. Tou dobou už to bylo ve zprávách. Hrozivé vraždy, válka gangů, nikdo neví, co se stalo, už nikdo není v bezpečí, myslete na děti, atd. Dost mě vyděsilo, že chlápci byli mrtví. Nevím, jestli je všechny zabil William, nebo tam ta tajná organizace poslala uklízecí četu nebo co? Z obou možností mi běhá mráz po zádech.

John řekl, že jak to bylo se neví, protože někdo vypnul kamery a všechny bezpečnostní prvky. A že chápe, že pro mě musí být hrozné, že poblíž mého bytu se dějí takové věci, když jsme mimo stanici. Až se podívá na čas příletu, bude se divit. To je ten problém, když se člověk zaplete s policajtem.

Řekla jsem mu, že musím zase pryč. Řekla jsem mu, že pokud mě už nikdy nechce vidět, tak to chápu a nebudu se na něj zlobit. Řekl mi, že tak to není, ale že po návratu očekává nějaká vysvětlení.

Budu muset nějaká vymyslet. Nebo mu říct pravdu, a nést následky.

...

Cestou z Brány stanice na Bránu bránu jsem koukla na crew manifest, a zjistila, že Claudius se nechal najmout jako mechanik a údržbář.

Sosacek
Příspěvky: 21577
Registrován: 14. 7. 2004, 18:30

Re: Tannhäuserova brána

Příspěvek od Sosacek » 15. 9. 2019, 23:13

Obrázek

(to je na atmosféru, ta loď byla vcelku)

(soundtrack: God Is An Astronaut - Forever Lost)


88-08-02

"Compound Interest, your clearance is granted, proceed to gate sector 6 and prepare for jump" řekl dispečer, a chvilku na to se Brána rozsvítila, prostor se zkroutil a byli jsme pryč.

Za tři dny v hyperprostoru (zpátky to bude 8, Brána je sakra rychlejší než náš bolt-on drive) se mi povedlo ukecat Williama, aby mě trochu učil bojovat. Udělali jsme si z nouzového protinárazového materiálu žíněnky. Pár lidí na nás koukalo divně, ale ... co je jim po tom.

Protože moje představa, že jako pilot už se nebudu dostávat do průšvihových situací ... byla zjevně lichá. To mi chlápci s obušky vysvětlili dost dobře.

88-08-05

Přivítal nás obstarožní křižník Hoplite (Pike-class) a řekl nám Terms and Conditions. Kapitán je digitálně podepsal a poslal zpátky. Dostali jsme svolení rozebrat spodní polovinu pravoboku dreadnoughtu Calypso (Titan-class). To znamená necelý kilometr lodi. Vraků bylo v systému víc, včetně lodí nepřítele. K těm jsme dostali instrukce se nepřibližovat. Dohližet na nás měly dva torpédoborce uvnitř systému.

Jak si asi připadá někdo, kdo studuje vojenskou akademii, roky slouží, vypracuje se na kapitána křižníku, a pak dělá ostrahu na vrakovišti.

Řekla druhá pilotka vraky rozebírající lodi.

Cesta z okraje systému trvala docela dlouho. Původně jsem nakreslila rychlejší kurz, ale bylo mi taktně naznačeno, že nespěcháme tolik, abychom museli snášet 4 G.

88-08-06

Připojili jsme Calypso k Úroku, stejně jako před nedávnem Úsvit, a mechanici začali rozebírat kusy, řešit powergrid, atd. Já jsem navrhla Sergejovi, že by možná bylo dobré, abych vzala Williama, Pjotra a Hanse, a vydali jsme se prozkoumat hlubší vnitřek, pro případ, že by tam bylo něco, wink-wink, zajímavého.

Byl pro.

Šlo to pomalu. Loď byla hodně poškozená, ztratila tlak na mnoha místech, takže se zavřela spousta bezpečnostních přepážek, ale taky byla bez energie, takže je nebylo jak otevřít. Pjotr musel vždycky odmontovat panel, opatrně připojit mobilní baterii, otevřít přepážku. Podobně jako u Úsvitu v lodi nefungovalo naše rádio, a senzory nedosáhly hloub jak pár metrů pod trup, takže jsme brzo byli sami.

Našli jsme spoustu mrtvých lidí, ve skafandrech i bez. Všechny jsem je označila na mapě, abychom je mohli vzít a odevzdat Hegemonii nebo rodinám nebo komu.

Co víc, cítila jsem, že tam něco je. Nějaká přítomnost. Daleko od nás, blízko můstku. Nedařilo se mi poznat co, ale bylo to tam. Řekla jsem to Williamovi, a ten mi potvrdil, že je to strašidelné a znepokojující.

Pak po nás začal střílet automatický obranný systém. Hans zakřičel "Kryjte se" a my to udělali, a William systém nějak inaktivoval, ale ne dřív, než nás stihl postříkat protipěchotní/protipožární rychletvrdnoucí pěnou.

Povedlo se mi vysvobodit, protože s tím už mám zkušenosti, a po nějaké době se mi povedlo vysvobodit Pjotra, který měl autogen a roztavil ztuhlou pěnu na ostatních. Mezitím jsem šla upozornit zbytek, že automat je naživu a ať si dávají pozor. Ten výlet mrtvou lodí bez osvětlení, s ve vzduchu (který tam nebyl) visícími těly na každém rohu, nebyl nic příjemného.

Pjotr všechny vyhrabal a pokračovali jsme na můstek. Nejkratší cesta vedla několik set metrů dlouhou výtahovou šachtou, a dalo mi práci potlačit představu, jak se výtahy každou chvíli rozjedou, a rozmačkají nás. Ale loď zůstala mrtvá a studená.

