Mráz Angmaru

Sekce, v níž se věnujeme našemu hraní. Můžete zde poprosit o pomoc s přípravou kampaně nebo dobrodružství, konzultovat svou postavu, a samozřejmě se podělit o zápisy z her, které již máte za sebou.
Odpovědět
Pepa
Příspěvky: 2798
Registrován: 25. 5. 2013, 14:00

Re: Mráz Angmaru

Příspěvek od Pepa » 28. 11. 2016, 20:50

I když jsem se čtením ve velkém skluzu, máte i moji neutuchající podporu :clap:

Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 10468
Registrován: 13. 7. 2004, 14:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

Re: Mráz Angmaru

Příspěvek od Ecthelion » 28. 11. 2016, 21:35

Pepa píše:I když jsem se čtením ve velkém skluzu, máte i moji neutuchající podporu :clap:
A jsme za ni moc rádi. Díky, Pepo. :wink:
"Stay firm and die hard!" Colonel-Comissar Ibraim Gaunt, Tanith First-And-Only
Obrázek

Uživatelský avatar
Jarilo
Příspěvky: 915
Registrován: 4. 6. 2009, 23:49

Re: Mráz Angmaru

Příspěvek od Jarilo » 28. 11. 2016, 21:37

Ecthelion píše:Moc díky za neutuchající podporu, Jarilo. Moc si jí vážíme a jsme rádi, že se ti zápisy líbí. :clap:
Potěšení na mé straně, vaše zápisky jsou to jediné, díky čemu si v posledním roce a půl udržuji alespoň nějaký kontakt s fantasy a RPG...

Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 10468
Registrován: 13. 7. 2004, 14:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

Re: Mráz Angmaru

Příspěvek od Ecthelion » 20. 12. 2016, 18:17

Železná pevnost (osmnácté sezení)
Postavy, které se zúčastnily: Faoláin, zvaný Draugion (Fingalen); Ælfhild, dcera Ælfricova (Kryštof); Cennil (Bubák)

Obrázek

Na základě příběhů, které o souboji v hradě Angrath a následném útěku z této pevnosti se Cennil a Ælfhild rozhodly, že najdou mohylu elfky Aelneth. Ta srazila černokněžníka, ale zemřela a přátelé ji pochovali u vstupu z tajné únikové chodby z hradu. Obě dívky doufaly, že pokud najdou hrob odvážné elfky, mohli by najít i nehlídaný vstup do pevnosti. Ælfhild si pamatovala z písně, že na mohyle rostly bílé kvítky, které se jinak v okolí nevyskytovaly a dívala se po nich (Ælfhild (2(: výsledek 2 / proti 1 – úspěch, Bubák si mohl připočítat +1 k hodu), zatímco je Cennil vedla při pátrání v okolí (Cennil (2+1): výsledek 1 / skřeti (1): výsledek 0 – úspěch). Nějakou dobu hledali v okolí hradu, ale dlouho nemohli mohylu najít. Teprve pak našli několik bílých kvítků v trávě mezi stromy malého lesíka, krčícího se opřeného o skalní stěnu, bičovanou větrem.

Obrázek

Vstoupili do něj a sledovali zvířecí stezku, která je zavedla až k travnaté mohyle, na které rostl nespočet bílých kvítků. Přestože spočívala pod příkrovem stromů, zdálo se, že na ní svítí slunce a kolem poletovali pestrobarevní motýli, zimě navzdory. Les, který tu vyrostl od té doby, kdy tudy prošli Arnubên, syn Aglarânův, Ælfric, syn Ællův a Urcuner Isilmion, ukryl mohylu před skřetími zraky a uchoval Aelnethino místo posledního odpočinku před znesvěcením. Skřeti se báli mohyly elfky a nechodili tam.

Cennil a Ælfhild poklekly, aby vzdaly úctu odvážné ženě, kterou znaly jen z písní a která obětovala svůj život, aby Středozem zbavila velkého zla. Faoláin zůstal stát, protože horalé se mrtvým neuklání, ale zpívají o nich písně. V jeho postoji ale byla úcta, když si vzpomněl, že Aelneth před tolika lety spatřil, když přátelé mířili na sever. Před očima se mu vybavila podoba drobné elfky, ve které se skrývalo víc, než se na první pohled zdálo. Cennil si napůl pro sebe zazpívala první sloku Urcunerova zpěvu o Aelneth, než se opět zvedla a rukou přejela po bílých kvítcích rostoucích na mohyle. V té chvíli si všimla, že na mohyle ležel zelený beryl, kámen elfů. V žádném z Urcunerových příběhů nebylo, že by přátelé položili beryl na mohylu, proto se ho zvědavě, tak jak slyšela od Urcunera, dotkla dlaní.

Zdálo se jí, že se nic nestalo, ale když zvedla hlavu, spatřila, že v lesíku je hluboká noc a mohylu osvětluje jen měsíční světlo. Věděla, že měla před očima události z jiného času. Před sebou spatřila klečící Urcunerovu postavu, když vzdával poctu padlé a mlčky vzpomínal. Pak se elf zvedl, položil na mohylu kámen, kterého se dívka dotkla, a pak pevným krokem zamířil do stínů. Obraz zmizel a Cennil zamrkala v jasném denním slunci. Když si trochu uspořádala myšlenky, řekla ostatním: „Urcuner tu byl – to on tu zanechal kámen a v něm zprávu. Bohužel víc jsem se nedozvěděla.“ Zamířili směrem, kterým Cennil viděla elfa odejít a brzy našli spáru ve skále, o kterou se lesík opíral.

