Mráz Angmaru

Sekce, v níž se věnujeme našemu hraní. Můžete zde poprosit o pomoc s přípravou kampaně nebo dobrodružství, konzultovat svou postavu, a samozřejmě se podělit o zápisy z her, které již máte za sebou.
Odpovědět
Uživatelský avatar
Jarilo
Příspěvky: 908
Registrován: 4. 6. 2009, 23:49

Re: Mráz Angmaru

Příspěvek od Jarilo » 5. 11. 2017, 18:15

Dříve jsem se k posledním dvěma zápisům nedostal, takže opožděně děkuji a chválím :clap: .

Snad se brzy dočkáme rozuzlení, ukončeno to bylo v opravdu zákeřný moment (pro čtenáře =)).

Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 10277
Registrován: 13. 7. 2004, 14:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

Re: Mráz Angmaru

Příspěvek od Ecthelion » 5. 11. 2017, 20:00

Jarilo píše:
5. 11. 2017, 18:15
Snad se brzy dočkáme rozuzlení, ukončeno to bylo v opravdu zákeřný moment (pro čtenáře =)).
Vynasnažím se, aby ten moment nebyl až tak zákeřný. Dopisuji další zápis, takže snad dneska byste mohli znát pokračování. $D
"Stay firm and die hard!" Colonel-Comissar Ibraim Gaunt, Tanith First-And-Only
Obrázek

Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 10277
Registrován: 13. 7. 2004, 14:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

Re: Mráz Angmaru

Příspěvek od Ecthelion » 5. 11. 2017, 21:40

Letící dýka (třicáté první sezení)
Postavy, které se zúčastnily: Faoláin, zvaný Draugion (Fingalen); Ælfhild, dcera Ælfricova (Kryštof); Garthyril, zvaná Cennil (Bubák)

Draugionova dýka se zatočila v letu a zableskla ve svitu pochodní (Draugion (3): výsledek 4 / paní Lútheriel (2): výsledek -2 – úspěch, rozhodl jsem se použít bod osudu a přehodit za paní Lútheriel za aspekt „Železná koruna Angmaru“ a hodil kostky znovu – výsledkem bylo 4/3 – ne tak výrazný, ale stále Draugionův úspěch), proletěla tak blízko kolem paní Rodwen, že jí odsekla několik volných vlasů a zasekla se paní Lútheriel hluboko do ramene. Dáma vykřikla a padla k zemi, přičemž dýka, kterou ukrývala sama v rukávu, jí vypadla z ruky a s řinčením odskákala po podlaze z jejího dosahu.

Ve chvíli, kdy se Draugion pohnul, všechno v síni se začalo dít najednou. Ještě, než jeho dýka dopadla, skočili po něm dva strážci, kteří byli poblíž a srazili ho k zemi, aby mu zabránili ohrozit správkyni. Teilin se bleskurychle vrhl před paní Rodwen, aby mohl vykrýt vlastním tělem jakýkoli útok a jak k němu přiběhli další zbrojnoši, rychle ji obklopili a vedli ke dveřím, pryč z místa možného atentátu. Paní Gelbis vítězoslavně vykřikla: „Já jsem to říkala! Jsou to zrádci! Zabijte je všechny!“ Ælfhild, která spatřila, jak jejího společníka přemohli strážci, tasila nerozvážně zbraň a vyrazila mu na pomoc s výkřikem: „Ruce pryč!“ Mezitím rytíř Taveril (Bubákův bod osudu) přešel místnost, zvedl ležící dýku a zvolal posměšně: „Vaše zbraň se minula cíle, cizinče!“ Draugion, stále tísněný k zemi dvojicí zbrojnošů, odsekl odměřeně: „Pokud by to byla moje dýka, pak by neminula.“ V síni se rozhostilo ticho a nejedny oči se otočily k paní dýce, která byla zaražena v rameni paní Lútheriel.

Obrázek

V nastalém tichu znělo mnohem hlasitěji Vlčkovo vrčení, když se blížil k oběma strážcům držícím Draugiona na místě. Mladý vlk se blížil se zježenými chlupy, vyceněnou mordou a výhružným postojem, jakoby bránil člena své smečky. Oba strážci raději nechali Draugiona být a pomalu, aby šelmu nevyprovokovali k útoku, se stáhli. Horal se zvedl a oklepal ze sebe prach, pak zdánlivě netečný k náladě v sále vykročil vpřed. V tom momentě se dlaně všech přítomných strážců pevněji sevřely na jílcích mečů a toporech seker (Draugion (Přesvědčivá sebejistota 2): výsledek 2 / proti 2 – úspěch), ale něco v Draugionově postoji je zarazilo a nechali jej projít. Ten přešel k ležící a sténající paní Lútheriel, klekl k ní a vytrhl z jejího ramene svou dýku. Zvedl zkrvavenou čepel k rytíři Taverilovi a řekl hlasem, který se nesl celou místností: „Moje dýka neminula.“ Zvedl potetovanou tvář ke dveřím, kde stráže v čele s Teilinem obklopovaly paní Rodwen a hrotem dýky ukázal na ležící: „Teiline, tohle je zrádce, o kterého je třeba se postarat.“ Cennil se ozvala potichu, ale tak, aby ji Draugion slyšel: „Myslím, že teď by bylo vhodné, abys odložil všechny svoje zbraně.“ Horala to zaskočilo, jakoby si neuvědomoval, proč dýka v jeho rukách všechny znervózňuje a rozhlédl se po ostatních. Ælfhild mezitím ukryla svou čepel a postavila se vedle Vlčka, který na její nenápadný pokyn přestal vrčet, sedl si a když ztratil zájem o to, co se dělo, znuděně si olizoval packy. Horal se otočil k Teilinovi a zeptal se ho: „Je už paní tohoto domu v bezpečí?“ Rytíře otázka zmátla, ale když se ohlédl na zeď železa, která oddělovala paní Rodwen od ostatních v místnosti, podvědomě přikývl. Draugion pokrčil rameny, otřel krev z čepele dýky a ukryl ji do pochvy u svého pasu.

Všechny v místnosti zmrazil smích ležící paní Lútheriel, zbrocené krví, když jedovatě zvolala: „Všechny vás vezme noc bez konce! Síle Angmaru nelze vzdorovat.“ Ticho přerušila Ælfhild, jejíž hlas doprovodilo slabé Vlčkovo vrčení: „Myslím, že ti Seveřan právě ukázal, že poctivou dúnadanskou čepelí to možné je.“ Paní Lútheriel jakoby ji ale neslyšela. Ve tváři byla bledá ze ztráty krve, která barvila podlahu a myslí, jako by byla daleko a viděla věci, které tu nebyly. Stále dokola šeptala: „Síle Angmaru nelze vzdorovat… síle Angmaru nelze vzdorovat…“ Horal si, k překvapení všech v místnosti, klekl ke zraněné a pokusil se zastavit její krvácení. Cennil jako první došlo, o co se snaží a otočila se na Teilina: „Pošli k ní rychle nějakého ranhojiče! Přece nechceš přijít o všechny informace, které má!“ Teilin si to uvědomil také a rychle začal vydávat rozkazy. Paní Rodwen odvedla stráž připravená na všechno, zatímco paní Lútheriel rychle odnesli na marodku, aby se pokusili ji zachránit pro výslech. Síň se poté až na tři společníky rychle vyprázdnila.

Obrázek

Draugion zamířil sehnat nějaké pamlsky pro Vlčka, aby se mu odvděčil za to, že se za něj postavil. Cennil pak šla hledat Teilina a po chvíli ho našla ve špitále, kde se ranhojiči snažili zastavit krvácení paní Lútheriel. Stál s několika zbrojnoši stranou, ruce založené na hrudi a pochmurným výrazem ve tváři, zatímco čekali, než felčaři skončí. Cardolanská dívka si odkašlala a úředním hlasem ho oslovila: „Rytíři Teiline, mohla bych s vámi mluvit o samotě?“ Zvedl oči a unaveně se na ni usmál, než pověřil zbrojnoše, aby se od Lútheriel nehnuli ani na krok a pak jí pokývl: „Tudy, má paní.“ Vyšli ven na chodbu a Garthyril se nadechla a oslovila ho: „Chtěla jsem se ti omluvit za to, jak jsem na tebe vyjela přede všemi v sále. Přišlo mi, že bylo potřeba něco vykonat a Draugion byl jediný, kdo věděl co to je… ale nechtěla jsem nijak snižovat tvoje postavení.“ Teilin se jen ušklíbl, veškerý osten viny ale mířil na sebe: „Není se za co omlouvat. Byl jsem trestuhodně pomalý. Pokud byste nejednala, paní Garthyril, mohli jsme přijít o jedinou možnost zjistit, co se tady skutečně stalo.“ Cardolanská dívka chvíli mlčela a pak řekla potichu: „Pro tebe budu vždycky Cennil.“ Naklonila se a lehce ho políbila na tvář, načež se otočila a odešla chodbou, než se zmatený rytíř zmohl na jediné slovo. Dlouho stál v temné prázdné chodbě s dlaní položenou na tvář, kam jej Cennil políbila, než si všiml, že jej sledoval Vlček, který seděl na konci chodby, natočil hlavu na stanu a zvědavě zakňučel.

Obrázek

Další den ráno bušil Draugion na dveře Ælfhild, která se neukázala na snídani, aby ji vzbudil a vyřídil jí, že paní Rodwen s nimi chce mluvit. Bušil dlouho, než se zevnitř ozvaly kroky a severská dívka mu otevřela. Při pohledu na ni Draugionovi zmrzla krev v žilách. Ælfhild měla totiž tvář od krve, kterou byla nasáklá i její noční košile, která byla roztrhaná, jakoby s ní dívka uháněla v podrostu a nohy i ruce měla od bláta. Horal polkl a napjatě se zeptal: „Jsi v pořádku, Niamh?“ Ælfhild, unavená a ospalá, jakoby v noci oka nezamhouřila, se na něj podívala a vycítila jeho napětí. Zabručela: „Očividně ne.“ Když přešla stranou a podívala se do zrcadla, i ona se zděsila nad tím, jak vypadá. Chvíli mlčela a pak potichu a zahanbeně řekla: „Za chvíli budu připravená.“ Draugion chvíli nevěděl, co si počít a pak i on odpověděl skoro šeptem: „Počkám přede dveřmi.“

Obrázek

Zatímco se převlékala a horal se opíral vedle dveří, přiběhl Vlček s tlapami od bláta, ale očividně šťastný, jakoby byl venku lovit. Sedl si a olízl se, zatímco i on čekal na Ælfhild. Ta se objevila vzápětí a kývla na horala, že mohou vyrazit. Cestu šli mlčky, zatímco Vlček kolem nich vesele skákal a zdálo se, že dívka se chce propadnout studem, v jakém stavu ji Draugion viděl. Ten mezitím vzpomínal na všechny příběhy vrchů, které znal a které by něco takového mohly vysvětlovat. Ve skutečnosti mu nejvíc ze všeho připomněly Niamh, vědmu kmene Vlků, se kterou si Ælfhild ráno na chvíli spletl. Všechny příběhy vyprávěly jen o kletbě vlků… a žádný nekončil dobře. Ticho se prodlužovalo.