Můstek vypadal poškozený nějakou explozí. William začal vymontovávat Flight Data Recorder, a já začala zkoumat, co se stalo s posádkou. Objevila jsem podezřelou věc - jeden zemřel ... nebylo jisté na co. Skafandr měl i po čtyřech letech dost energie a vzduchu. Zranění žádná. Prostě se ... zastavil.

Přítomnost něčeho jsem pořád cítila - rozdělila se na tři, kousek od nás. Nechtělo se mi vysvětlovat jak a proč něco vím, takže jsem poupravila log svého skeneru, aby to vypadalo, že tím směrem je nějaká podivná anomálie, a přesvědčila zbytek, že se tam půjdeme podívat. William mi to samozřejmě nežral, protože jsem mu o přítomnosti řekla.

Šla jsem první chodbou, ucítila, jak mě něco zasáhlo do nohy, a všechno se propadlo do tmy.

...

Probudila jsem se v místnosti bez dveří a oken. Bílé stěny samy od sebe vydávaly měkké světlo. Probrala jsem se na posteli, u protější byla druhá. Seděla na ní tmavovlasá žena v uniformě. Rozšířily se jí oči překvapením.

"Kdo jsi a co tu děláš?" zeptala se.

Dobrá otázka, řekla jsem si, a v hlavě se mi objevil Sartreho No Exit.

Sosacek
Příspěvky: 21577
Registrován: 14. 7. 2004, 18:30

Re: Tannhäuserova brána

Příspěvek od Sosacek » 16. 9. 2019, 18:14

Jmenovala se Laura.

Specialist Laura Hamilton, Engineering, UNSN. Pracovala jako technik na Calypso. Než začala bitva, a stala se ta věc, ten záblesk, a od té doby je tady. Bude to ... pár dní?

Řekla jsem jí, že jsem z reklamační lodě, a že od bitvy a toho, že se celý systém odmlčel, uplynuly čtyři roky. Nechtěla mi to věřit.

Napadlo mě, že Laura je roky mrtvá, a já mluvím s nějakou ozvěnou, vzpomínkou, probuzenou mými schopnostmi nebo chycenou v Nepřítelské technologii nebo co. Tak jsem si s ní začla povídat. Abych se o ní něco dozvěděla. Aby, až tenhle sen skončí a Laura možná navždycky zmizí, aby nezmizela úplně, aby si ji někdo pamatoval.

Povídali jsme si ... nevím jak dlouho. Minuty? Hodiny? V tomhle zvláštním vězení, kde stěny vypadaly jak ztuhlé světlo, čas neplynul nijak normálně.

Laura se narodila na Ægiru, vystudovala strojařinu a protože byla válka, nechala se naverbovat do vesmírného námořnictva. Přiřadili ji na Calypso, kde pomáhala s údržbou a opravami. Našla si chlapa o loď vedle. Nevěděla, proč má obydlená planeta uvnitř Hegemonie tak velkou posádku. Útok přišel nečekaně. Začala bitva, a pak ten záblesk.

Řekla jsem jí něco o sobě - že jsem vyrůstala v dost divném prostředí, ale podařilo se mi dostat se ven. Že jsem se chvíli živila tím, že jsem pomáhala lidem hledat jiné lidi - hlavně ztracené členy rodiny a tak - ale nechala jsem toho, protože se člověk snadno dostane do průšvihových situací, a taky to má sakra málo dobrých konců, a už jsem na to neměla. Teď jsem pilot a je to v pohodě. Jenom těch průšvihů nějak není míň.

Řekla mi, že má ráda belterský hiphop, pár svých oblíbených filmů. Na to jsem jí neměla moc co říct, v Institutu nás k populární hudbě nepouštěli, a ke čtení nám dávali tak maximálně filozofii a SRATINT k analýze.

Nechtělo se mi, ale po nějaké době jsem jí musela říct, co se stalo. Že je možná mrtvá. Že já možná taky. Že to fakt je čtyři roky. Že Calypso je studený vrak plující vesmírem. A vždycky, když jsem jí řekla něco, co se jí nelíbilo, místnost jakoby se trochu ztmavila a zmenšila.

Sosacek
Příspěvky: 21577
Registrován: 14. 7. 2004, 18:30

Re: Tannhäuserova brána

Příspěvek od Sosacek » 20. 9. 2019, 21:04

Gwen omráčil automaticky defenzivní systém, který Hans rychle zneškodnil, zatímco William zablokoval pěnu. Gwen se podle biomonitoru nic nestalo, ale z nějakého důvodu se neprobrala. Hans ji zkusi probrat nějaými drogami, obešel bezpečnostní limit skafandru, ale nepomohlo to.

Pak se podíval na skener.

"To je divný," řekl. "Tady to vypadá, že je kus lodi co má vzduch a energii." Nechali Gwen na chodbě, a šli se tam podívat.

Za bezpečnostní přepážkou skutečně někdo byl. Pjotrovi se povedlo nahodit interkom, a ozvat se lidem uvnitř. Hlas, který mu odpověděl, zněl jakože nevěří svým uším. "Stephen Harper, technik třetí třídy," řekl jim, že jsou tam tři přeživší, ještě, Lucy a Laura, zavření už od bitvy. On a Lucy jsou v pohodě, Laura je dlouhodobě v komatu,

William se s nimi dál bavil, a ostatní to šli oznámit na Úrok, a připravit záchranou operaci.

Seskočila jsem z postele, rozhodnutá se odtud dostat.

Dotkla jsem se stěny, zkusila si vybavit pocit reality, jeho kontrast proti té neskutečnosti vězení ze světla. Stěny začaly praskat, a pak začala Laura křičet, něco se o mě opřelo, a moje ruka zmizela. "Ještě ne," řekla Laura, a mojí ruku, oddělenou od těla jakoby nic, odložila bokem.

