[Medieval World] Olomoucké kroniky - zápis

Sekce, v níž se věnujeme našemu hraní. Můžete zde poprosit o pomoc s přípravou kampaně nebo dobrodružství, konzultovat svou postavu, a samozřejmě se podělit o zápisy z her, které již máte za sebou.
Uživatelský avatar
fenikso
Příspěvky: 714
Registrován: 11. 10. 2009, 09:58
Bydliště: Brno

[Medieval World] Olomoucké kroniky - zápis

Příspěvek od fenikso » 8. 8. 2016, 20:50

Olomoucké kroniky

Obrázek
Použitý obrázek

Markrabství moravské, léta páně 1320. Jan Lucemburský, po mnoha ústupcích české a moravské šlechtě, se rozhodl zkusit své štěstí v evropské politice i na bitevním poli. Moravě a vlastně i Čechám de facto vládne Jindřich z Lipé, podporován svou milenkou, královnou vdovou, Eliškou Rejčkou, a jejím důvěrníkem, Konrádem I. Bavorem, olomouckým biskupem. Šlechta si dělá v podstatě co chce, ale přesto země nezaostává - jsou zakládána nová města i kláštery, kolonizace pokračuje. Křesťanští vládci a církev ale těžko ví, co se děje v divočině, hlubokých hvozdech a zapadlých vesnicích. Víly, pohanské kulty a jejich bohové se nechtějí svého světa vzdát.

Postavy
Rainhard z Lipska - The Mercenary - foreign armor, scarred face, guarded eyes, sturdy body
Edvard z Boskovic - The Knight - shiny armor, handsome face, sharp eyes, battered body
Tamara z Brna - The Witch - revealing clothes, innocent face, wise eyes, young body
Vincenc z Olomouce - The Scholar - clean clothes, strict face, wise eyes, skinny body
Samira - The Entertainer - clean clothes, pretty face, clear eyes, flexible body, strong hands
Róza z Opavy - The Vagabond - dirty clothes, innocent and dirty face, calculating eyes, young body

Prostředí
Historicky laděné fantasy, 1320, markrabství moravské, okolí Olomouce, historická přesnost velmi povrchní 8)

Pravidla
Apocalypse World hack s nudným názvem Medieval World

Přidružená diskuze
Naposledy upravil(a) fenikso dne 13. 9. 2016, 15:00, celkem upraveno 2 x.

Uživatelský avatar
fenikso
Příspěvky: 714
Registrován: 11. 10. 2009, 09:58
Bydliště: Brno

Re: [Medieval World] Olomoucké kroniky - zápis

Příspěvek od fenikso » 8. 8. 2016, 21:25

Intro

Rainhard z Lipska
» Who are you and where are you from?
Rainhard z rodiny loupeživých rytířů z Lipska v Německu.
» What are your family and other close people like?
Po smrti otce si dělal nárok na malé panství a tvrz i můj bratr. Vyplatil jsem ho a nechal si tvrz. Zradil mě, koupil si podporu, titul, pár žoldnéřů a vyhnal mně. O matce a sestře nic nevím, zůstali v Lipsku. Kvůli bratrově zradě nechci o Lipsku ani slyšet.
» What was the last assignment which went terribly wrong?
Měli jsme chránit menší karavanu kupců, ale jaksi jsme zaspali a kupci se rozhodli vyrazit bez nás. Podle posledních zpráv na to doplatili.
» What mercenary did you have to execute yourself and why?
Vladimíra, protože přes výslovný zákaz ojížděl mou milenku tak, že o tom všichni věděli.
» What are your regrets and how do you cope with them?
Že jsem bratrovi dal peníze a pak mě zradil. Vyrovnávám se s tím pitím a násilím, které se stalo mým zdrojem obživy.

Vincenc z Brna
» Who are you and where are you from?
25 let. Syn knihovníka z Olomouce, matku neznám. Jako nadaný student jsem byl poslán Olomouckým biskupem na studia do Valladolidu. Zde jsem strávil značnou část svého života (13-24). Po návratu domů chci sepsat knihu o místní fauně a flóře.
» What are your family and other close people like?
Kromě otce jsou příbuzní rolníci/obyčejní lidé, kteří jsou roztroušeni v okolí Olomouce. Moc se s nimi neznám ani se s nimi nestýkám.
» What is the most heretic thing you believe is true and who knows about it?
Jsem pelagianista (člověk nepotřebuje boží milost k tomu, aby dosáhl spasení). Ví o tom můj univerzitní učitel Alfonso a Tamara.
» What is the most illogical thing you have seen and how it breaks science?
1. Po cestě přes Německo jsem viděl člověka probodnutého mečem, který normálně vstal a svého soupeře zabil holýma rukama jako by nic.
2. Používaní Tamařiny magie a práce s démony.
» What is the worst thing you witnessed on your travels?
Předtím, než jsem odjel na studia, jsem ještě jako malý chlapec byl svědkem vraždy nějakého žebráka, které se účastnil místní šlechtic. Až v pozdějším věku jsem si uvědomil, ze to byla rituální vražda.

Edvard z Boskovic
» Who are you and where are you from?
Třetí syn pána z Boskovic.
» What are your family and other close people like?
Nejstarší brácha bude dědit panství, prostřední brácha se vydal boží cestou a církevní kariéru má jistou, aspiruje na opata nedalekého kláštera.
» What is the worst act of war you have witnessed and could not prevent?
Jako panoš v králově družině byl svědkem vyvraždění celého rodu, král nechal zapálit rodovou tvrz a všechny uhořet.
» What is the least honorable thing you did and who knows about it?
TBD [nepamatuji si a nemáš v deníku]
» How does your coat of arm look like and what it symbolizes?
Obrázek, viz Wikipedia .

Tamara z Brna
» Who are you and where are you from?
Jsem dcera nižšího šlechtice z Brna.
» What are your family and other close people like?
Moje rodina mě zavrhla a všem tvrdí, že jsem někde v kláštěře. Mými přáteli se stali kočovníci, kterým občas pomáhám.
» Why and how did you agree to bargain your soul to the Darkness?
Zamilovala jsem se do mladého nemocného muže a zaprodala jsem svou duši, aby to přežil. Přesto, že mou lásku opětoval, časem jsem zjistila, že to není ten pravý. A že pakt z Temnotou má i jiné výhody.
» What is the place you draw power from and where is it?
Mýtina v lesích, obklopená pohanskými menhiry, nedaleko Olomouce, ale hluboko v lese.
» Who uses your services regularly and why they hide it?
Někteří nižší šlechtici, kteří znají můj původ (léčení, otázky lásky a budoucnosti, politika atd). Protože ví, že tyto služby rozhodně nejsou od boha, skrývají to a klidně vše popřou.

Samira
V popisu práce má být krásná, chladná a tajemná cizinka původem z orientu. Chlapi to berou jako z nějakého důvodu jako velkou výzvu - dokázat, aby v jejich přítomnosti byla méně studená a neosobní.
Když ale nepracuje, tak je ve skutečnosti celkem upovídaná, hravá a společenská. Občas ale zapomene, že je v práci nebo naopak že má volno. (tohle prostě nemůžu jako hráč zprasit, že ji nebudu umět hrát, vždycky můžu říct, že se zapomněla postava)

Hadí žena. Sama má sílu a pružnost hada, navíc má i několik ochočených živých hadů. Když tančí nebo ohýbá tělo do neuvěřitelných pozic a přitom se po ní svíjejí dvě zelené krajty, tak obecenstvo nedokáže odtrhnout zrak. Někteří údivem, někteří vzrušením, někteří hrůzou, někteří hnusem, někteří tím vším dohromady. Jinak provozuje rozličné fakírské kousky, polykání a plivání ohně, cvičení či chození na hřebíkách, házení nožů aktivně i pasivně.

Je určitě tmavší než Češi nebo Moraváci. Jestli je ale určitě perského původu, za co se vydává, to těžko říct. Uhrančivé oči, dokáže se dívat lidem dlouho bez mrkání či mimických pohybů dívat do očí. Prostě trochu jako had, cvičila to. Její obličej i tělo působí exoticky a trochu cize. Je krásná takovým tím funkcionalistickým způsobem. Příklad: kočka není krásné zvíře, protože by se nějak zdobila a upravovala, ale protože je dokonalý lovec a její ladný a elegantní vzhled je jen vedlejší produkt, podobným příkladem jsou hadi. Na představení se ale samozřejmě namaluje a nazdobí. Na představení má extra oblečky, jinak se obléká tak, aby zapadla mezi společnost ve které se zrovna nachází. Ale vždy je oblečení čisté, trochu vyzývavější než je obvyklé a ozdobené nějakým výrazným šperkem (výrazným ale ne moc drahým, celkem v hodnotě 1B). Má vrhací nože a vzhledem k tomu, že jsou i součástí některých jejích představení, tak často cvičí a je v tom fakt dobrá.

