[Medieval World] Olomoucké kroniky - zápis

Zápisy a zážitky z vašich her, pomoc s přípravou, společné hraní.
Uživatelský avatar
fenikso
Příspěvky: 792
Registrován: 11. 10. 2009, 10:58
Bydliště: Brno

Re: [Medieval World] Olomoucké kroniky - zápis

Příspěvek od fenikso »

Obrázek
Použitý obrázek

Kapitola XXXIII.

Ze zápisků kronikáře Vincence:

Jeseníky:
Skupina obejde vesnici dokud nenarazí na pěšinu. Na ní si všimnou koňských stop. Vyrazí po pěšině směrem od vesnice. Po chvíli zaslechnout koňský dupot. Samira se postaví s kuší doprostřed pěšiny. Tamara se skryje za ní v lese a Vincenc jde podél pěšiny dopředu a ukryje se, aby mohl jezdci vpadnout do zad. Jezdec se konečně objeví. Má s sebou velkého psa, velký meč a pěkné brnění. Vše v ladící černé barvě.

Zastaví před Samirou, která po něm chce vysvětlení, co se tady ve vesnici děje. Cizinec řekne, že jeho pán vesničany chrání, což se tedy Samiře vůbec nezdá. Vincenc se jezdci pokusí dostat do zad, ale pes po něm hned vystartuje a Vincenc se schová na strom. Tamara z úkrytu sleduje co se děje a zavolá si na pomoc Merihema. Ten jí prozradí, že tomuhle protivníkovi není radno se postavit v boji. V té chvíli si Tamara všimne, že se kolem splétá magická past, která ji má připravit o kouzelnické schopnosti. Požádá Merihema o pomoc. Ten po ní chce za odměnu její dítě. To Tamara odmítá a použije kouzelný prsten, změní se ve vlaštovku a odletí do Opavy.

Vincenc záhadným způsobem spadne ze stromu, kde už čeká pes a drží ho v šachu, protože Vincenc upustil svoji zbraň, když lezl na strom. Aspoň tedy kouká na psa a pozná, že jeho slabina by mohlo být světlo. Samiřina konverzace nikam moc nevedla a jezdec i přes její výhrůžky šel k ní blíže a tak schytal střelu z kuše. Moc velký účinek to na něj nemělo, střela vůbec tak tak prorazí zbroj a bojovník si ze zraněného ramene nic nedělá.

Samiru celkem snadno svázal a vyrazil k Vincencovi, který se nechal raději svázat dobrovolně. Samira mezitím dojde ke koni a snaží se svázanýma rukama vytáhnout oštěp z jezdcova sedla. Skoro se jí to podaří, ale jezdec jí v tom nakonec zabrání. Samira zkusí zoufalý útok na jeho slabiny, ale ani ten není moc účinný. Jezdec nakonec Samiru s Vincencem přiváže za krk za koně a odvede je směrem odkud přijel.

Slezsko
Všichni se chystají k útoku na město, když zvěd ohlásí že za nejbližším kopcem je jiná armáda poláků. Rainhard s Edvardem vyběhnou na kopec a armádu opravdu uvidí. Rozhodnou se rychle zorganizovat útok. Edvard sebere své kamarády rytíře a čeká těsně pod vrcholem kopce, než Rainhard zburcuje zbytek armády. Ten varuje Taťánu a Šternberky. S Rózinou pomocí uspořádá jednotky která jsou ochotny ho následovat a vyrazí na kopec. Edvard tam už ale není.

Rainhard se tedy rozhodne zaútočit sám. Když vyleze na kopec vidí že, Edvard je uprostřed boje, protože se rozhodl objet kopec a provést překvapivý jízdní útok na křídlo polské armády. Vyrazí tedy s lučištníky Edvardovi na pomoc. Edvard je při útoku sražen z koně. Opěšalému se ale daří snad i lépe lépe než v sedle a polští zbrojnoši dostávají těžce zabrat.

V jedné volnější chvilce si Rainhard všimne, že s nimi není Erik (lapka z Opavy, kterého potkal na začátku dobrodružství) a vycítí za tím zradu. Když vidí, že bitva už je rozhodnutá, rychle se s Rózou vrátí do tábora. Tábor, jejich zásoby i obléhací stroje hoří. Róza začne se svými lidmi hasit a Rainhard se vydá pronásledovat Erika. Toho nakonec dostihne a protože ho Erik opravdu naštval, tak jej pokouší zabít. Souboj je vcelku vyrovnaný, ale to už dorazí Róza a dost nečestně rozmázne Erika ranou zezadu. Výsledek bitvy je ztráta několika mužů, poloviny zásob a všech dobývacích strojů (kromě jednoho beranidla). Také Erikovi muži přeběhli k nepříteli, i když spíše s ním byli od začátku.

Opava
Tamaře se podaří přeměnit z ptáka na člověka a sežene dohromady svůj ozbrojený doprovod, který tu nechala čekat. Přes noc se rozhodne odpočinout a podívá se do budoucnosti. Uvidí Samiru, jak ji přibíjejí na kříž.

Tajemná tvrz pod Jeseníky
Jezdec dovedl Samiru s Vincencem k tvrzi stojící na skále. Celá je z černého kamene a působí dost nepřirozeným dojmem. Kámen vypadá jako vulkanicky a je ostře nalámaný, i když vcelku nepřesně. Na nádvoří uvidí dav lidí, kteří přihlíží popravě oběšením - nutno podotknout, že oběšenec se cuká dosti dlouho. Zdá se, že dav vede člověk s úplně černýma očima.


Pár hlášek:
Vincenc, když se dozví, že po něm jde pes: A říkal jsi, že to není jorkšír?

Tamara k MC poté, co se jí podaří uniknout: Ty měkneš!

Samira: Róza nosí ten řemdih jak pacičku pro štěstí.

Vincenc směrem k Edvardovi před bitvou: Dlužíš mi nějaký prachy, tak ne abys umřel. To je taková motivační řeč...

GM k Rainhardovi: Můžete si s Edvardem povídat třeba o manželkách. Hlavně o té tvojí.
Rainhard: No já s ní nic ještě neměl, tak bych se ho mohl zeptat.

Samira kopne jezdce mezi nohy.
GM vysokým hlasem: Tohle bylo nepříjemné.
Uživatelský avatar
fenikso
Příspěvky: 792
Registrován: 11. 10. 2009, 10:58
Bydliště: Brno

Re: [Medieval World] Olomoucké kroniky - zápis

Příspěvek od fenikso »

Obrázek
Použitý obrázek

Kapitola XXXIV.

Ze zápisků kronikáře Vincence:

Tajemná tvrz
Černooký obviní Vincence a Samiru ze čtyřnásobné vraždy. Ti to samozřejmě odmítnou, protože oni opravdu nikoho přímo nezabili. Jejich věznitel se Vincencovi podívá do očí a ten se roztřese a padne na zem. O osudu zajatců zatím není rozhodnuto a jsou hozeni do vězení.

Z vězení jsou svědky jakéhosi rituálu, při němž Černooký vytvoří z obyčejného žoldáka stejného rytíře, jaký je zajal. Protože je ve vězení nikdo nehlídá, rozvážou si ruce. Vincenc ve chvíli volna medituje a zjistí, že mu Černooký nasadil během svého pohledu něco do mysli. K večeru k nim přijde žena s jídlem.

Vincencovi se zdá podezřelá prohlíží si ji. To se ale ženě moc nelíbí a chytne jej pod krkem. Samira Vincencovi pomůže a urovná to s naštvanou ženou, ze které se vyklube zajatá víla. Snaží se s ní vyjednávat, jak by mohli navzájem pomoci, ale kdo se někdy pokoušel dohodnout s vílou asi tuší jak tohle dopadlo. Víla jim nakonec nabídne, že jim pomůže, za něco, a pro odpověď si přijde ráno. Ještě v noci si však pro Samiru přijde jeden z rytířů a odvede ji k Černookému.

Slezsko
Edvard, Rainhard a Róza jdou vyjednávat s obránci města o jejich kapitulaci. Podaří se jim je přesvědčit, ti ale žádají po nich záruky, že se jim nic nestane, když se vzdají. A záruky chtějí od samotného polského krále. Zvolí si ze svého středu jejich zástupce Otmara, který dohlédne na to, že obráncům nebude podstrčen žádný padělek. Všichni se spolu s Otmarem vrací do svého tábora.

Tajemná tvrz
Samira prokoukne totožnost Černookého a identifikuje ho jako démona, kterého má zabít. Démon se od Samiry snaží dozvědět něco o Tamaře, tak ale nechce říct nic. Vyzkouší tedy na ni stejný pohled jako na Vincence, ale Samira jej v klidu vydrží. Démon jí nabídne, aby pro něj pracovala, při té příležitosti ji sice zbaví prokleté mince pověšené na krku, ale Samira se nemůže zbavit dojmu, že prokletí ji z části chránilo proti démonovým schopnostem. V té chvíli Samira ucítí, jak se kolem ní utváří magické síly, které by ji nejspíš dokázaly odnést pryč. Potlačí je a dál si s démonem povídá.

V Opavě Tamara velmi peprně nadává nad nepovedeným magickým rituálem, který měl Samiru proměnit na ptáka. Její démon se v koutku tiše směje.

Do vězení přišla za Vincencem víla vyzvídat, jestli jsou opravdu schopni démona zabít. Ten jí řekne, že Samiřin meč to dokáže. Víla ho odvede k démonovi, kde prohlásí že Vincenc změnil názor a chce vstoupit do démonových služeb. Pak se situace vyhrotí.

Samira hodí po démonovi halucinogenní drogu, která ale ovlivní i ostatní v místnosti. Vincenc se démona snaží rozptýlit kopím – to se moc nepovede a o kopí přijde. Navíc je zradí víla, kopne Vincence do intimních partií a zpacifikuje ho.

Samira v té chvíli použije výbušnou směs, ta ale selže a zraní Samiru. Samira pokračuje bariérou své víry a odláká pozornost démona i víly, která proti ní začne připravovat kouzlo. Démon se podezřele rychle proměňuje z téměř člověka na hmyzu podobného démona, šance hrdinné dvojice se rychle tenčí.