Obrázek

Když nahlédli do pukliny, zjistili, že se táhne hluboko do hory a vede tudy cesta hlouběji do podzemí. Usoudili, že toto je cesta, kterou přátelé před lety použili k odchodu z hradu... a kterou nyní společníci chtěli použít k cestě dovnitř. Faoláin obhlédl stopy na tvrdém podkladu jeskyně (Faoláin (2): výsledek 0 / proti 1 – neúspěch, utvrdil se ve špatném přesvědčení), ale nic nenašel, usoudil tak, že cesta je nepoužívaná a skřeti o ní nevědí. Koně nechali v lese u Aelnethiny mohyly, ukryté pátravým pohledům skřetích zvědů, ukryli zásoby, které nemohli nést s sebou a poté, co zapálili pochodně, které si přivezli z Roklinky, zamířili do podzemí. Cennil se na chvíli zarazila a zhluboka se nadechla, předtím, než vešla dovnitř. Otřásl jí strach a měla pocit, jakoby cítila temnotu nejen kolem sebe. Vlček je následoval také, ale nerad a kňučíc.

Pokračovali dál a postupovali pomalu temnotou. Jeskyně brzy ústila do starých šachet a tunelů, které vypadaly mnoho staletí staré. Možná tu trpaslíci, kteří hrad stavěli, dolovali železo, možná už tu labyrint byl, když Dúnedain přišli. Nevěděli, ale postupovali rozpadajícími se tunely dál. Neměli tentokrát Srdce trpaslíka jako Arnubên kdysi, které by jim ukazovalo cestu, a často se tak museli vracet, když zjistili, že narazili na zával, nebo se chodba příliš odklonila ze směru, kde tušili hrad. Ælfhild se při jedné zastávce opřela o zeď a ucítila, jak pulzuje, jakoby někdo daleko odsud ťukal do zdi. Nic nebylo slyšet a dívka nevěděla, co má ostatním říct, proto radši mlčela a popoběhla, aby je dohnala, když mezitím vyrazili dál.

Obrázek

Vešli do větší sloupořadé síně a pokračovali dál, když zaslechli skřetí vřískání, řinčení zbraní a dusot okovaných bot na dlažbě – z úkrytů za sloupy vyrazili proti nim tři nebo čtyři skřeti a o okamžik později se cestou, kterou sem přišli, vyřítilo dalších pět, nebo šest skřetů. Cennil tasila meč a chladně řekla: „Musíme je všechny zabít, nebo nás prozradí.“ Ostatní se na ni překvapivě podívali, protože takhle dívku neznali. Měli pocit, jakoby mluvila nějaká její temná stránka spíš než ona sama. Cennil ale neváhala a vyrazila vpřed s výkřikem: „Prorazíme jejich řady!“ Ælfhild tasila svou elfí zahnutou čepel, hodila si plášť na levé rameno, aby měla volnou ruku pro šermování, zavrčela na Vlčka a vyrazila za dúnadanskou dívkou (Ælfhild se snaží pomoci Cennil v hodu (3): výsledek 3 / proti 1 – úspěch, Bubák si mohl připočítat +1) Faoláin s oběma zbraněmi připravenými je následoval (Faoláin se snaží pomoci Cennil v hodu (3): výsledek 5 / proti 1 – úspěch, Bubák si mohl připočítat +1). Cennil, následovaná oběma společníky, kteří jí chránili boky, vyrazila proti skřetům a pokusila se prorazit řadu skřetů, aby nezůstali uzavřeni mezi kladivem a kovadlinou (Cennil (3+2): výsledek 7 / skřeti (4): výsledek 2 – velký úspěch). Čepele se srazily a zapraštěly štíty, ale skřeti nemohli vzdorovat zuřivému útoku a jejich řada se rozpadla. Společníci se probili na druhou stranu ke sloupům a srazili dva protivníky. Zbylí skřeti nyní couvali směrem k druhé skupince skřetů a dali tak trojici chvíli se vydýchat.

Obrázek

Ælfhild zarazila meč do hlíny před sebou, shodila ze zad luk a vystřelila několik šípů proti skřetům, kteří se mezitím znovu zformovali a nyní postupovali vpřed, zatímco se povzbuzovali výkřiky a vychloubáním (Ælfhild (3): výsledek 2 / proti 2 – úspěch). První šíp zasvištěl vzduchem a srazil k zemi jednoho ze skřetů, další odrazil skřet štítem, ale třetí proletěl dalšímu ramenem a zpomalil ho. Vlček, vyrazil vpřed a zraněného skřeta srazil k zemi, kde se mu snažil prokousnout hrdlo, zatímco skřet se zoufale bránil vlčím tesákům.

Pak už byli nepřátelé u nich a velký skřetí kapitán, který vypadal jako albín, zaútočit těžkou železnou šavlí na Cennil (Cennil (3): výsledek 2 / skřetí albín (3): výsledek 4 – neúspěch, Bubák použil bod osudu za aspekt Štít domu Harfy a otočil kostku – výsledkem byla ale remíza 4/4 – tady jsem použil Cennilin následek Temnota v duši jako aspekt a otočil vlastní kostku – výsledek 4/6 – tím pádem neúspěch, Cennil šly 2 body poškození do Těla). Dívka vykryla jeho první drtivý úder štítem, ale pak se zaklesli o sebe čepelemi a Cennil spatřila ve skřetových očích temnotu, která jí nahlodávala mysl a zaváhala. Skřet využil jejího zaváhání a zahryzl se jí ostrými tesáky do ruky. Dívka se mu vyškubla a ustoupila, ale zakopla a spadla k zemi. Faoláin vyrazil proti albínovi, aby bránil Cennil, a skřet se otočil, aby se mu postavil (Faoláin (3 -1 (to je postih z předminulé hry, minule jsme na něj zapomněli, tohle mi přišlo jako dobré místo, kde jej uplatnit)): výsledek 0 / skřetí albín (3): výsledek 2 – neúspěch, 2 body poškození šly do Těla). Skřetí kapitán Faoláina vytlačil a srazil stranou, načež vítězně zařval.