» Who are you and where are you from?
Jsem u kejklířů od malička, ujali se mě jako sirotka. Rodiče ani místo, kde jsem se narodila si nepamatuju. Kejklíři říkají, že to není důležité, že oni jsou moje rodina.
» What are your family and other close people like?
Jsem součástí asi desetičlenné skupinky kejklířů.
Suri - bývalá tanečnice, je pro mě matka a učitelka v jedné osobě. Už nemívá vystoupení, vaří, stará se o chod skupiny.
Dorian - už starší muž, vůdce skupiny, má impozantní vous a vypadá trochu jako temný mág.
Djar - svalnatý holohlavý muž egyptského původu. Vlastně nejen holohlavý, nemá na sobě vlasu ani chlupu. Pokud nevystupuju sama, tak on je mým partnerem. Máme trochu zvláštní vztah.
» Who is your most powerful enemy and why did you make them mad?
Nejmocnější nejsou v Českých zemích, ono kočujeme nejen proto, abychom hledali nové publikum, ale také často proto, abychom prchali před tím starým. Tady z okolí je to pán Ratibor ze Štemberka. Vystupovali jsme u něj na hradě, dělal si na mě nějaké nároky, byl připitý a choval se jako prase, chvíli jsem to jeho chování trpěla, ale jsem se pak z hostiny vytratila. Dala jsem se ale do řeči s jeho synem Vratislavem, povídali jsme si až do rána a vypili jsme spoustu vína. Dal mi krásnou brož. Jeho otec ale kvůli tomu šílel, poslal za mnou stráž, že jsem ten šperk ukradla, pak se vysvětlilo, že je to dar, tak zas ječel, že jsem jeho syna očarovala. Nakonec mě propustili i brož mi nechali. Myslím, že jen proto, že Vilém pouze nechtěl zcela ztratit před synem a svými lidmi tvář. Nemám nejmenší chuti jej ještě někdy potkat.
» How did you nearly die of horrible dead, and who saved you?
Lapkové se nás pokoušeli přepadnout během cest už několikrát a z toho několikrát úspěšně. Nedávno ale odtáhli i mě. Djar mě zachránil a byl přitom ošklivě zraněn. Jsem mu vděčná, zachránil mě, on si ale asi myslí, že mu teď tak nějak patřím.
» What is your most favourite settlement to perform and why?
Neuvěřitelné publikum bylo třeba v Nürnbergu nebo Regensburgu, tolik vznešených pánů zírajících s otevřenou pusou...Ale je mi to celkem jedno, pokud na mě nekřičí, že jsem zplozenec ďábla a pokud vyděláme dost peněz, tak jsem spokojená.

Róza z Opavy
» Who are you and where are you from?
Je jí 19 let, vyděděná z rodiny za neposlušnost a rebelii.
» What are your family and other close people like?
Otec a matka jsou statkáři, má 6 (daleko poslušnějších) sourozenců.
» What settlements you would rather not visit soon and why?
Brno, byla tam na ni vypsána odměna, asi za nějaké nedorozumění.
» Who did you fool or steal from the last time, and how did they find out?
Pokoušela se získat majetek od nějakého měšťana podvodem založeným na sňatku. Neptejte se.
» How did you meet your current companions in trades and where?
Potkala je v hospodě, když se hádali s hospodským. Podařilo se jí urovnat spor ke spokojenosti všech.
Naposledy upravil(a) fenikso dne 13. 9. 2016, 16:46, celkem upraveno 2 x.

Uživatelský avatar
fenikso
Příspěvky: 714
Registrován: 11. 10. 2009, 09:58
Bydliště: Brno

Re: [Medieval World] Olomoucké kroniky - zápis

Příspěvek od fenikso » 8. 8. 2016, 22:32

Obrázek
Použitý obrázek

Kapitola I.

Moučná. Poetická vesnice dva dny trmácivé cesty z Olomouce. Vlastně dvojvesnice na břehu malého potoka. Malá Moučná je, překvapivě, menší, ale je v ní hospoda. Velká moučná, jak by nikdo nečekal, je větší, a je v ní vodní mlýn. Obě spojuje pět minut cesty, brod a dřevěná lávka. Vládne zde pan Ota z Moučné, dostatečně temperamentní zeman, kterému se daří vše, jen děti se mu nevyvedly. Syn se vzdal světských hříchů a, jak by jeho otec poznamenal, stal se pánbíčkářem. Dcera, Hanka z Moučné, místo aby se chovala alespoň trochu vznešeně, objíždí panství na koni se svými povedenými kamarády, a dělá tatínkovi nejednu vrásku na čele. Pan Ota by ji rád provdal, dobře provdal, ale ideálně někomu, kdo si s ní bude vědět rady. Edvard by byl fajn nápadník, ale jak Ota svému příteli řekl, to by mu nemohl udělat.

V Moučné je živo. Protože ambiciózní Ota by z vesničky rád jednou viděl prosperující město, dal uprostřed postavit kostel. A nikdo neví jak, ale prý nějak přemluvil olomouckého biskupa, aby za týden přijel kostel vysvětit. Těžko říct, jestli bude mít světit co, protože jej dokončují vagabundi :). Prý to stihnou. Kromě toho ještě v hostinci lelkuje banda žoldnéřů, pijou, hrají kostky, nahánějí jedinou lehkou děvu, která se nezalekla a na rozdíl od ostatních žen z vesnice se neskrývá celý den někde v lese nebo na polích. A navíc někdo okrádá kupce v okolí.

Do hospody dorazí Tamara a Vincenc, přílákaní zvěstmi o baziliškovi, který se údajně vyskytuje poblíž pohanských ruin v lese. Tamara má zálusk na ještěrovy vnitřnosti (ideální pro rituální magii), Vincenc chce zvíře věděcky prozkoumat. Ani jeden si příliš nepřipouští, že by na povídačkách o tom, že bazilišek je obrovská zelená stvůra, která umí chlapa nejen rozsápat, ale i zkamenět, mohlo být něco pravdy.

Ota z Moučné a jeho zbrojnoši vpadnou do hospody, následováni rytířem Edvardem, který je v Otových službách. Ihned osočí Rainharda a jeho chlapy, že to jsou oni, kdo přepadají kupce. Nějaké ztracené kuře, nebo "obšťastněná" vesničanka prý Otu moc nezajímají, ale tohle, to už chlapci zašli daleko. Všichni mají ruce na zbraních a nemálo mečů se povysune z pochev. Atmosféra by se mohla krájet.

Rainhard přesvědčí Otu, že on a jeho chlapi to nebyli, však mu samotnému někdo včera ukradl koně! Pan z Moučné trochu zbrunátní, ale nic dalšího na sobě vědět nedá, přesto přistoupí na Rainhartovu nabídku, že se mu po lapcích podívají. Nahánět je sám nechce, hlavně proto, že se nepohodl z bratrem z vedlejšího panství - nechat tvrz bez posádky by nebyl nejšťastnější nápad. Plácnou si na to a žoldnéři dostanou zálohu. Nabídnutá výplata není nic moc - Ota jim slíbí, že veškerá kořist je jejich - ale Rainhardovi to moc nevadí. Všechno lepší než nechat chlapy dál se válet v hospodě.

Ota zve do své tvrze Tamaru (z nejasných důvodů) a Vincence, aby mu pomohl opravit nefunkční katapult. Oba přijímají a vyráží tam přespat, Rainhard se dohaduje se svými muži, kdy a kam vyrazí. Možnosti jsou dvě: směrem ke klášteru Hradiště, kam běžně vyrážejí kupci z Olomouce, nebo směrem k Olomouci, odkud nepřijeli kupci se stavebním materiálem na kostel. Rainhard je nakonec přinutí jet zítra k Olomouci (to jako budeme mít jako kořist dřevo?!), ale není to snadné. Musí jim slíbit, že pojednou jen kousek a pak se vrátí a vyrazí k Hradišti, kde případná kořist bude stát za to.

Edvard bere v kuchyni džbán vína a vyráží za svou milenkou Tamarou, aby se pokusil navázat tam, kde zhruba před půl rokem skončili. Tamara už tou dobou vycítí, že její démon se zabydlel v její komnatě, prosté místnosti po Otově manželce, která je nyní kdoví kde. Je skrytý ve stínech, mimo možnosti být spatřen smrtelníky.

Vincenc se seznamuje s lovčím Oldřichem, od kterého pochází drby o baziliškovi. Oldřich potvrzuje historky, které slyšeli, a také přidává, že Ota o tom nerad slyší, protože to kazí pověst jeho panství. Zvěsti zveličuje, aby to nevypadalo, že jeho kousek země není naprosto oddaný bohu a církvi. Také mu slíbí, že k pohanským ruinám jim ukáže cestu.