Obrázek

Paní Rodwen je přijala ve svých komnatách. Všimli si, že v místnosti je mnohem více strážců, než obvykle, ale to bylo pochopitelné. Před trůnem stál Teilin, který se vřele usmál na Cennil, pak se ale věnoval svým povinnostem a sledoval je pozorným pohledem bez ohledu na své sympatie. Paní Rodwen jim pokynula, aby se posadili a kývla číšníkovi, aby jim nalil víno. Možná jen Cennil, která znala jeho příběh, si všimla, že Teilin pozorně sleduje číšníka, jakoby kontroloval, zda rozlévá víno dobře a v duchu ho hodnotil. Dívka se usmála, protože Teilin byl jako chlapec číšníkem na tomto dvoře, než se stal pážetem Arnubêna, syna Aglarânova, a prvním z rytířů Havraní pevnosti.

Nejdříve začal Teilin a vyložil jim, co se dozvěděl při výslechu paní Lútheriel. Dozvěděl se, že to byli její synové, Haldaer a Harthor, kteří otevřeli bránu jejich hradu Angmarským a byli to také oni, kdo zabili pana Caelbena, svého otce, kterého tou dobou nemoc opět poutala na lůžko. Podle všeho byli už dlouho členy tajného spolku zrádců mezi Cardolanskými. Lútheriel odvlekli sluhové Černokněžného krále a mučili ji, dokud ji bolest a strach nezlomily – pak ji poslali zpátky s temným posláním a zradou v srdci, spoutanou okovy pevnějšími než těmi, které jsou ukuty z oceli. Podle všeho dostala zprávu zvenku, aby zabila paní Rodwen ve chvíli, kdy se ze severu blíží angmarská armáda a doufali, že její smrt obránce ochromí. Teilin dodal, že na jejich severních hranicích se už sbírá válka – Ælfric a Ceorl sbírali vojska, aby se hrozbě postavili. Nebude to ale stačit, budou muset povolat cardolanskou hotovost… a navíc jim hrozily dračí plameny z druhé strany.

Obrázek

Chvíli bylo ticho a pak paní Rodwen oslovila Draugiona jako prvního: „Ráda bych vám poděkovala za svůj život. Zdá se, že má důvěra ve vás byla dobře umístěna.“ Horal se napil z číše a odvětil: „Mrzí mě, že jsem prolil krev pod vaší střechou, ale neměl jsem jinou možnost.“ Aby odvedla pozornost od nejistého tématu a zabránila Draugionovi říct něco neuctivého, Ælfhild rychle vyhrkla: „Mithrandir nám poradil, abychom vypátrali, co vyhnalo draka z jeho doupěte.“ Pak rychle vyložila podezření Šedého poutníka, že draka něco z jeho doupěte vyhnalo, spíše než by vyrazil sám. Zamyslela se a dodala: „Já z toho podezřívám půlčíky. V Éothéodu se říká, že jejich lupiči dokážou okrást i spícího draka.“ Garthyril se dívala na paní Rodwen a protože svou paní dobře znala, chmurně si uvědomila, kam se situace vyvine a koho pošlou, aby se s drakem vypořádal. Paní Rodwen se zhluboka nadechla: „Víte, co je třeba učinit, ale stejně vás o to nemohu požádat.“ Všem se jim vybavila Glorfindelova slova, která zazněla v Roklince než vyrazili…
Horal pak pokračoval: „Jsem přesvědčený, že Mórscaeda se do Cardolanu znovu vrátí. Je možné jej porazit?“ Glorfindel odvětil: „To ví jen Valar na svých trůnech. Elfům není dáno vidět tak daleko dopředu, ale proto byste se neměli odvrátit od své cesty. Znal jsem mnoho mocných válečníků ze starých časů, které draci zabili, vím tedy, jak nebezpeční tito tvorové jsou. Zda se Mórscaedovi postavit, nebo ne... není rada, kterou vám mohu dát – ta volba stojí před vámi a budete ji muset učinit sami za sebe.“
Věděli, že Noldo měl pravdu. Volba byla na nich a ani paní Rodwen je nemohla nutit se postavit se drakovi, jednomu z nejstrašlivějších stvoření v Ëa. Garthyril se nadechla a pro sebe přikývla, pak se zvedla, uklonila a s tvrdým výrazem a znatelným ostnem proti své paní pronesla dvojsmyslnou odpověď: „Nemohu odmítnout žádost, která nebyla vyslovena.“ Bylo z ní ale zřejmé, že úkolu se nehodlá vyhýbat. Nečekala na ostatní a jako první odešla ze síně. Ælfhild sebou škubla, když v dálce zaslechla táhlé vlčí vytí, ale když se rozhlédla vyplašeně po ostatních, uvědomila si, že byla jediná, kdo ho slyšela. I ona se uklonila: „Ano, musíme opustit hrad co nejdříve.“ Pak i ona rychle opustila místnost, přičemž na draka myslela jen málo. Horal neřekl nic, jen je následoval. Když byl na prahu, paní Rodwen za ním ještě zavolala: „Vaše dýka mi zachránila život, pane Draugione. Za to mám u vás dluh… ale už to víckrát nedělejte.“ Horal se s úsměvem uklonil: „Věřím, že byste učinila to samé pro ochranu svých hostí.“

Obrázek

Ælfhild se chovala zvláštně a mnoho toho z ní nedostali. Ihned poté, co odešla od paní Rodwen, zamířila balit svoje věci, přičemž začala balit zbytečně mnoho košil, některé z nich mužské, které vzala v prádelně. Opakovala jim, že by měli odjet ještě téhož dne. Horal proto zamířil do spižírny, aby zrekvíroval zásoby na cestu. Mezi regály jej s hromadou soleného masa v náručí zastihla dívka, která ho tam hledala. Nabručeně jako obvykle se k ní otočil, ale uvědomil si, že to není kuchařka, která by se jej pokusila vyhodit, ale manželka kapitána stráží Saertila, kterou vynesl s jejich nemluvnětem v náručí z dračích plamenů, když nestvůra napadla Havraní pevnost. Dívka z něj vypadala trochu vyděšeně, ale přesto se odvážila a oslovila jej: „Slyšela jsem, že vyrážíte do nebezpečí.“ Pokrčil rameny: „Asi nám nic jiného nezbývá, pokud chceme, aby Cardolan zase nelehl plameny.“ Usmála se na něj: „Člověk má vždycky volbu.“ Podíval se na ni překvapeně, ale ona si toho nevšimla, postoupila a vytáhla z kapsy náramek. Tázavě se na něj podívala a on přikývl. Opatrně mu jej přivázala na ruku vedle náramku s mořskými mušlemi, který tam nosil. Tento byl jednoduchý, svázaný z modrých provázků, ve kterých byly umně vpleteny kousky zvláštních kamenů, které Draugion snadno poznal – byla to skála, ze kterých byla vystavěna Havraní pevnost. Plaše se usmála: „Abyste nezapomněl, kam se máte vrátit.“ Pak se otočila k odchodu, ale Draugion ji zastavil otázkou: „A… co chlapec? Daří se mu?“ Celá se rozzářila: „Roste jako z vody… s manželem doufáme, že vás pozná.“ Horal se usmál: „Až trochu vyroste, naučím ho běhat po lese a výt jako vlci.“ Vypadala trochu zaraženě, ale společensky se usmála a řekla: „To by bylo hezké… hlavně se vraťte v pořádku, pane Draugione.“ Osaměl a nějakou chvíli se díval do tmy. Už před nějakou chvílí se přistihl, že začíná a Cardolanských přemýšlet jako o „svých lidech“ a záleží mu na jejich osudech. Možná tu konečně začal zapouštět kořeny. Zavrtěl hlavou: „Ještě jsme neodjeli a už přemýšlím o návratu. Stárnu.“ Pak se vrátil k rabování spíže, aby měli zásoby na cestu.

Cennil mezitím poslala Tuilind, aby jí připravila věci a sehnala další zásoby, které by mohli potřebovat. Sama pak zamířila zjistit, kde byl drak v poslední době spatřen a odkud přišly zprávy o jeho útoku. Možná trochu doufala, že na cestách hradem potká Teilina. Možná jen trochu…

(Tak, tady jsme hraní pro pozdní hodinu opět přerušili… zatímco Rodwen, Ælfric a Teilin se pokusí zastavit ohromnou nepřátelskou armádu ze severu… společníci se musí postarat o draka. Další sezení budou zřejmě velice zajímavá…)
"Stay firm and die hard!" Colonel-Comissar Ibraim Gaunt, Tanith First-And-Only
Obrázek

Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 10277
Registrován: 13. 7. 2004, 14:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

Re: Mráz Angmaru

Příspěvek od Ecthelion » 17. 12. 2017, 18:57

Rozloučení a přízraky (třicáté druhé sezení)
Postavy, které se zúčastnily: Faoláin, zvaný Draugion (Fingalen); Ælfhild, dcera Ælfricova (Kryštof); Garthyril, zvaná Cennil (Bubák)

Zatímco Ælfhild chystala koně, jak se chystali vyrazit, zaslechla, jak se ozvaly rohy na bráně, které ohlašovaly příjezd posla. Vyhlédla ze stájí a zahlédla svého bratrance Æthelreda, přijíždějícího na uštvaném koni. Naposledy jej viděla téměř před rokem, když doprovázeli obchodní karavanu na západ. S Beorthmundem se chtěli na zpáteční cestě zastavit na Labutím hradě a vrátit se domů do rodné země za Mlžnými horami. Podle všeho se ale vše odehrálo jinak, protože Æthelred měl na štítě erb Labutího hradu, bílého koně a labuť. Dívka vyšla ven před stáje, a když její bratranec seskočil z koně a chystal se kolem ní proběhnout, zavolala na něj: „To vám ta cesta zpět do Éothéodu příliš nevyšla, když nosíš odznaky Labutího hradu!“ Mladík se zastavil, zarazil a široce usmál, když ji uviděl: „Co můžu říct? Tvůj otec je příliš dobrý hostitel!“ Zasmál se, objal ji a ze samé radosti ji zvedl do výšky a zatočil s ní, než ho praštila, aby toho nechal. Rychle se ho vyptala, co tu dělá a on vyložil, že jej poslal Ælfric jako rychlého posla pro paní Rodwen, aby ji zpravil o situaci na severní hranici.

