[Chuubo] Pampelišky - diskuse

Sekce, v níž se věnujeme našemu hraní. Můžete zde poprosit o pomoc s přípravou kampaně nebo dobrodružství, konzultovat svou postavu, a samozřejmě se podělit o zápisy z her, které již máte za sebou.
Odpovědět
Sosacek
Příspěvky: 21177
Registrován: 14. 7. 2004, 18:30

Re: [Chuubo] Pampelišky v trávě

Příspěvek od Sosacek » 3. 1. 2016, 00:55

Updejt.

Poslední dve "knihy" byly jedna session, protože jsme se s naučily ty akce fakt trefovat, a taky ta hra měla asi deset hodin.

Další bude až bude zase session, pokud týpci budou chtít a tak.
Bylo to ráno, prvního dubna, ku lásce zval, mocný hlas bubna.

Sosacek
Příspěvky: 21177
Registrován: 14. 7. 2004, 18:30

Re: [Chuubo] Pampelišky v trávě

Příspěvek od Sosacek » 3. 1. 2016, 01:29

Also tri major goaly v jedne scene. Muehehehehehe.
Bylo to ráno, prvního dubna, ku lásce zval, mocný hlas bubna.

Uživatelský avatar
Karotka
Příspěvky: 981
Registrován: 21. 9. 2011, 20:42
Bydliště: Praha

Re: [Chuubo] Pampelišky v trávě

Příspěvek od Karotka » 3. 1. 2016, 23:59

No. Ty vole. :clap:
Alex a Sam jsou hodně hustý baby.
S tím vlkem, co je jen zbraň země... A droga, co mění vzpomínky... No future...

A super je, že jste ty Questy ani nemuseli pro jinej setting ani upravovat (aspoň se mi zdá)... a jak pěkně fungujou.
Jediná adekvátní odpověď na surovost života je cynismus fantazie.

Sosacek
Příspěvky: 21177
Registrován: 14. 7. 2004, 18:30

Re: [Chuubo] Pampelišky v trávě

Příspěvek od Sosacek » 4. 1. 2016, 00:11

Ja se priznam, ze upravovat questy me ani nenapadlo.

Spis premyslim, jestli ma Alex na tom kole cerny sedlo a bily riditka.
Bylo to ráno, prvního dubna, ku lásce zval, mocný hlas bubna.

Uživatelský avatar
Karotka
Příspěvky: 981
Registrován: 21. 9. 2011, 20:42
Bydliště: Praha

Re: [Chuubo] Pampelišky v trávě

Příspěvek od Karotka » 4. 1. 2016, 00:15

A Damián se dál jmenuje Nedory.
Jediná adekvátní odpověď na surovost života je cynismus fantazie.

Sosacek
Příspěvky: 21177
Registrován: 14. 7. 2004, 18:30

Re: [Chuubo] Pampelišky v trávě

Příspěvek od Sosacek » 28. 1. 2016, 21:25

Mi chyběl kus charsheetu od Alex:

Alex Smith
Obrázek

Akademické skilly: nadprůměrné
Atletické skilly: průměrné
Krevní skupina: A
Oblíbená jídla: Pizza, zmrzlina, jablečný koláč
Zvíře / horoskop: vlk
Bylo to ráno, prvního dubna, ku lásce zval, mocný hlas bubna.

Sosacek
Příspěvky: 21177
Registrován: 14. 7. 2004, 18:30

Re: [Chuubo] Pampelišky v trávě

Příspěvek od Sosacek » 29. 1. 2016, 00:25

V téhle kapitole dělala Alex buďto nic, nebo sidekicka Sam, takže nevím, jak moc ten zápis bude zajímavý.

Jo, a vůbec si nepamatuju XP akce.

Kniha 4 - Dojezd

Obrázek

Seděly jsme v Michellině autě. Sam řídíla, Alice z adrenalinu mluvila. A mluvila. A mluvila. Omluvila jsem se jí, že jsme jí do toho zatáhly, ale nejsem si jistá, jestli mě vnímala. Michelle jsem řekla, že jí se omlouvat nemůžu - už tak v tom byla až po uši. Souhlasila.

Napadla mě teorie, že Michelle je v rámci pomáhání svým lidem bojovník proti drogové mafii, a s tím strašným chlapem je kvůli tomu, aby je mohla sledovat, nebo tak něco. Ale když jsem něco takového naznačila, koukala na mě jak na cvoka.

Sam slibovala Alici, že ji na to rande ještě dostane, nebo co. Čmuchala jsem průšvih, a snažila jsem se Sam nenápadně a taktně naznačit, že by to možná nebyl nejlepší nápad, protože Alice je z ultravěřící rodiny, takže bude zbouchnutá než řekneš „teenage pregnancy“. Nenápadně a taktně je kombinace, která není se Sammie kompatibilní.

...

Michelle vyhodila Sam a Alici u školy, já jsem se s ní kousek svezla, a zkusila zjistit, co ví o tom, co se tu děje. Neúspěšně. Vypadalo to, že si vzala osobně, že jsem neutekla o kontinent jinam, a měla kecy o tom, kde že má čekat roztrhané mrtvoly. Domů jsem jela autobusem.

...

Sam zavolala bývalému, a řekla, že mu dá ty drogy co jí dal, protože to je důkaz, že už je z toho venku a nepotřebuje ho. Myslela tím ty drogy, co Alex před pár dny vzala, nechala místo nich cedulku s nápisem „Promiň Sammie, mám tě rádá“ a zničila je.

