[Medieval World] Olomoucké kroniky - zápis

Zápisy a zážitky z vašich her, pomoc s přípravou, společné hraní.
Uživatelský avatar
fenikso
Příspěvky: 792
Registrován: 11. 10. 2009, 10:58
Bydliště: Brno

Re: [Medieval World] Olomoucké kroniky - zápis

Příspěvek od fenikso »

Hej Rainharde,
Chtěl jsem ti jen napsat, co že je to za heretickou sektu v tom Přerově. Takže, ti kacíři věří, že přijetí pána Ježíše, jejich víra, a boží milosrdenství je spasí natolik, že ve svém nynějším životě už nemusí dbát na přikázání nebo jakákoli jiná morální pravidla. A když nad tím tak přemýšlíš a dáváš si dohromady vše, co ti řekli podplacení lidé v Moučné a Korina, říkáš si, že v té sektě bude i pár vlivných lidí z Přerova.
Uživatelský avatar
fenikso
Příspěvky: 792
Registrován: 11. 10. 2009, 10:58
Bydliště: Brno

Re: [Medieval World] Olomoucké kroniky - zápis

Příspěvek od fenikso »

Obrázek
Použitý obrázek

Kapitola VII.

Reinhard se rozhlíží po nerozhodných nepřátelích a při tom si všimne, že z lesa se zvedlo hejno vyplašených ptáků. Nyní má ale jiné problémy. Podaří se mu jednoho z nepozorných ozbrojenců vzít pod krkem a vyhrožuje, že ho podřízne, pokud nedostanou rozum. A kromě toho se je snaží přesvědčit, že jsou obklíčení a mají se vzdát. Za ním už stojí jeho vlastní banda hrdlořezů.

Edvard se dostane k táboru zezadu, rozběhne se a přeskočí příkop s kůly, který tu přichystali lapkové. Docela dobře si uvědomuje, že příkop tu je už delší dobu, protože je parádně hluboký a se zaostřenými kůly dole. Pak už Edvard doběhne k jedinému uzavřenému stanu a "otevře" si zadní stranu mečem. Tam vidí chlápka s tesákem, jak se snaží spoutanou, umlčenou a pěkně naštvanou Hanku nějak zpacifikovat, aby šla použít jako rukojmí.

Róza rozptyluje pozornost, vyleze si na nějaký vývrat, křičí na ty dole a vůbec se jinak předvádí. To už si ale jak ona, tak Vincenc, všimnou nově příchozích mužů s krátkými luky. Podle všeho Vilémovi muži. Začnou střílet šípy a neberou si žádné servítky, je jim viditelně jedno, kdo je kdo. Vincenc strhává Rózu na zem, ale i tak ji zasáhne jeden šíp do lýtka. Pak z poza vývratu mává dopisem od biskupa, který mu zůstal v kapse, a řve na Vilémovy muže, že jsou od biskupa a ať nestřílejí. Róza se při tom dostane ke koním, odváže je, a jak vagabundům, tak Vincenci se podaří uniknout.

Edvard bojuje ve stanu se současným taky-vůdcem banditů a vítězí.

Napjatá situace u Rainharda eskaluje, když se lupiči rozhodnou, že obklíčení je jen blaf. Rainhard podřízne rukojmí a pak už se na ně banda zabijáků vrhne. Protože opustil bezpečí své vlastní skupiny, polovina se vrhne na jeho muže a druhá polovina na něj. Protože Rainhard bojuje proti přesila, chce využít nedaleký příkop, aby se mu nikdo nedostal do zad. Bohužel, nejistý terén překvapí i Rainharda, který uklouzne a padá. Ještě se chytí, což chce jeden z jeho nepřátel využít k starému triku s palcátem a rozdrcenými prsty. To se ale přepočítal, Rainhard ho chňapne za nohu a do příkopu padají oba.

Štěstí se na Rainharda usmálo, sám se jen škrábl o jeden z kůlů, to jeho protivník takové štěstí neměl. Druhý kůl prošel jeho tělem skrz na skrz. To už tam ale seskočí další a pokračuje, pro dámy jistě působivý a poutavý, boj s meči v blátě. To jim vydrží, než se situace nahoře vyřeší, pak jeden z žoldnéřů naprosto neférově Rainhardova protivníka probodne kopím.

Lapkové jsou pobití, z Rainhardových lidí zbyli čtyři. Jenže to už je Vilémovi muži zasypávají šípy nadále věrni heslu "nebyl čas, ptát se kdo je kdo". Edvard vysazuje Hanku na koně, kolem sviští šípy a kůň se splaší. Když běží kůň kolem Rainharda, ten chce přiskočit a na mladou šlechtičnu nedbá, hrubě ji srazí z koně, aby se zachránil. Hanka padá z koně dost krkolomně a její pád končí ošklivým křupnutím.

Všichni, kdo mohou, berou roha, ale Edvard, věren svým rytířským ideálům, když vidí zraněnou Hanku na zemi, raději se vrátí a nechá zajmout, aby se mohl postarat o její bezpečí. Vilémovi lidi odtáhnou i s Edvardem a Hankou na nosítkách. Ostatní se potkají a vyrabují zbytky tábora, nekřesťansky oberou mrtvoly jako supi. Plánují partyzánskou válku proti čtyřnásobné přesile.

Samira vysvětluje Djarovi, že písař Jeroným je neškodný a že s ním vážně nic nemá. Pak bere měch vína a vyráží do tvrze. Zahlídne Oldřicha, má domlácený obličej a ruce zafačované.

Dva Bonifácovi rytíři jdou po Samiře, patrně je teď na řadě. Samira zatáhne Oldřicha do stáje, ale chytne ho při tom nešikovně za zlomenou ruku. Lovčí zařve a přiláká tak pozornost, schovají se za hromadu hnoje. Tam mají vážnou rozpravu, při které se Samira z Oldřicha snaží zase dostat nějaké informace, na otázku, jestli ji prásknul, jen uhne pohledem. Proč je nechal napospas v ruinách také říct nechce, jen ji varuje před Bponifácem, ale to už si Samira stejně domyslela.

Samira Oldřichovi ukáže nožem, ať s křikem vypadne, a zatímco on odláká pozornost, přeběhne do tvrze do kuchyně. Tam narazí na partu zbrojnošů, žerou co jim přijde pod ruku a chlastají břečkoidní víno. Samira jim nalije lepší, sobě taky, a po chvíli už se lísá k jejich vůdci a lichotí mu. Když dorazí Bonifácovi rytíři, aby ji odvedli, odpor zbrojnošů proti kradení jejich "kořisti" už je značný a tak je z toho pěkná kuchyňská bitka mezi rytíři a zbrojnoši. Samiru jeden přimáčkne, ale pak se jí podaří zdrhnout.

Tamara u kejklířů spravuje Samiře šaty na vystoupení. Její démon se zjeví se svými požadavky na splacení dluhu. Má žízeň a chce čerstvou mladou krev. Tamara vezme nůž a obhlíží kejklířské dítě, pak si vezme jen nádobu a jde za písařem Jeronýmem. Vyláká ho do lesa, kde ho při měsíčním svitu chudáka několikrát bodne a ještě ho přidusí šálou, aby se mohl démon napít. Pak démona požádá, aby mu vymazal paměť. Ten s úšklebkem souhlasí a sáhne mu na tvář.

Tamara zraněného Jeronýma odtáhne do Moučně, zabuší na první barák a ječí, ať jí pomůžou, že ho našla v lese. Jenže pak se projeví nechtěné účinky démonovy práce a Jeronýmova tvář se začne rozpadat v prach, za pořádného jekotu jak chudáka písaře, tak všech zúčastněných. Vesničané se vzpamatují a začnou křičet, žeje to čarodějnice, Tamara ve stresu přivolá znovu démona na pomoc, ať podpálí ten barák. Ten to s radostí učiní, ukáže se všem lidem v domě a opravdu chajdu podpálí - a Tamara se u něj zase zadlužila.

Samira běží do tábora, balí věci, je najde Tamaru celou od krve. Tamara jí řekne, že Jeronýma zabil žárlivý Djar. Samira jí půjčí nějaké šaty, Dorianovi, řekne, že se potkají u Viléma, a chystají se vytratit z Moučné.
Uživatelský avatar
fenikso
Příspěvky: 792
Registrován: 11. 10. 2009, 10:58
Bydliště: Brno

Re: [Medieval World] Olomoucké kroniky - zápis

Příspěvek od fenikso »

Obrázek
Použitý obrázek

Kapitola VIII.

Vagabundi nachystali na stezku před skupinou Vilémových lučištníků past. Než se k ní dostanou, ostatní plánují, jak je nejlépe přepadnout, osvobodit Hanku a Edvarda. Do sebevražedného útoku se nikomu moc nechce, a všechny možnosti smrdí nepříjemnými ztrátami. Dokonce i žoldáci se cukají, natož vagabundi. Skupina navíc poslala zvěda napřed, takže past bude mít jen jednu oběť. Vincenc si povzdechne a navrhne ostatním, že má možná řešení. Že požádá boha o pomoc. Není třeba dodávat, že jsou všichni nadmíru skeptičtí.

Vincenc se pomodlí a požádá ostatní, ať se k němu přidají, žoldnéři pokrčí rameny, že tím se asi nic nezkazí. Do modliteb nenápadně Vincenc vloží příkaz zemním elementálům, ať nechají propadnout zemi kolem nepřátelské skupiny, ale tentokrát pomalu, aby se Hance, kterou mezitím přesunuli na koně, nic dalšího nestalo. Pak už pobídne žoldnéře do útoku s tím, že jim bůh určitě pomůže. No co, stejně plánovali přepadení ze zálohy...

Země se opravdu propadne, jak Vincenc plánoval, mezi nepřáteli to vyvolá zmatek a žoldnéři, povzbuzení tím, že "bůh opravdu stojí na jejich straně" se na ně s chutí vrhnou. Vilémova sebranka, tedy kdo se rychle vzpamatuje, uteče. Edvard je zachráněn a Hanku znovu přesunou na nosítka. Nyní už konečně všichni zamíří do tvrze. Jako vítězové!

