Mráz Angmaru

Zápisy a zážitky z vašich her, pomoc s přípravou, společné hraní.
Odpovědět
Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 12359
Registrován: 13. 7. 2004, 15:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

Re: Mráz Angmaru

Příspěvek od Ecthelion »

Žár dračích plamenů (třetí sezení)
Postavy, které se zúčastnily: Faoláin, zvaný Draugion (Fingalen); Ælfhild, dcera Ælfricova (Kryštof); Cennil (Bubák)

Draugion a Aelfhild, kteří stáli na hradbách, ucítili celým tělem strašlivé horko, když plameny pohltily kus hradeb tucet kroků od nich. Museli odvrátit tváře, protože měli pocit, že i na tu dálku jim žár spaluje odkrytou kůži. Strážci, kteří tak podezřívavě sledovali Draugiona, zmizeli v moři ohně. Nestihli ani vykřiknout.

Obrázek

Málem je porazil vichr, když drak proletěl nízko kolem nich, obletěl hrad a vychlil plameny. Ty pohltily jednu z věží, posilujících vnější zeď hradu. Ticho noci přerušilo temné hučení ohně, výkřiky, volání zraněných, poplašné rohy a zvon, který bil v údolí na poplach. Drak vyletěl na střechu hradu. Tam se usadil, rozpřáhl křídla a zaryčel nenávistným zvířecím rykem.

Ælfhild vykřikla Cennilino jméno a vyrazila zpět do hlavní obytné budovy, na které se drak usadil. Draugion běžel za ní a po očku strašlivého plaza sledoval. Vběhli se štěstím do budovy a vyrazili chodbou dovnitř. Tam se málem srazili s Cennil, která měla v ruce meč a na ruce připnutý štít. Jinak ale byla ještě v noční košili a vypadala malátně a ospale. Ælfhild vykřikla: „Drak! Je tu zatracený drak! Nejhorší zhouba země je na nás!“ Cennil zamrkala a tvářila se zmateně, pak se jí rozzářila tvář, protože si uvědomila, že jistě sní a pod vlivem Urcunerova vyprávění se jí zdá o zkáze Gondolinu. Ælfhild, která viděla, že její přítelkyně je nějak zmatená, s ní zatřásla: „Jak se odtud můžeme dostat, aniž bychom vyjeli z hradeb na otevřené prostranství? Tím bychom byli pro draka snadnou kořistí.“ Draugion temně podotkl: „V tomhle hradě s úsvitem nezůstane nikdo živý.“ Když Cennil stále vypadala nechápavě, Seveřanka jí zoufale stiskla: „Za chvíli to tu srovná se zemí! Rychle přemýšlej!“

Pak všichni leželi na zemi, pokrytí prachem a sutí, a v uších jim zvonilo. Když zvedli oči, uvědomili si, že před nimi jsou hvězdy na temné noční obloze. Zeď, která tam byla předtím, zmizela. Uvědomili si, že ji, stejně jako část konstrukce hradu, vzal s sebou drak, když opět rozpřáhl křídla a vznesl se. Spatřili ho, jak ladně zakroužil kolem a pak vychrlil plameny na nádvoří mezi družiníky, kteří zburcováni hlukem vybíhali ven. Ten pohled úplně probral dosud malátnou Cennil, která se zvedla a zamířila zpátky ke komnatě, která patřila Rodwen: „Musím chránit svou paní!“ Ælfhild i Draugion, když ji spatřili utíkat, vyrazili za ní.

Draugion, který běžel poslední, zahlédl, že v jedné z místností, kterou míjeli, zůstala mladá dívka s dítětem v náručí. Cestu ven jí zatarasily hořící trámy. Všechno kolem ní bylo v plamenech a Draugion si uvědomil, že bez pomoci tam brzy zahyne. Viděl ji, jak se choulí do pláště a snažila se vlastním tělem chránit své dítě. Horal zavolal: „Hned vás doběhnu!“ Zastavil se, shodil ze zad kožešinu, kterou držel před sebou jako štít před žárem a vyrazil dívce na pomoc (Draugion (1): výsledek 1 / proti 2 – neúspěch, Fingalen se rozhodl použít svůj poslední bod osudu za aspekt Krev rhudaurských klanů a otočil kostku – 3/2 - úspěh ). Ucouvl před žárem hořící místnosti, ale rhuduarská zarputilost, ve které se odrážela jeho výchova, která na první místo vždy kladla ochranu žen a dětí, jej donutila vytrvat. Přeskočil trámy a dostal se k uvězněné dívce: „Dej mi dítě a pojď za mnou!“ Žár v pokoji byl strašlivý. Draugion dítě vzal z náručí jeho matky, ukryl ho pod svým pláštěm a vyrazil ke dveřím. Zmatená dívka vyrazila za ním. Horal hodil svou kožešinu přes jeden z trámů a vytvořil tak můstek, přes který děvčeti pomohl pryč z ohnivé pasti a pak ji následoval pryč. Když doběhl na chodbu, měl pocit, jakoby se ponořil do ledové vody. Tak studený mu vzduch venku připadal po ohnivé výhni v místnosti. Chvíli kašlal a snažil se popadnout dech. Pak vyzval děvče, aby běželo za ním, a sám vyrazil směrem, kudy zmizely Cennil a Ælfhild.

Ty mezitím ve zmatku na hradě hledaly paní Rodwen. Cennil si cestou vzala dlouhé kopí. Téměř pak vrazily do paní Rodwen, která si mezitím stihla obléci kroužkovou košili a v ruce držela obnažený meč. Ælfhild vyhrkla: „Musíme utéct! Je tu nějaká podzemní chodba? Na otevřené pláni budeme jako králíci napospas orlu!“ Rodwen hned neodpověděla a Cennil potěžkala kopí a zeptala se: „Opustíme hrad, má paní?“ Správkyně chvíli naslouchala a pak se zeptala: „Kde je?“ Uvědomili si, že přes hučení ohně chvíli neslyšeli drakovy strašlivé výkřiky.

Obrázek

Když opatrně vyhlédli z okna, zjistili, že drak mezitím zamířil do vesnice pod hradem. Tam přistál, pomalu procházel ulicemi, chrlil na všechny strany plameny, které zapalovaly dřevěné domy, a spáry srážel všechny, kteří před ním neutíkali dostatečně rychle. Občas zvedl hlavu a k nebesům vyrazil nenávistný řev. Doškové střechy hořely jako tisíc fakulí a městečko, kterým přátelé předchozího dne do hradu přijížděli, se měnilo v sutiny.

V té chvíli k nim přiběhl Draugion s dítětem v náručí: „Kterým směrem? Kam?“ V té chvíli paní Rodwen kývla a vedla je na nádvoří. Cestou sbírali, koho mohli. Horal předal dítě zpátky jeho matce a Ælfhild ze zdi svěsila lovecký luk, který tam byl s trojicí šípů vystavený. Byl delší a nezvyklejší, než její krátký luk, který používala běžně kvůli střelbě ze sedla. Musel ale stačit. Paní Rodwen první vyrazila na nádvoří, které vypadalo jako scéna z ohnivého pekla. Všude kolem nich ležela zčernalá těla a do nosu je udeřil puch spáleného masa. V krku je štípal kouř a nutil je ke kašli. Celé nádvoří hořelo a bylo pokryto dýmem. Správkyně si toho nevšímala, přeběhla ho a doběhla ke studni. Tam odsunula jeden z kamenů a zpod něj vytáhla provazový žebřík, který do hlubiny hodila. Rozpletl se a paní Rodwen rychle pobídla ty, kteří ji následovali, aby slezli do temnoty dolů. Přátelé pochopili, že tam dole ve studni musí vést nějaká tajná chodba.

Zatímco lidé z hradu lezli dolů, Cennil se zeptala paní Rodwen: „Nepostavíme se mu? Pokud zničí jeden hrad, dokáže zničit všechny. “ Ælfhild, která stála vedle ní, jen zavrtěla hlavou: „Musíme varovat ostatní cardolanské državy, že se objevil drak.“ Draugion pak byl úsečnější: „Mrtvá nikomu nepomůžeš.“ Cennil pak jen řekla tiše: „Jen aby další noc nebyl v Labutím hradě.“ Paní Rodwen s nimi souhlasila a začala sestupovat do studně. Cennil sice chtěla pokračovat v naléhání, ale v té chvíli si všimli, že drak se zvedl z vesnice, zřejmě spokojen s jejím zničením, a vracel se na černých křídlech zpět k hradu. Mezi závojem kouře na nádvoří pak spatřila mladého pana Bregora, který vyklopýtal ze dveří zničené obytné části hradu... a stál zmateně a nerozhodně ve dveřích. Draka nejspíš neviděl a při hučení ohně ani nebylo pravděpodobné, že by slyšel její varování. Věděla, že nestihne doběhnout pro chlapce a zpět, než stvůra dorazí, ale přesto se rozběhla a zamířila k Bregorovi. Ælfhild zaklela jako éothéodský jezdec, nasadila šíp na luk a popoběhla k menší kamenné zídce, která stála na nádvoří. Draugion viděl, že obě jsou na nádvoří a pokud je drak zalije plameny, téměř jistě zahynou. Rozběhl se proto na ochoz hradby, aby upoutal pozornost přilétávajícího plaza a odvedl pozornost od děvčat.

Obrázek

Cennil doběhla k Bregorovi a strčila chlapce zpět do chodby. Pak vyhlédla, jestli se drak ještě blíží a rychle mu řekla: „Jestli vyrazím na nádvoří, tak za mnou zavři dveře a čekej, než přejde žár. Pak se musíš rychle dostat ke studni.“ Venku mezitím Ælfhild zůstala stát a pečlivě zamířila na přilétajícího draka. Když to spatřil Draugion, začal mávat a povykovat, aby přilákal pozornost nestvůry na sebe (Draugion pomáha Ælfhild v hodu, Draugion (2): výsledek 4 / proti 1 – úspěch, Ælfhild si smí připočítat +1 k hodu, ale dohodli jsme se, že pokud neuspěje, pak i pro draugiona to bude znamenat špatný výsledek). Severská dívka natáhla luk až k uchu a pomalu vydechla, aby zklidnila svou mušku. Pak vypustila šíp, který se zableskl v záři plamenů (Ælfhild (3+1): výsledek 6 / proti 5 – úspěch! Podařilo se jí odvrátit draka, který by jinak celé nádvoří zalil dračím ohněm.). Letěl přesně a rychle směrem k dračímu oku. Když se už už zdálo, že jej zasáhne, drak podvědomě mrkl a šíp se od víčka odrazil. Přesto ale cukl, jakoby ho do hlavy praštila palice, a změnil směr, aby se trochu vzdálil a obletěl hrad ve snaze najít ohrožení.

Ælfhild nasadila na tětivu druhý šíp a křikla na Cennil: „Teď!“ Na líci se jí rýsovala červená stopa, kde ji udeřila tětitva luku, na který nebyla zvyklá. Cennil neváhala, chytila Bregora za ruku a křikla: „Utíkej ke studni!“ I Draugion sbíhal z ochozů a bral schody po dvou. Sešli se udýchaní u studny ve chvíli, kdy se drak chystal uskutečnit další sestup. Viděli, jak obletěl východní stranu hradu a vychrlil ještě jednou plameny, než se otočil k nim. Každou chvíli se chystal zamířit dolů, ale pak se zarazil... snad jakoby si na něco vzpomněl, snad jakoby něco zaslechl. Ælfhild v té chvíli zamrazilo do morku kostí, jakoby ji ofoukl studený vítr. V té chvíli se létající urulókë otočil, několika mohutnými máchnutími křídel nabral výšku, a s posledním zavřísknutím zamířil na jih, kde brzy zmizel z dohledu.

Obrázek

Přátelé vyběhli na ochozy, aby se přesvědčili, že je skutečně pryč, a že se neblíží další nepřátelé, ale nikde nebylo ani stopy po cizích vojácích a draka by v rostoucím světle zpozorovali, kdyby se chtěl otočit a vrátit. Sešli proto dolů ke studně, kde Cennil zabodla své kopí do země a Ælfhild zavolala do studny: „Už se můžete vrátit, drak je pryč! Už je po všem!“ Draugion potichu řekl: „Já bych si tak jistý nebyl.“ Zatímco ze studny slyšeli, jak lidé zase začali stoupat po provazovém žebříku, Cennil se rozhlédla po hořících budovách a povzdechla si: „Asi bychom měli začít hasit.“

Když se nad kouřícími se troskami rozednilo, všude kolem nich byla zkáza. V krku přátele štípal kouř a nutil je ke kašli, když se snažili vyprostit z trosek živé a odnést stranou mrtvé. Všude kolem sebe slyšeli pláč a nářek. Místy ještě ohně hořely, ale mráz a sníh z velké části zabránily, aby se příliš rozšířily. Ukázalo se, že hrad byl sice těžce poškozen, ale brána zůstala neporušena a nezřítily se ani žádné vnější zdi. Věže byly sice pobořené a zčásti ještě v jednom ohni, obytné budovy vyhořely a některé kameny rozpukaly žárem, ale hrad stále stál.