Vincencovi, kterému se nikdo nevěnuje, se tak podaří vílu překvapit a možná i proto kouzlem Samiru mine. Samira vyhodnotí situaci jako vhodnou k útěku a vyskočí z okna. Vincenc zvolí civilizovanější způsob a opustí místnost dveřmi. Na schodech potká rytíře, kterého ovšem dobře mířeným skokem ze schodů srazí na zem. Když vyběhne ven z budovy, spojí se Samirou, která utíká před démonem. Ten ji následoval oknem. Oba pak doufají že se stane nějaký zázrak.

Slezsko
Edvard v táboře opět zorganizuje stavbu obléhacích strojů. Rainhard přesvědčí Otmara, že král na podmínky obránců nepřistoupí a nechá město vyplenit. Navrhne Otmarovi, že ochrání jeho a další lidi, kteří ho budou následovat, za předpokladu, že zradí obránce a otevře brány města.

Pak ještě musí vyřešit malou vzpouru ve svých řadách, protože někomu přijde, že výkupné za Otmara by mohlo taky něco málo stříbra hosti. Po tom, co zesměšní jednoho ze svých drzých vojáků, dokončí svůj plán na obsazení města. Spolu s Otmarem se vrátí do města pod záminkou, že musí přepracovat původní požadavky, protože jsou moc troufalé. Otmar pak splní svou část dohody a otevře městské brány. Oslabení obránci snadno padnou a město je dobyto. V průběhu oslav (a plenění města) dorazí posel od Jindřicha z Lipé s žádostí o urychlenou pomoc s obléháním Opole.

Obrázek
Použitý obrázek


Pár hlášek:
Samira: Meč nebo Vincenc, popřemýšlím, co je užitečnější.
Uživatelský avatar
fenikso
Příspěvky: 792
Registrován: 11. 10. 2009, 10:58
Bydliště: Brno

Re: [Medieval World] Olomoucké kroniky - zápis

Příspěvek od fenikso »

Obrázek
Použitý obrázek

Kapitola XXXV.

Ze zápisků kronikáře Vincence:

Tajemná tvrz
Samira hledá nejlepší únikovou cestu a naskytnou se jí dvě možnosti: proskočit latrínou vedoucí patrně do příkopu nebo zkusit utéct přes bránu nebo hradby - ani jedno není příliš lákavé.

Rozhodne se utíkat ke zbrojnici, Vincenc z toho není zrovna nadšen. Démon mezitím vylezl na střechu a vystřeluje kolem sebe stínové magické střely. Jedna z nich zasáhne Vincence a srazí ho k zemi. Samira vyrazí dveře do zbrojnice a schová se, Vincenc tam za chvíli doleze taky. Protože démon se někam vytratí, ale tvrz ožije hlasy žoldnéřů a vesničanů, kteří se snaží uprchlíky najít, Samira se pokouší Vincence zamaskovat zbrojí a zvířecí kůží, aby se mohli vydávat za strážce a zajatce.

Jeden z vesničanů vrazí při hledání do zbrojnice a pokouší se bojovat, ale proti dvojici nemá nejmenší šanci. Protože ale situace se venku rychle vyostřuje, dostat se k bráně by nebylo zrovna snadné a Vincenc naléhá, že útěk latrínou je jistější, Samira mění názor.

Osádka hradu se ozbrojila luky či kušemi a nehodlá se s Vincencem a Samirou příliš párat. Vběhnou tedy na latrínu, ale je obsazeno. Než se překvapený voják stihne jakkoli bránit, dobře mířeným kopnutím jej pošle dolů. Tedy, zas až tak dobře mířené to nebylo, protože Vincenc ztratí rovnováhu a ups, letí taky. Sice dolů chtěl, ale představoval si to pomaleji...

Nešťastník dopadne opravdu špatně, zlomí si vaz. Vincenc dopadne o něco lépe, mrtvola vojáka náraz trochu ztlumí, přesto je těžce zraněn, má natrvalo poškozené oko. Samira naopak proklouzne dírou v latríně jako by to trénovala denně a ladně seskočí. Oba pak klopýtají po srázu do údolí, kde se v potoku umyjí a ošetří se. Rozhodnou se zachránit své věci, o které přišli při prvním setkání s rytířem. Vincenc najde cestu i všechny ztracené věci, kromě Samiřiny kuše, která byla zničená. Až pak si Vincenc povšimne, že Samira se v lese někde ve tmě ztratila.

Slezsko
Rainhard, Róza a Edvard si rozdělují ukořistěné věci. Rainhard jich má zřejmě dost a chce už jet domů. Edvard by ho ale měl rád při sobě i pro zbytek tažení a proto ho přemlouvá.

Dohodnou se na následujícím: Pokud Rainhard při tažení přijde o nějaký majetek, Edvard mu ho zaplatí. Pokud ale Rainhard něco získá navíc, dá z toho Edvardovi polovinu. Cenu Rainhardova majetku ohodnotí Róza (Rainhard jí zaplatí za službu 1 barter, a Edvard 4 barter aby ho nepodrazila :)). Róza tedy ochotně stanoví cenu jmění na skutečných 19 barter. Pak se všichni připravují na cestu do Opole, kam je Edvard povolám Jindřichem z Lipé ke zničení poslední bašty odporu.

Jeseníky
Samira vešla do jeskyně, jako by ji lákala. Zde narazí na zrůdu – napůl saranče, napůl člověka – jménem Zalazar, prý postrach Faerie. Samira sebere všechnu kuráž a předvede mu představení, jako odměnu dostane svůj život, za podmínky že Zalazarovi přivede jinou oběť. Samira se snaží se Zalazarem smlouvat, ale při rozhovoru zjistí že opravdu pochází z Faerie, kde má zřejmě slušnou reputaci, a tak od nějakého podvodu upustí a slíbí mu, že do roka mu sežene jinou oběť. Ze slibování bytosti, která je nejspíše spřízněná s vílami, nemá zrovna nejlepší pocit.

Zalazar ji propustí a Samira se setká s Vincencem, který se ji vrátil hledat. Rozhodnou se vyrazit do Slezska, kde chce Samira najít exorcistu bratra Gabriela. Cestou míjejí několik vypálených vesnic a skupinu žoldnéřů, od kterých se drží dál. Po necelém týdnu dorazí k Nyse, kde se setkají s armádou, která se chystá vyrazit do Opole.

Slezsko
S ostatními si večer u piva vymění zkušenosti a příběhy. Samira se snaží zjistit, kde by Gabriela mohli najít. Raihard je odvede za Taťánou, která ji poradí, že by mohli Gabriela najít v klášteře Johanitů ve Wrocławi. Nakonec všichni cestují do Opole, odkud pak Samira s Vincencem budou pokračovat dál do Wrocławi.

Rainhard pomáhá Róze osamotě otevřít truhlici, kterou vagabundi ukradli při rabování. Uvnitř je mnoho váčku se stříbrem, všechny označeny symbolem cisterciáckého řádu.


Pár hlášek:
Samira zhodnotí mrtvolu a přemýšlí o latríně: To bude testovací jezdec.

Hypotetická situace při ukládání peněz k cisterciákům:
- Uveďte zdroj příjmů.
- Rabování.
- Dobře, píšeme dědictví...


Róza při rabování města: Mám tady snad nějaké postavení!
Rainhard se významně podívá dolů: Jediný, kdo tu má "postavení", jsem já.

Rainhard radí Samiře, co udělat s jeskyní Zalazara, postrachu Férie: Nahlaš to jako trvalé bydliště a pošli tam finančák.

Rainhard zírá na cisterciácké stříbro a promlouvá k Róze: Normálně bych ti řekl, že máš všechny lidi, co to viděli, zabít...
Uživatelský avatar
fenikso
Příspěvky: 792
Registrován: 11. 10. 2009, 10:58
Bydliště: Brno

Re: [Medieval World] Olomoucké kroniky - zápis

Příspěvek od fenikso »

Obrázek
Použitý obrázek

Kapitola XXXVI.

Ze zápisků kronikáře Vincence:

Opole
Samira musí řešit několik problémů. Její společnici zbičovali za to, že věštila jednomu z rytířů, že ho doma podvádí žena a měl by se vrátit. Utěší ji a vydá se za hlavním velitelem Jindřichem z Lipé, aby mu vysvětlila, proč se její sběrači magických propriet pohybují tak blízko válečné linie a bránila je proti nařčení ze špehování. V jeho stanu ohromí velení armády svými věšteckými schopnostmi a získá si jejich respekt.

Róza zjistila, že částí jejího lupu je i bedna plná stříbra patřící cisterciákům. Rainhard přemýšlí, že ho s Rózou vymění a nechá přetavit. Dál spřádá plán jak okrást sám sebe, aby mu Edvard podle jejich smlouvy musel zaplatit dvojnásobné odškodné. Nechává jednu markytánku, aby se sblížila s Edvardovým panošem.

Edvard jde se svými kumpány popíjet a seznámí se s několika žoldnéři, které si hned najme a nechá je hlídat svůj stan, kde je uložen jeho a Rainhardův majetek. Vincenc si sehnal nocleh v lazaretu a hodlá si po dlouhé době užít konečně ničím nerušenou noc.

Poklidný večer však naruší překvapivý noční útok obránců. Nastane panika a někteří rytíři začnou utíkat. Edvardovi se podaří zastavit utíkající Šternberky a s jejich pomocí zastaví útok obránců ze severu. Róza s Rainhardem si všimli, že na východě se něco podezřelého děje a jeli to prozkoumat. Narazí na magickou mlhu vyvolanou vílami. Róza vstoupí do mlhy a snaží se víly přesvědčit, ať se stáhnou.

Edvard se ze severní části bojiště přesune na východ, kde se spojí s Rainhardem. Spolu zjistí, že v mlze stojí schované mangonely a rozhodnou se je zničit. Spolu s nimi útočí i hlavní velitel armády, Jindřich z Lipé. Edvard si vzpomene na Tamařino proroctví a zachrání Jindřicha před střelou z mangonelu tím, že jej srazí z koně. Poté, co přežijí dvě salvy z mangonelů, pak řady útočníků rozpráší. Magická mlha totiž zmizela, což velmi usnadnilo útok.

Róze totiž mezitím jedná s vílami, trojčaty, které ji přivádají k šílenství tím, jak mluví buď všechny najednou, nebo své věty skládají a doplňují. Róza se s vílami dohodne, že jí pomohou zajistit, aby její armáda vyhrála, výměnou za to, že veškeré své bohatství obětuje pohanskému bohu Černobogovi.