Nepřátelské vojsko ze severu dorazilo a zvědové ho spatřili pochodovat za Větrovskými vrchy směrem ke Cardolanu. Ælfric, syn Ællův, pán na Labutím hradě a Ceorl, pán Osamělé věže, sebrali své zbrojné hotovosti a muže svých domácností, aby se hrozbě postavili. Stejně tak evakuovali všechny vesničany a obyvatele vsí v okolí, aby na ně skřeti nemohli. Konvoj s krytými vozy, ženami, dětmi a všemi, kteří byli příliš mladí nebo příliš staří, aby mohli uzvednout zbraň, byl na cestě k Havraní pevnosti a vedla jej Ælfhildina matka. Ælfric posílal do bezpečí i tři Ælfhildiny bratry, mladého Ælfrica, svého dědice a dvojčata Ælfbalda a Ælfgara. Všichni by měli dorazit během jednoho dne. Starý pán Labutího hradu měl v plánu zdržovat nepřátele a podnikat na něj nájezdy, přičemž chtěl pomalu ustupovat zpět k Labutímu hradu, kde se mezitím měla shromáždit zbrojná hotovost Cardolanu. Æthelred se rychle se sestřenkou rozloučil a s omluvou běžel předat paní Rodwen své poselství.

Obrázek

Draugion, který byl svědkem celé scény, zatímco hřebelcoval svého koně, zvedl obočí: „Tak co, čekáme na tvoji matku?“ Ælfhild, hotova odjet co nejdříve se roztržitě zamračila: „To je ale zdržení, budu muset napsat dopisy.“ Rychle zamířila do hradu, našla psací potřeby a sestavila dopis pro Ælfrica, kde se pokusila popsat vše, co se stalo a kam míří. Vědomě vynechala některé části týkající se jejího daru, ale neuvědomovala si, že pro oči jejího otce tyto vynechání budou jasně patrná.

Brondil mezitím vyhledal paní Garthyril a zeptal se jí, kdy vyráží, aby mohl připravit své muže na cestu. Dívka se na něj podívala: „Rytíři Brondile, zeptejte se své paní, aby vám řekla, jak budete nejlépe užiteční.“ Starý rytíř se usmál: „Pokud nás potřebujete, pak za vámi pojedeme k branám Utumna.“ Chvíli se zamyslela, ale zavrtěla hlavou: „Cardolan nyní potřebuje každého muže a naše výprava má nejen nejistý výsledek, ale i cíl. Nemyslím, že byste nám mohli nyní prospět… buďte raději tam, kde budete k prospěchu Cardolanu.“ Uklonil se, jakoby dostal přímý rozkaz a ne jen návrh: „Paní Ningwel vyráží do bitvy po boku paní Rodwen. Pojedeme s ní a budeme ji bránit svými meči a životy.“ „V tom případě, bych vás o něco chtěla požádat… bude-li třeba, pak bych pokládala za čest, pokud mě zastoupíte jako Strážce meče paní Rodwen.“ Rytíř Brondil kývl, pak sáhl do vaku a předal jí složený černý kus látky o kterém Garthyril věděla, že je to její prapor s erbem stříbrné harfy. Pak se uklonil ještě jednou a zamířil najít svoji paní, zatímco Garthyril zamířila ke stájím za ostatními.

Obrázek

Zatímco sedlali koně, přišel do stájí Teilin. Kývl Gyrthyril, která zachytila jeho pohled a vyšla ven za ním. Rozhlédl se, jestli jsou sami a pak tichým, ale rozhodným hlasem řekl: „Vy míříte do neznáma vzdorovat drakovi, já do bitvy proti nepřátelské přesila. Je velká šance, že se už na tomto světě nepotkáme. Pokud by k tomu došlo… pak je tu něco, co předtím musím udělat.“ Přešel k ní, naklonil se a políbil ji. Neodtáhla se a opětovala jeho polibek. Dlouhou stáli a nestarali se, jestli je někdo uvidí. Pak Teilin ustoupil a usmál se na ni. Garthyril sáhla do kapsy a vytáhla barevný šátek a zavázala mu jej kolem paže jako zástavu rytíři od jeho dámy. Kdyby ji viděli její společníci, věděli by, že běžně takový šátek s sebou nenosí a zřejmě si ho přinesla jen za tímto účelem: „Hodně štěstí, pane rytíři.“ Uklonil se a odvětil: „Hodně štěstí, má paní.“ Uvědomila si, že ve slovech má paní cítila víc, než jen formální oslovení… cítila tam něco, co způsobilo, že její srdce začalo být rychleji a na tváři se jí objevil lehký ruměnec. Rychle se otočila a takřka odběhla do zpět do stáje za ostatními. I Teilin zamířil za svými povinnostmi, ale přesto se několikrát otočil, jestli ji ještě na chvíli nespatří…

Obrázek

Zamířili pryč z Havraního hradu a jeli dál, než jim zmizel z očí. Zatímco jeli, Draugion si zachmuřeně přejel rukou po přívěšku z kamenů, který dostal a uvědomil si, že dnešní cesta byla jiná, než ty předchozí. Dlouho byl tulák bez domova, cizinec bez závazků. Přicházel a odcházel, jedno místo bylo jako druhé. Něco se ale změnilo. Tady byli lidé, kteří ho považovali za přítele. Dobří lidé. Měl se kam vrátit a byli lidé, kteří na něho čekali. Nebyl na to zvyklý. Toho rána byl zamlklejší než obvykle.

Směřovali na jih ke Kamennému brodu a pak dál na západ, k místům, kde byl spatřen drak naposledy. (Cennil pomáhá Draugionovi (2): výsledek 4 / proti 1 – úspěch, Fingalen si mohl připočítat +1 / Draugion (2+1): výsledek 4 / proti 2 – úspěch) Cesta pokračovala klidně a vyhnuli se většině problémů na cestě. Ze severu foukal studený vítr a ve vzduchu poletovaly vločky sněhu, jak se blížily temné mraky.

Obrázek

Druhého dne, když kopce Mohylových vrchů již nechali téměř na obzoru, se utábořili na noc. Nad ránem, když Ælfhild zachumlaná do kožešin přiložila na malý oheň, který si v dolíku rozdělali, najednou se něco ve vzduchu změnilo. Dívku zamrazilo až v kostech, když zahlédla obrys tvora, který se k ní blížil z temnot. Neviděla ho dobře, jen jeho strašlivé oči svítící zlým světlem. Zaslechla hlas, který jakoby přicházel z útrob země, prastarý a strašlivý: „Ty víš, jaký je to strašlivý chlad…“ V té chvíli se probudila Cennil, která něco zaslechla, ale nic neviděla. Jen Ælfhild, která vyhlížela do temnoty. Přesto rychle sevřela meč. Éothéodská dívka ustoupila zpět: „Běž zpátky do stínů, ty běse!“ Přízrak se přiblížil: „Život! Teplo! Krev!“ Dívka se zvedla a vykřikla: „Táhni zpátky do temnoty, která tě vyvrhla!“ (Ælfhild (4): výsledek 3 / přízrak (3): výsledek 4 – neúspěch, 1 bod do Vůle). Přízrak se sice na chvíli zastavil, ale Ælfhildin hlas nebyl dost silný, opět vykročil směrem k táboru. Draugion, který se mezi tím probudil, pochopil, že se blíží něco zlého, ale neviděl jejich nepřítele. Překulil se proto a přihodil do ohně veškeré dřevo, které měli nachystané na noc (Draugion pomáhá Cennil (0): výsledek 3 proti 1 – úspěch, Bubák si mohl připočítat +1 k hodu). Vatra se rozzářila a Cennil spatřila, že v místě, kam se Ælfhild dívala, temnota neustoupila paprskům světla. Jedno místo, které se stále blížilo, bylo stále tmenější než nejčernější noc. Cardolanská dívka vyrazila s mečem v ruce vpřed a sekla proti té temnotě (Cennil (2+1): výsledek 1 / přízrak (3): výsledek 3 – neúspěch, 2 body do Vůle). Její meč se nesetkal s žádným odporem, prosekl jen vzduch. Přesto měla pocit, jakoby ji temnota začala omotávat a obtáčet se kolem ní. Slyšela strašlivé hlasy ukryté v ní a kdekoli se jí cáry tmy dotkly, tvořila se námraza.

Obrázek

Draugion vyrazil vpřed a postavil se před Ælfhild: „Přes nás neprojdeš!“ (Draugion pomáhá Ælfhild (1): výsledek 1 / proti 1 – úspěch, Kryštof si mohl připočítat +1 k hodu). Temnota na chvíli zaváhala a dívka toho využila. Zavřela oči a pokusila se chlad, který k ní proudil ze tmy vrhnout plnou silou zpět (Ælfhild (4+1): výsledek 4 / přízrak (3): výsledek 3 – úspěch). Otevřela stavidla své moci a ornament na její ruce zaplál vnitřním světlem i skrze rukavici, kterou na něm měla. Veškerou zimu vrhla zpět a na postavě přízraku se vytvořila jinovatka. Ostatní zahlédli konečně, proti čemu bojují, když jinovatka obepnula prostor, kde nic nebylo, a objevil se obrys postavy. Cennil roztrhala zbytky temnoty, které ji obepínaly, a s výkřikem ťala proti nyní viditelné postavě svou elfskou čepelí: (Cennil (3): výsledek 6 / přízrak (3): výsledek 3 – výrazný úspěch). Ozval se strašlivý výkřik, který je málem ohlušil, a námraza spadla na zem, když přízrak vystřelil zpět mimo jejich dosah. Ozval se téměř žalostný hlas: „Ten chlad… ten strašlivý chlad.“

Ælfhild postoupila vpřed, a vrhla proti němu svou moc: „Táhni zpátky do díry! Tady se nenajíš!“ (Ælfhild (4+1): výsledek 4 / přízrak (1): výsledek 4 – remíza, hodilo se znovu a výsledek byl 4/1 – výrazný úspěch) Ozvalo se bolestné zavytí, jak surová síla, která z dívky proudila, zahnala přízrak zpátky. O několik úderů srdce jim z duše spadl tíživý pocit a mohli se klidně nadechnout. Přízrak byl pryč. Nikdo nic neřekl a nezmínil, že ze všech členů výpravy to byla právě Ælfhild, koho si přízrak vybral a napadl. Ona jen vzpomněla na Gandalfovo varování, že symbol na její ruce zářil v Neviděném světě jako jasný maják.