Pak šla do své tajné skrýše, a cedulku našla. Volala Alex, a ta jí řekla, co se stalo. Sam nebyla nadšená. Snažila se Alex vysvětlit, že potřebuje důkaz, že si to nevzala. Pro ex-týpka. A hlavně pro sebe. Žadonila, aby jí Alex slíbila, že to bylo plné, a že si nevzala. Alex nevěděla, jak se to dávkuje, takže nemohla tušit, jestli to bylo plné.

...

Přišla jsem do školy. Na chodbě čekala Alice, před mými dveřmi. Až když mi řekla „ona tě má ráda, vážně“ a já našla Sam, jak mi rozhrabala celý pokoj, došlo mi, že mě Alice měla zdržet nebo co. Sam se neomluvila, vysypala poslední šuplík na zem.

„To nemyslíš vážně,“ řekla jsem jí, a nedostala jsem odpověď. Zahlédla jsem její výraz. Sam odešla, a já jsem se jí nedokázala podívat do očí. Udělala jsem správnou věc. Udělala jsem správnou věc. Udělala jsem správnou věc. Nevím, proč jsem to nedokázala. Udělala jsem správnou věc. Udělala jsem správnou věc.

Když jsem začala uklízet pokoj, začala mi krvácet ruka. Napřed jsem si myslela, že jsem se pořezala o kus hnku, který nepřežil Samantino hledání drog. Ale byla to zas „vyrážka“ říkající, jak zem trpí a chce po mě něco.

...

„Musíme si promluvit,“ řekla jsem, a Justin nezačal panikařit. Nejsem si jistá, jestli byl v klidu z trávy, nebo nevěděl co říkám, nebo tak.

Potřebovala jsem s ním nějak probrat, že chápu, že se nežene do nebezpečí. To, jak v rezervaci chtěl utíkat, místo aby mě zkoušel chránit před zfetovaným týpkem, to ukazovalo dost jasně. Ale, záleží mi na Justinovi, a nechci aby se mu něco stalo. A pravda je, moje blbosti a moje míchání se do věcí, kam se míchat nemám, by mu mohly ublížit.

Je to hezká a romantická představa, že bude týpek na bílém koni a všechno, a že mě bude ochraňovat ... ale tak to nefunguje. Justin mi nic nedluží. Rozhodně mi nedluží, aby kvůli mě dostal přes hubu, o to míň aby kvůli mě riskoval život. Myslím, že je navzdory tomu zhulenému exteriéru rozumnější než já. Neplete se do divných věcí. Nepovažuje dobro celého města, nebo drogovou mafii, nebo co, za svojí odpovědnost.

Seděla jsem v jeho rozbordeleném pokoji, na zemi, zády opřená o dveře, a zkoušela mu tohle vysvětlit. Měla jsem na sobě tílko co odhaluje ramena a ve světle žárovky, co měl Justin místo lustru, byly modřiny dost vidět. Justin na ně zíral. Nebo zíral na mě obecně, nejsem si jistá. V polovině jsem musela zastavit, protože se mi třásl hlas, a musela jsem se uklidnit, a Justin řekl, že něco na uklidnění by měl. O join později jsem svoji myšlenku přednesla. Vlastně ani nevím, jestli mi rozumněl. Vlastně ani nevím, jestli na tom záleží.

...

Sam seděla na lavičce na nákladním nádraží. Kdysi odváželo stovky, možná tisíce tun ingotů, ale teď jen tvořilo pochmurné pozadí složené z rezivějících vagónů. Slunce zapadlo už dávno.

Na kolenou měla balíček. Místo papírku od Alex v něm byla stříkačka s jehlou, a jedna dávka. Sam si nebyla jistá, jak se to sem dostalo. Ohnula jehlu, aby si byla jistá, že si už nedá.

Její ex-přítel dorazil. Zeptal se, kolikrát už spolu tohle absolvovali. Oznámil jí, že ví, že si to zase vzala. Že se k němu vrátí i tentokrát. Sam nesouhlasila. Řekla, že už chce žít jinak. že už o to nestojí.

Týpek se nenechal odradit. Vytáhl z balíčku nepoškozenou stříkačku s jehlou. Vzal ji, a řekl, že ví, že si Sam dá, protože ji zná.

Sam se bránila. Nepomohlo to.

Sam zkoušela utéct. Nepomohlo to.

Sam křičela. Nepomohlo to.

Sam prosila.

Nepomohlo to.

(Sam dokončila Silver 3 quest, což znamená, že si vzpomněla na něco důležitého, co jí může pomoct žít s tím, čím je, nebo tak něco. V tomhle případě si vzpomněla, že už nemusí žít takhle, nebo tak.)

...

Pomalu jsem vstala a oblékla se, tiše, abych nevzbudila Justina. Napsala jsem Sam, jestli je všechno v pohodě, ale věděla jsem, že není. Nebyla ve svém pokoji. Na telefon nereagovala. Vydala jsem se jí hledat.

Večerní autobus nebyl nic moc. Řidič vypadal nevrle, a ten chlápek co jel na ryby smrděl chlastem, a falešně zpíval. Sledovala jsem pach Sam - vůni vlasů a pach kouře, aviváž od sester a pach samoty a úzkosti. Běželo mi hlavou, „hej, víš, že normální lidi nemůžou stopovat po čichu, žejo?“ ale ignorovala jsem to.

Došla jsem na opuštěné nákladní nádraží, a vylezla jsem na jeden z vagónů. Noc byla dost světlá - ne, nebyla, to moje smysly byly divnější než obvykle. Ztratila jsem pach Sam, a tak jsem zkusila představit si okolí, vnímat ho všemi možnými způsobi, a nějak poznat, kde je.