Potom, co se útok rozpadne a moravská armáda zažene nepřítele na útěk, je jasné, že to by poslední zoufalý pokus obránců jak se osvobodit a město pak rychle kapituluje. Vincenc mezitím pomáhá ošetřovat raněné v lazaretu a to samé dělá Samira na bitevním poli. V náruči jí zemře jeden z polských johanitských rytířů a Samira mu z krku vezme přívěšek.

Po bitvě dojde mezi Rainhardem a Vincencem k dohodě, jejíž cílem je okrást Edvarda. Ještě předtím než dojde naplnění, se ale Edvard s Rainhardem dohodne na zrušení jejich původní dohody a Edvard se z ní vyplatí. Následně i Rainhard zruší svoji dohodu s Vincencem.

K večeru téhož dne pak Róza obětuje všechen svůj majetek. Podřeže i své dva koně a zbaví se i jiných pozemských statků, které po zavolání Černobogova jména shoří v nepřirozeném plameni.


Pár hlášek:
MC: Nebo můžeš za Rainhardem.
Vincenc: To se můžu rovnou podřezat, ne?

Rainhard: A dala bys mi to stříbro dnes? Zaplatím ti zítra!

Vincenc: Sebevědomě na prázdno polknu.

Rainhard rozmýšlí, ve které části útoku proti mangonelům jet: Všiml jsem si, že je tam Jindřich? Tak jedu napřed!

Rainhard: Edvarda se nemusíš bát.
MC: Poslední slova.

Edvard: Já bych šel za Jiřím z Poděbrad.
MC: Myslíš Jindřicha z Lipé, že?
Uživatelský avatar
fenikso
Příspěvky: 792
Registrován: 11. 10. 2009, 10:58
Bydliště: Brno

Re: [Medieval World] Olomoucké kroniky - zápis

Příspěvek od fenikso »

Obrázek
Použitý obrázek

Kapitola XXXVII.

Ze zápisků kronikáře Vincence:

Tamara během 14 dnů z dorazí z Opavy do Opole, kde se potká s ostatními. Pak se celá skupina rozhodne vyrazit do Vratislavi.

Vratislav
Rainhard nechá polovinu svých lidí na předměstí v hostinci a zbytek odvede do města, kde chce sehnat nějaké další vojáky a osadníky, kteří by pracovali na jeho pozemcích. Ve chvíli, kdy si odskočí na velkou, stane se svědkem vraždy. Nejdřív se snaží z místa činu utéct, to ale moc nevyjde. Nezbude mu tedy nic jiného než dokázat přiběhnuvším lidem, že je nevinný. Vzhledem k tomu, co předvedl při pokusu o útěk, je snadno přesvědčí, že není moc šikovný. Z celého incidentu nakonec vyvázne celkem bez problémů.

Samira a Vincenc jdou do kostela, kde hledají bratra Gabriela. V kostele je nasměrují do místních klášterů, které začnou postupně procházet. Po krátkém pátrání jej najdou v johanitské komendě. Mluví především Samira a vysvětluje Gabrielovi, že se chce dát na dráhu vymítačky démonů. Gabriel se vysměje jejím pokusům o vymítaní i jejímu přístupu k celé věci, až začne být Samira trochu hysterická. Gabriel se pak zmíní, že u něj v knihovně je schovaný deník, kde jsou užitečné poznámky k vymítání. Odmítne ho ale vydat hned.

Jakoby asi tušil, že se ve dveřích dřív nebo později objeví démonův rytíř držící hlavu jeho posluhovačky. Gabriel překvapivě vytáhne z pod postele meč a začne s rytířem bojovat. Samira mu zkouší pomoci a Vincenc utíká do vedlejší místnosti, kde je knihovna. Z ní vyleze oknem a snaží se oběhnout celou budovu a dostat se rytíři do zad.

Přiběhne akorát ve chvíli, kdy rytíř zneškodní Gabriela ošklivou ranou mečem. Samira se pokouší s rytířem bojovat jako rovná s rovným, ale i přes zdánlivě úspěšné útoky je rytíř stále v pohodě a Samira víc a víc zraněná. Vincenc taktickým manévrováním upoutá rytířovu pozornost a umožní Samiře sebrat zraněného Gabriela. Všichni pak utíkají z kláštera směrem do města.

Tamara se doslechne, že ve městě bude pořádat oslava kvůli konci povstání. Dále zjistí, že Radslav z Úsova je příbuzný biskupa. Tamara by se ráda na oslavu dostala. Dá se do řeči s jedním z hostinských a ten jí slíbí, že je na oslavu dostane, pokud se u něj s Edvardem ubytuje a navíc mu sežene ještě další hosty.

Edvard nejdřív doprovází Tamaru, ale pak se jde projít do města. Potká utíkající Samiru s Vincencem a pomůže jim. Vincenc vyléčí Gabriela a Samiru, při tom ale zjistí, že jsou oba otráveni. Rytíř se nikde neobjevil, tak Edvard navrhl odvést otrávené k Tamaře. Ta má naštěstí léčivé bylinky, které poslouží jako protijed. Vincenc Tamaře a Samiře poradí, ať najdou Gabrielův deník.

Rainhard se sejde se Stanislavem, který organizuje osadníky. Ten slíbí sehnat 150 osadníků, pokud mu Rainhard dá 2 bartery, a ten souhlasí. Dál Rainhard zjistí, že cisterciáci dluží místním horníkům. Po cestě k nim se setká s johanitským mnichem Matyášem, který by rád postavil na jeho pozemcích komendu.


Pár hlášek:
Tamara: 3 měsíce jsme se neviděli. Vrhám se na manžela. „Bráníš se?“

Tamara: Počítám, že na sobě moc brnění nemá a že ho zvládnu vysvléct i bez Rastislava.

Původně slaboduchá dívka drží Samiře nůž pod krkem a naznačuje Vincencovi, aby nedělal hlouposti.
Vincenc dělá, že nic nechápe.
Samira: Zdá se, že slaboduchý pohled je nakažlivý.

Tamara: Čím jsou otrávení?!
Rainhard: Jedem!

Rainhard: Prostě se k těm johanitům vraťte. Tu mrtvou holku, zmizelého Gabriela, a že jste od krve, to nějak vysvětlíte.
Uživatelský avatar
fenikso
Příspěvky: 792
Registrován: 11. 10. 2009, 10:58
Bydliště: Brno

Re: [Medieval World] Olomoucké kroniky - zápis

Příspěvek od fenikso »

Obrázek
Použitý obrázek

Kapitola XXXVIII.

Ze zápisků kronikáře Vincence:

Vratislav
Rainhard s Rózou jdou navštívit horníky. Horníci jsou vcelku drsní chlapi a velí jim jakýsi Břetislav se zjizvenou rukou. Rainhard jim nabídne své služby ve věci získání půjčeného zlata cisterciákům. Domluví se s nimi, že společně na klášter zaútočí a vyrabují ho.

Pak jde navštívit cisterciáky, kterým chce nabídnout svoje služby na ochranu před horníky. Ještě než se dostanou do kláštera, tak musí před branou čekat, než je opat přijme. Toho využije Róza a obehraje hlídajícího vojáka i Rainharde a o malé mění.

Opat ze začátku Rainhardovu nabídku odmítá a odvážně se staví jeho nenápadným výhrůžkám, dokonce je natolik ofrklý, že Rainhardovi zalže, že během té doby, co čekali na vpuštění dal poslat pro biskupovy vojáky. Rainhard si ale jde za svým a nakonec se s opatem domluví, že pro horníky sehrají divadlo, že klášter vypálí. Nechají na klášterním dvoře založit kouřící oheň a několik svých mužů vyšle do okolí, aby rozhlásili, že klášter přepadli.

Po těchto přípravách se vydává za horníky, aby je přesvědčil, že vydrancoval klášter, ale nic cenného v něm nebylo. Horníci jsou ale naštvaní, že takhle jejich dohoda nezněla a Rainhardovi, ani nedají slíbenou odměnu. Nakonec je rád, že se se zdravou kůží vrátil do města.

V hostinci Vincenc vyléčí Samiřina zranění. Ta se pak snaží vyrobit nějakou žíravinu, kterou by pronikla brněním démonických rytířů, ale povede se jí si akorát poleptat ruce. Vincenc se baví s Gabrielem o démonech a vymítání, ale zjistí pouze, že to je nevrlý starý dědek, který se chce jen nechat obskakovat. Samira je ke Gabrielovi milejší a vypere mu šaty.

Samira k večeru opije Vincence a když usne zmožen alkoholem, tak ho přiváže k posteli. Hodlá na něm provést vymítací proces. Než vůbec začne, tak ji vyruší dva muži pod oknem, kteří se baví o tom, že konečně našli vraha Blahomíra z Blátivého Chlumu (lapka, kterého Ranihard zabil při prvním dobrodružství). Samira nakonec začne vymítat, ale nepovede se jí to. Gabriel ji vezme kameninovým nočníkem přes hlavu, aby zabránil dalším nepříjemostem. Poté hned začne oba vyhánět z hostince, protože tuší že to přiláká nežádoucí pozornost. Samira se tedy vyběhne s opilým Vincencem a Gabrielem na ulici.

Tady se potkají s Rózou, Rainhardem a jejich lidmi, kteří se vrací od horníků. V té chvíli se na druhém konci ulice objeví dva démonovi rytíři. Opilý Vincenc se odpotácí do vedlejší uličky. Samira ho jde zachraňovat a ostatní na její radu utíkají. Rytíři je ale nepronásledují a všichni se za chvíli opět setkají.

Bez toho, aby to Vincenc věděl, se ostatní rozhodnou vyrazit do klášterní knihovny pro Gabrielův deník. Samira se snaží experimentovat s alchymií a vyrobit něco, co by jí pomohlo, ale opět to nevyjde. Do kláštera se pokoušejí dostat vedlejší brankou. Tu hlídá jen jeden strážný a Róza ho začne svádět, kvůli odlákání pozornosti. To se jí podaří a Samira s Rainhardem proklouznou do kláštera. Svádění je ovšem tak úspěšné, že ji strážný nenechá jen tak odejít a Róza si to musí užít se vším všudy.

Samira s Rainhardem se dostanou až do knihovny, kterou bezúspěšně prohledávají. Když už nezbývá nic jiného, tak se Samira pomodlí. Ne že by jí snad bůh seslal spásnou myšlenku, ale s hlavou skloněnou si v podstavci pod biblí (kterou by Gabriel jistě nečetl, protože na boha jen nadává) si všimne pukliny, kterou když rozšíří, tak z ní vypadne hledaný deník.