Obrázek

Překročili řeku a zamířili na místa, kde řádil podle zpráv drak. Několik dní nato dojeli k lesu spálenému na uhel. Projížděli mezi spálenými stromy a kopyta jejich ořů vířila popel. Některé zbytky ohňů ještě sálaly teplo. Místy poletovaly řeřavé uhlíky. Pokud les spálil drak, pak jeho dech byl tak strašlivý, že žároviště bylo žhavé i týden poté, co odhadovali, že les lehl popelem. Když ujeli nějaký kus, narazili uprostřed spáleniště na pozůstatky zničeného domu, rozbitého na kusy. Byla to nora toho druhu, jakou si budovali půlčíci, kteří si sami říkali hobiti…

(Tenhle zápis má zpoždění, odehráli jsme ho začátkem listopadu, ale já se k němu dostal až nyní... o měsíc pozdějí... a proto bych se chtěl našim věrným fanouškům i hráčům omluvit. Mezitím jsme odehráli ještě jedno sezení a jeho zápis na mě čeká, ale před Vánoci máme toho tolik, že nezvládám. Musím ho doplnit mezi svátky. Jinak... je zničená hobití nora jen náhoda? Nebo drak chtěl zničit tuto konkrétní stavbu? Po kom pátral? Přežil jeho útok někdo, kdo by jim mohl říct víc? Nebo najdou jen mrtvé? Samé otázky…)
"Stay firm and die hard!" Colonel-Comissar Ibraim Gaunt, Tanith First-And-Only
Obrázek

Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 10277
Registrován: 13. 7. 2004, 14:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

Re: Mráz Angmaru

Příspěvek od Ecthelion » 6. 1. 2018, 18:13

Vlčí vytí na hranicích Kraje (třicáté třetí sezení)
Postavy, které se zúčastnily: Faoláin, zvaný Draugion (Fingalen); Ælfhild, dcera Ælfricova (Kryštof); Garthyril, zvaná Cennil (Bubák)

Zničená nora půlčíků v lese spálených stromů doutnala jako důkaz dračí zloby. Společníci hledali nějaké stopy po tom, zda obyvatelé přežili, ale nic neobjevili. Našli dračí stopy, které naznačovaly, že stvůra obcházela noru po jejím zničení, ale světla rychle ubývalo a byli nuceni pátrání přerušit a počkat do rána, aby ve tmě nezadupali stopy. Přesunuli se na dohled zničené nory, aby mohli kdyžtak zpozorovat, kdyby se někdo vrátil na místo… ale dost daleko na to, aby nebyli přímo u ní. Celé to místo páchlo drakem.

Obrázek

V noci Ælfhild ležela a zoufale se převalovala v polospánku, jak cítila známé pocity vyvěrající z jejího podvědomí, jak ji ovíjely, hladily a šeptaly k ní o kráse noci, vůních v podrostu a kráse z běhu. Vlček přišel k ní a stočil se vedle ní. Zkoušela se bránit a soustředit se na něco jiného, ale postupně upadala hlouběji a hlouběji do snu…

Obrázek

Mohutná vlčice ladně běžela lesem s větrem o závod. Jako vždy bylo její vědomí zahlceno krásou lesa, který vnímala skrze nezvyklé smysly. Menší Vlček běžel v její stopě a občas zavyl radostí z toho, že má zpátky svou kamarádku na hraní. Běželi lesem na lovu. Větřili ve vzduchu stopy jelenů, zajíců a další zvěře, když se vlčice zastavila a zavyla. Přitiskla čenich ke stopám a začichala. Krev. Zaschlá krev. Starý krev. Nezvyklá vůně. Tvor na dvou nohách. Zraněný. Rozběhli se, Vlček jako první. Byl zběhlejší ve stopování kořisti a vlčice byla obvykle ta, kdo ji jako první strhl a rozsápal tesáky. Běželi zimním lesem s větrem o závod.

Obrázek

V rozsoše stromu ležel zhroucený půlčík. Zraněný se dobelhal sem a zhroutil se ztrátou krve, kterou byl kmen takřka nasáklý. Jen okolní chlad zabránil tomu, aby vykrvácel úplně. Vlčice zavrčela a blížila se k němu opatrnými kroky. Všechny smysly a instinkty v ní chtěly skočit a zabořit tesáky do teplého masa, hodovat na čerstvé krvi kořisti a vnitřnostech a výt zkrvavenou mordou k měsíci. Bojovala ale sama se sebou a něčím vzdáleným, co na ni volalo, aby to nedělala (Ælfhild (2): výsledek 1 / vnitřní vlčice (1): výsledek -1 – úspěch). Po chvíli, kdy vlčice sváděla boj sama se sebou, zavřela oči, a když je otevřela, nebyla v nich po krvežíznivosti ani památka. Naopak v nich byla chytrost, která tam předtím nebyla. Přešla k zhroucenému půlčíkovi, jemně ho uchopila za oblečení a sundala ho k zemi. Stále dýchal, ale byl vážně zraněný. Vlčice přemýšlela, že by mohlo jít o jednoho z půlčíků, který přežil dračí útok.. .a jako takový by mohl mít důležité informace. Vlček, kterému došlo, že jeho společnice nechtěla kořist sežrat, začal kňučet a chtěl sám vyrazit vpřed, ale vlčice se po něm ohnala a její tesáky cvakly jen kousek od jeho srsti. Zavrčela a menší vlk ihned stáhl chvost, sklonil čenich k zemi a podřídil se její vůli.

Obrázek

Vlček jí pomohl naložit bezvládné tělo přes její hřbet. Pak vyrazili a běželi zmrzlým lesem po svých stopách, zatímco vlčice nesla zraněného půlčíka na zádech. Zastavili se v přítmí na okraji tábora a ona nechala těžké tělo, aby se svezlo k zemi. Pak se stáhla stranou a snažila se soustředit na něco, co se ukrývalo hluboko v podvědomí. Vlčice tiše kňučela a převalovala se ve sněhu, zatímco zmatný a vyděšený Vlček skákal kolem a také tiše kňučel, když nevěděl, jak své kamarádce pomoci. Vlček pak po chvíli odskočil a zakryl si hlavu tlapami, zatímco převalování ustalo. Za chvíli Vlčka podrbala za ušima Ælfhild, která vstala z rozrytého sněhu. Měla rozcuchané vlasy a na nahém těle měla odřeniny od křoví a větví. Nezdálo se, že by jí byla zima, ale vstala ze sněhu a rychle proklouzla do tábora, doprovázená Vlčkem. Tam na sebe rychle hodila košili a probudila ostatní, když jim vyložila, že půlčík se dopotácel do tábora a zhroutil se na okraji světla.

Rychle ho přenesli k ohni a Ælfhild rychle rozdělala v horké vodě byliny, jejichž vůně půlčíka rychle probrala. Zatímco mu dívka čistila rány a ovazovala je obvazy, potvrdil jim, že byl jedním z půlčíků, kteří přebývali ve zničené noře. Řekl jim, že se jmenuje Vilibald Zázvor a s bratri byli uhlíři, kteří pálili v lese milíře. Zdálo se jim, že se vyhýbal jejich otázkám, ale řekl jim, že drak někoho hledal a ptal se dokonce jménem na Hrdomíra Pískohraba. Draugion, který do té doby mlčel, se naklonil výhružně vpřed: „Znáš někoho, kdo nosí to jméno?“ (Draugion (2): výsledek 1 / Zázvor (1): výsledek 0 – úspěch) Půlčík zvažoval, že se navzdory nenaznačené hrozbě pokusí vykrucovat, ale zaslechl u ucha vlčí zavrčení… stejné jako naplnilo jeho noční můry, když byl v bezvědomí. Polkl a podíval se za zvukem, ale zahlédl jen pěkný úsměv severské dívky, která mu ovazovala zranění. Celý se jakoby sesunul, když odevzdaným hlasem řekl: „Dobrá… nejsme uhlíři. To jste chtěli slyšet?“ Cennil se usmála: „Pokračuj.“

Půlčík si povzdechl a přiznal se, že on a jeho dva bratři byli překupníci a pašeráci. Zeptal se jen pro potvrzení, ale bohužel mu museli říct, že nikoho jiného nenašli naživu a jeho bratři byli zřejmě mrtví. Posmutněl, ale pokračoval a vyložil jim, že Hrdomíra Pískohraba zná. Ve skutečnosti čekali na v noře na něj, protože jim měl přinést jakýsi vzácný kousek k prodeji… ale měl téměř den zpoždění. Pak přiletěl drak a ptal se na něj jménem. Zavrtěl hlavou a mumlal, jaký hlupák musí člověk být, aby řekl drakovi své pravé jméno. Draugion se zeptal, zda ví, kde ten Pískohrab bydlí a Vilibald nepřítomně přikývl a ukázal rukou s tím, že jeho nora se nachází asi patnáct mil tím směrem k Brandyvíně. Rozhlédl se po jejich obličejích a povzdechl si potřetí: „Chcete, abych vás tam zavedl, že?“ Cennil se na něj zářivě usmála: „To by od vás bylo šlechetné.“ Vilibald pokrčil rameny a škubl s sebou bolestí, protože zapomněl na své rány: „Stejně by mě zajímalo, co ten syčák provedl… a proč jsou moji bratři mrtví.“ Horal přikývl: „Můžeš se ho na to zeptat.“ Pak se ohlédl po zničené noře a zeptal se půlčíka: „Chceš se s bratry rozloučit?“ Ten chvíli přemýšlel, ale pak zavrtěl hlavou: „Buď jsme si už všechno řekli, nebo si to dopovíme později. Nebudeme je rušit.“ Horal se na něj podíval pronikavým pohoršeným pohledem: „Cestou sem jsme zaháněli ledový přízrak… doufám, že cestou zpět nebudeme muset zahánět další neklidné duše, které nedošly pokoje…“ Vzal ze země trochu hlíny a pověrčivě ji prosil mezi prsty, zatímco šeptal něco v jazyce rhudaurských horalů.

Obrázek

Ráno si Ælfhild posadila Vilibalda před sebe na svého koně a vyrazili směrem na sever ke krajům, kde se usazovali posledních dvacet let půlčíci vedení bratry Bělákem a Klusákem Starorády a kterým říkali Kraj. Země byla předtím pustá a sloužila jen jako královské loviště, ale půlčíci ji zvelebili a za tu krátkou dobu upravili k obrazu svému. Navzdory zranění, která Vilibald Zázvor utrpěl, postupovali rychle. Ælfhildiny bylinky konaly zázraky a půlčík si ani příliš nestěžoval na bolest. Odpoledne už společníci projížděli po stezce mezi dvojicí živých plotů, která je měla zavést k noře patřící Pískohrabům.