Horal si ale nenechal nic líbit, zvedl se a znovu se vrhl na skřetího kapitána (Faoláin (3): výsledek 4 / skřeti (3): výsledek 1 – úspěch). Vykryl úder šavle svou dúnadanskou dýkou a vší silou udeřil skřeta do lebky, která pukla a albín padl k zemi jako podťatý strom. Ælfhild s nataženou tětivou vyhlížela nepřítele a nyní pustila šíp po skřetovi, který stál za albínem (Ælfhild (3): výsledek 5 / skřeti (1): výsledek 1 – úspěch). Skřet padl k zemi a krev z jeho prostřeleného krku skropila ty, kteří se tlačili za ním. Cennil, která se mezitím zvedla ze země, se vrhla vpřed do díry, která mezi skřety vznikla a rozdávala rány nalevo napravo (Cennil (3): výsledek 5 / skřeti (2): výsledek – úspěch).

Obrázek

Faoláin postoupil vpřed a úspornou ranou sekery dobil skřeta, kterého mezitím držel na zemi Vlček. Rychle uskočil pro případ, že by se vlk rozhodl vybrat si za další oběť jeho, ale zvíře jen radostně zaštěkalo a rozhlédlo se s mordou od krve po dalších protivnících. V tu chvíli se ale ze země zvedl albín, kterého předtím horal srazil. Jeho lebka byla puklá a z pusy mu kanula Cennilina krev. Měl být už mrtvý, ale stále odmítal zemřít. Vyrazil ze sebe zvířecí ryk a vrhl se na éothéodskou dívku, která stála nejblíže (Ælfhild (3): výsledek 2 / albín (2): výsledek 3 – neúspěch, 1 bod poškození šel do Těla). Úderem ji srazil stranou a její luk odletěl po podlaze mimo dosah. Cennil se otočila a když spatřila, že má Ælfhild potíže, vyrazila rychlým krokem zpět (Cennil (2): výsledek 3 / albín (2): výsledek 0 – úspěch ale albín za bod osudu a aspekt Vyvolený bohů otočil kostky a výsledkem tak bylo 3/2 a dostal jen 1 bod poškození do Těla). Dívka ho bodla mečem, ale skřet stále stál na nohou a oháněl se po ní šavlí.

Faoláin se postavil tak, aby hlídal Cennil záda a vykročil vstříc zbylým skřetům, kteří se chystali se na něj vrhnout. Pokroucenou směsicí skřetštiny, slov z horalského jazyka a Černé řeči, kterou se mluvilo ve vojsku Černokněžného krále a kterou si ještě dobře pamatoval, je oslovil: „Která z mrtvol přede mnou si půjde lehnout jako první?“ (Faoláin se pokouší nepřátele zastrašit (2): výsledek 3 / skřeti (1): výsledek 0 – úspěch) Skřeti vyděšení svými ztrátami a nyní nezvyklým protivníkem, v jehož hlase slyšeli smrt, kterou slibovala jeho slova, se nedokázali pohnout vpřed. Tlačili se jeden přes druhého, ale nikdo neměl dost odvahy, aby napadl horala, který je svou dýkou a sekerou, která se míhala ve vzduchu, držel v šachu.

Obrázek

Ælfhild se zvedla z podlahy, vytrhla ze země svůj meč Wulfbana a s vlčím zavrčením vyrazila proti albínovi (Ælfhild (3): výsledek 0 / albín (2): výsledek 2 – neúspěch, Kryštof ale použil bod osudu za aspekt Wulfbana a hodil kostky znovu – výsledkem byl úspěch 5/2!). Sklonila se a skřetí šavle proletěla těsně nad její hlavou, když jí odřízla několik poletujících vlasů, pak vyrazila a švihla čepelí. Vlčí zhouba uťala skřetovi nohu, a když padl na zem, éothéodská dívka přiskočila a probodla mu hruď a černé srdce.

Skřeti, kteří spatřili pád svého kapitána, na nic nečekali, otočili se a s vřískáním prchali z místnosti pryč. Faoláin a Cennil je ale nemínili nechat uniknout. Díky delším nohám je snadno dohonili a jejich zbraně se míhaly, jak sráželi zbývající skřety jednoho po druhém. Když se zastavili, místností se rozhostilo ticho, které přerušil nečekaný zvuk. Zaslechli, jak někdo ťukal kladívkem na stěnu:

ŤUK, ŤUK, ŤUK ... chvilku přestávka ... ŤUK, ŤUK, ŤUK ... a pak ticho.

(Tak, nepozorovaný průnik do pevnosti se trochu zkomplikoval. Kdyby skřeti vydrželi ve svých pozicích a nechali past sklapnout naplno, bylo by to bývalo pro společníky ještě obtížnější. Takhle vyrazili příliš brzy a dali jim šanci se připravit a zareagovat. Uvidíme, jak si povedou postavy příště… v podzemním labyrintu a pochmurné Železné pevnosti…)
"Stay firm and die hard!" Colonel-Comissar Ibraim Gaunt, Tanith First-And-Only
Obrázek

Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 10468
Registrován: 13. 7. 2004, 14:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

Re: Mráz Angmaru

Příspěvek od Ecthelion » 20. 12. 2016, 18:30

Tak, Železná pevnost je zřejmě poslední zápis před Vánoci. Kvůli svátkům uděláme nejspíš krátkou přestávku, ale po Novém roce hrajeme dál (Podaří se společníkům zachránit Urcunera? Jak se zachová Faoláin, když se setká se svým bratrem - vůdcem Černých horalů a jeho vinou stvůrou? Proč oslovovali Cennil jiným jménem, o kterém ona nechce, aby je někdo znal? A... nezapomínejte na draka!). :wink:
"Stay firm and die hard!" Colonel-Comissar Ibraim Gaunt, Tanith First-And-Only
Obrázek

Uživatelský avatar
Jarilo
Příspěvky: 915
Registrován: 4. 6. 2009, 23:49

Re: Mráz Angmaru

Příspěvek od Jarilo » 25. 12. 2016, 10:28

Perfektní...ale krátké :( :-)= !