Jen Vincenc si znovu prochází seznam věcí, které bohu slíbil, že udělá: Nejdříve, že přispěje finančně na klášter v Hradišti. Pak že bude děti v Olomouci číst Bibli. A nyní nově se zavázal, že vytvoří návrh kamenného kostela pro Moučnou.

Po návratu zjišťuje Rainhard, že biskup už ho očekává u soudu. Podplatí ještě Rózu, aby případně ona a vagabundi svědčili v jeho prospěch. Róza chce za to zbroj, boty a luk. U soudu se snaží Rainhard hájit, ale pozdě pochopí, že biskup se už rozhodl na základě výpovědí chlapů z družiny Blahomíra z Blátivého Chlumu.

Biskup si vyslechne jeho "polehčující okolnosti", včetně toho, že zajali vůdce lupičů a zbytek lapků rozprášili. Pak sdělí rozsudek. Sice prý byl Blahomír osina v zadku celé rodiny, ale přesto musí být Rainhard potrestán. A protože je taky-skoro-málem-šlechtic, projde mu to s pokutou a službou pro klášter, až bude potřeba. Částka je nehorázná (20-barter) a tak se pochopitelně Rainhard vytáčí. Dokáže věc usmlouvat na polovinu, plus že dokáže získat relikvii známou jako krev Jana z Olomouce. Róza neochotně vrací část věcí, které dostala od Rainharda, protože k jejímu výslechu nedošlo.

Samira už už se chystá vytratit, když za ní doběhne Suri, že to nemůže. Biskup už se o nich doslechl a očekává jejich vystoupení, kdyby zmizli, tak by se urazil. A navíc, nikde nemůže najít Larisu a Djara. Djara najde u lesa za hospodou, jak zvrací, protože se s obchodníky napil něčeho nápadně připomínajícího čistý líh. Strašně seřve Djara, že zabil písaře, ten, protože je dost opilý, si to nepamatuje, ale nepřijde mu to nepravděpodobné. Tak ještě dostane kartáč, že je opilý, a tak ho Samira připraví na vystoupení, jen s tím rozdílem, že to rozhodně nebude on, kdo bude tento večer házet noži. Pak zburcuje lůzu ve vesnici, že mají jít na tvrz na představení.

Představení na nádvoří má velký úspěch, pochopitelně největšího obdivu se dočká Samira. Biskup Konrád se do ní zamiloval, což se na muže víry jistě nesluší. Vůdce zbrojnošů se rozhodl ji něčím obdarovat, jen chudák ještě neví čím. A jeden z rytířů by jí rád zaplatil za soukromé představení pro svého známého šlechtice.

Na nádvoří potká Samira Bonifáce a nepokrytě provokuje, však má kolem sebe dav vesničanů. Bonifác by ji rád vyslechl v podzemí, ale ona s ním chce mluvit hned a na nádvoří. Bonifác neochotně souhlasí, hovor je dosti nepříjemný. Bonifác se ohání Samiřinou známostí s Tamarou a křičí, že to ona je určitě ta žhářka, co zapálila obě budovy, že ji někdo viděl a Samira ji kryje. Když Samira zabrousí na tenký led (drobnosti ohledně Milomíry) a vesničané poslouchají, inkvizitor se vymlouvá a chce ji odvést do žaláře. To už se Samira nedá a křičí ještě více, označí mnicha za prase a že prý ji nesváže jako Milomíru a ne, opravdu si nebudou hrát na výslech. Rainhard přisazuje několika výkřiky ohledně prostitutky a tak dojde Inkvizitorovi trpělivost.

Začne řvát, lidé se klidí, protože kromě toho, že Samiru označí velmi nekřesťansky děvkou, tak na ni pošle rytíře, ať ji chytí. Samira utíká, ale neúspěšně, na schodech se jí zvrtne kotník, upadne a je chycena. Rainhard ještě přemlouvá Bonifáce, ať jí neublíží, že v ní našel biskup zalíbení, ale to už brunátný Bonifác rázuje po schodech dolů, kde s radostí sobě vlastní ukazuje Samiře mučící nástroje, které ji přinutí říct pravdu (nic moc sofistikovaného, skřipec a značkovací železo).

Róza utíká za biskupem a dokáže se prorvat, vykecat, až se k němu dostane. Přesvědčí biskupa, že má zasáhnout, že Bonifác překračuje své pravomoci a tak, biskup (i kdy neochotně, protože inkvizitor je papežův zřízenec a tak teoreticky nad ním nemá žádnou moc) opravdu zakročí a Samiru, alespoň prozatím zachrání.

Biskup se snaží najít nějaké schůdné řešení, aby Samira neskončila ve spárech inkvizitora. Nabízí jí útočiště v klášteře, to Samira nechce, protože by se prý bez ní skupina komediantů rozpadla a přišla o živobití. Zatím, co se snaží najít jiné řešení, jí nabízí biskup, ať se vyzpovídá, že se ulehčí její duši. A možná najdou nějakého jiného hříšníka, co by Bonifáce zaujal? Biskup znovu zmiňuje Tamaru, že prý ji viděli lidé ve společnosti podivné bytosti, která má zajisté něco společného s peklem?


Pár hlášek:
Banda žoldnéřů stojí proti čtyřnásobné přesile.
Vincenc: Cítím, že bůh je s námi. Tak běžte!

Samira vysvětluje Djarovi, proč po něm řve a proč musí utéct z Moučné hned po vystoupení: Protože jsi zase zabil chlapa!
Djar se na chvíli zamyslí, v alkoholovém opojení: Fakt?

Róza přesvědčuje biskupa, že je potřeba jeho pomoc, jinak Samira špatně dopadne: Inkvizitor se k ní chová nekřesťansky. Jako kokot.
Uživatelský avatar
komi
Příspěvky: 674
Registrován: 17. 8. 2012, 19:07

Re: [Medieval World] Olomoucké kroniky - zápis

Příspěvek od komi »

Tak zde je básnička, co si Samira jen tak z nudy skládala a úryvky vám přednášela, když jsme se sešli všichni v hospodě a probíraly se zrovna záležitosti, které ji nezajímaly. Tj. Vincencovi plány, jak objíždět šlechtické rody v okolí a vyžebrávat milodary na nový kostel. Nevím, zda by neměla Samira přestat chodit do hospody....

Blaze ti Vincenci, ty strach máš z Hospodina.
A chodíš vždy v jeho cestách.
Blaze ti Vincenci, kdybych jako ty žila
Nemusela bych se z hříchů kát.

Blaze ti Vincenci, ty ze srdce jsi plakal,
když kostel obrátil se v prach.
Blaze ti Vincenci, stavbu bys nikdy nevzdal.
Navrhneš krásnější, než v celých v Čechách.

Blaze ti Vincenci, Bůh pro tě zázrak učinil,
zem pukla a bezbožníky pohltila.
Blaze ti Vincenci, sám Kristus tě uzdravil
a svatá záře celého tě zahalila.

Blaze ti Vincenci, když žebráš o milodary,
i inkvizice tě v úctě má
Blaze ti Vincenci, který vždycky víš si rady,
skrz tebe snad Bůh k nám promlouvá.
Naposledy upravil(a) komi dne 11. 10. 2016, 17:52, celkem upraveno 1 x.
Oberon
Příspěvky: 24
Registrován: 6. 2. 2013, 20:59

Re: [Medieval World] Olomoucké kroniky - zápis

Příspěvek od Oberon »

Tohle by mel slyset brat Bonifac. (Budiz mu zeme lehka. Tedy vlastne bazina:))
Uživatelský avatar
fenikso
Příspěvky: 792
Registrován: 11. 10. 2009, 10:58
Bydliště: Brno

Re: [Medieval World] Olomoucké kroniky - zápis

Příspěvek od fenikso »

Obrázek
Použitý obrázek

Kapitola IX.

Když se Tamara chystá vytratit z Moučné a vyrazit sama, dojede ji Otův zbrojnoš s tím, že jeho pán by si přál její přítomnost na tvrzi. To je těžké odmítnout. Tamara se tedy nechá na tvrz odvézt a i když každou chvíli očekává, že se na ni vrhne Bonifác a bude ji chtít upálit, stane před Otou z Moučné. Ten ji požádá, jestli by dokázala pomoci Hance, kterou sice hrdinové zachránili, ale podle léčitele bude chromá. S tím se pán tvrze nechce snadno smířit.

Tamara se vyptává Vincence, jak se to stalo, Vincenc jen převypráví Rainhardovo vysvětlení, protože to sám neviděl. Jenže do hovoru se vloží Edvard, který vše vyjasní na pravou míru, včetně toho, jak Rainhard Hanku z koně shodil. Taktak, že to nezaslechne nikdo další.

Samira se mezitím zpovídá u biskupa. Ten jí doporučí, aby zkusila pro Bonifáce najít lepší cíl pro jeho snažení, kdyby se jí tak podařilo ho přivést na stopu žháře, který vypálil kostel, nebo nějaké jiné heretiky. To Samiře vnukne nápad...

Vincenc při noční cestě z tvrze do hospody potká na mostě podivnou dívku. Je mladá a krásná, pravděpodobně nejkrásnější jakou kdy viděl. Oblečená v prostých bílých šatech, plná života a energie, navíc se viditelně vůbec nebojí, že sama potkala neznámého muže jen při měsíčním svitu. Vincenc si rychle uvědomí, že něco není v pořádku. Jeho myšlenky, jako by mu úplně nepatřily, místo, aby si ihned prohlédl postavu tak krásné ženy a přemýšlel, jaké hříchy by se s ní daly spáchat, naopak k ní má ihned takový netečný, přátelský vztah. Jako by byla jeho sestra. A je mu povědomá.