Ve vesnici pod hradem naštěstí mnoho lidí ve tmě, dýmu a zmatku uniklo masakru. Nyní se opatrně vraceli z okolních lesů do doutnajících trosek. Mnozí byli zranění a popálení, další, z toho hlavně děti, byli podchlazení z dlouhého čekání v lese, když vyběhli z domu jen v nočních košilích. Většina lidí z podhradí a uprchlíků, kteří tam na zimu byli ubytováni, přišla o všechno. Jejich cennosti zmizely v dračím ohni a ti, kteří zachránili alespoň holé životy, byli ti šťastnější. Velkou ranou pak bylo, že větší díl zásob jídla, které byly připraveny na zimu, byl také zničen.

Ælfhild poslala sloužící pro všechny obvazy a byliny, které jen mohli najít, a zamířila ošetřovat zraněné. Přátelé si všimli, že se na ně ostatní dívali s jistou směsí obav a úcty a několikrát zaslechli, jak si lidé šeptají jejich jména a to, že zahnali draka. Byli nahoře poslední a málokdo viděl, co se vlastně stalo. Lidé věděli jen, že oni zůstali stát, když drak odletěl. Nebylo jim to po chuti, ale měli příliš mnoho práce na to, aby proti tomu něco dělali. Zatímco pokračovaly práce na záchraně přeživších, projel mezi troskami na rychlém koni poutník v šedém. Byl jím stařec ve špičatém modrém klobouku a šedém plášti. Přijel až k Cennil, shlédl na ni ze sedla a pod ježatým obočím se mu zablýsklo: „Kudy k paní Rodwen, děvče?“ Ælfhild, která zahlédla nově příchozího, se připojila ke své společnici a Cennil se lehce uklonila: „Pojď za mnou, pane.“ Obě dívky podle příběhů věděly, že to je Mithrandir, Šedý poutník, který se měl kdysi setkat s Ælfricem a Urcunerem. Měl vážný výraz a v jeho tváři se rýsovaly obavy.

Obrázek

Rodwen zastihl ve špinavých šatech, rozcuchaných vlasech a rukama od sazí a krve, když pomáhala s ostatními dámami ošetřovat zraněné a vyhrabávat je z trosek. Mitrhandir seskočil ze sedla a opřel se o hůl, jako starý muž. Uklonil se a vyložil bez úvodu, že cestoval z Gondoru do Fonrostu, ale zpozoroval skřetí oddíly, které pochodovaly z Jižních vrchů. Byly jich nejméně dvě stovky, což je během zimy dost velké vojsko, které lze postavit do pole. Chvíli je proto sledoval a chtěl Minas Haeron varovat, ale pak zdálky zahlédl dračí oheň a vyrazil místo toho na pomoc Havraní pevnosti. Bohužel dorazil příliš pozdě, ale alespoň jim mohl pomoci se zraněnými. Jeho varování, že na Minas Haeron se valí nepřátelé, viselo ve vzduchu.

Rodwen si chvíli nevěděla rady, protože špatných zpráv na ten den bylo už prostě moc. Cennil, která ji dobře znala, na ní viděla, že se chce prostě jen zhroutit na zem, skulit se do klubíčka a plakat. Vypadala bezbranná a ztracená. Cennil, aby odvedla pozornost od své paní, se otočila na Šedého poutníka: „Takže vy jste zahnal draka!“ Ælfhild se usmála: „Už jsem si začínala myslet, že jej ten můj šíp dohnal… ale teď konečně ten jeho odlet dává smysl.“ Mithrandir ale zavrtěl hlavou: „Byl jsem příliš daleko, abych toho draka příliš spatřil. Pokud se otočil pryč, pak ne mým přičiněním. Podle toho, co slyším kolem sebe, jste s jeho zahnáním měli spíše co dělat vy.“ Cennil se rozesmála, jako kdyby stařec přišel s dobrým žertem. Ælfhild, jen zabručela: „Jen štěstí bláznů, že jsme vůbec přežili.“ Draugion, který se k nim připojil, nyní řekl: „Což se nedá říct o těch ubožácích z Minas Haeron… jestli na ně pochodují skřeti a letěl tím směrem drak, pak jim není pomoci.“ Ælfhild se na něj podívala ošklivě a pak řekla: „Otec mi říkal, že vždycky je naděje, i když obzor temní a noc se dlouží. Vždycky nakonec přijde svítání.“

Cennil se pak otočila na svou paní: „Předpokládám, že mám svolat vaše rádce, abyste probrali další postup?“ Paní Rodwen mezitím využila chvíle, kterou jí Cennil poskytla, sebrala se a zavrtěla hlavou: „Vezmi si deset jezdců, děvče, a vyřiď varování mým jménem paní Faroniel. Zhodnoť, jak vypadá situace a buď rozšiřte počet obránců a pošli pro posily, nebo paní Faroniel, a koho můžete, odveďte a dostaňte do bezpečí. Vyražte co nejdříve, a Valar ať nad vámi bdí.“ Cennil sklonila hlavu a bez dalšího vyrazila, aby shromáždila koně a svoji malou výpravu. Ælfhild jí položila ruku na rameno: „Seber dohromady muže, já se postarám o koně.“ Dívka se usmála na světlovlásku a pak vyrazila dát v těchto troskách dohromady muže, se kterými by mohli vyrazit na jih.

Ælfhild se už s Faroniel setkala, ale Cennil se s ní znala lépe, protože Angionova manželka bývala dvorní dámou paní Rodwen. Faroniel nebyla o mnoho starší než Cennil, byly takřka vrstevnice. Přítelkyně ale nebyly. Nebylo to tím, že by se k ní starší dívka chovala zle, to rozhodně ne. Spíše právě Cennil k ní cítila určitý odstup, protože byla tou dámou, kterou okolí chtělo mít z ní – byla vznešenou dvorní dámou, rychle se vdala za velkého pána a zplodila mu krátce po svatbě dědice… a Cennil ji stále dávali za vzor. Ona sama byla milá dívka, která jako jedna z mála k Cennil nebyla zlá, ale ten stín různých cest, které si obě vybraly, stál mezi nimi.

Světlovláska se vyrazila podívat, zda nějací koně přežili dračí nájezd (Ælfhild (3): výsledek 7! / proti (2): výsledek 3 – velký úspěch, padly čtyři plusy – musel jsem dát něco výrazného). Ukázalo se, že ve chvíli, kdy vzplála střecha stáje, podařilo se štolbům koně uvolnit a ti utekli do lesů. Na Ælfhildino hvízdání se jich brzy velká část vrátila zpátky, včetně jejich vlastních koní, kteří se sice třásli hrůzou z draka, ale jinak unikli zkáze a zranění. Měli tak dostatek koní, aby mohli zamířit na jih a zároveň mohli nechat nějaké i na hradě pro potřeby paní Rodwen a obránců.

Obrázek

Drauigon sedlal svého koně, když si všiml, že vedle něj plnil sedlové brašny skutečný obr. Byl snad ještě o hlavu vyšší než horal sám, a ten v něm navíc poznal kapitána stráží, který jej chtěl vsadit do želez. Hromotluk se k němu otočil a chvíli se na něj díval, než vystřelil pravici. Namísto toho, aby rhudaurského udeřil, mu ji ale nabídl k potřesení a představil se: „Saertil.“ Draugion kývl, ale jeho ruce nepřestaly uvazovat uzel na provaze: „Mě říkají Draugion. Nemám ale potřebu se tu bratříčkovat s někým, kdo pro mě nic neudělal.“ Mohutný Dúnadan se zašklebil: „Přesně mé pocity, rhudaurskej. Bohužel jsi zachránil mou ženu a dítě před plameny, takže ti dlužím službu.“ Přátelsky ho poplácal po rameni a Draugion málem upadl, jakou měl Saertil sílu.

Ælfhild, poté, co připravila koně, zamířila zpátky do zřízeného špitálu, aby pomáhala Mithrandirovi se zraněnými. Poslala jednoho ze sloužících, aby se pokusil najít jejich věci v troskách, ale podařilo se mu najít jen její krátký luk. Zbytek jejich věcí zmizel v suti a plemenech. Cennil zůstal jen meč a štít, Draugionovi věci, které měl na sobě. Museli si půjčit i teplé oblečení, ve kterém vyjížděli. Horal v zapůjčeném vlněném plášti zamířil za Mithrandirem, který se staral o popáleného zmítajícího se muže a zeptal se: „Ty nejdeš s námi, starče?“ Ten ani nezvedl hlavu od práce: „Tady budu užitečnější.“ Draugion se zamyslel: „Měl jsi odvahu vypravit se, když jsi věděl, že tu najdeš draka. Tam, kam jedeme, ho možná potkáme znovu. Byla to jen odvaha, nebo moudrost, která by nám mohla pomoci v dalším střetu? Drak mířil na jih a cítím… že jsme se nepotkali naposledy.“ Mithrandir se zvedl a podíval se mu poprvé do očí: „Jak se jmenuješ, chlapče?“ Horal měl pocit, že Mithrandir si prohlíží jeho tetování, ale na rozdíl od ostatních v nich čte příběhy, které byly v jejich pletencích ukryty a pozorně je zvažuje. „Mé jméno je Faoláin. Znáš jméno toho netvora?“ „Popiš mi toho draka.“ Draugion popisoval, jak nejlépe mohl a popsal nejen, co viděl, ale i jak se cítil. Stařec při jeho vyprávění zavřel oči, jakoby měl před očima scény, které mu horal předkládal. Pak je otevřel a kývl hlavou: „Kdysi se jmenoval Mórsceada… a doufal jsem, že to jméno už nebudu muset vyslovit.“ Draugion byl ohromen Mithrandirovými znalostmi a v té chvíli jej opravdu pokládal za některého ze stařešinů a váženého muže. S úctou se zeptal: „Znáš jeho Sudbu?“ „Pokud ano, pak ještě nepřišla hodina, abych ji vyjevil. Dávej na sebe pozor, Draugione, pokud jej ještě spatříš.“ Horal si uvědomil, že stařec jej oslovil jménem, které používal v Carodlanu a kterým se mu nepředstavil. Pokrčil rameny: „O sebe strach nemám, ale budu si pamatovat tvá slova.“ Myslel, že rozhovor je u konce a otočil se k odchodu, ale starý muž ještě napůl pro sebe řekl: „Je zvláštní vidět jednoho z tvého rodu zde. Jakoby na uschlé jabloni vyrostlo poupě. Vykvete ale, nebo zajde mrazem? To ukáže až čas.“ Pak se otočil a zamířil k lůžku dalšího zraněného. Draugion měl chuť jej udeřit, ale ovládl se a odešel pryč.

Obrázek

Kolem poledního vyrazili na cestu – Cennil a devět cardolanských jezdců z domácnosti paní Rodwen, vedených Saertilem (dívka si měla vzít deset mužů, ale vzala si jich jen devět, aby nebylo pochyb o tom, že sama míto jednoho družiníka zastane), Ælfhild a Draugion, kteří se přidali bez ptaní. Cestovali jen nalehko a měli s sebou jen jídlo na dva nebo tři dny. Doufali, že když pojedou rychle, do setmění by měli být v Minas Haeron. I kdyby je s sebou chtěli vézt, po zničení velké části zásob v Havraní pevnosti, víc jídla nebylo narychlo stejně k sehnání.

Jeli rychle a mluvili málo. Po jejich pravé straně byly zasněžené koruny stromů Starého hvozdu, po levici se jim vypínaly Mohylové vrchy, které směrem k jihu přecházely od kopců do neprůchodných nízkých hor, pokrytých ledem a sněhem. O několik hodin později zahlédli zdálky řídký kouř, který stoupal nad Minas Haeron. S tušením zlého pobídli koně, aby dorazili na místo co nejrychleji. Cennil sjela z cesty, když se dostali k Cirban Heledir, Přístavu ledňáčka, aby zjistili, zda byla osada zničena drakem, nebo unikla zkáze.

Obrázek

S úlevou spatřili, že vesnice, která se rozkládala na obou stranách řeky, nejevila žádné známky požáru a vše vypadalo jako obvykle. Na řece brázdili v několika loďkách rybáři a lidé procházeli uličkami. Možná přístav zachránilo, že se na západním břehu (kde byla většina obytných domů) i na východním (kde byly většinou sušárny sítí a erby, stejně jako lodě) rozkládal pod korunami stromů a ze vzduchu nemusel být dobře vidět. Sjeli k vesnici a Cennil oslovila nějakého váženě vypadajícího muže, zda je ve vsi vše v pořádku a zda něco neví o dýmu stoupajícím nad hradem Minas Haeron. Muž vypadal podezřívavě, ale když spatřil na štítech jezdců arnorské erby (cardolanskou labuť, nad kterou se třpytily tři arthedainské hvězdy) a havraní prapor, který jeden z jezdců nesl (znak mužů paní Rodwen), uklonil se a vyložil, že asi dvě hodiny po úsvitu spatřili z dálky kouř. Starosta města a jeho zbrojnoši vyrazili věc prozkoumat, ale ještě se nevrátili. Cennil muži poděkovala a zamířila s ostatními zpátky na silnici a k cíli jejich cesty.