Užijte svátky v klidu a v pohodě, díky za zápisy a těším se tedy na pokračování v novém roce...

Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 10468
Registrován: 13. 7. 2004, 14:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

Re: Mráz Angmaru

Příspěvek od Ecthelion » 25. 12. 2016, 12:39

Jarilo píše:Perfektní...ale krátké :( :-)= !
Díky za pochvalu. Samotného mě překvapilo, jak málo jsme toho minule stihli (přestože jsme nehráli nějak výrazně kratší dobu). Třeba to doženeme příště... $D
Jarilo píše:Užijte svátky v klidu a v pohodě, díky za zápisy a těším se tedy na pokračování v novém roce...
Moc díky a pěkné svátky i tobě! :clap:
"Stay firm and die hard!" Colonel-Comissar Ibraim Gaunt, Tanith First-And-Only
Obrázek

Uživatelský avatar
Fingalen
Příspěvky: 1198
Registrován: 25. 1. 2007, 13:39
Bydliště: Bratislava
Kontaktovat uživatele:

Re: Mráz Angmaru

Příspěvek od Fingalen » 2. 1. 2017, 11:57

Jarilo píše:Perfektní...ale krátké :( :-)= !
Nj, proste občas sa na hodinu zasekneme na nejakej nepodstatnosti (typu debata, ako sa teda vlastne dostaneme dnu) a potom stačí jeden extended combat a nie je čas takmer na nič ďalšie. :-D
Hrajeme si a víme, že si hrajeme, tedy jsme něčím víc než jen rozumnými bytostmi, neboť hra je nerozumná..

I've joined the resistance.

Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 10468
Registrován: 13. 7. 2004, 14:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

Re: Mráz Angmaru

Příspěvek od Ecthelion » 17. 1. 2017, 15:11

Tak, zase začínáme hrát po Novém roce! Včera jsme se sešli k prvnímu sezení, ale neodehráli jsme mnoho (jeden z hráčů byl indisponován), takže se zápisem počkám na další hru... každopádně se můžete do budoucna těšit, zase jedeme dál! :wink:

Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 10468
Registrován: 13. 7. 2004, 14:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

Re: Mráz Angmaru

Příspěvek od Ecthelion » 26. 1. 2017, 21:28

Hlouběji do pevnosti (devatenácté sezení)
Postavy, které se zúčastnily: Faoláin, zvaný Draugion (Fingalen); Ælfhild, dcera Ælfricova (Kryštof); Cennil (Bubák)

Cennil se rozhlédla v prázdnotě a zaslechla šepot: ...ar ilyë tier undulávë lumbulë... (...a všechny cesty jsou utopeny hluboko ve stínech...)

Zamrazilo ji a ohlédla se, když z prázdnoty vystoupil přízrak, který jí už od onoho setkání strašil ve snech, a jeho temnota ji oklopila. Začala se třást a nebyla schopná se pohnout. Cennil měla pocit, jakoby ji se jí temnota zažírala hluboko do duše a hrozila jí udusit strachem. Přízrak se blížil a ona nebyla schopná pozvednout meč a postavit se mu na odpor.

Obrázek

V tu chvíli ale zaslechla jasný hlas, který jakoby prorazil temnotu a zavolal: „Vzchop se, děvče! Bojuj!“ Když s námahou otočila hlavu, zahlédla Aelneth, jak si ji pamatovala očima malého děvčete… když ji na chvíli zahlédla na hradě paní Rodwen. Elfka postupovala neochvějně vpřed a s Urcunerovým mečem v ruce zaútočila na přízrak, který se musel bránit. Z temnoty před sebou slyšela vzdálený výkřik: „Aurë entuluva!“ ... a zjistila, že může pohnout rukou a zvednout meč, pokud bude chtít...


Faoláin se ohlédl a spatřil, že Cennil zamrzla na místě, třese se a její oči zahleděné do dálky nevnímají svět kolem sebe. Přešel k ní a položil jí jemně ruku na rameno: „Vzchop se, děvče. Nejsi tu sama.“ (Faoláin chtěl pomoci Cennil v hodu (3): výsledek 4 / proti 1 – úspěch, Bubák si mohl připočítat +1 k hodu)

Cennil zaslechla jakoby zdálky Faoláinův hlas a jakoby zdálky zahlédla jeho oči, vlčí oči... a vzpomněla si na chvíle, kdy přátelé procházeli Vlkodlačím průsmykem a čelili temnotě nepodobné té, proti jaké stála ona nyní. Zdálky jakoby zaslechla Urcunerův hlas, který jako ve Vlkodlačím průsmyku zpíval píseň o Elbereth, pozvedla meč a zaútočila s výkřikem na přízrak po boku Aelneth (Cennil (1+1): výsledek 4 / proti 2 – úspěch!).

Cennil se otřásla a probrala z černého snu, který na ni přišel. Podívala se na Faoláina, který jí kývl, sundal ruku z jejího ramene a poodešel stranou, aby ohlédl okolí. Dívce stékala po zaprášené tváři dvojice slz, ale když vzhlédla, uvědomila si, že temnota, která jí už od setkání s přízrakem zatemňovala duši a naplňovala její snění nočními můrami, byla pryč (odstranili jsme tím následek Temnota na duši, který Cennil měla). Rozevřela ruku, kterou držela pevně zatnutou a našla tam zelený beryl, kámen elfů... stejný, jakého se dotkla na Aelnethině hrobce. Nepamatovala si ale, že by si ho brala s sebou.