Edvard si mezitím chce připít s Tamarou, ale té projede rukou ostrá bolest (ona patrně ví, o co se jedná, Edvard tápe). Aby předešla trapnému tichu, pošle Edvarda pro další přikrývku, prý je jí zima.

Na nádvoří je rozruch, Hanka z Moučné přivezla těžce zraněného kupce, kterého našli kdesi směrem ke klášteru. Je zle posekaný, Vincenc ho obváže, Tamara mezitím zkoumá rány, které se jí zdají nepravidelné a ... divné. Edvard varuje Hanku, že její otec o koni, kterého ukradla Rainhardovi, ví. Ta si z toho ale nic nedělá, přesto si zkoumavě prohlíží Edvarda, který se zdá být dobrým přítelem jejího otce. Proč by jí pomáhal?

Dopoledne jedou žoldnéři po cestě k Olomouci, kde potkávají tři jezdce na koních. Jeden z nich se představí jako Blahomír z Blátivého Chlumu a drze navrhne Rainhardovi, že pokud jim zaplatí, tak neřeknou biskupovi, že na ně narazili v lese, jak se tu potloukají. Rainhard si ale všiml, že je to léčka, že kolem cesty vedoucí údolíčkem jsou připravení lukostřelci. Nelení a usměvavému Blahomírovi prohodí kopí skrz krk.

Frajer se poroučí z koně k zemi a ostatní ujíždějí. Žoldnéři na Rainhardův příkaz seskakují z koní a vyrazí do kopců do útoku. Lučistníci jsou natolik překvapení vývojem událostí, že zpanikaří a ani nestřílí do zad chlapům na protilehlém svahu. Žoldnéři se štíty a hromadou štěstí bez zranění doběhnou lučištníky. Kolem sice sviští šípy, ale všechny skončí ve štítech, okolních stromech či žoldnéřských helmicích. Kdo ze střelců nevzal nohy na ramena, je posekán meči. To bylo těsně. Chlapi si rozebírají kořist, Rainhard si bere Blahomírova koně a taky dopis ... s biskupskou pečetí. Ups?

Tamara věští a v transu háže runové kameny. Vidí Hanku z Moučné, jak objímá jejího démona. Budoucnost bude jistě zajímavá.
Naposledy upravil(a) fenikso dne 29. 8. 2016, 15:54, celkem upraveno 1 x.

Licho
Příspěvky: 43
Registrován: 27. 8. 2012, 10:22

Re: [Medieval World] Olomoucké kroniky - zápis

Příspěvek od Licho » 9. 8. 2016, 00:02

Jen upřesnění, Blahomír řekl, cituji z poznámek v mobilu: "Dosvedcime ze jste to nebyli vy"

Uživatelský avatar
fenikso
Příspěvky: 714
Registrován: 11. 10. 2009, 09:58
Bydliště: Brno

Re: [Medieval World] Olomoucké kroniky - zápis

Příspěvek od fenikso » 9. 8. 2016, 11:53

Licho píše:Jen upřesnění, Blahomír řekl, cituji z poznámek v mobilu: "Dosvedcime ze jste to nebyli vy"
Ti kronikáři jsou ale sebranka! Takhle překrucovat historii! V mých poznámkách je něco trošku jiného, ale nic to nemění na tom, že se to jistě dalo vyložit jako "My jsme ti lapkové a pokud nám nezaplatíte, tak to na vás nezkusíme hodit". A třeba je to pravda! A nebo taky ne! Nebo je pravda někde na půl cesty. A nebo nikomu o pravdu nejde :>;o). Uvidíme, jedno ze základních pravidel AW říká "Play to find out what happens", tak musíš přijít na další session :D.

Každopádně, ten masakr, co nastal poté, kronikáře zajímal daleko více :-)=.

Licho
Příspěvky: 43
Registrován: 27. 8. 2012, 10:22

Re: [Medieval World] Olomoucké kroniky - zápis

Příspěvek od Licho » 14. 8. 2016, 20:04

Skoda že je tu až moc hlav, jinak by to mohlo být docela přesné.

Obrázek

Uživatelský avatar
fenikso
Příspěvky: 714
Registrován: 11. 10. 2009, 09:58
Bydliště: Brno

Re: [Medieval World] Olomoucké kroniky - zápis

Příspěvek od fenikso » 29. 8. 2016, 16:53

Obrázek
Použitý obrázek

Kapitola II.

Vincenc stráví dopoledne opravou katapultu pro pana Otu, mezitím se dozvídá, že kupec, kterého obvazoval večer, do rána zemřel. Jde si tedy prohlédnout mrtvolu a provede pitvu. Rány jeví větší známky rozkladu a v jedné z nich najde ulomený dutý zub. To by zrovna nenaznačovalo na lapky, ale spíše baziliška, který se podle Oldřicha plíží okolím.

Tamara navštěvuje kejklířský tábor, který zrovna vyrůstá ve vesnici, a svoji známou Samiru, hadí ženu. Tamara jí věnuje podezřelou mast na bolesti všeho druhu, výměnou za drby z cest a okolí. Dozví se, že se "vcelku nikde nic neděje", jen:
V Kroměříži ožralí chlapi naskákali do řeky. V Přerově se jí stala nemilá záležitost s panem Ratiborem ze Šternberka, kterého návrhy odmítla a poté, co si dlouho povídala s jeho synem, který jí věnoval brož, byla nařčena z krádeže. A ještě v Boskovicích se manželka hradního pána nějak moc odvázala v místní krčmě.

Do vesnice nečekaně přijíždějí tři lidé z vedlejšího panství, Otova bratra Viléma. Jeden hned odjede pryč, ale zbylí dva se dívají, co by si mohli přivlastnit. Kejklířský tábor vypadá jako jednoduchý a zajímavý cíl. Když chtějí Samiře uzmout její ošacení pro představení, nevydrží, vyleze z úkrytu a s pláčem přesvědčuje ozbrojence, ať její věci nechají, ať si něco vezmou z Larisina vozu, že tam je zajímavější artikl.

Chlapi pokrčí rameny, a jeden se jde podívat. Co nikdo nečekal (ani Samira), že v tom voze se skrývá nejen Larisa, ale i nejsilnější chlápek komediantské kompanie, egypťan Djar, který vezme výtržníka těžkou pánví přes obličej. Druhý se může smíchy potrhat, jak vidí kumpána sbírat se ze země s rozbitým nosem. Jenže to už Samira tahá vrhací nože a kluci pochopí, že končí sranda a je čas na strategický ústup.

Vagabundi pracující na střeše kostela si incidentu ani nevšimli, co se jim ale podařilo, jeden ze stavitelů si nějak zdříml, nebo co, a nechtěně většinu hotové střechy strhl. Užije si pořádného nadávání v podání Rózy, jejich šéfky.

Tamara se Samirou a Dorianem, jakožto důvěryhodným zástupcem kejklířů, míří k Otově tvrzi, aby mu nevybíravě poreferovali o sousedských vztazích s jeho bratrem Vilémem. Ota zde bohužel není a tak musí Samira, Dorian i další naštvaní vesničané na pána počkat. Tamaru zatáhne do stájí Otova dcera, Hanka z Moučné, aby si s ní mohla v soukromí promluvit.

Hanka je dle svých slov těhotná a po Tamaře chce "to co čarodějky dělají", aby potratila. Tamara jí navrhne lepší řešení, že prý přemluví jejího otce, aby jí dovolil Hanku zavést ke své známé šlechtičně v Olomouci. Pro tatínka to bude proto, že její známá udělá s Hanky pravou dámu (na což by pan Ota mohl slyšet) a trochu zchladí její prchlivou povahu, pro Hanku z jiného důvodu. Zmiňovaná žena dlouho touží po dítěti, ale nemůže ho mít, bude tedy vychovávat Hančino dítě. Hanka se nechá přemluvit, těžko říct, jestli ne jen proto, že prostě nevěří, že na něco takového její tatínek přistoupí.

Vincenc se domlouvá s Tamarou na výpravě za baziliškem, Samira se rozhodne na takové dobrodružství připojit. Vyhledají tedy Oldřicha, Otova lovčího, který potěšen tím, že se o baziliška zajímají, je ochotně vede na místo. Jdou docela dlouho po cestě, poté lesem, přes mokřady, a když už začínají brblat ve stylu "kdy už tam budeme", vynoří se před nimi pohanské ruiny.

Opatrně obhlédnou ruiny, je to několik menhirů a zbytek kamenného chrámu, vše je podmáčené a voda stéká po kluzkých kamenech kamsi dolů, do podzemí. O chvíli později objeví i schodiště vedoucí do temných jeskyní či snad chrámu. Všimnou si však i toho, že se nějak podezřele připozdnilo, slunce je už skoro nad obzorem, také Oldřich se někam vytratil. Pak ale Vincenc zahlédne dole ve tmě něco se lesknout, a tak padne rozhodnutí prozkoumat to tam.