Takže jestli je tohle vězení, tak bachaře mám přes sebou. Je to Laura, nebo něco jiného?

Kde to jsme? Proč mě tu drží? Tvrdila, že neví. Tohle místo zná. Že se tu schovala, před tím zábleskem. Neschovala se tu poprvé. Občas sem utíkala před problémy. Začalo to když studovala. Zdály se jí sny, co byly skutečné.

Dobrá zpráva. Mluvím s Laurou, a ne s něčím, co přeprogramoval Nepřítel.

Řekla jsem jí "Takže jsi jako já, jenom přírodní, ne vyrobená v laboratoři." Nerozuměla, ale to nebylo potřeba. Ale pustit mě nechtěla. Aspoň jsem ji přesvědčila, aby mi vrátila ruku. Špatně se mi mluvilo, když jsem nemohla gestikulovat.

V duchu jsem otevřela kanál k Williamovi - přes tu podivnou směsici technologií, z mojí hlavy do mimozemského rezonančního komunikátoru, co mu mimozemská uměla inteligence implantovala do ruky. Chtěla jsem mu říct, že jsem v pohodě, a že tady někde je Laura a tak. Pokud teda fakt nemluvím se vzpomínkou.

Povedlo se mi předat pár slov: "Sen. Vezeni. Laura. Ziva?", pak se mi spojení rozpadlo.

William trochu zmateně koukal na "smsku", kterou mu předala rudá metalická kostka zabudovaná do jeho ruky. Odpověděl, že našli tři trosečníky, mezi nimi Lauru, která je naživu, a že už běží záchranná operace. Někdy tou dobou se objevila větší skupina, s nouzovým nafukovacím airlockem, skafandry a lékařským vybavením a Felicity, a začali pracovat.

Na stěně se objevil rudý kovový nápis. William. Laura se toho dost lekla. "Vidíš? Za chvilku tě zachrání, a budeme odsud moct odejít."

V hlavě mi ale začala hlodat paranoia. Vzpomněla jsem si na záblesk o kterém mluvila, na chlápka co zemřel bez vysvětlení, na to, že loď vlastně není dost poškozená aby byli úplně všichni mrtví. Je zvláštní, že naživu jsou jenom Laura a dva další, ne? Co když ji ten záblesk vyhnal sem, a ty další dva ... změnil?

Záchranný tým postupně zkonstruoval nouzovou přepážku, připojil energii dveřím, a otevřel. Trosečníci vypadali dost špatně. A taky rádi, že je to za nimi. Felicity hned začala na Lauru napojovat další přístroje.

William mi napsal, že otevřeli dveře, a teď dostávají trosečníky ven. Poprosila jsem Lauru, ať nás pustí. Nevěděla jak, tak jsem ji trochu navedla zpátky do světa. Místnost implodovala.

Probrala jsem se na Calypso. Můj pocit surreálna se spíš zvětšil než zmenšil, a pokouknutí na biomonitor jsem zjistila, že mě někdo málem předávkoval vším možným, asi s úmyslem mě probudit. Laura se taky začala probírat, ale Felicity ji hned uspala, protože s tím probíráním chtěla počkat na lepší vybavení. Odtáhli nás na Úrok.

William šel říct Serjeovi o podezření, že trosečníci můžou být upravení nepřítele. Nevěděli, jestli je to Gwen-paranoia, nebo jestli je to možná věc. Pak přišla Felicity, že na něco narazila. Nechtěla to říct před Williamem, že se to nedá moc vyjádřit citlivě. Sergej pokrčil rameny. Našla na Lucy i Lauře stopy sexuálního násilí. Stopy Nepřítele na nikom nenašla.

William si oddechl, a Felicity vypadala, že ho zabije. Sergej poslal na ošetřovnu ostrahu, aby se nikomu nic nestalo.


Poprosila jsem Felicity, ať mi dá něco proti těm drogám. V záchvatu paranoii jsem od ní zkusila vyzvědět, jestli neobjevila něco divného.

Řekla mi samé věci, které jsem nechtěla slyšet. Ježiš. Doprdele.

Trochu jsem jí řekla, že jsem mluvila s Laurou v jejím snu, protože je výjimečná a o možné infekci od Nepřítele. A tím prozradila věci o sobě, a ... moc mi to nemyslelo.

William se vydal zpátky na loď, prozkoumal prosto kde žili trosečníci, a vytáhl data z kamer a všeho. Zásob už jim moc nezbývalo, o moc déle by zřejmě nevydrželi. Měli štěstí, že byli v té správné sekci, a že uměli udržovat všechny možné stroje.

Podíval se na video z kamer. Viděl hromadu věcí, které vidět nechtěl.


S pocitem, že mi vyteče mozek ušima a dopaminem v záporu, jsem začala zkoumat data. Data z biomonitoru mrtvého chlápka z můstku a data z biomonitorů trosečníku a data z černé skřínky, kterou Pjotr vymontoval na můstku a William rozšifroval.

Z toho co jsem našla mi běhal mráz po zádech.

Laura upadla do kómatu v přesně stejný okamžik, kdy chlápek na můstku zemřel. A taky všichni ostatní, loď kompletně ztratila co zbylo z posádky. Co víc, podle dat ze senzorů se v tu chvíli odmlčely všechny lodě v systému. Ještě chvilku něco dělaly, na základě automatizace, ale komunikace okamžitě ustala. Včetně všech lodí Nepřítele.

Ten záblesk, o kterém Laura mluvila, zabil všechny v systému.