Obrázek

Ælfhild, která vyhlížela do chodby, sykla na ostatní a sama se ukryla u dveří, když zaslechli dusání nohou. Zahlédli v její ruce dýku, když byla připravena probodnout kohokoli, kdo by vešel dovnitř. Zvenku bylo slyšet skřetí okované boty, výkřiky a viděli temné obrysy běžících vojáků, kteří je hledali... ale nezastavili se, aby zkontrolovali síň, ve které stáli. Po chvíli skřeti proběhli a dusání jejich okovaných bot odumřelo v dáli. Éothéodská dívka si oddechla a schovala dýku. Společníci se šeptem krátce rozhodovali, co budou dělat dál. Nepřátelé podle všeho věděli, že v podzemí jsou narušitelé. Nikdo ze skřetů, kteří je přepadli, ale neunikl, aby je popsal. Jejich protivníci tak zřejmě stále nevěděli, kdo se dostal dovnitř. To byla jejich výhoda, byli ale unavení a zranění. Rozhodli se ukrýt a ošetřit si rány, než budou pokračovat dál do hradu.

Faoláin je vedl chodbou do staré, nepoužívané strážnice, na kterou skřeti dávno zapomněli, a v ní se ukryli. Cennil rozdělala malý oheň (Cennil pomáhala v hodu (1): výsledek 3 / proti 1 – úspěch, Fingalen si mohl připočítat +1), který jim umožnil ohřát si jídlo a trochu je ve studeném podzemí zahřál. Ælfhild vytáhla byliny, které rozemnula ve dlaních, aby přivolala jejich sílu (Ælfhild (2): výsledek 0 / proti 1 – neúspěch, Fingalen si nemohl připočítat bonus). Byliny byly ale příliš staré a rozdrcené, a přestože byla její vůně osvěžující, únava jim zavírala oči. Faoláin hlídal u dveří a sledoval skřetí hlídky, které prohledávaly podzemí (Faoláin (2+1): výsledek 5 / proti 2 – úspěch, mohli si bez obav odpočinout a obnovit ztracené body Těla).

Ošetřili si rány a odpočinuli, zatímco po nich skřeti pátrali. Faoláin mohl ze svého úkrytu odhadnout, že patroly sem do podzemí zamířily z vnějšího hradu (kam měli namířeno) a proto po tápání ve tmě konečně měli směr, kterým se mohli vydat. Když zvuky hlídek odumřely ve tmě, potichu se sbalili a vyrazili. Horal je vedl po skřetích stopách, které snadno mohl sledovat, a brzy opustili podzemí a vynořili se v prázdných chodbách vnějšího hradu Angrath, kde je oslepilo denní světlo linoucí se sem okny.

Obrázek

Zvenku zaslechli troubení trubek, řev skřetů a pokřik horalů. Když vyhlédli ven jedním z oken ve zdi hradu, zahlédli shromážděné angmarské vojsko a v jeho čele Faoláinova bratra Ainbertacha (kterého si Faoláin pamatoval pod jeho původním jménem Onchú). Seděl na vraníkovi, nad ním vlála ohromná černá vlajka s erbem mořského hada a nad vojskem za ním vlály tucty stejných praporů, které se třepetaly vedle praporů s ohavnou Železnou korunou. Armáda, která se shromáždila pod hradem, vyjížděla do pole a oddíly se dávaly na pochod za troubení trubek. Pluk za plukem se vydávali na cestu na jih – Černí horalé, kteří odvrhli vlastní předky, aby mohli sloužit Černokněžnému králi, nesčetné hordy skřetů, rhudaurští horalé donucení vyrazit do války, Černí Númenorejci, Východňané zdaleka. Nad vojskem se vznášeli obří netopýři, kteří je doprovázeli jako odporná hejna mrchožroutů. Tucty zlobrů tlačily a táhly obléhací stroje a katapulty, další bušili rytmicky do ohromných bubnů a udávali tempo pochodujícím. Ve vzduchu vířily sněhové vločky, zatímco angmarské vojsko mířilo na jih.

Obrázek

Chvíli pozorovali procházející oddíly, ale pak zamířili ztichlými chodbami směrem k cíli své cesty – k vnitřnímu hradu, kde se (podle Urcunerova a Ælfricova vyprávění) nacházel trůnní sál. Brzy našli vstup, který se nacházel za malým nádvořím. Několik Černých horalů tam šermovalo a trénovalo boj. Dveře samotné hlídali dva Černí horalé v plné zbroji. Ti sice teď věnovali pozornost zápasícím, ale pokud by společníci přistoupili ke dveřím, zřejmě by je zastavili. Na nádvoří také pracovaly dvě otrokyně – vyhublá světlovlasá dívka, která vypadala, že pochází z rodu Éothéodských a horalka v rozedraných šatech - které zametaly nádvoří stranou Černých.

Rozhodli se, že zkusí vylákat některou z dívek zpět do chodby a vyptají se jí, jak to zde vypadá. Faoláin se postavil do dveří, kde jej zakrýval stín (a nebylo pravděpodobné, že si někdo všimne, že stále hrdě nese svá tetování na rozdíl od Černých horalů, kteří si je překryli černí), ukázal na jednu z nich a zavolal: „Ty tam! Pojď sem!“ Obě otrokyně zvedly hlavu a horalka, která byla blíže dveřím, unaveně odložila koště a zamířila ke dveřím. Jakmile jimi prošla, Faoláin ji stáhl stranou, aby ji nezahlédl žádný z nepřátel na nádvoří. Dívka se zapotácela, spadla na zem a okamžitě se pokusila chránit si rukama hlavu před očekávanými údery a kopanci. Cennil si k ní klekla, položila jí ruku na rameno, a když dívka zvedla hlavu, položila si prst na ústa. Oči horalky rozšířily úžasem, ale přikývla a zopakovala gesto sama. Když se jí Cennil zeptala, zda rozumí Západštině, přikývla a odpověděla se silným přízvukem, ale srozumitelně. Faoláin ji rychle oslovil a získal si její důvěru.