Se zapálenou lucernou a na rychlo udělanou pochodní parta sestupuje dolů. Vincenc prohlíží nalezenou kostru - má poměrně použitelnou helmici, kroužková zbroj je v dost špatném stavu, ale také rozházené kolem, hlavně v hrudním koši zabitého, je několik stříbrných brakteátů. V tom se ale na Vincence vrhne obří ještěrka. Vincenc s Tamarou se brání holemi a snaží se chudáka baziliška ubít holemi. Samira jen nadává, že nic přes ně nevidí.

Těžko říct, jak se boj vyvíjel doposud, několik ošklivých ran utrpěl bazilišek, několik kousnutí Vincenc. Baziliška zatlačují ke stěně, ale Vincencovi se nelíbí, že rány má jen na nohou, kdežto předchozí oběti měly vždy zraněné břicho... Jenže pak přijdou o světlo a všechno jde k šípku. Vincenc se praští do hlavy, Samira ho táhne pryč a Tamara kryje ústup před naštvanou ještěrkou, která ji také pěkně pokouše na oplátku.

Když se dostanou ven ze smrtící pasti ztemnělého podzemí, Tamara se nehodlá vzdát a přivolá svého démona. Chce po něm, aby baziliška dorazil a donesl nahoru. Odnikud se vynořivší postava v temné kápi se slonovinovou maskou na obličeji, jejíž bělobu kazí jen pramínky krve z očí, přikývne na souhlas. Sejde po schodech před zraky užaslých spolodobrodruhů a za chvíli, po několika ranách, je bazilišek se zlomeným vazem nelidskou silu mrštěn na světlo.


Pár hlášek:
Vincenc: Nechtěla bys mi jít pomoct ulovit v podvečer zvířátko?
Tamara: Nedůvěřivý pohled.

Samira: Pokud je to jediný bazilišek v okolí, a zabiješ ho, nebude mít smysl o něm psát.
Vincenc: To je laický pohled na věc.

Samira: Doufám, že nečekáš, že na něj hrdinně naběhnu.
MC: Ne, ty budeš návnada.

Vincenc: Kdo půjde se mnou?
Ticho
Naposledy upravil(a) fenikso dne 8. 9. 2016, 13:58, celkem upraveno 1 x.

Uživatelský avatar
fenikso
Příspěvky: 714
Registrován: 11. 10. 2009, 09:58
Bydliště: Brno

Re: [Medieval World] Olomoucké kroniky - zápis

Příspěvek od fenikso » 7. 9. 2016, 15:28

Obrázek
Použitý obrázek

Kapitola III.

Vincenc se vrací do podzemí pro lucernu, když už teď v temnotě žádné nebezpeční nehrozí. Nebo hrozí? Když na posledním schodě špatně došlápne, najednou cítí prudkou bolest v noze a má pocit, že v temnotě tam s ním něco dalšího je. Nelení a když je alespoň trochu schopen, vypadne odtamtud na poslední zbytky denního světla.

Baziliška rychle zpracují, Samira chce jeho hlavu a kůži, Vincenc drápy a Tamara vnitřnosti. Když dílo dokončí, znovu se rozhlédnou kolem sebe. Jakkoli bylo počasí předtím divné, nyní už je vše v pořádku, pouze je začínající noc. Měsíc je v úplňku a svítí, takže se vydají z nepřátelských ruin na cestu zpět, hlavně hnáni Vincencovými poznámkami o tom, že ten bazilišek byl nějaký malý a že je tu určitě ještě někde kolem maminka.

Procházejí v zástupu močálem, když jim zastoupí cestu zvíře podobné medvědovi. Vincenc se rychle modlí k Bohu, ať mu pomůže z nesnází, protože bytost před nimi není jediný problém. Jsou obklíčeni. Tamara upadne do bahna a Samira jí pomáhá vstát, kolem nich sviští šípy. Vincenc už na nic nečeká a utíká.

Tamara zahlédne vhodnou cestu, ale jen pro jednoho. Vzdá se jí v Samiřin prospěch a pošle ji tam, sama zůstane obklíčená. Zavolá na pomoc svého démona, ale vše nevyjde jak si přála a démon zachrání jen ji. Provleče ji na křídlech stínů a přízraků skrz potemnělý les do bezpečí, odkud už doklopýtá na kraj lesa. Také Vincenci, ačkoli je pronásledován bludičkou, se později podaří z lesa vymotat.

Samira, které se nepovede utéct, je zajata lesními tvory. Na mýtině ji obklopí medvědí stvoření, které ji sem dovleklo, stařec, co toho moc nenamluví, štíhlá osoba ve stínech s dlouhým lukem (která musela střílet schválně mimo, protože podle pohybů vidí výborně ve tmě a netrefit se není reálné) a starý faun. Ten je ze všech nejvíce na očích, nejen proto, že je starý shrbený, velký a ve vlasech mu rostou houby, ale taky proto, že si zajatkyni zkoumavě prohlíží a několikrát prohlásí, že "by ji prostě zabil".

Všichni čekají na Lesanu, která má prý rozsoudit co Samira a její přátelé způsobili, patrně zabití baziliška není těmito bytostmi vnímáno jako drobné provinění. Lesana, která se objeví vzápětí, je víla: drobná, ale sebevědomá žena v bílých průsvitných šatech, bosá, s mechem a drobnými lesními kvítky ve vlasech. Její tvář je přísná s šelmím nádechem, trochu nelidská, kočičí.

Lesana obviní Samiru z baziliškovy smrti a dovolí jí vykoupit se, pokud pro ně něco udělá. Sdělí jí, že se starým bytostem nelíbí stavba kostela v Moučné a chce, aby Samira zařídila, aby stavba nebyla dokončena. Samira se ale nehodlá podřídit, vše má připravené, Lesanu chytí pod krkem s nožem, pečlivě zvolenou výhrůžkou všechny vyvede z míry a s modlitbou na rtech se jí podaří jako zázrakem utéct. Jen tam musela nechat baziliščí kůži a hlavu.

Rainhard se vybavuje s Vincencem, hrdě mu ukazuje získaný dopis a hlavy mrtvých mužů. K jeho nelibosti označí mrtvého Blahomíra za biskupova synovce a potvrdí pravost biskupské pečeti na dopise, který našel u něj. Vincenc rozlepí opatrně pomocí své alchymistické výbavy pečeť a přečtou si dopis od biskupa, kde se biskup omlouvá, že se asi o týden opozdí. Znovu zapečetí dopis a Rainhard pošle žoldáka, který jejich rozhovor zaslechl, ať jede do lesa, někam daleko, Blahomírovu hlavu hodit do strže či zakopat.

Protože pan Ota se vrátil, kompanie se vydá za ním buď si stěžovat na nájezdníky, bazilišky, nebo se přihlásit o odměnu za mrtvé "lupiče". Vincenc přemluví Otu, že s bazilišky by mohly být vážné problémy, a ten ustanoví Edvarda, aby se o to postaral. Sám najme znovu Rainhardovu bandu, aby se porozhlédli u Viléma.

Většina osádky tvrze a Rainhardovi lidé jedou s Otou obhlédnout Vilémovo panství. Lidé z vesnice rychle zmizí (žoldáci si alespoň pomohou k něčemu k jídlu), nikde nic, nikde nikdo. Když dojedou k Vilémově tvrzi, vidí, že Vilém staví novou kamennou hradbu a věž, těžko říct, jestli to má povoleno od panovníka. Nemají ale možnost jsi to moc obhlédnout, protože je přivítají lučištníci sprškou šípů.

V mezičase k Otově tvrzi dorazí malá armáda Vilémových ozbrojenců, najatých žoldáků a německých potulných rytířů. Protože je Otova tvrz téměř bez posádky, vydá se Edvard s Vincencem vyjednávat.

Vůdce rytířů před Edvardem mává jakýmsi jasně zfalšovaným glejtem, prý poslední vůlí otce obou znesvářených bratrů, podle které patří celé bývalé panství Vilémovi a oni přišli naplnit přání zesnulého pána. Edvard s Vincencem odporují, že je to jasný falzifikát, ale protože ani jedna strana nechce ustoupit (což by pro Edvarda a Vincence mohlo být fatální), Edvard navrhuje boží soud. Souboj s vůdcem rytířů vyšel na jedničku, takže rytíři, jakožto pobožní a nezávislí se stáhnou (a svého šéfa odnesou). Názorné roztrhání falešného dokumentu a trocha přemlouvání otočí na patě i žoldáky, ale věrní Vilémovi zbrojnoši s píkami se rozhodnou udělat z obou "hrdinů" jehelníček. Edvard "hrdinně" naskakuje na koně a snaží se ujet z dosahu rozzuřeného ježka, Vincenc sahá po své poslední možnosti, jak si zachránit krk.