Další rozhovor je i nadále podivný, neznámá mu neprozradí své jméno, ani kým je, jen mu řekne, že je Světlem v temnotách. Postupně zjistí, že o něm ví více, než by kdo měl, zná některá jeho tajemství a navádí ho k tomu, že by měl přiznat své hříchy a napravit je. To už Vincenc z části prohlédne, kým osoba před ním je, že je nadpřirozená a dokáže, pokud by to bylo nutné, být pro něj i nebezpečná. Když se chystá prohlédnout skrz ženinu pravou podstatu, raději si to rozmyslí. Tuší, že by to, v tento okamžik, mohlo být pro jeho mysl až příliš těžké pochopit. Poslední, co z ní chce dostat, je návod, jak odčinit své hříchy. Na to mu řekne, že je musí odčinit sám pro sebe, po svém, ve svém srdci.

Vincenc poté navštěvuje biskupa v kapli a požádá ho, jestli by se mohl ještě týden zdržet. Biskup souhlasí, návštěva Moučné mu přijde jako dobré povyražení a dovolená, navíc rád pořádá do okolních lesů hony jako zamlada.

Uplynul týden, při kterém se zranění dávají do pořádku, Vincenc sešívá a ošetřuje Edvarda, Samira chystá další představení pro biskupovu družinu, Rózina banda se fláká a simuluje práci, zároveň trochu pytlačí. Vincenc si u biskupa vymůže během jednoho z lovů glejt, který mu dává oprávnění vybírat u vlivných lidí příspěvky na kostel. Tamara se jednoho večera zavře v nyní prázdném lazaretu a nachystá si magický obřad. Připraví si ptáka od víly a vše přichystá, pak se pustí do rituální magie, jako ohnisko použije Hančiny vlasy. Její magie selhává a tak si na pomoc přivolá svého démona. Hanku se jí podaří vyléčit, ale zahlédl ji při tom hrobník, démonovi dluží další službu, a její ohnisko shořelo s částí jejích vlastních vlasů. Tamara poté ptáka pustí z klece.

Když Tamara odpočívá, přijde za ní Merihem s nabídkou na splátku jednoho z jejich dluhů. Slíbí jí návod na vytvoření magické dýky, která si dokáže uchovat čerstvou krev, které se napije. To by se mohlo hodit na rituální magii. Řekne Tamaře, že není nutné, aby toto splnila, ale chce obětovat pannu. Tamara mu slíbí, že to udělá (teda ona to jako slib nebere, ale on ano :D).

Samira navštěvuje Bonifáce, který už se uklidnil, naoko se omluví a přemluví ho, že ví o lidech z lesa, kacířích, kteří okupují prokleté ruiny, kaje se a slíbí, že ho tam ráno zavede. Přemlouvá sice dlouho, ale nakonec umě vmanipuluje Bonifáce do situace, kdy řekne ano, že se tedy na ty její kacíře podívá. Ještě ho přesvědčí, že ruiny jsou prokleté, a muži slabí duchem (němečtí rytíři :)) by se mohli pomást.

Pozdě večer se všichni setkávají v hospodě, kde se domlouvají na cestě do Drahotuše. Zdá se, že se to tak nějak všem hodí, Edvard tam zajde na turnaj, Rainhard se zastaví v Olomouci získat relikvii, Tamara tam má pochůzku pro Lesanu, pro Samiru i Rózu je Drahotuše dobré místo jako každé jiné. Samira z nudy skládá novou básničku na oslavu svatého muže - Vincence.

Tamara se se Samirou schází u křivého dubu. Samira se svěří Tamaře, že si myslí, že písaře nezabil Djar a cítí se provinile, ale shodnou se, že tedy neví, kdo chudáka oddělal, a že by si měly dávat pozor. Pak také Samira řekne Tamaře, že se chystá zbavit Bonifáce, Tamara jí přislíbí pomoc.

Další den se ve vesnici chystá oslava dožínek, vesničané chystají plody žně, slavnostně dovezou poslední snop obilí a pěkně ho nazdobí, k tomu se chystá hostina. Otovi lidé rožní sele, a vůbec je veselo. Samira s Bonifácem vyrážejí do lesa, přes močály, k ruinám. Ještě předtím Samiru prošacuje jeden z rytířů, ta ho ale tak umě rozptýlí, že nože schovaného v jejích šatech si nevšimne. Tamara a Vincenc se plíží za nimi.

Když Samira s Bonifácem dorazí k ruinám, Bonifác nevěří, že tu nějací kacíři jsou. Samira stále tvrdí, že ano, že se možná přesunuli jinam, že najde důkaz, a po schodech sejde do ruin. Bonifác čeká nahoře. Samira hledá místnost z jejích snů, které jí vnukla Lesana a kde viděla magický artefakt. Po chvíli hledání najde tajnou chodbu, která ji dovede podivně tísnící se chodbou do místnosti, kde na podstavci opravdu něco zašlého a zarostlého je. Necítí se tu dobře, vše je jakési stísněnější a stísněnější, tak popadne předmět a chce ven. Jenže už nyní tuší, že cestou, kterou přišla, se ven nedostane. Vyšplhá tedy nahoru, do nějaké průrvy a temných chodeb (bez světla), kde bloudí, plazí se, a přichází o rozum.

Jakmile se konečně dostane ven, je ošklivě poškrábaná, odřená a z psychického traumatu má slušné okno. Bonifác se jí směje a označuje ji za zoufalou lhářku. Až se Samira trochu vzpamatuje a opláchne, vyrazí zpět.

Zastaví na malém ostrůvku a Samira se rozhodne, že teď a nebo nikdy. Zahraje to na mnichovu největší slabinu, svléká sebe i jeho, a bezostyšně ho svádí. Inkvizitor jí na to, asi přesvědčen, že se nebohá dívka chce vyhnout jeho největšímu hněvu, skočí. Po krátké pranici mlátí Samira Bonifáci hlavou o zem a topí ho v bahně, s tím, že chce, aby odpřisáhl, že se sbalí, vypadne z Moučná a ji nechá na pokoji...

To se na scénu dostává Vincenc s Tamarou. Tamara vezme dýku a řízne se přes dlaň, přivolá strašlivou kletbu: "Nechť tě za každého nevinného umučeného člověka stáhne ruka do močálů." Kletba je extrémně silná. Tři nebo snad čtyři napuchlé, umrlčí ruce se opravdu z bahna vynoří a táhnou k smrti vyděšeného mnicha ke dnu. Samira ječí, že ho nechce zabít, ale Tamara ji neposlouchá. Když se s pomocí Vincence pokouší Bonifáce Samira zachránit, Tamara ještě přivolá svého démona, aby neuspěli. Samira se naloká bahna a téměř se utopí, zachrání se tak tak.

Je po inkvizitorovi, Tamara se nedočká díků, Samira se nedočká pochopení. Je po všem.


Pár hlášek:
Biskup při přípravě na lov: Střílíte z luku?
Vincenc: Teoreticky.

Tamara komentuje potřebu sehnat pannu pro oběť: Budu projíždět české země a hledat jednorožce.

MC popisuje Samiru po boji v bahně: Jsi nahá. Ale není to tak sexy, jak sis představovala.

Evdard: Koupel.
MC: Jedině v potoce uprostřed vesnice.
Edvard: Však jo, aby panny věděly, do čeho jdou.
Uživatelský avatar
fenikso
Příspěvky: 792
Registrován: 11. 10. 2009, 10:58
Bydliště: Brno

Re: [Medieval World] Olomoucké kroniky - zápis

Příspěvek od fenikso »

Obrázek
Použitý obrázek

Kapitola X.

Rainhard se domlouvá s Tamarou, jak dostat zajatého vůdce lapků, kterého chtějí propašovat do Opavy k jeho rodině, z vězení v tvrzi. Pochopitelně za tučný peníz, který si chtějí v poměru tři ku sedmi s Tamarou rozdělit. Rozmýšlejí také, jak poté, co ho dostanou ven, dokončit obchod co nejsnadněji a s co nejmenším rizikem. Dohodnou se, že by to chtělo poslat dopis a zjistit, jestli o něj v Opavě někdo vůbec stojí. Radí se i s Vincencem, ale na nic rozumného nepřijdou, kromě možnosti poslat Tamařina démona.

Zablácená Samira dorazí později, aby to nebylo nápadné, brečí a jako zkušený divadelník si nejen vymyslí pohádku, jak chudák Bonifác spadl do močálu, ale navrch přihodí i kus představení o tom, jak ji to vzalo :D. Biskup nařídí, aby ho hned šli se Samirou hledat a vytáhli jeho mrtvolu z močálu. Divadelní představení pokračuje, samozřejmě je zavede na špatné místo, a když nemohou nic najít, sama se do toho vloží a pěkně vleze do bahna.

I když se všichni tváří, že inkvizitora postrádají, nikdo se nejde přetrhnout, aby jeho mrtvolu našel, nebo aby si nějak ověřil, že co Samira říká je pravda.

Na dožínkové slavnosti Rainhard nabírá dva nové zbrojnoše do své skupiny žoldnéřů, Elmara a Lubora. Tamara úspěšně přemluví Otu, aby Hanku pustil na převýchovu k paní Vilhelmíně se Staré osady. Vincenc zjistí, že jednoho z jeho pomocníků sbírajících bylinky zajali Vilémovi muži. Hledá pomoc u svých přátel i u Oty, ale nepochodí.

Edvard si až příliš užívá společnosti vesnických dívek a i přes Vincencovu snahu mu plány na večer zhatit tak, aby mu pomohl s osvobozením jeho pomocníka, Edvard mizí v lese za doprovodu nejkrásnější a nejsvůdnější dívky z vesnice. Rainhard ho také odbude s tím, že až později, protože něco chystá s Tamarou. A Ota mu na rovinu řekne, že zaběhnutého usmrkance v noc oslavy hledat nebude a hotovo. Dostanou se kapku do křížku, protože Vincenc na to odvětí, že až bude Ota něco potřebovat, že bude stejně ochotný, což si pan Ota (oprávněně) vezme jako výhrůžku a ve svém přiopilém stavu Vincence pěkně seřve.