Pár hlášek:
Rainhard se vymlouvá, že větší podíl na zisku nemůže horníkům dát, protože 20 nejde na tři díly rozdělit.
Vincenc: Existuje i dělení se zbytkem.
Samira: Učenec dneska válí!
Uživatelský avatar
fenikso
Příspěvky: 792
Registrován: 11. 10. 2009, 10:58
Bydliště: Brno

Re: [Medieval World] Olomoucké kroniky - zápis

Příspěvek od fenikso »

Obrázek
Použitý obrázek

Kapitola XXXIX.

Ze zápisků kronikáře Vincence:

Vratislav
Skupina se sejde v hospodě na předměstí, kde sídlí Rainhardovi muži. Edvard s Vincencem si povídají s bratrem Gabrielem. Vincenc zjistí, že démoni nemají rádi, když se dostanou do sféry moci jiných mocností (andělská, pohanská). Edvard dokáže skoro nemožné a Gabrielovi se zalíbí.

Vincenc, Edvard, Samira, Róza a Tamara jdou do města na nákup magických surovin. Jsou ale dost předražené. Tamara s Rózou nakonec cenu usmlouvají na běžnou úroveň. To je tak, jak když se nakupuje o židovských alchymistů.

Mezitím přijedou ho hostince johanitští rytíři, kteří hledají vraha Gabrielovi služebné i Gabriela samotného. Rainhard se snaží situaci vyřešit. Při tom zjistí, že rytíři mají za úkol Gabriela chránit. S vraždou dívky jim moc nepomůže, protože o ní nic neví, ale nabídne se, že břemeno ochrany bratra Gabriela převezme na sebe. S tím rytíři souhlasí.

Vincenc požádá Tamaru o pomoc s démonem, který se usídlil ve Vincencově hlavě jehož prostřednictvím je může démon z Jeseníků sledovat. Nechce riskovat další Samiřino vymýtání. Tamara využije dluh, který u ní mají bytosti temnot, a vidění sledovacího démona "zatemní". Takto "vyléčen" se Vincenc se Samirou vrací do hostince k Rainhardovi a začnou studovat Gabrielův deník, oba tak získají nějaké tipy na rozpoznávání démonů a jejich slabin.

Večer se má ve městě konat mše za zemřelé při povstání. Tamara a Edvard se chtějí zúčastnit a upevnit kontakty s jinými šlechtici. Ještě předtím si zajdou si do lázní. Na mši potkají Jindřicha z Lipé a tajemného rytíře Ruprechta. Spolu s dalšími šlechtici jsou pozváni na hostinu.

Když jsou všichni hodně opití, Tamara dvěma zmíněným sebere pramínek vlasů pro magické účely. Spokojená s nabytou kořistí chce jít spát. V pokoji na ni čeká Merihem a připomene jí, že mu slíbila nevinnou dívku a za to jí pomůže získat magickou dýku.

Tamara jde tedy ke stájím, kde sleduje místní děvečky. Jednu si vyhlédne, přesvědčí ji, ať jde do temné části stáje, kde ji zavraždí. Merihem je s obětí spokojen a dá Tamaře návod jak kouzelnou dýku vyrobit. Edvard se mezitím znovu zastaví v lázních, aby plně využil služeb lazebnic, které jsou tak říkajíc v ceně, a které si v přítomnosti manželky odepřel.

Rainhard shání přes den informace o Fridrichovi (bratranec Blahomíra) u místní hostinské. Moc se toho ale nedozví a poprosí Vincence, aby napsal pro Fridricha dopis. Přátelsky ho upozorní, že vražda jeho bratrance je vyplacena podle rozsudku Olomouckého biskupa a není dobré se v ní dále rýpat, protože by to mohlo škodit jeho zdraví.

Ráno po zaplacení účtů v hospodách se všichni vydávají zpátky na Moravu. Cestují pomalu, takže cestajim zabere tři týdny. Cestou se také zastaví v Olomouci.

Olomouc
Vincenc dojde za biskupem, který mu poskytne kameníky na stavbu kostela v Moučné a zajistí dopravu materiálu a další záležitosti. Samira se pořád zajímá o hrob Ashael a spolu s Rózou, Rainhardem, Abigail a Vincencem jdou na hřbitov, kde hodlají její hrob prozkoumat. Vincenc se Samirou sestoupí do odkrytého hrobu...


Pár hlášek:
MC popisuje, jak se pozná padělek bible: Je tam napsáno Lorem ipsum dolor sit amet...

Edvard: Panenskou krev, to jsem na sobě ještě neměl.
Uživatelský avatar
fenikso
Příspěvky: 792
Registrován: 11. 10. 2009, 10:58
Bydliště: Brno

Re: [Medieval World] Olomoucké kroniky - zápis

Příspěvek od fenikso »

Obrázek
Použitý obrázek

Kapitola XL.

Ze zápisků kronikáře Vincence:

Olomouc
Vincenc se Samirou nechají odsunout náhrobní kámen, který kryje to, co sami nazývají "hrobkou Ashael", poté společně vlezou dovnitř, aby ji prozkoumali. Samira si prohlíží jeden odkrytý hrob, když si Vincenc všimne, že v kryptě nejsou sami. Rychle Samiru varuje, ať se otočí a posvítí tam, kde něco zahlédl. Tam kde původně něco bylo, je však pouze prázdno. O to překvapivější je útok dvoumetrového kostlivého přízraku, který zasáhne Vincence z boku.

Samira tasí meč a jde Vincence bránit, ostatní pomáhají shora jak se dá, Róza o přízrak rozbije hořící lucernu. Samiřin útok není úspěšný a přízrak, který se na ni vrhne, s ní zmizí za tajnou stěnou. Ostatní jsou zmatení nenadálým klidem v hrobce, a prohledávají, kam se Samira ztratila. Na popud Rózy hledají tajné dveře.

Rainhard se pomodlí, aby pomohl Samiře, a měsíční světlo mu ukáže cestu do vedlejší hrobky. Když do ní vstoupí uvidí Samiru jak bojuje s přízrakem ve velmi úzké hrobce. Snaží se jej bodnout mečem, ale zasáhne jen Samiru.

Ve vedlejší hrobce se Abigail na Vincencovu radu pokouší otevřít tajné dveře a daří se jí to. Róza pak zaútočí na přízrak mečem, ale bez většího účinku. Přízrak však před přesilou zmizel ve zdi. Na místě zanechal svůj meč, který Rainhard vyhodí ven z krypty. Vincenc navrhuje rychle kryptu opustit a chce Samiru odvést s sebou. Tak je však rozhodnutá zůstat dole a dál prozkoumávat, což se jí vyplatí, protože zjistí že místo má sloužit jako vězení pro bytosti, které lze jen velmi těžko zabít.

Vincenc vychází ven z krypty a chce hodit meč zpátky (během zkoumání mu a Samiře došlo, že obyvatelé krypty jsou nějak vázáni k předmětům z hrobky). Přízrak se ale zhmotní nedaleko něj a napadne ho. Naštěstí jsou blízko Rainhardovi muži a jedním (kritickým) útokem dokáží to, co předtím nedokázali ostatní - nutno však podotknout že přízrak byl už dost zesláblý po předchozím boji. Přízrak se rozpadne na prach, který se ale hned začne šinout k meči. Vincenc neváhá a hodí meč zpátky do krypty a přízrak se rozplyne.

Všichni se pak snaží první hrobku zatarasit, hlavní práci vykonávají vagabundi. U druhé Samira odpálí vchod svou variací na střelný prach a zasype jej, aby tam někdo nelezl. Takovéto počínání neunikne městské hlídce, která si myslí že má co dělat s bandou vykradačů hrobek. Róza s Abigail rychle zmizí. Raindhard přesvědčí hlídku, že oni jsou biskupovi muži a vypořádají se s vykradači hrobek sami (Vincenc i Samira vypadají dost ušpiněně a tudíž i podezřele). Když se zbaví hlídky, rychle odvedou Vincence k Edvardovi, aby ho vyléčil.

Ten se s Tamarou oddává manželským povinnostem, ale rádi přestanou (když jim tam ostatní krvácí na podlahu) aby pomohli kamarádovi. Když jsou zranění ošetřeni, pozve Samira všechny co byli v hrobce na pivo. Má totiž obavu, aby se Tamara nešla do hrobky podívat a nějakou bytost si odtud neodvedla. Snaží se všechny přesvědčit, aby Tamaře neříkali žádné podrobnosti o tom co s v hrobce stalo. Až na Vincence jí to všichni odsouhlasí. Následující den celá skupina vyráží do Moučné.

Moučná
Po příjezdu se dozvídají několik informací: Milomína (místní šlapka) zmizela za záhadných okolností. Hanka najala několik nižších zeman, kvůli pomoci proti Vilémovu synovi, který získal v Čechách silné politické spojence.

Prvního večera dostanou všechny ženy ve skupině pozvánku od Lesany na maškarní ples ve Faerii, který se bude konat za 3 dny. A mohou si přivést jednoho dalšího člověka jako doprovod.

Tamara, chce po místním kováři, aby jí vyrobil kouzelnou dýku. Postup výroby je ale dost neortodoxní a ještě s tím budou problémy. Dále Tamara plánuje přivolat zpět magického ptáčka, který jí pomáhal léčit a kterého pustila. Domluví se s Vincencem, že jí u rituální magie bude asistovat. Vincenc začíná stavět kamenný kostel.


Pár hlášek:
MC: Moment. Bůh se poradí se svými právníky.

Skupina spouští do hrobky lana.
Edvard: K čemu jste ty lana připevnili?
MC: K Žibřidovi!

Vincenc: Sežeňte Edvarda!
MC: A takhle se stáváš ze šlechtice vykradačem hrobek.
Uživatelský avatar
fenikso
Příspěvky: 792
Registrován: 11. 10. 2009, 10:58
Bydliště: Brno

Re: [Medieval World] Olomoucké kroniky - zápis

Příspěvek od fenikso »

Obrázek
Použitý obrázek

Kapitola XLI.

Ze zápisků kronikáře Vincence:

Moučná
Rainhard se pořádně seznamuje s zemany, které najala Hanka. Branislav a Petr jsou bratři a pokuší se s Rainhardem dobře vycházet. Ten jim sdělí své představy o osídlení, že by si představoval cestu mezi Moučnou a Skálou, nějakou obchodní osadu uprostřed a také hraniční stráže, neboť se obává nároku Vilémova syna, o kterém se porslíchá, že v Čechách shání spojence.