Když dojeli o dvě hodiny později na dohled, spatřili, že i Minas Haeron navštívil drak. Hrad ještě stále hořel a střechy ve vesnici pod hradem byly zčernalé a spálené. K nebi stoupal slabý černý dým. Zastavil je družiník s erbem pana Angiona Bez paže na štítě, ale když zjistil, odkud přijíždějí, vedl je dál k hradu. Od něj zjistili, že drak sice nad Minas Haeron jen několikrát přeletěl a chrlil oheň, než zamířil na jihovýchod, ale zdejší hrad rozhodně nebyl tak pevný jako Havraní pevnost. Brána hradu shořela, hradby byly na několika místech vinou žáru pobořené a na západní straně se jedna zeď sesunula úplně. Palisáda v městečku pod hradem, kde byli shromážděni uprchlíci z jižního Cardolanu, byla zničená a bylo jasné, že hrad ani městečko se nedaly bránit. Novinky o skřetích oddílech, které přinášeli, se tak jevil jako mnohem vážnější. Bylo jim jasné, že pokud by nyní skřeti zaútočili, hrad padne. Kouř ohně byl navíc vidět na míle daleko, skřeti ho nemohli přehlédnout...

(Tady jsme hraní zase přerušili – přátelé přijeli do Minas Haeron se setměním a kluci ještě počítali, že kdyby okamžitě vyrazili, mohly by vozy a lidé odtamtud dorazit do Přístavu ledňáčka kolem půlnoci... ale to už jsme nechali na příště.)
"Stay firm and die hard!" Colonel-Comissar Ibraim Gaunt, Tanith First-And-Only
Obrázek
Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 12359
Registrován: 13. 7. 2004, 15:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

Re: Mráz Angmaru

Příspěvek od Ecthelion »

Odchod z Minas Haeron (čtvrté sezení)
Postavy, které se zúčastnily: Faoláin, zvaný Draugion (Fingalen); Ælfhild, dcera Ælfricova (Kryštof); Cennil (Bubák)

Jeden z družiníků s erbem pana Angiona Bez paže je vedl k bráně pevnosti. Zkáza kromě velkých škod na hradu a opevnění nebyla tak strašlivá jako v případě Havraní pevnosti. Odhadovali, že velká část lidí z městečka i hradu nálet přežila. Drak se nad Minas Haeron přeci jen spíše zastavil, než že by byl cílem jeho běsnění. Večer byl chladný a ve vzduchu byl cítit kouř a spálené dřevo i maso, když se prodírali ulicemi osady mezi troskami a mnoha uprchlíky, které drak připravil o střechu nad hlavou. Museli sesednout z koní, aby se dostali dál.

Obrázek

Draugiona najednou chytila za ruku stařena, kolem které procházel. Když se otočil, uviděl, že na něj upírá mléčné nevidoucí oči. Stará žena, zřejmě jedna z uprchlic z jižního Cardolanu, byla slepá. Draugion neurvale zavrčel: „Nemám peníze na rozdávání.“ Stařena mu pevně sevřela ruku a horal měl pocit, jako by jím projel chlad, který ukrádal teplo jeho krvi. Zaskřehotala: „Kráčíš sněhem a zanecháváš za sebou vlčí stopy, cizinče. Odkud jsi přišel?“ Draugion odvětil: „Ze zasněžených vrchů Rhudauru. Proč tě to zajímá a co ode mě chceš?“ Stařena se usmála: „Dávno je tomu, co odtamtud přišel někdo jinak, než vraždit a loupit. Moje oči možná nevidí, ale tvůj osud, vlku, je zřetelný i jim – pokud vlčice zemře rukou muže, pak zemřeš sám a zapomenut. Pamatuj na má slova.“ V té chvíli k Draugionovi přiběhl muž se ženou středního věku, kteří se mu omluvně uklonili: „Odpusťte jí, pane, už je stará. Říká takové věci pořád. Nemyslí to ale nijak zle a většina z nich nedává žádného smyslu.“ Pak vzali stařenu a vedli ji pryč k hloučku dalších uprchlíků. Horal je ale zastavil: „Odkud pocházím, je dobrým zvykem za moudrost zaplatit. Dejte jí najíst.“ Vytáhl z brašny nějaké jídlo a dal to dvojici pro starou ženu, než mu zmizeli mezi ostatními uprchlíky. Promnul si ruku, protože měl pocit, jakoby ruka, která svírala jeho paži, byla studená jako led. Cennil, která si všiml, že se zpozdil, na něj zavolala a Draugion se připojil k ostatním.

Obrázek

Faroniel jim se svými dívkami vyšla vstříc na rozbořeném nádvoří. Její dámy měly na sobě prosté bílé šaty zdobené zeleným vyšíváním. Byly to hezké dívky z urozených rodin, ale všechny vypadaly vyděšeně. Faroniel byla sotva starší než Cennil, byla bledá a v šoku, ale přivítala je, jak se na paní hradu slušelo. Ælfhild objala a vřele políbila na obě tváře, Cennil, která čekala formálnější přivítání, objala snad ještě vřeleji, a Draugiona, Saertila a jeho muže přivítala kývnutím, zatímco družiníci z Havraní pevnosti poklekli na jedno koleno, aby jí projevili úctu. Horal naznačil jen mírnou úklonu.

Faroniel pak obě dívky oslovila: „Vítejte ve Vzdálené věži, paní Ælfhild z Labutího hradu a paní Cennil, strážkyně meče. Oběma vám dlužím díky, které nemohu splatit, neboť mi posel přinesl zprávu, že jste zachránily mého drahého chlapce ze spárů skřetů. Nade vše nyní dychtím po zprávách o něm - řekněte mi, jak se má můj syn? Jak se má Bregor?“ Visela jim na rtech, když čekala, až jí odpoví. Ælfhild řekla: „Je v pořádku, i když jeho život byl ještě jednou v ohrožení – protože zkáza, která postihla toto místo, zasáhla také Havraní pevnost. Věř však, že je v pořádku.“ Druagion pak jen zabručel: „Když jsme ho viděli naposledy, byl ještě živ.“ Cennil se na něj za to ošklivě podívala a pak se usmála na Faroniel: „Přestože jsme vás už nestihly varovat před dračí zkázou, neseme ještě jedno varování. Na Havraní pevnost dorazil Šedý poutník a přinesl zprávu, že na Minas Haeron pochoduje velký oddíl skřetů. Co jsem nyní viděla, bojím se, že se zde máme šanci ubránit.“ Faroniel byla bledá a vypadala zmatená tím, co se dělo kolem ní, ale odpověděla rezolutně: „Hrad je pevný a určitě se zde ubráníme, pokud skřeti přijdou. Rozkážu svým družiníkům, aby pohřbili ty, kteří zemřeli při dračím útoku, abychom je nenechali napospas těm nečistým stvůrám, a do té doby třeba dostaneme zprávy o skřetech.“

Obrázek

Cennil se nejistě podívala okolo a spatřila rytíře Rawiona z Přístavu ledňáčka, kterého znala od vidění. Ten vypadal zděšen tím, co říkala paní Faroniel, ale neodvážil se promluvit. Do ticha se ale ozval neurvale Draugion: „nepřísluší mi rozhodovat o osudu tvých lidí, ale to, co říkáš, je bláznovství, ženo.“ Cennil horala počastovala vražedným pohledem a pak, aby předešla stráže, které chtěly vyrazit k rhudaurskému, řekla rychle: „Dovolte mi, má paní, abych vám představila Drugiona. Nerada to říkám, ale především díky němu jsme mohli zachránit mladého pana Bregora.“ Faroniel, která po horalových slovech usoupila, jakoby dostala ránu, opět nabyla své důstojnosti: „V tom případě přejdu jeho hrubost.“ Pak jim naznačila, že rozhovor je u konce a poodešla stranou, aby se poradila se svými dívkami a družiníky. Cennil poklepal na rameno mohutný Saertil a řekl tiše: „Paní Cennil, máte-li na ni nějaký vliv, prosím, přesvědčte ji. Při vší úctě, pokud tady chce kopat hroby, může je rovnou nechat vykopat větší a položit se do nějakého sama, protože nás tady všechny pobijí.“ Draugion kývl a dodal: „Víš, jak zněl rozkaz tvé paní. Musíme je dostat do bezpečí, v případě, že se hrad nebude dát bránit.“

Cennil se zamyslela a pak šeptem požádala Ælfhild, aby zabavila paní Faroniel, zatímco ona si promluví s rytířem Rawionem a dalšími družiníky, kteří by mohli paní hradu přesvědčit o nerozumnosti jejího počínaní. Severská dívka hned vyrazila za paní Faroniel, kterou oslovila a vyprávěla jí o Bregorovi a o tom, jak byl statečný. Požádala pak jejich hostitelku o trochu vína na spláchnutí prachu z cest a vyzvala ji, aby si také trochu nalila (Ælfhild se pokouší pomoci Cennil a uklidnit Faroniel - Ælfhild (2): výsledek 0 / proti 1 – neúspěch, Bubák si nemůže připočítat bonus k hodu). Ta sice nechala donést víno, ale sama se nepila. Cennil se mezitím bavila s Rawionem a několika staršími družiníky pana Angiona. Všichni měli obavy z rozhodnutí, které paní hradu učinila, ale nechtěli se jí předtím přímo postavit. Nyní ale byli všichni zajedno (+1 k hodu, přišlo mi to jako opravdu dobrý nápad, když Cennil nejprve najde podporu a teprve pak jde přesvědčovat, takže jsem to ohodnotil bez hodu bonusem).

Zeptala se Rawiona také, zda má mezi svými muži zvědy, kteří by byli ochotni zjistit pozice skřetů, a ten ji ujistil, že jeho muži jsou lovci a určitě na takový úkol stačí. Starý rytíř měl s sebou šest jezdců z Přístavu ledňáčka (jeho muži na sobě neměli brnění, ale všichni měli luky) a na hradě zůstaly dva tucty bojeschopných mužů (z toho tucet na koni). S deseti jezdci z Havraní pevnosti měli asi čtyřicet mečů proti nejméně dvěma stovkám skřetích šavlí, tedy proti čtyř až pětinásobné přesile... při takových počtech a s rukama svázanýma obavou o osud uprchlíků se nemohli odvážit bitvy.

Cennil pak zamířila za paní Faroniel a muži, se kterými se bavila, ji následovali. Rozhlédla se, a když se ujistila, že Draugion není nikde poblíž, tiše oslovila paní hradu a omluvila se za horalova slova, když ji přerušila Ælfhild, povzbuzená šálkem vína, které vypila na lačný žaludek: „Ta slova, i přes jejich hrubost, byla pravdivá.“ Seveřanka si uvědomila, že se jí Draugionův způsob vyjadřování bez příkras a zdvořilostních formulí začíná zamlouvat. Cennil pak rozhodila ruce: „I já si myslím, že hrad lze jen těžko bránit. Musíme myslet především na ochranu uprchlíků a lidí z podhradí – ti mohou najít útočiště jen tady nebo v Přístavu ledňáčka. Pokud jim nemůžeme zajistit obranu tady a zůstaneme zde, čeká je záhuba. Má rada je vyslat zvědy pana Rawiona vstříc skřetům a zatím se chystat na odchod do Přístavu ledňáčka. Podle zpráv, které přinesou, se rozhodneme, zda zůstat, či jít.“ (Cennil (1+1): výsledek 5 / Faroniel (1): výsledek 2 – výrazný úspěch) Cennil tak nabízela v zásadě kompromis, ale když se Faroniel rozhlédla po svých družinících a viděla, že jsou všichni zajedno s Cennil, uvědomila si, jak nerozumně si počíná. Nadechla se a pak souhlasila s okamžitým odchodem, bez čekání na návrat zvědů (které ale nechala vyslat – dvě dvojice) Bylo vidět, že tak činí nerada. Opouštěla přece svůj domov, který jí její manžel svěřil do opatrování, když odjížděl. A ona ho teď nechávala bez boje napospas skřetům. Nebylo ale zbytí. Teď už to viděla.

Ještě než všichni zamířili připravit se k odchodu, postoupil dopředu ještě mohutný Saertil. Odkašlal si a navrhl, aby po odchodu osadu a vše, co nemohou odnést, zapálili - aby skřetům nezůstalo nic, co by mohli použít a nemohli tu přezimovat. Návrh se setkal s nesouhlasnými výkřiky Angionových družiníků, kteří nechtěli zničit své domovy. Hromotluk ustoupil zpět ke koním a vyměnil si úšklebek s Draugionem. Horalovi se nejvíc ulevilo, že to někdo řekl místo něj a nemusel to vyslovit on sám.