Místo toho jsem ucítila známý sladký hnilobný zápach. Poblíž stálo auto, a u něj stál chlápek s nějakou lahví, na něco nadával, a o nohou měl Sam bundu.

Najednou jsem stála metr od něj. Někde vzadu v hlavě mi proběhlo, že jsem právě přeběhla dva vagóny a z třetího seskočila skoro k chlápkovi, z výšky skoro tří metrů. Měla jsem to v hlavě jako sen když se člověk probudí - stalo se to, ano, ale bylo na tom něco neskutečného.

„Kde je Sam?“ zeptala jsem se, a chlápek sebou trhl. Neslyšel mě? Zeptala jsem se několikrát, ale nedostala jsem z něj kloudnou odpověď. Byl na mol, a byla z něj cítit nenávist jak k sobě samému, tak k celému světu. Znovu jsem ucítila Sam, a vydala se po jejích stopách.

Až když za mnou zavolal „Slyšel jsem, že si našla někoho jinýho, ale až taková změna“, došlo mi, že je to její ex-přítel. Zvedla se ve mě chuť vysklít všechna skla toho auta jeho hlavou, ale najít Sam bylo přednejší.

Sam jsem našla v polích, na mezi. Byla mimo. I kdyby neměla stříkačku s jehou v zádech, měla na sobě dost zranění, které říkaly, že to nebylo dobrovolně. Nechtěla jsem hádat, jestli je jenom sjetá nebo předávkovaná, a zavolala jsem doktora.

...

Sam se probrala. Byla připoutaná k posteli. Bylo jí špatně. Všechno na ní křičelo. Svým způsobem byla šťastná - zatím se vždycky nechala překecat. Tentokrát to vyžadovalo násilí.

Mluvila s doktorem. Odmítl jí sundat pouta. Nedělá znovu stejné chyby.

Mluvila s matkou představenou. Matka měla připravený proslov o životních volbách, ale když se dozvěděla, že si Sam asi do zad nešlehla sama, přepla na „svět je plný nebezpečí, takže bys neměla být v noci venku“.

Mluvila s policajtem. Odbyli si formality („fuck the police, nic vám neřeknu“) ale Sam skutečně nic neřekla - nechtěla udat extýpka.

...

Navštívili jsme Sam v nemocnici. Sdělila jsem jí svůj geniální plán - musím sehnat nějaké drogy, podstrčit je Williamsům, a nějak zařídit, aby si pro ně zajela FBI, kdyby v tom místní policajti jeli s nimi. Nebylo moc jasné, jak to uděláme.

...

Druhý den pustili Sam z nemocnice. Vrhla jsem se na ní, objala ji, a byla rozhodnutá ji už nikdy nepustit, ale vydávala zvuky jakože nemůže dýchat, během asi minuty se mi vykroutila. Řekla, že ví, kde sehnat něco, čím bychom mohli vyřešit pekaře. Rozloučila jsem se s Justinem, a odjela se Sam na motorce.

Sam řekla, že je ráda, že si uvědomila, že bývalému týpkovi nemusí nic dokazovat, a že je ráda, že si znovu nic nevzala. Řekla jsem jí, „jsem ti to celou dobu říkala“, ale nejsem si jistá, jestli mě slyšela.

(Sam dodělala Emptiness 4 quest, který znamená, že řeší něco nepřirozeného, a na konci získá „key to the world“ - něco tajemného, co je klíčem k tomu, aby její život, nebo věci kolem ní, měly hodnotu. Sam klíč ke světu našla.)
Bylo to ráno, prvního dubna, ku lásce zval, mocný hlas bubna.

Uživatelský avatar
Faskal
Příspěvky: 7573
Registrován: 20. 11. 2006, 20:59
Bydliště: Neurotargeting lab Bergen

Re: [Chuubo] Pampelišky v trávě

Příspěvek od Faskal » 25. 4. 2016, 14:50

Hlášky IV
K: Samanta neslyší přes šumění vlastního cool.
K: Jako správní hipstreři budeme používat kostky, ale nebudeme s nimi házet.
K: To bude jedna z těch kapitol, kdy kamera přejíždí krajinu a hraje indie rock.
K: Emptiness rangers! F: "Fadujeme!" S: To byl takový seriál. Ale měl jenom jeden díl, pak všichni skupinově vyfadovali.
S: Chcete smetanu? K: Proč máš v ledničce skladatele?
K: To je shared joint action.
K: [ten puding je] opojná propast poživačnosti.
S: To moje matka používá opovržlivé zdrobněliny. K: Sosáček použil condescension. Sosáček dostává nový level: Sosáčkova matka.
K: Na co sis vzpomněla? Že drogy jsou špatné?
K: Vypotřebovaly se ti všechny neurotransmitery, co přenáší ty dobré věci, a zbyly ty ostatní.
K: Snížím deathstar na poloviční výkon.
S: Dám si ho na seznam k sežrání. K: My little wolf list. S: My little wolf.
K: Chuubo speed run.
S: Já jsem asi první člověk, co si googlí federální zákony, aby věděl, jak je porušit.
S: Budu ji pronásledovat až na konec světa, nebo kam až vydrží nádrž.
K: Budete nosit sovy do Atén, chci říct drogy k Williamsům.