Od dívky z klanu Rysa, která se jmenovala Daireann se dozvěděli, že do vnitřního hradu nechodí nikdo kromě důležitých velitelů. Vodili tam také důležité zajatce, ale ti se už nikdy nevrátili zpět. Samotní horalé, kteří bránili vnější hrad, dovnitř nevstoupili nikdy. Když se jí zeptali na Urcunera, dozvěděli se, že někdo zabil oba strážce u dveří a pronikl dovnitř. Pronásledoval jej tam tucet stráží, ale ani jeden z nich se nevrátil zpět.

(Tady jsme museli hraní předčasně ukončit pro indispozici jednoho z hráčů, takže jsme se rozhodli, že budeme pokračovat dál příště.)
"Stay firm and die hard!" Colonel-Comissar Ibraim Gaunt, Tanith First-And-Only
Obrázek

Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 10468
Registrován: 13. 7. 2004, 14:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

Re: Mráz Angmaru

Příspěvek od Ecthelion » 26. 1. 2017, 21:30

Vlci a zrcadla (dvacáté sezení)
Postavy, které se zúčastnily: Faoláin, zvaný Draugion (Fingalen); Ælfhild, dcera Ælfricova (Kryštof); Cennil (Bubák)

Zatímco se společníci vyptávali rhudaurské dívky, druhá otrokyně zneklidněná jejím zmizením také odložila koště a zamířila do dveří. Ælfhild tasila meč, rychle jej namířila na nově příchozí a éothéodským jazykem na ni rychle sekla, aby šla dovnitř. Faoláin se rychle připravil ji stáhnout dovnitř, kdyby zamrzla nebo vykřikla (Faoláin pomáhá Ælfhild (2): výsledek 2 / proti 1 – úspěch, Kryštof si mohl připočítat +1), ale Ælfhild se soustředila na sílu svého hlasu pronášející slova v důvěrně známé rodné řeči dívky (Ælfhild (2+1): výsledek 5 / proti 2 – výrazný úspěch). Ta ihned poslušně vešla dovnitř, a když zahlédla trojici společníků a především další příslušnici Éothéodu, překvapeně se zeptala: „Co tady děláte, paní?“ Dívka odpověděla trochu neochotně: „Hledáme cestu do citadely.“ Odpovědí jí bylo smutné: „Pak jste sem přišli zemřít.“ Ælfhild vzdorně zvedla hlavu: „Pokud je to naší sudbou, pak se to stane. Osud a nouze si ale žádají, abychom těmi dveřmi prošli... můžeš nám pomoci?“

Mladá éothéodská otrokyně se pohnula rychleji, než stihli její pohyb zareagovat. Od pasu Ælfhild vytrhla dýku a než mohl kdokoli zareagovat, klekla si a položila zbraň k jejím nohám: „Jsem Arlyss z Domu u Řeky. Rozkazujte, paní!“ Ælfhild přemohla údiv a usmála se. Přijala podle tradice zbraň a pomohla hubené otrokyni zpátky na nohy. Jak věděla, Dům u Řeky bylo území Éothéodských na severu jejich země, hraniční oblast s angmarskými a skřetími nájezdníky. Faoláin, který viděl, jak ochotně se mladá dívka rozhodla jim pomoci, se zeptal: „Pokud bys strážím přinesla ven vodu nebo víno, napili by se od tebe?“ Ælfhild, která vycítila v navrženém plánu nebezpečí, se varovně podívala na horala, jakoby jej varovala před ohrožením éothéodské dívky. Ta ale přikývla a na Faoláinovu otázku odpověděla souhlasně.

Obrázek

Horal se zamyslel a pak se obrátil na Ælfhild: „Dokázala bys připravit za studena něco, co by ty stráže na chvíli omámilo?“ Dívka pocítila v hloubi duše chlad, něco v ní odpovědělo na slova „za studena“ a téměř bezmyšlenkovitě odpověděla temně „Ano.“ Faoláin, který si všiml jejího zaváhání zabručel: „Myslel jsem bez ohně.“ Pak už je ale obě dívky ukryly do jednoho z málo používaných skladů a zatímco světlovláska odběhla pro vodu, rhudaurská dívka hlídala dveře. Ælfhild vytáhla kotlík brzy měla připravený lektvar z bylin (Na tomto místě jsme se rozhodli, že bude potřeba hod – v případě úspěchu namíchá Ælfhild uspávací lektvar, v případě neúspěchu nad ní převládne její mrazivé já a lektvar muže, kteří se napijí, bolestivě zahubí. Dohodli jsme se, že co lektvar obsahuje, hodíme až ve chvíli, kdy to bude třeba.).

Éothéodská dívka přinesla měch vína a vody. Daireann, rhudaurská dívka z klanu Rysa, je požádala, aby nalili lektvar jen do vína a zatím do měchu s vodou nasypala prach ze země, saze a ještě do něj plivla. Pak si vzala oba měchy, ten s vínem položila u dveří na nádvoří, a zatímco ostatní čekali, zhluboka se nadechla a zamířila na nádvoří. Záměrně pomalu došla ke strážím a s pohledem sklopeným k zemi jim podala měch. Jeden ze strážců se napil a zkřivila se mu ústa. Černí horalé, kteří na nádvoří trénovali boj, zahlédli, že je tam voda a několik se jich přišouralo, aby se také napili. První, který vodu vyzkoušel, ji vyplivl a udeřil rhudaurskou dívku surově hřbetem ruky. Ta spadla a z nosu jí tekla krev. Rychle ji poslali pro nový měch a zatím vylili vodu na zem. Daireann s úsměvem počkala za dveřmi a zatím si setřela krev z obličeje. Pak vzala měch vína, a když přišla, byli z čekání všichni tak žíznivi, že se napili všichni.