Sosacek
Příspěvky: 21577
Registrován: 14. 7. 2004, 18:30

Re: Tannhäuserova brána

Příspěvek od Sosacek » 30. 9. 2019, 00:10

Obrázek

88-08-07

Do kajuty vlezla Eileen a vypadala ... vypadala jako že právě mluvila s Lucy a Stevenem a potřebuje si nalít do mozku žíravinu. Objala jsem jí, a nepustila, dokud nepadla do postele. Chtěla být lodní psycholog, tak to má.

...

William seděl na můstku, když kapitán oznámil, že jsme našli trosečníky. Velitel torpédoborce Baltimore si to nechal zopakovat, a pak řekl "Okamžitě všeho nechte, jste v karanténě, připravte se na obsazení."

Jak torpédoborec, tak vědecká loď poblíž odpálily motory s přetížením snad 6 G, a jen chvilku na to začaly alarmy na můstku křičet, že Úrok olízly tight-beam radary, LIDARy a jiné senzorické paprsky sloužící k nasvěcování cílů.


88-08-08

Vzbudil mě lodní chat. Felicity se mnou chtěla mluvit. A taky na obecném chatu viselo oznámení, že nás za chvíli obsadí Hegemonie. Super.

Felicity mi řekla, že koukala na data, a Laura by měla být několikrát mrtvá. Že jí není jasné, jak přežila. Trosečníci neměli vybavení, aby se o ní postarali. Pokrčila jsem rameny. Laura je výjimečná. Pokud přežije věci, které ji měly zabít, já možná taky, a to by bylo fajn.

Během rozhovoru Felicity asi čtyřikrát začala větu slovy "jako já nejsem doktor, ale ...", což je trochu zvláštní slyšet od lodního doktora.

Poprosila jsem ji, jestli by mohla nasekvencovat mojí a Laury DNA, a najít věci, co vypadají nezvykle, a máme je společné. Trochu znepokojeně se ptala, jestli nezvyklé, jako má Claudius, jehož DNA není asi z 5 % lidská. Hm. Řekla jsem jí, že snad ne, ale uvidíme.

Potkala jsem se se Sergejem, a ptala se ho, co si myslí, že udělají s trosečníky. Doufala jsem, že mě nějak uklidní, a povypráví mi o humánním zacházení s lidmi v námořnictvu Spojených národů, nebo tak něco, ale úplně mě neuklidnil. Ale nedalo se nic dělat - nemůžeme torpédoborci říct "ne".

Ta bezmoc byla hrozná.

...

William dal data z Calypso Claudiovi, a ten zjistil, že ta věc co zabila všechny v systému začala na planetě, nebo blízko ní. Rozhodl se, že se tam musí podívat, ale neměl moc jak.

Zavřela jsem se do kumbálu na košťata, zavřela oči, a objevila se v Lauřině vězení. Místnost nebyla tak nepříjemná, když jsem v ní byla dobrovolně.

"Nemluvím s tebou, jsi jako ostatní, opustila jsi mě," řekla mi, a já úsměvem zavrtěla hlavou. "Houby. Mám tělo, do kterého se musím vrátit, a práci a všechno. Nemůžu tu sedět jako ty."

Řekla jsem jí, že už si pro ně letí. Že jí nemůžeme schovat. A že až se probudí, měla by si svoje zážitky s tímhle místem nechat pro sebe, protože to není úplně normální, a hrozí jí, že bude pokusný králík. Slíbila jsem jí, že pokud jí Hegemonie do roka a do dne nepustí, dostanu ji na svobodu, i kdybych se měla někam prostřílet, a začít revoluci a svrhnout Hegemonii.

Řekly jsme si, že se určitě ještě uvidíme.

...

Ale jedna věc nezmizela. Můj pocit, že je tu ještě něco, že nás něco pozoruje. Něco povědomého, a známého. Vybavil se mi náš výlet za Pátou flotilou, a napadlo mě, co kdyby tu byla loď, která není vidět na senzorech, tak by pořád zakrývala hvězdy a jiné objekty, ne? A senzorových dat máme dost.

Napsala jsem na lodní chat, jestli někdo rozumí algoritmům počítačového vidění a ozval se mi Claudius. Popsala jsem mu problém, šťouchla Williama, ať mu dá data, a pustil se do toho. Tajemnou povědomou věc odhalil brzo, spustil hledání v databázi siluet lodí, zjistil, že tam není, a poslal mi obrázek.

Byla to stejná třída lodi jako Anubis. Na orbitě planety, odkud přišel ten záblesk, co zabil všechny v systému.

...

Čekala jsem s Felicity na ošetřovně na obsazující mariňáky. Než přišli, řekla mi, že na mém i Lauřině DNA není nic divného, krom toho, že jsme příbuzné - dost blízko, jakoby naši rodiče byli sourozenci, nebo něco takového. A v DNA to nevypadá, že by někdo něco jen tak dolepil, nebo obecně dělal nějaké úpravy krom těch běžných, co mají všichni občané Spojených národů.

Mariňáci to brali dost vážně. V čele byla skupina nějakých speciální jednotek ve speciálních exoskeletonech, zbytek mariňáci ve skafandrech. Obsadili celou loď, na všechny mířili zbraněmi ... a i když měli neprůhledná hledá na helmách, přišlo mi, že se bojí. Přes zbytečně hlasité reproduktory se jim třásly hlasy. Stála jsem na ošetřovně a držela Lauru za ruku, dokud mě neodehnali.

Pak přišli vědci s hromadou vybavení. Když jim Felicity řekla, že Lauru není bezpečné transportovat, jeden řekl "tak si uděláme laboratoř tady" a vyhodili nás.

...

88-08-09

Vyslechli nás. Chlápek postupoval podle dotazníku, a nevypadalo, že by moc věděl co dělá. Vypadal unaveně.

...

Claudius zkusil udělat full-scan planety a orbitující lodi, a dostal nějaká data, ale při příštím oběhu už tam loď nebyla. Asi si všimli, že na ně někdo kouká.