Když zastavili koně před opuštěně vypadající norou a chystali se slézt ze sedel, zadrnčela najednou tětiva a do Cennilina štítu zavěšenému u hrušky, se se zadrnčením zarazil šíp. Z pootevřeného okna nory se ozval vysoko posazený hlas: „Táhněte odsud! Už jsem vám řekl, že vám nic nedám!“ Cennil, která uklidňovala koně, který se jí málem splašil, jen zavolala zpátky: „Takhle se tu vítají hosté?!“ V té chvíli se ale zraněný půlčík zvedl v sedle a zavolal: „Hrdomíre! To jsem já! Přestaň hloupnout a otevři nám dveře!“ Z okenní škvíry se ozvalo udivené: „Vilibald? Vilibald Zázvor?“ O chvíli nato se dveře otevřely a v nich se objevil pohublý hobit s krátkým lukem v rukách: „Rychle dovnitř! Jestli si uvědomí, že vás pustím dovnitř, tak se na nás mí obléhatelé sesypou!“

Obrázek

Na to zasvištěly vzduchem šípy. Hobit zavolal znovu: „Rychle!“ Cennil popadla uzdy koní a rychle je odvedla do kůlny, která vypadala, že by je mohla ochránit. Ælfhild stehny pobídla svého koně a sklouzla z něj těsně před dveřmi tak, aby ona, Vilibald Zázvor i oř zmizeli v hobitově noře. Kůň se tam vešel, jen když podvědomě sklonil hlavu a způsobil strašlivou spoušť. Dívka vytrhla hobitovi krátký luk, založila šíp, zamířila a vystřelila směrem k živému plotu, odkud přiletěly šípy (Ælfhild (3): výsledek 3 / proti 2 – úspěch). Ozval se krátký výkřik. Draugion zareagoval rychle a místo toho, aby se vrhl do úkrytu, vyrazil přímo k živému plotu, zbraně v rukách (Draugion (3): výsledek 2 / střelci (3): výsledek 2 – remíza, přehodili jsme a výsledkem byla zase remíza 4/4, přehodili jsme znovu a výsledek byl 3/2 - úspěch). Kolem hlavy mu zasvištěly dva šípy, ale nepřátelé byli zmateni jeho náhlou akcí natolik, že oba minuly.

Horal se překulil v běhu a rozběhl se podél živého plotu. Před sebou zahlédl šíp, který někdo za plotem natáhl a chtěl vystřelit na jeho společníky. Skočil skrze plot, aby protivníka srazil (Draugion (3): výsledek 2 / protivník (2): výsledek 2 – remíza) a podařilo se mu lučištníkovi srazit vaz, ale sám skončil na zemi. Ælfhild zahlédla jak Draugion zmizel za živým plotem, zaklela a hvízdla na svého koně (Ælfhild (3): výsledek 4 / proti 2 – úspěch). V běhu naskočila do jeho sedla elegantním pohybem a pobídla ho patami, aby skočil. Proletěli oba živým plotem a přistáli na jeho druhé straně. I Cennil je následovala a skočila za nimi na druhou stranu (Cennil (2): výsledek 0 / proti 2 – neúspěch, Bubák použil bod osudu za aspekt Ochranná ruka a otočil kostku – výsledkem byla remíza 2/2). Skončila příliš vzadu, aby se mohla okamžitě zapojit, ale vyrazila k vřavě.

Obrázek

Éothéodská dívka se rychle rozhlédla a uviděla nepřátelského lučištníka. Pobídla koně, otočila se v sedle, založila šíp a z cvalu vystřelila (Ælfhild (3): výsledek 4 / proti 2 – úspěch). Střela srazila protivníka k zemi. K horalovi běžel nepřítel s mečem a on si teprve nyní všiml, že všichni útočníci mají na sobě černé kazajky a jsou bledí, jakoby pocházeli odněkud, kde je málo slunce. Vypadali jako muži z Carn Dûm. Draugion zavrčel a vyrazil proti němu (Draugion (3): výsledek 3 / šermíř (1): výsledek 0 – úspěch). Sklouzl se, a zatímco se vyhnul ráně mečem, bodl dýkou do nechráněné nohy. Dýka se zarazila hluboko do masa a horal jí otočil v ráně. Angmarský vykřikl a z rány se vyřinul proud krve. Draugion proběhl a zpětným úderem sekerou v druhé ruce mu rozbil hlavu. Nepřítel spadl jako podťatý. Cennil vyrazila za záhyb plotu, aby zastavila případné posil, které se tam mohly skrývat (Cennil (3): výsledek 2 / angmarští (1): výsledek 2 – remíza). Plnou rychlostí se srazila s nepřátelským bojovníkem, který běžel z druhé strany, a oba spadli k zemi.

Přitočil se horal se zkrvavenou dýkou, a zatímco se Cennilin protivník sbíral ze země, Draugion bodl (Draugion (3): výsledek 4 / protivník (1): výsledek 1 – úspěch). Jeho úder vstávajícího opět srazil k zemi a přibil jej k zemi. Dýka prošla skrz tělo do hlíny. Všichni nepřátelé v dohledu byli mrtví. Zatímco se Cennil sbírala ze země a přiběhli k nim oba půlčíci, Vilibald Zázvot i Hrdomír Pískohrab, Ælfhild se postavila ve třmenech, aby se rozhlédla, zda neuvidí nějaké další nebezpečí.

Zahvízdala a ukázala na nedaleký svah, kde se objevil nejméně tucet jezdců v černém, kteří se blížili. Byli několik set metrů daleko, ale Cennil neomylně v jejich čele zahlédla jet dívku a i na tu dálku ji poznala na první pohled. Byla to Daireann z klanu Rysa, kterou viděli naposledy daleko v Angmaru, kde ji museli nechat při úprku z nepřátelského hradu… a doteď měli za to, že ji nepřátelé popravili za to, že jim pomáhala, spolu s ostatními dívkami. Nyní byla ale tady s angmarským znakem Železné koruny na štítě u sedla a vedla skupinu jezdců z Carn Dûm. Dcery Dúnedain byly dalekozraké a Cennil rozpoznala nenávist v Daireannině tváři i meč, který držela v ruce. Byla to její vlastní čepel, o kterou v tom zlořečeném hradě přišla…

(Tak, dodávám už starší zápis – odehráli jsme to sezení 5.12.2017, ale nedostal jsem se k napsání toho zápisu před Vánoci. Doufal jsem to poslat už mezi svátky, ale nějak nebyl čas a prostor… takže dávám až nyní. Ještě jeden zápis ze sezení odehraného před vánočními prázdninami chybí, ale zkusím ho dodat co nejdříve. Za zpoždění se hráčům i čtenářům upřímně omlouvám…)
"Stay firm and die hard!" Colonel-Comissar Ibraim Gaunt, Tanith First-And-Only
Obrázek

Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 10277
Registrován: 13. 7. 2004, 14:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

Re: Mráz Angmaru

Příspěvek od Ecthelion » 7. 1. 2018, 18:44

Meč beze jména (třicáté čtvrté sezení)
Postavy, které se zúčastnily: Faoláin, zvaný Draugion (Fingalen); Ælfhild, dcera Ælfricova (Kryštof); Garthyril, zvaná Cennil (Bubák)

Zatímco se jezdci blížili, Draugion rychle doběhl ke svému koni, naskočil a vytáhl jednoho z půlčíků, Vilibalda Zázvora, do sedla. Rychle mu houkl do ucha: „Kde je tu můžeme setřást?“ Půlčík pochopil a rychle ukázal rukou: „O čtyři míle dál je přívoz!“ Ælfhild před sebe do sedla vyzvedla Pískohraba a všichni pobídli koně, aby unikli pronásledovatelům.

(Dohodli jsme se, že každý z nich hodí samostatně, jestli se jim podaří uniknout k brodu… angmarští (2): výsledek 3… proti tomu - Ælfhild (3): výsledek 6 – úspěch / Cennil (2): výsledek 4 – úspěch / Draugion (2): výsledek 1 – neúspěch, Fingalen použil bod osudu za aspekt Krev rhudaurských vrchů, aby zkusil urazit vůdkyni jezdců, horalku Daireann, a vyprovokovat ji, aby udělala chybu a přehodil kostky – výsledkem byla ale 0/3 – opět neúspěch)

Obrázek

Draugionův kůň nebyl zvyklý na dodatečné zatížení a brzy začal zaostávat. Jezdci se blížili a horal se otočil v sedle a zavolal: „Rysi se v sedlech nikdy neuměli udržet! Nebude hanbou, když to vzdáš!“ Očividně se ji snažil rozčílit, ale rhudaurská dívka neodpověděla, jen její oči zablýskaly nenávistí. Blížili se k brodu, ale zatímco Cennil a Ælfhild se v pořádku dostaly až k přívozu, Draugionovi jezdci odřízli cestu na návrší, které se svažovalo k řece. Angmarští ho donutili zastavit. Rozhlédl se a všude kolem sebe viděl masu koní a mužů. Rozhodl se v okamžiku, tasil dýku a přitiskl ji na hrdlo půlčíkovi: „Ani krok, nebo ho zabiju!“ (Draugion (2): výsledek 1 / Daireann (2): výsledek 4 – neúspěch) Zázvor polkl, ale raději ani nemukal. Daireann s obličejem pokrytým rudou barvou pobídla koně a výsměšně si ho prohlédla: „Pamatuješ si na mě?“ Horal pochmurně přikývl: „Pamatuji a za všechno, co jsi pro nás vykonala, stále cítím vděčnost. Pokud tvou službu mohu nějak splatit, řekni si cenu.“ V obličeji horalky se objevila zlost a nenávist: „Nechali jste nás tam zemřít! Zneužili jste nás a odhodili! Cenou za zradu je smrt!“ Pak se ohlédla na jezdce v černém: „Zabijte je! Zabijte je všechny!“ V odpověď na její rozkaz se zaleskl les mečů.

U přívozu, který obsluhoval postarší hobit, zahlédly obě dívky, že Draugiona odřízli nepřátelé. Cennil zaklela a pobídla koně zpět, zatímco Ælfhild nejprve sundala ze sedla Pískohraba: „Neopovaž se odrazit bez nás! Vlček na tebe dohlédne!“ Zatímco půlčík couval k převozníkovi, dívka zavolala na Vlčka: „Hlídej ho a počkej na mě!“ Vlk radostně zaštěkal a s výhrůžným výrazem si sedl před oba půlčíky. Cennil jedoucí tryskem zpět se chystala tasit meč, ale pak namísto toho jen zavolala na Daireann: „Neoháněj se slibem, který nepadl a vrať meč, který ti nepatří!“ Horalka mávla na své muže, aby počkali a vyjela Cennil v ústrety. Cestou tasila meč, který Cennil tak dobře znala. Slunce se zalesklo na zubu, který vysekla Boldogova čepel, když s ní Cennil před tolika lety bránila Arnubêna. Daireann jí ho výsměšně ukázala: „Myslíš tenhle meč? Morchant mi ho dal, abych se mohla pomstít… a od chvíle, kdy jsem ho dostala, prolil potoky cardolanské krve. Brzy ukojí svou žízeň i tvou krví. Jmenuje se Nagharu.“ Cennil v odpověď tasila svůj zapůjčený elfí meč a ukázala ho Daireann: „Ten meč nemá jméno a jediný, kdo s ním dnes bude prolévat krev, budu já!“ Horalka na ni nenávistně vřískla a obě se rozjely proti sobě.