Tamara s Rainhardem, dalšími třemi rozjařenými ženami z vesnice a záložním žoldnéřem míří na tvrz. Vezmou s sebou i dobré víno a snaží se zabavit dva vojáky hlídající na nádvoří. Po chvíli už hrají kostky, baví se s vesničankami, a líbají se s Tamarou, která toho, co má u sebe klíče, svými polibky a magií omámí. Rainhard s žoldnéřem hlídají a Tamara pronikne do sklepení.

Vincenc je sledoval k tvrzi, ale chtěl zůstat za palisádou. Tam se k němu přitočí Merihem, Tamařin démon. Vyláká ho do stínů a tam mu bodne do ledvin něco, co připomíná tisíc jehel. Ukáže se mu se svou děsivou maskou a jasně mu vysvětlí, že až bude příště mluvit s jeho paní, až si laskavě nebere jeho do huby a nenavrhuje jí používat ho jako poslíčka. Nebo. Když odejde, Vincenc zjistí, že zranění nejsou vážná, ale poselství je mu jasné.

Tamara ve sklepení potká opravdu dobrého hlídače, mladého a loajálního. Pokusí se ho obelhat i otrávit svými polibky, ale neprojde jí to a musí utíkat. Už když se musí prosmýknout kolem něj, bodne ji mečem. Naštěstí utíká dál. Nahoře se hlídači podaří přivolat pomoc jednoho ze zbrojnošů (toho, co ho Tamara neomámila), ale zdrží se. Utíkají za ní z tvrze, směrem k lesu, už ji skoro mají, tak Tamara přivolá pomoc svého démona a utíká dál.

Rainhard na místo doběhne, když se dvojici podaří démona zabít. Oba jsou otřesení a přísahají, že ta divná bytost se proměnila na klubko černých hadů, kteří utekli. Raihnard souhlasí, že jim pomůže čarodějnici dopadnout.

Samira se mezitím umyje a převleče, aby mohla vystoupit v posledním vystoupení kejklířů dříve, než biskupova družina zítra odjede. Jejich vystoupení na téma starověkých řeckých bájí má velký úspěch, majetnější muži z osazenstva později zahrnou Samiru drobnými dárky.

Rainhard s dvěma Otovými muži pronásledují Tamaru, když už jsou dost hluboko v lese, Raihard ze zálohy zaútočí. Nejdříve vyřídí mladšího a schopnějšího hlídače žaláře, pak dorazí v nerovném boji i druhého muže. Spokojen, jak zakryl stopy, vrací se, v potoce smyje krev, a pak zamíří zpět do sklepení. Osvobodí vůdce lapků, kterého ukryjí v tábořišti žoldnéřů. Cestou zpět podstrčí klíče i podivné a děsivé osobě, která je připoutaná řetězy v druhé kobce.

Edvard se vrací do vesnice na slavnost. Promluví si ještě s biskupem, který mu nabídne možnost se proslavit, protože u Olomouce prý řádí další lapkové. Edvard přijímá a protože, notně posilněn alkoholem, patrně nemá dost, pokouší se svést Samiru. Není úspěšný, ale protože se Samiře náhle udělá špatně, stejně skončí v posteli v jeho rytířském stanu. Jen ne tak, jak si představoval.


Pár hlášek:
Vincenc popisuje, jak se v minulé hře podařilo Samiře Bonifáce překvapit: Ona použila ten move, jak si sundá oblečení a všechny ohromí.
Samira: Ten nemám.
Vincenc: Ale fungovalo to.

Tamara: Já, kupodivu, nejsem pěstitel poštovních holubů.

Tamara: Tak už jsem vymyslela, jak to uděláme.
Rainhard s podezřením: A proč s tím jdeš za mnou?

Rainhard: Takhle v noci, pokud nešlápnem na jeho mrtvolu, tak ho nenajdem.
Uživatelský avatar
fenikso
Příspěvky: 792
Registrován: 11. 10. 2009, 10:58
Bydliště: Brno

Re: [Medieval World] Olomoucké kroniky - zápis

Příspěvek od fenikso »

Obrázek
Použitý obrázek

Kapitola XI.

Ráno vůbec není pěkné. Na celý kraj padla jakási stísněnost a mlha.

Vincenc slibuje Rainhardovi léčení zdarma, pokud mu pomůže s hledáním zajatého pomocníka. Samira se probouzí se zimnicí a míří za Vincencem, ten jí vyčistí zanícené rány z podzemí ruin a doporučí jí odpočívat.

Rainhard s polovinou svých chlapů a Vincencem vyráží podle popisu druhého Vincencova pacholka směrem k Vilémovu panství a vesnici. Ve vesnici se nemusí ani moc ptát, hned narazí na další najatou skupinu žoldnéřů, kteří pracují pro Viléma. Ti tvrdí, že chlapce chytli na jejich straně hranic, a že pan Vilém za špehy dobře platí. Dohodnou se, že pokud jim Vincenc něco přeloží z Hebrejštiny, nechají ho jít. Rainhardovi se nelíbí, že by jejich rukojmí zůstalo celou dobu na místě, tak zaplatí zálohu, aby mohl chlapce odvést a novým rukojmím bude Vincenc. Všem to připadá jako výborný obchod. Kromě Vincence.

Samira jde za Otou, ale celá tvrz je na nohou, všichni jsou nervózní a Ota se shání po Tamaře a Vincenci. Tajnůstkaří a nechce Samiře nic říct, tak ta se vrací do tábora komediantů. Tam nachází na mrtvou Larisu. Někdo jí zlomil vaz a vyrval kus břicha, těžko říct, v jakém pořadí. Překvapivě není kolem ani moc krve. Samira ztropí poplach, a když na místo dojde i Ota, už viditelně ví, která bije. Stále tajnůstkaří, ale když nechce Larisu pohřbít, nehodlá volat kněze a nařídí ji spálit, už se nenechá odbít.

Ota jí vypráví těžko uvěřitelnou historku o tom, jak před dvěma lety do jeho panství přišel mág, který proklel jeho manželku a tu posedl démon, který takto zabíjel. Podařilo se jim ho zajmout a zavřít v kobce hluboko pod tvrzí, stejně tak utajit její - jeho - přítomnost. Ale nenašli způsob, jak démona zahnat. A teď se dostal ven.

Rainhard cestou zpět se svými muži a osvobozeným Janem (Nebo Josefem? Kdo ty kluky vlastně pozná?) potkává hned několik neuvěřitelných úkazů. Brzy se setmí, padne mlha, a všichni několikrát zabloudí i se nechtěně rozdělí. Když ztraceného kluka hledají, ocitnou se před lesním srubem. Tam je přivítá stará ženština a ta láká Rainharda dovnitř. Uvnitř je přesvědčen, pod účinkem omamných bylin a halucinací, že žena je vlastně krásná a vyzývá ho aby zůstal a poseděl s ní na kožešinách u ohně. Rainhard se tak tak z kouzla vymaní a uteče, s kašlem vyleze před jeskyni, kde na něj všichni netrpělivě čekají a nechápou, co tam dělal. Srub i čarodějnice jsou pryč, naopak chlapec je stále u ostatních žoldnéřů. A hrst bylin, kterou v domku sebral, má Rainhard i nyní u sebe...

Vincenc cestuje s žoldnéři, kteří ho najali na překlad Hebrejštiny, k ruinám kláštera. Tam pak na kryptě v podzemí překládá návod na magický rituál, který má podle všeho posílit toho, kdo ho provede, aby byl silný jako dvě stě mužů. Také tam najde svého předchůdce, překladatele, mrtvého mnicha. A zjistí, že nejen, že znění je poněkud jiné, než se na první čtení zdálo, ale že také celý sarkofág je podvrh. Když jsou žoldnéři s překladem spokojení (asi to přeložil stejně jako mrtvý františkán), plánují se ho zbavit. Vincenc se z toho vykecá, že pokud chtějí rituál provést správně, patří k němu ještě druhá část, která podle nápisů je pod Olomouckou knihovnou. Žoldnéři nepatří k nejbystřejším.

Rainhard se po návratu svěřuje Samiře, co ho potkalo. Ta mu řekne informace od Oty a společně se rozhodnout najít vesnickou čarodějnici na samotě u lesa, která už dříve vyrobila amulet na ochranu před vílami pro Samiru. Na samotu ale nedojdou. Démonická žena s netopýřími křídly si je najde dříve.

Tváří se povýšeně a i Rainhardovi je jasné, že se s ní zrovna nechce pustit do křížku. Ale i ona se konfliktu s Rainhardem vyhýbá. Naopak Samiru si chce asi dát k večeři. Raihard se ji snaží bránit, ale je to čím dál těžší, když se podaří démonické ženě je od sebe oddělit. Když na ni chce vzít meč, chutí jej do ruky a promění v prach. Rainhard pozná, že jde do tuhého a zase přejde na vyjednávání. Samira mezitím panikaří a je jasné, že démon k ní doletí dříve. Aby ji nezabila, slíbí jí Raihard přivést jednoho ze svých mužů.


Pár hlášek:
Ota: Kde jsou?
Samira: Kdo?
Ota: Ten chytrej a ta čarodějnice.
Samira: Jako že myslí Tamaru mi dojde, ale...

Samira: Podle řeči jeho těla tušíš, že s tebou chce vyjebat.

MC: Každý ví, že je to Vincenc. Velký bojovník, který porazil Vilémovu armádu.
Vincenc: Sakra.

Rainhard: Jsem myslel, že to bude alespoň +4 na Archangel's Orbital Strike.
Uživatelský avatar
fenikso
Příspěvky: 792
Registrován: 11. 10. 2009, 10:58
Bydliště: Brno

Re: [Medieval World] Olomoucké kroniky - zápis

Příspěvek od fenikso »

Obrázek
Použitý obrázek

Kapitola XII.

Vincenc je donucen cestovat s žoldnéři směrem k Olomouci. První noc se pokusí utéct, ale hned je odhalen a pár dobře mířených kopanců mu snahu rozmluví.