Hlášky V
K: Tím, že si uvědomila, že v tomto konkrétním případě nebyly drogy její problém, ale mohl za to někdo jiný, si uvědomila, že všech ostatních případech si za to mohla sama.
S: Decisive kešu (řekl a hodil kešu do misky). K: Počkej, to nemůžeš vzít zpátky.
K: Je tam plot víceméně morálního charakteru.
F: Dealer signál! Do dealermobilu! K: Já jsem si to představil jako to papežské auto ... jak to z něho rozhazuje kolem sebe.
K: Většina lidí získává superschopnosti tvrdou prací, tobě stačí zalézt do postele a celý den kňourat.
S: Jak je ta hospoda plná? K: Tak napůl, jak celé tohle město.
S: Můžu tě poprosit o čaj? K: Máme kulatý nebo vysoký.
K: ... a ty čekáš na divine guidance... S: Jaký gay dance? K: Divine guidance
K: Když se zeptá dost lidí, tak jí někdo odpoví to, co chce slyšet.
S: To byl science, faith and sorcery ve světě insane troll logic.
... ano, chtěl jsem zničit svět. Ale ne takhle.
Staré zápisy z her, aktuálně: [CMWGE] {PbP} The Glass-Maker's Dragon - Miramie Mesmer - vědma snů, [SvětDračáku] {PbP} Kobky Šíleného mága - Turan.

Sosacek
Příspěvky: 21177
Registrován: 14. 7. 2004, 18:30

Re: [Chuubo] Pampelišky v trávě

Příspěvek od Sosacek » 25. 4. 2016, 15:50

Hm.

Jsem myslel, ze to bude o tom, ze hrajeme Max a Chloe. Ale po posledni session se nemuzu zbavit dojmu, ze hraju Rachel.

Shit.

Note to self: nakresli missing person poster s Alex.
Bylo to ráno, prvního dubna, ku lásce zval, mocný hlas bubna.

Sosacek
Příspěvky: 21177
Registrován: 14. 7. 2004, 18:30

Re: [Chuubo] Pampelišky v trávě

Příspěvek od Sosacek » 25. 4. 2016, 23:43

Kniha 5 - Plán

Obrázek

Kupovala jsem v lékárně věci na krvácející bullshit, a lékárník chtěl vědět, jestli jsem v pohodě. Řekla jsem mu, že jasně, že jo. Nevěřil mi. Můj obraz ve skleněných dveřích říkal proč - vypadala jsem jak zombie.

Ploužila jsem se ulicí, říkala si, jestli bych neměla začít říkat „mozkyyy“ a zastavila u mě Sammie na motorce. Chtěla vědět, jestli jsem v pohodě.

Řekla jsem jí, že jasně, že jo.

Nevěřila mi, a pořád se ptala, tak jsem jí to řekla - klid před bouří, nebo co. As above, so below. Zemi se děje něco špatného, a mě je taky špatně, ale pak dostanu superschopnosti a jsem vlk a vidím v noci a tak. Taky cítím ten hnilobný pach toho, co je špatně. A teď ho cítím hodně.

Sam mě natáhla na motorku, a zeptala se, jestli jedem vstříc té věci, nebo od ní. „Hrdinové jedou vstříc nebezpečí, ne od něj, ne?“ řekla jsem jí.

Dojely jsme na pilu za městem. Pokusily jsme se proniknout dovnitř. Řekla jsem chlápkovi budce, že potřebujeme nějaké kusy dřeva na umělecký projekt, a přece nechce, abychom plenily lesy. On, že nás tam za provozu nepustí, protože by na nás něco spadlo nebo tak, a že máme počkat na polední pauzu, a pak si klidně můžeme vzít nějaké odřezky.

...

Oběd vypadal jako dobrý nápad, ale všechno chutnalo jako ten hnilobný zápach špatnosti, a moje experimenty s kečupem a tatarku to nezachránily, takže mi Sam nakonec všechny hranolky zabavila.

Přijelo hezké auto. To byla první věc. Vystoupili z něj dva chlápci, mladší kolem pětadvaceti, staršímu bych hádala čtyřicet. Měli perfektní obleky, perfektně vyžehlené košile, kravaty a skoro neznatelně vyboulená podpaží. To byla druhá věc. Oba vypadali v dobré kondici. To byla třetí věc. Sedli si o kóji vedle, seděli tak, aby měli dobrý výhled na celou místnost.

Nastražila jsem uši, zatímco jsem předstírala rozhovor se Sam. Seděli ani ne metr daleko, ale dávali si pozor a mluvili potichu, kdyby neměla vlčí uši, nerozuměla bych jim. Ten mladší si stěžoval, jaká je Owl Creek díra, a jak neví, co by tady měli hledat a najít, a jaká to bude ztráta času. Ten starší mu říkal, že je zelenáč a je tady aby se vůbec naučil hledat, a krom toho, takováhle města mívají svoje tajemství, o jejich hlavním úkolu ani nemluvě. Ale že když to podělá, tak může jít dělat ekonomickou, a zbytek života nevylézt z kanceláře.

„Tak třeba, co bys mi řekl o těch dvou holkách? Proboha neotáčej se na ně, ty jsi hroznej zelenáč,“ řekl pak, zrovna když jsem zkoušela, jestli by sojová omáčka ty studené hranolky nezlepšila. Nezlepšila. Ukradla jsem nějaké Sam, protože mě napadlo, že ty její by mohly být lepší. Nebyly.

„Normální studentky. Ta blonďatá to nezvládá. Ubíjí se tady nudou, jako každý, zatímco to město kolem nich umírá.“

Ten starší se ušklíbl. „Tak pro začátek by sis mohl všimnout, že ani jedna z nich není místní,“ řekl. „A taky ví, že o nich mluvíme, protože jsou jediný, kdo nás tu nepozoruje přes rameno.“
Přidal pár dalších dobrých pozorování. Ten mladší se s každou větou o něco zmenšil.