...

88-08-13

Po pár dnech nás pustili. Lodě se separovaly, a po trosečnících nebylo ani stopy.

Mezitím jsme obešli Calypso a otagovali a začali odnášet různé zajímavé věci. Zbraně, zásoby, palivo, počítače ... ale hlavně jsme v hangáru objevili nepoškozený osobní planetární modul, a vymysleli, že si ho vypůjčíme k výletu na planetu.

Protože musíme zjistit, co se tu stalo. A z přítomnosti stealth-lodě to vypadá, že nejsme jediní, kdo to chce vědět. Letět na planetu nám sice nedovolili, ale pokud odpálíme motory, zatímco jsme z pohledu všech ostatních lodí schovaní za Calypso, chytíme orbitu a budeme brzdit o vzduch a ještě na správné straně planety, tak si nás nikdo nevšimne. Asi.

Šla jsem se rozloučit s Eileen a ta mi řekla, že poletí s námi.

...

88-08-14

Trvalo to den a půl, než začala být planeta vidět bez zkreslení, a já začala plánovat sestup.

Hráli jsme karty a povídali si. Připadala jsem si jak u táboráku, nebo co - jen hvězdy byly všude kolem a ne jen nad námi, a nic nehořelo.

William mi pořád nechtěl říct nic o své minulosti. Aspoň mi řekl, že ten komunikátor, co si nechal nainstalovat, aby mohl komunikovat s Nepřátelskou technologií, používá jenom na komunikaci se mnou. I když je pravda, že já pořád ještě můžu být Nepřátelská technologie, co já vím.

Claudius mi řekl o svých vzpomínkách. Má jich víc, a většina mu nepatří. První co si pamatuje, je jak byl v nádobě a zkoušel se dostat ven. Byl dítě, a neuspěl, dětské ručičky sklo neprorazily. Když vypadal na dvanáct let, někdo se prostřílel do zařízení, kde ho drželi, a vysvobodil ho. Nikdo ze zachránců nepřežil, a tak se od té doby se potloukal.

To bylo před čtyřmi lety. Teď vypadá asi na osmnáct? Je nějaký klon a stárne rychleji? Přišlo mi to ... nevím, citlivé téma. Nakonec jsem se kousla do rtu a neodvážila se na to zeptat.

Řekla jsem mu, jak jsem utekla já. Sabotáž a přestrojení za vlastní mrtvolu. A že nevím, jestli se někdo z mých blízkých dostal ven. Nebo jestli Institut ještě existuje. Nevím, jestli to chci vědět.

...

"Aero-braking za 5, 4, 3, 2, 1 ..." modul se roztřásl. Magnetická obálka naskočila, obklopila nás plasma, a opřelo se do nás 8 G. Ztratili jsme všechny senzory a telemetrii.

"Brzdící zážeh, za 5, 4, 3, 2, 1..." nejsem si jistá, komu jsem to říkala, protože nikdo z posádky mě v tom rachotu, ohlušujícím i přes helmu skafandru, slyšet nemohl. Modul se stabilizoval, a pak sebou znovu začal házet, jak jsme vstoupili do místního ekvivalentu jet streamu. Tyhle planety jsou bullshit, proč se někdo lítá?

Akcelerace nás naposledy zamáčkla do křesel, když jsme dobržďovali poslední stovky metrů nad přistávací plochou.

...

Obrázek

Kosmodrom stál na kraji zarostlého, opuštěného města. Můj pocit, že všechno je mrtvé zůstal. Pocit, že nejsme sami taky - včetně toho, že někde poblíž je někdo jako já.

A o přistávací plochu vedle stál modul podobný, jako ten náš - jen podle barvy a tvaru patřící k lodi na orbitě.

Uživatelský avatar
Faskal
Příspěvky: 7839
Registrován: 20. 11. 2006, 20:59
Bydliště: Praha