Samira se probouzí v jeskyni, kterou jen chabě osvětlují paprsky přicházející někde shora ze strže, které v jeskyni končí. Leží na lůžku vystlaném mechem. Démonická žena si ji prohlíží a o něco později se dávají do hovoru. Samira se snaží z démona, který podle všeho ovládl tělo Otovy manželky, dostat nějaké informace. Je to docela obtížné, protože démonka (bytost se sama častěji označuje jako žena) toho sice mnoho namluví, ale nedá se jí věřit. V jednu chvíli říká, že duše jejího hostitele je už dávno pryč, o chvíli později sama toto prohlášení rozporuje.

Samira, než aby se napila vody z rukou jejího věznitele, raději pije špinavou vodu ze skalní pukliny. Jméno démona se Samiře zjistit nepodaří, ale dozví se, že by moc ráda "tu věc, co si donesla z ruin". Má nejspíše nadlidskou sílu a při drobném incidentu si nejen nedělá nic z probodnuté dlaně, ale ještě promění Samiřin nůž na prach. Tak proč si to nevezme násilím? Démon nabízí Samiře různé druhy dohod, ale neúspěšně.

Vincenc se další den pokouší utéct, i když tentokrát je to těžší, protože má ruce svázané. Sice se mu podaří utéct dost daleko, ale nakonec je rád, že ho žoldnéři našli, aby ho zachránili před smečkou hladových vlků. Přece jen, ohánět se potmě ulomenou větví s rukama za zády se ukázalo jako dost neefektivní způsob, jak se udržet naživu.

Samira využije další den k tomu, aby lépe prozkoumala jeskyni. Najde kamenný zával, který by bylo možné v krajní nouzi uvolnit a použít jako zbraň. Když se démonka objeví, Samira se s ní domluví, že čekání na Rainharda si zpříjemní. Samira jí předvede jedno ze svých vystoupení, a zvědavá bytost zpoza Opony se alespoň něco více dozví o lidech. Samira vše vsadí na jednu kartu, předvede stejný tanec, o jakém jí říkala Suri, že byl součástí představení pro Otovu ženu v den jejich svatby.

Efekt to nejspíše má, protože žena najednou dostane více lidský, vyčerpaný a smutný výraz. Jenže pak se Samiře podaří narazit na něco, co démonku rozzuří (těžko říct, co jí pověděla, už si to nikdo nepamatuje - matně si vzpomínám, že chtěla Samiřiny šaty a ta jí řekla něco v tom smyslu, že i v nich nebude pěkná?). Při krátkém souboji se podaří Samiře ubránit nejhoršímu, ale démon jí z těla vysaje životní sílu odpovídající zestárnutí tak o deset let.

Vincenc má třetí den svázané nejen ruce (tentokrát před sebou), ale i nohy. Pokusí se zpacifikovat močícího opilého žoldnéře, ale celá akce se rychle stává fiaskem. Naštěstí mu pomůže dívka v bílých šatech, ta tajemná dáma, kterou potkal tehdy v noci na mostě v Moučné.

Samira, poté co se démonka uklidní a vrátí zpět do jeskyně, stále odolává démonickým svodům, i když nyní je mezi nabídkami i navrácení jejího mládí. Pak démon Samiře prozradí, kdo ji pustil. Uvědomění, že to byl Rainhard, je pro Samiru zdrcující. Když je žena zase pryč, Samira prozkoumává jeskyni. Modlí se k bohu a slibuje, že jestli se odtud dostane, vezme si Djara za muže. Nachází tajnou chodbu krytou vílí iluzí, ale s ochranným amuletem tudy odejít nemůže.

Vicnenc se jako zázrakem dostává do Moučné, ale nezdrží se. Znovu se potká s tajemnou neznámou, děkuje jí a říká jí o všech svých skvělých plánech. Ta nevypadá, že by ji oslnil, pronese jen uštěpačnou větu "spousta slov a žádné činy". Zeptá se ho, jestli by byl ochoten, teď v noci, jen s mečem ukradeným žoldnéřům, někoho zachránit. Vincenc souhlasí.

Samira se naoko zkouší s démonem udobřit, předtím jídlo odmítla, nyní ale už vypadá ochotná přistoupit na některou z nabídek. Pošle démonku pro jehněčí, slíbí jí za to své šaty a amulet. Když démonka odejde a Samira si je dost jistá, že je pryč, sundá si amulet a projde tajnou chodbou. Má z ní stejný pocit, jako když lezla chodbami v pohanských ruinách - mnoho si nepamatuje a cítí se zmatená, ale je na svobodě!

Vincenc se srazí se Samirou právě ve chvíli, kdy je démon dostihne. Postaví se jí, ale situace vypadá beznadějně. Démon je silnější, holou lidskou rukou chytí meč za čepel a Vincenci vytrhne z ruky. Na scéně se objeví dívka v bílém a démon na ni syčí, že do situace nesmí zasahovat. A také všem prozradí její jméno, "Ashael". To Vincenci zrovna nezní nijak andělsky, spíše má pocit, že by to mohl být další démon. Ashael odpovídá, že ona nic, že to ti lidé sami. Vincenc neváhá, hodí po démonovi křížem od mrtvého františkána a poté už společně se Samirou zraní démonickou ženu natolik, že uteče.

Ashael, jak už je jejím zvykem, jim nic neprozradí. Na otázky, kým je, jen řekne své otřepané "světlo v temnotách", Samiře popřeje mnoho štěstí na společné cestě životem, a nechá ji s ohromeným Vincencem (který je přesvědčen, že to byl anděl) o samotě. Vincenc si vzpomene, že Ashael mu je povědomá proto, že na hřbitově v Olomouci je její socha.
Uživatelský avatar
fenikso
Příspěvky: 792
Registrován: 11. 10. 2009, 10:58
Bydliště: Brno

Re: [Medieval World] Olomoucké kroniky - zápis

Příspěvek od fenikso »

Obrázek
Použitý obrázek

Kapitola XIII.

Ota si pozve na svou tvrz všechny, které se mu podaří sehnat, tudíž Samiru, Vincence a Tamaru. Snaží se zjistit, kdo jeho démonem posedlou ženu pustil. Veškeré podezření je založeno na výpovědi jednoho ze zbrojnošů, kterého Tamara omámila. Protože jsou ostatní mrtví a Rainhard nepřítomen, podaří se všem vymluvit z podezření. Někdo to má snadnější, někdo těžší (viď Tamaro :D), ale nakonec je podezřelý pouze Rainhard.

Samira vypráví své zážitky se setkání s démonem, ale vynechá veškeré odkazy na přetrvávající lidskost Otovy manželky, aby náhodou nelnul moc k možnosti ji ještě zachránit. Ota je požádá o pomoc s démonem, viditelně je to nad jeho síly. Samira nabídne, že zajede do Olomouce a zkusí sehnat nějakého zkušeného vymítače na radu biskupa. Ota je z počátku proti, ale přemluví ho.

Ota ještě řekne Samiře, že Djara odvlekli biřici do Olomouce, protože zabil písaře, prý Samiru někdo slyšel, jak na něj tehdy za hospodou řvala. Samira přesvědčí Otu, že je to nedorozumění, a ten slíbí poslat purkmistrovi do Olomouce dopis, aby popravu pozdržel, než se věc důkladně vyšetří. Tím samozřejmě ihned pověřil ostatní postavy.

Vincenc by rád vyrobil nějaké lektvary a jiné alchymistické udělátka, proto chce zajít za čarodějnicí na samotě. Protože je zde stále hrozba démona, který obchází kolem, raději se nerozdělují a jdou společně.

Cestou z mlhy vyběhne vyděšený uhlíř, který je zavede v mrtvému Janovi, druhému pomocníkovi Vincence. Chlapce někdo vyvrhl a jeho vnitřnosti rozvěsil po blízkém stromě, zlomil mu vaz (patrně v tomto pořadí) a kolem jeho krví vytvořil kruh. Róza hlídá uhlíře, aby nevzal roha, Tamara obchází les a domlouvá se se svým démonem - ten by nejraději získal spojence, ale Tamara ho přesvědčí, že když druhého démona zničí, bude nejsilnější v okolí.

Vincenc si prohlíží kruh z krve a vzpomíná, že starověcí Arabové používali podobné znamení jako důrazné varování proti vstupu. A Samira se už nudí, tak vezme klacek a pořádně do toho zetlelého listí zašťárá a přeruší krvavý kruh. Tamara odhalí slabého démona, který zde působí jako past, právě ve chvíli, kdy drobná démonická zmije Samiru pokouše. Vincenc dokáže jed více méně neutralizovat a uhlíř se konečně zdejchne.

Čarodějnici najdou na zápraží, jak nevzrušeně rve peří z napůl ještě živé koroptve. Vincenc vyhandluje nějaké cennosti za hromadu podezřelých věcí a bylin, kterým říká důstojně "alchymistické zásoby", ostatní v tom vidí jen cosi zdechlého s čímsi, co příšerně smrdí. Ve smlouvání výrazně pomůže i Samira, která zmíní, že ji nepráskli Bonifáci, který už je naštěstí pryč. Čarodějnice bude odteď ještě více náchylná Samiře pomoci, dokonce ji poradí, jak se démona zbavit - doporučí osvědčený způsob - oheň.

Samira s Rózou se večer setkávají s Lesanou, aby Samira získala odměnu za splněný slib. Lesana je podezřeje sdílná, ze předmět, který si Samira odnesla z ruin, nechce nic, prý už za něj zaplatila. Za to, že Moučnou zbavila Bonifáce, jí Lesana vrátí životní energii a tak Samira zase omládne. Pak konečně řekne, že bude něco chtít i za to, že Samiře pomohla z jeskyně, kde ji démon věznil, snad si nemyslela, že se tam tajná chodba krytá vílí iluzí objevila sama? :>;o)

Jako odměnu ze Samiry Lesana vyloudí slib, že jí dá život za život - má prý ovlivnit život někoho, koho prozatím nezná, aby za Lesanou přišel. Slíbí, že mu neublíží a že stačí, když se o to Samira upřímně pokusí. Samira není z obchodu nadšená, ale moc možností nemá.