Zatímco oči všech byly upřené na Cennil a Daireann, Ælfhild pobídla koně a objela je. Když projížděla kolem, zavolala na Cennil: „Nezahazuj se s tou čubkou, nestojí ti za to!“ Pak uhnula stranou a řítila se k angmarským jezdcům z neočekávané strany. Draugion ji jako jediný zahlédl včas, zvrátil hlavu k nebi a zavyl strašlivým vlčím zavytím (Draugion (2): výsledek 3 / angmarští (2): výsledek 1 – úspěch). K vytí se podvědomě přidal Vlček na přívoze a poplašilo koně jezdců v nejhorší možný moment, těsně předtím, než mezi ně vrazila éothéodská dívka s tasenou čepelí. Ælfhild sevřela Wulfbanu v dlani, vykřikla a pobídla svého oře (Ælfhild (3+1): výsledek 3 / angmarští (2): výsledek 3 – remíza, ale přehodili jsme a výsledek byl 6/2 - výrazný úspěch). Mezi nepřipravené nepřátele vrazila jako bouře, sekala a bodala na všechny strany. Wulfbana protínal vzduch, srážel protivníky ze sedel a utínal paže, které se proti němu zvedly.

Dole pod srázem se srazily Cennil a Daireann (Cennil (3): výsledek 3 / Daireann (3): výsledek 5 – neúspěch, 2 body poškození šly do Těla). Obě čepele se srazily, ale Daireannina převážila. Meč se zařízl Cennil do paže a ona vykřikla bolestí. Daireann otočila koně a blížila se ke své protivnici. V očích jí plála nenávist: „Nechali si mě jako poslední a donutili mě, abych se dívala na všechno, co dělali ostatním dívkám přede mnou… a všechno to byla vaše vina. Nechali jste nás tam umřít!“

Na vrchu se Draugion pokusil probít k Ælfhild (Draugion (3): výsledek 3 / angmarští (2): výsledek -1 – výrazný úspěch). Zatímco nepřátelé se soustředili na éothéodskou dívku, vpadl jim do zad a dva zabil. Pak se kruh kolem nich zlomil a oba zamířili zpátky k přívozu. Ælfhild ukryla čepel a rychle vytáhla od sedla luk. Když projížděly kolem Cennil a Daireann, nasadila šíp na tětivu a rychle vystřelila (Ælfhild (3): výsledek 3 / proti 2 – úspěch).

Obrázek

Šíp zasvištěl vzduchem a přesně proklál hlavu Daireaninu oři. Zvíře se v poslední křeči zvedlo na zadních a pak se zhroutilo na zem. Pod sebou pohřbilo Daireann, která zůstala nezraněna, ale jedna noha jí uvízla pod dodělávajícím ořem, který ještě bil kopyty do země. Meč, který držela, jí vypadl z ruky a dopadl stranou (Bubákův bod osudu). Cennil pobídla koně a blížila se k ní. Daireann nenávistivě procedial mezi zuby: „Raději mě hned zabij. Jinak půjdu po vašich stopách a všechny vás pozabíjím.“ Draugion, který mezitím přijel k nim, přitáhl uzdu svého koně: „Nech ji jít. I já jsem dostal šanci si vybrat a využil jsem ji.“

Cennil se vyklonila ze sedla a zvedla svůj meč. Přejela k ležící Daireann a špičku čepele opřela o její tvář. Cennil se podívala dlouze na ni, pak na Draugiona a pak zpět na Daireann. Cennil zatlačila a špička meče udělala ležící horalce krvavý šrám na tváři. Sklonila se v sedle: „Od teď budu tímto mečem prolévat krev jen já. Ten meč nemá jméno.“ Zvedla se a zdánlivě beze zájmu přitáhla koni otěže: „Máš na vybranou. Vrať se, odkud pocházíš.“ Pak všichni tři pobídli své oře a zamířili tryskem k přívozu. Za nimi duněla kopyta přeživších Angmarských.

Přívoz se uvolnil proudem, a zatímco převozník křičel strachem, že za to nemůže, trojice jezdců pobídla koně ke skoku a překonala rozšiřující se mezeru mezi břehem a prámem. Rychle seskočili ze sedel, a zatímco Cennil křičela na převozníka, aby se do toho opřel, Ælfhild odvolala vrčícího Vlčka a sáhla pro šípy. Angmarští se zastavili a snažili se vytáhnout Daireann zpod mršiny, což z nich udělalo ideální cíle. Éothéodská dívka rychle vypálila několik šípů. Jeden nebo dva Angmarští padli, ostatní se rozprchli, jako když do vrabců střelí. Daireann, která se zvedla, nyní přešla k vodě a s nečitelným výrazem se dívala za prchající kořistí, dokud prám nezmizel v houstnoucí tmě a mlze nad řekou.

Obrázek

Na druhé straně se Draugion vesele usmál na půlčíka: „Pískohrabe, zaplať tomu dobrému muži!“ Ten chtěl protestovat, ale horalův úsměv ho přesvědčily, že by to nebyl dobrý nápad. Povzdechl si a hodil vyděšenému a zpocenému převozníkovi několik mincí. Půlčík, navzdory strachu, je chytil s mistrovskou elegancí. Zase nasedli na koně, doporučili převozníkovi, aby se chvíli na druhou stranu nevydával a zamířili z dohledu. Byli nyní na východní straně Baranduiny, které půlčíci říkali Brandyvína, a nad nimi se rozkládaly koruny prvních stromů Starého hvozdu.

Odjeli stranou z dohledu cesty a sesedli z koní. Cennil se otočila k Hrdomíru Pískohrabovi, který se tvářil značně zkroušeně celým vývojem situace: „Jak se stalo, drak přišel obléhat tvého přítele Zázvora?“ Půlčík zaváhal jen zlomek okamžiku, než se na jeho tváři rozhostil výraz naprostého nepochopení: „Drak? Jaký drak?“ Ælfhild klidně hladila Vlčka, který obnažil tesáky a zavrčel, načež se Cennil otočila k druhému půlčíkovi, se kterým cloumala zlost. Zázvor vykřikl: „Hlupáku! Kvůli tobě jsou mí bratři mrtví!“ navzdory svému zranění se vrhl na Pískohraba a zasypal ho sprškou ran. Cennil chvíli výprasku přihlížela, ale potom přešla k nim a snadno Zázvora z druhého půlčíka sundala. Ten si držel naseklý ret, ale smutně zamumlal: „To je mi hrozně líto, Vili. To jsem vážně nechtěl.“ Zázvor, který zápolil s Cennil ležícího půlčíka nakopnul: „Řekl jsi drakovi svoje jméno! Tupče!“

Cennil odvedla Zázvora stranou a usadila ho na spadlý kmen. Draugion si sedl a začal si brousit pomalými tahy nůž, přičemž se díval na Pískohraba (Fingalen pomáhá Bubákovi v hodu – Draugion (2): výsledek 6 / proti 1 – jediný hod, kde stačilo hodit nulu nebo mínus jedničku a padly čtyři plusy - úspěch). Cennil se vrátila a rozhodným hlasem se otočila na Pískohraba: „Vysyp to!“ (Cennil (3+1): výsledek 5 / Pískohrab (2): výsledek 3 – úspěch) Půlčík si lítostivě schoval vyražený zub, rozhlédl se po nich a povzdechl si.

Obrázek

Půlčík se rozhovořil. Přiznal se s jistou pýchou v hlase, že je lupič. K jeho noře přišli muži v černém a najali ho, aby ukradl pohár z dračího pokladu. Řekli mu, kde přesně se nachází jeho nora a také to, že drak spí. Okrást spícího draka se zdálo snadné. Vili Zázvor si stranou pohrdavě odfrkl, načež si Pískohrab zase povzdechl. Drak se probudil, když se zmocnil jeho pokladu a on mu pod silou jeho pohledu řekl své jméno, že jej někdo najal… a že pochází z Cardolanu. Nechtěl, ale nemohl si pomoci. Drak se ptal a on odpovídal. Vyvázl životem jen o vlásek a před dvěma dny přijel na místo, kde měl předat pohár mužům v černém. Ti tam ale nepřišli, aby mu zaplatili. Chtěli ho zabít. Opět vyvázl a od té doby ho obléhali v jeho vlastní noře. Když se Ælfhild zeptala, co to tedy chtěl odevzdat Zázvorovi a jeho bratřím, když vezl pohár i mužům v černém, odfrkl si a vysvětlil, že měl tušení, že s ním nehrají poctivě. Proto vyrobil padělek z mosazi, který jim chtěl dát a pravý pohár pak prodat Zázvorům. Ten ukryl, shodou okolností ve Starém hvozdě nedaleko odsud.

Obrázek

Zatímco přemýšleli nad tím, co půlčík řekl, zvedl se na nohy Zázvor a s výrazem hrůzy ukázal na noční nebe. Nejprve tam viděli pouze hvězdy, ale ty zmizely a nad nimi přeletěl jakýsi ohromný stín. Mohutné stromy se prohnuly, jakoby do nich udeřila vichřice a pak zahlédli oheň, snášející se na les, který vzplál jasným plamenem. Celá cesta, kde by byli, pokud by byli pokračovali přímo dál, zmizela v ohni a žáru, když drak uvolnil svoji zlobu…

Obrázek

(Druhý zápis dokončen, konečně jsem stáhl resty a všechny odehrané hry jsou nahozeny. Vše se pomalu blíží k finále, všechny figurky jsou rozestavěny, zbývá odehrát poslední partii… jak dopadne střetnutí s drakem? Mají vůbec šanci přemoci ohnivého urulókë, jednoho z nejstrašlivějších hubitelů elfů ve Středozemi? Kolik a zda vůbec někdo jich přežije?)
"Stay firm and die hard!" Colonel-Comissar Ibraim Gaunt, Tanith First-And-Only
Obrázek

Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 10277
Registrován: 13. 7. 2004, 14:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

Re: Mráz Angmaru

Příspěvek od Ecthelion » 31. 1. 2018, 20:47

Drak (třicáté páté sezení)
Postavy, které se zúčastnily: Faoláin, zvaný Draugion (Fingalen); Ælfhild, dcera Ælfricova (Kryštof); Garthyril, zvaná Cennil (Bubák)

Když Draugion zahlédl přilétávat draka, ohlédl se na půlčíka a ve snaze zjistit, kde je uloupený pohár, vykřikl: „Kde je?!“ Pískohrab ho ale nepochopil a v odpověď vykřikl jen: „Přímo nad námi! Letí sem!“

Obrázek

Les kolem nich hořel, zapálen dračími plameny. Před Ælfhild vyšlehly plameny a když se podívala do ohně, měla pocit, jakoby ji něco unášelo pryč. Cítila chlad, který jí koloval v žilách, a její ruka brněla. Ztrácela se v pohledu do jisker a ohně a pak najednou éohéodská dívka viděla jiný oheň vyšlehnout na jiném bojišti.