Vincenc přivolá (maskuje zaklínadlo modlitbou k Všemohoucímu) elementály země, gnómy, aby pro něj pohřbili armádu pod zemí. Mocná magie se vymkne kontrole, země v okruhu padesáti metrů se otřese, a propadne do podzemí. Všichni zmizí v hlubinách, kamení, prachu a suti. O něco později se z toho vyseká pomačkaný Edvard (bez svého věrného koně, nechávajíc za sebou mrtví vojáky) i Vincenc se s několika oděrkami dostane ven. Tou dobou se ale na místo už dostává i Ota. Nebezpečí je zažehnáno.

Večer je ve znamení zábavy. Komedianti předvedou všem vystoupení, žonglování, chůzi po laně při které se tají dech, Samiřin tanec a vystoupení s hady. Zábava pokračuje už v uzavřenější společností, kdy Samira s Djarem předvádí něco na pomezí tance, divadelního představení a akrobacie s noži. Do představení zapojí i Otu z Moučné (jako Samiřina zachránce), který na půvabné umělkyni může oči nechat. Později jí jako dárek dá kvalitní teplý plášť.

V noci se u Tamary objeví její démon, který jí přišel sdělit, co bude chtít za své služby. Chce si na jednu noc vypůjčit Tamařinu podobu nebo její tělo. Záleží na ní, jestli mu chce propůjčit své tělo (a tak vědět, co s ním prováděl) a nebo jen podobu a vyhnout se tak skutečnému nebezpečí. Tamara raději zapůjčí své tělo, chce mít nad Merihemem dohled.

Dozvídáme se, že vypjatá diskuze Vincence a Raiharda odhalila učenci, že žoldnéř, ač se rád prohlašuje za bohabojného věřícího, víře zas až tak moc nedá. Prostě v Boha moc nevěří.


Pár hlášek:
Vincenc: Rainharde, asi jste udělali chybu.
Rainhard: Kolik mi dáš, když ti nedám Blahomírovu hlavu?

Vincenc popisuje bojovníkům, jak drsné je bazilišek protivník: Měli jsme problém ho zabít. Mlátili jsme ho holí!

Vincenc: A na co potřebujete vodičku na čistění krve na obchodní jednání?
Rainhard: To víš, občas se řízneš...

MC popisuje, jak moc okatě falešný je dokument: Fakt divný, že se to našlo po dvaceti letech.
Edvard: A inkoust ještě nezaschl!

Uživatelský avatar
fenikso
Příspěvky: 714
Registrován: 11. 10. 2009, 09:58
Bydliště: Brno

Re: [Medieval World] Olomoucké kroniky - zápis

Příspěvek od fenikso » 8. 9. 2016, 16:10

Obrázek
Použitý obrázek

Kapitola IV.

Uplynuly tři týdny, ti, kteří se potřebovali vyléčit, si odpočinuli, ostatní se flákali, nebo dokonce dělali i něco užitečného.

Edvard se zůčastnil rytířského turnaje a ačkoli nebyl úplný vítěz, v některých disciplínách se umístil velmi pěkně a vydobil si slávu, uznání a obdiv. A dokonce se ani nezmrzačil.

Samira odjela s kejklíři a projeli blízké okolí, protože v Moučné, kam diskup zatím nedorazil, chcípl pes. Den po návratu se jí zdál podivný sen o tajné místnosti v pohanských ruinách chrámu, kde se skrývá velký poklad - velký zlatý špark s onyxem nebo podobným černým kamenem. Opravdu překrásný a zajisté i cenný. Samiře je jasné, že sen jí poslala Lesana, ale zaráží ji její intuice, která jí říká, že noční vidina byla pravdivá.

Vincenc odpočívá nejvíce, ale i tak si povšimne, že žoldnéř, kterého Rainhard poslal zbavit se nepříjemných důkazů o vraždě Blahomíra, se jaksi nevrátil.

Róza a její vagabundi pracují dále na kostele, a dokonce, ačkoli je to holota líná, se stavba blíží ke zdárnému konci. Jenže, když vyleze v noci z hospody, vidí, že barák někdo podpálil (utíkající postavu je zatěžko identifikovat, natož sledovat). Rychle zburcuje koho může a kostel uhasí. Nevypadá ani o moc hůř než předtím.

Ráno vagabundi "stopují" původce požáru a směr je dovede k uhlířovu stavení. Tam nejsou zrovna přívětivě přijati. Uhlířova žena nejspíše nic neví, stejně jako její synové, ale podrobný průzkum okolí domu i milířů v lese prozradí, že vesničané skrývají náchylnost k pohanským bohům. A pana uhlíře se jim nepodaří najít. Aby se vyhnuli násilí ze strany nejstaršího uhlířova syna, vagabundi odtáhnou. Ale Róza ještě předtím upozorní rodinku, že o jejich pohanství vědí. A mohli by si pamatovat, že je nepráskla. Zatím.

Vincenc se dožaduje kompenzace od Oty, protože za pobyt ve vesnici, než se zotavil, utratil dost peněz. Tu sice nedostane, ale Ota mu sdělí, že teď si bude moci jeho pohostinnosti užít, protože by byl rád aby nějakou dobu zůstal tady, hlavně dokud se nevysvětlí pár věcí ohledně toho, co se stalo na bojišti. Vincenc se pokusí z tvrze vytratit, ale je dopaden biřicem.

Edvard si všimne blížící se bouře, ale prozatím tomu nepřikládá velkou důležitost.

Samira se potlouká po tvrzi, dopřeje si trochu houbové polévky a snaží se počíhat si na lovčího Oldřicha, aby mu položila pár nepříjemných otázek. Jenže Oldřich v tom umí chodit, prosmýkne se kolem a Samiře se vyhne. Také si promluví s Otou, který jí při té příležitosti nabídne, že by mohla se svými kumpány navštívit Vilémovo panství a zjisti, jak to, že Vilém najednou začal tak tlačit na to, aby získal Otovu zem. A kdo ho podporuje.

Do Moučné přijíždí bratr Bonifác se dvěma rytíři s biskupovou standartou. Dlouho očekávaný biskupský předvoj neudělá ale některým radost. Dominikánský mnich, bratr Bonifác, má sice biskupský doprovod, ale agendu jinou. Zmocněnec samotného papeže, inkvizitor, má za úkol potírat herezi, kde na ni přijde. A tak hned vyslechne Vincence, pochopitelně neformálně, ale už nyní je jasné, že "zázrak", kdy se desítky lidí propadnou do podzemí, je mu dost proti srsti. Bůh by hříšníky potrestal jinak, a všichni ví, že pod zemi sídlí mocnosti pekelné...

Vincenc si znovu promluví s Otou a ten mu nabídne dobře placenou prácičku - špehování u Viléma. Má dokonce promyšleno i jak to udělat dost nenápadně, a dost uvěřitelně. Vincence vyžene, no neberte to, když se tak vyhne dalším otázkám bratra Bonifáce.

Edvard se spřátelí s rytíři, co přijeli z Olomouce. Obhlédne jejich erby (nějací náboženští fanatici z Německa, kdo se v těch řádech má vyznat), popije s nimi, něco málo vyhraje v kostkách a pak je opustí a zajde za Otou. Ten ho požádá, aby se podíval po Hance, prý se nějak dlouho nevrátila.

Róza se vrací do kejklířského kempu, ale dva vagabundy nechá hlídat kostel. I Vincenc jde ke komediantům, cestou sebere vědro a přemýšlí, že by snad mohl dostat do strže na bojišti nějakou vodu, aby to vypadalo jako pramen. To by více odpovídalo pojetí zázraku ze strany inkvizice. Edvard je už také ve vesnici, v hostinci se vyptává na Hanku a dozví se, že mířila k pohanským ruinám i s tou svou povedenou sebrankou.

Edvard jde za Samirou a chce, aby ho dovedla k ruinám. Ta se docela cuká, setkání s baziliškem ani Lesanou nepatří do jejího seznamu příjemných setkání, takže Edvard musí přitlačit. Penězi. Váček stříbra už potulnou umělkyni přesvědčí.

Vincenc se trmácí s vědrem do vesnice a při prozkoumávání mostu najde pod ním v kamenném výklenku pohanskou svatyni. Protože nemá světlo, pár věcí tam rozbije. Když odchází, tak ho zastihne bouře. V prudkém lijáku narazí na Lesanu, která mu přiloží na srdce obsidiánovou dýku a chce si s ním promluvit. No dobře, spíše ho k něčemu donutit. Vincenc se jí ale nezalekne. Trochu se porvou, Vincenc je dýkou lehce zraněn, víla dostane přes ruku vědrem a železné kování jí jistě nedělá dobře. Zaječí bolestí a do rvačky se vloží medvědovitá bytost, která dá Vincenci pořádnou nakládačku a zmrzačí mu obličej. Překvapivě jej nezabijí, ale nechají ležet na dešti.