Podle plánu se pak ve stínu ve dveřích objevil Faoláin a vykřikl: „Chlapi, v kasárnách si Baelthor zase otevíral hubu – už ho navlékli do pytle a dají mu co proto!“ Jak vědel od dívek, Baelthor bylo jméno velice neoblíbeného člena posádky a všichni kromě obou strážců okamžitě zamířili se podívat do kasáren. Faoláin se skryl do výklenku u dveří, zatímco kolem něj Černí horalé procházeli. (Dohodli jsme se, že je na čase vyhodnotit, co vlastně lektvar obsahoval - Ælfhild (3): výsledek 1 / její temné já (1): výsledek 1 – remíza, hodilo se znovu – 4/2 – úspěch; všichni viděli, že jsem Kryštofovi předal bezbarvý bílý žeton (nikoli bod osudu), který před ním zůstal ležet) Ještě v chodbě začali muži zívat a brzy spadli na zem. Společníci rychle zkontrolovali oba strážce na nádvoří, kteří se také sesunuli k zemi a nyní trvrdě spali. Obě dívky jim pomohly přesunout strážce ke straně, aby to vypadalo, že usnuli sami, Faoláin pak vytáhl meče z pochev obou strážců, zlomil jim čepele a jílce vrátil na své místo. Horal pak řekl otrokyním: „Zkuste připravit ostatní. Pokusíme se vás dostat pryč, když se vrátíme... ale nemohu vám nic slíbit.“

Obrázek

Cennil nahlédla do ticha za dveřmi do vnitřního hradu a ovanul ji mrazivý vzduch. Od úst jí šla pára a stěny a předměty v chodbě pokrýval led. V námraze na podlaze byly viditelné vlčí stopy. Otočila se na ostatní: „Nevím, co je to za kouzla, ale celá chodba je pokrytá ledem a na zemi jsou vlčí stopy. Možná narazíme na další strážce.“ Faoláin se zeptal: „Víme, kam máme jít, nebo budeme muset hrad prohledávat místnost po místnosti?“ Cennil sjela ruka sama do kapsy a sevřela v dlani beryl, který našla po snu, ve kterém porazila temnotu přízraku. Soustředila se na zprávu, která byla v kameni ukrytá a přemýšlela, jestli něco neminula (Cennil (2): výsledek 2 / proti 2 – úspěch). Nic nového ale neobjevila a už už chtěla beryl zase pustit, když najendou zaslechla zdálky slabé zvonění rolniček. Rozhlédla se a podle tváří svých společníků si byla jistá, že oni nic neslyšeli. Rolničky se ozvaly znovu a Cennil řekla: „Nevím, kam máme jít, ale věřím, že najdu cestu.“ Horal přikývl: „Tak veď!“

Cennil šla po zvuku rolniček a po chvíli stanuli před velkými veřejemi dveří z obou stran chráněných sochami chrličů. Podle vyprávění věděli, že to je trůnní sál. Dívka vrátila beryl do kapsy, nasadila si štít a tasila meč: „Myslím, že jsme... na místě.“ Na mysl jí přišla fráze „na konci cesty“, ale to nechtěla říct. Ælfhild založila šíp na tětivu, strčili do dveří a ty se se zavrzáním otevřely.

Obrázek

Vstoupili do místnosti, kde pochopili, co se zřejmě stalo se zajatci, kteří přišli před nimi. Stěny byly vykládány lidskými lebkami a kostmi, které dodávaly mrazivé síni podobu kostnice. V místnosti byla rozestavěna zrcadla, mezi kterými společníci museli projít k trůnu. Zrcadla, která stála v místnosti, byla černá jako nekonečná Noc za hvězdami. Na první pohled byla dokonale hladká. Když se ale Faoláin podíval blíž, byly poseté jemnými prasklinkami, jakoby byly složeny ze střepů zrcadel rozbitých na kusy. Byla pokrytá námrazou a jinovatkou.

Obrázek

Zahlédli pohyb za sebou a v místnosti se ozval tichý hlas: „Pokud hledáte Urcunera, pak jste přišli pozdě!“ Mezi zrcadly se mihl vlčí stín a zaslechli jiný, měkčí hlas, který jakoby patřil ženě: „Pohlédněte k trůnu - je o něj opřen jeho meč, stojí tam jeho brnění a plášť s listem mallornu. Ach, běda! Nikdy by se těch věcí nevzdal, kdyby byl naživu.“ Zahlédli v jednom ze zrcadel odlesk vlka, ale když se otočili, byl pryč. První hlas pokračoval: „Odejděte z tohoto zlého místa, dokud ještě můžete. Odejděte pryč! Morchant se brzy vrátí a pak nebude úniku!“ Uvědomili si, že v síni jim pod nohama chrastí staré vlčí a lidské kosti, a že ve stínech vás obchází víc vlčích stínů. Žádný se ale nepohnul blíž k nim.

Faoláin zavolal na stíny: „Kde je jeho tělo?“ Odpovědí mu ale bylo jen mlčení. Otočil se a pokusil se shodit jedno ze zrcadel na zem (Faoláin (0): výsledek 2 / zrcadlo (2): výsledek 0 – úspěch). Ucítil, že s ním bojuje jakási cizí vůle, vědomí dřímající v zrcadle, ale to jej jen rozohnilo a shozené zrcadlo spadlo na zem. Sklo se neroztříštilo a ani několik kopnutí, které horal černému sklu s ním nijak nepohnulo.