Cennil do nastalé vřavy řekla klidně: „Je to věc, kterou bystě měli zvážit, ale pokud se tu usadí dvě stovky skřetů, pak je odsud těžko vyženou nejen síly pana Angiona, až se vrátí, ale i spojené cardolanské oddíly.“ Ælfhild přikývla: „Není na nás, abychom vám radili v tak těžké věci, ale doporučuji zvážit ta moudrá slova. Rozhodnout se nicméně musíte sami.“ (Ælfhild se pokouší pomoci Cennil v přesvědčování (2): výsledek 0 / proti 1 – opět neúspěch, Bubák si nemůže připočítat bonus ani tentokrát). Draugion, který viděl, že družiníci váhají, řekl: „Stál jsem nějakou dobu na opačné straně a vím, co nepřítel udělá s tím, co tu zůstane – co bude moci využít, použije proti vám, co nebude, to zničí. Vaše domy nezachráníte. Je otázka, zdali jste ochotni se jich vzdát a tím nám pomoci v boji, kterému se nevyhneme.“ (Draugion (2): výsledek 3 / muži z Minas Haeron (2): výsledek 1 – úspěch, použil jsem ale bod osudu za jejich aspekt Naše domovy a hodil kostky znovu – výsledkem byla ale zase nula a tím pádem můj ještě horší neúspěch a úspěch hráčů)Ælfhild se na Draugiona pozorně podívala, protože ji překvapilo, jak řekl „nám“. Když se muži mezi sebou ještě hádali a volali po záchraně svých domovů, ztratil horal trpělivost: „Pokud chcete svoje obydlí zachránit, uděláte nejlépe, když ohnete hřbet a odpřísáhnete věrnost Černokněžnému králi. Jiná možnost, jak to udělat, není.“ Cennil se na něj podívala, jak to vlastně myslel a horal pokrčil rameny: „Jsou to zbabělci a bojí se přijmout zodpovědnost za to, co je třeba udělat.“ Dívka ho raději odvedla stranou, aby zabránila dalším konfliktům, ale když se pak vrátila, zjistila, že horalova slova měla na paní Faroniel i ostatní velký dopad a ti se rozhodli spálit po odchodu vše, co by nepřítel mohl použít.

Obrázek

Dvě hodiny jim trvalo, než vše připravili k odchodu, neboť lidé nebyli ochotni za sebou zanechat to málo hmotného majetku, které se jim podařilo zachránit z trosek. Byla už tma, když se vydala dlouhá kolona vozů a uprchlíků po cestě směrem k Přístavu ledňáčka. Muži paní Faroniel pak po odchodu posledních vesničanů prošli s těžkými srdci ulicemi a zapálili vše, co nemohli vzít s sebou. Záře ohně za nimi ozářila noční oblohu. V dálce vyli v lesích vlci. Nebyli dlouho na cestě, když zaslechli dusot kopyt a připojila se k nim jedna ze dvojice zvědů, které vyslali zjistit pozice skřetů.

Ti vypověděli, že v dálce viděli pochodovat skřety proti bílému pozadí zasněžené pláně. Nakolik mohli rozpoznat, byli to všechno velcí a otužili skřeti zabalení ve zvířecích kůžích. I přes hluboký sníh postupovali bezohledně vpřed a šli rychle. Slyšeli zdálky rytmické bubnování, které jim udávalo pochodové tempo a zvířecký řev jejich kapitánů, kteří je poháněli ke spěchu. Táhlo se za nimi hejno krkavců, kteří doufali v řež a hostinu. S chmurnými tvářemi vypověděli, že pokud skřeti udrží tohle tempo, pak budou do hodiny u Minas Haeron a ustupující dostihnou určitě dřív, než se dostanou do Přístavu ledňáčka.

Přátelé rychle svolali krátkou poradu a dohodli se, že musí postupující skřety nějak zdržet, protože pokud by se dostali k ustupujícím uprchlíkům, byla by to pohroma. Rytíř Rawion poslal na Cennilinu žádost jednoho z mužů napřed, aby připravili lodě a mohli rychle přepravit na druhou stranu uprchlíky, až tam dorazí, stejně jako aby předtím přesunuli na západní stranu řeky vše z druhého břehu, co nemohou postrádat. Draugion zabručel: „Jen doufám, že tví lidé se budou se svými domy ochotni rozloučit ochotněji, než ti tady.“ Rawion mu pak odpověděl, že na východním břehu mají jen sušárny sítí a sklady, které mohou lehnout popelem. Domy jsou na západní straně řeky. Odhadovali, že podle zprávy zvědů museli získat pro uprchlíky alespoň dvě hodiny času, aby se všichni stihli přepravit na druhou stranu. Dohodli se, že Ælfhild a Draugion si každý vezmou po tuctu jezdců a budou přepadat skřety, aby je zdrželi. Cennil mezitím v příhodném průsmyku (bod osudu od Bubáka) skácí na cestu dva stromy, připraví zásek a rozdělá za ním mnoho ohňů, aby to vypadalo, že cestu brání mnoho mužů. Pak zátaras opustí a budou doufat, že skřeti se u něj zdrží dostatečně dlouho. Dohodli se, že v případě, že se útočná síla rozdělí, sejdou se u zátarasu. Pokud už bude skřety obsazen, pak se každý muž sám za sebe musí dostat do Přístavu ledňáčka. Hodně riskovali, protože si vzali na přepad všechny jezdce, které měli a na ochranu uprchlíků nechali jen tucet družiníků. Pokud by se skřety byli nějací vrrci nebo vlčí jezdci (zvědové žádné neviděli, ale to nic nemuselo znamenat), nebylo to dost na ochranu. Věřili ale, že nemají na vybranou a musí stůj co stůj zabránit hlavnímu voji skřetů, aby uprchlíky dohnal.

Obrázek

Jezdci rychle odcválali vstříc postupujícím skřetům, zatímco Cennil chystala zátaras. Když dojeli na vhodné místo, Draugion s tuctem mužů se připravil k přepadu na jedné straně cesty, zatímco o kus dále se nachystala Ælfhild se zbylým tuctem, připravena vyrazit do útoku, až dá Draugion povel. Čekali a naslouchali nočním zvukům, větru a vzdálenému vlčímu vytí. Asi po půl hodině zaslechli dupání okovaných bot, výkřiky skřetů a rytmické volání: „Angmâr! Angmâr!“ Draugion sevřel topůrko sekery a vyčkával (Draugion (2): výsledek 1 / skřeti (2): výsledek 5 – neúspěch) Ve chvíli, kdy chtěl vydat rozkaz k útoku, zaduněly lesíkem kopyta a mezi jeho připravené muže znenadání vjela skupina rhudaurských na koních. Byl jich asi půltucet a byli to zřejmě stopaři, ale vpadli mezi ne nečekaně a zuřivě. Draugion zahlédl odznaky klanu Medvěda a železné koruny Černokněžného krále, které měli na štítech. Muž vedle horala padl sražen vrženou sekerou a Draugion zaklel.

Ælfhild zaslechla ruch a ryk mezi stromy, kde se ukrýval Draugion, a považovala to za signál k útoku. Vystřelila první šíp, který srazil jednoho ze skřetů, a vykřikla: „Na ně!“ (Ælfhild (3): výsledek 4 / skřeti (2): výsledek 3 – úspěch). Její muži vystřelili ze sedel několik šípů, vrhli několik kopí a poté, co způsobili zmatek, zamířili po cestě pryč, když ztratili jediného jezdce. Severská dívka zahlédla po své levici, že Draugion bojuje s nepřáteli a proto, když se dostatečně vzdálili, ještě otočila koně, aby ho vyprostila z bitvy dřív, než se skřeti dostanou k jeho pozici. Horal mezitím zavolal na své muže: „Držte pozice!“ (Draugion (3): výsledek 3 / rhudaurští (3): výsledek 4 – neúspěch, 1 bod poškození šel do Těla) Jejich nepřátelé na ně ale dotírali a jejich obrana se rozpadla. Několik Drauginových mužů bylo zabito, další ustupovali a on musel couvat před zuřivým protivníkem. Pak zaduněly kopyta vracejícího se Ælfhildina oddílu, kteří přijížděl mezi stromy (Ælfhild (2): výsledek 2 / rhudaurští (2): výsledek 2 – remíza, nový hod 3/1 - úspěch). Druagionova protivníka srazil šíp, který Seveřanka vystřelila ze sedla a její oddíl zahnal rhudaurské zpět. Draugion nezaváhal a protože viděl mezi stromy přibíhat skřety, zavolal na své muže: „Na koně!“ Ælfhild skřety také zahlédla a aby dala horalovým mužům čas ustoupit, vykřikla a ještě jednou vedla své jezdce šikmo proti nepříteli. Měla v plánu na ně udeřit, uvést do zmatku a odpoutat se (Ælfhild (3): výsledek 3 / skřeti (3): výsledek 7 – neúspěch, Kryštof použil bod osudu za aspekt Šlechtická dcera Éothéodu a otočil kostku – výsledkem bylo 5/7, 2 body poškození šly do Těla). Skřetů ale v temnotě přibíhalo mnohem víc, než se zdálo, a mnozí měli halapartny, se kterými se jezdcům postavili. Útok se rozpadl a další čtyři muži padli. Jen rychlý povel jezdkyně zabránil katastrofě a alespoň se jim podařilo se odpoutat a připojit k ujíždějícím Draugionovým jezdcům. Ti měli tři mrtvé a dva zraněné.

Draugion poslal hromotluckého Saeritla, který vyvázl z boje bez škrábnutí, aby ještě s jedním jezdcem doprovodili oba těžce zraněné pryč z boje. Pak, když zjistil, že jim zůstal ještě tucet bojeschopných mužů, nabádal ještě k jednomu útoku, aby vyvolali zmatek mezi skřety a donutili je zpomalit. Ælfhild ale byla otřesená a chtěla zbytek jezdců dostat do bezpečí. Poprvé v životě se účastnila bitvy a poprvé muži, kteří ji následovali do bitvy, umírali. Měla před očima skřety s halapartnami a výkřiky těch, kteří se z lesa nedostali. Dívka napětím a hrůzou z boje cvakala zuby. Druagion se na ni podíval: „Naším cílem je získat čas. Věděli jsme, že tu můžeme zemřít a pokud naše smrt zajistí čas ostatním, pak to za to stojí.“ Ælfhild chvíli mlčela a pak kývla: „Tak ještě jednou.“ Draugion viděl, že je otřesená a proto jen zabručel: „Drž se za mnou.“

Objeli pochodující skřety, kteří se nyní zformovali a pochodovali v bojové formaci s válečníky se štíty po bocích kolony. Chtěli napadnout jejich zadní voj a způsobit zmatek. Když se rozmístili v lese, Draugion ukázal Ælfhild jednoho ze skřetů, ve kterém podle ozdoby na brnění rozeznal velitele oddílu a Ælfricova dcera se usmála a napnula luk (Ælfhild (2): výsledek 4 / proti 1 – úspěch, Fingalen si mohl připočítat +1 k hodu). Když šíp srazil skřety, zavelel horal k útoku(Draugion (2): výsledek 0 / angmarští (3): výsledek 2 – neúspěch, Kryštof použil bod osudu za Ælfhild za aspekt Lehkovážné srdce a otočil kostku – remíza – uspěli, ale utrpěli další ztráty). Ten šel ale špatně a nejspíš by to tak dopadlo v každém případě – nepřítel byl prostě příliš silný. Skřetí vojáci po smrti velitele s rykem vyrazili do lesa a brzy se srazili s útočníky. Jen odvaha severské dívky, která vyjela na koni lehkovážně vpřed, střílejíc šípy, a donutila tím skřety zpomalit, zachránila ostatek před jistou smrtí. Útočný oddíl se ale rozpadl a každý prchal na vlastní pěst.

Obrázek

Téměř, když byla Ælfhild z dohledu, šíp jednoho ze skřetů hvízdl vzduchem těsně kolem ní a splašil jejího koně, který ji shodil do sněhu. Přistála v závěji sněhu nezraněna a luk jí vypadl z ruky. Draugion zastavil koně, seskočil a běžel k ní. V té chvíli spatřil skřety, kteří se hnali lesem k nim. Zatrnulo mu, když zahlédl dva vlky, kteří vyběhli z temnoty v lese a běželi k Ælfhild. Ta se rychle plazila, aby zvedla luk a mohla se bránit. Pak se ale stalo něco zvláštního. Místo toho, aby se vlci na ležící dívku vrhli, postavili se před ni, štěkali a vrčeli na skřety, jakoby bránili jednu ze svých... jakoby bránili vlčici a ne lidské děvče. Skřetí vojáci zarazili a nejistě zpomalili, přičemž nevěděli, zda se mají postavit zuřivým vlkům nebo ne. Ælfhild s Draugionem toho využili, dívka zahvízdala a její dobře vycvičený kůň zůstal stát navzdory hrůze z vlků. Oba na něj naskočili a vyrazili pryč. Skřetí výkřiky za nimi brzy utichly ve tmě.

Vlci chvíli běželi po boku jejího koně, ale pak také zmizeli v lese. Ælfhild ještě zaslechla v dálce zavytí, jako by se s ní vlci loučili. Draugion za nimi v odpověď zavyl ve vlčí řeči: „Následujte mě a naplním vaše břicha teplou krví a masem!“ Vlci se ale nevrátili ani neodpověděli. Kvůli němu nepřišli.

Obrázek

Cennil mezitím nechala připravit zátaras. O to se postarala dvojice kmenů sražených na cestu, jejichž větve směřující směrem ke skřetům, byly narychlo sraženy, aby vytvořily ostny, pak několik přileb připevněných na klaccích a kopí nad zátarasem. Podle Urcunerova vyprávění Cennil také nechala zapálit táborové ohně za zásekem, aby to vypadalo, že tam táboří velké vojsko (Cennil (1): výsledek 2 / skřeti (2): výsledek -1 – úspěch). Když k ní přijel Saertin doprovázející oba zraněné, nechala je naložit na nějaké tažné koně, které měla k dispozici a jejich jezdecké přidělila družiníkům bez ořů. Všechny pěší poslala pryč s nimi a se čtyřmi jezdci pak vyčkávala mimo dohled, kdy se vrátí Ælfhild a Draugion. Postupně se začali objevovat jezdci rozprášení při posledním přepadu – sami, po dvojicích, často zranění. Cennil je všechny poslala, aby jeli dál a ještě chvíli vyčkávala. Když se před zátarasem objevili skřeti, zahlédla ještě, že se zastavili a jejich kapitáni svolali poradu. Pak pobídla koně a zamířili také pryč.