Krvácející Vincenc vrazí Samiře do stanu, kde mu Róza za pomoci ostatních zastaví krvácení. Venku štěkají psi a brečí dítě, pak bouře utichne a s ní i všechen hluk. Samira jde zkontrolovat dítě a poté vypráví celý příběh ostatním a hlavně Edvardovi, aby mu bylo jasné, proč se jí do ruin zrovna moc nechce.

Ráno se Samira zastaví za samotářskou čarodějnicí na samotě, a vyptává se jí na všechno možné: ruiny, Lesanu i její sen. Čarodějnice najde její šperk v grimoáru a prozradí jí, že kdo vládne vzácným Stínovým kamenem, ten má moc přesvědčovat lidi na dálku. Od čarodějnice si koupí amulet na ochranu před Lesanou, prý bude fungovat do slunovratu (4 měsíce). Samira si pomyslí že snad, pokud se do té doby nerozpadne. Je to směsice peří, hmyzu, větviček, rozdrcených kamenů a bůhvíčeho ještě, zalitého smolou.


Pár hlášek:
Samira, když se v jejím stanu tak nějak všichni scházejí: To je můj stan, ne safe-house!

Edvard obhlíží zmrzačeného Vincence: A co po něm chtěla, alimenty?
Naposledy upravil(a) fenikso dne 12. 9. 2016, 13:02, celkem upraveno 1 x.

Uživatelský avatar
komi
Příspěvky: 334
Registrován: 17. 8. 2012, 18:07

Re: [Medieval World] Olomoucké kroniky - zápis

Příspěvek od komi » 9. 9. 2016, 22:36

Jak jsem slíbila, dodávám oslavnou píseň na Edvarda, kterou Samira spolu s Reinhardovými žoldáky zplácala a zpívala notně posílena pivem v hospodě v Moučné.
I přes nevalnou uměleckou hodnotu, píseň pozoruhodně rychle zlidověla :-)

Znáte Edvarda hrdinu,
co vyjel si s koněm skrz pustinu,
do temných ruin pannu ochránit.
Joooooo! Před panenstvím chtěl ji zachránit!

Cestu mu zkřížili bandité,
ostatním řek: "Jen tu počkejte"
Je jich jen dvacet. To zvládnu sám.
Haaaaaa! Snadno tu lůzu já posekám.

Zařval do tábora lupičů:
"Váš vůdce je naprosto na pi..
K šibenici jej já odvedu.
Jooooooo! Zmizte, než dám si vás k obědu!"

Déšť šípů jej náhle zasypal,
Edvard se rozhlíží. Co dělat dál?
Rytíř rychle ustupuje.
Oooooou! Držkou svou vznešenou v skále ryje!

Lapkové už ho jdou dorazit,
však Edvard je drsňák jak má být!
Pozvedl meč i čísi štít.
Joooooo! Rytíř se nevzdá, on jde se bít!

Hlava se kutálí do trávy,
střeva se vyhřezly z ožraly
Edvard je pevný! On stojí tam!
Joooooo! A mrtvoly kolem něj ze všech stran!

Krev teče z našeho rytíře,
že žije je docela k nevíře.
Jeho zbraň ale ční k nebi dál,
Jooooo! I kdyby k bohu se odebral!

Krásná dívka jej vysléká,
krev jinam se v těle přetéká
Nemá čas umřít tento den.
Edvaaaaard! Na něj se dneska napijem!

Licho
Příspěvky: 43
Registrován: 27. 8. 2012, 10:22

Re: [Medieval World] Olomoucké kroniky - zápis

Příspěvek od Licho » 10. 9. 2016, 11:44

Haha, super!! :-))
Neminula ses povoláním? Možná jde pořád přejít z code warrior na barda.

Uživatelský avatar
fenikso
Příspěvky: 714
Registrován: 11. 10. 2009, 09:58
Bydliště: Brno

Re: [Medieval World] Olomoucké kroniky - zápis

Příspěvek od fenikso » 12. 9. 2016, 15:13

Obrázek
Použitý obrázek

Kapitola V.

Rainhard strávil předešlý týden vyptáváním na nějaké náboženské relikvie, které by mohl v okolí Olomouce najít. Je mu jasné, že se bude muset obviněním od biskupa postavit, ať už budou jakákoli, protože stát se psancem by nebylo zrovna příjemné živobytí. A tak mít v rukávu nějakého svatého, který by smyl z jeho rukou krev a hříchy, by mohlo pomoci. Dozví se, že v Přerově sídlí kult heretiků, kteří ve své podzemní svatyni skrývají něco zajímavého. Měl by se zeptat přerovské prostitutky Koriny, která ho přivede na správnou stopu. A pak jsou tu také nedaleké ruiny, ve kterých se ztratil kdysi před lety potulný mnich s lahvičkou jakési svaté krve či čehosi, a už ho nikdo nikdy neviděl.

Tamara jednu noc propůjčila své tělo démonovi. Ačkoli čekala minimálně něco nechutného, nebylo to až tak špatné. Asi. Merihem navštívil pana Otu a využil Tamařiných vnad i ženských zbraní, aby jej svedl. Kromě toho, že spolu sdíleli lože, tak démon Tamařinými prsty a krví poté na zem pod Otovou postelí nakreslil magickou runu.

Vincenc leží v domku vedle hřbitova a zotavuje se. To však nebrání tomu, aby byl užitečný, zástupy si k němu chodí pro rady a Tamara se o něj vzorně stará. Vincenc Tamaře prozradí detaily ohledně svatyně, kterou našel, a tak ji jde prozkoumat. Ve výklenku pod mostem najde kromě střepů z keramiky i povalenou modlu (sošku boha Peruna), která jí přijde alespoň trochu nadpřirozená a vyzařující nelidskou moc. Pak tam ještě najde svazek jedovatých bylin, které si přivlastní.

Samira, Edvard a Rainhard se svou partou jedou k pohanským ruinám, každý ze svých pohnutek. Edvard pátrat po Hance z Moučné, Samira, protože jí Edvard zaplatil, a Rainhard připraven vyrabovat na co přijde. Vincenc říkal, že by tam měla jít najít nějaká zbroj, stříbrňáky, a pochopitelně i snad ta mnichova mrtvola, kterou by si šplhnul u biskupa. Podle Vincencovy mapy jedou z druhé strany, podél skal, aby se mokřinám co nejvíce vyhnuli.

Když se dostanu na severní cíp mokřadů, kde chtějí nechat koně a pokračovat k ruinám, všimnou si tenkého proužku kouře ze skal. Edvard hrdinně vyrazí prozkoumat, o co jde, o to méně hrdinně utíká, až to zjistí. Najde totiž tábor psanců a lapků, kteří patrně okrádají a vraždí kupce v okolí. Když si ho všimnou a je jasné, že žádný svědek nesmí uniknout, Edvard utíká co nejrychleji umí, sjede po zadku štěrk na skalní stěně a zahodí při tom štít. Tímto odvážným kouskem nechá pronásledovatele daleko za sebou a včas varuje své přátele.

Samira i Rainhard se skryjí na okraji mokřadů a jeden žoldnéř se postará o koně všech, ostatní se poschovávají v okolí a přichystají léčku. Edvard si rychle půjčí štít (nikoli zadarmo, že Rainharde) a dělá návnadu. Štít se mu o chvíli později vážně vyplatil, protože ním odrazí střelu z kuše, aniž by přišel k úhoně.

Strhne se bitka, a to jakože pořádná. První skupina asi desíti mužů se vrhne na Edvarda a útoky po dvou, po třech, se jej snaží odzbrojit, srazit na zem, či zabít. Neúspěšně, sice Edvard přijde o štít, ale hrdinně stojí dál a vytváří pěknou skupinku mrzáků a mrtvol. Rainhardovi muži se vrhnou ze zálohy na druhou skupinu lapků a tlačí je zpět do skal. Rainhard sám si vyhlédne jejich vůdce, kterého Edvard už předtím označil za známého vraha a psance, za kterého bude odměna, a naprosto neférově ho střelí kuší do hrudi. Samira zahlédne nepřátelského kušijníka, jak se chystá skoncovat s Edvardem, a s nožem mu vběhne do zad.

Rainhard dokáže lapky přesvědčit, že je nechají jít, když jim přenechají jejich vůdce, ti souhlasí a utečou. Teda, co z nich zbylo. Samira ještě přinutí kušijníka drahou zbraň zahodit a ukořistí ji. Je po boji, kdo může doráží zraněné (praví křesťané!), Samira obvazuje Edvarda provizorními obvazy vyrobenými z její pokrývky, ten ale ještě předtím prostě MUSÍ najít svůj rodový štít. Vůdce lapků také kdosi obváže nějakými hadry a k radosti všech vypadá, že to přežije. Živý bude v Olomouci jistě za víc, než mrtvý. Hlavně proto, že než by ho tam dostali, už by ho nikdo nepoznal.