Skupina se připravuje na vílí ples – vytváří si masky. V rámci možností si vezmou i zbraně – dřevěné meče, měděné a kamenné čepele, jehlice do vlasů. Samira vytváří několik alchymistických propriet a pak se obléká za Medůzu, chudák Vincenc se donucen jít za Persea, aby jí mohl být nablízku. Rainhard si bere luk a Panovu flétnu, dělá tak doprovod Róze, která se převlékne za jednu z řeckých bohyní. Tamara a Edvard jdou spolu, ale následuje je i Merihem.

Měsíční světlo pak dovede postavy z tvrze až do Faerie.

Faerie
Po malých trablech se strážemi při vstupu se všichni dostanou dovnitř i se vším vybavením. Tamaře se podaří dovnitř dostat kromě svého doprovodu i Merihema, elfům u vstupu tvrdí, že je součástí její duše. Na to už strážci neřeknou nic.

Nejdříve procházejí vnějším nádvořím, kde potkávají většinu nižších tvorů, které už viděli, ale spousty dalších. Medvědí stvůru (která zmrzačila Vincence), starého fauna (který tak prosazoval Samiřinu smrt), dědu od ruin, a další. Naštěstí se těmto nepřátelským bytostem vyhnou, protože smí vstoupit na nádvoří vnitřní, kde je sice zábava více na úrovni, ale o nic méně nebezpečná.

Brzy zjistí že ples je vlastně korunovace Lesany za novou královnu Faerie. Na plese jsou snad všichni obyvatele Faeire, se kterými se postavy při předchozích dobrodružstvích setkali: Lesana a její dcera Nora, "oblečená" pouze v umě pokresleném těle s nalepenými drahokamy. Od pohledu je pěkně rozmazlená a arogantní. Pak je tu Poštolka, jako vyslankyně Paní ptáků. Elfové, se kterými měl už Rainhard čest mu hned spokojeně pokynou. Pak jsou tu tajemná trojčata, která nechaly moravské vojsko u Opole zvítězit za Rózinu oběť Černobogovi. Obr, který se později představí jako Gazar, starý vyschlý elf, vousatý a pěkně tlustý mužík. Dalšími hosty jsou muž celý v černém s vílou, která byla otrokyní démona z Jeseníků, Samson, mág hermetického řádu, a nakonec víla v modrých šatech, kolem které se dělá jinovatka a od které se ostatní drží dál.

Samiřinu pozornost upoutá zajatá víla, kterou potkala na tvrzi v Jesenících, a po krátkém rozhovoru zjistí, že doprovází upíra Fabiána. Rózu zvábilo mrkání obra a jde si s ním popovídat. Lesanina dcera Nora začne svádět při tanci Edvarda, ale ten silou vůle u člověka nevídanou odolává.

Rainharda si odtáhne z hlavního sálu Poštolka a navrhne mu, aby nespal s Lesanou a místo toho utekl do Moučné a uchýlil se pod ochranu Ptačí paní. Vysvětluje mu, že jakmile bude s Lesanou mít dítě, ta nad ním získá téměř neomezenou moc.

Rainhard pak jde dát Lesaně dar – nejprve dřevěného sokola. Ve chvíli, kdy jí chce dát i žezlo na počasí mu tajemný muž v kápi (Samson) dá znamení, aby jí žezlo nedával a Rainhard si jej zatím nechá pro sebe. Lesana mu také připomene, že jí slíbil se s ní vyspat. Samson pak Rainharda předvědčí že žezlo nepatří vílám a Rainhard mu ho dá za slib pomoci. Samson slíbí, že jeho řád se rád usadí na jeho panství a s nadpřirozenem mu pomohou.

Po celou dobu plesu je cítit napětí, že se má něco stát. Nečekaně a se zpožděním dorazí na ples Černobog. Nenuceně, a s hejnem přerostlých netopýrů si na chvíli ukradne veškerou pozornost pro sebe.

Samira zneužije Vincence před celým sálem a použije ho jako svého pomocníka při představení zahrnujícím především vrhání dýk - co je jejich dárek pro Lesanu. Neznámý břichatý muž se do Samiry zamiluje, upír Fabián ji chce obdarovat, a Lesana bude v budoucnu chtít její další služby.

Když má dojít ke korunovaci jedna z vílích služebných, nebo snad otrokyň, podává Samiře ocelovou dýku, ta ji ale nepřijme.

Rózu zaujme obr a jde si s ním zahrát šachy. Róza je sice chvíli nesvá, když vidí, že šachovnice je obrovská a stojí na ní živé bytosti: elfové, kentauři, gremlini a další. Jenže figurky, když vidí její váhání, se dožadují pozornosti, přísahají věrnost, bijí se pěstičkami do hrudi a bílí s černými se předvádí, aby dokázali svou chrabrost. Když se navíc Róza dozví, že souboj postav je jen do první krve, se hrou souhlasí. A obra porazí. Aby se s ním sblížila ještě víc, tak se s ním vyspí a obr jí pak prozradí své pravé jméno, aby ho mohla přivolat.

Samira mluví s tlustým mužem o Zalazarovi a ten jí poradí, ať jde promluvit s ledovou vílou. Ta Samiře poradí, že by měla na Zalazara použít zbraň ukutou z meteorického železa. A slíbí jí, že železo pro ni sežene, pokud osvobodí vílu vězněnou na Štenberku.

Následuje obřad korunovace, když skončí, Lesana vyzve Rainharda, aby vyřešil své spory s elfy, které potkal na území Ptačí paní. Elfové trvají na lukostřeleckém souboji, Rainhard na dovednostní soutěži ve střelbě na terč. Nora se snaží Rainharda přimět, aby podstoupil souboj. Aby se Vincenc Noře zavděčil poradí jí, jak dosáhnout toho, aby se současně bojovalo i střílelo na terč - prostě Rainhardovi nakreslí terč na tělo. To Noru naprosto nadchne, jenže...

Tamara pomůže Rainhardovi, aby souboj nemusel podstoupit – přikáže svému démonovi, aby použil svých schopností našeptávat a přinutil elfa, ať vyprovokuje Samsona. To se i stane, elf na Samsona vyjede a mág využije svého práva bránit se. Zableskne se a elf se víceméně vypaří, všechny jen ovane horký vzduch.

Samira se od Fabiána snaží zjistit, kde vzal svoji společnici. Za trochu své krve přímo z krční tepny jí Fabian prozradí pravé jméno démona z Jeseníků. Také ji pozve, ať se zastaví na jeho panství.

Nora znovu doráží na Edvarda, ten jí opět odolá, ale tentokrát ne moc taktně a urazí ji.

V tu chvíli Rainhard s Poštolkou zmizí. To rozzuří Lesanu a současně to je i signál pro ostatní že ples skončil a v zájmu zdraví bude dobré odejít taky. Všem se to podaří a vrátí se do Moučné.


Pár hlášek:
Samira chce vyvést skupinku v maskách ven z tvrze.
Vincenc: To ne. Takhle oblečený mezi lidi nejdu.

MC na Vincence: Můžeš jít za úchyla.
Samira: To nejde, má mít masku.

Samira se obává, aby ji upír nevypil do dna.
Florián: Vypadám snad jako nějaký mladíček, který se neumí ovládat?
Samira: Znám i spousty staříků, co s tím mají problém.
Uživatelský avatar
fenikso
Příspěvky: 792
Registrován: 11. 10. 2009, 10:58
Bydliště: Brno

Re: [Medieval World] Olomoucké kroniky - zápis

Příspěvek od fenikso »

Obrázek
Použitý obrázek

Kapitola XLII.

Ze zápisků kronikáře Vincence:

Moučná - o den dřív
Většina postav vyrazila na vílí bál a Abigail se rozhodla, že je ideální příležitost prozkoumat stav Rainhardovi pokladny. Přeleze palisádu a sklepem se vkrade do tvrze. Vyslechne rozhovor sluhy s tajemným cizincem, kde sluha slíbí, že udělá to na čem se dohodli, až dorazí armáda.

Pak pokračuje do patra a protože je zde hlídka, přes vedlejší místnost se oknem dostane na střechu, odkud přeleze k oknu vedoucímu do Rainhardových soukromých komnat. Vypáčí okenici a celou pokladnici vybílí. S penězi se pak až do rána schová pod schody, aby pak v klidu odešla jako obyčejná vesničanka.

Moučná
Róza se pokouší vydělat na nějakých nekalých obchodech s místním kriminálním podhoubím, ale doběhnou ji a přijde o své zboží.

Už týden vydatně prší. Róza, Tamara a Edvard vyřírají Rainharda. Okolí Moučné a Skály se zaplňuje novým obyvatelstvem, noví osadníci, šest johanitských rytířů, stavitelé a kameníci z Olomouce, kteří pracují na kostele. Samiřin kult Ashael se také pěkně rozrůstá a její řeč k ustrašeným vesničanům je den ode dne lepší a lepší.

Vincenc při lovu najde svého stavbyvedoucího, který je těžce raněn. Pomůže mu a přitom ho napadne stínová nestvůra. Podaří se mu ji zastrašit a odtáhne zraněného do vesnice. Varuje koho může, že nějaký malý démon je poblíž vesnice. Přesvědčí ostatní, že by se s tím mělo něco dělat. Každý se na démona připravuje trochu jinak – Edvard si oblékne brnění, Vincenc se Samirou si namíchají lektvary, Tamaře Meriham navrhne, že tenhle slabý démon by se dal ovládnout pomocí kouzelné dýky. Tamara jde tedy za kovářem, který dýku dokončuje, a při platbě za práci mu podřízne hrdlo.

Když už jsou všichni téměř připraveni vyrazit přijde k nim Gabriel s odvážnou myšlenkou, že stínový démon vlastně nechtěl Vincence zabít, ale jen nalákat postavy, aby šli za ním. Zkrátka někdo jiný na ně chystá past. Tamara magicky ověří, jestli to nebyl místní démon (původně ovládající Otovu ženu), ale to se nepotvrdí. To všechny rozhodí natolik, že přeloží trestnou výpravu až na příští ráno.