Obrázek

Cennil, která se až do této chvíle ukrývala za štítem a snažila se nedívat do černě zrcadel, nyní ukryla meč a vzala do ruky opět beryl. Ten ale mlčel. Neznámý hlas ze stínů je ponoukal ke spěchu: „Snažně vás prosím, utečte odsud! Když se vrátí, budeme vám muset ublížit.“ Další, jakoby dětský hlas pak z temnoty plačtivě řekl: „On nás přinutí vám ublížit.“ Horal zavolal: „Kdo jsi?“ Nikdo mu ale neodpověděl. Ælfhild opatrně zamířila k trůnu a Cennil si všimla, že jedno zrcadlo není kompletně složeno – několik střepů v něm chybělo a jeden vypadal, že by do něj přesně seděl beryl, který měla v ruce (bod osudu – obsah původně nahodil Kryštof, ale bod osudu nakonec zaplatil Bubák). Dívka jej vložila do zrcadla a najednou zaslechli všichni zvuk rolniček, které se ozývaly od některých zrcadel. V prvním z nich zahlédla obraz elfa, který byl bezpečně již nějakou dobu mrtev. Ten se na ni podíval a skrze sklo jí podal zpátky její beryl. Cennil natáhla podvědomě ruku a vzala si jej od mrtvého.

Obrázek

V té chvíli zrcadlo zmizelo a viděla elfa ještě naživu, jak políbil někoho milého (cítila na tváři jeho rty a polibek), nasedl na koně a zamířil k horám, které vypadaly jako Obroviště. Zahlédla na sponě jeho pláště erb mistra Elronda a pak byla vize pryč. Cennil zalapala po dechu, jak intenzivní vize byla a s berylem v ruce zamířila k dalšímu zrcadlu.

Obrázek

Temně černá hladina zrcadla se pohnula a rozjasnila. Když otočila hlavu, zahlédla, jak se najednou „za sklem“ zrcadla objevila zkrvavená ruka, která se dotkla skla. Cennil se dotkla ruky ze své strany, ale cítila jen chlad a mráz. Zahlédla ale v temnotě pronikavý pohled šedých očí a vzpomněla si mimoděk, že jedno ze sindarských jmen pro Noldor bylo „lechinn“, tedy „ti s planoucíma očima“. Srdce se jí rozbušilo. Byl to Urcuner. Musel být. Vší silou udeřila pěstí do zrcadla, ale to se nerozbilo. Tasila tedy meč a začala bušit do černého skla: „Strýčku!“

Mezitím Ælfhild, který přišla až k trůnu, zjistila, že věci, které o něj byly opřené, skutečně patřily Urcunerovi. Zvedla jeho meč, který nesl ve Vznešeném jazyce jméno Helegrist, a prohlédla si jej. V té chvíli zahlédla jak Cennil buší do zrcadla a volá Urcunera. Rychle přeběhla k dívce, odstrčila ji a elfovou čepelí vší silou do zrcadla udeřila. Chvíli se nic nedělo, jakoby úder se zrcadlem nijak nepohnul, ale pak se po jeho povrchu rozšířila síť prasklin a o úder srdce později se zrcadlo rozletělo na kusy.

Mezi střepy spadlo Cennil do náručí Urcunerovo tělo. Elf byl zkrvavený a zbědovaný, byly na něm patrné známky mučení a nebyl schopen stát na vlastních nohách. V jeho očích byla temnota a vypadal, že příliš nevnímá, co se kolem něj děje. Horal se nabídl, že jej ponese a Cennil mu jej předala, zatímco sama si vzala od Ælfhild Urcunerovy věci, které nesla. Když elf zaslechl Cenilin hlas, podíval se na ni a prázdnota v jeho očích se trochu pročistila. Rozpraskanými rty zašeptal: „Pryč... rychle odsud.“ I stíny mezi zrcadly je ponoukaly mnoha hlasy ke spěchu.

Zamířili pryč z trůnního sálu, ale veřeje dveří se před nimi s rachotem samy zabouchly a odřízly jim cestu ven. V místnosti se prudce ochladilo a první vlčí hlas s hrůzou a smutkem zašeptal: „Už je pozdě.“

Tady jsme zase hraní přerušili. Uvidíme, jak si povedou společníci příště... Urcunera sice našli, ale dostanou se ze zlovolného hradu se zdravou kůží? A všichni?
"Stay firm and die hard!" Colonel-Comissar Ibraim Gaunt, Tanith First-And-Only
Obrázek

Uživatelský avatar
Jarilo
Příspěvky: 915
Registrován: 4. 6. 2009, 23:49

Re: Mráz Angmaru

Příspěvek od Jarilo » 27. 1. 2017, 21:33

Super, super....parádní čtení, jako vždy, díky moc :clap: :clap: !

Uživatelský avatar
Narian
Příspěvky: 18
Registrován: 6. 1. 2014, 00:27

Re: Mráz Angmaru

Příspěvek od Narian » 4. 2. 2017, 20:10

Uf, to je napínavé. Už se nemůžu dočkat pokračování :wink:
Hraje DrD Plus, DrD 1.6, Příběhy Impéria a SIFRP

Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 10468
Registrován: 13. 7. 2004, 14:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

Re: Mráz Angmaru

Příspěvek od Ecthelion » 5. 2. 2017, 14:21

Jarilo: My děkujeme za pochvalu! :wink:

Narian: Moc díky! Hrajeme zase tenhle týden, tak uvidíme, jak a zda se podaří postavám překonat hrůzu, která stojí před nimi... :>;o)
"Stay firm and die hard!" Colonel-Comissar Ibraim Gaunt, Tanith First-And-Only
Obrázek

Uživatelský avatar
Jarilo
Příspěvky: 915
Registrován: 4. 6. 2009, 23:49

Re: Mráz Angmaru

Příspěvek od Jarilo » 19. 2. 2017, 19:41

Tak co, tak co =) ??

Odpovědět

Zpět na „Vaše hry - příprava, rady, zápisy“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 host