Protože pokračovat ve výpravě, navíc když už i tak byla velmi úspěšná (Edvard by asi nesouhlasil), už nikdo nechce, zamíří svět do Moučné. Tam v domku u hřbitova zřídí téměř lazaret, uloží zraněného Edvarda i vůdce lupičů. Tamara se zase o všechny svědomitě stará, ale jeden z žoldnéřů stále hlídá, aby jim pan "odměna" náhodou nezmizel. Tamara od zajatce zjistí, že jeho bratr z Opavy by jim dal dvojnásobek slíbené odměny.

Když jde Samira s Tamarou do krčmy zapít velké úspěchy, už notně prší. V dešti potkávají Lesanu. Ta naprosto obrátila. Omluví se (svým způsobem) a chce uzavřít mír se slovy, že "krve bylo prolito dost". Dokonce Samiře nabídne trofej z baziliška, kterou v lese musela nechat. Samira Lesanu donutí aby jí slíbila, že když se budou znovu potloukat kolem ruin, že to nebudou bytosti lesa pokládat za nepřátelství. Nakonec slíbí Lesaně, že udělá co je v její moci, aby okolí Moučné zbavila přítomnosti bratra Bonifáce. Kromě toho ale také Lesana naznačí Tamaře, že odměna za zničení kostela stále platí, stejně nenápadně Tamara na její nabídku kývne.

Tamara si promluví v hospodě s Rainhardem o konkurenční nabídce za zajatce a chvíli smlouvají, kdo by z toho kolik měl. Nakonec ale Rainhard zůstane, alespoň prozatím, u plánu využít vůdce lapků k tomu, aby unikl šibenici.

Samira tančí se žoldáky na stole a společně skládají přisprostlou písničku (viz výše) o Edvardovi s velkým. Mečem. Její taneční vystoupení není bez odezvy, žoldnéř Všerad jí věnuje ozdobný nůž získaný z kořisti lapků, hospodský se do Samiry nejspíše zamiloval, a Mstiboj, šéf Otových stráží, by rád zařídil nějaké to představení pro své chlapy.


Pár hlášek:
Lesana: Síla přírody je nevyzpytatelná.
Vincenc: To cesty páně také.
Naposledy upravil(a) fenikso dne 12. 9. 2016, 15:15, celkem upraveno 1 x.

Uživatelský avatar
fenikso
Příspěvky: 714
Registrován: 11. 10. 2009, 09:58
Bydliště: Brno

Re: [Medieval World] Olomoucké kroniky - zápis

Příspěvek od fenikso » 12. 9. 2016, 15:14

Díky Komi za parádní písničku! Už nepochybuji, že komediant je ta pravá postava pro tebe :).

Uživatelský avatar
fenikso
Příspěvky: 714
Registrován: 11. 10. 2009, 09:58
Bydliště: Brno

Re: [Medieval World] Olomoucké kroniky - zápis

Příspěvek od fenikso » 12. 9. 2016, 20:44

Medieval World Liebesbrief Time!

Drazí a milí, bratr Bonifác začíná vyšetřování svaté inkvizice! Přiznejte se ke svým hříchům, a udejte kacíře, hříšníky, či nevěřící, pohany a čarodějnice obcující s ďábly, sic vaše duše nenajde spasení! Rozmyslete si to, čím více toho řeknete, čím více lidí udáte, čím více se vyzpovídáte ze svých vlastních hříchů, tím snadněji se vám bude s inkvizitorem posléze mluvit, tím snáze ukryjete to, co je opravdu důležité a nesmí být prozrazeno!


Drahý Rainharde,
Jak jsi plánoval, tak jsi také jel na týden do Přerova, pátrat po prostitutce Korině a heretickém kultu. Budeš spíše podlézat, nebo vyhrožovat? Hoď+charm nebo Hoď+hard, tvoje volba:
Při 10+ jsi našel Korinu a přesvědčil ji, aby ti pomohla, takže už i víš, kde se kult schází.
Při 7-9 jsi Korinu našel a už jsi s ní mluvil, ale zatím jsi nezjistil nic víc.
Při neúspěchu jsi Korinu také našel, ale nějak špatně si to vyložila a teď si musíš promluvit s jejími ... přáteli?
Každopádně už se těšíme, až nám povykládáš, jak to šlo.
Tvůj MC.


Drahý Edvarde,
Ležet v provizorním lazaretu je dost na houby, zvláště když se všichni kolem tebe baví - zpívají písničku o tobě! Ve středu v noci se ti zdál divný sen. Navštívil tě archanděl Rafael, a něco z tvé "budoucnosti" ti ukázal (zatím ti neřeknu co). Tak co, věříš, že to byl opravdu archanděl?
Pokud věříš, zeptej se mě, co bylo ve snu, a hoď+weird:
Při 10+ tě tvá víra uzdravila. Vyléč si 2-harm.
Při 7-9 tě tvá víra uzdravila, vyléč si 1-harm. Také se ale chceš Bohu odvděčit, řekni nám jak!
Při neúspěchu se chceš Bohu odvděčit alespoň za tu vidinu, i když ti není nijak lépe. Řekni nám jak!
Pokud nevěříš, byl to jen divný sen, který jsi stejně zapomněl.
Tvůj MC.


Drahá Samiro,
Obcházela jsi kolem a sbírala špínu na bratra Bonifáce. Pro někoho, jako jsi ty, nebylo tak těžké něco zjistit. Například, že si bratr Bonifác rád občas užije s Milomírou. Však víš, dívka se žlutou stuhou z Moučné. Hoď+charm:
Při 10+ jsi je přistihla při činu. Můžeš udělat povyk, uvidí je celá vesnice. Nebo něco jiného, je to na tobě...
Při 7-9 jsi Bonifáce viděla odcházet v noci z jejího domu.
Při neúspěchu tě chytil jeden z německých rytířů, jak špehuješ.
Hele, a jak jsi na to vlastně přišla? Řekni nám o tom!
Tvůj MC.


Drahá Tamaro,
Ty naše žhářko! Kostel hlídají dva vagabundi, jak jsi kolem nich proklouzla, odlákala je nebo obalamutila? Řekni nám o tom, poté hoď+stat, který ti vybere MC (podle toho, jak jsi na to šla):
Při 10+, shořelo to. Do základů.
Při 7-9, se ti podařilo kostel zapálit, ale vagabundi ho uhasili. Není to poprvé, co ho budou opravovat. A tentokrát to do příjezdu biskupa nestihnou. Jenže, někdo tě viděl. Co s tím?
Při neúspěchu tě Žibřid, či jak se ten hromotluk jmenuje, chytil při činu.
Tvůj MC.


Drahá Rózo,
Do Moučné se začínají sjíždět další lidé, nejspíše předvoj biskupovy družiny. Různí úředníci, sluhové, zbrojnoši. A kde je více lidí, tam je i zmatek. A kde je zmatek, tam se ztrácí věci. Vagabundi se tak trochu utrhli z řetězu, hoď+cool:
Při 10+ ztratilo se pár zvířat, nějaké drobnosti, ale nevede k vám žádná stopa. Tvůj podíl je v ceně 2-barter.
Při 7-9 se ztratilo občas něco, lidé se na vás začínají dívat trochu podezíravě. Tvůj podíl je v ceně 1-barter.
Při neúspěchu se taky pár věcí ztratilo, a zrovna když jste si ty věci tak nějak přerozdělovali, na vás vpadl biřic. Utíkáte?
Tvůj MC.


Drahý Vincenci,
Jakmile můžeš trochu chodit, ty a tvůj pomocník sbíráte bylinky. Hoď+sharp:
Při 10+, našel jsi bylinky v hodnotě 3-supply.
Při 7-9, jsi našel bylinky v hodnotě 2-supply.
Při neúspěchu jsi našel bylinky v hodnotě 1-supply. A někdo také našel tebe.
Tvůj MC.

Uživatelský avatar
fenikso
Příspěvky: 714
Registrován: 11. 10. 2009, 09:58
Bydliště: Brno

Re: [Medieval World] Olomoucké kroniky - zápis

Příspěvek od fenikso » 17. 9. 2016, 22:12

Obrázek
Použitý obrázek

Kapitola VI.

Uplynul týden.

Během něj se všichni zastaví za inkvizitorem a prozradí mu více, či méně, o sobě, svých společnících či lidech a jevech v okolí. Vicenc stihne upozornit svého pomocníka Tomáše, aby před bratrem Bonifácem příliš nezmiňoval, že se s Tamarou zná nějak více. Naopak Edvard nabádá svého panoše Rastislava, ať říká pravdu, a nic jiného než pravdu. Rainhardovi muži dostanou instrukce, aby nezmiňovali jejich první pokus a zneškodnění lapků, ten, při kterém místo lapků odstranili biskupova synovce. A nakonec Samira naznačí ostatním z tábora komediantů, aby inkvizitora nebrali příliš vážně.