V noci někdo ukradne polským přistěhovalcům deset dětí, nalezen byl jeden mrtvý dospělý osadník a kovář (toho sice zavraždila Tamara, ale bez problémů se jeho smrt přiřkne démonům). Gabriel si myslí, že děti mají posloužit jako oběť. Vincenc přinese Tamaře hračku jednoho z dětí, která zaměří jeho polohu a určí tak směr trestné výpravy.

Ruiny
Stopovací zaklínadlo dovede skupinu až k pohanským ruinám. Samira a Róza se dovnitř dostanou tajnou chodbou, kterou dříve Samira utekla. Uvnitř narazí na tři nepřátele, zfanatizované pohany, kteří slouží Moraně a se kterými musí bojovat.

Ostatní čekají na povrchu na signál, aby také vnikli do ruin. Hluk boje uznají jako dostačují k tomu, aby začali jednat. Útočná jednotka, Edvard, vnikla hlavním vchodem do ruin, kde si ale nevšiml malé pasti a spadl ze schodů dolů. Tam pak, sice potlučený, nachází i tři z unesených dětí.

Samira s Rózou mezitím zabily dva nepřátele a posledního hodlají vyslýchat. Samiře se přeživší zdá posedlý démonem a zkusí jej vymítat. To se jí ale hrubě nepovede, sama se stane posedlá Moranou a napadne Rózu. Ta jí ale unikne do vedlejší místnosti, kde narazí na Edvarda a varuje ho před Samirou. Edvard předá děti Róze a jde se o Samiru postarat.

Róza vynese děti z ruin. Na povrchu narazí na Tamaru, která chce už také vejít dovnitř a zrovna se modlí k Moraně. Když Róza a uslyší její modlitbu, schová děti do lesa a přivolá Lesanu.
Uživatelský avatar
fenikso
Příspěvky: 792
Registrován: 11. 10. 2009, 10:58
Bydliště: Brno

Re: [Medieval World] Olomoucké kroniky - zápis

Příspěvek od fenikso »

Obrázek
Použitý obrázek

Kapitola XLIII.

Ze Samiřiných pamětí:

Lesana, kterou Róza přivolala, se opravdu, i když s jistými potížemi, objeví. Róze sdělí, že teď, když se Rainhard rozhodl ji ponížit a odkopnout, tak do záležitostí Moučné a okolí nechce, a patrně ani nemůže, zasahovat. Arogantně se otočí a zase na svém jelenovi odjede do mlhy.

Samira ošetří Tamaru a pak stopují čtvrtou osobu směrem na sever. Nacházejí tábořiště havířů, kteří dělají ve skalách průzkum. Krátký rozhovor potvrdí, že se jedná o jeskyni, kde před necelým rokem pohřbili portál. Nejsou z místa vůbec nadšení, mluví o zlu a temnotě, kterým je cítit. Také potvrdí, že vstup do jeskyně je odkryt.

Když skupina k jeskyni dorazí, zjistí, že celý okruh kolem jeskyně je vyhrazen dřevěnými totemy či snad modlami Morany. Edvard se rozhodne pokácet jeden z totemů jen tak pro zábavu a vybití si zlosti, načež se z proudů hustého deště vynoří Moranina kněžka, bývalá (či možná stále současná) prostitutka Milomína. Je ozbrojená holí, vypadá o něco oduševněleji, než když ji viděli naposled, a kromě toho je vcelku naštvaná. Dojde na hádku a krátkou bitku, při které Milomínu odzbrojí a chtějí ji spoutat. Ta se jim vysmekne a uteče do neproniknutelného deště.

Když Edvard se Samirou chtějí pokračovat do jeskyně, Tamara je už vevnitř. Prohlíží si Moranin oltář a ráda by prozkoumala všechna tajemství jeskyně raději sama, proto požádá Moranu, aby ty neznabohy dovnitř nepouštěla. Zableskne se, zahřmí, a kamení padající ze skály má zabránit vztupu, ale Samira s Edvardem dovnitř stejně proběhnou. Samiru však kámen zasáhne do hlavy a ani Edvardovo ošetření úplně nepomáhá. Tamara se tváří, jakoby nic.

V další místnosi u portálu nacházejí proutěnou ohradu s chybějícími dětmi, všechny jsou omámené a spokojeně podřimují, dokonce ani nevypadá, že by jim tady byla zima. Z poza portálu se občas ozve tupá rána, čím dál silnější. U portálu sedí havran, se kterým si Tamara promluví. Dozví, že děcka ukradli Moranini následovníci, aby mohly být obětovány a jejich krev by zapečetila portál, kterým se tlačí démon ven. Edvard se Samirou se poměrně zhrozili, Tamaře to naopak přijde jako dobrý a bezpečný nápad.

Edvard se nabídne, že se nechá v případě nouze obětovat místo nich. Samira s Edvardem se skoro pohádají, kdo se nechá obětovat. Nakonec otázka zůstane otevřená. Samira čapne dvě děcka a táhne je pryč, Edvard na místě zůstává. Venku už znovu stojí Milomína, nechce Samiru nechat odejít, pokud nestvrdí krví slib, že se případně obětuje místo dětí. Samira to odmítne, a odpřisáhne při Ashael. Chvíli na sebe nechávají pršet a hádají se o tom, jak vypadá správná přísaha. Pak Samira projde kolem Milomíny, která je sice vzteklá, ale zastavit si ji netroufne.

Haranti dál spokojeně spí, dokonce jsou stále na omak teplí, což Samira využívá, aby v chladném nekončícím dešti nemrzla. Ve vlasech dětí objevuje vpletené bílé peříčko, které je nejspíše původem toho tepla, což Samira akceptuje jako další znamení, že Ashael je nablízku.

Edvard zůstane v jeskyni s dětmi, Tamara se cestou v bažinách ztratí a dorazí až pozdě večer. Samira ty dvě děcka dotáhne do Moučné s pomocí Rózy. Odevzdají je rodičům, Róza je vyzpovídá, nařkne je z toho, že děti přislíbili Moraně a vůbec, že jsou špatní rodiče. Když nevraživost rodičů převáží jejich vděčnost, radši výslech rychle ukončí.

Poté zajdou za Gabrielem vyspávajícím opici. Samira jej vzbudí a oznámí mu, že hodlá napravit svou chybu, že jej nenechala umřít a bere ho na souboj s démonem. Vyzpovídá z něho, co může. Například, že démona by mohlo oslabit, když by při průchodu portálem ztratil své spojení se Samirou. A že Samira by se radši fakt měla někde zavřít (pod vodu, pod zemi atd.) a tím odložit příchod démona. A že je to sebevražda.

Ráno v šest mají sraz, Tamara spí a odmítá vstát. Vyrazí tedy bez ní. Gabriel jede se Samirou na koni a stále se chová jako oplzlý dědek. Když jsou kus před jeskyní, tak se navzdory tomu, že je před polednem, setmí a na noční obloze svítí neznámá souhvězdí - také mraky a déšť zmízí. Všichni zrychlí. V devět se probudí Tamara, s pomocí Edvardova panoše se obleče, slupne na snídani půlku kuřete, pak se změní v ptáka a vyletí z okna. Před jeskyní pak čeká na ostatní, vypadá až provokativně odpočatě a setřásá z oděvu peříčka.


Pár hlášek:
Samira na Tamaru: Kdyby se někdo objevil, křič.
MC: Neboj, křičet bude on.
Uživatelský avatar
fenikso
Příspěvky: 792
Registrován: 11. 10. 2009, 10:58
Bydliště: Brno

Re: [Medieval World] Olomoucké kroniky - zápis

Příspěvek od fenikso »

Obrázek
Použitý obrázek

Kapitola XLIV.

Ze Samiřiných pamětí:

Ačkoli je kolem poledne, poblíž démonického portálu je hluboká noc a souhvězdí na obloze nejsou z tohoto světa.

Před jeskyní se skupinka sejde s Rainhardem a několika jeho žoldnéři. Zatímco stojí a dohadují se, uslyší dusot kopyt a během chvilky k jeskyni dorazí šestice rytířů na koních. Vypadají, že přijeli z daleka a že už prošli hodně bitvami, na krku má každý něco bíle zářícího. Samira doufá, že jsou od Ashael a podle toho je uvítá. Oni před ní pokleknou a tu to tak rozhodí, že rozpaky málem uteče.

Rainhard poodejde stranou a zkouší se modlit k Moraně, ta se ale jen tak zadarmo s nikým v modlitbách nerozmlouvá. Rainhard přemýšlí, jak by ji přivolal. Nakonec podřízne koně jednoho ze svých koní a obětuje jí ho. Morana se zjeví a tváří se hrozivě a znechuceně jako každý správný bůh, kterého smrtelníci obtěžují se svými starostmi. Když se jí Rainhard ptá, jak portál zapečetit, aniž by se musela zabíjet ta batolata, dá mu nádobu s lektvarem, že to má dát vypít svým společníkům, kteří pobili její následovníky. To Rainhard odmítne, přesto, když Morana zmizí, nádoba s lektvarem mu zůstane. Tak si s ní alespoň potře meč.

Samira si zkouší udělat léčivý nápoj, aby ztlumila následky včerejší rány do hlavy, ale jak je praštěná do hlavy, tak jí to léčitelství moc nejde. Nakonec je ráda, že výpary z lektvaru nepřiotráví úplně všechny její společníky. Róza zkouší zavolat na pomoc obra, s kterým si na bále v soukromí tak hezky užili, ale ten je nedostupný.

Z jeskyně se ozve taková rána, až se zachvěje zem. Skupinka rychle nechá neplodných diskuzí a vběhnou dovnitř. Zatím je tam všechno stejné jako den před tím, jen přes portál se táhne puklina a rány ustaly. Rainhardovi žoldnéři odnesou pryč z jeskyně oblblá děcka a Edvarda.

Róza si všimne, že stíny na stěnách nejsou stíny ale Stíny a pokouší se toto zjištění srozumitelně přetlumočit ostatním. Samira poprosí Ashael o znamení, kdy mají začít uzavírat portál. Dozví se, že ta nejlepší chvíle už minula, ale že ještě mají šanci.

Tamara se rychle pustí do práce, snaží se rituální magií přetnout pojení mezi Samirou a démonem, kterého ten arcidémon deroucí se skrze portál využívá. Mezitím portál exploduje a všechny zasype déšť kamení. Aby Tamara nebyla při rituálu rušena, Samira ji chrání vlastním tělem. Rainhard se stahuje, kámen mu rozdrtí štít, Tamara dokončí rituál a pak všichni běží ven. Démon zaječí utrpením, bolestí a nenávistí ke všemu živému.