Další informace o démonovi, které se z víly snaží vyloudit, je jim ochotná dát, pokud si s ní a jejími společnicemi zatančí. Do toho se Samiře moc nechce, je stále dost zraněná, Róza se nabídne, že za ni zaskočí, když nebude moci. S tím Lesana souhlasí. Obě tedy s vílami protančí celou noc, málem padnou únavou, sešlapou celé boty a Samira i zkolabuje.

K ránu jim Lesana prozradí, že démon musí zesílit a na zimu se uloží ke spánku ve skalní jeskyni, hluboko pod kořeny skal. A pokud ho chtějí porazit, že je poblíž Olomouce zapomenutý magický meč dávného zabijáka démonů. Místo jim co nejpřesněji zakreslí do mapy.

Po těchto nesnázích všichni odpočívají celý měsíc, snaží se co nejlépe vyléčit a připravit na cestu do Olomouce.
Uživatelský avatar
fenikso
Příspěvky: 792
Registrován: 11. 10. 2009, 10:58
Bydliště: Brno

Re: [Medieval World] Olomoucké kroniky - zápis

Příspěvek od fenikso »

Obrázek
Použitý obrázek

Kapitola XIV.

Vincenc ještě v Moučné vyrábí lektvar na podporu, ehm, mileneckých dovedností, a také pravý opak. Oba lektvary se mu sice podaří, ale oba také budou slabší odvary toho, co původně zamýšlel. Dále ještě vyrobí posilovací lektvar, co však člověku posílí se budeme muset nechat překvapit, až ho bude někdo chtít použít.

Uplynuly dva dny, během kterých se skupina dostala do Olomouce. Róze a jejím kumpánům se podaří propašovat do města chmel a výhodně ho prodat, protože se tak vyhnou zdanění.

Olomouc, jak už to u měst bývá, má pevné hradby, které však zdaleka nejsou vyplněné. Jádro města už postavené je, úřad rychtáře a konšelů, kostel, několik hostinců a pivnic, měšťanské domy, noclehárny a lázně, nějaké měšťanské domy, trh a masné krámy... Zbytek je jedno velké staveniště.

Vincenc si půjčí od Rózy, aby mohl podplatit kněží v kapitule a tak splnil, co v nouzi Bohu slíbit. Pak už hledá v knihovně další informace o Ashael. Zjistí, že prameny nejsou za jedno, jestli je to muž nebo žena, ale nejspíše by to měl být anděl. Vše je ale zahaleno rouškou tajemství. Také zjistí, že socha původně stála na jiném místě hřbitova, než kde stojí nyní, někdo ji přesunul k hrobce.

Ostatní skončí v hostinci U Erbu, který kromě skromné společné místnosti na spaní nabízí i několik soukromých pokojů majetnějším cestujícím. Zde Edvard potkává své staré známe, rytíře Arnošta z Malé strany, Barnabáše z Třeboně a Jošta z Brna. Vyptává se jich, jak se vede, a oni ho přesvědčují, ať se přidá k tažení proti slezskému povstání. Polský král vybízí rytíře z Moravy, aby se zapojili, a Jan Lucembruský prý aktivitu podporuje a vyplácí i nějakou zálohu.

Edvard se dále vyptává na lapky v okolí Olomouce, ale to mu jeho společníci nedoporučují, prý to už pár hrdinů zkoušelo a nedobře dopadli. Naposled, jejich kamarád Evžen, se zbláznil a skončil v Hradišti v péči mnichů. Prý mu úplně přeskočilo. A bude to nejspíše proto, že lapky vede jakýsi černokněžník, spojenec Satanův.

Vincenc navštěvuje hřbitov a prohlíží si místo, kde původně stála socha Ashael. Nachází zde zbytky rozlámané náhrobní desky, okolí je překopané a jsou tu nové hroby. Socha stojí u hrobky a opravdu je dívce podobná. Protože už se stmívá, chce si Vincenc ještě nasbírat hřbitovní kvítí na své alchymistické pokusy. Vyruší ho dva zloději, kteří se ho pokusí pod pohrůžkou smrti obrat o peníze. Oslní je lucernou a uteče.

Tamara přesvědčuje Edvarda, aby s ní jel do Brna. Sice nechce, ale nakonec se Tamaře podaří jej přesvědčit. Těžko říct, jestli na to má vliv hlavně to, jak naráží na jeho rytířské povinnosti a čest, nebo to, že spolu skončí na noc v jednom loži. Každopádně, Edvard bude Hance a Tamaře dělat doprovod do Brna i za cenu toho, že v Drahotuši nestihne půlku turnaje. Sám se snaží uchlácholit, že počáteční disciplíny jsou pro děti, ne pro pořádné chlapy. Lukostřelba, závody na koních, stínání cvičných cílů ze dřeva, pche.

V hostinci U Erbu také narazili na kejklíře, kteří neodjeli k Vilémovi, ale jeli do Olomouce, aby zjistili, jaký bude osud Djara a jestli by se jim případně podařilo ho zachránit. Zjistili, že o jeho uvěznění se postaral purkmistr, ale poté, co přišel od Oty dopis, na chudáka vězně snad všichni zapomněli. Takže teď sedí v malé kobce pod radnicí. Ke kejklířům se také přidali dva noví členové, namachrovaný bard Radvan a tichá akrobatka Abigail.

Démon přesvědčí Tamaru, že by si měla zpět získat důvěru Samiry. A nejlépe tak učiní, když zachrání Djara. Tamara chystá záchrannou akci. Od Vincence si nechá vyrobit dýmovnici s ochromujícím kouřem a požádá také o pomoc Rózu.

Róza s Horácem se vybaví namočenými hadry a dýmovnicí od Vincence. Vkradou se oknem v prvním patře do radnice, ostatní hlídají. Jelikož se k budově blíží stráže, Vincenc se ujme nevděčné role utíkajícího násilníka, Tamara se naopak s vervou zhostí role oběti. Rozruch městskou stráž na chvíli odláká a akce může pokračovat.


Pár hlášek:
Edvard: Ty nemáš koule?
Vincenc: Já, mám pud sebezáchovy.

Tamara: A kdyby byl nějaký problém...
Róza: ...tak zdrháte.
Uživatelský avatar
fenikso
Příspěvky: 792
Registrován: 11. 10. 2009, 10:58
Bydliště: Brno

Re: [Medieval World] Olomoucké kroniky - zápis

Příspěvek od fenikso »

Obrázek
Použitý obrázek

Kapitola XV.

Róza a jeden z jejích kumpánů (prý "bývalý" zloděj) vlezou v noci do prvního patra olomoucké radnice. Dostat se až do podzemí, kde je vězněný Djar, není tak snadné, protože i v tuto pozdní hodinu není budova opuštěná. Jeden z konšelů se radí s nějakým kriminálníkem o padělání dokumentů pro Konráda. I když zůstane konšel v hlavní hale sám, musí se vagabundi kolem něj nenápadně prosmýknout, aby je nezahlédl, jakmile odchází nahoru.

Další na řadě je žalářník, který je vcelku neškodný až do doby, kdy vagabundi zjistí, že zarezlé dveře i zámek nechutně vržou a musí ho zpacifikovat, spoutat a zavřít do cely místo Djara. Vagabundi se ještě pokoušejí ukrást z radnice těžkou truhlici, ale když vidí vracející se stráže, raději utečou.

Vincenc u studny potkává Ashael. Snaha vyrazit z ní, co vlastně chce, selhává. Tvrdí sice, že nese "jen dobré" zprávy, ale kdo by jí věřil? Vincenc zkouší s bytostí rozmlouvat, ptá se například na smysl života, na což nedostane zrovna uspokojivou a uklidňující odpověď (viz hlášky :)).

Ráno si Edvard vyzvedává u městských úředníků zálohu na cestovní výdaje pro tažení do Slezska.

Vincenc se znovu zastaví v knihovně, kde ho probošt pořádně sjede za jeho nápady vyučovat čtení písma svatého děti. Vcelku nic už s tím ale nenadělá. Pak si Vincenc všimne, že se po něm shání neznámý rytíř. Trochu orientálně vypadající vážný pán s křižáckými znaky a podivným krystalem se dost snaží, aby Vincence našel. Ten se pokusí rytíře sledovat a vyhýbat se mu, ale nakonec je dvěma dopaden a vlečen kamsi k bráně.

U brány se strhne rvačka, protože žoldnéři, kterým Vincenc utekl u Moučné, ho našli. Do vzniklého zmatku hodí Róza dýmovnici původně plánovanou pro osvobozování Djara, a tak se může Vincenc dát na útěk. Nakonec se mu podaří schovat v kádi s prasečí krví v masných krámech a později (až se trochu umyje :>;o)) se vytratit z města.

Vincenc odjíždí do Kroměříže vyřizovat milodary na kostel v Moučné. Tamara s Edvardem míří s Hankou a doprovodem do Brna. Samira s Djarem, Rózou a vagabundy podle mapy zamíří k vesnici Lhota, ostatní kejklíři zůstávají v Olomouci. Uplyne několik dní.

Ve Lhotě se podaří Samiře po té, co se zbaví tří pěkně otravných čeledínů z mlýna, konečně najít vhodného průvodce. Cedrik, podivín, co se fláká po okolních lesích, jim slíbí, že je zavede k mohylovému vrchu. Varuje je ale, že pokud tam něco chtějí, ať si vezmou jen jednu věc a rychle utíkají pryč. Prý tam jednou za čas chodí sbírat zbytky vybavení po mrtvých odvážlivcích, které "velké zlo" co tam žije zabíjí. Kromě toho si řekne o nekřesťanskou sumu za své průvodcovské služby.


Pár hlášek:
Vincenc: Jaký je smysl života?
Ashael: To musí mít každá hloupost smysl?

Ashael: Vy lidé. Žijete v temné kobce. To, co nazýváte poznáním, je jen tápáním ve tmě. V té kobce však nejste sami, je tam s vámi ještě jedna bytost, které jste potravou. Jmenuje se Osud.

MC: Oni ti kněží tu askezi moc nežerou. Oni obvykle žerou jiné věci.