Během týdne se také všichni pokoušejí postarat o pár svých drobností.

Rainhard se zastaví v Přerově a vypátrá Korinu. Aby si s ní mohl promluvit bez vysazené čelisti (vlastní), musí uplatit dva chlápky, které mu dívka pošle naproti, když se dozví, že se na ni nějak moc vyptává. Pak už se mu podaří si s ní promluvit a dozví se o kacířské sektě, která se schází v podzemí a ukrývá rozdrcené kosti mučedníka Jana olomouckého.

Samiře se podaří sledovat Bonifáce a přijít na to, že se oddává světským radovánkám s Milomírou. Když už se ji podaří přistihnout je v jejím domě v nejlepším, postupně zavolá lidi z okolních domů, aby si dobře prohlédli, jak svatý muž, který jim chce kázat o hříchu, sám hřeší. Než na to Bonifác přijde a čumily zažene bezbožným klením a voláním po své ochrance, uvidí ho v šeru docela dost zvědavých lidí.

Vincenc se svým pomocníkem nasbírá hromádku bylin a vytvoří si léčivou mast, kterou si pomaže své rány.

Edvard se nechá trochu vyspravit jedním z felčarů, kteří jsou nyní na návštěvě v Moučné. Kromě toho také uvěřil, že ho navštívil archanděl Rafael, ale asi je jeho víra příliš slabá, takže ho nedokázala uzdravit. Pamatuje si ale z návštěvy vidinu, jak ujíždí na koni s Hankou z Moučné a při tom jej do zad trefí vystřelený šíp.

Róza a její vagabundi mají štěstí, podaří se jim ukrást pár fajnových věcí a několik menších zvířat, aniž by na to někdo přišel. Róza se nejen pěkně napakovala, ale taky najedla. Štěstí ji však vzápětí přejde...

Tamara totiž svede vagabundy hlídající kostel, přiotráví je svými polibky tak, že jsou nějakou dobu omámení a zmatení, a pak kostel zapálí. Než se kdokoli dá do seriózního hašení, budova vyhoří do základů. Ještě to ráno, když se před východem slunce lesy halí mlhou, Tamara přivolá Lesanu (zavolá na ni třikrát na okraji lesa). Když přijde, chce po ní jako odměnu něco vhodného k magickému léčení a ještě se sama nabídne, že pro ni udělá něco dalšího. Lesana ji požádá o dubový kořen z prastaré zahrady, kterou zajisté nalezne v Drahotuši.

Když se Tamara vrátí do tvrze, najde ve svém pokoji stříbrnou klícku se zakrslou holubicí a váček se zrním. Ihned pozná, že pták v kleci je tím léčivým artefaktem, který jí Lesana slíbila. Vyzkouší ho, přichystá magický obřad a sílu zamíří přes čerstvou krev z ran Vincence. Ten se zrovna prochází po vesnici a u spáleniště kostela se vehementně modlí, aby vstoupil do mysli lidí z vesnice jako pobožný muž. A opravdu, z nebe se zableskne paprsek bílého světla a polomrtvý Vincenc je rázem vyléčen. Zázrak!

Houby zázrak! Tamařina magie se příliš nedařila, a tak v poslední chvíli přivolala démona na pomoc. Všechno vyšlo těsně, a chudák Tamara musela použít veškeré své magické rezervy, které se jí obnoví až tak za týden. A ještě k tomu musela využít služeb Merihema. Když se probere z mrákot na posteli, démon je pryč (kromě toho mu už zase něco dluží), ze všeho v místnosti stoupá nepřirozená pára, a pootevřenými dveřmi ji viděla děvečka, která se dává na útěk. Tamara vědoma si toho, že rozhodně nechce, aby někde něco vykládala, se pustí po schodech za ní až do kuchyně, jenže tam si jí (Tamary ve vyzývavých šatech, ne špinavé děvečky) všimnou přiopilí zbrojnoši a hned se na ni sápou. Tamara se na patě otočí a dává se na ústup. Ještě nějakému sluhovi řekne, aby Otovi vzkázal, že ona se vydává na krátkou cestu na Svatý kopeček. Stále dotírajícího zbrojnoše zažene rázným dupnutím na nohu.

Edvard z rozhovoru s Otou pochopí, že Hanka je stále pryč, a když se vymlouvá, že nemá lidi, Ota mu přilepší nějakými financemi. Takto vybaven zamíří Edvard za Rainhardem a pokouší se ho přesvědčit na další nejistou výpravu k pohanským ruinám, kam vedou veškeré stopy, které Edvard má. Rainhard však tvrdě smlouvá a chce zaplatit dvojnásobek toho, co Edvard dostal. Nepomůže ani vyjednávání ve stylu "tak já Otovi řeknu, že jsi nechtěl".

Dopoledne přijíždí doopravdy a nefalšovaně biskupská družina s vozem. Rainhard drží při jeho příjezdu čestnou stráž. Ota vítá vzácného hosta a Tamara se vytrácí z tvrze.

Tamara navštíví Vincence, který je celý unesený ze zázraku, který se stal, a jak ho bůh vyléčil. Tamara ho rychle zchladí s tím, že mu vysvětlí, co vše za jeho vyléčení musela obětovat. A že se splácením by mohl začít hned, nějakou dobrou radou. Zeptá se, jak se samotná co nejsnadněji a nejbezpečněji dostat do Drahotuše. Vincenc se chvíli zamyslí a pak jí řekne, že buď může počkat dva dny na obchodníky, kteří tudy mají projíždět a dál pokračovat po cestě kolem Drahotuše, nebo ať raději cestuje jen v noci, aby se vyhnula nepříjemnostem. Pak Tamara zamíří do kempu komediantů za Samirou, kde také potká Edvarda.

Rainharda navštěvuje posel od přeživších lapků, který mu sdělí, že unesenou Hanku vymění za zajatého vůdce. To Rainhardovi trochu hatí plány na očistu před biskupem, a tak vyrazí za Edvardem s tím, že si to "rozmyslel". Vyrazí z Oty nějaké peníze a přibere do party ještě vagabundy. Ti, překvapivě, vystopují lapky, kteří se přestěhovali ze skal do skrytého údolí.

Samira s Tamarou se Rainhard-Edvardova riskantního podniku odmítají účastnit, převlečou se, aby byly trochu důvěryhodnější, přidají nějaký ten kříž a obhlížejí biskupovy družiníky. Nakonec se shodnou, že mladý písař je vhodná oběť, a společně nalamují jeho křesťanskou morálku. Nebylo to ani moc těžké. O pár chvil později si od něj Samira o samotě nechává napsat vzkaz (je tak, nic konkrétně použitelného) a svádí ho, chlapec jí po chvilce téměř zobe z ruky. Dozví se ale od něj pár zajímavých informací, třeba že Oldřicha už druhý den vyslýchá inkvizitor a prý se spolčil s nějakou komediantkou, která bude další na řadě :-)=. Také mu Samira povykládá o inkvizitorově románku s Milomírou, jíž směrem pak nebohého chlapce nasměruje, aby se ho zbavila. Protože se k odchodu moc nemá, musí ho usměrnit vyprávěním strašidelných příběhů o žárlivém příteli (které jsou tak trochu pravdivé). Přesto se nemůže zbavit dojmu, že Jeroným se v jejím stanu objeví znovu pod rouškou tmy.

Mezitím Rainhardovi muži, vagabundi, Edvard a Vincenc obklíčí tábor lapků. Rainhard na koni se sám vypraví vyjednávat, ještě nechá Vincenci kuši, aby ho kryl. Vše vypadá slibně až do chvíle, kdy se seběhne více věcí zároveň. Vincenc, který obhlíží situaci z úkrytu a nataženou kuši drží patrně v ruce poprvé, nechtěně vstřelí. První z ozbrojených mužů, který se Rainhardovi postaví do cesty, se skácí s prostřeleným hrudníkem. Rainhard chce popohnat koně, aby ujel, ale kůň se výkřikem zasaženého muže poleká, splaší, a žoldnéře shodí na zem.

Rainhard se zvedá, aby mohl bojovat s lapky, kteří se s řevem řítí na něj a v poslední chvíli využije situace, splašeného koně pošle proti nim a získá tak chvíli cenného času. Žoldnéři dobíhají, aby mu pomohli bojovat, a Edvard zjišťuje, že boky tábora jsou chráněné skrytými příkopy, takže on a vagabundi, které zrovna hecuje Róza (těm se zrovna s holemi a obušky nechce stavět do boje s bandou po zuby ozbrojených lupičů), se budou moci zapojit až později.


Pár hlášek:
Samira popisuje Milomíru mladému písaři z biskupovy družiny: Je hezká.
Vincenc: Špatně argumentuješ. Máš říct, je levná!

Odpovědět

Zpět na „Vaše hry - příprava, rady, zápisy“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 host