(Keltone, Faskale, pokud si vzpomenete na další věci, kterých si všiml, řekněte, dík.)

...

Z pily odcházela spousta místních. Vrátný nás odvedl k nějaké hromadě. Chvilku jsme koukali na dřevo, pak jsem si všimla chlápků co se rozhlédli takovým tím „dívá se na mě někdo“ způsobem, a zmizeli za budovou.

Vzala jsem kus dřeva, co vypadal trochu jako linie okolních kopců, a začala zkoušet, jak by to jako pasovalo, a přitom se posunula tak, abych viděla za budovu. Sam zaměstnala vrátného, když s ním začala řešit nějaký klacek. Ona teda řekla „já bych chtěla ohoblovat,“ ale vrátný s ní začal řešit letokruhy, nebo co.

Měli tam kolečko, předávali si balíčky, předávali si svazky bankovek. Ten, ze kterého byla nejvíc cítit hniloba vypadal jako místní dealer, ostatní se s ním dohadovali, a on říkal a gestikuloval „nemám, nemám“.

Pak nás vyhodili, když zapískala ta věc, co píská konec pauzy.

...

Večer jsem vlezla k Sam do pokoje. Byla už v posteli, a chtěla jsem si s ní promluvit. Měla nějaký komentář, co se mi nelíbil, takže jsem jí oznámila, že jsem jí přišla zmlátit a začala se s ní prát.

Sam je větší a silnější než já, takže asi o minutu později jsem ležela pod níc, držela mi ruce nad hlavou za zápěstí a nemohla jsem se ani hnout. „To nešlo podle plánu,“ řekla jsem, a byla to naprostá lež.

Ptala jsem se Sam, jak je možné, že se nebojí. Říkala, že se samozřejmě bojí, ale že to jenom nedává najevo, protože punk a všechno. Ale jasně, že se bojí, protože jsme naštvaly nějakou drogovou mafii nebo co, a jí pronásleduje ten šílenec a tak. To bylo dobře - bála jsem se, že Sam je všechno jedno, netýká se jí to, a tak. Přiznala jsem, že se bojím, o Alici a o Michelle, které jsme do toho zatáhly, a o Sam.

A o sebe, ale taky trochu sebe - vyprávěla jsem jí, jak jsem musela bojovat s tím, abych neprostřelila hlavu Williamsové, a že nevím, kde se to vlastně vzalo, jestli jsem to já, nebo vlk, a ani jedna možnost - že mám v sobě něco, pro co je v pohodě někomu dát pušku k hlavě, nebo že jsem taková odjakživa.

Dohody jsme se, že to musíme nějak vyřešit. Sam řekla, že už od věcí nebude utíkat.

„Když tak o tom mluvíme, už taky nebudu od věcí utíkat,“ řekla jsem, pořád ještě znehybněná Samanthou, a začala jí líbat.

...

(Sam se vzbudila a Alex nikde. Deka byla od krve. Alex byla ve svém pokoji, s obvázanou rukou, bylo jí špatně, říkala, že je smířena se vším, a že jí Sam má nechat umřít v poklidu.

Sam jí chvíli opečovávala, ne moc efektivně. Zabalila jí do burrito deky, a vydala se vyjednat volno u matkou představené.

Sam říkala matce, že by se chtěla změnit, ale že neví jak, a že na ní škola asi nemá dobrý vliv. Měly by si promluvit upřímně, bez plků establishmentu. Matka jí poradila pár věcí o bohu a tak. Volno pro Alex vyjednala.)

...

Bylo mi dobře. Nic mě nebolelo. Byla hluboká noc, ale viděla jsem jako ve dne, a cítila jsem jídlo i přes zavřené okno, a tak dál. A tak dál.

Stála jsem přede dveřmi Samantina pokoje, a slyšela, jak do nečeho kope. Ruku nataženou ke dveřím jsem vrátila do kapsy. Chtěla jsem říct Sam, že jí mám ráda, kdybych se nevrátila, ale ona by mě nenechala jít samotnou, a můj plán nebyl na dva lidi.

Samin ex byl v baru. Auto měl na parkovišti. Otevřela jsem ho, v kufru měl její bundu. Nechat něco plavat zjevně není jeho silná stránka. V lékárničce měl pár balíčků. Vzala jsem je, a nacpala místo nich igelitku s logem Williamsovic pekárny.

Bunda voněla Sam - kouřem z levnýh cigaret, šampónem a strachem. V kapse měla boxera. Sedl mi do ruky. Zaklepala jsem na okno, a Jack vypadal, že nemůže věřit svým očím. Vyšel ven, lahev si vzal s sebou.

„Už vím, proč tě tak štve, že te Sam opustila,“ řekla jsem mu. „Protože ona se může změnit. Může být ještě někdo jiný. Ona je jenom nějaká holka, co bere, a ty jsi dealer, násilník a vrah.“

„Jasně, žes jí musel tu věc nacpat násilím. Jasně, že si myslíš, že se vrátí, protože ani nechápeš, že by mohl někdo někoho chtít, a ne potřebovat. Že existují vztahy bez násilí a donucení.“

Jack mi něco odpovídal. Naštvaně. Moc jsem ho nevnímala. Měla jsem hlavu plnou vlčích věcí. Otočila jsem se, že půjdu pryč, a on mi řekl, že mám něco, co je jeho, a ať to vrátím. Myslela jsem, že si všiml těch drog, ale mluvil o Samině bundě. Začala jsem se smát.