Ælfhild a Draugion na jednom koni je dohnali za chvíli. Když jeli, horal, který seděl za dívkou a držel se jí za pas, se zeptal: „Proč tě chránili?“ Dívka mlčela a pak jen řekla: „Každé vysvětlení, se kterým přijdeš, je stejně dobré jako mé. Nevím.“ Pak bylo na Drugionovi, aby mlčel i on, ztracen v myšlenkách. I Ælfhild přemýšlela nad tím, co se stalo, a nechala koně, aby běžel s ostatními, přičemž přemýšlela. Jeli po cestě směrem k Přístavu ledňáčka. Podařilo se jim získat pro uprchlíky trochu času, ale zaplatili za to krvavou cenu – sotva třetina těch, se kterými vyráželi do boje, se vrátila a mohla stále bojovat.

(V tento moment jsme hraní opět přerušili. Boje se skřety ve druhé části byly dost obtížné – ve výsledku sami utržili 7 bodů poškození, zatímco skřetům způsobili jen 6 – ale za cenu velkých ztrát nějakých čas získali. Uvidíme příště, zda to bude stačit, aby dostali uprchlíky na druhou stranu řeky.)
"Stay firm and die hard!" Colonel-Comissar Ibraim Gaunt, Tanith First-And-Only
Obrázek
Uživatelský avatar
Quentin
Noob of The Round Table
Příspěvky: 9334
Registrován: 31. 7. 2007, 14:31
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Mráz Angmaru

Příspěvek od Quentin »

Já pořád nechápu, kam chodíte na ty ilustrace :D
http://2k6goblinu.blogspot.cz/
“Questions are gameplay”-Chris McDowall, The ICI Doctrine, 2018
Player Agency (n.): “the feeling of empowerment that comes from being able to take actions in the [virtual] world whose effects relate to the player’s intention” -Mateas, 2001
Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 12359
Registrován: 13. 7. 2004, 15:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

Re: Mráz Angmaru

Příspěvek od Ecthelion »

Quentin píše:Já pořád nechápu, kam chodíte na ty ilustrace :D
Na net! $D Základem jsou obrázky od dvou nejikoničtějších autorů ilustrací pro Středozem - Johna Howa a Alana Leeho. Na danamad.ru jsou jejich ilustrace ve velké kvalitě a hromady (i k jiným projektům, ale takové, které se mi hodí). Na krajinky a obrázky je fajn deviantart - musíš zadat "landscape" a "deviantart" do Googlu (a doplnit jakou krajinku potřebuješ - tyhle zasněžené jsem našel za pomoci hesla "winter landsacape deviatart"). Když najdu nějakou pěknou ilustraci, projedu si pár stránek jeho devartové galerie a pokládám věci, které mě zaujmou a můžou se hodit později. Jinak pak obrázkové vyhledávání (nastavení největších obrázků, nižší většinou stojí za pendrek a moc se to při hraní nedá použít) a zkoušení různých kombinací vyhledávacích hesel (doplněné o "middle-earth", "lotr", nebo "tolkien"). Pinterest je málkody užitečný, samostatné vyhledávání jsem tam vzdal a beru jen ty pinterestové obrázky, které mi najde Google. A pak už to chce jen hodně trpělivosti. $D
"Stay firm and die hard!" Colonel-Comissar Ibraim Gaunt, Tanith First-And-Only
Obrázek
Uživatelský avatar
Narian
Příspěvky: 18
Registrován: 6. 1. 2014, 00:27

Re: Mráz Angmaru

Příspěvek od Narian »

Parádní zápisy, stejně jako u předchozí série. Už se nemůžu dočkat na další :wink:
Hraje DrD Plus, DrD 1.6, Příběhy Impéria a SIFRP
Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 12359
Registrován: 13. 7. 2004, 15:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

Re: Mráz Angmaru

Příspěvek od Ecthelion »

Narian píše:Parádní zápisy, stejně jako u předchozí série. Už se nemůžu dočkat na další :wink:
Moc děkujeme! Jsme rádi, že se ti zápisy i k téhle kampani líbí. :wink:
"Stay firm and die hard!" Colonel-Comissar Ibraim Gaunt, Tanith First-And-Only
Obrázek
Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 12359
Registrován: 13. 7. 2004, 15:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

Re: Mráz Angmaru

Příspěvek od Ecthelion »

:arrow? V posledním Drakkaru (číslo 54, strana 26) vyšel článek o rhudaurských horalech, kteří se objevují v naší kampani.

Ještě doplním, co jsme dál brainstormovali na toto téma s Fingalenem... že jednotlivé klany rhudaurských horalů jsou pojmenovány podle zvířat - klan Vlka, klan Losa (nejpočetnější klan), klan Lišky, klan Vydry, klan Medvěda, klan Kance a klan Raroha (plus několik menších klanů).
"Stay firm and die hard!" Colonel-Comissar Ibraim Gaunt, Tanith First-And-Only
Obrázek
Pepa
Příspěvky: 3233
Registrován: 25. 5. 2013, 15:00

Re: Mráz Angmaru

Příspěvek od Pepa »

Dočteno! :) Zde jsou moje poznámky:

:arrow? Už při tvorbě postav mi přišlo dost netypické, že družina bude sestávat ze dvou ženštin (navíc ve světě Středozemě mi to přijde netypické dvojnásob)... :think: Ale uvidíme, jak se jim povede... :)

:arrow? První sezení a rozmluva s kapitánem - Když si Kryštof po neúspěšném přesvědčování kapitána měl odečíst 4 body Vůle, přišlo mi to dost drsné. To jsem ale ještě netušil, že pak celé to přetahování o kořist bude řešeno "vlivovým soubojákem". To mi přišlo prostě takové až moc "násilné"... :think: Jako asi takto: Já sám nevím, jestli jsem fanoušek takovýchto "vyjednávacích střetů". Když ve hře nejsou, tak jsou vyjednávací skilly (charisma, atp.) jenom pro ozdobu, a když ve hře jsou, tak mi pak přijde, že ta hra je jakoby příliš "bojová" či "násilná". Pak se totiž "bojuje" na každém kroku. Když už ne v reálných soubojích, tak pak zase v soubojích "mluvících". Takže já vážně nevím... :think:

:arrow? Poslat na provolevelovou družinu draka? Ty voe, Jonáši, tohle není DnDčko $D

Jen tak dál, přátelé, jen tak dál :clap: (Kdy bude další zápis? :D)
Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 12359
Registrován: 13. 7. 2004, 15:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

Re: Mráz Angmaru

Příspěvek od Ecthelion »

Pepa píše: :arrow? Už při tvorbě postav mi přišlo dost netypické, že družina bude sestávat ze dvou ženštin (navíc ve světě Středozemě mi to přijde netypické dvojnásob)... :think: Ale uvidíme, jak se jim povede... :)
Nám to tak nějak vyšlo a řekli jsme si, že to zkusíme (s tím, že pokud to nepůjde, tak prostě postavy vyměníme). Ale zatím musím říct, že to při hraní nedělá nějaké problémy a ty postavy už se začínají profilovat a někam rozvíjet... takže zatím spokojenost.
Pepa píše: :arrow? První sezení a rozmluva s kapitánem - Když si Kryštof po neúspěšném přesvědčování kapitána měl odečíst 4 body Vůle, přišlo mi to dost drsné. To jsem ale ještě netušil, že pak celé to přetahování o kořist bude řešeno "vlivovým soubojákem". To mi přišlo prostě takové až moc "násilné"... :think: Jako asi takto: Já sám nevím, jestli jsem fanoušek takovýchto "vyjednávacích střetů". Když ve hře nejsou, tak jsou vyjednávací skilly (charisma, atp.) jenom pro ozdobu, a když ve hře jsou, tak mi pak přijde, že ta hra je jakoby příliš "bojová" či "násilná". Pak se totiž "bojuje" na každém kroku. Když už ne v reálných soubojích, tak pak zase v soubojích "mluvících". Takže já vážně nevím... :think:
My jsme se na začátku kampaně (v rámci "brainstormovacího sezení") dohodli, že vyzkoušíme hrát i na ty vyjednávací věci stejným způsobem jako na souboje. Jak píšeš, jinak je celá Vůle celkem na nic a vyjednávací dovednosti mnohem menší hodnotu, než bojové. Uvidíme. Zatím mi to ale nějak zásadně násilné nepřišlo, běželo to docela přirozeně (my jsme takové konflikty jeli i v minulé kampani, jen zřídka).
Pepa píše: :arrow? Poslat na provolevelovou družinu draka? Ty voe, Jonáši, tohle není DnDčko $D
A to se tam neobjevil naposledy. :>;o)
Pepa píše:Jen tak dál, přátelé, jen tak dál :clap: (Kdy bude další zápis? :D)
Moc díky! (hráli jsme v úterý, takže zápis - "Led na řece" - bude dneska, nebo zítra podle toho jak to stihnu) :wink:
"Stay firm and die hard!" Colonel-Comissar Ibraim Gaunt, Tanith First-And-Only
Obrázek
Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 12359
Registrován: 13. 7. 2004, 15:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

Re: Mráz Angmaru

Příspěvek od Ecthelion »

Led na řece (páté sezení)
Postavy, které se zúčastnily: Faoláin, zvaný Draugion (Fingalen); Ælfhild, dcera Ælfricova (Kryštof); Cennil (Bubák)

K řece dorazili za hluboké tmy – určitě už muselo být po půlnoci, ale přesně to nemohli odhadnout, protože krásná hvězdnatá obloha se zatáhla a měsíc byl ukrytý v mracích. To pro ně bylo dobře, protože ani skřeti v takové tmě nemohli vidět na cestu a snad budou muset zpomalit. Když přicválali, prosvištěl Cennil, která jela první, kolem hlavy vystřelený šíp. Škubla sebou, ale ukázalo se, že z luku vystřelil mladík sotva šestnáctiletý, kterého na stráži vyděsil dusot kopyt a pohled na cizí jezdce. Jakmile spatřil Cennil a Ælfhild, rychle spustil luk a zvedl omluvně a zahanbeně ruku v gestu, ve kterém naznačoval, že mohou projet.

Obrázek

Když se dostali k Přístavu ledňáčka, uviděli, že lidé byli shromážděni na východním břehu a lodice rybářů je převážely na druhou stranu. Celá scéna byla ozářena hořícími ohni a pochodněmi a vypadala až neskutečně. Poplašeni jejich rychlým příjezdem, ze břehů se zvedly tucty ledňáčků a dalších vodních ptáků a s křikem odletěli. Mrzlo, až praštilo a na hladině pluly po proudu kusy ledu a sněhu. Paní Faroniel, která je zahlédla přijíždět, k nim rychle přispěchala: „Podařilo se vám to? Kde jsou skřeti?“ Ælfhild, která seskočila z koně, odvětila unaveně: „Určitě jsme koupili trochu času, ale mnoho ho nebude.“ Draugion pak zabručel: „Určitě jich není dost na zbytečné otázky.“ Faroniel si ho přísně změřila pohledem, ale neuznala ho za hodna odpovědi a ukázala mu záda, když se vrátila opět k řece.

Když obhlédli situaci, zjistili společníci, že paní Faroniel stále zůstalo asi tucet družiníků z Minas Haeron. Všichni bojeschopní muži z Přístavu ledňáčka se pak oháněli pádly a pomáhali s převozem uprchlíků na druhou stranu. Z mužů, kteří se zúčastnili přepadu, se zatím vrátila třetina, tedy osm jezdců. Čtyři z toho byli družiníci z Havraní pevnosti, včetně Saertila, který vyvázl z předchozích bojů nezraněn. Pět mužů paní Rodwen bylo nezvěstných a zřejmě padli. Stále se nevrátil rytíř Rawion a jeden z přeživších přinesl zprávu, že jej viděl spadnout z koně při posledním nájezdu na zadní voj skřetí kolony. Proti skřetům tak mohli postavit okolo dvaceti mužů. Ve zmatku nočního boje bylo obtížné udržet si přehled, ale odhadovali, že skřeti měli ztráty nejméně dvojnásobné. Přišli tak nejméně o třicet nebo čtyřicet vojáků. Přesto jich pořád mohli nasadit do boje mnohem víc než Cardolanští. Pokud správně počítali, pak nejméně sto šedesát nebo sto sedmdesát.