Tamara: Buď ho na Charm ojedu já, nebo ho na Weird ojede démon.
Uživatelský avatar
fenikso
Příspěvky: 792
Registrován: 11. 10. 2009, 10:58
Bydliště: Brno

Re: [Medieval World] Olomoucké kroniky - zápis

Příspěvek od fenikso »

Obrázek
Použitý obrázek

Kapitola XVI.

Tamara a Edvard přijíždějí s Hankou z Moučné do Brna. V Brně panuje epidemie kašle, ulice jsou poloprázdné až na sebemrskačské poutníky, kteří se kají ze svých hříchů. Paní Vilhelmína je sice nemocná, ale to jí nebrání aby byla pěkně napříjemná na své služebnictvo. Tamara s Edvardem se u ní ubytují a Tamara jí vysvětlí svůj plán s Hančiným nemanželským dítětem. Vilhelmína souhlasí a povoluje Tamaře štědrý nákup bylin na její vyléčení z kruté nemoci.

Edvard navštěvuje známého obchodníka s oblečením, aby si nakoupil zimní šaty. Je svědkem hádky mezi trapery a obchodníkem, dokáže jejich spor vyřešit a tak získá možnost nakoupit si prémiové zimní šaty, jak se na rytíře sluší. Obchodník nabídne Edvardovi seznámení s Janem s Lipé, ale jen pokud mu pomůže vymoci z Justiána, obchodníka s drahými látkami, zpět polovinu ceny, protože dodávka byla nekvalitní. Edvard souhlasí.

Tamara se s bylinkami ani nenamáhá, přivolá na pomoc svého démona. Při obřadu ji uvidí dva sluhové s kádí na koupel. Je to dost podivný pohled, ale Tamara je sebevědomě odbude, že "tady s Magistrem" vyrábějí léčivý lektvar a potřebují klid, šero v místnosti se postará o zakrytí ostatních detailů.

Když se Tamara vrátí, objeví Merihema, jak v lázni drží chudinku děvečku, která ji asi připravovala, a trápí ji bolestí. Tamara usoudí, že z toho se už nevykecá, takže nebohou dívku utopí. Nechá démona se nažrat a pak plánuje využít jeho dalších služeb, aby se mrtvoly zbavila. Jenže, to se přepočítá. Démona ovládnou zvrácené pekelné choutky a naopak on donutí Tamaru ovládanou agónií bolesti aby s mrtvolou prováděla jisté velmi nechutné věci - nebylo to až tak hrozné, ale pár polibků a vřelých objetí k tomu patřilo, vše okořeněné dávkou zaslepující bolesti.

Když démon ukojí své vášně a Tamara se ze zážitku alespoň trochu vzpamatuje, musí samozřejmě vyřešit mrtvolu, to, že je sama celá od krve, a taky káď té krve plnou. Podaří se jí v noci mrtvolu dostat do pytle a odtáhnout ji k blízké ohradě s prasaty. Vyhnout se ostatním lidem dokáže jen díky zázraku, nebo možná proto, že při epidemii si každý radši hledí svého. A taky se důkladně maskuje bahnem v obličeji.

Rainhard se vrací z Opavy z povedené výměny bývalého lovce lapků z okolí Moučné za slušný obnost stříbrňáků, dvakrát více, než by dostal v Olomouci za předání zločince spravedlnosti. Rainhard a jeho žoldnéři přijíždí do Lhoty, aby pomohl Samiře v jejím pátrání po meči, který prý dokáže démona z Moučné zahubit. Přímo ve vesnici naverbují tři nadšené mlynářovy pomocníky, ne, že by vypadali schopně, ale mají ulitou skrýš krátkých luků po lovcích, co je v létě roztrhali vlci. A to se žoldnéřům náramně hodí.

Samira, Róza a Rainhard i s jeho bandou jdou společně s Cedrikem celý den v mohylovému vrchu. Večer se pod pahorkem utáboří a Samira s Rainhardem jdou ještě za světla lucerny na romantický výlet, eh, vlastně průzkum okolí. V noci najdou jen větší snad-ještěří stopu, ale třeba takový Rainhard tam nic nevidí :D.

Ráno obhlížejí okolí, mohyly i propadlinu vedoucí do útrob země. Zjišťují, že jeden z menhirů se zbortil a drží ho jen starý uschlý strom, takže jej pomocí sekyry připraví jako past pro případnou nestvůru. Také najdou další zasypaný vchod do kopce, který odhrabou. Pak se ale strhne mezi žoldnéři hádka a dva největší lakomci, Všerad a Cyril, se chtějí podívat do díry první. Rainhard jim to nakonec, ač neochotně, povolí, Samira je varuje, ať si vezmou jen jednu věc. Žoldnéři projeví nečekanou dávku důvtipu a odnesou si ven jen a pouze meč, o který šlo Samiře a Rainhardovi.

Všerad s Cyrilem jsou ochotní meč vyměnit, pokud Raihnard donese ze zasypaného pokladu něco dostatečně cenného. Situace se eskaluje, Rainhard se pobije s Všeradem na meče, naštěstí bez vážného zranění, pak Samira tahá kuši, ostatní žoldnéři luky, nakonec to Rainhard nějak ukecá aniž by se na pahorku všichni povraždili. To už ale Róza spustí povyk, protože zjistí, že Všerad si kromě meče ještě nabral váček plný stříbra. Rainhard musí povolit ostatním jít se napakovat, alespoň je dolů pošle po dvojicích. Už další dvojice, soudě podle smrtelného jekotu, se nevrátí.

Z díry v zemi vyleze nefalšovaný černý drak, obrovský a k tomu docela naštvaný. To nikdo nečekal, hlavně proto, že draci přece nejsou :lol:. Drak zařve tak, že Róza omdlí a Rainhard zůstane strachy stát na místě jako zkamenělý. Vagabundi jsou dál a taky dost při smyslech, aby nelenili a po vagabundsku rychle utíkali. Žoldnéři panikaří, ale část se ježí zbraněmi a snaží se zformovat. Samira dostane ránu ocasem a další od menhiru, Ranhard střílí z kuše a poté organizuje žoldnéře k útoku. Situace nevypadá vůbec dobře, zbraně jsou na draka slabé a ačkoli zraněn, vypořádá se s žoldnéři celkem rychle. Několik zemře po zásazích drápy či zuby, některé spálí ohněm, i Rainhard a Samira jsou popálení.

Ve chvíli, kdy se poraněný drak zvedne do vzduchu, všichni zbylí utíkají o život. Drak dále ještě ohněm decimuje rozprášené žoldnéře na okraji lesa, většinu zabíjí, stejně tak pobíjí uvázané koně. Zachraňují se jen Samira, Rainhard, Všerad a Cyril. Samiře se podaří získat meč, pro který přišli. Róza se zachrání tím, že se schová do vykopané hlíny a počká do setmění, pak se proplíží pryč.

Vincenc chce získat další peníze na stavbu kostela v Moučné od kroměřížského rychtáře Floriána. Aby si práci a přesvědčování usnadnil, spřátelí se s purkmistrem Olafem, kterého nejen uplatí vínem z Hradiště, ale ještě mu slíbí pomoci se stavbou hradeb. Dozví se o rychtáři všechny jeho hříchy, návštěvy hampejzů a chlast jsou ty z menších, nedávný pokus zastavit městský majetek židovským lichvářům z těch větších.


Hláška:
Tamara: Zkusím co nejtišeji...
MC: Táhnout mrtvolu po schodech?
Naposledy upravil(a) fenikso dne 21. 3. 2017, 10:18, celkem upraveno 1 x.
Uživatelský avatar
fenikso
Příspěvky: 792
Registrován: 11. 10. 2009, 10:58
Bydliště: Brno

Re: [Medieval World] Olomoucké kroniky - zápis

Příspěvek od fenikso »

Obrázek
Použitý obrázek

Kapitola XVII.

Edvard vysleduje obchodníka s drahými látkami, Justiána, až do hostince, kde je v Olomouci ubytovaný. S dvěma zbrojnoši si na něj počká večer, když odchází za nočním povyražením. Zastoupí mu cestu a Edvard se dožaduje vysvětlení nekalých obchodů. Justián se nezalekne a stojí si za tím, že poctivě zaplatil vysokou daň za kvalitní zboží, které pak prodal. Edvard si nedokáže morálně obhájit další utlačování poctivého obchodníka a tak vzdá možnost být představen nejmocnějšímu šlechtici Moravy.

Zbytek skupiny zdecimované drakem se snaží navzájem rychle ošetřit, jsou stále otřesení. Také si uvědomí, že s sebou nemají žádné obvazy (natož nějakého léčitele), takže improvizace musí stačit. Rózu zachrání tak tak, Raihnard se modlí k Pánu a ve slabé chvilce se zařekne, že splatí všechny své dluhy.

Tamara chce ukrást svatou relikvii z johanitské kapituly. Zkusí své věštecké kameny, ale zase se nedozví nic, co by chtěla a potřebovala. Vidí mladou, snad dvanáctiletou, otrhanou dívku, jak stojí na hranici. Jako poslední možnost se pokusí přesvědčit Edvarda, aby jí pomohl. Když se rytíře na ruce dotkne, aby si mohla přečíst jeho emoce, její magie selže a naopak se Edvardovi odhalí něco z Tamařiných čerstvých vzpomínek - co dělala včera s mrtvou služkou v kádi s vodou a krví.

Edvard uteče a Tamaře se vyhýbá, ta tedy krádež léčivé relikvie od Johanitů odloží na neurčito.

Vincenc v Kroměříži si získá přízeň rychtáře, který si cení lidí bez zábran, co jsou ochotní vytáhnout na svého oponenta tu největší špínu. Dá Vincenci směnku uplatnitelnou v jakémkoli cisterciáckém klášteře jako příspěvek na kostel v Moučné. Další čas stráví Vincenc pomocí se stavbou kroměřížských hradeb, prodejem mastí podezřelé kvality a vyptáváním na sektu, která by měla něco společného s Ashael a která by působila v okolí Olomouce.