Zkusil mě tou lahví zkusil praštit do hlavy. Uhnula jsem, a dala mu pěstí. Zavrávoral. Boxer mi sklouzl z prstů, svět se zpomalil, z boku jsem ho chytila a praštila mu hlavou o stěnu. Svezl se na zem.

Něco na mě začalo kříčet. Že teď mu stačí dupnout na krk, a bude to vyřešené. Bude od něj napořád pokoj. Svět bude o něco lepší místo. Že teď se stačí sehnout, a otevřít mu tepnu střepy té lahve, kterou mě zkusil zabít.

Nevím, jak dlouho jsem tam stála a bojovala s tím. Ale vyhrála jsem. Překonala jsem vlky, a slíbila sama sobě, že nemůžu být nějakou nemyslící zbraní, že nemůžu zabíjet lidi.

(Mechaniky: týpek měl Alex praštit, ale vzala si wound že „uhne ale zvlčí“ - bond 1, který pak hned spolu se 4 vůle a Detroit Girl a boxerem poslala na týpka. Rozhodnutí asi nemusím ani zmiňovat.)

Williamsovi ponocovali. Snad hodinu jsem nehnutě stála, než zhasnou, a pak ještě chvilku. Dům byl zabezpečený, ale povedlo se mi otevřít garáž. Chtěla jsem balíčky nechat někde uvnitř, ale skrz dveře z garáže do pekárny jsem cítila její pot. Nevím, jestli tam číhala, nebo jenom usnula v křesle v kuchyni, nebo co, ale nechala jsem to v garáži.

...

Znovuzapnutý telefon říkal tři ráno, když jsem otevřela dveře Samanthina pokoje. Všude se válely zmuchlané papíry. Skládala hudbu. Nevypadala spokojeně. Zavřela jsem za sebou dveře, opřela se o ně, sesula se na zem, a objala si rukama kolena.

„Málem jsem zabila toho týpka,“ řekla jsem tiše. Sam mě neslyšela, musela jsem to zopakovat. Až pak se ohlédla, a když mě uviděla, měla v očích strach.
Bylo to ráno, prvního dubna, ku lásce zval, mocný hlas bubna.

Sosacek
Příspěvky: 21177
Registrován: 14. 7. 2004, 18:30

Re: [Chuubo] Pampelišky v trávě

Příspěvek od Sosacek » 25. 4. 2016, 23:48

Chtěl bych poznamenat, že to, že se jedna holka starala o druhou, když jí bylo špatně, ale ne moc efektivně byl důsledek mechanik, a tedy další důkaz, že CMWGE je nejlpší RPG na světě.
Bylo to ráno, prvního dubna, ku lásce zval, mocný hlas bubna.

Sosacek
Příspěvky: 21177
Registrován: 14. 7. 2004, 18:30

Re: [Chuubo] Pampelišky v trávě

Příspěvek od Sosacek » 30. 4. 2016, 21:47

Řekla jsem jí všechno. Co jsem plánovala. co jsem udělala. Jak jsem stála nad jejím ex a něco na mě křičelo ať mu rozdupu hlavu a ať mu roztrhám hrdlo a ...

Sam napřed vypadala, že se bojí přiblížit. Ale po pár větách přišla blíž, a objala mě. Pustila mě až někdy k ránu.

...

Skoro jsem nespala, ale ráno jsem nebyla unavená. Zrcadlo odhalilo, že včerejší vlčí stav mě zbavil všech modřin a šrámů a namožených svalů. Myslím, že to na mě dělá nějaké další změny, ale nejsem si jistá.

Ležela jsem v třešňovém sadu, koženou bundu hozenou přes sebe jako deku, a čekala. Moc jsem nechtěla, aby se Jack a Williamsovi postříleli, nebo tak, ale nic lepšího jsem nevymysela.

I přes zavřené oči jsem poznala, že na mě padl stín. „Ahoj Sammie,“ řekla jsem. Trochu mě mrzelo, že nevypadá překvapeně, že jí vždycky poznám, ale říkala jsem jí, že mám vlčí čich a navíc Sam nevypadá překvapeně z principu. Lehla si vedle mě. „Tohle je tvoje,“ dala jsem jí zmuchlanou krabičku cigaret a zapalovač. „Ta bunda je super, protože voní tebou. Není divný, když to takhle řeknu, že ne?“ Řekla mi, že si jí mám nechat.

A boxer. Byl trochu od krve, když jsem ho Sam vracela. Řekla jsem jí, že mi asi zachránil život, ale nejsem si jistá. Chvíli jsme si o tom povídaly.

...

Alice vypadala zhrozeně, nebo vystrašeně, nebo jak. „Slyšely jste to? Ve městě někoho zastřelili. To je hrozný.“ Přeběhl mi mráz po zádech. Možná jsem přecejen někoho zabila.

Alice nic moc nevěděla. Někoho zabili. A matka představená kvůli tomu zakázala chodit do města. Objala jsem jí, a řekla jí, že to bude v pohodě.

(Tohle byla příležitost použít ten Kindness skill aby to fakt bylo v pohodě, ale nanapadlo mě to. Mediocre!)

Řekli jsme se Sam Alici, že když nemůžeme do města kvůli vyšetřování, tak se půjdeme projít do lesa, abychom přišly na lepší myšlenky.