Obrázek

Hořely stodoly. Viděla svého otce, jak cválá v čele jezdců Labutího hradu a slyšela ozvěnu jejich válečného pokřiku a rohů, které je volaly do boje. Vedle něj pobízel koně její bratranec Æthelred a jeho přítel Beorthmund. Měl rozťatý obličej a krvácel, ale stále se ještě držel v sedle. Udeřili znovu do zdi štítů nepřátel a obrazy se staly zmatenými, jak se plameny rozplývaly ... paní Rodwen v plné zbroji vedoucí své muže do boje ... Carodlanští muži a skřeti zakleslí ve smrtelném zápase ... šedivá cardolanská zástava s labutí a trojicí hvězd vzdorně vlající ve větru ... mohutné angmarské posily pochodující do bitvy pod příkrovem šera ... Áedh, Faoláinova dcera, a Comgan z klanu Medvědů, sledující mlčky bitvu a pak pobízející koně, aby v čele svých horalů zamířili zpátky do hor, aniž tasili meče ... Haldaer a Harthor Otcovrazi s erby poloviny bílé masky na štítech vedoucí zrádné carodlanské šlechtice do zteče proti vlastním lidem ... její otec klečící na zemi a plivající krev, zatímco odlamoval dřík skřetího šípu, který se mu zaryl do masa ... její mladší bratr, ve tváři bledý patnáctiletý Aelfric, který bránil zraněného otce štítem, než ho skřeti srazili k zemi a skákali přes něj ... Saertil, kapitán stráže paní Rodwen, ležící mrtvý v tratolišti krve, u nohou mrtvoly dobrého půltuctu nepřátel, které srazil, než si pro něj přišla smrt ... zářící Helegrist zpívající uprostřed vřavy, když se Urcuner probíjí řadami nepřátel... Eldalótë s kopím mu kryje záda... Černí horalé s polovinou obličeje černou jako uhel vyjící touhou po krvi ... Teilin, který odhodil rozpolcený štít a s mečem v ruce vykročil, aby se utkal s velitelem nepřátelského vojska Ainbertachem, který kdysi býval Faoláinovým bratrem, když ještě nosil jméno Onchú ... Cennilina zástava, uvázaná Teilinově paži, potřísněná jeho vlastní krví ... oči Niamh, sledující jiný oheň jinde a její šepot... ádh mór ort, deirfiúr... hodně štěstí, sestřičko...

Obrázek

Plameny se rozpadly a ztratily se. Ælfhild se zmateně rozhlédla kolem sebe, opět zpátky v hořícím lese, zatímco ostatním se zdálo, že jen na chvíli strnula. Už se to stalo? Teprve se to stane? Byla to vůbec pravda? Nebo to byl jen sen?

Drak zakroužil nad hořícími lesy a jeho černá křídla byla jako bouře. Byl ohromný a provázel ho podvědomý děs. Když jim přelétal nad hlavou, vítr je málem srazil k zemi. Vychrlil další plameny a ten strašlivý žár ucítili i na tu dálku. Kolem nich proběhlo několik zajíců a lišák, kteří prchali o život. Jejich koně se začali plašit, v jejich očích téměř nepříčetná hrůza z draka. Ælfhild je rychle tišila a její hlas a dotek byl to jediné, co ty ubohá zvířata donutilo zůstat na místě navzdory jejich instinktům. Jejich láska k éothéodské dívce byla větší než strach.

Drak ještě jednou zakroužil a vichřice jeho křídel ještě více rozdmýchala plameny hořícího lesa. Urulókë, strašlivý oheň chrlící drak z dávných časů světa, pak přistál na mýtině uprostřed požáru. Zahlédli lesk jeho očí, ve kterých se odrážela prohnanost, zákeřnost a zkušenosti staletí. Svit ohně se leskl na jeho šupinách pevných jako ocel a spárech strašlivých jako čepele mečů. Při pohledu na to Draugion zatřásl půlčíkem a zeptal se ještě jednou: „Kde je?“ Ten se konečně dovtípil, že se ho horal ptá na odcizený pohár a mávl rukou směrem do lesa: „V lese nedaleko!“

Obrázek

Mórsceda zavětřil ve vzduchu a z nozder mu vyšly proužky dýmu, jak si pobaveně odfrkl. Pak se ozval jeho hlas, sladký a strašlivý zároveň, který přehlušoval hučení požáru:
„Čichám váš pach a cítím váš dech. Slyším tlukot vašich srdcí. Vyjděte ven! Mezi vámi je i lupič, kterého hledám... a který z mých síní odešel nezdvořile překotně... je tam stále ještě mnoho pohárů, zlata a drahých kamenů, které si nestihl odnést...“

Společníci cítili podivnou chuť udělat to, co drak řekl... cosi v jeho hlase je nutilo mu věřit a naslouchat mu, jakoby těmi slovy tkal podivné dračí kouzlo... (Hod, jak moc na ně kouzlo působí … Draugion (1): výsledek -1 / proti 1 – neúspěch, 2 body poškození šly do Vůle / Cennil (1): výsledek -2 / proti 1 – neúspěch, 3 body poškození šly do Vůle / Ælfhild (Stará magie 4): výsledek 8! (4 plusy!) / proti 1 – výrazný úspěch!) Zatímco ve tvářích Draugiona, Cennil a Tulind byl strach a nerozhodnost, cosi v Ælfhild se vzbouřilo vlivu, který na ni zvenku působil, a odpovědělo chladným vztekem vyvěrajícím z jejího nitra: „Zanech těch lží!“ Její hlas se nesl ozvěnou mezi stromy, zatímco se zvedl ledový severák, který zchladil vzduch. Ozvalo se zasyčení: „Kdo to promlouvá ze stínů? Řekni mi své jméno!“ Dívka mu odsekla: „Ta, která ti bude vzdorovat… a jak můžu říkat já na oplátku tobě?“

Drak začichal a odvětil: „Můžeš mi říkat Mórsceda. Je to jméno, které mi dali tvoji předkové před staletími. Nebo se snad pletu a cítím z tebe rovinaté pláně Éothéodu špatně?“ Samolibě se uchechtl. Neočekával odpověď na svoji otázku. V pachu Éothéodských (a jejich chuti) se vyznal jako málokdo. Drak pomalu vyrazil vpřed. S plazí ladností se prosmýkal mezi hořícími stromy, rozhlížel se pozorně kolem sebe a nasával vzduch do nozder, jakoby pátral po jejich pachu. Slyšeli našlapování jeho tlap v popelu a hořící větve, které padaly kolem něj z hořících stromů. Všude létaly jiskry a dusil je černý kouř. Společníci od něj zatím byli proti větru, takže je ještě neucítil, ale jestli by vyrazili pryč, nejspíš by je uviděl... a na místě také nemohli zůstat dlouho kvůli požáru, který se šířil jejich směrem.

Draugion se zeptal půlčíka jen tak nahlas, aby nebyl slyšet dál než na několik metrů: „Kde přesně je ta tůně?!“ Oslovený rychle ukázal rukou někam do lesa a směrem od draka: „Pár set kroků tímhle směrem!“ Horal se zhluboka nadechl a kývl dívkám, že by měly tím směrem vyrazit a sám vyrazil druhým směrem, blíž drakovi. Přebíhal mezi stromy, tak aby ho drak neviděl a nastavoval tvář větru, aby věděl, zda se náhodou neotočil. Cennil šeptla Ælfhild: „Pustíme naše koně. Na nich by nás zpozoroval hned.“ Carodlanská dívka měla na mysli to, že by koně mohly odlákat pozornost od nich, ale Ælfhild to pochopila tak, že koně bez nich mají větší šanci na přežití. Proto kývla, rychle je odstrojila a sedla hodila na zem, aby je pobídla směrem pryč od draka. Chytrá zvířata se konečně poddala svému strachu a utíkala o život.

„Který z vás nosí to podivné jméno pro lupiče... Hrdomír Pískohrab...“ Půlčíkovo jméno drak téměř vyplivl a v plazově hlase zazněla nemaskovaná nenávist a pohrdání, než se jeho tón vrátil k okouzlujícímu hlasu, kterým promlouval předtím. Zatímco dívky vyrazily směrem k tůňce a koně druhým, Draugion se už dostal blíž a ukryt se za masivním kmenem dubu se rozhodl získat nějaký čas: „Co mu chceš? Pokud mě zabiješ, nikdy se nedozvíš, kde se nachází číše z tvého pokladu!“ (Draugion (3): výsledek 1 / drak (4): výsledek 6 – neúspěch, 5 bodů poškození šlo do Těla (viz dále); v tomto bodě měl Draugion Tělo i Vůli na 0, jakýkoli další zásah by ho vyřadil)

Obrázek

Drak zvedl hlavu a nasál vzduch nozdrami. V očích mu bleskla strašlivá zloba: „Ty nejsi zloděj, jen mě zdržuješ!“ Rozzuřen vychrlil oheň směrem, kterým slyšel horalův hlas a zaplavil ten kus lesa řekou plamenů. Horal byl ukrytý za tlustým kmenem, ale vše kolem něj hořelo. Všude byl oheň. I vzduch sám hořel a Draugion se nemohl nadechnout. Jeho šaty doutnaly a horal padl na kolena a chránil si obličej dlaněmi, zatímco svět kolem něj se změnil v oheň.

Plaz, spokojený s výsledkem svého snažení se otočil a vyrazil mrštně směrem za prchajícími (Ælfhild pomáhá Cennil v hodu na útěk (za koně 3): výsledek 3 / proti 1 – úspěch, Bubák si mohl připočítat +1 k hodu / Cennil (Tichý pohyb 2+1): výsledek 4 / drak (4): výsledek 3 – úspěch). Prchající dívky, kterým po boku běželi oba půlčíci, zaslechly, že drak zamířil po špatné stopě – běžel za jejich koňmi, kteří prchali pryč, a minul místo, kde se ze stopy odbočili uprchlíci. Pískohrab je dovedl k mělké tůni možná deset kroků na šířku a patnáct kroků nadél. Cennil se na něj udýchaně otočila: „Kde to je? Vyhrab to!“ Půlčík věděl, že drak se brzy dovtípí, že na koních neseděli a proto bez odpovědi rychle vyrazil a zpoza padlého kmenu sáhl pro hůl s hákem na konci. Zalovil ve vodách tůňky a vytáhl ze dna pytel, ze kterého crčela voda. Položil pytel před Cennil, která, aniž by se pytle dotkla, jej roztrhla svým kopím, aby se na zem vysypaly zlaté mince a uloupený pohár.