Obrázek

Rozhodli se, že by měli poslat posla do havraní pevnosti, aby paní Rodwen zpravili o situaci. Cennil, která nechtěla poslat některého z mála bojovníků, které měla po ruce, se rozhlédla a pak zavolala na chlapce, který ji málem sestřelil ze sedla. Dali mu koně, aby mohl se zprávou dorazit co nejrychleji a když nasedal, Cennil mu vyložila, co má vyřídit - snaží se dostat všechny uprchlíky na západní břeh, přičemž skřeti jsou jim v patách a jejich síly nejsou velké (Cennil nechtěla udat počet mužů, které měli, pro případ, že by chlapec padl do rukou nepřítele). Měli by také předat zprávu dál na Labutí hrad, aby pan Angion, až se bude vracet domů, věděl, jak vypadá situace. Pokud nebude mít s sebou dostatek mužů, pak jej čeká těžký boj. Chvíli se spolu radili, zda poslat také zprávu o tom, zda na západním břehu zůstanou, nebo se vydají pryč, ale sami ještě neměli plán, co podniknou. Pak zdálky zahlédli svit pochodní, které skřeti zapálili, aby viděli na cestu. Odhadovali, že byli možná dva nebo tři kilometry vzdáleni a rychle se blížili. Cennil plácla chlapcova koně přes zadek, aby jej vyslala na cestu: „Pokud nám paní Rodwen nepošle alespoň padesát mužů, pak nemusí posílat nikoho. Vyřiď jí všechno, co jsem řekla.“ Chlapec vyrazil, plný pýchy nad důležitým úkolem, který mu byl svěřen a ještě se otočil v sedle a zavolal: „Nezklamu vás, paní!“

Přiběhla k nim paní Faroniel, která vypadala zmateně a nerozhodně. Rychle jim vyložila, že díky tomu, že nepřátele zdrželi, byla většina lidí už na druhé straně. Na východním břehu i přesto ale pořád zůstávala část zásob a uprchlíků z jižního Cardolanu a Minas Haeron. Neměli dost lodí a času, aby přepravili jak všechny zásoby, tak všechny uprchlíky. Stáli tak před volbou, jestli přepravit všechny uprchlíky s tím, že nebude dost zásob pro všechny... nebo raději přepravit zásoby přednostně, aby jich bylo dost pro ty na druhé straně, ale riskovat, že budete muset opustit část těch, kteří zůstanou na druhém břehu. Sama se neuměla rozhodnout, a přestože na Druagiona se ani nepodívala, nervózně visela na každém jejich slovu. Ælfhild řekla bez rozmýšlení: „Dostaňme lidi na druhou stranu, zásoby můžeme řešit později.“ Draugion ale nesouhlasně zavrtěl hlavou: „Jestli lidé zahynou hladem nebo skřetími šavlemi, je vcelku jedno. Jestli nedostaneme na druhou stranu, pak můžeme klidně podříznout krky všem.“ Navrhl místo toho, aby přepravili zásoby a lidi odvedli do lesa, odkud je lodě mohou vyzvednout později. Cennil namítala, že takový plán je nebezpečný, protože skřeti mohli pronásledovat ty, kteří zůstanou na tomto břehu. Pokud později lodice vyrazí pro ten zůstatek, mohli je skřeti následovat a životy uprchlíků byly ve velkém nebezpečí. Zatímco oba nápad zvažovali, Ælfhild zamířila za jedním vorařem, kterého zahlédla stát nedaleko, aby se ho zeptala, kde řeka vyplaví zásoby, pokud by je naházeli do vody. Ten na její otázku řekl, že řeku zná dobře a asi deset kilometrů na jih byla zátočina, kde by měly skončit na mělčině na západním břehu (bod osudu od Kryštofa). Na základě této informace se rozhodli přepravit na lodicích zbytek uprchlíků a veškeré zásoby, které byly v bednách a sudech, naházet do řeky, aby si je pak vyzvedli na druhé straně. Paní Faroniel poslali na druhý břeh, aby sami zůstali a odpluli s poslední lodí. Mezitím muži z Přístavu ledňáčka dokončovali přípravy ke zničení budov a všeho užitečného, co zůstalo na tomto břehu. Rozhodli se také nechat skřetům nějaké malé zásoby jídla (několik pytlů chleba, které jim mohly vystačit na den nebo nejvíce dva), aby je hlad nedonutil ihned pokračovat v útoku.

Obrázek

Ve chvíli, kdy přistála poslední loď, a poslední uprchlíci nasedali, zaslechli nelidský řev, když se objevili skřeti, kteří konečně dorazili. Vojáci proběhli mezi hořícími budovami a hnali se k lodici. Další vřeštěli a nazdařbůh stříleli šípy. Cennil naskočila na záď a zavolala: „Lano!“ Když ji jedno podali, rychle kolem sebe uvázala smyčku, aby ji mohli vytáhnout z vody, kdyby spadla a konec lana hodila Draugionovi. Ten je obtočil kolem lavice v lodi, aby ji mohl použít jako brzdu a připravil se dívku jistit. Stejně tak si kolem sebe uvázala smyčku Ælfhild a ještě jeden z družiníků. Trojice tak stála na zádi, připravena bránit loď.

Skřeti běželi, aby zastihli loď, než odpluje, ale ta byla brzy naložená a veslaři odrazili a zabrali vesly. Dvojice skřetů, která běžela vepředu, odhodila štíty, aby byla rychlejší a bylo jasné, že chctějí zkusit přeskočit zvětšující se mezeru na loď. První skočil a zachytil se na kraji (Cennil (2): výsledek 1 / skřet (2): výsledek 2 – neúspěch, Bubák použil bod osudu za aspekt Ochranná ruka a otočil kostku –úspěch), ale Cennil se rozmáchla štítem a srazila ho do ze zádě do ledové vody. Zmizel pod temnou hladinou, než se na chvíli vynořil, aby se nadechl. Pak ho jeho šupinová zbroj stáhla zase pod hladinu do ledového náručí řeky a už se neobjevil. Ælfhild vystřelila na druhého běžícího skřeta, hodila luk na podlahu a vytáhla svůj zlomený meč Ælfgifu, který používala jako dýku (Ælfhild (3): výsledek 4 / skřet (2): výsledek 4 – remíza – dohodli jsme se, že to je úspěch, ale za cenu 1 bodu poškození, který šel do Těla). Její šíp probodl skřeta, skrz naskrz, ale ten pokračoval v běhu. Přeskočil na loď a sekl svou dýkou severskou dívku do boku, než mu její vlastní dýka probodla hrdlo a srazila ho k zemi. V té chvíli se Cennil, která srazila svého protivníka do vody, zavrávorala. Ještě pořád se nevzpamatovala z otřesu, který utrpěla v lese a únava posledních dní jí nepřidala (Cennil má stále následek Otřesená, když v lese utrpěla lehký otřes mozku – od té doby neměla příležitost se ho zbavit). Draugion zahlédl, že padá a zatáhl za lano (Draugion (0+1 za přípravu lana): výsledek 1 / proti 2 – neúspěch), ale proklouzlo mu v rukách.

Obrázek

Cennil přepadla přes okraj a ledová voda řeky se rozevřela, aby ji spolkla. Dívku probrala strašlivá, nepředstavitelná bolest, kterou se jí chlad zakousl do těla. Chvíli byla jako ochromená a nemohla pohybovat rukama ani nohama, než muži na lodi zatáhli za provaz a vytáhli ji, nasáklou vodou, ven. Položili ji na dno, kde Cennil kašlala vodu a dusila se. Nemohla se hýbat, třásla se zimou a cvakaly jí zuby. Draugion, který vyrostl v horách a věděl, jak nebezpečné je něco podobného v zimě, se k ní rychle sklonil: „Rychle vysvleč brnění a šaty, jinak tě zabijí!“ Dívka se ale třásla tak, že toho nebyla schopná. Stoupala z ní pára. Drugion zaklel a rychle ji začal svlékat. Několik dalších mužů mu rychle pomohlo, a když hodili stranou mokré oblečení, zabalili ji do několika vlněných plášťů, které jim ochotné ruce podaly.

Dívka seděla na lavici a jakoby zdálky slyšela křik skřetů na východním břehu a údery šípů na štíty několika mužů na zádi, kteří jimi chránili uprchlíky před střelami. Pak se zvedl nový skřetí řev. Jak je vesla rybářů vezly dál, zahlédli, že skřeti dotlačili k vodě loď, která zůstala na východním břehu na opravy, a kterou ve spěchu nestihli rybáři při ústupu zničit. Byla zčernalá ohněm, který rozdělali, ale skřeti vyházeli hořící otepi slámy a dotlačili ji na vodu. Pak do ní naskákali a zuřivě veslovali štíty, aby lodici společníků dohnali. Na přídi stál velký surový skřet s rudým štítem, který nelidsky řval na své vojáky, aby ještě přidali.

Obrázek

Ælfhild klečela na dně lodice, kam klesla poté, co ji skřet zranil a mezi prsty, které držela na ráně, jí protékala její vlastní krev. Její tvář byla nepřítomná, když sledovala přibližující se člun skřetů (Ælfhild (Stará magie 1): výsledek 3 / skřeti (1): výsledek -1 – výrazný úspěch). Ten se prodíral houstnoucím ledem a zdálo se, že vzduch se ochladil. Pak velká připlouvající kra vrazila do boku poškozeného plavidla a rozpárala jeho bok od zádi po příď. Zaslechli zoufalé výkřiky, když se loď přetočila a rychle se potopila i se všemi skřetími vojáky na palubě. Z ledové vody se na břeh žádný z nich nedostal.

Draugion, který zahlédl, že Ælfhild klečí na zemi, se k ní sklonil: „Jsi v pořádku, děvče?“ Severské dívce šla pára od pusy a usazovala se jí na šatech jako jinovatka. Když se jí horal podíval do tváře, měl na krátký úder srdce dojem, že dívka má vlčí oči. Pak se ale Ælfhild otočila k němu a když na něj pohlédla, měla oči barvy modře jako vždy. Vypadala ale trochu zmateně nebo nepřítomně, když odpověděla: „Budu za chvíli.“ Draugion kývl a i když byl znepokojen, nechal Ælfhild, aby se sebrala. Zatím přešel k jednomu ze starších veslařů: „Oddechni si, vystřídám tě.“

Obrázek

Dorazili na druhý břeh už bez nehod a rychle vyložili poslední zásoby a uprchlíky z lodice. Cennil, která se třásla zimou, přesunuli k ohni a rybáři jí rychle přinesli dívčí šaty, aby se mohla převléci. Cennil je ale s díky odmítla, aby nezničila tak pěkné šaty a poprosila o nějaké prosté oblečení, přesněji mužské. Museli rychle rozdělit lidi do domů rybářů z Přístavů ledňáčka, kteří je přivítali jako vlastní rodinu a snažili se jim jejich nelehkou situaci ulehčit, jak jen mohli. Brzy byla mezi domy cítit rybí polévka, když místní vytáhli vlastní zásoby jídla, aby mohli nově příchozí pohostit.

Viděli skřety na druhém břehu a uvědomili si, že většina jich jen ležela na zemi a spala nebo odpočívala. Několik jich leželo tam, kde padli, a buď zemřeli vyčerpáním, nebo zmrzli, když jim nikdo z jejich spolubojovníků nepomohl. Někteří se prali o jídlo, které tam Dúnedain zanechali, nebo procházeli trosky a hledali, zda tam ještě něco k jídlu nezůstalo. V popelu toho ale mnoho najít nemohli. Skřeti běželi celou noc a nejedli dobré dva dny, když doufali, že získají zásoby a teplá přístřeší v Minas Haeron. Jejich velitel riskoval a prohrál. Viděli ho, jak přecházel po břehu, díval se na druhou stranu, zlostí cenil tesáky a hádal se s několika svými veliteli a rhudaurskými zvědy. Druhý břeh ale brzy zahalila mlha, která přišla ze Starého hvozdu a zakryla krajinu i řeku.

Paní Faroniel byla nerozhodná a bylo vidět, že nebyla zvyklá velet a rozhodovat o životě a smrti. Většina mužů se v nepřítomnosti pana Angiona spíše dívala pro vedení ke Cennil, jakožto zástupkyni paní Rodwen. Ta tak s Ælfhild a s tichým souhlasem paní Faroniel, která byla vděčná, že jí někdo sňal břemeno rozhodování z ramen, vlastně ujala velení. Měli dost zásob, aby jim vydržely možná týden, východní břeh ale opanovali skřeti a netušili, zda se blíží nějaká pomoc. Nyní, když nebyli zaneprázdněni veslováním, mohly jejich řady posílit asi tři tucty rybářů. Žádný z nich nebyl válečník, ale žili prakticky na okraji Starého hvozdu, takže hodně z nich byli lovci a uměli zacházet s luky. Cennil asi tucet z nich poslala pro zásoby, které naházeli do vody a doufali, že je řeka vyplavila na jejich břeh níže po proudu. Rozkázala také, aby připravili všechny šípy, které měli k dispozici a vyráběli další. Luky a šípy pak měli rozdat těm, kteří s nimi uměli zacházet.

Obrázek

Rozednilo se dříve, než vše stihli zařídit a neměli ani chvíli, aby si sami odpočinuli. Ranní slunce ozářilo Přístav ledňáčka, který na západním břehu obklopovaly mohutné stromy Starého hvozdu. Jejich sněhem pokryté koruny se nakláněly nad domy, mezi kterými se sušily sítě a ryby. Každý dům teď byl přeplněný uprchlíky a všude byly rozloženy jejich zavazadla a skrovný majetek, který si přinesli s sebou. Východní břeh byl stále zahalen mlhou.