Re: Tannhäuserova brána

Příspěvek od Faskal » 1. 10. 2019, 08:48

S: "A ty jsi nealkoholik. Vlastně abstinent."
S: "Ve sci-fi je s 'Rocks fall everybody dies' ten problém, že zmáčknu tlačítko a uhnem."
S: "Nebude to Hyperion class, aby nás týpek, co cestuje zpátky v čase, nenabodl na strom."
K: "Je to sitcom." S: "Sithcom"
F: "Neboj, nebudu jmenovat." S: "Jak 'nebudu jmenovat?', viděl jsem, jak píšeš 'S, dvojtečka."
S: "Burger, ale místo housky je další burger."
S: "Střeva jsou hnusný, když je žvýkáš studené. Čemu se směješ? Myslíš, že v té pizze je míň střev?"
K: "Se sejdou Gwen, William a Claudius a začnou hrát DnD5." S: "DnD 50 000."
S: "Tak začnem, akorát jsem vysmátý jak čurák a nevím, jak hrát. Když se ale tak zamyslíš, tak vlastně nejsou moc vysmátí."
S: "Já ti ty hlášky zcenzuruju."
S leje colu: "Tady máš pěnu. Jestli chceš ještě přidat, tak ti napěním."
S: "Mořská pěna. Tu na lodi moc nepotkáš. Obzvlášť na vesmírné."
S: "Tak, začnem." F: "Počkej, nestíhám." K: "Sekretářka nestíhá zapisovat." S: "Dneska jsem v ráži."
S: "Škoda, že jsme donesli víno, ale ne vývrtky."
S: "Ožerem se, až se ožerou postavy."
PG: "Pošleme jejich jména a čísla." S: "90-60-90"
S: "To je dobře, že nejsem komunikační důstojník, jinak bych řekl, že připravíme konfety. Ony v tom 0 g ale nepadají."
S: "To je fotka z reálné ponorky. Ta naše kajuta je ale futurističtější, tak tam bude víc věcí šedých."
S: "Jestli ublíží Lauře, poruším svůj slib a začnu používat manabolty." K: "Tak či tak tě k tomu donutím." S: "Ne, jestli ublíží Lauře, použiju Williama."
S: "Aspekt? Takové buržoazní systémy sem netahej."
S: "Jediný, kdo umí chránit lidi před zábleskem, jsem já, a já jsem v kumbálu na košťata."
PG: "V další hře bude hrát Gwen a dvě košťata."
S: "Navrhl jsem hráčem vložený obsah a GM odešel."
K: "Hegenomy prison planet Australia II."
PG: "Tady nikdo nevypadá jako hrozba." F: "Dokud není pozdě."
K: "Hoď si, nemůže se stát nic špatného." S: "Jedna a zaseklo se to o láhev od vína, můžeme to zakomponovat do popisu."
S: "Přestaňte se rozpadat na prach, když na vás dopadne sluneční světlo"
S: "Of course my old chap není vědecky, to je britsky."
S: "Mě se líbí, jak to týpek píše do spirály. Asi četl moc Uzumaki."
K: "Začnou zkoumat týpky." S: "Co je Compound Interest, ne Mengele Wagon... Jak jde k tomu bloku."
S: "Ty lodě jsou Mengele Class."
S: "Mají tam hustotu 3 obyvatele na 1 km^3." K: "To je musí pořádně roztáhnout." S: "Prosim?" K: "Třeba parním válcem."
S: "Budu ji objímat a říkat, že to bude dobrý." F: "A bude?" S: "No, nebude, nehrajeme Chuubo."
S: "Jak může zkoumat mimozemskou technologii a nepít?" K: "Právě proto." S: "Jak právě proto, to nedává smysl."
S: "Já když se opiju, tak mluvím pravdu, já nemůžu na výslech."
K: "Když si William vezme drogy, začne vyrábět infrastrukturu nepřítele."
S: "To je out of character, že ležím."
S: "To je 16 normostran hlášek a všechny jsou moje."
K: "Nápadnost, to je skill, co má Claudius."
S: "Řekla a zamyslela se, jestli neřekla víc, než musela." F: "Sám jsi technologie nepřítele, pomyslela si Gwen." K: "Tvá matka je technologie nepřítele."
S: "Postavy přestaly pít, protože hráčům došel chlast."
K: "Paluby většinou nejsou průhledné, a když jo, tak je to problém."
S: "Já si dám taky čaj. Nejlépe rovnou do mozku."
S: "To je naše nová loď. Stačí, když bezpečnostní systém odmontuješ tím imbusákem."
S: "Ten bonbon chutná jako něco, co bys neměl míchat se savem."
... ano, chtěl jsem zničit svět. Ale ne takhle.
Staré zápisy z her, aktuálně: Tannhäuserova brána - Claudius II.

Sosacek
Příspěvky: 21577
Registrován: 14. 7. 2004, 18:30

Re: Tannhäuserova brána

Příspěvek od Sosacek » 1. 10. 2019, 08:58

Nejsmutnejsi je, ze kdyz Claudiovi reknes "tvoje mama je Nepratelska technologie", tak je to asi i pravda.

Uživatelský avatar
Faskal
Příspěvky: 7839
Registrován: 20. 11. 2006, 20:59
Bydliště: Praha

Re: Tannhäuserova brána

Příspěvek od Faskal » 2. 10. 2019, 14:56

S: "To jsou hrozný věci, musíš to psát?"
K: "Twitterový účet 'Sosáček bez kontextu'." S "Něco takového měl Noam Chomsky."
S: "Máte pomalovarnou konvici."
S: "Já nehláškuju, já takhle mluvím normálně, všechny moje kecy nemusí být v zápise." K: "Chtělo by to Sosáček speech to text."
F: "Planeta 64AC26C - Birell."
S: "Mě se líbí, že musíš překonat minulého GM a zelení mimozemšťané jsou pokročilejší než červení."
S: "Planetary defense grid je ultimátní způsob, jak si vynucovat parkování."
S: "Kosmodrom, takový komoušský název. Starport!"
S: "Dělá to silově jako stometrový hokejista."
S: "Proč jsi ho střelila?" K: "Protože jsi mi to řekla." S: "Já vím."
S: "On je mimozemská technologie. Když bude unavený, tak mu narostou další nohy."
S: "Tady se dá koupit i sprchový závěs jako battlemap."
S: "Jdem hrát Xcom. Problém je, že ti mimozemšťani jsme my."
S: "Clusterfuck na hoverboardu."
S: "To byl jen bullshitpopis. Dej sem kostky."
K: "Jedna." PG. "Tak to se střelí do nohy." S: "Jerson dostane mrtvici, až to uslyší."
... ano, chtěl jsem zničit svět. Ale ne takhle.
Staré zápisy z her, aktuálně: Tannhäuserova brána - Claudius II.

Uživatelský avatar
Jerson
Inženýr z Ocelového města
Příspěvky: 16860
Registrován: 11. 2. 2003, 16:39
Bydliště: České Budějovice
Kontaktovat uživatele:

Re: Tannhäuserova brána

Příspěvek od Jerson » 2. 10. 2019, 15:13

Chtělo by to odlišit jednotlivé hlášky, pokud se sestávají z více vět od různých hráčů.

A střelit se do nohy je snadné, já měl problém se zabodnutím vrhacího nože do vlastního stehna při vrhání na koni.