Obrázek

Jakoby v odpověď na cinkání zlata se ozvalo zaryčení draka, který se zastavil a zamířil za správným cílem. Bylo otázkou několika chvil, než se objeví u tůňky. Cennil ustoupila několik kroků, připravila si kopí tak, aby jeho hrot mířil k zemi, ale mohla jej snadno uchopit a bodnout. Zatímco se Ælfhild bez váhání postavila po jejím boku, otočila se cardolanská dívka na půlčíky a Tulind: „Pryč!“ Zatímco půlčíci poslechli rychleji, než to dořekla, Tuilind svírala luk a přestože ve tváři měla hrůzu, tak jen přešlápla a zůstala nerozhodně stát. Chtěla stát Cennil po boku, ale měla strašlivý strach. Cennil ji pobídla znovu: „Zmiz!“ Tentokrát děvče poslechlo a ztratilo se v temnotě mezi stromy.

Obě dívky chvíli čekaly a pak se v lese objevil drak. Cennil na něj zdálky zavolala: „Pojď si pro svůj pohár a rychle spěchej domů, ať ti nějaký půlčík neukradne z pokladu všechno ostatní!“ (Cennil (3): výsledek 2 / drak (4): výsledek 0 (čtyři mínusy!) – úspěch) Drak se zmateně zastavil, zpomalil a došel ke svému poháru… jen několik kroků od obou dívek. Stačil by jediný krok a mohl by je spolknout vcelku a nemusel by ani žvýkat. Zdál se ale nahlodaný Cennilinými slovy a rozhodl se nejprve ukojit svou zvědavost a teprve až pak svůj hlad, proto se podíval na cardolanskou dívku: „Co si myslíš, že víš o mém pokladu?“ Ta odvětila: „Když jsem nyní viděla váš majestát, očekávám, že váš poklad bude velký… ale když vidím, že z něj půlčík dokáže sebrat pohár i ve vaší přítomnosti, pak není nehlídaný v bezpečí.“ Při zmínce o drakově selhání se z jeho nozder vyhrnul dým a Cennil se kousla do rtů, když si uvědomila, že možná zatlačila příliš. Ælfhild se k ní rychle přitočila a okázale šeptem, ale tak, aby drak slyšel, řekla: „Proč půlčíci? Když mu někdo vezme poklad, tak to budou ti Angmarští, kteří najali půlčíka a chtěli ho dostat pryč z nory.“ (Ælfhild (2): výsledek 2 / drak (3): výsledek 2 – remíza - Kryštof použil bod osudu za aspekt Lehkovážné srdce a hodil kostky znovu – výsledkem bylo 4/2 – rozhodl jsem se použít bod osudu za draka a přehodil za aspekt Lži a klam – výsledkem bylo ale jen 4/3 - úspěch).

Dračí tlama se otočila k éothéodské dívce: „Jací Angmarští… Střelkyně z Havraní pevnosti?“ Ukázalo se, že drak si pamatoval šíp, který Ælfhild vyslala a který se mu odrazil od hlavy. Dívka polkla, ale Cennil rychle kula železo, dokud bylo žhavé. Opatrně a pomalu tasila svůj nově získaný meč a uchopila jej za ostří, zatímco druhou ruku zvedla prázdnou dlaní k drakovi, aby naznačila, že nechce čepel použít: „Ti, kteří se neštítí užívat cizích zbraní a ještě jim dávat falešná jména … tento meč nosila horalka, která velela těm, kteří si najali půlčíka, aby vás oloupil o váš majetek.“ (Cennil (2): výsledek 4 / drak (3): výsledek 1 – úspěch, použil jsem ale bod osudu za draka, ale nový hod byl opět jednička – takže úspěch postav). Drak sebou cuknul, když se zaleskl břit meče, ale když Cennil začala mluvit, uklidnil se. Pak postoupil vpřed, otevřel tlamu a dlouhým jazykem olízl čepel meče a Cennilinu ruku, která jej držela. Dívka se snažila překonat odpor, zatímco jí po dlani stékaly dračí sliny a plaz znovu ustoupil a převaloval chuti v tlamě. Pak se znovu ozval jeho uhrančivý hlas: „Pokud je to tak, jak říkáte a mému pokladu snad hrozí nebezpečí… co mi brání v tom vás sežrat, dohnat toho půlčíka, který támhle prchá v podrostu a pak se vrátit do své pevnosti?“ Když otázku pronášel, jeho hlas zněl líně, skoro až znuděně.

Za drakem, z lesního porostu se ozval Draugionův hlas. Horal draka sledoval poté, co se dokázal zvednout ze spálené země. Když doběhl k jezírku, z jeho rozehřátého těla se kouřilo, jak se ochlazovalo v lesním vzduchu. Nyní se jeho slova nesla mezi stromy a nad tůní: „My ti v tom zabránit nemůžeme, ale pokud to uděláš, budeš stejný lupič, jako ten, který okradl tebe – tyto dívky jsou mým klenotem, o který bys mě okradl. My jsme jen učinili, co jsme mohli, abychom tvůj odcizený majetek dostali zpět a pomstít se pravým pachatelům.“ Ælfhild pak dodala zvláštním hlasem, který se nesl lesem: „A možná, že bychom byli tužším soustem, než se na první pohled zdá…“ Sehnula se a ponořila ruku, na které měla své tajemné znamení, do vody. (Kryštof pomáhá Fingalenovi v hodu - Ælfhild (4): výsledek 3 / proti 1 – úspěch, Fingalen si mohl připočítat +1 k hodu) Na povrchu tůňky se objevil led, který se začal šířit od dívky, jak hladina rychle zamrzala. Drak se rychle pohnul, aby vystoupil z vody, ve které částečně stál. Když Ælfhild zvedla hlavu, dívala se na draka vlčíma očima (Draugion (3+1): výsledek 8 / drak (3): výsledek 5 – Padly čtyři plusy! Velmi výrazný úspěch!)

Obrázek

Drak vypadal na vážkách, když jeho pozornost najednou zaujalo něco, co oni neslyšeli. Drak zvedl hlavu vysoko a zavřel oči. Pak je opět otevřel a usmál se úsměvem plným zubů: „Na severu dnes v noci proběhla bitva. Zdálky slyším, jak meče zvoní o brnění jako stovky kovářských kladiv a zdálky čichám, že má pomsta je dnes v noci dokonána. Vraťte se tedy ke svým pokladům, které nemají větší cenu než kameny v blátě a těšte se jimi, dokud můžete… protože všechny věci jsou pomíjivé.“

Mórsceda rozpřáhl křídla, několika záběry se dostal nad úroveň stromů a pak zamířil na východ. Máchání jeho křídel bylo jako bouře, která ohnula kmeny stromů. Proletěl nad zuřícím lesním požárem a jedno máchnutí křídel ho proneslo skrz dým, za kterým zmizel, aby se napříště ztratil z příběhů severních Dúnedain...
"Stay firm and die hard!" Colonel-Comissar Ibraim Gaunt, Tanith First-And-Only
Obrázek

Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 10277
Registrován: 13. 7. 2004, 14:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

Re: Mráz Angmaru

Příspěvek od Ecthelion » 31. 1. 2018, 20:47

Tím skončila naše druhá kampaň. Naše první sezení bylo 21.1.2016 a poslední, kterým se hra uzavřela, bylo 16.1.2018. Celkem trvala 35 sezení. Velice děkuji hráčům a velký dík patří také všem, kteří zápisy z našich sezení četli a komentovali! :clap:
"Stay firm and die hard!" Colonel-Comissar Ibraim Gaunt, Tanith First-And-Only
Obrázek

Uživatelský avatar
Hike
Příspěvky: 843
Registrován: 23. 11. 2006, 06:39
Bydliště: Polička
Kontaktovat uživatele:

Re: Mráz Angmaru

Příspěvek od Hike » 2. 2. 2018, 14:07

Moc pěkné, dostal jsem se ke čtení teprve nedávno ... ale i se zpožděním děkuji. Atmosféra hustá tak, že by se dala krájet a navíc oživlý poetický svět Středozemě. Děkuji.
V městě je řád a pro každého práce, buď ještě rád, když huba voněmí.
Může tě hřát, že nejsi na voprátce, nebo že neležíš pár inchů pod zemí.

Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 10277
Registrován: 13. 7. 2004, 14:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

Re: Mráz Angmaru

Příspěvek od Ecthelion » 2. 2. 2018, 16:35

Hike píše:
2. 2. 2018, 14:07
Moc pěkné, dostal jsem se ke čtení teprve nedávno ... ale i se zpožděním děkuji. Atmosféra hustá tak, že by se dala krájet a navíc oživlý poetický svět Středozemě. Děkuji.
To my moc děkujeme! Jsme moc rádi, že se ti zápisy líbí! $::)
"Stay firm and die hard!" Colonel-Comissar Ibraim Gaunt, Tanith First-And-Only
Obrázek

Uživatelský avatar
boubaque
bubák; Moderátor
Příspěvky: 5218
Registrován: 2. 10. 2006, 18:49
Bydliště: Brno/Ostrava
Kontaktovat uživatele:

Re: Mráz Angmaru

Příspěvek od boubaque » 2. 2. 2018, 17:24

A ještě bych chtěl upozornit, že máme v plánu zase přidat epilogy... takže něco málo ještě bude ;)
Když se kácí les, lítají kopí — sv. Vojtěch
Bezejmenný hrdina (vlastnoruční komiks)last.fm
Hraju/vedu: FATE / Příběhy Impéria, DnD5e; Další, oblíbené hry: Primetime Adventures, Mountain Witch
Hrstka: Star Wars – pilot Aliance Grraugh (Stř: 3 (-1dluh), Pil: 3 (-1dluh), Osob: 2, Voj: 1); R5-K9 (motory, střelba, skok); rolz.org

komi
Příspěvky: 287
Registrován: 17. 8. 2012, 18:07

Re: Mráz Angmaru

Příspěvek od komi » 22. 2. 2018, 21:49

Tak šup, šup! Těším se na epilogy :-)

Odpovědět

Zpět na „Vaše hry - příprava, rady, zápisy“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Google [Bot] a 1 host