Nad vesnicí přeletěl nízko velký havran, zakroužil, jako by si vše dobře prohlížel a pak zakrákal a přistál vedle Cennil u ohně. Havran si zobákem načechral peří a oslovil dívku nakřáplým hlasem, který zněl zvláštně, protože se snažil vyslovovat slova v obecné řeči. Představil se jako Vrák, jeden z poslů paní Rodwen. Hledal je u Minas Haeron, ale tam našel jen trosky a spáleniště. Nedoufal, že v Přístavu ledňáčka najde jiný obraz, ale jeho staré havraní srdce těšilo, že tomu tak není. Nesl jim zprávu od paní Rodwen, která jim dávala na vědomí, že pomoc byla na cestě. Pan Angion Bez paže a pan Ælfric, které v Havraní pevnosti zastihla zpráva o skřetech, byli nyní na cestě se všemi muži, které mohla paní Rodwen postrádat. Museli jen vydržet, než se k nim dostanou. Při zmínce jména svého otce Ælfhild trochu zbledla a vzpomněla si, že přestoupila jeho zákaz... a jaká slova pro ni asi bude mít za to nachystána.

Cennil havranovi poděkovala za zprávy a nechala mu přinést maso. Když pták dostal před sebe rybu, nejprve se podezřívavě rozhlédl a pak, když viděl, že mu ji nikdo zase nevezme, pustil se rychle do jídla. Cennil se jej ještě zeptala, zda pan Angion Bez paže a Ælfric již na hradě byli a havran mezi sousty vysvětlil, že se již vrátili z výpravy proti skřetům a pan Ælfric doprovázel svého přítele zpět domů, když se zdrželi v Havraní pevnosti, kde pomáhali s následky dračího útoku. Zprávy o skřetech na jihu je příliš neznepokojily, protože se spoléhali na hradby Minas Haeron, dokud před úsvitem nedorazil chlapec, kterého poslali, se zprávou. Okamžitě usedli na koně, a pokud je nezdrží žádná nehoda, do večera by tu měli být.

Obrázek

V té chvíli přiběhl jeden z rybářů s tím, že slyšel z druhé strany údery seker. Rychle seběhli k vodě a zjistili, že muž měl pravdu. Skřeti štípali dřevo, nebo poráželi kmeny stromů. Kvůli mlze ale neviděli, co se na druhé straně děje. Je možné, že se chtěli jen zahřát... ale tušili, že mají spíš za lubem nějakou čertovinu. Na mysl všem přišlo, že nejspíše vyrábějí vory, aby se dostali na druhou stranu. Vrák, rozpřáhl křídla a přeletěl k Cennil, které se samozřejmě, jakoby tam patřil, usadil na rameno a natahoval krk, aby slyšel vše, co se kolem děje a zůstal v obraze. Dívka se usmála a nechala jej sedět, tam kde byl. Krátce zvažovali, jak by mohli bránit břeh, pokud se skřeti skutečně pokusí jej překonat na vorech. Krátce zvážili možnost vytáhnout některou z lodic výše po proudu, a když vyrazí proti nim, zapálit ji a pustit po řece. Ten nápad ale zavrhli, protože šance, že by neřízená lodice zasáhla tak, jak potřebovali, nebyla velká. Ælfhild si uvědomila, že budou muset střílet luky do mlhy a proto rychle svolala lučištníky a za pomoci kůlů, které byly ve vodě (a které rybáři používali k uvazování lodic) a které mohli použít k odhadu vzdálenosti, jim nakázala, aby vyzkoušeli střílet na různé délky. Přišli tím sice o nějaké šípy, ale lučištníci by, až půjde do tuhého, měli mít lepší odhad při střelbě. Sama jim ukazovala, jak daleko mají střílet.

Od skupinky žen, které něco probíraly, se mezitím oddělila jedna z nich, která přešla k Cennil a Draugionovi a udělala neumělé pukrle. Vypadala jako vesnická dívka, měla na sobě špinavé vlněné oblečení a měla hrubé a upracované ruce. Usmála se na Cennil: „Paní Cennil, omluvte mě, že vás ruším. Mé jméno je Issiril.“ Vypadala hodně nervózně, když Cennil oslovila, a pohledy dívek za ní, které ji zřejmě vyslaly jako mluvčí, jí rozhodně nepřidávaly. Cennil jí proto přívětivě pokynula, aby přišla blíž a pak jí potichu řekla: „Nemusíš se ke mně chovat jako k dámě. Víc než to jsem spíš válečník.“ Děvče nadšeně přikývlo: „Viděly jsme, že přestože jste dvě ženy, bojujete za nás a naše děti. A proto jsem přišla. Víme, že situace je zlá... a nechceme jen přihlížet, když jsou životy našich rodin v sázce... pokud nám dáte zbraně, budeme bojovat. Tak jako vy.“ Cennil se pousmála, když viděla její odhodlání, ale Saertil, který stál vedle, se rozesmál na celé kolo. Issiril se začervenala a sklopila oči. Obr pak zahartusil: „Máte odvahu, ženské, ale držte se toho, co umíte...“ Cennil pak zvedla ruku, aby ho zastavila, a zeptala se: „Mluvíš za sebe a ty, které stojí za tebou?“ Issiril jen mlčky přikývla a Cennil pak řekla: „Každý ze skřetů je v boji stejně dobrý jako naši muži bojovníci, nebo lepší. Jestli chcete proti nim stát v boji zblízka, máte jen malou šanci... pokud ale umíte střílet z luku nebo vrhat kameny prakem, za štíty vašich mužů je pro vás místo.“ Issiril se zaradovala: „Nezklameme vás, paní!“ Odběhla pak za ostatními, aby jim vyřídila její slova a Cennil se otočila na Saertila: „Jestli máme luky navíc, tak jim je rozdejte. Každá střela navíc se teď počítá.“ Hromotluk jen zalapal po dechu a přemýšlel, jak jí vysvětlit, že mít ženské v bitvě není dobrý nápad. Vzhledem k tomu, komu se to chystal vysvětlovat, ale nenacházel ta správná slova. Cennil jeho zmatek ještě zvýšila, když si vzala ze země kámen a začala si mlčky brousit meč, jako by rozprava byla ukončena. Nakonec Saertil neřekl nic a odešel splnit její rozkaz.

Na břeh postavili velké štíty a zástěny, za které se lučištníci mohli ukrýt, kdyby nepřátelé zahájili střelbu a odnesli tam všechny šípy, které měli. Cennil také poslala některé starší rybáře, kteří by jim v boji nebyli nic platní, aby hlídali břehy po a proti proudu – pro případ, že by se je skřeti pokusili obejít. Pak už jim nezbývalo, než nervózně vyhlížet do mlhy a čekat, co skřeti podniknou...

(Tady jsme hraní opět přerušili. Postavy si už nemohly asi tři sezení odpočinout, a postupně se jim začínají kumulovat šrámy, tak uvidíme, jak si povedou, jestli se skřeti pokusí překročit řeku. Možná ještě větší obavy má ale Ælfhild z Ælfricova příjezdu. No, bude to ještě zajímavé.)
"Stay firm and die hard!" Colonel-Comissar Ibraim Gaunt, Tanith First-And-Only
Obrázek
Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 12359
Registrován: 13. 7. 2004, 15:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

Re: Mráz Angmaru

Příspěvek od Ecthelion »

Mlha nad vodou (šesté sezení)
Postavy, které se zúčastnily: Faoláin, zvaný Draugion (Fingalen); Ælfhild, dcera Ælfricova (Kryštof); Cennil (Bubák)

Zatímco se dokončovaly poslední přípravy na obranu východního břehu, trojice společníků se Saertilem řešila jejich situaci. Měli k dispozici asi dva tucty mužů, kteří byli připraveni bojovat zblízka (družiníci a rybáři s kopími) a tři tucty mužů a žen vyzbrojených luky, kteří měli bojovat zdálky. Poslali i nějaké starší muže, aby hlídali břehy řeky na sever a na jih, pokud by se skřeti chtěli přepravit na druhou stranu jinde. Mlha stále ležela na řece a neviděli, co se dělo na druhé straně, ale stáli pořád proti ohromné přesile. Ta byla nejméně trojnásobná a všichni nepřátelé byli velcí skřetí vojáci, kteří se v boji vyrovnali družiníkům, nebo je i překonávali. Jejich situace vypadala bledě, ať ji rozebírali z kterékoli strany. Pokud by se skřeti dostali na druhý břeh, pak by je smetli… a neměli mnoho možností, jak jim zabránit v překročení řeky. Doufali v Ælfricův příjezd, o kterém jim řekl havran, ale odhadovali, že pokud jezdci vyjeli s úsvitem, mělo by jim trvat ještě dvě hodiny, než dorazí na místo. A tolik času neměli. Draugion navrhl, aby se přeplavili na druhý břeh a pokusili se skřety zdržet, ale všem (včetně Draugiona) to připadalo nebezpečné. Ještě chvíli návrh probírali a zkoušeli najít jiné řešení, když se horal vztyčil a suše řekl: „Jdu. Kdo jde se mnou?“ Ælfhild nezaváhala a postavila se. Plán byl odvážný a nebezpečný, což zahrálo na strunu v jejím dobrodružném srdci. Cennil, která je viděla, zabořila hlavu do dlaní a pak se zvedla také, aby se k nim připojila, protože viděla, že je nepřesvědčí.

Obrázek

Rychle vydali poslední příkazy – uprchlíci se měli stáhnout do lesa, kde se měli ukrýt, než přijde pomoc a Saertil, který měl převzít obranu (protože nikdo jiný neměl dostatek zkušeností v boji) se pak měl rozhodovat podle svého úsudku, ale neměl se svými bojovníky stát do posledka. Obránci měli vystřelit několik salv šípů a také se stáhnout, aby utrpěli co nejmenší ztráty. Saertil přijal velení se zachmuřeným přikývnutím, ale trval na tom, že dva z jeho mužů budou dívky doprovázet: „Mám na starosti vaše bezpečí a nemohu vás nechat vystavovat se nebezpečí samotné.“ Draugion po něm loupl nepřátelským okem, ale Ælfhild řekla: „V naší situaci nám i oddíl mužů jen těžko zaručí bezpečí, navíc životy vesničanů jsou mnohem cennější než naše. Pokud budou tito dva muži bojovat na tomto břehu řeky, pak budou mnohem platnější.“ Saertil se sice mračil, ale nakonec se skřípáním zubů souhlasil.

Sehnali několik vorařů, kteří je měli přepravit na druhou stranu a dohodli se, že je jen vysadí a vrátí se zpět, přičemž vystřelený zapálený šíp bude znamením, aby je opět přijeli vyzvednout. Odtáhli lodici několik stovek metrů proti proudu, aby skřeti neslyšeli jejich vesla a při nastupování Cennil poslala havrana vyhledat Ælfrica a jeho jezdce. Měl jim vyřídit, aby pospíchali, jak nejrychleji mohou a předat jim zprávy o krocích, které v obraně podnikli. Draugion vzal na loď několik měchů s olejem. Pak už muži na lodici zanořili vesla do vody a zamířili mlhou na druhou stranu…

Obrázek

Přistáli na druhé straně, rychle vyskočili na břeh, a zatímco loď opět zmizela v mlze, která se přelévala nad vodou, zamířili lesem směrem ke skřetím vorům. Draugion je vedl lesem, aby nepřilákali pozornost, zatímco Cennil se dívala po stopách, které by prozradily přítomnost skřetích hlídek (Cennil pomáhá Draugionovi v hodu (2): 5 / proti 1 – úspěch, Fingalen si může k hodu připočítat +1) a Ælfhild pomáhala s výběrem trasy, kterou se měli ubírat (Ælfhild pomáhá Draugionovi v hodu (1): 1 / proti 1 – úspěch, Fingalen si může k hodu připočítat +1). Vyrazili potichu lesem a mlčenlivý horal je vedl (Draugion (2+1+1): 4 / skřeti (2): 2 – úspěch). Brzy se dostali nepozorovaně na okraj stromů, odkud měli dobrý výhled na vypálené domy a vory, které skřeti připravovali. Bylo vidět, že pokud se nic neočekávaného nestane, brzy vyplují. Polovina skřetů připravovala čtveřici vorů, ke kterým přibili dřevěné steny vyrvané z ohořelých domů, aby jim sloužily jako ochrana před šípy. Další skřeti stále tahali další a další kmeny stromů, aby zpevnili konstrukci vorů. Mezitím druhá polovina skřetů, nějakých osmdesát, se chystalo do formací, utahovala řemínky brnění, brousila čepele a řadila se do formace, připravena nasednout na vory, v momentě, kdy budou připraveny. Zahlédli mohutného kapitána rhudaurských zvědů z klanu medvěda, který se hádal s náčelníkem skřetů. Bylo vidět, že nesouhlasí s tím, aby zůstávali na místě a ukazoval naléhavě k severu, snad jakoby v obavě před posilami Dúnedain. Ohromný skřet ale nechtěl nic slyšet a očividně si prosadil svou, protože rhudaurský kapitán odešel rozčileně za svými zvědy.