Sosacek
Příspěvky: 21577
Registrován: 14. 7. 2004, 18:30

Re: Tannhäuserova brána

Příspěvek od Sosacek » 2. 10. 2019, 22:30

(soundtrack: Lilium - Sleeping Inside (z alba Transmission of all the good-byes))

"... a když se ti do 28 hodin po přistání - 1 den na Grendelu - neozveme, tak ohlas UN, že jste zachytili na orbitě divnou loď bez transpondéru. Lepší vrátit se v poutech než v rakvi.

Gwen," končil email Sergejovi.

...

Město bylo nádherné.

Co ze zástavby nepohltila džungle, svítilo v paprscích zapadající hvězdy zlatem. Tam, kde budovám zůstaly okna, jiskřily jak diamanty. Všude byly krátery, stopy po střelbě, spálená místa, trosky vojenské techniky, včetně Nepřátelské. Mezi listy trávy svítili lidské kosti, zbytky zbraní, oblečení. Vítr si hrál s listy vegetace, trocha úniku před dusivým tropický vedrem.

Orbitální výtah, překvapivě nepoškozený, zářící lano, spojující nebe a zem, schody do nebe. Připadalo mi, jakoby se všichni ti mrtví měli každou chvíli zvednout, nastoupit do výtahu a odjet někam pryč, do nějakého lepšího světa.

Ale nic takového. Město bylo hřbitov. Pomník tomu, co se tady stalo.

Ale co se tady stalo?

...

Seděla jsem na rampě modulu s hlavou v dlaních. To byl nápad. Proč tu jsme? Co děláme v zakázané zóně, na hřbitově statisíc nebo kolika lidí? "Proč jsi mi něco neřekla? Máš být z nás dvou ta rozumnější," řekla jsem, a Eileen pokrčila rameny. Claudius se zvedl, a bez vysvětlení odešel.

Po chvíli jsem vymyslela plán. Chceme zjistit co se tu stalo, a zajistit, aby ta zbraň co zabila všechny v systému nepadla nikomu do rukou. To udělá jedna dvojice.

Pak potřebujeme plán B jak se odsud dostat - kdokoli tu je, už o nás ví, raketový pohon modulu nemohli přehlédnout a přeslechnout, a tajemná loď na orbitě by nás asi nenechala jít - a orbitální výtah by možná šlo nějak zprovoznit v manuálním režimu, a dostat se na stanici. Tam budou data ze senzorů, možná i nějaká jiná funkční loď ... a pokud bychom měli fakt štěstí, mohl by se William zmocnit planetary defense gridu to by nám dalo o hodně lepší vyjednávací pozici. Prozkoumat výtah půjde druhá dvojice.

Řekla jsem to Williamovi a Eileen, a protože se mi nechtělo řešit Claudia, nechala jsem ho Williamovi, a vydali jsme se s Eileen zjišťovat, co se tady stalo. Nechala jsem se vést pocitem přítomnosti někoho jako jsem já.

Než jsme odešli, přesprejovala jsem nápis

CALYPSO
Shuttle 2a

na modulu na

Ghosts of
CALYPSO


...

Claudius se zkusil připojit k několika zničeným kusům mimozemské technologie. Byly to rudé kusy ... vypadalo to jako kopie věcí. Divně tvarovaná humanoidní postava, bez jakýchkoli orgánů. Něco, co vypadalo jako obrněný transportér, ale bez jakékoli funkce, místo dveří a poklopu pevný rudý kov.

Připojení mu nešlo - jeho systém se tvářil, že rudé objekty jsou moc primitivní. A taky roky zničené.

...

William se vydal k druhému modulu, ale ten ve vzdálenosti asi 300 metrů začal z reproduktoru vyhrožovat smrtí, tak se pomalu vzdálil a vydal se za Claudiem.


...

Nechtěly jsme s Eileen procházet městem v noci - na to tu bylo moc přízraků když naše helmy umí noční vidění - tak jsme se utábořily ve třetím patře mrakodrapu.

Můj pocit, že se někdo blíží se zesílil. Eileen do mě strčila, že vidí pohyb. Postavy, ve vojenských zbrojích a se zbraněmi. Hýbali se jako vojáci, z krytu do krytu. Těžké poznat přesně kolik. Schovaly jsme se.

Pocit byl blíž a blíž. Ten někdo, koho jsem cítila, o kom jsem doufala, že bude další Laura, byl jeden z nich. Chvíli mi připadalo, jako by stál snad metr daleko. Pak se začali vzdalovat.

Chvilku jsme čekaly. Pak jsme se posunuly, abychom na ně viděly. Jeden z nich neměl helmu, mladý muž s dlouhými vlasy. I na stovky metrů skrz dalekohled mi připadal povědomý. Zkusila jsem si vzpomenout. Ale byla to past?

Před očima mi proletělo mnoho jeho obrazů - s různými účesy, v různém oblečení, s různými jmény. Různé identity? Různé osobnosti? Ale byla to past. Naše mysli se dotkly.

Podívala jsem se do dalekohledu, a muž se díval přímo na nás, přes ty stovky metrů. Jeho pozornost na mě dopadla jako hromada kamení. Zavolal něco na svoje kolegy a začali se krýt a sahat po zbraních. "Střílej," řekla jsem vyděšeně Eileen, a hned toho začala litovat.

Eileen vystřelila z pušky. Jeden z mužů padl, kolem se rozlétla oblaka prachu. Opětovali palbu. Rychlopalné vojenské pušky hřměly tichým městem, jakoby chtěly probudit všechny, kdo tu navěky spí. Ale neprobudily.

Utíkaly jsme. Schované za tisíce tun betonu. Po schodech dolů, v temné zničené kancelářské budově.



...

William a Claiudis už skoro dorazili k výtahu. Slyšeli výstřely. William napsal smsku Gwen (hovor je riskantní z hlediska sledování). Nedostal odpověď. Poslal jich ještě několik. Nedostal odpověď.