Město bylo plné rozruchu. Po chvilce vyptávání jsme zjistili, že na pláži našli místního chlápka. Toho, co jsem ho viděla předávat objednávky, a říkat „nemám, nemám“ na pile. A ti dva kravaťáci ze včera samozřejmě stáli uvnitř obdelníku z policejní pásky, a bavili se se šerifem.

...

Škvírami zavřené stodoly prosvítalo oslepující světlo. Vypadalo to jako zjevení z nebes, ale zvuk dieselového agregátu naznačoval, že spíš Damián zkouší nějakou osvětlovací aparaturu. Za chvilku vylezl, a otíral si ruce. Sam mu řekla, že s ním chce probrat svou novou píseň, co psala skoro celou noc.

Byla o ... všem co se poslední dobou stalo. Velmi dopodrobna. Běželo mi hlavou „proboha to nemůžeš nikde říkat.“ Damián projevil víc rozumu, než bych čekala, a upozornil jí, že je zbytečně upřímná. Řekli, že o tom se nejlíp baví za jízdy, a nasedli do auta. Vzala jsem Sam klíče od motorky, že si mezitím něco vyřídím.

...

Kabriolet se řítil chladnoucím odpoledním vzduchem.

Samantha si stěžovala, že její nové písni něco chybí. Damián souhlasil, chybí jí konec, nějaký pěkný závěr, ale to dává smysl, protože ten příběh sám má ke konci daleko, ne? Sam souhlasila.

Damián se zeptal, jestli měla nějaké další příznaky, potom co zkoušela tu drogu. Sam říkala, že ne, takže to možná přestává, ale Damián jí řekl, že tohle samo neodejde. Dal jí zkumavku s nápisem Amnesia. „Něco co tomu dokáže uříznout kořen“. Ale pozor, smaže to vzpomínky, na které člověk myslí, na které se upíná. Pár lidí už se z toho nevrátilo, protože zapomněli příliš mnoho.

Sam poděkovala, ale nebyla si jistá, jestli ještě chce zapomínat.


...

„Pojď se projet,“ řekla jsem Michelle, hned jak zvedla telefon. Dojely jsme od jejího domu tak daleko, abych skoro dokázala nemyslet na to, co jsem tam viděla.

Michelle mi kdysi slíbila, že mi může pomoct potlačit to, co se se mnou děje. Říkala, že to pořád ještě skutečně může, když už odmítám odjet a nevrátit se. Ptala jsem se jí, jestli by to potlačilo jenom ty negativní efekty, nebo všechny.

Řekla, že všechny. A já mohla jen smutně zavrtět hlavou. Řekla jsem jí, že je mi to líto, ale teď ty schopnosti, co mi ta věc půjčuje, nadlidskou sílu a schopnost vidět v noci, a čich, kterým se dá stopovat člověk po městě ... že teď je potřebuji, abych ochránila sebe a svoje blízké, víc než kdykoli předtím.

Nevěděla jsem, jak moc mám pravdu. Nebo to možná byla předtucha.

Michelle se zatvářila překvapeně. Řekla, že to stejně připraví, a bude čekat, jestli přijdu, nebo se ulice zaplaví krví, nebo co.

...

Cestou zpátky mi zase začalo být špatně. Tak tak jsem zastavila motorku a slezla.

Byla jsem uprostřed lesů. Ten hnilobný zápach, co jsem mu už nejakou dobu říkala „pach hříchu“, byl silnější než kdykoli předtím. Nebyla jsem si jistá, jestli se udržím na nohou, ale následovala jsem ho.

Procházela jsem se mokrým podrostem. Předemnou byly slyšet hlasy. Poznala jsem Williamse. Padla jsem na kolena, a po čtyřech se plazila křovím.

Williams vysvětloval, že se zásilka ztratila, a že to bude problém. Ten, s kým mluvil, přehnaně prohlašoval, že tomu nemůže uvěřit. „Nějaká holka vám ukradne zásilku? A pak se vám vloupá do domu a zničí vám druhou zásilku, vážně?“ Williams řekl, že „ta holka je hrozba,“ ale že to už řeší. Že někoho zastřelili puškou, na které jsem její otisky.

Poodhrnula jsem křoví. V lese byla říčka, vedla k ní lesní cesta. U malého mola byl zaparkovaný člun, a Williamsovic dodávka. Kolem stáli chlápci v maskáčích, a vypadali jako ti od majáku.

Pašerák nevypadal přesvědčeně. „Ty si myslíš, že můžeme čekat, až si policajti vzpomenou a za pár měsíců něco udělají?“ Williams lepší řešení neměl, a pašerák mu řekl, že pokud nemá koule na tenhle byzniys, může se vrátit k rohlíčkům.

Nakonec se dohodli, že pašeráci ten problém vyřeší za Williamse. Že se o to postarají. Tady je fotka. A tu druhou taky. Jsou všude spolu. Ty jseš často ve městě, tak o tom něco zjistíš. Výměnou za Williamsovu jeho část zisku, nebo co. Nejsem si jistá, moc jsem to nevnímala, dělalo se mi špatně. Ne z vlčích věcí, nebo toho pachu, ale z toho, co jsem slyšela.

Přesto jsem musela nějakou svojí část přesvědčovat, že jich je pět, a jsou ozbrojení, že se nemůžu stát vlkem, a všechny je roztrhat. Že nejsem lidská zbraň.

Skupina se roztrhala. Nejsem si jistá, jak dlouho jsem zůstala klečet v křoví, v promočeném a zabahněném oblečení, než jsem dokázala vstát.

.....................