Všichni jako zázrakem vyběhnou před jeskyni, těsně předtím než se celá zřítí. (Ve skutečnosti to bylo zázrakem. Díky, mocná Ashael!)

Ze sutin se hrabe démon jako vystřižený z antidémonního pamfletu. Má rohy, křídla, táhne za sebou obrovský těžký řetěz a na výšku má skoro šest metrů. Nad sutinami jeskyně visí jak temný mrak černý portál do pekel a je možné v něm zahlédnout další nižší démony, zotročené tou přerostlou zasypanou obludou.

Samira s Rózou nelení a než se démon vyhrabe ze sutin, doběhnou blíž a znovu jej zavalí pomocí veškeré Samiřiny zásoby střelného prachu. Na Rainharda a jeho žoldnéře se vrhnou Stíny. Samira zkouší démona ještě polít hořlavou směsí, ale místo toho pocáká sebe i ostatní.

Všichni couvají, Rainhard jako správný vůdce samozřejmě jako první. Tamara sešle na démona oheň a pak odběhne trochu do bezpečí za skálu. Démon ji ač svůdně, přec autoritativně zavolá: "Tamaro!"

Samira tuší nejhorší a běží za ní, aby ji dle situace buď ochránila, nebo zneškodnila. Tamara na ni zaútočí s dýkou, ale to Samiru, která den předtím zkoušela pobodat půlku svých kamarádů, nemůže překvapit. Róza nechá část Ashaeliných rytířů zaměstnávat Stíny a se zbytkem střílí s luky a kušemi na démona. Podcení ale délku jeho řetězu. Poté, co jím démon mávne a nemilosrdně je pokosí, je Róza v podstatě jediná z té skupinky, která se znovu postaví na nohy, ale ani tak to není bez následků.

Tamara se rychle vzpamatuje z vlivu démona. Právě včas na to, aby si uvědomila, že vesničané, které Rainhard nechal na kopcích s vozy plnými kamenů, zpanikařili a místo, aby zasypali démona, pustili je bezmyšlenkovitě dolů. Samira schytá už druhou ránu kamenem do hlavy během dvou dnů a Tamaru kameny také pochroumají.

Tamara se pustí do dalšího rituálu, chce přivolat na pomoc efreeta a poprosí Samiru, jestli by jí mohla získat trochu času. Tak se Samira vydá sama zaměstnávat démona. Doráží na něj jak otravný komár a bodá do něj svým mečíkem. Ashael ji naštěstí znovu nenechá na holičkách a i když do ní démon buší jak hluchý do vrat, zůstává víceméně nezraněna, pokud se tedy nepočítá ocáknutí leptavými trávícími šťávami démona.

Rainhard s Rózou a zbývajícími rytíři a žoldnéři zasypávají démona šípy a ten konečně začíná vypadat trochu víc zraněně a trochu couvne směrem k portálu. Pak jej Samira konečně pořádně zasáhne a seknutím přes lýtko jej pošle na kolena.

Tamara zkouší překecat přivolaného ohnivého elementála, že pálení démonů a následné přebývání v pekle je skvělá zábava, ale elementál usoudí, že větší zábava je spálit Tamaru. Tu zachvátí plameny, tělo jí sice nemohou sežehnout (má ochranný amulet), ale z jejího vybavení toho moc nezbude, navíc ztratí svou obvyklou mladistvou podobu, pod vrstvou sazí teď vypadá strašně – seschlá, znetvořená, nahá těhotná stařena.

Když efreet zase zmizí, Tamara už nechce nic riskovat. Sebere Edvardův meč a postupně s ním zabije všech pět batolat. Mezitím Róza s Rainhardem démona znovu zasypou šípy. Jeden šíp se mu zabodne až po letky do obličeje. Toho využije Samira, přidrží se za jeho pochroumané křídlo a sekne jej přes krk.

Démon se sesune a zavírající se portál mu amputuje zbývající zdravé křídlo a nohu. Jakmile jeho tělo dopadne na zem, změní se v prach. Zůstane tam po něm jen část řetězu. Samira ze sebe rychle stírá zbytky kyseliny a svléká potřísněné oblečení. Když si všimne, co udělala Tamara, začne jí nadávat a běží za ní s napřaženým mečem. Tamara se obhajuje a taky nadává, ale když se Samira přiblíží, nečeká, změní se zase v ptáka a odlétá pryč.

Róza se povšimne, že v místě rány má pod kůží nějakého brouka, který se hýbe. Nebo je to jen přelud?


Pár hlášek:
Róza Tamaře vysvětluje, jak přivolala Lesanu: Snažila jsem se jako ty, dívala jsem se do blba a zavolala...
Uživatelský avatar
fenikso
Příspěvky: 792
Registrován: 11. 10. 2009, 10:58
Bydliště: Brno

Re: [Medieval World] Olomoucké kroniky - zápis

Příspěvek od fenikso »

Obrázek
Použitý obrázek

Kapitola XLV.

Uplynul týden.

Rainhard se stará o své panství. Jeho zvědi mu donesou zprávy o Vilémovi, který s pomocí své matky Hedviky v Čechách sbírá podporu a dokonce se vetřel do přízně krále.

Skála a Moučná se také utěšeně rozrůstá. Stavbu johanitské komendy prozatím kontroluje johanitský mnich-rytíř Matiáš. Polští osadníci, kteří nemusí rok platit žádné daně, pracují na svých příbytcích i na průzkumu okolních skal pro případné dolování. Sedláci, kteří se u Olomouce vzbouřili a utekli na Rainhardovo panství také nelení, vytyčují louky a pole. Samiřini vyznavači postavili velkou otevřenou dřevěnou svatyni s šindelovou střechou, trochu v pohanském stylu. Také jich přibývá. Kameníci budují základy kamenného kostela a oba přitáhnutí zemani se pokoušejí nad věcí udržet pořádek. Kromě toho je zde ještě družina zchudlého rytíře Jonáše z Boskovic, skupina pohanů vyznávajících Peruna a Moranu v lesích. A nakonec, jde tu ještě o nalezené stříbro. Karlík se stává purkrabím hradu ve Skále.

Rainhard chce stříbro v tajnosti těžit a pověří tím jednoho ze zemanů, které najala Hanka. Róza horníkům pomáhá a má se Rainhardovi co tři dny hlásit.

V Boskovicích, snad den poté, co Edvard s Tamarou přijeli domů, se objevuje královský úředník Abelard. Představí se jako správce královské pokladny a udivenému páru vysvětlí, že si od krále Slavoj půjčil peníze na opravu hradu. Dluží mu i s úroky 150 hřiven stříbra a jak prý hodlají své závazky splácet.

Merihem vysvětluje Tamaře, že kdyby se vrátila do Moučné a znovuotevřela trhlinu po portálu, mohla by získat nadvládu nad všemi třemi démony, které arci-démon dokázal zotročit. Budou oslabení a ona je dokáže zkrotit. Také ji přesvědčí, že by měla z Drahotuše dotáhnout do Boskovic Moranin kult, aby měla větší podporu. Tamara mu na tyto nápady kývne.

Edvard zjišťuje, že Abelard bude pokračovat dále do Moučné, posílá tedy vzkaz Rainhardovi. Ten vzkazuje, že mají Abelarda nějakou dobu zdržet. Pak pošle své dva "nejoddanější" žoldnéře (jediné dva, kteří přežili setkání s drakem), aby Edvardovi pomohli Abelarda odstranit, pokud se k tomu odhodlá. Edvard s Tamarou se snaží být co nejlepšími hostiteli, aby Abelard v Boskovicích chvíli pobyl. Abelard nabídne Edvardovi, že koupí Boskovický pivovar a pomůže mu tak splatit královský dluh.

Tamara se od svých špehů dozví, že Štěpán se nevzdal možnosti získat podporu pro svého dvanáctiletého syna, aby při zemské radě dostal Boskovice do své správy.

Rainhard pošle králi dopis, kde zmíní se zásluhy ve Slezsku, přizná nelegální hrad po Vilémovi a také zmíní stříbro, které objevil. Vše pěkně poníženě, doufá, že nějaká ta královská přízeň zbude i pro něj. Také napíše dopis Jindřichovi s Lipé, chvíli mu pochlebuje a pak ho pozve na návštěvu.

Rainhard, který objevil krádež ve své pokladnici, si pozve Abigail, aby mu pomohla zjistit, jak se tam zloděj dostal. Mají důvěrný rozhovor v pokladnici, který vyústí v trochu toho svádění a pak i nečekaně vášnivého milování na kožešinách v Rainhardově komnatě. Rainhard z Abigal dostane veškeré detaily zločinu a nalezne lano přivázané na střeše. Abigail se dozví o nalezeném stříbře, které Rainhard tají.


Pár hlášek:
Rainhard: Edvard odjíždí do pekla aby ... ukázal, že na to má.

Rainhard dokončil svůj intimacy move, ptá se Abigail: A ty máš co?
MC: Sifilis!
Uživatelský avatar
fenikso
Příspěvky: 792
Registrován: 11. 10. 2009, 10:58
Bydliště: Brno

Re: [Medieval World] Olomoucké kroniky - zápis

Příspěvek od fenikso »

Obrázek
Použitý obrázek

Kapitola XLVI.

Z Vincencových zápisků:

Uplynul týden.

Boskovice
Edvarda dožene jeho svědomí k návštěvě kostela, kde se vyzpovídá a za tučný odpustek je mu odpuštěno. Před kostelem potká Rózu, která zrovna dorazila z Moučné. Ta se mu svěří, že se jí nelíbí to jak se Tamara chovala při poslední akci. Pak jde Róza i za Tamarou a při jejich rozhovoru jen létají blesky. Dojde na obviňování ze zabíjení nevinných dětí, ale Tamara argumentuje hypotetickými tisíci, které zachránila. Když už se Róza cítí téměř přesvědčená, Tamara jí vyhrožuje prokletím a smrtí, což jejich vztahy jen zhorší.

Vincenc se po půl roce Vrací do Boskovic, kde se vřele přivítá s Ninou a chce jí vynahradit dlouhou nepřítomnost. Vyruší je ale Róza, která se zrovna pohádala s Tamarou. Poprosí Vincence o psací potřeby a napíše pět dopisů (Vincencovi, Samiře, Kazarovi, boskovickému knězi a Rainhardovi), které mají být otevřeny v případě její nepřirozené smrti nebo zmizení. V dopisech samozřejmě ze všeho obviňuje Tamaru.