Všichni se po čase schází v Drahotuši na turnaji. Edvard vyhrál na celé čáře a kromě slávy, uznání, a nových přátel, si také získal srdce Berty z Drahotuše, o deset let mladší nespoutané manželky Boleslava, hradního pána z Drahotuše. Rainhard najímá nové žoldnéře a dohaduje se s Všeradem, co udělají do budoucna s drakem. Všerad navrhuje připojit se k tažení do Slezska a navštívit mnicha ve Wroclawi, který se prý legendami o dracích zabývá.

Samira se živí různými vystoupeními, jak jí dovolí její zdravotní stav, Róza stráví většinu času na lůžku a pod dozorem Vincence se pomalu zotavuje ze setkání s drakem. Samira se zasnoubí s Djarem. Tamara zjistí, že je těhotná, když zváží všechna pro a proti, ustanoví Edvarda otcem dítěte a řekne mu o tom. Edvard, na svou rytířskou čest, se s Tamarou narychlo zasnoubí. Tažení do Slezska se odkládá, protože napadl sníh.

Uplynou čtyři měsíce, je brzké jaro. Róziny rány už jsou skoro vyléčené, ostatní přeživší jsou už nějakou dobu fit. Samira začíná mít noční můry ohledně démona z Moučné, má obavy a svěří se Rainhardovi. Ráda by bestii zabila co nejdříve, protože si myslí, že démon se brzy probudí.

Tamara chce splnit slib daný Lesaně a získat kořen starého dubu v zapomenuté zahradě v Drahotuši. Pomáhá jí Vincenc, Samira a Róza. Navštíví starého zahradníka, který je varuje, že v hradní zahradě se dějí divné věci a že dub najdou jen v noci. Zahradu si obhlédnou, ale nic přes den nenajdou. Je to zarostlá a zapomenutá plocha mezi dvěma hradbami, nic zvláštního, těžko "zahrada". Vincenc hledá v kronice zmínky o dubu zjistí, že tam stával už v pohanských dobách a že u něj pohané obětovali bohyni Moraně.

Boleslav si zavolá Vincence a chce od něj astrologickou radu ohledně toho, že se mu nedaří zplodit dědice se svou ženou. Vincenc mu radu slíbí za příspěvek na kostel v Moučné.

Vagabundi upytlačí jelena a v noci ho táhnou do zahrady. Opravdu, zahrada je v noci mnohem větší a temnější, než přes den, vše smrdí vílami na tisíc honů. V kořenech starého majestátního dubu se seschlými listy Samira objeví spícího obrovského psa. Edvard se Samirou obětují jelena Moraně a Róza dává pozor. Vše proběhne nečekaně podle plánů a Tamaře se podaří uříznout kus kořene pro Lesanu. Pak už si všichni oddechnou, jakmile zakletou zahradu opouští.

Další den Vincenc jde poradit hradnímu pánovi. Protože se mu nechce kupovat astrologické vybavení, astrologii pěkně nafunguje, až mu to uvěří všichni přítomní. Boleslav je navýsost spokojen s radou, ať odjede na dva týdny na obhlídku panství, Vincenc mu ještě věnuje potenční lektvar. Nadšený Boleslav slíbí zaplatit zvon do nového kostela - pokud bude mít dítě - a odjede.

Nyní přichází na řadu další část plánu. Vincenc nic neponechává náhodě. Vyrobí "ovulační" lektvar a domluví se s Edvardem, do kterého je podle všeho od dob turnaje Berta blázen. Samira, další kejklíři a Róza připraví představení, které má odpoutat pozornost. Vincenc a Tamara jsou připraveni na nejhorší. A Edvard se pokusí s Bertou vytratit na svou chvilku vášní. Tak snad to dobře dopadne...


Pár hlášek:
Poté, co Tamara zpraví Edvarda o tom, že bude otcem.
Tamara: Projdu ven a přeříznu koni šlachy.
Edvard: Rostislave, bal věci!

Vincenc přemlouvá Edvarda, aby Bertě pomohl s těhotenstvím.
Edvard: A co z toho budu mít já?
MC na bezradného Vincence: Ha, to jsi nečekal, co?

Vincenc předává lektvar způsobující okamžitou ovulaci Edvardovi.
Vincenc: A vyloženě tě upozorním, aby ty jsi to NEPIL!
Uživatelský avatar
fenikso
Příspěvky: 792
Registrován: 11. 10. 2009, 10:58
Bydliště: Brno

Re: [Medieval World] Olomoucké kroniky - zápis

Příspěvek od fenikso »

Obrázek
Použitý obrázek

Kapitola XVIII.

Edvard se během vystoupení kejklířů, kdy je osazenstvo hradu dostatečně rozptýleno, skutečně vytratí s vášnivou Bertou do vinného sklepa a užije si s hradní paní dost intimních chvil, aby ji s pomocí Vincencovy alchymie (snad) přivedl do jiného stavu. Pomáhat slabým a neschopným, zdá se být nové rytířské heslo :D.

Samira svým vystoupením upoutá nechtěnou pozornost jednoho z velmožů, který vystoupení pochopil po svém a chce si vymoci přítomnost Samiry ve svých komnatách klidně i násilím. Ze svízelné situace jí pomůže Tamara, která tvrdí, že už rodí a potřebuje pomoct.

Rainhard se neúčastní všeobecného veselí, ale posedává v krčmě. Tam se k němu připojí Djar. Nejspíše si povšiml, jak se Samira po Rainhardovi dívá, přišel ho požádat, aby ho něco naučil a na oplátku slíbí žoldnéřské skupině své služby. Rainhard souhlasí a hned si schopnosti hromotluka vyzkouší. Nestojí samozřejmě za nic, ale že sílu a kuráž má musí chtě nechtě přiznat.

Vincence kontaktuje posel jakéhosi bratra Benedikta, který se s ním chce sejít ohledně informací o Ashael, které se pokoušel nedávno najít. Vincenc, dostatečně podezíravý, si s sebou na schůzku vezme Samiru a Edvarda.

Jeden z úředníků naverbuje Rainhardovu bandu na vyřešení problémů se sedláky. Prý se nějak naštvali na výběrčího daní, hrozí mu smrtí a donutili ho schovat se v blízkém klášteře cisterciaček. Rainhard úkol, za dostatečnou úplatu, přijímá.

Vincenc, Samira a Edvard navštěvují bratra Benedikta. Starý mnich mluví o tom, že Ashael je padlý anděl, který i přes přání Boha chce nadále pokračovat v boji světla proti temnotě, i když zlo a dobro má být v rovnováze, tak si přeje utopické vítězství světla a dobra. Bratr Benedikt také označí rytíře, které potkal v Olomouci, za fanatiky a Ashaeliny přisluhovače. Vincenci ani Samiře se jeho řeči tak docela nezdají, i když Vincenc připouští, že Ashael je divná. Ale zachránila mu život, snad i dvakrát. Nebo ne?

Všímají si také, že bratr Benedikt má velmi silnou víru a na rukou pár jizev podobných těm, co měl bratr Bonifác, takže je podle všeho buď bývalý nebo současný inkvizitor.

Ráno Samira s Tamarou potkává hlouček měšťanů, kteří chtějí v čele s pochybným knězem upálit malou holku za to, že prý způsobila epidemii v Brně. Podaří se jim zmanipulovat dav a děvče zachránit. Poté se Tamara probudí a zjistí, že to byl jen sen. Když ale později vyráží z města, děvče z Tamarina snu potkávají jako žebračku u brány. Na doporučení démona se jí ujmou a berou ji s sebou. Dívka se jmenuje Nina, má divný pohled i docela ofrklou náturu, a na ruce podobné tetování, jako má Samira.

Rainhard s Vincencem se rychle zastaví u kláštera cisterciaček. Rainhard se snaží zastrašit sedláky, ale nakonec je přesvědčí Vincenc pohádkou o tom, jak ve Slezsku povstali proti králi vesničané (když ve skutečnosti povstala šlechta) a teď se tam chystá válka. Sedláci odtáhnou a Rainhard jde "osvobodit" družinu výběrčího daní. Když zjistí, kde se nachází peníze, důvěřivého výběrčího odvede bokem a strčí ho z klášterní zdi. Chudák to přežil, tak ho ještě střelí kuší. Pak si přivlastní část vybraných peněz z truhly, ale jen tak málo, aby se to nedalo poznat a dostal odměnu. Vymluví se, že výběrčího "někdo zabil".

Vincenc v Olomouci nechá dopis biskupovi, že má na kostel většinu peněz vybranou a rád by připomněl, že biskupství slíbilo také se na výstavbě podílet. Pak ještě s Rainhardem a jeho muži odkryje na hřbitově kostnici na místě původně stojící náhrobní desky, kde stála socha Ashael než byla přemístěna. Uvnitř najde kromě ostatků i několik cenných předmětů, ale i dosti děsivý nápis na stěně, který ho přesvědčí, že by věci měly zůstat na svém místě. Bohužel jeden z žoldnéřů něco ukradne a prodá. Rainhard ho za to vyrazí ze skupiny.

Zpět v Moučné se snaží Samira vyslýchat Ninu, dozví se jen, že její jizva "zabíjí lidi". Tamara na naléhání démona navrhne Nině výuku, ta odvětí vědoucím úsměvem. Tamara se nemůže zbavit dojmu, že ji démon do něčeho zase zatáhl, a že lidé, kteří Ninu chtěli v jejím snu upálit, byli tak nějak v právu.


Pár hlášek:
Úředník k Rainhardovi: Prodáváte to, co máte u pasu [meč a jeho použití :)]?
Rainhard: Myslíte penis? Ano prodáváme.

Tamara: Až budu umírat v bolestech, eh, myslím rodit, tak se háže na co?

Vincenc: On neví, jak vypadá misionářská poloha. Není misionář!

Samira: Neznalost Nového zákona neomlouvá!

Rainhard odmítá odložit zbraň při vstupu do kláštera: Tenhle meč byl ve svaté zemi!
Naposledy upravil(a) fenikso dne 21. 3. 2017, 10:19, celkem upraveno 2 x.
Odpovědět

Zpět na „Vaše hraní - příprava, rady, zápisy a PbP“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: MaMaHaJ a 7 hostů