Ještě tam byly cca tři jedna scény, ale ta patří do příští knihy:

- Sam si povídá s matkou představenou
- Sam si povídá s ex
- Alex a Sam "nenápadně" směrují pozornost FBI k Williamsům.

Sam ukončila Emptiness Arc a pořídila si Knight Arc, první quest Refusal of the Call. Nevzpomínám si, co si vzala za odměny z questů a tak.

S Alex je to složitější, ale dokončila Belly of the Whale, a pořídila si Superior Immortality 1 jako Perk. Nemůžu se rozhodnout, jestli pokračovat s tímhle, nebo si ulovit nový, ještě během session jsem to dvakrát změnil, takže nic neslibuju 8)

Jako další vývoj očekávám, že pašeráci pošlou na Alex toho mladýho co ho potkala v rezervaci (v tom díle co jí pronásledoval ten dealer / thug co o něm Michelle řekla "můj snoubenec není tak špatněj" cca hodinu potom, co jí zmlátil), zamiluje se do ní, nebo co, a Alex ho bude přesvědčovat, že nemusí žít takhle, a že má vlastní budoucnost, a že se nemusí nechat rodinou nutit ke kdovíčemu, a pak to dopadne nějak tragicky, protoze Black arc.

Nebo cokoli jiného.
Bylo to ráno, prvního dubna, ku lásce zval, mocný hlas bubna.

Uživatelský avatar
Karotka
Příspěvky: 981
Registrován: 21. 9. 2011, 20:42
Bydliště: Praha

Re: [Chuubo] Pampelišky v trávě

Příspěvek od Karotka » 1. 5. 2016, 17:04

Dobře vy!
:clap:
Něco na mě začalo kříčet. Že teď mu stačí dupnout na krk, a bude to vyřešené. Bude od něj napořád pokoj. Svět bude o něco lepší místo. Že teď se stačí sehnout, a otevřít mu tepnu střepy té lahve, kterou mě zkusil zabít.

Nevím, jak dlouho jsem tam stála a bojovala s tím. Ale vyhrála jsem. Překonala jsem vlky, a slíbila sama sobě, že nemůžu být nějakou nemyslící zbraní, že nemůžu zabíjet lidi.

(Mechaniky: týpek měl Alex praštit, ale vzala si wound že „uhne ale zvlčí“ - bond 1, který pak hned spolu se 4 vůle a Detroit Girl a boxerem poslala na týpka. Rozhodnutí asi nemusím ani zmiňovat.)
Tohle je super, díky za tyhle občasný ukázky mechanik.

Nemohl bys ale ještě zmínit to rozhodnutí? I když nemusíš. :)
Nejsem si úplně jistej, jak se tohle řeší. Skill+Will? Jakej skill? Kindness?
A... co vlastně znamená výsledek "uděláš něco efektivně, posuneš se blíž k tvému cíli" nebo "produktivně, udělá to tvůj život lepší"? Je to to, co chceš jako postava/hráč? Ale co když to zvlčení by tě dostalo blíž k cíli a bylo by efektivní, i když to nechceš.
Jediná adekvátní odpověď na surovost života je cynismus fantazie.

Sosacek
Příspěvky: 21177
Registrován: 14. 7. 2004, 18:30

Re: [Chuubo] Pampelišky v trávě

Příspěvek od Sosacek » 1. 5. 2016, 17:20

EDIT:
a slíbila sama sobě, že nemůžu být nějakou nemyslící zbraní, že nemůžu zabíjet lidi.
To byla Decisive Action XP akce.

Ja bych ty mechaniky psal, ale ja si je nepamatuju. Maji tendenci nejak zmizet, protoze casem z nich skladas pribeh jak z lega a padaji ti tam samy. Treba Alexin plan byl Science, Faith and Sorcery, vydat se vstric nebezpeci bylo Decisive Action, a u agentu Cooperu tam Kelton myslim hodil Foreshadowing?

Plus kdekoli padne "jsme si povidaly" tak cekej color=#FF00FF]Shared Reaction[/color] - zvlast v tehle session, kde vetsina rozhovoru byla o nejakem vyjasneni, a ucastnici z nej odesli s o neco lepsim pochopenim toho druheho.

Porad mam pocit, ze nam nejake veci vypadly - tuhle session si treba nepamatuju zadny Slice of Life nebo (Be in) Trouble, i kdyz treba ta posledni scena si ho myslim zaslouzila.

EDIT2: s tou efektivitou nevim - predpokladam, ze to zadny CMWGE HG nevi, a vsichni to jenom predstirame, ale nejsem si jisty.
Bylo to ráno, prvního dubna, ku lásce zval, mocný hlas bubna.

Uživatelský avatar
Karotka
Příspěvky: 981
Registrován: 21. 9. 2011, 20:42
Bydliště: Praha

Re: [Chuubo] Pampelišky v trávě

Příspěvek od Karotka » 2. 5. 2016, 13:11

To byla Decisive Action XP akce.
No jo. Díky.

Mě zmátlo
Nevím, jak dlouho jsem tam stála a bojovala s tím. Ale vyhrála jsem.
jenže ono je stěžejní tohle
Překonala jsem vlky, a slíbila sama sobě, že nemůžu být nějakou nemyslící zbraní, že nemůžu zabíjet lidi.
s tou efektivitou nevim - predpokladam, ze to zadny CMWGE HG nevi, a vsichni to jenom predstirame
Já si to myslel O-)

By mě zajímalo, co by na to řekl Marky nebo Jerson.
Jediná adekvátní odpověď na surovost života je cynismus fantazie.

Odpovědět

Zpět na „Vaše hry - příprava, rady, zápisy“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 host