Pak Róza odchází z hradu do blízkého lesíka a zkusí přivolat Kazara. Místo něj se však objevili tři jiní obři, patrně otrokáři, kteří se ji snažili chytit. Róze se podařilo utéct a schovat se ve strži. Když si je jistá, že už obři nikde nejsou, snaží vylézt ze strže. Při tom narazí na mrtvolu kupce, kterého někdo zastřelil. Napadne ji přivolat si na pomoc Lesanu, ale ani tentokrát se to nepodaří. Přepadne ji pocit, že ji někdo sleduje. Po chvíli objeví dravého ptáka a rozhodne se mu utéct a schovat. To se jí podaří a zjistí, že po ní šel někdo, kdo pracuje pro Ptačí paní.

Tamara po rozhovoru s Rózou přivolává Merihema a chce po něm čerstvou Rózinu krev. Navíc přidá instrukci, ze nebude vadit, když u toho bude Róza těžce zraněna.

Edvard si mezi tím vybíjí svou frustraci na vojácích na cvičisti, pět z nich důkladně pochroumá.

Róza se vrací do Moučné a na cestě potká bratra Dominika. Během rozhovoru zjistí, že pracuje pro inkvizitora Svatoslava a cestuje do Moučné, kde hodlá vyšetřit, co je pravdy na tom, že se zde objevila skupina heretiků. Při rozmluvě je vyruší Merihem. I přes to, že Merihem blokuje spojení s Faerií, se Róze podaří přivolat Lesanu. Ta není příliš nadšena, ale Róza ji přesvědčí, že je v ohrožení života. Lesana tedy nabídne Róze, že ji schová ve Faerii za cennou oběť, a ta nabídku přijme.

Tamara se modlí k Moraně, aby jí přivedla své vyznavače z Drahotuše a ona se tam nemusela trmácet. Při tom ale dojde k nedorozumění a Morana se těžce urazí. Aby si Tamara spravila náladu, domluví se při obědě s Edvardem, že zabijí královského výběrčího Abelarda. Získá krev z jeho koně, aby s její pomocí zjistila kde bude Abelard ubytován na noc (během dne vyrazil směr Moučná). S útokem na Abelarda jim mají pomoci dva Rainhardovi muži.

Vincenc se začíná připravovat na Tamařin porod a namíchá elixír proti bolesti. Později za ním přijde Tamara, jestli by jí nepomohl provést rituál (na nalezení Abelardova koně). To se podaří a Tamara se svojí skupinou vydá na cestu. Když odejde, Nina se začne do Vincence navážet, že se nechává Tamarou zneužívat. Ten se brání tím, že se jedná o oboustranně výhodnou spolupráci. A aby Ninu více uklidnil navrhne jí, že by se mohli vzít v kostele v Moučné. Nina ho šťastně obejme.

Lesana odvedla Rózu do Faerie na opuštěný ostrov, do polorozpadlého chrámu. Ta se snaží zjistit, kolik času vlastně ve Faerii stráví. Lesana jí to řekne, ale pouze za podmínky, že odnese jedno zvláštní vejce Rainhardovi do hradu. To Róza odmítne a hned Faerii opustí.

Na cestě do Moučné
Tamara s Edvardem přijedou k hostinci kde Abelard nocuje a rozhodnou se na něj zaútočit postaru – tedy tichý překvapivý útok. Z toho se povede pouze překvapivá část, neboť Rainhardovi muži nedokázali potichu zpacifikovat hlídače koní.


Pár hlášek:
MC: Edvard zmrzačil pět...
Róza: Dřevěných panáků!
Uživatelský avatar
fenikso
Příspěvky: 792
Registrován: 11. 10. 2009, 10:58
Bydliště: Brno

Re: [Medieval World] Olomoucké kroniky - zápis

Příspěvek od fenikso »

Obrázek
Použitý obrázek

Kapitola XLVI.

Z Vincencových zápisků:

Zájezdní hostinec
Když se překvapivý útok na hostinec nezdařil, převzal Edvard s žoldnéři iniciativu. Tamara když viděla, že manžel se do věci vložil sám, usoudila, že její pomoci už nebude třeba vrátila se do Boskovic. Ostatní povraždí celé osazenstvo hostince a pak jej zapálí.

Uplynul týden.

Boskovice
Tamara za Vincencovi pomoci porodí syna Edvarda juniora. Za další dva týdny naplánuje i křtiny, kam pozve kromě jiných důležitých lidí i Rainharda.

Moučná
Mezitím se podařilo několika pověřeným horníkům načerno vytěžit slušnou hromadu stříbra v utajení, než se jeden z horníků opilý v hospodě podřekne. Pak Rainhard nakáže na týden těžbu přerušit.

Rainhard dostane dopis od Rózy. Do Moučné dorazí mnich Dominik a předvede před Rainharda svědka (chlapce, co se skryl ve sklepě a požár přežil, na tváři má ošklivé popáleniny), který tvrdí, že viděl Edvarda, jak vyvraždil a vypálil hostinec. Dále ho informuje, že viděl nějakého démona, jak pronásledoval Rózu. To Rainharda přesvědčí, aby otevřel Rózin dopis – nic, co by mu dalo nějaké vodítko, jak jí pomoci tam ale nenašel, z čehož je trochu rozčarovaný. Obvinění Edvarda se mu ale nepozdává a napíše dopis inkvizitorovi Svatoslavovi, že má pochybnosti o duševním zdraví Dominika. Také se však dozví, že bratr Dominik mu příliš nedůvěřoval a s odhalením počkal několik dní, během kterých poslal zprávu olomouckému biskupovi.

Rainhard zjistí, že stopy loupeže jeho peněz vedou k Abigail a začne ji prověřovat. Počká až Hanka se svými kumpány objede a pozve ji do tvrze. Její ostražitost naruší dobrou večeří a lichotkami, dokonce se s ní i vyspí, čemuž se Abigail nebrání, protože být milenkou vládce panství by jí otevřelo nové možnosti.

Jak už to bývá, tolik intimity a důvěry sníží u lidí laťku ostražitosti, takže Abigail prozradí Rainhardovi, že Edvard po ní kdysi v Boskovicích chtěl, aby mu pomohla obvinit někoho z vraždy. Abigail naopak zjistí, kde Rainhard ukládá natěžené stříbro. Během dalšího rozhovoru Rainhardovo podezření zesílí natolik, že Abigail napadne a donutí ji říct pravdu.

Když se Abigail přizná, Rainhard na chvíli ztratí ostražitost a Abigail vyskočí nahá z okna a začne utíkat. Rainhard na ni sice poštve stáže, ale ty se ukáží jako naprosto neschopné. Abigail uteče zpět do komediantského tábora pro své věci. Tam ji Rainhard se svým doprovodem na koních dostihne a srazí ji koněm.

Chce ji odvézt do tvrze, ale podá si ji již během cesty. Přiváže ji ke stromu a začne s výslechem. Po počátečním neúspěchu, kdy mu Abigal uteče, ji ale Rainhard znovu chytne a těžce zraní. Abigail pak ukáže Rainhardovi, kde je zakopané jeho stříbro. Rainhard si ho vezme a nechá Abigail utéct. Ta zamíří do Drahotuše, ale než odjede, rozešle několika místním pánům udání na Raidhardův stříbrný důl, spolu s místem kde schovává natěžené stříbro.

Samiru v její svatyni navštíví Dominik. Chová s k ní s úctou, kterou si vysloužila svojí pověstí jako ničitelka démonů, a pochválí její svatyni, viditelně mu vůbec nevadí zaměření k Ashael. Poprosí ji o pomoc pro oslavanského opata, kterého zřejmě posedl nějaký démon. Samozřejmě se jí také zmíní o Róze a její příhodě s démonem. Společně se pomodlí.

Uplyne další týden.

V Boskovicích se uskuteční křest Edvarda juniora. Rainhard se snaží od Tamary získat nějaké informace o Róze, ale ta toho sama moc neví a co ví, tak neřekne. Po křtu odjíždí Vincenc s Ninou a Rainhardem do Moučné. Po příjezdu se Vincenc domluví s Rainhardem, že bude moci s Ninou obývat uvolněnou chalupu po Milomíně. Po převzetí jí pro jistotu Dominik požehná a vyžene zlé duchy.

Nina přijde za Samirou a požádá ji, aby jí pomohla zbavit se démona. Samira jí nejdřív vyčiní, proč se vlastně stávala čarodějkou a zaprodala svoji duši, a navíc jí moc nevěří, že by takto obrátila. Nina jí řekne, že Vincenc si ji chce vzít, a že by chtěla být zase obyčejná. Povypráví Samiře svůj pohnutý příběh opuštění špinaví dívky z města a tím ji nakonec obměkčí.

Démon, kterému Nina upsala svou duši se objeví ve svatyni v podobě přerostlé kočky a Samiře rozmlouvá její snahu Nině pomoci. Přesvědčuje ji, že narušovat takovou smlouvu nemá, že sice je chytrá a nejspíše přijde na to, jak Ninu od démona oprostit, ale že si to Nina nejen nezaslouží, ale že toho sama bude později litovat. Dokonce jí výměnou za to, že Nině nepomůže, nabízí něco, po čem "srdce každé ženy prahne". Samira si ani nenechá vysvětlit, co je tedy vlastně součástí nabídky. Nechá do sebe proudit sílu Ashael a získá tak některé andělské rysy, plamenný meč a ochranný štít, démon se zalekne a uteče.

Tamara se pokouší proklít Rózu, ale jediné spojení, které s ní má je brož, kterou jí kdysi dala. Kromě toho je Róza mimo zemi smrtelníků, takže magie je o to slabší. Rituál selže a prokletí postihne Tamaru. Tamara tuší, že odhalená vražda královského úředníka bude mít podle toho, co Rainhard vyprávěl, nejspíše nečekaný dopad. Nechá vyřízení této záležitosti na manželovi, sbalí své věci, dítě, a uchýlí se do Faerie pod ochranu Paní ptáků.


Pár hlášek:
Rainhard rozmýšlí, kde si užít nějaké ty intimnosti a Abigal: Je tam určitě nějaké seno na zemi.
MC: Máš postel!
Rainhard: A jo, já si pořád nemůžu zvyknout.
Odpovědět

Zpět na „Vaše hraní - příprava, rady, zápisy a PbP“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 3 hosti