Obrázek

Společníci se beze slova na sebe podívali a bylo jasné, že vory nesmí nechat vyplout. Po krátkém rozhovoru se rozdělili a zamířili každý jiným směrem (dohodli jsme se, že jejich celkovým záměrem je zdržet nepřátele, než přijedou jezdci z Havraní pevnosti... a aby toho dosáhli, potřebují 5 úspěchů, v případě, že nakumulují 3 neúspěchy, pak neuspějí a skřeti vyrazí ve vorech na druhou stranu). Když Ælfhild a Draugion odešli, zamířila Cennil kus zpátky do lesa a rozdělala malý ohníček tak, aby kouřil a okolo ohně si několikrát sedla a udělala stopy, aby to vypadalo, že tam u ohně sedělo několik lidí. Pak ustoupila o několik desítek metrů zpět a rozdělala druhý, s cílem skřety zmást a znejistět – ideálně pak, aby odložili vyplutí a prohledali lesy (Cennil (1): 1 / skřeti (1): -2 – úspěch; 1. úspěch). Světlovlasá Ælfhild mezitím zamířila kupředu, aby zaujmula dobré místo, odkud by mohla lukem srazit skřetího kapitána. Doufala, že pokud nepřátele zbaví velitele, chvíli potrvá, než se dají dohromady a mohl by převládnout názor rhudaurského kapitána, kterého viděli (Ælfhild (1): 2 / skřeti (2): 2 – neúspěch, Kryštof použil bod osudu a otočil kostku – úspěch; 2. úspěch). Brzy zaujala místo mezi spálenými domky, odkud dobře viděla na kapitána a nasadila šíp na tětivu. Draugion mezi tím zamířil ke koním rhudaurských horalů s cílem je splašit a vyvolat další zmatek (Draugion (2): 3 / rhudaurští (2): 3 – remíza, hodili jsme znovu a výsledkem bylo -1/3 – tedy neúspěch, Fingalen použil bod osudu za aspekt Krev rhudaurských klanů a hodil kostky znovu – výsledkem byla ale nula a tím pádem neúspěch; 1. neúspěch). Rozhodl se drze zamířit ke koním táborem a nijak se nekrýt, přičemž doufal, že jej budou pokládat za dalšího z rhudaurských. Neměl ale štěstí. Po několika krocích ucítil, na rameni cizí ruku a zaslechl ženský hlas: „Ty nepatříš mezi nás! Poplach!“

Obrázek

V mžiku byl Draugion obklopen muži a mířily na něj ostrá kopí. Chladnokrevně zvedl ruce, aby ukázal, že je má prázdné a otočil se k dívce: „Odveďte mě k náčelníkovi. Nesu poselství.“ (Draugion (Znalost nepřítele 1): 2 / rhudaurští (2): 2 – remíza, Fingalen se rozhodl použít bod osudu za aspekt Lstivý a otočil kostku; 3. úspěch) Ta se na něj dívala zachmuřeně a četla pletence tetování na jeho tvářích a pažích, ale nevypadalo to, že mu důvěřuje. Rozhodl se zariskovat: „Věřím, že nechcete urazit můj klan neúctou k náčelníkovu synovi.“ Stále váhala, ale pak kývla: „Dobře, Vlku. Ale sleduji tě.“ Kývla mu, aby ji následovala a zamířila ke koním.

V té chvíli skřeti začali běhat tam a zpátky, protože někteří ucítil kouř z ohně, který Cennil rozdělala. Dívka, která vedla Draugiona zavolala na jednoho z rhudaurských zvědů a ten vyrazil do lesa, následován dvěma skřety, zatímco skřeti přerušili přípravu na vyplutí a začali se formovat, aby byli připraveni na případný útok z lesa. Trojice zvědů se ponořila mezi stromy a brzy objevili první ohniště, zatímco je Cennil pozorovala z nedalekého křoví. Chvíli je obcházeli a hledali stopy, načež dva skřeti vyrazili dál, hledat další zdroj kouře a rhudaurský stopař zůstal stát a prohlížel stopy. Cennil spatřila, že se k ní otočil zády a rozhodla se využít příležitosti. Vyrazila k němu a v běhu tasila meč (Cennil (2): 4 / stopař (2): 1 – úspěch; 4. úspěch). Stopař ji zaslechl a stihl se napůl otočit, ale nebyl dost rychlý. Dívčin meč jej proklál skrz na skrz a rhudaurský horal padl mrtev k zemi. Cennil se nezastavila a opět rychle zmizela z dohledu, než se vrátí oba skřeti.

Obrázek

Draugiona přivedli před rhudaurského náčelníka, který založil ruce na hrudi a představil se jako Comgan z klanu Medvěda. Draugion se představil svým vlastním jménem, jako Faoláin z klanu Vlka. Když to jméno zaslechla rhudaurská dívka, zacukalo s ní a bylo vidět, že si Draugiona prohlédla ještě jednou. Ten toho nedbal a rychle vyložil, že posily z Havraní pevnosti jsou na cestě a budou tu co nevidět. Snažil se je přesvědčit, že zůstávat na místě je bláhovost (Draugion (2): 4 / Comgan (2): 2 – úspěch) a neměl s tím velkou práci, protože to bylo přesně to, co si Comgan myslel sám. V té chvíli nastal povyk, když se dva skřeti objevili a táhli mrtvolu svého rhudaurského druha za sebou. Skřetí kapitán, který to spatřil, se nadechl, aby vydal rozkazy, když v té chvíli zadrnčela Ælfhildina tětiva (Ælfhild (3): 5 / skřetí kapitán (2): 1 – úspěch, rozhodl jsem se skřetův hod přehodit za aspekt Podezřívavý, ale můj druhý hod byl jen 2, takže stále hráč uspěl a byl to závěrečný hod, který potřebovali k úspěchu). Skřet se otočil za letícím šípem, který jej trefil do oka, prošel očnicí a rozbil lebku na druhé straně. Sníh zbarvila krvavá sprška a tělo mohutného skřeta se sesunulo k zemi. Ve chvíli, kdy dopadlo do závěje, vypukl absolutní chaos. Skřeti začali běhat tam a zpátky, připravovat se na útok, další vyrazili hledat střelce, zatímco další zahodili zbraně a dali se na útěk. Comgan vyrazil mezi skřety, aby zjednal pořádek, když spatřil, že skřetí velitelé se mezi sebou perou o to, kdo z nich bude velet.

Draugion zůstal na místě, zatímco jej hlídala rhudaurská dívka z klanu Losa. Horal se nervózně rozhlížel: „Už je to tu. Labutí přilbice se svými vojáky dorazil. Dostaň mě odsud pryč.“ Ona se usmála: „Počkáme, co řekne Comgan.“ „Já nejsem jeden z jeho mužů a rozhodně tu nechci umřít zbytečně.“ Dívka si ho prohlédla a jakoby neslyšela to, co říkal, zeptala se s úsměvem: „Ty si mě vážně nepamatuješ?“ Horal si ji prohlédl a její tvář se mu zdála povědomá, ale neuměl si ji nikam zařadit. Zmateně se zeptal: „Měl bych?“ Její odpověď ale zanikla v dunění kopyt, řinčení zbraní a výkřicích mužů i skřetů, protože Ælfricovi jezdci právě dorazili.

Obrázek

Draugion využil zmatku, aby se prosmýkl pryč a brzy se setkal s Ælfhild i Cennil, aby zpoza stromů byli svědky rozdrcení skřetí výpravy. V čele útočících jezdců jel pan Angion Bez paže, který měl štít pověšený na řemeni přes rameno a uzdu uvázanou o pahýl ruky, a Ælfric, který měl nasazenou slavnou Labutí přilbici a v ruce měl tasený meč Soronúmë, který mu daroval umírající Arnubên. Slunce se na něm lesklo a oba jeli zuřivě do bitvy, následováni světlovlasými Seveřany a tmavovlasými Dúnedain. Chatrná zeď štítů, kterou skřeti vztyčili, byla rozmetána a jezdci prolomili nepřátelskou obranu. Skřeti bojovali a ustupovali směrem k řece, přičemž některým se podařilo prorazit směrem k vorům. Žádný z nich se tam ale nedostal, protože Ælfric v sedle svého oře jim zahradil cestu a jeho čepel se zbarvila krví. Bitva byla brzy u konce a čepele jásajících jezdců, vztyčené v oslavě k nebi, se zaleskly jako nově vzešlé hvězdy.

Někteří jezdci stále pronásledovali jednotlivé prchající skřety, ale Ælfric se rozhlížel a pohledem procházel mrtvá těla, jakoby po někom pátral a obával se, jestli jej nenajde mezi mrtvými. Cennil a Ælfhild, která byla bledá ve tváři, když měla nyní čelit hněvu svého otce, pak vyšly z lesa a zamířily k rytíři z Labutího hradu. Když je spatřil, objevila se mu na moment ve tváři směsice pocitů – úlevy, vyčerpání, radosti… ale když přišly blíž, jeho obličej byl bez výrazu. Cennil, která svírala zkrvavený meč v ruce, se uklonila a se sklopenou hlavou řekla: „Jsme rádi, že se vám podařilo dorazit tak brzy. Všichni ostatní jsou naštěstí na druhé straně a jsou v pořádku. Skřetům se překročit vodu nepodařilo.“ Ælfhild se neuklonila, jen vzdorně pokývla hlavou. Její otec se na ni ani nepodíval. Odpověděl Cennil: „Jsem rád, že jste v pořádku, panny Cennil a Ælfhild. Máme toho hodně, co probrat.“ Pak se bez ohlédnutí otočil a odjel, aby následoval své jezdce v pronásledování.

Angion Bez paže, který celou scénu sledoval s pobaveným úsměškem, si zabručel pod vousy: „Cennil a Ælfhild – občas nevím, která z vás je ten špatný vliv na tu druhou.“ Pak i on pobídl koně a zamířil pryč, zatímco Cennil, která spatřila, že Draugion zamířil z lesa k nim, se rozběhla k jezdcům, kteří k němu zamířili: „Tento muž nebude bojovat. Je tu s námi.“ Horal, provázený podezřívavými pohledy jezdců, spatřil, že Dúnedain shromáždili jako zajatce asi tucet skřetů a stranou od nich také zkrvaveného Comgana se zlomeným kopím zabodlým v hrudi, kterého podpírala rhudauská dívka z klanu losa…
"Stay firm and die hard!" Colonel-Comissar Ibraim Gaunt, Tanith First-And-Only
Obrázek
Uživatelský avatar
Lorwyn
Příspěvky: 783
Registrován: 30. 8. 2011, 13:17
Bydliště: Krajina snů

Re: Mráz Angmaru

Příspěvek od Lorwyn »

Kdyby to bylo vydáno knižně, tak si to asi i koupím. Vždycky mi ten váš zápis projasní den... :clap:
Ne, nezemřelo to, co věčně odpočívá,
a dlouhý věků běh i smrtí smrti bývá.
Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 12359
Registrován: 13. 7. 2004, 15:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

Re: Mráz Angmaru

Příspěvek od Ecthelion »

Lorwyn píše:Kdyby to bylo vydáno knižně, tak si to asi i koupím. Vždycky mi ten váš zápis projasní den... :clap:
Moc díky, Lorwyn. Jsme opravdu rádi, že se ti zápisy líbí. :wink:
"Stay firm and die hard!" Colonel-Comissar Ibraim Gaunt, Tanith First-And-Only
Obrázek
Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 12359
Registrován: 13. 7. 2004, 15:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

Re: Mráz Angmaru

Příspěvek od Ecthelion »

:arrow? Po poslední hře se po šesti sezeních uzavřela příběhová linie s uprchlíky z Minas Haeron, takže jsem se rozhodl nechat hráče postoupit, aby si mohli doladit postavy už na základě hraní (podle toho, co jim pro tyhle postavy chybí a co by rádi ve hře viděli). Mohou si tak rozdělit do příštího hraní 4 body do dovedností.
Uživatelský avatar
Jarilo
Příspěvky: 1101
Registrován: 5. 6. 2009, 00:49
Kontaktovat uživatele:

Re: Mráz Angmaru

Příspěvek od Jarilo »

Kluci, je to opět paráda, díky za ty zápisy :clap: !

Osobně mi více sedlo celé předchozí tažení, tady jsem měl ze začátku trošku problém s novou družinou a faktem, že ženské charaktery jsou tu hráčské a hned dva. Eldalótë v předchozím tažení byla naopak hrozně super a bavila mě, takže si nemyslete, že bych byl šovinista =). Taky atmosféra předchozího tažení na mě působila více teskně, temně a více mě vtáhla do děje, asi hlavně proto, že v současné chvíli se postavy nacházejí většinu času mezi velkým počtem lidí, nikolivěk v divočině a osamění, ale to jsou jen subjektivní dojmy.

Každopádně se přimlouvám za Lorwynův návrh, abyste to po odehrání (ale ještě nepřestávejte =)) trochu literárně upravili (fakt jen detaily) a vydali jako PDFko s ilustracemi =)!

Když vezmu v potaz, jak se mi líbí právě Stíny z Angmaru, doporučili byste mi k přečtení Húrinovo děti (mám v knihovně, ale stále jsem se k tomu nedostal), nebo něco jiného?

Tak či tak perfektní práce a jen tak dál!
Hry hraju a ještě radši dělám - doma i v práci.
Odpovědět

Zpět na „Vaše hraní - příprava, rady, zápisy a PbP“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 7 hostů