Rozběhli se s Claudiem směrem ke zvukům střelby.


...

Utíkaly jsme temným městem. Schovaly se v ruině budovy pár set metrů daleko. Pronásledovali nás. Eileen se tvářila, že to snáší statečně, ale cítila jsem její strach. V rukou jsem držela pistoli. Třásly se.

"Proč jsi ho střelila?!" zeptala jsem se Eileen, se zoufalstvím v hlase.
"Protože jsi mi to řekla" řekla mi, a měla pravdu.
"Já vím," řekla jsem, a objala si rukama kolena.

Pak se mi ten dlouhovlasý zkusil dostat do hlavy.

Bylo to jako lavina. Jako sesuv půdy, jako ledovec. Proti vniknutí z Institutu to bylo hloupé - ty jsou jako earworm co ho člověk nemůže dostat z hlavy a zavrtává se hloub a hloub, jako šepot a pochybnosti, u kterých nejde poznat, jestli jsou jeho nebo cizí, jako stín, co ve správnou chvíli ožije, jako zrcadlový obraz tak přesný, až nejde poznat co je originál a co je kopie až to začne být jedno - ale bylo za tím hodně hrubé síly.

Vracet ho nemělo smysl. Nemůže útočit, pokud nemá na co. Rozpustila jsem svoji přítomnost, a efekt zmizel.

...

Byli blíž a blíž. Museli nás vidět. Eileen se na mě dívala, co má dělat. Zavolal mi William, a já mu nebyla schopná nic vysvětlit, jenom že se schováváme a že nás pronásledují. Řekl mi, že jsou na cestě.

Zahřměly zbraně, a do fasády domu se zaryly kulky. Zasypaly nás úlomky zdiva.

"Přestaňte střílet!" zakřičela jsem, "byl to omyl! Nechtěly jsme nikomu ublížit!" Tak nahlas, jak jsem jen dokázala.

Postava v bojové zbroji, v krytu za vrakem tanku, spustila pušku. "Kdo jste a co tu děláte?" odpověděl zkreslený hlas.
"Hledáme tady tu věc, co zabila všechny v systému," zavolala jsem zpátky. Po displayi helmy mi přeběhla zpráva od Williama, že jsou skoro tady, a ať ho zdržím.
"Cože?" zakřičel chlápek, viditelně překvapeně. "Tady nemáte co dělat!"
"To sedí od chlápka z neviditelný lodi!" odpověděla jsem, zblblá adrenalinem.

Křičel, ať se vzdáme, že nás mají obklíčené. Zkusila jsem mu nalhat, že nás je šest a oni jsou dva nebo tři tak ať to nezkouší, ale nesežral mi to.

Zahlédla jsem Williama s Claudiem na druhém konci ulice. Chlápek je zahlédl taky, začal střílet. William padl na zem, a začal se plazit do krytu. Eileen taky začala střílet.

Clausius zahlédl dlouhovlasého, a začalo se mu hrozně chtít spát. Z posledních sil ho střelil jednou zbraní, kterou si vzal - pistolí na světlice.

Zdálo se mu o jeho kolegovi z výzkumného ústavu na Anziu - tom který tam před lety zemřel při experimentování s nepřátelskou technologií, spolu s Claudiem I.

"Čekáme na tebe, měl by ses k nám připojit," řekl Claudiovi. Ten se snažil oponovat, že se mu líbí být naživu, a že chce ještě nějaké věci stihnout.

Kolega se nechtěl nechat odbýt, a různě se na Claudia sápal. Než se stihl dotknout, Claudius se probudil.

...

Williama vojenská zbroj patřičně nadrogovala - sice měl v sobě nějaké olovo, ale byl bojeschopný. Posunul se na lepší pozici, a použil granátomet.


Ulicí otřásla exploze. Puška zpoza vraku tanku se odmlčela.

Claudius ležel na zemi bez hnutí. Dlouhovlasý zářil zeleným světlem, stál kousek od Williama klečícího v krytu za autem. Zase jsem ucítila nějaký efekt. Natáhla jsem se po něm, zkusila ho zastavit, vyrobit protivlny, jako když někdo hodí druhý kámen na hladinu.

Dlouhovlasý se zapotácel. "Mám střílet?" zeptala se Eileen. Chvilku jsem se nezmohla na odpověď. "Ne!" zakřičela jsem. Pozdě. Stiskla spoušť. Kulka mu proletěla hlavou. Skácel na zem.

Hluk bitvy nahradilo ticho mrtvého města. Svezla jsem se po zdi na zem a chytila se za hlavu. Eileen chvíli zírala na mrtvého chlápka, položila pušku, chytila mě kolem ramen, a rozplakala se.

Chytila jsem jí za ruku.

Ze všech lidí, chci úplně nejmíň vidět Eileen někoho zabít. Tohle nebylo poprvé.

...

Vyzvedl nás zraněný William a nezraněný Claudius se díval na ozbrojence, co se schovával za vrakem tanku. Byl vážně zraněný, v bezvědomí. Bez nemocnice nebo lodní ošetřovny mu nebylo jak pomoct. Pak se chlápkova vysílačka ozvala - ten třetí, kterého střelila Eileen, volal, co se děje.

William se hned napojil na celou komunikační síť a sledoval, jak hlásí centrále, že ztratil kontakt. Někdo mu odpověděl, že posílají posily z tábora.

Rychle jsme se vydali pryč.

Sosacek
Příspěvky: 21577
Registrován: 14. 7. 2004, 18:30

Re: Tannhäuserova brána

Příspěvek od Sosacek » 12. 10. 2019, 14:21

Obrazkova mezihra:

Obrázek

Odpovědět

Zpět na „Vaše hry - příprava, rady, zápisy“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 host